29 Co 353/2024 - 276

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Lucie Bičákové a JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D., ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [název]., [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o žalobě na ochranu osobnosti a zaplacení částky [částka] Kč, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. února 2024, č. j. 31 C 8/2022-235 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I až III o věci samé potvrzuje; ve výroku IV o nákladech řízení se mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí [částka], jinak se v tomto výroku též potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [tituly před jménem] [jméno FO].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl v řízení na ochranu osobnosti takto: I. Zamítá se žaloba, že žalovaný je povinen se zdržet jakýchkoli informací, komentářů či jakýchkoli jiných sdělení ohledně očkování žalobce, které proběhlo dne [datum] ve Fakultní nemocnici [adresa], pokud takové informace, komentáře či sdělení mají či mohou navozovat podvodné jednání žalobce, a dále je povinen se zdržet jakýchkoli informací, komentářů či jakýchkoli jiných sdělení souvisejících s podnikáním žalobce, které by byly jakkoli dávány do kontextu s neprokázaným podvodným jednáním žalobce při uvedeném očkování. II. Zamítá se žaloba, že žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zveřejnit stejným způsobem, jak provedl zveřejnění Článku, následující omluvu v tomto znění: „Vydavatel internetového deníku [název].cz, společnost [právnická osoba]., se tímto omlouvá panu [tituly před jménem] [jméno FO], že ho v článku s názvem „Přednostní očkování, elity a spratci“, uveřejněném v tomto deníku dne [datum], označil za podvodníka a ubohého spratka, neboť obsah tohoto článku, který se věnuje očkování pana [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] ve Fakultní nemocnici [adresa], se zakládá na nepravdivých informacích a ničím nepodložených spekulacích.“ III. Zamítá se žaloba, že žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobci na nemajetkovou újmu částku přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka]. IV. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky se sídlem [jméno FO] 1289/7, [adresa], do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Rozhodl tak o žalobě na ochranu osobnosti podané žalobcem v souvislosti s článkem uveřejněným žalovanou dne [datum] v internetovém deníku [název] názvem „Přednostní očkování, elity a spratci“. Žalované bylo především vytýkáno, že uvedla nepravdivé údaje doprovázené expresivními hodnotovými soudy, které mají za cíl zcela neopodstatněně a dehonestujícím způsobem poškodit žalobce. Konkrétně bylo žalované vytýkáno, že uvedla, že žalobce sprostě podvedl personál Fakultní nemocnici [adresa] (dále jen „FN [adresa]“), choval se jako ubohý spratek a jeho jednání naplňuje znaky [podezřelý výraz].

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Zdůrazňovala, že vytýkaný článek je komentářem, což je specifický žurnalistický žánr reagující na zpravodajské informace. [jméno FO] rozdíl od zpravodajství se zde projevuje osobní styl komentátora a často jeho nesouhlas. Jsou používány působivé jazykové prostředky i s citovým zabarvením. V žurnalistické praxi jde o text, který zpravidla vyjadřuje názor komentátora nebo i daného sdělovacího prostředku. Autorka vytýkaného článku vycházela ze zpravodajských informací, které byly zveřejněny v řadě sdělovacích prostředků již [datum]. Východiskem byla informace uveřejněná na www.seznamzpravy.cz, a sice články z [datum]: „[podezřelý výraz] se nechal přednostně naočkovat. Uprosili mě, řekl.“ a „Přednostní očkování [jméno FO] prověřuje policie, [adresa] chtějí rezignaci“. Původ informací je z textu vždy zřejmý a zpochybňování jejich věrohodnosti je zcela nepatřičné. Nelze tak hovořit o nepodložených informacích, zejména pokud jde o interpretaci postoje ředitele FN [adresa] [jméno FO], se kterým autorka hovořila a ověřovala si jeho postoj. Stejně tak tvrzení, že se věcí zabývala Policie ČR. Jednalo se o výkon práva kritiky a informace týkající se chování žalobce jsou dle žalované pravdivé; pokud jde o vyslovenou kritiku, ta má reálný základ a není nepřiměřená.

4. Soud I. stupně činil svá skutková zjištění v bodech 50 až 82 napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na tato zjištění plně odkazuje.

5. Soud I. stupně věc posoudil po právní stránce dle § 81, § 82 odst. 1, § 2951 odst. 2 a § 2956 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle čl. 17 Listiny základních práv o svobod (dále jen „LZPS“). Dále odkázal na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího a Ústavního soudu (viz body 89 až 104 napadeného rozsudku).

6. Soud I. stupně v rámci právního hodnocení i částečně shrnul svá skutková zjištění tak, že žalobce je předsedou představenstva společnosti [adresa] [právnická osoba]., která je poskytovatelem zdravotních služeb ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Dále je předsedou představenstva společnosti [právnická osoba]., které jsou rovněž poskytovatelem zdravotních služeb. [právnická osoba] byly v době covidové pandemie očkovacím místem ve smyslu opatření VZP ČR číslo 57/2020 Sb. Žalovaná je vydavatelem deníku a internetového deníku Echo24.cz, přičemž se jedná o společnost [název]. Žalovaná zveřejnila na svých stránkách dne [datum] článek pod názvem „Přednostní očkování, elity a spratci“, jehož autorkou je [jméno FO]. Článek byl umístěn na stránce [název].cz. Žalobce tvrdil, že v článku jsou obsaženy nepravdivé údaje, které byly doprovázeny expresivními hodnotovými soudy, které měly dehonestovat a poškodit žalobce. Jedná se o následující sdělení: „Žalobce sprostě podvedl personál FN [adresa]. [jméno FO] vychází z příběhu jako ubohý spratek. [podezřelý výraz] chování jasně naplňuje znaky [podezřelý výraz]“. Vytýkanému článku předcházela řada článků vydaných dne [datum], ze kterých vytýkaný článek vycházel, např. článek uveřejněný dne [datum] na [právnická osoba]. Žalobce byl dne [datum] ve FN [adresa] očkován. V době vydání vytýkaného článku ([podezřelý výraz].

7. Soud I. stupně uzavřel, že požadavek žalobce, aby se žalovaný zdržel jakýchkoliv informací, komentářů, či jakýchkoliv jiných sdělení ohledně očkování žalobce, které proběhlo dne [datum] ve FN [adresa], resp. takto formulovaný zákaz, je příliš široký. Formulace výroku, kterým by žalované měla být uložena povinnost zdržet se jakýchkoliv informací, které se týkají očkování žalobce ze dne [datum] ve FN [adresa] a informací a komentářů souvisejících s podnikáním žalobce, které by byly jakkoliv dávány do kontextu s neprokázaným podvodným jednáním žalobce při uvedeném očkování, obsahuje ve vztahu k žalované absolutní zákaz sdělovat informace související s předmětným očkováním. To je v rozporu např. s nálezem Ústavního soudu sp. zn. [číslo]. Tím se zasahuje do sféry veřejného zájmu na informace, které se týkající se osob veřejně činných. Je nesporné, že žalobce je osobou veřejně činnou a osobou veřejného zájmu, což i sám zdůrazňuje. Zároveň je zřejmé, že k dalšímu zveřejňování ze strany žalované nedošlo a ani nebylo prokázáno, že hrozí reálná hrozba takového nebezpečí.

8. Žalobce se dále domáhal omluvy ve znění: „Vydavatel internetového deníku Echo24.cz, společnost [název], se tímto omlouvá panu [tituly před jménem] [jméno FO], že ho v článku s názvem „[název]“ uveřejněném v tomto deníku [datum] označil za podvodníka a ubohého spratka, neboť obsah tohoto článku, který se věnuje očkování pana [tituly před jménem] [jméno FO], dne [datum] ve FN [adresa] se zakládá na nepravdivých informacích a ničím nepodložených spekulacích“. K tomuto nároku soud I. stupně uvedl, že předmětný článek je komentářem, což vyplynulo z jeho označení i výpovědi autorky článku svědkyně [jméno FO]. Obecně je komentář specifický žurnalistický žánr reagující na zpravodajské informace. [jméno FO] rozdíl od zpravodajství se zde projevuje osobní styl komentátora a často i jeho nesouhlas. Jsou používány působivé jazykové prostředky i s citovým zabarvením. V žurnalistické praxi jde o text, který zpravidla vyjadřuje postoj autora (komentátora) nebo vydaného sdělovacího prostředku k aktuální věci. V poměrech projednávané věci soud I. stupně uzavřel, že vytýkaný článek, resp. komentář reagoval na zpravodajské informace, které byly publikovány [datum], bezprostředně poté, kdy došlo k očkování žalobce. Tehdy se řada médií obracela na tiskového mluvčího FN [adresa] s dotazy, zda se skutečně žalobce dal očkovat. Je nepochybné, že žalobce se téhož dne očkovat skutečně dal. Odůvodňoval to tím, že jako jednatel výše uvedené společnosti měl již toho dne na očkování nárok. Potvrdil také, že se věcí zabývala Policie České republiky. [jméno FO] žalobce bylo podáno skutečně [podezřelý výraz] a není podstatné, jak s ním bylo následně naloženo. V době publikace článku existovalo, a tudíž muselo být prověřováno. Vytýkaný článek také vycházel z článku na webu Seznam zprávy, dle kterého se žalobce podvodně vydával za lékaře. Zde soud I. stupně odkazoval na výpověď ředitele FN [adresa] [jméno FO], který žalobci opakovaně očkování se zdravotníky zakazoval. Tento svědek dle soudu I. stupně na otázku, zda žalobce jednal podvodně či se vydával za lékaře, odpověděl, že tomu nemohlo být jinak. Toto bylo potvrzeno i výpovědí svědka [jméno], který měl toto potvrzeno od ředitele a poskytoval informace sdělovacím prostředkům. Soud I. stupně poukázal též na e-mailovou komunikaci, ze které vyplývá, že dne [datum] mělo být očkováno šest zdravotnických zaměstnanců. Ředitel [adresa] se cítil být podveden, že se žalobce objevil mezi očkovanými. Dle jeho názoru měl být očkován až v další fázi. V daný den měli být očkováni jen jeho zdravotníci. Pokud se žalobce v době koronavirové krize jako osoba [podezřelý výraz], jak se i sám cítí a prezentuje, za situace, kdy je nedostatek vakcín pro staré a nemocné lidi, lidé umírají a žalobce jako zdravý člověk, který není zdravotníkem ani osobou patřící do rizikové skupiny, nechá přes zákaz [podezřelý výraz], jeho jednání je přinejmenším neetické a toto chování je věcí veřejného zájmu, o kterou se media zajímala.

9. Soud I. stupně se následně zabýval výkladem pojmu „zdravotnický pracovník“. Uvedl, že tento pojem není v právních předpisech výslovně definován, nicméně osoby spadající pod tento pojem lze dovodit z řady obecně závazných předpisů, a to například z vyhlášky ministerstva zdravotnictví číslo 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků a zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotnických službách. Současně uzavřel, že jej žalovaná mohla ve vytýkaném článku uvést, že se žalobce dopustil podvodného jednání a že jeho jednání mohla označit za spratkovské. Tento výraz se používá ve významu rozmazlené nevychované dítě či neposlušné vzdorovité dítě, v daném případě se jedná o přehánění a nadsázku. V kontextu celého článku pak jde o to, že se žalobce přes upozornění, že jsou očkováni jen zdravotníci, se svými zaměstnanci zdravotníky [podezřelý výraz] a nechal se též očkovat. [adresa] ústy ředitele toto jednání vyhodnotila jako porušení domluveného postupu a jednání žalobce se tedy může vyhodnotit jako svého druhu podvod, či minimálně tak, že se choval jako malý kluk, tedy spratek. Byť takové výrazy jsou tvrdé, nečiní samy o sobě projevy nedovolenými, zvláště za situace, kdy vyslovená kritika má reálný základ v chování dotčené osoby. Soud I. stupně dále v této souvislosti poukázal na ustálenou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, jež byla mnohokrát použita i Ústavním soudem České republiky, a sice že svoboda projevu se vztahuje na informace a myšlenky příznivě přijímané a považované za neškodné či bezvýznamné, ale i na ty, které zraňují, šokují nebo znepokojují. Tak tomu chtějí pluralita, tolerance a duch otevřenosti, bez níž není demokratické společnosti. V případě článku tedy šlo o výkon práva kritiky, která měla reálný základ.

10. Soud I. stupně neshledal důvodným ani nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši [částka], neboť žalobci se nepodařilo prokázat, že by mu tvrzená újma, za niž požaduje shora uvedenou částku, vznikla v příčinné souvislosti s uvedeným článkem, když, jak vyplynulo z monitoringu médií, článků zabývajícími se očkováním žalobce byly desítky, což žalobce sám tvrdí. Žalobce byl osobou veřejného zájmu a dané téma bylo v době uveřejnění vytýkaného článku nadmíru aktuální.

11. O náhradě nákladů řízení pak soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

12. Proti napadenému rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal s odkazem na příslušná ustanovení o. s. ř. nesprávně zjištěný skutkový stav a nesprávné právní posouzení. Trval na tom, že vytýkaný článek, ve kterém byl veřejně označen za podvodníka a spratka v souvislosti se svým očkováním, obsahoval nepřiměřenou a nepřípustnou kritiku, byl cíleně dehonestující. Upozorňoval následně na konkrétní pasáže z tohoto článku, které nejsou pravdivé. Nepravdivá je např. skutečnost, že ředitel [adresa] zakázal žalobci očkovat se se zdravotníky, neboť žalobci bylo pouze řečeno, že nemá chodit se skupinou, která se očkovala [datum]. To však neplatilo již pro skupinu zdravotníků, kteří se očkovali [datum], kdy se navíc žalobce již jako jiný [podezřelý výraz] pracovník nechat očkovat mohl. Také nebylo prokázáno, že by předložil nějaké [podezřelý výraz], že je zdravotník, a tak docílit svého očkování. Není také pravdou, že by se dopustil podvodného jednání, neboť [podezřelý výraz] bylo odloženo. Také nesouhlasil s výhradami soudu I. stupně vůči upravenému petitu žaloby z hlediska výtek proti jeho obecnosti a určitosti. Dle stanoviska žalobce došlo vytýkaným článkem ke snížení jeho vážnosti, důstojnosti a postavení ve společnosti, přičemž žalobce je především veřejně znám jako úspěšný podnikatel se širokými podnikatelskými aktivitami. Použité výrazy ve vytýkaném článku byly nedůvodně vulgární a expresivní, článek navíc vycházel z nepravdivých informací (viz výše). Proto žalobce požaduje také peněžitou satisfakci. Žalobce v rámci své argumentace odkázal také na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího a Ústavního soudu. Navrhl proto změnu napadeného rozsudku či jeho zrušení a vrácení soudu I. stupně k dalšímu řízení.

13. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Zopakovala svou argumentaci, že vytýkaný článek byl komentářem, reakcí na zpravodajské informace zveřejněné předchozího dne, redaktorka žalované si ověřovala informace přímo u ředitele FN [adresa]. Žalobce se [podezřelý výraz], které bylo předem s FN [adresa] domluveno, žalobce však zdravotník nebyl, přestože tvrdí, že se od [datum] mohl již nechat naočkovat. Pokud jde o tvrzení o porušení GDPR, žalobce byl dne [datum] očkován. Dodržování stanovených pravidel při posloupnosti očkování jednotlivých skupin obyvatel při tehdejším nedostatku vakcín bylo stěžejní a šlo o věc veřejného zájmu. Byl zde zájem na informovanosti veřejnosti před ochranou soukromí. Vytýkaný článek byl tedy komentářem vyjadřujícím názor autora a jednalo se o oprávněnou kritiku. Požadované výroky petitu jsou obecné, neurčité a nepřiléhavé, navíc zde není důvod pro zdržovací výrok.

14. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně a po konaném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Soud I. stupně správně zjistil relevantní skutkový stav v míře dostatečné pro jeho rozhodnutí a věc správně posoudil i po právní stránce. Odvolací soud proto pro stručnost na skutkové a právní závěry soudu I. stupně odkazuje a souhlasí s nimi.

16. Odvolací soud i vzhledem k časovému rozpětí mezi vydáním vytýkaného článku ([datum]) a podáním žaloby ([datum]) souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že zde již nebyl důvod pro vydání zdržovacího výroku (výrok I), zvláště za situace, když v obdobných komentářích žalovaná již nepokračovala. Vytýkaný článek byl vydán rok před podáním žaloby. Zákaz je navíc koncipován velmi obecně a tím zasahuje do sféry veřejného zájmu na informace týkající se osob veřejně činných. Odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn[číslo] je zde přiléhavý. Pokud jde o samotnou formulaci omluvy (výrok II), ta je opět formulována velmi obecně, když z ní není zřejmé, jaké informace jsou nepravdivé a co jsou nepodložené spekulace. Již tyto skutečnosti jsou tedy důvodem pro zamítnutí žaloby. Jak navíc bude vysvětleno dále, vytýkaný článek je třeba hodnotit jak celek a nikoli z hlediska jednotlivých výrazů vytržených z kontextu.

17. Podle čl. 10 odst. 1 a 2 LZPS (1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. (2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

18. Podle čl. 17 odst. 1 až 4 LZPS (1) [adresa] projevu a právo na informace jsou zaručeny. (2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. (3) Cenzura je nepřípustná. (4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

19. Podle § 81 odst. 1 a 2 o. z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

20. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

21. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené [podezřelý výraz].

22. Podle § 2951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

23. Články 10 i 17 Listiny vyjadřují základní ústavní hodnoty právního řádu České republiky jako demokratického právního státu. Ústavně zaručené právo vyjadřovat své názory je obsahově omezeno právy jiných, zejména právy uvedenými v čl. 10 Listiny. Kolize obou práv se realizuje v rovině podústavní, např. při aplikaci občanského zákoníku. Při aplikaci těchto zákonných ustanovení musí mít soudce vždy na paměti ústavní dimenzi aplikace zákona, která se projevuje poměřováním obou ústavních práv (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 367/03, usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 255/07, usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1158/07).

24. Právo podle čl. 17 Listiny je zásadně rovno základnímu právu podle čl. 10 Listiny (nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 357/96), přičemž je třeba dbát na to, aby s přihlédnutím k okolnostem každého případu jednomu z těchto práv nebyla bezdůvodně dána přednost před právem druhým (obdobně srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 154/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).

25. Při střetu svobody projevu s právem na ochranu osobnosti, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, bude vždy v prvé řadě věcí nezávislých soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 154/97).

26. Legitimitu zveřejnění nelze dovodit a ústavní ochranu svobodou projevu nelze poskytnout informaci, pokud byla dominantně motivována touhou poškodit difamovanou osobu, pokud šiřitel sám informaci nevěřil anebo pokud ji poskytl bezohledně, aniž by se řádně staral o to, zda je či není pravdivá. [jméno FO] nutnosti dbát těchto zásad nic nemění skutečnost, že jistá část tisku má sklon před fakty (ověřenými skutečnostmi) dávat přednost až „bombastické“ síle výrazů, jimiž své názory tlumočí a prezentuje, neboť zasáhne-li do ústavně garantovaných práv jednotlivců nebo jiných Ústavou či zákonem chráněných hodnot a zájmů, musí být připravena nést z takových jednání důsledky, byť má na nich založenou svou marketingovou strategii, a dokonce i samotný účel své existence. Z toho důvodu je zcela nepřípustné, pokud se tyto subjekty při takovém způsobu jednání, téměř permanentně zasahujícím do osobnostních práv jednotlivců, dovolávají ochrany svobodou projevu (svobodou tisku), neboť zlému úmyslu nelze v žádném případě takovou ochranu poskytnout (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1586/09).

27. Při poměřování střetu shora uvedených ústavních práv rovněž nelze pominout skutečnost, zda se kritika týká záležitosti veřejného zájmu. Debata o věcech veřejných požívá velmi silnou ochranu. [adresa] projevu totiž představuje jeden ze základních pilířů demokratické společnosti, jednu ze základních podmínek jejího pokroku a rozvoje každého jednotlivce, přičemž se vztahuje nejen na informace a myšlenky, které jsou přijímané příznivě či jsou považovány za neškodné či bezvýznamné, ale i na ty, které jsou nepříjemné, zraňují, šokují nebo znepokojují (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], popř. nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1511/13, a ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2051/14).

28. Osoby dotčené debatou o věcech veřejných (tzv. osoby veřejného zájmu) proto požívají ve vztahu ke kritice jejich činnosti zásadně nižší ochrany než osoby soukromé sféry. Měřítka posouzení rozsahu zveřejněných skutkových tvrzení a přiměřenosti hodnotících soudů jsou v případě těchto osob mnohem měkčí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod číslem 31/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je osobou veřejného zájmu osoba, jež vstoupila na veřejnou scénu. Tato osoba musí počítat s tím, že jakožto [podezřelý výraz] bude pod drobnohledem veřejnosti, která se zajímá o její jak profesní, tak i soukromý život, a současně jej hodnotí, zvláště jedná-li se o osobu, která [podezřelý výraz]. Veřejnost je oprávněna být o těchto osobách informována pro možnost posouzení způsobilosti jak odborné, tak morální, zastávat a náležitě obstarávat věci veřejné. [jméno FO] tyto osoby jsou z tohoto pohledu kladeny náročnější požadavky a veřejnost je oprávněna být informována tak, aby měla podklady pro posouzení způsobilosti této osoby, a to jak z hlediska její odbornosti, ale též například z hlediska jejích morálních předpokladů vykonávat činnost dotýkajících se veřejných zájmů. Prezentace těchto údajů a jejich případná kritika však musí [podezřelý výraz], kterou daná osoba vykonává (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné pod číslem 29/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo jeho rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka])[Anonymizováno]

29. Věcí veřejnou je (kromě veškeré agendy státních institucí a činnosti [podezřelý výraz] v zásadě vše, co na sebe upoutává [podezřelý výraz]. Tyto veřejné záležitosti, resp. [podezřelý výraz] jednotlivých osob, mohou být [podezřelý výraz] (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], popř. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 453/03). Tzv. [podezřelý výraz] je proto v zásadě každý, kdo hraje roli ve veřejném životě, včetně osob veřejného zájmu na základě svého chování, např. pokud taková osoba na sebe nejprve upozorní nějakým kontroverzním činem a posléze se k dané věci vyjadřuje do médií (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod číslem 31/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

30. Předpokladem úspěšného uplatnění práva na ochranu osobnosti ve smyslu § 81 a násl. o. z. je jednak skutečnost, že došlo k neoprávněnému zásahu, a jednak skutečnost, že tento zásah byl objektivně způsobilý přivodit újmu na právech chráněných zmíněnými zákonnými ustanoveními. Oba předpoklady musí být splněny zároveň, aby vznikl právní vztah, jehož obsahem je právo domáhat se ochrany dle § 81 o. z. Přitom nikoliv každý zásah, zejména do práva na ochranu občanské či profesní cti, je objektivně způsobilý újmu vyvolat. Záleží mimo jiné na prostředí, v němž k zásahu došlo, na subjektu a objektu zásahu, na jeho obsahu, pokud spočíval ve skutkových tvrzeních, na intenzitě a na ostatních okolnostech, za nichž byl proveden (k nutnosti zvažovat konkrétní okolnosti případu viz též soudem I. stupně odkazovaný nález Ústavního soudu II ÚS 2051/14).

31. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně vysvětil rozdíl mezi skutkovým tvrzením a tzv. hodnotícím soudem (úsudkem). Skutkové tvrzení se opírá o fakt, objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování, pravdivost tvrzení je tedy ověřitelná. V zásadě platí, že uveřejnění pravdivé informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by odporoval právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti. Hodnotící soud naopak vyjadřuje subjektivní názor svého autora, který k danému faktu zaujímá určitý postoj tak, že jej hodnotí z hlediska správnosti a přijatelnosti, a to na základě vlastních (subjektivních) kritérií. Hodnotící soud proto nelze jakkoli dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tzn., zda primárním cílem není hanobení a zneuctění dané osoby (srovnej např. usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

32. V poměrech posuzovaného případu bylo prokázáno, že se žalobce dostavil dne [datum] na očkování do [adresa] se skupinou zdravotníků z jím [podezřelý výraz], přičemž očkování těchto zdravotníků bylo domluveno na základě předchozí e-mailové komunikace mezi [jméno FO], [adresa] [právnická osoba]. a [jméno FO] za [adresa]. Mělo se však jednat jen o očkování [podezřelý výraz], tedy osob přímo poskytujících zdravotní péči pacientům (zubaři, dentální hygienistky, zdravotní sestry apod.). V rámci komunikace při domluvě tohoto očkování v průběhu února 2021 nebylo zmíněno, že by se se [podezřelý výraz] měl [podezřelý výraz], který je [podezřelý výraz], přímo (osobně) však [podezřelý výraz] péči neposkytoval. Přesto se žalobce určeného dne, tedy [datum], dostavil do [adresa] v této skupině zdravotníků a byl očkován proti [podezřelý výraz]. Již v rámci předchozí komunikace z ledna 2021 mu bylo ředitelem [název] [tituly před jménem] [jméno FO] přitom řečeno, že se přednostně očkují zdravotníci a on může být [podezřelý výraz]. I pokud by tedy bylo možné vycházet z předpokladu, že se žalobce od [datum] mohl hlásit do systému jako zájemce o očkování, je zjevné a vyplývá to i ze zjištění uvedeného v bodě 81 napadeného rozsudku, že ne všechny přednostní skupiny, které se mohly nechat očkovat před žalobcem, jako např. [podezřelý výraz] přímo poskytující [podezřelý výraz] péči nebo určení senioři, byly k tomuto datu již řádně naočkování. Skupinou, která se měla ze [podezřelý výraz] zařízení [podezřelý výraz] dne [datum] dostavit do [adresa] na očkování, tak měli být [podezřelý výraz] přímo poskytující [podezřelý výraz] péči pacientům. Žalobce, který přímo [podezřelý výraz] péči neposkytoval, však přišel na očkování již v této skupině a očkován byl. Právě toto chování žalobce vytýkaný článek kritizuje.

33. Vytýkaný článek byl svou povahou komentářem reagujícím na zpravodajské informace věnující se této záležitosti předchozího dne, tj. ze dne [datum]. Jednalo se tedy o žánr, který na rozdíl od zpráv obsahuje subjektivní osobní pohled autora na sledované téma. Vytýkaný článek se dotýkal tématu, které bylo v té době vysoce aktuální, a to nově se otevírající možnosti nechat se očkovat proti [podezřelý výraz] v době probíhající pandemie. Vakcín nebyl zpočátku dostatek a ani organizačně nebylo možné všechny zájemce naočkovat najednou, proto se postupovalo podle prioritních skupin, mezi něž patřili [podezřelý výraz] přímo se podílející na péči o [podezřelý výraz], senioři v pobytových zařízeních, senioři od určitého věku, zaměstnanci kritické infrastruktury apod. Svědkyně [jméno FO], autorka vytýkaného článku, tehdy vycházela ze zpravodajských informací ze dne [datum], mj. i z článku uveřejněného v internetovém deníku Seznam zprávy s názvem „[podezřelý výraz] a politik se nechal přednostně naočkovat. Uprosili mě, řekl“, ve kterém se psalo o tom, že dne [datum] se na očkování ve [adresa] mělo dostavit 6 [podezřelý výraz], dostavilo se 5 osob a žalobce a uvedli, že jsou [podezřelý výraz]. Žalobci však bylo ředitelem [adresa] [tituly před jménem] [jméno FO] dříve sděleno, že očkování je možné aplikovat pouze [podezřelý výraz]. Svědkyně [jméno FO] si vedle článků z [datum] informaci o okolnostech očkování žalobce ještě ověřovala u [tituly před jménem] [jméno FO], který jí potvrdil, že se žalobce nechal očkovat bez jeho vědomí v rozporu s danými pravidly, když toho dne se měli dostavit k očkování ze zdravotnického zařízení patřícího žalobci pouze zdravotníci. Z vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] tak žalobkyně mohla v rámci svého komentáře snadno učinit závěr, že [tituly před jménem] [jméno] žalobci očkování (se zdravotníky přímo poskytujícími zdravotní péči) zakázal.

34. K vytýkanému článku je nutné přistupovat jako k hodnotovému soudu, a není tak rozhodné, že v určitých detailech obsahuje nepřesné informace. Zásadní však je, že základní informace, tedy že se žalobce dostavil se skupinou zdravotníků ze [podezřelý výraz], ačkoliv nebyl zdravotník přímo poskytující zdravotnickou péči, je pravdivá. Není přitom rozhodné, že nebylo prokázáno, že by snad kupříkladu předložil falešné potvrzení o tom, že je zdravotník. Není také rozhodné, že i přes podané [podezřelý výraz] ze dne [datum] nebyl následně stíhán ani odsouzen pro podvod. Závěr o naplnění skutkové podstaty [podezřelý výraz] [podezřelý výraz] je opět jen dílčím hodnotícím soudem autorky komentáře. Ta přeci objektivně posuzováno nemůže rozhodovat o tom, zda se někdo dopustil [podezřelý výraz], což je výlučně otázkou posouzení orgánů činných v [podezřelý výraz]. Větou, že chování žalobce naplňuje znaky [podezřelý výraz], vyjadřuje autorka opět jen svůj subjektivní hodnotící soud, že žalobce někoho, tj. v daném případě veřejnost, podvedl.

35. Žalobce je úspěšný podnikatel, který je činný i politicky. Jde tedy nepochybně o osobu veřejného zájmu, která je povinna snášet vyšší míru kritiky. Zde odvolací soud odkazuje na obsáhlou judikaturu citovanou výše a zmiňovanou již soudem I. stupně. Vytýkaný článek kritizoval jeho jednání v souvislosti s pronájmem jeho haly na [adresa] pro účely plánované polní nemocnice za [částka], která se nakonec nevyužila, oproti bezplatné nabídce [jméno FO] ke stejnému účelu, a dále upozorňoval na výše popsané „podvodné“ jednání žalobce při očkování. Vytýkaný článek se zabýval aktuálními tématy veřejného zájmu. Nelze učinit závěr, že by byl napsán jen s úmyslem žalobci škodit, že by vznikl jen za tímto účelem a že by autorka článku nemohla považovat podklady za pravdivé a nemohla jím věřit. Autorka vytýkaného článku naopak vycházela z relevantních zpravodajských informací, které si ještě ověřovala u ředitele [adresa]. Jedná se o článek kritický, používající expresivní výrazy. Nicméně použité výrazy „[podezřelý výraz]“ a „jednání naplňující skutkovou podstatu [podezřelý výraz]“ jsou sice velmi expresivní, ovšem reagují na jednání žalobce, který v očích autorky článku, komentátorky, veřejnost podvedl, neboť se „vmísil“ mezi zdravotníky, ačkoliv byl upozorněn na to, že to dělat nemá, tudíž se vlastně choval jako nevychovaný kluk, tedy „[podezřelý výraz]“, což u dospělého může být považováno za – slovy zmíněného článku – dosti „ubohé“. Také otázka, zda byl někdo očkován a zda dodržel pořadí, na pozadí probíhající pandemie, kdy onemocnění může mít u nezanedbatelné části obyvatelstva závažné následky, již není otázkou soukromou, nýbrž veřejnou, zvláště u osoby veřejného zájmu. Hodnotové soudy pronesené ve vytýkaném článku je tedy nutné považovat ještě za oprávněnou kritiku, byť velice ostrou. Je pak věcí názoru každého čtenáře, zda chování žalobce vyhodnotí jako morálně přípustné, zda si tedy např. řekne, proč by se [podezřelý výraz] zařízení zaměstnávající velké množství osob, činný ve veřejné oblasti, nemohl nechat [podezřelý výraz]?, či zda se s ostrou kritikou uvedenou ve vytýkaném článku ztotožní.

36. Z výše uvedených důvodů tak lze uzavřít, že soud I. stupně dospěl k odpovídajícímu právnímu závěru, že k zásahu do osobnostních práv žalobce nedošlo, proto ani jeden ze tří věcně uplatněných nároků žalobce nelze považovat za důvodný. Odvolací soud tudíž napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. ve výrocích o věci samé I až III potvrdil; pouze v nákladovém výroku IV korigoval výši náhrady nákladů řízení, když je třeba vycházet v souladu s § 9 odst. 4, písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), ze sazby za úkon ve výši [částka]. Po přepočtení tak výše náhrady nákladů před soudem I. stupně činí [částka]. Pokud jde tedy o výši náhrady nákladů řízení před soudem I. stupně, odvolací soud dle § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. napadený rozsudek změnil, v ostatním jej též dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

37. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. s tím, že procesně úspěšnému žalované náleží právo na náhradu nákladů za 2 úkony právní služby advokáta po [částka], 2 paušální náhrady po [částka] a 21% DPH, tj. celkem [částka] [§ 9 odst. 4, písm. a), § 7, § 11 odst. 1, písm. g), k), § 13 odst. 4 a. t.].