31 C 8/2022 - 235

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Dagmar Stamidisovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] pro na ochranu osobnosti + zaplacení 100 000 Kč takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, že žalovaný je povinen se zdržet jakýchkoli informací, komentářů či jakýchkoli jiných sdělení ohledně očkování žalobce, které proběhlo dne [datum] ve [název] nemocnici [adresa], pokud takové informace, komentáře či sdělení mají či mohou navozovat podvodné jednání žalobce, a dále je povinen se zdržet jakýchkoli informací, komentářů či jakýchkoli jiných sdělení souvisejících s podnikáním žalobce, které by byly jakkoli dávány do kontextu s neprokázaným podvodným jednáním žalobce při uvedeném očkování.

II. Zamítá se žaloba, že Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zveřejnit stejným způsobem, jak provedl zveřejnění Článku, následující omluvu v tomto znění: „Vydavatel internetového deníku [název] společnost [název]., se tímto omlouvá panu [tituly před jménem] [jméno FO], že ho v článku s názvem „[citace]“, uveřejněném v tomto deníku dne [datum], označil za podvodníka a ubohého spratka, neboť obsah tohoto článku, který se věnuje očkování pana [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] ve [název] nemocnici [adresa], se zakládá na nepravdivých informacích a ničím nepodložených spekulacích.“

III. Zamítá se žaloba, že Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobci na nemajetkovou újmu částku přiměřeného zadostiučinění ve výši 100 000 Kč.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 45 738 Kč, k rukám [Jméno advokátky A], advokátky se sídlem [Jméno advokátky B] [adresa], do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu na ochranu osobnosti proti žalované. Tvrdil, že je fyzickou osobou, předsedou představenstva společnosti [právnická osoba]., se sídlem [adresa], IČO: [IČO], zapsaná v obchodním rejstříku vedeném [název] soudem v [adresa], oddíl [Anonymizováno], vložka [Anonymizováno] (dále jen „[právnická osoba]“), která je poskytovatelem zdravotních služeb ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále jen „ZoZS“). Dále tvrdil, že je předsedou představenstva společnosti [právnická osoba]., IČO: [IČO], se sídlem [adresa], zapsané v obchodním rejstříku vedeném [název] soudem v [adresa], oddíl [anonymizováno], vložka [anonymizováno] (dále jen „[právnická osoba]“), která je rovněž poskytovatelem zdravotních služeb ve smyslu ust. § 2 odst. 1 ZoZS a současně očkovacím místem ve smyslu organizačního opatření VZP ČR č. 57/2020 v souvislosti s onemocněním COVID-19 a odběrovým místem ve smyslu Strategie testování onemocnění COVID-19 pro sezonu respiračních onemocnění 2020/2021 vydanou Ministerstvem zdravotnictví. Zároveň je majitelem obou společností.

2. Žalovaný je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku vedeném [název] soudem v [adresa], oddíl [anonymizováno], vložka [anonymizováno] a je zodpovědný za provoz internetového zpravodajského webu [název], dostupného na webové adrese: [Anonymizováno].

3. Žalobce podstoupil dne [datum] ve [název] nemocnici [adresa] očkování proti onemocnění COVID-19 .

4. Dne [datum] uveřejnil žalovaný na webu www.[Anonymizováno] článek s názvem „[citace]“, jehož autorkou je [jméno FO], redaktorka webu [název] Žalobce tvrdí, že tento článek obsahuje několik nepravdivých skutkových tvrzení a expresivních hodnotových soudů, přičemž celá koncepce článku vyznívá neopodstatněným a dehonestujícím způsobem v neprospěch žalobce, který se žádného protiprávního nebo nemorálního jednání nedopustil.

5. Článek byl 89krát sdílen a uvádí, že žalobce „sprostě podvedl“ personál [název] nemocnice [adresa] tím, že si za účelem očkování obstaral falešné potvrzení, že je zdravotníkem, přičemž takové jednání bylo v článku označeno za „spratkovské“. Článek je možné s ohledem na jeho styl označit za přehnaně expresivní a obsahující hanlivá tvrzení, která lze označit až za vulgarismy jako např.: „[jméno FO] vychází z příběhu jako ubohý spratek“.

6. Článek obsahuje toto nepravdivé tvrzení: „[citace]“. Jednání žalobce bylo řádně prošetřeno Policií České republiky a bylo zjištěno, že se žalobce žádného trestního jednání nedopustil. Tvrzení uvedené v článku tak nebylo založeno na žádném relevantním podkladu a šlo o zcela smyšlený ničím neopodstatněný názor internetového deníku [název] V kontextu dalších tvrzení uvedených v článku, která se opírají o nepodložené informace a o údajná sdělení ředitele [název] nemocnice [adresa], pana [jméno FO] o tom, že „žalobci opakovaně na jeho naléhání řekl, že se v žádném případě očkovat nesmí, protože není zdravotník“, pak článek jako celek vyznívá způsobem vzbuzujícím u čtenáře dojem, že žalobce si podvodným jednáním zajistil pro sebe výhodu v podobě přednostního očkování vakcínou proti onemocnění Covid-19.

7. Článek je jedním z celé řady obdobných článků, které vznikly s cílem skandalizace osoby žalobce a byly jich desítky.

8. Dne 17. 12. 2021 vyzval žalobce žalovaného ke zveřejnění omluvy na internetovém zpravodajském webu [název], kterou měly být nepravdivé a/nebo zavádějící údaje z Článku uvedeny na pravou míru.

9. Žalovaný uveřejnění omluvy v žalobcem požadovaném znění odmítl, s tím, že šlo o výkon práva kritiky, která měla reálný základ a byla předmětem zájmu i ostatních sdělovacích prostředků.

10. Žalobce s tím nesouhlasil a zaslal žalovanému dne 1. 3. 2022 další výzvu, v níž požadoval vedle omluvy za zásah do svých osobnostních práv nemajetkovou újmu, kterou vyčíslil na 100 000 Kč, a to s ohledem na skutečnost, jak citelný zásah do jeho osobnostních práv tento článek s velmi hanlivým a urážlivým obsahem představoval.

11. Žalovaný reagoval tak že opakovaně odmítl zveřejnění požadované omluvy a zároveň i úhradu požadované nemajetkové újmy.

12. Žalobce dále tvrdí, že k zajištění přednostní distribuce vakcíny proti onemocnění COVID-19 ohroženým skupinám obyvatel byla v prosinci 2020 vytvořena Strategie očkování proti COVID-19 v České republice, která je základním organizačním opatřením v této oblasti. Strategie byla dále konkretizována a aktualizována v Metodickém pokynu pro očkovací kampaň – Plán provedení ze dne 12. 1. 2021 vytvořeným Ministerstvem zdravotnictví, který byl později aktualizován. Z Metodického pokynu plyne, že očkování obyvatelstva ČR má proběhnout ve čtyřech fázích, a to fázi přípravné, fázi IA, fázi IB a fázi II. Tyto fáze jsou vymezeny jak časově, tak kategoriemi osob dle zdravotního stavu, povolání či věku. V přípravné fázi, která byla určena na prosinec 2020 a leden 2021 byly stanoveny základní podmínky realizace a koordinace očkování. Ve fázi IA mělo být zahájeno očkování nejrizikovějších skupin obyvatelstva a tato fáze měla proběhnout dle Metodického pokynu v období leden–únor 2021. Jako nejrizikovější skupiny obyvatelstva byly vymezeny následující kategorie osob, které měly být očkovány ve fázi IA, tedy v období leden-únor 2021: a) skupina seniorů (80+); b) senioři a klienti v určených zařízeních pobytových sociálních služeb a personál o ně pečující; c) osoby hospitalizované v zařízeních následné a dlouhodobé lůžkové péče; d) zdravotničtí pracovníci; e) osoby podílející se na poskytování zdravotní péče, na péči o covid-19 pozitivní osoby a osoby pracující na odběrových místech či s potenciálně infekčním materiálem. 13. [právnická osoba] i [právnická osoba], v nichž žalobce zastává pozici předsedy představenstva a je zároveň jejich majitelem, jsou zdravotnickými zařízeními. [právnická osoba] se staly ještě před očkováním žalobce zařízením s oprávněním k: - odběrům biologického matriálu za účelem diagnostiky SARS-CoV-2 metodou antigenních testů výtěrem z nosohltanu, případně krku, a k vyhodnocení těchto testů, s místem poskytování těchto zdravotních výkonů na adrese [adresa], 1 NP-E128 B, - aplikacím očkovací látky proti onemocnění Covid-19 vyvolanému SARS-CoV-2 vakcínami schválenými na území České republiky odběrům biologického matriálu za účelem diagnostiky SARS-CoV-2 metodou antigenních testů výtěrem z nosohltanu, případně krku, a k vyhodnocení těchto testů, s místem poskytování těchto zdravotních výkonů v sídlech a provozovnách právnických osob na území [název] kraje.

14. Žalobce, jak za společnost [právnická osoba], tak za společnost [právnická osoba] ze své pozice předsedy představenstva vždy vykonával a vykonává celou řadu činností a právních jednání souvisejících s řízením a kontrolou těchto zdravotnických zařízení. Žalobce aktivně vykonává řízení společnosti [právnická osoba] i [právnická osoba], tyto společnosti pravidelně navštěvuje, jedná a stýká se s jejich zaměstnanci, a to včetně pracovníků, kteří přicházejí do styku s osobami s onemocněním COVID-19 a dalšími osobami pracujícími na odběrových místech či s potenciálně infekčním materiálem. Žalobce dále podepisuje všechny objednávky a smlouvy, které předmětná zdravotnická zařízení uzavírají, dohlíží nad jejich plněním, sjednává jejich jménem obchody, vyhodnocuje průběh poskytování zdravotních služeb, uzavírá za ně pracovní smlouvy a pracovněprávní dohody.

15. Tvrdí, že vymezení nejrizikovějších skupin obyvatelstva, které mohly dle Metodického plánu podstoupit očkování proti onemocnění COVID-19 již od ledna 2021 zahrnuje rovnou 2 kategorie, do kterých je možné žalobce zařadit, a to kategorii „zdravotničtí pracovníci“ a „osoby pracující na odběrových místech či s potenciálně infekčním materiálem“. Obě tyto kategorie obyvatel jsou poměrně obecně vymezené, což, jak tvrdí vypovídá o jasném záměru Ministerstva zdravotnictví neopomenout žádnou ohroženou skupinu v důsledku příliš úzkého vymezení dané kategorie. Přesné vymezení okruhu osob spadajících do příslušné skupiny osob dle Metodického pokynu je ponecháno, s ohledem na to, že v Metodickém pokynu ani jeho přílohách není odkazováno na žádný právní předpis, na interpretaci.

16. Dále tvrdí, že výklad pojmu zdravotnický pracovník není jednoznačný, když tento je definován ve vícero právních předpisech, přičemž vymezení tohoto pojmu není v těchto předpisech úplně shodné a Metodický pokyn ani dokumenty související na žádnou konkrétní definici pojmu zdravotnický pracovník uvedenou v právních předpisech neodkazují. Vymezení pojmu zdravotnický pracovník je uvedeno např. v zákoně č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta či v zákoně č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání.

17. Zákon č. 96/2004 Sb. vymezuje ve svém § 2 písm. b) zdravotnického pracovníka jako fyzickou osobu, která vykonává zdravotnické povolání podle tohoto zákona. Zdravotnickým povoláním se přitom dle ust. § 2 písm. a) zákona č. 96/2004 Sb. rozumí: „souhrn činností při poskytování zdravotní péče podle tohoto zákona, zejména ošetřovatelské péče, péče v porodní asistenci, preventivní péče, diagnostické péče, léčebné péče, léčebně rehabilitační péče, paliativní péče, lékárenské péče a klinickofarmaceutické péče, neodkladné péče, anesteziologicko-resuscitační péče, posudkové péče a dispenzární péče“. Stěžejním je tedy to, co lze ve smyslu tohoto ustanovení pokládat za souhrn činností při poskytování zdravotní péče, když výčet jednotlivých druhů péče, které toto ustanovení obsahuje je pouze demonstrativní.

18. Lze dovodit, že tento právní předpis počítá s tím, že zdravotnické povolání obsahuje i činnosti výslovně zde nevyjmenované, a že tedy existují i osoby, které tyto další činnosti v rámci zdravotnického zařízení vykonávají a které je zapotřebí považovat za zdravotnického pracovníka ve smyslu zákona č. 96/2004 Sb. Takovými osobami je třeba rozumět ať již osoby vykonávající ve zdravotnických zařízeních funkce technického charakteru, tak osoby, které takové zařízení řídí a dohlíží nad jeho činností. Je nepochybné, že k zajištění bezpečného provozu zdravotnických zařízení je potřeba, aby prevenci ve formě očkování podstoupily jak osoby, které se dostávají přímo do kontaktu s pacienty s onemocněním COVID-19, tak osoby podílející se na poskytování zdravotní péče pacientům s tímto onemocněním, stejně jako další osoby, které v takovém zařízení pracují, či jej řídí.

19. Metodický pokyn od sebe vzájemně odlišuje kategorii zdravotnických pracovníků od kategorie osob podílejících se na poskytování zdravotní péče. V případě, že by měly být pod pojem zdravotnický pracovník řazeny jen osoby přímo se podílející na poskytování zdravotní péče, pak by dělení uvedené v Metodickém pokynu ztrácelo smysl. Z tohoto lze vyvozovat záměr Ministerstva zdravotnictví, aby za zdravotnické pracovníky nebyly pojímány pouze osoby podílející se na poskytování zdravotní péče, ale i další osoby, jejichž přítomnost a práce je pro chod zdravotnických zařízení nezbytná. Žalobce lze tedy označit za jednu z těchto osob, jelikož jako předseda představenstva [právnická osoba] i [právnická osoba] vykonává funkce nezbytné k zajištění bezproblémového fungování těchto zdravotnických zařízení a bez jeho vedení a pokynů by chod těchto zařízení mohl být paralyzován.

20. S ohledem na povahu činností žalobce ve společnostech [právnická osoba] a [právnická osoba], jako zdravotnických zařízeních a s poukazem na Metodický pokyn, vše nasvědčuje tomu, že žalobce byl oprávněn podstoupit očkování již ve fázi IA, která byla realizována od ledna 2021.

21. Žalobce byl však oprávněn podstoupit očkování rovněž ve fázi IB, jelikož opět spadá do následujících skupin obyvatelstva, které byly v Metodickém pokynu vymezeny pro tuto fázi očkování, jež měla probíhat dle původního znění Metodického pokynu od února 2021 do června 2021. a) senioři (65+); b) osoby s vybranými chronickými onemocněními; c) osoby vykonávající povolání důležitá pro zachování základních funkcí státu.

22. Dle dodatku č. 1 přílohy č. 1 k Metodickému pokynu, který blíže specifikuje jednotlivé kategorie obyvatel, jejichž naočkování bylo zařazeno do fáze IB, žalobce by bylo možné zařadit rovnou do dvou z těchto blíže specifikovaných skupin, a to do skupiny: i. kritičtí zaměstnanci kritické infrastruktury; a ii. zaměstnanci zdravotních a sociálních služeb bez přímého kontaktu s klienty.

23. Žalobce jako člen představenstva [právnická osoba] a [právnická osoba] vždy vykonával a vykonává řadu činností, které může delegovat na zaměstnance příslušných zařízení a které by zároveň mohl vykonávat na také základě pracovní smlouvy jako ředitel, přičemž obsah jeho činnosti by byl nezměněn. Změnila by se pouze právní kategorie, do které by bylo možné žalobce řadit, ale nikoli materiální povaha jeho funkce. Z materiálního hlediska není rozdíl mezi členem představenstva, který z titulu své funkce vykonává kontrolní a řídící činnosti spadající pod obchodní vedení společnosti a mezi zaměstnancem v řídící funkci, který vykonává činnosti totožné. Jediným rozdílem je smluvní vztah s příslušnou společností. Z těchto důvodů lze žalobce zařadit pro účely očkování do kategorie „zaměstnanci zdravotních služeb bez přímého kontaktu s klienty“ ve smyslu Metodického pokynu.

24. Kromě toho lze považovat žalobce za osobu, která vykonává činnosti v kritické infrastruktuře. Kritickou infrastrukturou se dle ust. § 2 písm. g) zákona č. 240/200 Sb., o krizovém řízení.

25. V kontextu pandemie koronaviru COVID-19 pak bylo vydáno usnesení Vlády ČR č. 1185 ze dne 16. 11. 2020, kterým bylo uloženo Subjektům kritické infrastruktury a jejich smluvním dodavatelům podílejícím se přímo na zajištění provozu prvku kritické infrastruktury ve smyslu nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury, přijmout nezbytná opatření k zajištění provozu dotčených prvků kritické infrastruktury dle tohoto krizového opatření. Dále bylo usnesením Vlády ČR mj. uloženo subjektům kritické infrastruktury, které jsou provozovateli jednoho nebo více prvků kritické infrastruktury v některém z odvětví uvedených v článcích I., II., V. a VI. dle přílohy k nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury, určit své smluvní dodavatele, kteří jsou nezbytní k zajištění provozu dotčených prvků kritické infrastruktury a po dohodě s nimi zajistit jejich součinnost při zajišťování provozu dotčených prvků kritické infrastruktury. Minimálně společnost [právnická osoba] jakožto odběrové a očkovací místo je potřeba za smluvní dodavatele ve smyslu usnesení Vlády ČR č. 1185 ze dne 16. 11. 2020 považovat. Společnost [právnická osoba] je tedy rovněž třeba považovat za systémovou součást kritické infrastruktury. Jak bylo shora uvedeno, zaměstnanci kritické infrastruktury spadají do očkovací fáze IB, a tudíž žalobce je osobou spadající do této skupiny.

26. Z uvedeného vyplývá, jak tvrdí žalobce, že spadal jak do skupin obyvatelstva, které byly vymezeny pro očkování již ve fázi IA, tak do skupin obyvatelstva, které byly vyčleněny pro očkování ve fázi IB, a byl tak plně oprávněn nechat se dne 1. 3. 2021 naočkovat.

27. Žalobcovo očkování nebylo v žádném případě očkováním přednostním, které by nebylo v souladu s právními předpisy a také nebylo ani nikterak nemorální ani nečestné, když žalobce byl plně oprávněn očkování proti onemocnění COVID-19 podstoupit 28. Článek, v kontextu popsaného oprávnění žalobce k očkování od ledna, resp. března 2021, nepravdivě a/nebo zavádějícím způsobem uvádí, že se žalobce „vydával za zdravotníka“, že žalobcovo jednání naplňuje znaky trestného činu podvodu či že žalobce z příběhu vychází jako „ubohý spratek“. Tvrdí, že z obsahu článku je zcela patrné, že si žalovaný neprovedl bližší právní analýzu týkající se postavení žalobce a jeho možnosti nechat se očkovat. Žalovaný si tudíž musel být vědom, že zveřejněním takových nepodložených a neověřených informací v médiích v souběhu s tendenčním laděním článku a jeho vulgárním zpracováním může neoprávněně zasáhnout do práva na ochranu osobnosti žalobce, k čemuž jednoznačně došlo a uveřejnění článku znamenalo flagrantní narušení důstojnosti, vážnosti a cti žalobce.

29. Žalobce poukazuje na to, že na základě uvedených nepodložených anebo neověřených informací uveřejněných o jeho osobě v článku, na něj bylo podáno trestní oznámení, které však bylo po prošetření ze strany Policie České republiky jako nedůvodné odloženo. Stejně tak byl žalobce na základě těchto nepodložených anebo neověřených informací v médiích prostřednictvím internetových stránek [název] vyzván k rezignaci na svůj post zastupitele [název],[Anonymizováno]což vedlo k další sérii článků a propírání údajného přednostního očkování žalobce v médiích.

30. V konečném důsledku byl žalobce nepochybně takovými informacemi reputačně poškozen i jako leader politické strany [název], za kterou kandidoval v podzimních volbách do Poslanecké sněmovny.

31. Žalobce je přesvědčen, že existuje příčinná souvislost mezi zveřejněním článku na webu [název] a porušením osobnostních práv žalobce.

32. Zveřejněním tohoto článku došlo k prokazatelnému zásahu do osobnostních práv žalobce chráněných LZSP. Kromě toho došlo i k porušení ustanovení § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů 33. Žalobce požaduje tudíž po žalované přiměřené zadostiučinění v podobě náhrady nemajetkové újmy v penězích morální satisfakce ve formě omluvy a zdržení se výroků shora uvedených. Vzhledem k tomu, že žalobce byl shora popsaným jednáním žalovaného spočívajícím v uveřejnění nepravdivého a zavádějícího článku poškozen na svých osobnostních právech, došlo na základě tohoto závadného jednání žalovaného ke vzniku nemajetkové újmy na straně žalobce. Žalobce spatřuje vznik své nemajetkové újmy v neoprávněném jednání žalovaného, který zneužil situace ve společnosti a zřejmě za účelem zvýšení návštěvnosti svých webových stránek uveřejnil předmětný článek. Tímto jednáním tak byla dotčena osobnostní práva žalobce, především pak jeho lidská důstojnost, čest, jméno a dobrá pověst, kterých ve společnosti požívá. Tímto jednáním došlo k narušení morálního kreditu žalobce ve společnosti a k narušení jeho společenské vážnosti, o čemž svědčí např. podané trestní oznámení či výzva k rezignaci na post zastupitele [název].

34. Žalobce je přesvědčen, že stanovená výše přiměřeného zadostiučinění ve výši 100 000 Kč je s ohledem na vývoj judikatury a pojetí ochrany osobnostních práv zcela oprávněným a přiměřeným požadavkem, a to především s přihlédnutím ke všem skutkovým okolnostem s daným případem spjatým. Žalobce je toho názoru, že soud by měl při posouzení celé záležitosti a stanovení výše nemajetkové újmy zohlednit i to, aby bylo dalším zásahům do osobnostních práv v budoucnu zabráněno.

35. Žalobce na výzvu soudu doplnil žalobu, upravil žalobní petit, neboť se původně domáhal po žalované zveřejnění dodatečného sdělení.

36. Dále specifikoval konkrétní zásahy s tím, že v článku se žalovaný věnuje problematice očkování žalobce proti onemocnění COVID-19, které proběhlo dne 1. 3. 2021 ve [název] nemocnici [adresa]. V tomto svém Článku žalovaný mj. výslovně uvádí: - „Ředitel [název] [jméno FO] [jméno FO] opakovaně na jeho naléhání řekl, že se v žádném případě očkovat nesmí, protože není zdravotník. Jeho očkování přímo zakázal.“ Takto podaná informace není pravdivá, ředitel nemocnice [název] očkování žalobci nezakázal, stejně tak žalobce na ředitele nemocnice [název] nikterak nenaléhal; - „[jméno FO] si ale přinesl falešné potvrzení, že je zdravotník, a personál [název] ho přes ředitelův zákaz naočkoval. Protože ho prostě a sprostě podvedl. A aby toho spratkovského chování nebylo dost…“ Takto podaná informace není taktéž pravdivá, neboť žalobce si s sebou žádné falešné potvrzení nepřinesl, tedy nikoho, a už vůbec ne sprostě, nepodvedl; - „[jméno FO] vychází z příběhu jako ubohý spratek.“ Jedná se o dehonestující a hrubě urážlivé vyjádření k osobě žalobce na podkladě nepravdivých a/nebo zavádějících informací k okolnostem očkování žalobce; - „[jméno FO] chování totiž jasně naplňuje znaky trestného činu podvodu „kdo jiného záměrně uvede v omyl, aby se obohatil“.“ Informace, že žalobcovo jednání jasně naplňuje znaky trestného činu podvodu, se nezakládá na pravdě. O tom svědčí i skutečnost, že podané trestní oznámení na žalobce ohledně této věci bylo odloženo (viz k důkazu příloha č. 7 podané žaloby); - „Tomu ale chyběl i poslední smysl pro realitu a sáhl až k podvodu. Člověk nemusí mít zas tak bujnou fantazii, aby si představil, jak asi [jméno FO] podniká.“ Podvod na straně žalobce nebyl prokázán, jedná se opětovně o nepravdivou informaci. Navíc je tato informace spojována s podnikáním žalobce jako takového, tedy žalovaný označuje žalobce přímo a veřejně jako podvodného podnikatele.

37. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že je nesporné že uveřejnila dne [datum] článek uvedený v žalobě pod názvem „[citace]“, autorky [jméno FO], který byl umístěný na www.[název].dále činí nesporným, že obdržela výzvu právního zástupce žalobce ze dne 17. 12. 2021 a také předžalobní výzvu datovanou 1. 3. 2022. Na obě výzvy reagovala žalovaná odmítavě, neboť měla za to, že jsou nedůvodné a žalovaná do práv žalobce nezasáhla.

38. Pokud žalobce žalované vytýká, že v článku jsou obsaženy nepravdivé údaje, doprovázené expresivními hodnotovými soudy, které mají za cíl zcela neopodstatněně a dehonestujícím způsobem poškodit žalobce žalovaná tvrdí, že v žalobě je odkazováno na sdělení z článku, a sice: - (žalobce) sprostě podvedl personál [název] - [jméno FO] vychází z příběhu jako ubohý spratek - [jméno FO] chování totiž jasně naplňuje znaky trestného činu podvodu 39. Článek, je komentářem. Komentář je specifický žurnalistický žánr reagující na zpravodajské informace. Na rozdíl od zpravodajství, se zde projevuje osobní styl komentátora a často jeho nesouhlas. Jsou používány působivé jazykové prostředky i s citovým zabarvením. V žurnalistické praxi jde o text, který zpravidla vyjadřuje postoj (názor) autora (komentátora) nebo i daného sdělovacího prostředku.

40. Autorka článku ve svém komentáři vycházela ze zpravodajských informací, které byly zveřejněny v řadě sdělovacích prostředků již [datum] a ve stejný den je zveřejnila i žalovaná. Východiskem byla informace uveřejněná na www.[název], a sice články z [datum]: „[citace].“ a „[citace]“. Původ informací je z textu vždy zřejmý a zpochybňování jejich věrohodnosti je zcela nepatřičné. Nelze tak hovořit o nepodložených informacích, zejména pokud jde o interpretaci postoje ředitele Nemocnice [název] [jméno FO], se kterým autorka hovořila a ověřovala si jeho postoj, stejně tak, že se věcí zabývala Policie ČR. Jednal se o výkon práva kritiky a informace týkající se chování žalobce jsou dle žalované pravdivé, pokud jde o vyslovenou kritiku, ta má reálný základ. Argumentaci uváděnou v žalobě k „Oprávněnosti očkování žalobce“ považuje žalovaná za účelovou a pro oprávněnost výkonu práva kritiky v dané situaci je tato argumentace klamná. Byť pojem „zdravotnický pracovník“ skutečně není v právních předpisech výslovně definován, nicméně osoby spadající do tohoto pojmu lze dle žalované dovodit z řady obecně závazných předpisů např. vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotnických službách (pokud jde o Národní registr zdravotnických pracovníků a údaje o zdravotnických pracovnících) apod.

41. Pokud žalobce tvrdí, že články ve sdělovacích prostředcích, které se zabývaly jeho očkováním byly napsány s cílem skandalizace osoby žalobce, aniž by přitom došlo k důslednému prověření všech informací prezentovaných v těchto článcích, což prokazatelně vedlo k nedůvodnému a citelnému zásahu do osobnostních práv žalobce, je nepředstavitelné, že by značná část sdělovacích prostředků pracovala s informacemi, které jsou zcela mimo realitu. Žalovaná tvrdí, že uváděné zdroje byly zcela věrohodné a byly předmětem širší diskuse na veřejnosti.

42. Žalovaná zcela odmítá, že by jejím cílem a smyslem článku byla skandalizace žalobce. Nešlo o žádné zneužití situace ve společnosti za účelem zvýšení návštěvnosti webových stránek. Komentář autorky reaguje na aktuální informaci týkající se chování žalobce za mimořádné situace v období koronaviru a celé řady opatření, která se dotkla významným způsobem všech občanů. Dodržování pravidel zadané, v podstatě krizové situace, má rovinu jak právní, tak etickou.

43. Žalovaná má za to, že předmětný článek je oprávněným výkonem práva kritiky, přičemž je nutné zdůraznit, že v daném případě jde o věc veřejného zájmu a žalobce je v tomto smyslu osobou veřejného zájmu. Takovéto pojetí odpovídá standardní judikatuře jak Evropského soudu pro lidská práva, tak Ústavního soudu ČR (viz např. IV. ÚS 23/05). Je obecně přijímaným pravidlem, že je úkolem tisku zpřístupňování informací a myšlenek o všech otázkách veřejného zájmu. Oblast osob veřejného zájmu je standardní judikaturou vyjadřována v tom smyslu, že se netýká jen politiků a těch kdo vstoupí do „arény veřejné diskuse“, ale týká se všeho a všech, co na sebe upoutají veřejnou pozornost (viz I ÚS 453/03). Žalovaná si je přitom vědoma své odpovědnosti a přistupuje k tomuto poslání s náležitou péčí. Nelze souhlasit se žalobcem, že by žalovaná, respektive její novinářka – vycházela z neověřených informací a jednala s cílem poškodit žalobce. Žalobce je velmi aktivní osobou ve veřejném prostoru a má politické ambice. Je všeobecně zastáván názor, že pokud jde o hranice přípustné kritiky, jsou širší ve vztahu k politikovi, který jedná jako veřejná osoba než ve vztahu k soukromé osobě. Politik se nevyhnutelně a vědomě vystavuje pozorné kontrole svých činů a gest, jak ze strany novinářů, tak všech občanů, a musí projevit větší toleranci prohlášení, která mohou být terčem kritiky. Žalovaná má za to, že informace, které jako první zveřejnily [název] a následně další sdělovací prostředky se týkaly tématu, které bylo v daný okamžik aktuální a velmi sledované, přičemž osoby veřejného zájmu byly v zorném úhlu sdělovacích prostředků.

44. K tvrzení o použití velmi silného jazyka žalovaná uvádí, že použité výrazové prostředky jsou přiměřené a nijak nevybočují z toho, jak jsou obdobné situace popisovány ve veřejném prostoru. Jak je obecně známo pojem „spratek“ se používá ve významu: rozmazlené, nevychované dítě (https://cs.wiktionary.org/wiki/spratek#v%C3%BDznam), http://www.dobryslovnik.cz/cestina?spratek) či obdobně: neposlušné/ vzdorovité dítě (https://lidovyslovnik.cz/index.php?dotaz=spratek). V obecné rovině lze uvést, že určité přehánění, nadsázka, byť jsou tvrdé, nečiní samy o sobě projev nedovoleným, zejména za situace, kdy vyslovená kritika má reálný základ v chování dotčené osoby. V té souvislosti lze i odkázat na ustálenou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), která byla mnohokrát použitou i ÚS ČR. A sice, že svoboda projevu se vztahuje na informace a myšlenky příznivě přijímané a považované za neškodné či bezvýznamné, ale i na ty, které zraňují, šokují nebo znepokojují: tak tomu chtějí pluralita, tolerance a duch otevřenosti, bez nichž není demokratické společnosti (např. rozhodnutí Fuentes Bobo proti Španělsku z roku 2000). Právo kritiky zakotvené v čl. 17 Listiny základních práv a svobod je neoddělitelnou součástí svobody projevu. Je přitom zřejmé (i s odkazem na výše uvedené), že kritický komentář se nemusí kritizovanému líbit, nemusí být ani přiměřený, může být i hloupý (!), není totiž o pravdivosti – nepřichází tak ani v úvahu důkaz pravdy, ale postoji kritika k tématu. Žalovaná má zároveň za to, že ve svém komentáři nijak nepřekročila meze, které jsou akceptovatelné v demokratické společnosti, jak naznačuje žalobce.

45. Žalobce uvádí, že je na místě, aby bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve formě omluvy ve znění uvedeném v žalobním návrhu. Podstatou omluvy je pak sdělení, že pokud byl žalobce očkován [datum] ve [název] nemocnici [adresa], nedošlo tím k porušení žádných zákonných ani podzákonných právních předpisů. Žalovaná má za to, že obsah tohoto sdělení neodpovídá obsahu komentáře a je tak nepřiléhavý. Pokud bylo v článku v nějaké podobě zmíněno, že věc šetří policie a autorka se domnívala, že by mohlo jít o spáchání trestného činu, pak by přicházelo v úvahu uveřejnění Dodatečného sdělení, kde by došlo na zveřejnění závěrů ukončení prověřování případu.

46. Pokud žalobce požaduje přiznání finanční zadostiučinění, protože morální zadostiučinění nepostačuje, protože následky zásahu do osobnostních práv žalobce mohou být stěží odstraněny, pak má žalovaná zato, že jde o požadavek nedůvodný. A sice s ohledem na postoj žalované, že nezasáhla do práv žalobce a šlo o přípustný výkon práva kritiky.

47. Pokud se žalobce domáhá žalobním petitem že, Žalovaný je povinen se zdržet jakýchkoli informací, komentářů či jakýchkoli jiných sdělení ohledně očkování žalobce, které proběhlo dne [datum] ve [název] nemocnici [adresa], pokud takové informace, komentáře či sdělení mají či mohou navozovat podvodné jednání žalobce, a dále je povinen se zdržet jakýchkoli informací, komentářů či jakýchkoli jiných sdělení souvisejících s podnikáním žalobce, které by byly jakkoli dávány do kontextu s neprokázaným podvodným jednáním žalobce při uvedeném očkováním, odkazuje žalovaná na praxi a judikaturu (např. II ÚS 171/12). Návrh nemůže spočívat v absolutních zákazech, kdy by nebylo žalované umožněno poskytovat takové informace či komentáře i v situacích, kdy by na nich byl veřejný zájem.

48. Formulace, kterým se ukládá žalované povinnost zdržet se jakýchkoli informací, které se týkají očkování žalobce, které proběhlo 1. 3. [Anonymizováno] [název] nemocnici [adresa] a informací a komentářů souvisejících s podnikáním žalobce, které by byly jakkoli dávány do kontextu s neprokázaným podvodným jednáním žalobce při uvedeném očkování obsahuje ve vztahu k žalované absolutní zákaz sdělovat informace související s předmětným očkováním, a tím zasahuje do sféry veřejného zájmu na informacích týkajících se osob veřejně činných. Zároveň je zřejmé, že k dalšímu zveřejňování ze strany žalované nedošlo a ani nebylo prokázáno, že hrozí reálná hrozba takové nebezpečí 49. Soud v řízení vycházel z těchto důkazů.

50. Z článku žalované „[citace]“ označeném jako Komentář vyplynulo, že byl publikován dne [datum], autorkou je [jméno FO]. Tento komentář je opatřen fotografií žalobce. V tomto článku je, mimo jiné, uvedeno… život píše málo příběhů s krystalicky kladnými a zápornými hrdiny. Toto je jeden z těch vzácných. [Jméno žalobce] je zdatný [Anonymizováno] …….., naposledy přitáhl pozornost, když státu pronajal [adresa] pro polní nemocnici, která se nikdy nevyužila……..Kromě zmíněného [název] je také majitelem [právnická osoba]. Majitel, nikoliv zdravotník. [Jméno žalobce] se opakovaně snažil procpat do nemocnice [adresa] na očkování proti koronaviru. Ředitel [název] [jméno FO] opakovaně na jeho naléhání řekl, že se v žádném případě očkovat nesmí, protože není zdravotník. Jeho očkování přímo zakázal. [jméno FO] si ale přinesl falešné potvrzení, že je zdravotník a personál [název] ho přes ředitelův zákaz naočkoval. Protože ho prostě a sprostě podvedl. A aby toho spratkovského chování nebylo dost, poté, co [název] zprávy informoval o jeho podvodném očkování. [jméno FO] vydal úplně bizarní prohlášení, v němž píše, že se nechal očkovat na naléhání svých zaměstnanců……..[jméno FO] vychází z příběhu jako ubohý spratek. Je dobře, že se případu ihned ujala policie a začala vyšetřovat. [jméno FO] chování totiž jasně naplňuje znaky trestného činu podvodu, kdo jiného záměrně uvede v omyl, aby se obohatil. [jméno FO] se projevil, jako elita s velkým E. Dal jasně najevo, že žádný systém kulichů se za něj [název] zavádět nebude. [jméno FO] vykázal do patřičných míst.

51. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 18. 3. 2022 vyplynulo, že obchodní firma [právnická osoba]. se sídlem [adresa], IČ [IČO], byla zapsána do obchodního rejstříku [datum] s předmětem činnosti, pronájem nemovitostí bytů a nebytových prostor, předmětem podnikání, výroba obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona. Žalobce je předsedou představenstva.

52. Z výpisu z obchodního rejstříku [název] soudu v [adresa] ze dne 18. 3. 2022 vyplynulo, že obchodní firma [právnická osoba]. byla zapsána [datum], IČ [IČO] a předmět podnikání, pronájem nemovitostí bytu a nebytových prostor bez poskytování jiných než základních služeb, zajišťovat, ze zajišťujících řádný provoz nemovitostí bytů a nebytových prostor, dále provozování nestátního zařízení dle zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči ve státních zdravotnických zařízeních, a) lůžková zdravotnická péče, rehabilitační a fyzikální medicína, b) ambulantní zdravotní péče, fyzioterapeut, ortopedie, rehabilitační a fyzikální medicína. Předsedou představenstva je žalobce.

53. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 18. 3. 2022 vyplynulo, že žalovaná je obchodní firmou [právnická osoba]. Den vzniku zápisu [datum], s předmětem podnikání, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona, člen představenstva, [jméno FO].

54. Z vyrozumění ze dne 31. března 2021, č. j. [spisová značka], Policie České republiky, [adresa] vyplynulo, že oznamovatel [jméno FO] byl informován policií, že na základě kvalifikovaného posouzení jeho podání ze dne [datum], označeného jako [jméno FO] – neoprávněné očkovaní, nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že by byl spáchán trestný čin a odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení podle ustanovení § 158 odst. 3 tr. řádu.

55. Z výzvy žalobce ze dne 17. 12. 2021, adresované žalovanému vyplynulo, že žalobce žalovaného vyzval ke zveřejnění omluvy.

56. Z odpovědi ze dne 31. 1. 2022 právní zástupkyně žalovaného vyplynulo, že žalovaná sdělila žalobci, že požadovaná omluva nebude zveřejněna.

57. Z výzvy ze dne 1. 3. 2022 právního zástupce žalobce žalovanému vyplynulo, že byl vyzván opakovaně k úhradě nemajetkové újmy a zveřejnění omluvy.

58. Z vyjádření žalované k výzvě žalobce vyplynulo, že sdělila, že omluvu v požadovaném znění nezveřejní a nemá v úmyslu uhradit finanční satisfakce v požadované výši.

59. Z rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb [název], odbor zdravotnictví, č. j. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], vyplynulo, že společnosti [právnická osoba] [právnická osoba]., se sídlem [adresa], bylo uděleno oprávnění k poskytování zdravotních služeb.

60. Z rozhodnutí o registraci nestátního zdravotnického zařízení [název] úřadu [adresa], odbor zdravotnictví, dne [datum], č. j. [spisová značka] vyplynulo, že společnosti [právnická osoba]., se sídlem [adresa], bylo uděleno rozhodnutí o registraci nestátního zdravotnického zařízení, jehož provozovatelem je [právnická osoba]., akciová společnost, [adresa], IČ [IČO], statutární zástupce, [tituly před jménem] [Jméno žalobce].

61. Z rozhodnutí o udělení povolení k poskytování preventivní péče mimo zdravotnické zařízení [název] úřadu [adresa], odbor zdravotnictví, ze dne 16. 2. 2021 vyplynulo, že bylo uděleno povolení k poskytování preventivní péče mimo zdravotnické zařízení, název poskytovatele, [právnická osoba]., statutární orgán [Jméno žalobce].

62. Z rozhodnutí o udělení povolení k poskytování preventivní péče mimo zdravotnické zařízení ze dne 22. 2. 2021, [právnická osoba], vydané [název] úřadem [adresa] vyplynulo, že bylo uděleno povolení k poskytování preventivní péče mimo zdravotnické zařízení, název poskytovatele, [právnická osoba]. statutární orgán [Jméno žalobce].

63. Z interního sdělení, [právnická osoba] vyplynulo, že se jedná o sdělení [jméno FO], finančního ředitele, [právnická osoba]., k rukám žalobce, ze dne 12. března 2021, jako reakce na počet obchodních případů vyplynulo, že žalobci bylo sděleno, že v rámci účetní dokumentace evidují od 18. 6. 2020 do 12. 3. 2021 uvedený počet obchodních případů a vztahů v oblasti lidských zdrojů, kde za společnost právně jednal předseda představenstva, jako jediná osoba, která je oprávněna dle vnitřních předpisů podepisovat smlouvy a související dokumentaci.

64. Dále žalobce předložil k důkazu přehled fází očkování, ze kterých vyplynulo pod bodem 6, že ve fázi 1 mají být očkováni zdravotničtí pracovníci a osoby podílející se na poskytování zdravotní péče, na péči o covid-19, pozitivní osoby a osoby pracující na odběrových místech, či s potencionálně infekčním materiálem.

65. Z monitoringu zpráv [název] ze dne [datum] vyplynulo, že zhruba dne [datum] byla publikována v různých médiích tištěných i na webových stránkách informace o tom, že [jméno FO] byl přednostně naočkován a měl se vydávat za lékaře, eventuálně zdravotníka a ředitel nemocnice byl proti.

66. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] vyplynulo, že pracuje jako OSVČ pro firmu [právnická osoba] a je autorkou článku, který je předmětem tohoto sporu. Jedná se o článek, publikovaný [datum], pod názvem „[citace]“ V té době začínalo v České republice očkování. První očkovaní byli mezi Vánocemi, což se týkalo premiéra Babiše a jedné veteránky z nemocnice ve [adresa]. Tehdy bylo vakcín chronický nedostatek, čehož byla plná média. Nastala dlouhá debata o tom, jak priotizovat. Vláda se rozhodla, že dá určité prioritní skupiny, které budou mít výhradní přístup k očkování, a kromě seniorů nad určitý věk, to byli mj. i zdravotničtí pracovníci. Zdravotními pracovníky se rozuměli, nikoliv manažeři zdravotnických zařízení, ale lékaři, sestřičky a sanitáři, zkrátka lidé, kteří přicházeli do styku s nakaženými, což nebyl management nemocnic. Svědkyně případ žalobce sledovala dlouhodobě, hovořila o něm se šéfem nemocnice [název], [jméno FO], který, jak uvedl, žalobce, vyprovodil z nemocnice 2×, poté, co se snažil očkovat s odůvodněním, že není podle rozhodnutí ministerstva zdravotnictví zdravotník. V té době také proběhla kauza Státního zdravotního ústavu, kde ministr zdravotnictví, odvolal tehdejšího ředitele mj. proto, že si udělal seznam přednostně očkovaných zaměstnanců zdravotního ústavu, což také nebyli zdravotníci, kteří přicházeli do kontaktu s lidmi. Svědkyně tedy hovořila s ředitelem nemocnice [název], který vše popsal, a svědkyně vycházela z jeho informací. Ředitel rozhodl, že žalobce se tam nemá očkovat. Žalobce to věděl a v nepřítomnosti ředitele [jméno FO] se znovu [název] dostavil a zmátl jeho zaměstnance. Ostatní informace byly důvěrně známé a nebylo potřeba je ověřovat. Svědkyně dále zdůraznila, že předmětný text byl komentář. Při psaní komentářů vychází ze zpravodajství v ostatních médiích. Nefunguje to tak, že by si obvolávala lidi, kteří už vystupovali ve zpravodajství, text byl komentář, názorový útvar. Nešlo o zpravodajství, ani analýzu věci. Svědkyně je komentátorka. Svědkyně se, stejně jako všichni, kteří dělají společenskopolitické věci, covidu věnovala velmi dlouho, a to od začátku, protože šlo o bezprecedentní společenský a ekonomický problém. Samo o sobě i očkování bylo mimořádně kontroverzní ve všech rozhodnutích, které kolem něho byly. V té době se objevovaly některé VIP očkovací kauzy. Pokud se týká původní informace, někde se objevila zpráva týkající se žalobce a svědkyně si u ředitele [jméno FO] tuto zprávu ověřila, protože ho zná. A pokud se týká označení, že pan [jméno FO] vychází z celého příběhu jako ubohý spratek, svědkyně poukázala na situaci v době [datum]. a považuje za vysoce společensky nesolidární, minimálně předběhnout. Vakcín bylo opravdu nedostatek. Čekalo se dlouhou dobu, byly rezervační systémy pro skutečně staré a nemocné lidi. Proto také zvolila expresivní výraz a jednání žalobce dodneška nepochopila. Žalobce se rád profiluje jako elita a svědkyně má za to, že výrazně škodí pověsti elit, když někdo z elity předbíhá ve frontě.

67. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že je přímou podřízenou žalobce ve společnosti [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba], kde on působí jako místopředseda představenstva a generální ředitel. [právnická osoba]. je nestátní zdravotnické zařízení, které působí jako léčebná rehabilitace. Zaměstnává lékaře, fyzioterapeuty a administrativní síly. Mají smlouvy se všemi zdravotními pojišťovnami, včetně Všeobecné zdravotní pojišťovny. V době 2020-2021, kdy proběhla uzavírka všech provozů kromě zdravotních zařízení, se začala řešit problematika jednak v boji proti covidu formou testování, tehdy to byly AG testy a postupně v průběhu roku přišly další zpřesňující testy, tzn. PCR testy, testy ze slin a další techniky, kterými se prokazovala přítomnost koronaviru. V té době šlo zařízení o to, aby mohli otevřít co nejdříve provoz, tak začali uvažovat o tom, že projdou administrativní i legislativní cestou a zřídí si vlastní licenci pro testování, kterou získali v roce 2020 a mají jí stále, protože byla po roce prodlužována. V roce 2021 se objevila vakcína, protože rok 2020 byl bez řešení. Řešilo se jakým způsobem preventivně přistoupit k pandemii. V té době žalobce přišel s myšlenkou, že se pokusí získat i vakcínu, která byla tehdy i nedostatková, protože jí malé množství obdrželi od nemocnice. Poté se jim tedy podařilo získat oprávnění k očkování postupně všemi vakcínami. Původně jednali s ředitelem [název] nemocnice, a protože v té době nemocnice fungovala jako covidová centra a zmizela klasická lůžka. Chtěli nabídnout ubytovací kapacity na hotelu, které byly nevyužité a prázdné a začali uvažovat o tom, že by nechali celý tým státního zdravotního zařízení očkovat, aby se ochránili. Svědkyně neví, proč se nechal očkovat žalobce. Žalobce přispěl k získání licencí a zřízení očkovacích center. Svědkyně zastává funkci generální ředitelka, má vystudovanou andragogiku, vzdělávání dospělých, management cestovního ruchu, sociální a mediální komunikaci a MBA v oblasti Change management a řízení lidských zdrojů, lékařkou však není. Svědkyně uvedla, že byla očkována mezi prvními, protože zároveň působí jako pedagog na [právnická osoba], což je vysoká škola hotelová a ekonomická a také z důvodu věku. Kdy to však bylo přesně, neví.

68. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že je zaměstnán v [právnická osoba], kde má na starosti i hotel a [právnická osoba], a kde žalobce je předsedou představenstva a majitel všech těchto společností. Předmětný článek svědek nečetl. Ví o tom, že [právnická osoba] je zdravotnické zařízení, a v roce 2021 řešili pro [právnická osoba] testování antigenními testy a následně očkování. Tyto věci se řešily v manažerském týmu, což byl on, paní [jméno FO] a pan [jméno FO] a následně je implementovali v rámci firmy [právnická osoba] se spolupracovníky. Tehdy díky covidu uzavřeli [právnická osoba], zavřeli hotel a bylo v zájmu společnosti, aby se situace co nejrychleji vyřešila, aby se zařízení co nejdříve otevřelo pro veřejnost. Byli jedni z prvních, kteří chtěli provádět antigenní testy. Svědek v tom viděl potenciál, že klientům budou nabízet na jednom místě testování na COVID a zároveň dostanou od nich certifikát a budou se moci jít koupat [Anonymizováno], eventuálně se prokázat certifikátem a jít do restaurace. Probíhalo jednání s [název] úřadem [adresa], kde následně získali povolení k provádění testů na COVID. Následně museli shánět testovací a očkovací látky. Nebylo nic, takže zpočátku vše obvolávali, kde co kdo má, aby mohli testovat a očkovat. Tvrdil, že s tím souvisela celá řada věcí typu nebezpečný odpad a řešení, kde ho budou skladovat, kde budou očkovat, zajištění mobilních stánků, byl problém s doktory, se sestrami, protože aplikace očkování i testování musela být prováděna kvalifikovanými pracovníky. Očkovací látky sháněl žalobce s paní [jméno FO], jednali s krajským koordinátorem, měli jednání v nemocnicích a svědek potom následně jezdil vyzvedávat testovací a očkovací látky. Žalobce se do celé záležitosti zapojoval až příliš moc. Jeho činnost byla v podstatě operativní provozní, a nikoliv pouze dohledová. V době covidu se pravidelně setkávali a společně vše konzultovali. Žalobce s paní [jméno FO] vykonával činnost pro [právnická osoba], navenek a činnost svědka byla dovnitř firmy, tzn. organizace očkovacích center pracovníků, zajištění pro IT stránce, zajištění dokumentace a v podstatě administrativa. Se žalobcem byli například v [adresa] v jedné z firem [název], kde jim žalobce nařizoval povinné testování. Když tam přijeli a testovali, po testech třetina zaměstnanců vyšla jako pozitivně testovaná na COVID. Svědek sám dostal první injekci někdy v průběhu roku 2021 v létě. V té době však byl v ochranné lhůtě, protože byl předtím pozitivně testován na COVID. Svědek uvedl, že v rámci provozu [právnická osoba] byli testovány desítky tisíc testovaných a očkovaných. Centra byla provozována ve všech obchodních centrech.

69. Z výpovědi žalobce vyplynulo, že je zaměstnán ve svých firmách, jedna z nich jsou [právnická osoba], což je nestátní zdravotnické zařízení, které v době covidu kromě fyzioterapie a ostatních léčebných procesů se podílelo na boji s covidem testováním a následným očkováním. Druhé zařízení je [právnická osoba], kde žalobce přímo zaměstnával [název] lékaře. Tvrdí, že se za zdravotníka nikdy nevydával, není zdravotníkem je absolventem [Anonymizováno] a má různé ekonomické nástavby. V době boje s pandemií COVID se podílel na boji s tím, že uvedená 2 zdravotnická zařízení získaly licenci, na čemž se žalobce podílel. Jednalo se o velmi složitý administrativní proces a postupně získaly licence. Vláda rozhodla o tom, že se má testovat ve všech firmách, společnost žalobce měla 2 sanitky, které objížděly firmy ve [název] kraji. V některých případech při testování byly nálezy zásadní, například v [právnická osoba], jejichž, je žalobce vlastníkem, a ze 160 otestovaných lidí bylo 111 lidí pozitivních, což znamenalo zase další opatření. Museli lidi poslat do karantény, zavolat důchodce a zabezpečit chod, protože vyráběli potravinové obaly. Všechny uvedené společnosti žalobce řídí, podílí se na obchodním vedení společností, není pouze pasivním vlastníkem. Jedenkrát týdně se potkává s managementy a vedoucími pracovníky, což bylo i v době covidu a pokud se týká nemocnice [název], sousedí s [právnická osoba] ředitelem nemocnice panem [jméno FO] se znal již půl roku před očkováním. Bylo to proto, že vláda rozhodla, že v zařízení, ve firmě [právnická osoba], bude zřízena polní nemocnice a provozovatelem polní nemocnice bude [název] nemocnice [adresa]. S ředitelem [jméno FO] podepisovali společně smlouvy a od té doby spolupracovali. Žalobce uvedl, že pan ředitel [jméno FO] mu řekl, pane [jméno FO], pojďte se naočkovat, my už jsme tady všichni naočkovaní. Ředitel [jméno FO] také není zdravotník, je to ekonom a byl očkován mezi prvními. Žalobce uvedl, že z hlediska souladu s právem byl očkován po právu, protože 13. 1. vláda České republiky rozhodla a odsouhlasila Metodický pokyn k provádění očkování, na základě kterého do, 1. 3. byli očkováni tzv. rizikové skupiny, senioři, pacienty s významnými zdravotními problémy a případně zdravotnický personál v přímém kontaktu s těmito pacienty. Od 1. 3. byly vyčleněny tzv. preferenční skupiny prioritních skupin, kterých bylo pět a od 1. 3. se mohli očkovat i pracovníci zdravotnických zařízení bez přímého kontaktu s pacienty. Tvrdí, že v těchto pěti prioritních skupinách se osoba žalobce nachází několikrát, neboť je současně pracovníkem zdravotnických zařízení bez přímého kontaktu s pacienty a dále by se mohl zařadit pod skupinu technickohospodářských pracovníků zdravotnických zařízení, možná ještě pod další skupinu. Uvedl, že bylo dohodnuto ve fakultní nemocnici [název], že naočkují zdravotnické pracovníky, protože nemocnice [název] byla jedním z těch center, kde se vakcíny skladovaly, takže v první vlně naočkovali polovinu jejich zdravotníků, což bylo před 1. 3. a druhá část, která měla nějaké zdravotní problémy, či COVID prodělala, nebo z nějakých organizačních důvodů se nenechali naočkovat v rámci první vlny společně se šli 1. 3. naočkovat, dostali do ruky dokumentaci, kde vyplnili údaje, jméno příjmení a kartičku ZP a následně byli odvedeni před to pracoviště, ordinaci, kde jednotlivě vstupovali s kartičkou ZP a papírem, na kterém jsou osobní údaje. Tam byly dvě zaměstnankyně, jedna lékařka, ta se ho zeptala, zda je zdráv, odpověděl, že ano a že se cítí být způsobilý k očkování a následně zanesla jeho údaje, které měl na papíře, do počítače. Ptala se ho, zda je zdravotník, tvrdí, že řekl, že není zdravotník, říkal, že je manažer ve dvou zdravotnických zařízení. Podívala se do počítače, říkala, já tady slovíčko majitel, nemám a následně napsala do políčka, ostatní zdravotničtí pracovníci. Žalobce uvedl, že tam nebyl nikdo, kdo by mu řekl, že se nemůže očkovat. V systému je veden jako ostatní zdravotničtí pracovníci, nikoliv jako zdravotník. Žalobce má za to, že nemocnice [název] porušením GDPR uvolnila informace o jeho zdravotním stavu a o tom, že byl očkován, a to novinářům a novináři tuto informaci zveřejnili. Žalobce též podal žalobu na nemocnici [název] Pokud se týká kontaktu se novináři, jako první volal [název], ptali se, zda byl očkován, žalobce řekl, že ano, ptali se na podrobnosti, žalobce tvrdí, že uvedl okolnosti s tím, že je potencionálně rizikovou osobou, která by přenášela COVID. Žalobce tvrdil, že v souvislosti s článkem žalovanému mu vznikla obrovská újma, neboť v té době byl politicky aktivní jako předseda politické strany a najednou se v politické oblasti stal osobou, pro kterou už možná ta politika je navždy zapovězena. Stejně tak tomu byl v oblasti byznysové. Žalobce však neuměl rozlišit míru závažnosti jednoho článku. Ale jestliže byly články 3, tak by mu přisoudil váhou 30 %, to znamená, že na vzniklé škodě předpokládá, že 3 články, tak se na tom každý podílí jednou třetinou a žalobce tvrdil, že zaznamenal na tento článek v [název] konkrétní reakci, na který reagovali všichni. Nemajetkovou újmu, která mu vznikla, odhaduje na částku 100 000 Kč a tvrdí, že měl nějaké volební preference, třeba 5 %, avšak výsledek byl významně nižší, protože žalobce články významně dehonestovaly.

70. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že je ředitelem [název] nemocnice [adresa]. Pokud se týká nemocnice [název], začala očkovat těsně po přivezení prvních vakcín do České republiky, což bylo o vánočních svátcích 26. 12. předchozího roku, než byl tento případ. Po nějaké době vláda vydala pravidla, kdo a jak má být očkován. Svědek byl žalobcem kontaktován, zda by bylo možné oočkovat jeho a nějaké jejich zaměstnance, což se týkalo stomatologů a zdravotních sester. Vysvětlil mu, že jeho ne, protože do té kategorie nespadá, ale zdravotníky ano, a že mohou samozřejmě přijít, že to není problém. Pak se ke svědkovi dostala informace, že žalobce byl naočkován s nimi. Svědek odmítl očkování žalobce, což proběhlo v písemné komunikaci přes sms v lednu toho roku. Odmítl ho, protože nespadal do té kategorie, která se v ten moment mohla očkovat podle platných pravidel. Žalobce se, tudíž dal oočkovat bez vědomí svědka. Při očkování svědek nebyl a informaci o očkování žalobce se dozvěděl krátce poté. Řekl mu to kolega z [název], protože zjistil, že tam žalobce byl. Bylo to s komentářem, že žalobce byl viděn na očkovacím místě, že se tam, jde očkovat a že nespadá zřejmě do té kategorie, takže tam neměl co dělat. V té době napříč Českou republikou bezpochyby došlo k tomu, že byl očkován někdo, kdo na to neměl nárok. Svědek byl očkován dávno předtím. Není zdravotník. Byl očkován v době, kdy to nebylo ještě v rozporu s pravidly, nebyl očkován pouze on, očkovali podle platných pravidel tak, že byli očkováni tak, jak se vyvíjela pravidla. Pokud se týká společnosti [název], byl v kontaktu s paní [jméno FO], které poskytl informaci, na kterou se ptala, zda u nich byl očkován žalobce, což svědek potvrdil. Konkrétně řekl, že byl očkován, že to bylo v rozporu s pravidly, že se předtím o tom bavili, jestli může být očkován a že svědek mu dal na vědomí, že ne, že mohou jen zdravotníci. K dotazu, pokud se vyjádřil, že pan [jméno FO] přinesl falešné potvrzení, že zdravotník, se vyjádřil tak, že je těžké přijít na nějaké jiné vysvětlení. Vyjádřil se v tom směru, že přišel se skupinou zdravotníků, se kterou byl naočkován, a to je to, co se reálně stalo. Na otázku, zda v nemocnici existuje falešný dokument, který pan [jméno FO] použil k tomu, aby získal očkování, svědek uvedl, že to nemůže posoudit, nikdy ho nehledal a nedal pokyn k jeho dohledání.

71. K výpovědi svědka žalobce citoval SMS z 12. 1. tzn. den předtím, než vláda vydala metodický pokyn, ve které mělo být uvedeno: Omlouvám se, že tak naléhám, stihli bychom dnes odpoledne očkování pro naši [název] kliniku. [jméno FO]. Odpověď svědka byla: ano, prosím, zavolejte na můj sekretariát, myslím, že to již řeší s panem [jméno FO]. Vezme vám sestry nicméně k tomu datu pouze zdravotníky, pak Vaše iniciály. Má odpověď byla: dobře, děkuji, pošleme zdravotníky, [jméno FO]…………dohodnu se pak s vámi, až to nebude tak šíleně citlivé a všemi sledované téma. Zdravím. Svědek uvedl, že z SMS je zřejmé, že v ten určitý moment se mají očkovat pouze zdravotníci, to tam je explicitně uvedeno.

72. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] vyplynulo, že žalobce je jejím zaměstnavatelem. Články v médiích o tom, že se žalobce nechal naočkovat, svědkyně četla. O tom očkování má informaci pouze z médií. Svědkyně pracuje jako ředitelka[právnická osoba][právnická osoba] a byla očkována. Bylo to později než žalobce. V době, kdy byl očkován žalobce, ještě nebyla ředitelkou [právnická osoba]. Článek četla zběžně, zaznamenala ho, byl dehonestující. Reakce zaznamenala v celém okolí, článek byl přijat negativně. Tvrdí, že to vyvolalo negativní obraz žalobce v očích veřejnosti lidí, kteří ho znají. Jednalo se o známé a lidi, se kterými nějakým způsobem spolupracuje. Říkali, jak se ten člověk chová, že to není v souladu s dobrými mravy. Svědkyně se domnívá, že žalobce patřil do skupiny osob, které mohli být očkovány.

73. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že je zaměstnancem [název] a je vedoucí oddělení projektového zařízení. Svědek 2.

3. řešil něco v rámci budovy Infekce, kde měl na starosti očkování. Během toho, co něco řešil s kolegou kvůli navigaci si všiml, že v čekárně zahlédl žalobce, neví, zda to bylo před nebo po očkování. Tuto informaci poté předal panu řediteli s tím, že ví, že se to nějak řešilo, že žalobce chtěl řešit očkování. Chtěl vlastně vědět, co se dělo. Zda byl očkován, nezjišťoval. Když svědek řediteli vyvolal, reagoval tento na to tak, že ho to překvapilo. Tuto záležitost řešili již předtím, proto řediteli volal, protože ředitel říkal, že to nejde, protože v té době pravidla byla nastavena jasně a že žalobce nelze očkovat.

74. Z výpovědi svědka [jméno FO] vyplynulo, že je zaměstnancem nemocnice [název], a to jako vedoucí controllingu a analytiky. Vzpomněl si na uvedenou událost s tím, že jeden den byl v zaměstnání sám a zastupoval všechny nadřízené kolegy a ten den ho začala oslovovat média s přímým dotazem, zda mohou potvrdit informaci, že u nich se nechal naočkovat pan [jméno FO]. Svědek o tom nic nevěděl, proto volal řediteli a sekretářce a s médii si k jejich žádostem e-mailoval. Poté sepsal vyjádření pana ředitele, nechal si ho schválit vedoucím oddělení PR a komunikace a toto poslal jednotlivým médiím tak, jak to jeho nařízení schválili. Účelem vyjádření bylo to, že vlastně informaci potvrdili a bylo tam řečeno, že pan ředitel přímo zakázal panu [jméno FO], aby se u nich nechal očkovat, že byli domluveni s klinikou, že nechají naočkovat několik jejích pracovníků a že se pan [jméno FO] údajně měl vydávat za zdravotníka, když se nechal očkovat. Mezi médii byla určitě [název] a [název].

75. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že v předmětné době byla zaměstnancem nemocnice [název] v hlavním pracovním poměru a zařazena jako lékař bez atestace. Žalobce si svědkyně nepamatuje, očkovali minimálně 100 lidí denně, což dělala tak 2-3 měsíce. V té vlně byli očkováni senioři, pak nějaké věkové kategorie, které se měnily postupně, zdravotníci, a to bylo vše. Ještě indikované skupiny, ale hlavně se řešily věkové skupiny a zdravotníci. Postupem doby se vše měnilo. Pokud se týká dokumentu při očkování, kromě kartičky zdravotní pojišťovny, nepožadovala žádné další doklady. Objednaní většinou přicházeli přes recepci, tam byli identifikováni.

76. K žádosti soudu předložil [jméno FO] prostřednictvím žalované dohledanou e-mailovou komunikaci se sdělovacími prostředky a zobrazené SMS zprávy s ředitelem [název] nemocnice [adresa].

77. Z e- mailové komunikace předložené svědkem vyplynulo, že nejprve byl kontaktován [jméno FO] z redakce [název] , [datum], následně byl kontaktován [jméno FO] z redakce [název] a telefonicky kontaktován [jméno FO] z TV [název].

78. Z SMS [datum] vyplynulo, že zaslal řediteli [název] SMS zprávu: dobrý den pane řediteli, měl byste, prosím, čas udělat vyjádření pro TV [název] ohledně očkování [jméno FO] z [právnická osoba], bylo by to maximálně na 5 minut a klidně přes Skype. Odpověď: no, já bych z toho zase nedělal nějakou kauzu století, řešíme, že nemáme, kam položit pacienty, celá [adresa] je plná a nechci se předem vyjadřovat o [jméno FO], dejte jim jen vyjádření, že pana [jméno FO] jsme opakovaně odmítli s tím, že na očkování nemá nárok.

79. Z e-mailové korespondence mezi [jméno FO] a [jméno FO] vyplynulo, že odesílatel [jméno FO] napsal: dobrý den pane [jméno FO], potvrzuji dnešní termín očkování a upřesňuji, že dorazíme mezi 12 :00 a 12 :30 v počtu šesti zdravotnických zaměstnanců. Generální ředitel [právnická osoba].,. Odpověď od [jméno FO]: očkovací centrum, [název]……Dobrý večer, ať vaši zaměstnanci dorazí [datum]. mezi časem 12:00-13:

30. E-mail z 20. 2. 2021 od [jméno FO]: v pondělí napíši termíny očkování pro vaše zaměstnance, e-mail z 18. 2. 2021: proočkování našeho zdravotnického personálu, tedy stomatologů, dentální hygienistek a zdravotních sester, kteří nebyli proočkování v první vlně, tedy 14. 1. 2021, viz níže e-mail paní [jméno FO] a následně 4. 2.

80. Z materiálu MZ ČR 12/2020 vyplynulo, že obsahuje v příloze 1 popis procesu očkování.

81. Z tiskové zprávy k očkování proti covid-19, denní přehled dat k 26. 2. 2021 vyplynulo, že očkování sleduje stanovené prioritní skupiny, jsou očkováni zdravotničtí pracovníci (39,9 % celku), klienti a pracovníci sociálních služeb (17,5 %, bez zdravotníků v sociálních službách), pracovníci kritické infrastruktury (integrovaných záchranných systémů, pracovníci energetiky, krizové štáby a podobně, bez zdravotnických pracovníků pracujících v této oblasti) 5,0 %, senioři 80 plus (33,5 % (zbývajících cca 7, 1 % osob středního až velmi mladého věku (20 923 osob/35 291 vakcinací u mladších 29 let) jsou většinou medici, studenti, či dobrovolníci pracující na odběrných místech a jinde ve zdravotnictví při péči o COVID plus pacienty nebo v sociálních službách k 26. 2. 2021 bylo vykázáno očkování u 179 544 osob ve věku 80 plus, což přestavuje cca 40,7 % všech osob této prioritní kategorie (k 1. 1. 2020 bylo podle dat ČSÚ v populaci České republiky 441 100 osob ve věku 80 plus, celkem provedlo registraci 226 581 seniorů 80 plus, což je cca 51,4 %. Dalších 28 114 registrací přestavují zdravotníci, k očkování je rezervováno celkem 176 298 osob.

82. Dále byla předložena tisková zpráva k očkování proti covid-19, denní přehled k 3. 3. 2021, a dále byla předložena zpráva denní přehled k očkování proti covid-19 k datu 31.1.2021.ze kterých bylo zjištěno procento očkovaných v jednotlivých kategoriích.

83. Soud vycházel v řízení z těchto zákonných ustanovení a judikatury.

84. Podle ustanovení § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „OZ“) platí: „(1) Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. ... (2) Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, ... jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.” 85. Podle ustanovení § 82 odst. 1 OZ: „Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.” 86. Podle ustanovení § 2951 odst. 2 OZ: „Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.” 87. Podle ustanovení § 2956 OZ „Vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.” 88. Podle ustanovení § 2957 OZ „Způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.” 89. Podle rozsudku Nejvyššího Soudu 30 Cdo 464/2016: Práva na ochranu osobnosti se mohou domáhat i veřejně činné osoby. Měřítka posouzení skutkových tvrzení a hodnotících soudů jsou však v jejich případech mnohem měkčí ve prospěch novinářů a jiných původců takových výroků. Je to dáno skutečností, že osoba vstoupivší na veřejnou scénu musí počítat s tím, že jakožto osoba veřejně známá bude pod drobnohledem veřejnosti, která se zajímá o její jak profesní tak i soukromý život a současně jej hodnotí, zvláště jedná-li se o osobu, která spravuje veřejné záležitosti. V těchto případech je na soudech volit benevolentnější přístup k posouzení meze přípustnosti uveřejnění informací soukromé povahy a hodnocení jejího jednání právě proto, že jsou na osobu veřejného zájmu kladeny náročnější požadavky a veřejnost je oprávněna vědět, a to pro posouzení způsobilosti jak odborné, tak morální tuto funkci zastávat a náležitě obstarávat věci veřejné. Prezentace těchto údajů a jejich případná kritika však musí souviset s veřejnou činností, kterou daná osoba vykonává. Hranice přijatelné kritiky jsou adekvátně u osob veřejného zájmu obecně širší než u soukromé osoby. Na rozdíl od posledně jmenované osoba veřejně činná nevyhnutelně a vědomě předkládá novinářům a široké veřejnosti ke kontrole každé své slovo a čin, a proto musí projevit vyšší stupeň tolerance. Ochrana osobnosti se vztahuje i na politiky, dokonce i tehdy, kdy nejednají jako soukromé osoby, avšak v takových případech požadavek zmíněné ochrany musí být poměřován ve vztahu k zájmu na otevřené diskusi o politických tématech.

90. Podle rozsudku Nejvyššího soudu 23 Cdo 1323/2012: Právem přípustná kritika předpokládá, že při ní nejsou překročeny meze věcné kritiky a dále, že je přiměřená co do obsahu i formy. Takto jsou míněny i použité výrazy, formulace, spojení apod., přičemž podstatné je, že tato kritika tak nevybočuje z mezí nutných k dosažení sledovaného a zároveň společensky uznávaného účelu. O věcnou kritiku jde tedy, jestliže vychází z pravdivých výchozích podkladů. Současně však z těchto výchozích podkladů takováto kritika musí logicky vyvozovat odpovídající, hodnotící úsudky - závěry. Nejsou-li tyto předpoklady pravdivé, případně je-li hodnotící úsudek difamující, nelze považovat kritiku za přípustnou.

91. Podle rozsudku Nejvyššího soudu 30 Cdo 608/2007: Ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby podle § 13 o. z. musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě. Tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry fyzické osoby. Nenaplnění kteréhokoliv z těchto předpokladů vylučuje možnost nástupu sankcí podle ustanovení § 13 o.z.

92. Neoprávněným zásahem je zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem. O takovýto zásah pak proto nejde mimo jiné tehdy, když je zásah dovolen (resp. jeho možnost předpokládána) zákonem, pokud tak nejsou překročeny zákonem stanovené meze. Jde o situace, kdy nad individuálními zájmy jednotlivých fyzických osob, do jejichž osobnosti je zasahováno, převládá závažnější, významnější a funkčně vyšší zvláštní veřejný zájem. Tento zásah do osobnostních práv zůstává ovšem povoleným za předpokladu, že se stal přiměřeným způsobem, a zároveň není-li v rozporu s takovými oprávněnými zájmy fyzické osoby, na kterých je třeba s ohledem na zajištění elementární úcty k důstojnosti její osobnosti za všech okolností bezpodmínečně trvat. Tato licence ovšem není dána tam, kde se jednající při posuzovaném zásahu proti osobnostním právům fyzické osoby dopustí excesu.

93. Pravdivá informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud tento údaj není podán způsobem, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by odporoval právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti. Hodnotící soud naopak vyjadřuje subjektivní názor svého autora, který k danému faktu zaujímá určitý postoj tak, že jej hodnotí z hlediska správnosti a přijatelnosti, a to na základě vlastních (subjektivních) kritérií. Hodnotící soud proto nelze jakkoli dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tzn., zda primárním cílem není hanobení a zneuctění dané osoby.

94. Použití kritiky, ironizování, odsuzování a zavrhování jednání nebo činnosti fyzické osoby, opírající se o okolnosti, o nichž je sdělován nepravdivý údaj, představuje zpravidla citelný neoprávněný zásah do práva fyzické osoby na ochranu její osobnosti, přičemž tu jde o značnou intenzitu neoprávněného zásahu, který bude obvykle mít nepříznivé důsledky pro takto postiženou osobu co do jejího postavení v rodině a ve společnosti.

95. Kritiku počínání fyzické osoby, opírající se o okolnosti, o nichž je sdělován pravdivý údaj (nejde-li o tvrzení, které se dotýká intimní sféry života fyzické osoby), nelze zpravidla pokládat za odporující ustanovení § 11 o. z., a to i když v kritice bylo použito v odpovídající míře ironizování, odsuzování a zavrhování kritizovaného počínání fyzické osoby 96. Podle Nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 4022/17, … Jestliže difamující výrok spočívá ve skutkovém tvrzení neboli konstatování faktu, pak je ten, kdo jej učinil, povinen prokázat a. rozumné důvody, na jejichž základě se spoléhal na jeho pravdivost, jakož i b. že podnikl dostupné kroky k ověření jeho pravdivosti, a to v míře a intenzitě, v níž bylo její ověření přístupné a definitivní (včetně případného dotazu u osoby, které se tvrzení týká, jejíž stanovisko by v takovém případě mělo být rovněž zveřejněno), c. že byl v dobré víře, a tudíž neměl důvod věřit, že toto tvrzení není pravdivé 97. Podle Nálezu ÚS I. ÚS 156/99: je nutno respektovat určitá specifika běžného periodického tisku určeného pro informování nejširší veřejnosti (na rozdíl například od publikací odborných), který v určitých případech musí – především s ohledem na rozsah jednotlivých příspěvků a čtenářský zájem – přistupovat k určitým zjednodušením, a nelze bez dalšího tvrdit, že každé zjednodušení či zkreslení musí nutně vést k zásahu do osobnostních práv dotčených osob. Lze tedy stěží trvat na naprosté přesnosti skutkových tvrzení a klást tak na novináře ve svých důsledcích nesplnitelné nároky. Významné proto musí být to, aby celkové vyznění určité informace odpovídalo pravdě.

98. Podle Nálezu II ÚS 2051/14 ze dne 3.2. 2015 ..Při řešení kolize mezi základním právem na svobodu projevu a základním právem na ochranu důstojnosti a cti jednotlivce musí být brána v potaz zejména: 1) Povaha výroku – zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový soud 2) Obsah výroku, zda jde o projev politický či komerční 3) Forma výroku – zejména nakolik je výrok expresivní 4) Postavení kritizované osoby, zda jde o osobu veřejně činnou či osobu veřejně známou 5) Zda se výrok týká veřejné či soukromé sféry 6) Chování kritizované osoby – zda kritiku vyprovokovala či jak se ke kritice postavila 7) Kdo výrok pronáší – tisk, občan, politik 8) Kdy tak učiní V úvahu musí být brán celý kontext věci 99. Podle Nálezu Ústavního soudu ze dne 9. února 1998, sp. zn. IV. ÚS 154/97 Při střetu svobody projevu s právem na ochranu osobnosti, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, bude vždy v prvé řadě věcí nezávislych soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým.

100. Podle Nálezu ÚS I. ÚS 156/99: Základní právo podle čl. 17 je zásadně rovno základnímu právu podle čl.

10. V konkrétním případě je proto vždy nezbytné zkoumat míru (intenzitu) tvrzeného porušení základního práva na ochranu osobnosti (osobní cti a dobré pověsti), a to právě v kontextu se svobodou projevu a s právem na informace a se zřetelem na požadavek proporcionality uplatňování těchto práv (a jejich ochrany).

101. Podle Nálezu ÚS IV. ÚS 154/97: Při střetu základního politického práva na informace a jejich šíření s právem na ochranu osobnosti a soukromého života, tedy základních práv, které stojí na stejné úrovni, bude vždy věcí nezávislých soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým. Tak to ostatně stanoví i čl. 4 odst. 4, když ukládá orgánům aplikujícím právo, aby při této aplikace šetřily podstatu a smysl základních práv.

102. Podle Nálezu ÚS IV 146/04: Tisk nesmí překračovat vymezené hranice mj. z důvodu ochrany dobré pověsti jiných, nicméně na něm spočívá úkol šířit informace a myšlenky týkající se politických záležitostí, jakož i témat z ostatních oblastí veřejného zájmu. Úlohou tisku je nejen šíření informací a myšlenek, veřejnost má současně právo je přijímat. … Pro demokracii, chápanou jako vládu lidu, lidem a pro lid, je životní nutností šíření informací, myšlenek a názorů, ať už pochvalných či kritických, proto aby byla veřejnost zásobena všemi dostupnými fakty nezbytnými pro vyvolání kvalitní debaty ve věcech celospolečenského zájmu a následného utváření názorů jednotlivců či k dosažení konsensu o řízení a obstarávání věcí celospolečenského zájmu.

103. Podle Nálezu ÚS 453/03 Věcí veřejnou jsou veškeré agendy státních institucí, jakož i činnost osob působících ve veřejném životě, tj. např. činnost politiků místních i celostátních, úředníků, soudců, advokátů, popř. kandidátů či čekatelů na tyto funkce; věcí veřejnou je ovšem i umění včetně novinářských aktivit a showbyznysu a dále vše, co na sebe upoutává veřejnou pozornost. Tyto veřejné záležitosti, resp. veřejná činnost jednotlivých osob, mohou být veřejně posuzovány. Při kritice veřejné záležitosti vykonávané veřejně působícími osobami platí z hlediska ústavního presumpce, že jde o kritiku ústavně konformní. Jde o výraz demokratického principu, o výraz participace členů občanské společnosti na věcech veřejných.

104. Podle Nálezu ÚS 171/12 Ústavní soud si je vědom toho, že zejména bulvární media mnohdy zneužívají svobody slova a práva na informace. Obrana proti takovému zneužívání však nemůže spočívat v absolutních zákazech. Občanský zákoník i tiskový zákon mají dostatečné prostředky na ochranu proti zneužívání svobody slova a práva na informaci, jejichž smyslem je postihovat jednotlivé excesy, nikoliv stanovovat absolutní zákazy.

105. Podle Čl. 17 Listiny základních práv a svobod (1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. (2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. (3) Cenzura je nepřípustná (4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

106. Soud dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům.

107. Základním předpokladem vzniku odpovědnosti podle ust. § 2956 o. z. je vznik neoprávněného zásahu objektivně způsobilého narušit, popř. ohrozit osobnostní práva chráněná ust. § 81 o. z.

108. Provedené důkazy soud hodnotil podle ustanovení § 132 o.s.ř. a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl i k tomu, co v řízení vyšlo najevo, jakož i k tvrzení účastníků.

109. Provedené důkazy soud hodnotí jako zásadně věrohodné.

110. Žalobce je fyzickou osobou předsedou představenstva společnosti [právnická osoba]., která je poskytovatelem zdravotních služeb ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Dále je předsedou představenstva společnosti [právnická osoba]., které jsou rovněž poskytovatelem zdravotních služeb. [právnická osoba] byly v době covidové pandemie očkovacím místem ve smyslu opatření VZP ČR číslo 57/2020 Sb., Žalovaná je vydavatelem deníku a internetového deníku [název] média, přičemž se jedná o společnost [právnická osoba] Bylo prokázáno, že žalovaná zveřejnila na svých stránkách dne [datum] článek pod názvem „[citace]“, jehož autorkou je [jméno FO] článek byl umístěn na stránce www. [název]. Vzhledem k tomu, že žalobce v tvrzeních uvedených v tomto článku spatřoval zásah do svých osobnostních práv, zaslal žalované 2 výzvy k omluvě, přičemž žalovaná reagovala negativně a zdůrazňovala, že článek je komentářem. Žalobce tvrdil, že v článku jsou obsaženy nepravdivé údaje, které byly doprovázeny expresivními hodnotovými soudy, které měly dehonestovat a poškodit žalobce. Jedná se o následující sdělení. Žalobce sprostě podvedl personál [název], [jméno FO] vychází z příběhu jako ubohý spratek a miliardářovo chování totiž jasně naplňuje znaky trestného činu podvodu. Bylo prokázáno, že dne [datum]. vyšla řada článků, jak vyplývá z přehledu monitoringu, a že právě toto tvrzené jednání žalobce je jejich obsahem.

1. článek byl zveřejněn dne [datum] na [název] a jak vyplynulo z výpovědi autorky článku právě tento článek byl podkladem pro článek žalovaného. Pokud se týká požadavku žalobce, aby se žalovaný zdržel jakýchkoliv informací, komentářů, či jakýchkoliv jiných sdělení ohledně očkování žalobce, které proběhlo dne [datum] ve [název] nemocnici [adresa], soud odkazuje na praxi a judikaturu, například nález Ústavního soudu II US 171/ 2012, ze kterého vyplývá, že návrh nemůže spočívat v absolutních zákazech, kdy by nebylo žalované umožněno poskytovat takové informace, či komentáře i v situacích, kdy by na nich byl veřejný zájem. Formulace výroku, kterým by žalované měla být uložena povinnost zdržet se jakýchkoliv informací, které se týkají očkování žalobce ze dne [datum] ve [název] nemocnici [adresa] a informací a komentářů souvisejících s podnikáním žalobce, které by byly jakkoliv dávány do kontextu s neprokázaným podvodným jednáním žalobce při uvedeném očkování obsahuje ve vztahu k žalované absolutní zákaz sdělovat informace související s předmětným očkováním. Tím zasahuje do sféry veřejného zájmu na informacích týkající se osob veřejně činných. Je nesporné, že žalobce je osobou veřejně činnou a osobou veřejného zájmu, což sám zdůrazňuje. Zároveň je zřejmé, že k dalšímu zveřejňování ze strany žalované nedošlo a ani nebylo prokázáno, že hrozí reálná hrozba takového nebezpečí.

111. Dále se žalobce domáhal po žalované omluvy ve znění: Vydavatel internetového deníku [název].cz, společnost [právnická osoba]., se tímto omlouvá panu [jméno FO], že ho v článku s názvem“ [citace] „uveřejněném v tomto deníku [datum] označil za podvodníka a ubohého spratka, neboť obsah tohoto článku, který se věnuje očkování pana [jméno FO], dne [datum] ve [název] se zakládá na nepravdivých informacích a ničím nepodložených spekulacích.

112. Soud zdůrazňuje, že předmětný článek je komentářem, což vyplynulo z jeho označení i výpovědi autorky článku svědkyně [jméno FO]. Obecně komentář je specifický žurnalistický žánr reagující na zpravodajské informace. Na rozdíl od zpravodajství se zde projevuje osobní styl komentátora a často i jeho nesouhlas. Jsou používány působivé jazykové prostředky i s citovým zabarvením. V žurnalistické praxi jde o text, který zpravidla vyjadřuje postoj autora (komentátora nebo vydaného sdělovacího prostředku k aktuální věci V tomto případě komentář reagoval na zpravodajské informace, které byly publikovány [datum]., bezprostředně poté, kdy došlo k očkování žalobce a to [datum]. Bylo prokázáno emailovou korespondencí svědka [jméno FO] s médii, že řada novinářů se obracela na tiskového mluvčího nemocnice [název] s dotazy, zda skutečně se, žalobce dal očkovat. Je nepochybné, že žalobce se téhož dne očkovat skutečně dal. Lze pouze zvažovat to, zda se jednalo o osobu, která v té době spadala do tehdy očkované skupiny osob. Žalobce tvrdil, že a pokud je jednatelem ve shora uvedených společnostech i zdravotníkem mohl se v rámci tehdejší metodiky dát očkovat. Bylo prokázáno, a to ze svědeckou výpovědí autorky článku monitoringu článků, že skutečně autorka ve svém komentáři vycházela ze zpravodajských informací, jak shora uvedeno a zvláště se jednalo o informaci, která byla uveřejněna na www.[název]. Zdrojem informace byly články z [datum] [jméno FO] se nechal přednostně naočkovat. Uprosili mě, řekl, a Přednostní očkování [jméno FO] prověřuje policie. V [adresa] chtějí rezignaci. Z výpovědi autorky článku vyplynulo, že i když komentář, který reaguje na zveřejněné články a nejde o zpravodajství, by si autorka nemusela ověřovat, autorka si tuto informaci přesto ověřila u ředitele [jméno FO], což bylo potvrzeno jeho výpovědí. Potvrdil také, že se věcí zabývala Policie české republiky. Na žalobce bylo podáno skutečně trestní oznámení a není podstatné, jak s ním bylo následně naloženo. V době publikace článku existovalo, a tudíž muselo být prověřováno.

113. Dále se žalobce bránil tvrzení, že se podvodně vydával za lékaře. Zde bylo žalovanou vycházeno z informace v článku na webu [název]. Pokud se tedy týká tohoto tvrzení, výpovědí ředitele [název] [jméno FO], bylo prokázáno, že žalobci opakovaně řekl, že v této fázi lze očkovat jen zdravotníky a tudíž mu očkování zakázal. Na otázku, zda žalobce jednal podvodně, či se vydával za lékaře, odpověděl svědek, že to nemohlo být jinak. Toto bylo potvrzeno i výpovědí svědka [jméno FO], který měl toto potvrzeno od ředitele a poskytoval informace sdělovacím prostředkům. Soud též poukazuje na e-mailovou komunikaci tohoto svědka s některými sdělovacími prostředky. Okolnost, že žalobce byl informován, kdo se může dostavit na očkování vyplývá i z komunikace mezi [právnická osoba] a [právnická osoba], e-mailovou komunikací [jméno FO], [jméno FO], kde se v e-mailu z [datum] hovoří o očkování šesti zdravotnických zaměstnanců. Ředitel se cítil být podveden, že se žalobce objevil mezi očkovanými, ačkoliv žalobci sdělil, že mohou být očkováni jen zdravotníci, nikdo jiný a bylo pro něj překvapením, že žalobce se očkovat nechal. Jeho výpovědi soud uvěřil, přičemž tato korespondovala s emailovou i SMS komunikací a výpovědí svědka [jméno FO]. Z komunikace mezi žalobcem a ředitelem nemocnice vyplynulo, že byl upozorněn, že lze očkovat i jeho ale až v další fázi. Pokud žalobce tvrdí, že měl právo od 1. 3. 2021 být očkován, soud poukazuje na to, že Metodické pokyny se v čase neustále měnily, žalobce snad mohl být očkován, nicméně z výpovědi ředitele i metodických předpisů a tiskových zpráv ministerstva zdravotnictví vyplývá, že se jednotlivé fáze mohou dle závislosti na dostupnosti vakcín prolínat. Ředitel [název] potvrdil, že bylo vakcín nedostatek, a tak očkovali jen domluvené zdravotníky. Toto bylo potvrzeno i výpovědí svědkyně lékařky [tituly před jménem] [jméno FO], která žalobce očkovala. Pokud se žalobce v době koronavirové krize, jako osoba veřejného zájmu, jak se i sám cítí a prezentuje, za situace, kdy je nedostatek vakcín pro staré a nemocné lidi, lidé umírají a žalobce jako zdravý člověk, který není zdravotníkem ani osobou patřící do rizikové skupiny nechá přes zákaz ředitele nemocnice naočkovat, jeho jednání je přinejmenším neetické a toto chování je věcí veřejného zájmu, o kterou se media zajímala.

114. Pojem „zdravotnický pracovník“ není v právních předpisech výslovně definován, nicméně osoby spadající pod tento pojem lze dovodit z řady obecně závazných předpisů, a to například z vyhlášky ministerstva zdravotnictví číslo 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků a zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotnických službách. Žalobce se domáhal po žalované omluvy za to, že jej v textu označila za podvodníka. Žalovaná však uvedla, že [název] zprávy informoval o jeho podvodném očkování, což není totéž. V souvislosti s informací o tom, že se věcí zabývá policie, je konkrétně uvedeno, že [jméno FO] chování jasně naplňuje znaky trestného činu podvodu, kdo jiného záměrně uvede v omyl, aby se obohatil, dále v závěrečném odstavci hodnocení je uvedeno, že sáhl až k podvodu. Pokud bylo v článku v nějaké podobě zmíněno, že věc šetří policie, že dle autorky popisované jednání naplňuje znaky trestného činu podvodu, nejde o nic, co by nemělo reálný základ. Vyrozuměním ze dne 31. března 2021, č. j. [spisová značka], Policie České republiky, [adresa], bylo prokázáno, že oznamovatel [jméno FO] byl informován Policií, že na základě kvalifikovaného posouzení jeho podání ze dne 3. 3. 2021, označeného jako [jméno FO] očkování bylo odloženo. V době sepsání článku však bylo podáno a následně prošetřováno. Autorka v článku odůvodňuje, co podvodným jednáním míní. Podvodu se dopouští ten, kdo jiného záměrně uvede v omyl, aby se obohatil, v tomto případě, aby získal nějakou výhodu - přednostní očkování. Následně policie ukončila prověřování a věc vyhodnotila tak, že nebylo zjištěno jednání mající znaky trestného činu. Žalovaná výslovně neuvedla, že žalobce je podvodník. Žalobcovo chování žalovaná označila za spratkovské, označila ho za spratka. Tento výraz se používá ve významu rozmazlené nevychované dítě, či neposlušné vzdorovité dítě, v daném případě se jedná o přehánění a nadsázku. V kontextu celého článku je označení toho, že se žalobce přes zákaz, či upozornění, že jsou očkováni jen zdravotníci a při objednání šesti zdravotnických zaměstnanců se dostavil k očkování. [právnická osoba] ústy ředitele toto jednání vyhodnotila jako porušení domluveného postupu a jednání žalobce se tedy může vyhodnotit jako svého druhu podvod, či minimálně, že se choval jako malý kluk, tedy spratek. Byť takové výrazy jsou tvrdé, nečiní samy o sobě projevy nedovoleným, zvláště za situace, kdy vyslovená kritika má reálný základ v chování dotčené osoby. Soud v této souvislosti poukazuje na ustálenou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, která byla mnohokrát použita i Ústavním soudem České republiky, a sice že svoboda projevu se vztahuje na informace a myšlenky příznivě přijímané a považované za neškodné či bezvýznamné, ale i na ty, které zraňují, šokují nebo znepokojují. Tak tomu chtějí pluralita, tolerance a duch otevřenosti, bez níž není demokratické společnosti. V případě článku tedy šlo o výkon práva kritiky, která měla reálný základ.

115. Dále, pokud se týká požadavku na přiznání zadostiučinění ve výši 100 000 Kč, soud vyzval žalobce, aby tvrdil a prokázal, jaká zvlášť závažná újma mu v souvislosti s tímto konkrétním článkem žalované vznikla. Žalobci se nepodařilo prokázat, že by mu tvrzená újma, za kterou požaduje shora uvedenou částku, vznikla v příčinné souvislosti s uvedeným článkem, když, jak vyplynulo z monitoringu médií, článků zabývajícími se očkováním žalobce byly desítky, což žalobce sám tvrdí. Soud dále poukazuje na to, že jde o věc veřejného zájmu a jak již bylo řečeno, žalobce je osobou veřejného zájmu, za kterou se i sám považuje. Takovéto pojetí odpovídá standardní judikatuře jak u Evropského soudu pro lidská práva, tak Ústavního soudu České republiky, viz, například nález Ústavního soudu IV US 23/05. Žalobce je velmi aktivní osobou ve veřejném prostoru, má politické ambice. Všeobecně se zastává názor, že pokud jde o hranice přípustné kritiky, jsou širší ve vztahu k politikovi, který jedná jako veřejná osoba než ve vztahu k soukromé osobě. Politik se nevyhnutelně a vědomě vystavuje pozorné kontrole svých činů a gest, jak ze strany novinářů, tak všech občanů a musí projevit větší toleranci prohlášení, která mohou být terčem kritiky. Lze tvrdit, že informace, které jako první zveřejnily [název].cz a následně další sdělovací prostředky, se týkaly tématu, který byl v daný okamžik aktuální a velmi sledovaný, přičemž osoby veřejného zájmu byly v zorném úhlu sdělovacích prostředků. Právo kritiky zakotvené v čl. 17 Listiny základních práv a svobod, je neoddělitelnou součástí svobody projevu. Je přitom zřejmé, že kritický komentář se nemusí kritizovanému líbit, nemusí být ani přiměřený, může být i hloupý. Není totiž o pravdivosti, nepřichází tak ani v úvahu důkaz pravdy, ale postoji kritika k tématu. Lze mít za to, že ve svém komentáři žalovaná nějak nepřekročila meze, které jsou akceptovatelné v demokratické společnosti. Soud proto rozhodl, jak ve výroku rozsudku shora uvedeno a žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 45.738,- Kč. Tato částka představuje náklady za zastoupení advokátem a to 7 úkonů právní služby á 5.100,- ( § 9 odst. 4 písm. a) AT) tarifní hodnota 50 000 Kč + 7x paušál 300,- Kč = 37.800,- + 21 % DPH 7.938,- V řízení byly provedeny tyto úkony: 26. 4. 2022 převzetí zastoupení; 23. 6. 2022 vyjádření k žalobě + jednání před soudem, 4x a to 7. 12. 2022 ,19.5. 2022 ,15.11. 2023, 2. 2. 2024.

Poučení