29 Co 381/2025-107

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Bláhové a soudkyň JUDr. Petry Hankové a JUDr. Petry Kořínkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované o zaplacení částky 46 974,25 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 13 C 246/2024-76 ze dne 9. 9. 2025

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I o lhůtě k plnění mění tak, že částku 23 853,50 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení částky 7 173 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 026,50 Kč od 7. 3. 2024 do zaplacení se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

III. V části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení částky 1 362,63 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 608,90 Kč od 18. 10. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 608,90 Kč od 18. 10. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 331,23 Kč od 11. 04. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 331,23 Kč od 11. 04. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 422,50 Kč od 28. 04. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 422,50 Kč od 28. 04. 2025 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši , částka, se rozsudek okresního soudu zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje.

IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 23 853,50 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 300 Kč splatných nejpozději do 25. dne v kalendářním měsíci počínaje kalendářním měsícem po právní moci tohoto rozhodnutí, pod sankcí ztráty výhody splátek (výrok I), v celé zbývající části, a to jak na jistině, tak co do všeho příslušenství, žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok III).

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobkyně se žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 46 974,254 Kč z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru číslo , IBAN, ze dne , datum, , přičemž požaduje na jistině úvěru 46 974,25 Kč, úrok ve výši 2 150 Kč za období od 24. 11. 2023 do 25. 2. 2024 (kdy došlo k zesplatnění úvěru), úrok ve výši 17,9 % ročně z jistiny 46 974,25 Kč od 26. 2. 2024 do 26. 3. 2024 a poté ve výši 15 % ročně od 27. 3. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny 46 974,25 Kč od 27. 3. 2024 do zaplacení. Okresní soud vyšel ze zjištění, že účastnice , datum, uzavřely „Rámcovou smlouvu číslo , hodnota, “ o poskytování bankovních služeb včetně platebních, na jejímž základě žalobkyně otevřela žalované běžný účet č. , č. účtu, . „Dodatkem číslo , hodnota, “ z , datum, sjednaly kontokorent do výše 50 000 Kč, o který mohla žalovaná přečerpat běžný účet, s tím, že ho bude průběžně splácet každým připsáním peněz na účet, vždy jej ale musí vyrovnat do 1 roku od vzniku mínusu. Ujednáno bylo právo žalované za podmínek ve smlouvě stanovených požádat o převedení kontokorentu na úvěr s anuitními splátkami. První tři měsíce byly ujednány bez úroků, poté sazba úroků 18,9 % ročně a nebude-li dostatek prostředků na běžném účtu, bude o tyto úroky navýšeno čerpání kontokorentu. „Dodatkem číslo , hodnota, “ dne , datum, sjednaly úvěr číslo , IBAN, ve výši 51 749 Kč se způsobem čerpání převedením na běžný účet žalované, s dobou splácení úvěru 97 měsíců, při měsíční splátce 1 015 Kč splatné k 20. dni každého měsíce počínaje měsícem po čerpání, se základní úrokovou sazbou 17,9 % ročně a bonusovou o 1 % nižší. „Dodatkem číslo , hodnota, “ změnily splatnost splátek úvěru číslo , IBAN, z 20. na 24. den v měsíci od září 2022. Potvrzením o vyplacení kontokorentu z 28. 6. 2022 žalobkyně sdělila žalované, že na její přání byl kontokorent převeden na půjčku s pravidelnou měsíční splátkou. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, z , datum, vyplývá, že na běžný účet žalované bylo toho dne připsáno 51 749 Kč s údajem, že jde o načerpání půjčky, současně byl naúčtován obchodní úrok z kontokorentu -698,58 Kč, takže z počátečního záporného zůstatku na účtu -49 439,51 Kč vznikl kladný zůstatek +1 610,91 Kč. Podle splátkového kalendáře k úvěru číslo , IBAN, (vytvořeného , datum, ) žalovaná na úvěr od 20. 7. 2022 do 12. 12. 2023 zaplatila 17 plateb po 1 015 Kč, tj. celkem 17 255 Kč, které žalobkyně zaúčtovala částečně na jistinu a částečně na úrok z úvěru, takže po těchto platbách mělo zůstat na dlužné jistině 49 124,27 Kč, jak žalobkyně uvedla i ve výzvě k zaplacení z 26. 2. 2024.

3. Dále okresní soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením „Dodatku číslo , hodnota, “ z , datum, nezjišťovala příjmy, výdaje a poměry žalované, spokojila se s údajem žalované o jejím průměrném měsíčním příjmu 16 000 Kč. Příjmy žalovaná dokládala až na konci března 2021 a i úvěrovou zprávu, z níž vyplynulo značné úvěrové zatížení žalované jinde, generovala žalobkyně až týden po poskytnutí kontokorentu. Žalobkyně tedy žalované umožnila čerpat kontokorent, aniž prověřila, zda má příjem a je schopna ho splácet. Pravidelně měla žalovaná v té době hradit nejen splátku úroku téměř 800 Kč, ale dle smlouvy měla do roka vyrovnat kontokorent, a tedy musela být schopná na to „odložit“ cca 4 166 Kč. Její příjem však činil v průměru 13 639 Kč měsíčně, přičemž (jak uvedla sama žalobkyně) již v té době žalovaná splácela předchozí dluh. Bylo na žalobkyni, aby pečlivě hodnotila její situaci, zda vůbec jí lze další úvěr poskytnout. Této povinnosti nedostála, neboť údaje, které měla k dispozici, vedou k závěru, že žalované neměl být kontokorent s rámcem 50 000 Kč poskytnut. Před samotným poskytnutím úvěru neměla žalobkyně doloženy žádné informace o poměrech žalované a vše, co žalovaná tvrdila a žalobkyně dodatečně zjistila, vede k závěru, že žalovaná v roce 2021 byla zadlužená, opakovaně si půjčovala, přesto nebyla schopna „vyjít“. Žalobkyně mohla předpokládat, že situaci se sedmi úvěry žalovaná řeší osmým úvěrem právě od ní. To se následně potvrdilo, když rámec kontokorentu 50 000 Kč byl vyčerpán a žalovaná, aby se vyhnula vymáhání, řešila změnu jeho splácení převedením na úvěr s anuitními splátkami, avšak ani ty nebyla schopna splácet, což ostatně z jejího příjmu cca 13 000 Kč až 14 000 Kč měsíčně nebylo možné. Žalobkyně měla povinnost řádně přezkoumat a prověřit úvěruschopnost žalované před (prvním) poskytnutím úvěru v podobě kontokorentu, neboť následně se již jen měnil režim, jak bude splacen; stále šlo o tentýž úvěr (nikoliv o nový, další), jen o změnu stávající smlouvy (jak bylo ujednáno v Dodatku číslo , hodnota, ). Jelikož žalobkyně tuto povinnost nesplnila, je smlouva, z níž žalobkyně nárokuje plnění, podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), neplatná, a žalovaná je povinna v době přiměřené jejím možnostem vrátit žalobkyni pouze plnění, které jí na základě této smlouvy poskytla. Z žalobkyní předložených důkazů nelze zjistit, kdy a v jaké výši žalovaná kontokorent čerpala, kolik jí bylo strháváno z účtu na úhradu úroků a kolik celkem takto uhradila. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, nemohla být soudem podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), poučena o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní v tomto směru. Okresní soud proto vyšel z úvahy, že měla-li žalovaná podle ujednání v „Dodatku číslo , hodnota, “ kontokorent na 3 měsíce bezúročně a poté s úrokem 18,9 % ročně, maximální výše úroků při vyčerpání celého sjednaného kontokorentu by činila 9 941,92 Kč [18,9 % ročně z částky 50 000 Kč za období od 12. 5. 2021 (po uplynutí 3 měsíců od účinnosti „Dodatku číslo , hodnota, “) do , datum, ], za červen byl z jištěn úrok z mimořádném výpisu z účtu z , datum, ve výši 698,58 Kč, což je celkem 10 640,50 Kč; to je částka, která maximálně mohla být žalované z běžného účtu stržena na úroky z úvěru do doby, než byl kontokorent převeden na úvěr). Ve splátkách podle platebního kalendáře zaplatila 17 255 Kč. Okresní soud tak od čerpané jistiny 51 749 Kč odečetl částky 10 640,50 Kč a 17 255 Kč, a dospěl tak k závěru, že z vyplacených prostředků žalovaná nevrátila 23 853,50 Kč; ohledně této částky shledal žalobu důvodnou. Dále posuzoval, zda je žalovaná schopná ji žalobkyni zaplatit či splácet a v jakých splátkách. Ani žalovaná se však k jednání nedostavila, k její tíži jde, že nebylo možné ověřit, kolik je schopna hradit (žalovaná toto netvrdila a neprokázala). Okresní soud však vycházel z toho, že je schopna hradit splátky 1 300 Kč měsíčně, k nimž se zavázala v (soudem neschváleném) smíru. Proto žalované uložil povinnost 23 853,50 Kč zaplatit žalobkyni v měsíčních splátkách 1 300 Kč, pod ztrátou výhody splátek. V ostatních požadavcích, které žalobkyně opírá o neplatnou smlouvu, žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil shodným procesním úspěchem obou účastnic (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

4. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně. Namítá nesprávnost výpočtu výše bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaná uhradila celkem částku 20 722,50 Kč (viz dokumenty splátkový kalendář a přehled plateb), je dle žalobkyně správná výše bezdůvodného obohacení 31 026,50 Kč (51 749 – 20 722,50 = 31 026,50). Dále má za to, že nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení jí vznikl, když žalovanou 26. 2. 2024 vyzvala k zaplacení dlužné částky do 6. 3. 2024. Na bezdůvodné obohacení žalované dopadá obecné ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého neujednají-li si strany, kdy má dlužník dluh plnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Zvláštní úprava sice stanoví, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem, avšak toto pravidlo se použije pouze pro případy, kdy není v možnostech spotřebitele splnit pohledávku bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, což musí tvrdit a prokázat spotřebitel. Není na soudu, aby bez podkladů ve zjištěném skutkovém stavu hodnotil možnosti spotřebitele. Žalovaná však nenavrhla důkazy, na jejichž základě by soud mohl dospět k závěru, že nebylo v jejích možnostech splatit bezdůvodné obohacení po výzvě žalobkyně. Žalobkyně proto navrhuje, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni 31 026,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 026,50 od 7. 3. 2024 do zaplacení. V závěru žalobkyně uvádí, že žalovaná po podání žaloby na dluh uhradila 1 300 Kč 18. 10. 2024, 1 445 Kč 11. 4. 2025 a 722,50 Kč 28. 4. 2025. To žalobkyně započetla na úhradu dluhu z úvěru č. , IBAN, takto: 1 300 Kč započetla částí 608,90 Kč na jistinu a částí 691,10 na úhradu kapitalizovaného úroku; 1 445 Kč částí 331,23 Kč na úhradu jistiny a částí 1 113,77 Kč na úhradu kapitalizovaného úroku; 722,50 Kč částí 422,50 Kč na úhradu jistiny a částí 300 Kč na úhradu kapitalizovaného úroku. Žalobkyně proto bere žalobu částečně zpět, a to na jistině o 1 362,63 Kč, zákonný úrok z prodlení 15 % z částky 608,90 Kč od 18. 10. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 15 % ročně z částky 608,90 Kč od 18. 10. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 15 % ročně z částky 331,23 Kč od 11. 4. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 331,23 Kč od 11. 4. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 15 % ročně z částky 422,50 Kč od 28. 4. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 422,50 od 28. 4. 2025 do zaplacení a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 104,87 Kč.

5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

6. Odvolací soud nejprve posuzoval částečné zpětvzetí žaloby.

7. Podle § 222a odst. 1 o. s. ř. vezme-li žalobce za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Podle odst. 2 tohoto ustanovení, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.

8. Odvolací soud vyzval žalovanou, aby sdělila, zda se shora uvedeným částečným zpětvzetím žaloby souhlasí, a pokud nikoliv, aby sdělila důvody nesouhlasu. Žalovaná na výzvu nereagovala ani neprojevila nesouhlas s částečným zpětvzetím žaloby. Proto odvolací postupoval podle § 222 odst. 1 o. s. ř. a v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení částky 1 362,63 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 608,90 Kč od 18. 10. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 608,90 Kč od 18. 10. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 331,23 Kč od 11. 04. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 331,23 Kč od 11. 04. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 422,50 Kč od 28. 04. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 422,50 Kč od 28. 04. 2025 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 2 104,87 Kč rozsudek okresního soudu zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil.

9. Odvolání žalobkyně podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) směřuje proti lhůtě k plnění ve výroku I rozsudku okresního soudu, proti části výroku II, kterou byla zamítnuta žaloba v požadavku o zaplacení (dalších) 7 173 Kč (23 853,50 Kč + 7 173 Kč = 31 026,50 Kč) a v požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 026,50 Kč od 7. 3. 2024 do zaplacení. Odvolací soud proto přezkoumal rozsudek okresního soudu a jemu předcházející řízení v tomto rozsahu napadeném odvoláním žalobkyně a v (závislém) výroku III o nákladech řízení – a odvolání shledal důvodným pouze v části týkající se lhůty k plnění. Se souhlasem účastnic za splnění předpokladů § 214 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez nařízení odvolacího jednání.

10. Pokud jde o skutková zjištění, vycházel odvolací soud z toho, co bylo na základě řádně provedených a v souladu s pravidly danými v § 132 a násl. o. s. ř. vyhodnocených důkazů objasněno již okresním soudem. Tak má za zjištěné, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 5. 2. 2021 uzavřena „Rámcová smlouva číslo , hodnota, “ o poskytování bankovních služeb, na jejímž základě žalobkyně otevřela žalované běžný účet č. , č. účtu, . Dále žalobkyně jako věřitelka a žalovaná jako dlužnice v postavení spotřebitelky uzavřely 11. 2. 2021 „Dodatek číslo , hodnota, k Rámcové smlouvě číslo , hodnota, “, v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč s možností přečerpání, tzv. kontokorent, se způsobem čerpání formou přečerpání běžného účtu č. , č. účtu, . Sjednáno bylo splácení průběžné každým připsáním peněz na běžný účet, bezúročné období po dobu 3 měsíců od účinnosti tohoto dodatku s tím, že po skončení bezúročného období bude kontokorent úročen úrokovou sazbou 18,9 %. Dále byly ujednány 3 podmínky používání kontokorentu: 1) že žalovaná kontokorent splatí do 1 roku od data prvního čerpání kontokorentu nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání, kterým se z kladných částek dostane do mínusu; 2) aby v případě, kdy u žalobkyně má žalovaná úvěr s anuitním splácením nebo hypotéku, přišla na běžný účet částka odpovídající výši splátek jejího úvěru a hypotéky; 3) že k datu měsíční splatnosti úroku bude mít na běžném účtu k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc. Podle ujednání v dodatku měla žalovaná právo požádat o převedení kontokorentu na úvěr s anuitními splátkami. Dále okresní soud zjistil, že „Dodatkem číslo , hodnota, k Rámcové smlouvě číslo , hodnota, “ ze dne , datum, byl sjednán úvěr č. , IBAN, ve výši 51 749 Kč s ujednaným způsobem čerpání převodem na běžný účet č. , č. účtu, , sjednanou dobou trvání úvěru 97 měsíců, počtem splátek 96, výší pravidelné měsíční splátky 1 015 Kč, splatnou vždy do 20. dne v každém měsíci počínaje měsícem následujícího po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru. Byl dojednán způsob splácení úvěru pravidelným automatickým inkasem z běžného účtu žalované, s úrokovou sazbou základní 17,90 % ročně a s bonusovou 16,90 % ročně s tím, že celková částka, kterou takto zaplatí, je 97 257,67 Kč v případě základní sazby a 91 298,79 Kč v případě sazby s bonusem. Z přehledu plateb plyne, že žalovaná v období od 20. 7. 2022 do 22. 12. 2023 na úvěr uhradila 17 splátek po 1 015 Kč, tj. celkem 17 255 Kč.

11. V právním hodnocení uvedených skutkových zjištění okresní soud správně uzavřel, že závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený Rámcovou smlouvu č. , Anonymizováno, dne , datum, a na ni navazujícím Dodatkem číslo , hodnota, z , datum, a Dodatkem číslo , hodnota, z , datum, podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zároveň – s ohledem na povahu účastníků – režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální.

12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Ze strany poskytovatele úvěru je nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet.

13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 z. s. ú. změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. S ohledem na objasněné okolnosti uzavírání smluv shledal odvolací soud správným závěr okresního soudu, že žalobkyně neprokázala, že by řádně zjišťovala a ověřovala výši příjmů a výdajů žalované před uzavřením Dodatku číslo , hodnota, a Dodatku číslo , hodnota, . Okresní soud vyzval žalobkyni, aby doplnila tvrzení o tom, jak konkrétně ověřovala úvěruschopnost žalované, tj. jaké příjmy a výdaje a z jakých zdrojů byly zjištěny a jakou učinila úvahu o schopnosti žalované úvěr splatit, a vyzval ji, aby k tomu označila důkazy. Žalobkyně podáním z 12. 9. 2024 sdělila, že údaje o finanční situaci poskytuje sám klient (tj. žalovaná) a ona je dále podle potřeby ověřuje. Posouzení provedla na základě informací, které jí žalovaná sama poskytla v žádosti o úvěr. Zdůraznila, že úvěrem číslo , IBAN, byl doplacen kontokorent, který žalované poskytla na základě Dodatku číslo , hodnota, , a že posuzovala úvěruschopnost žalované před uzavřením tohoto dodatku, kdy vyhodnotila, že žalovaná je schopna dostát svým závazkům ze smlouvy. Možnost převést kontokorent na úvěr s anuitním splácením byla účastnicemi sjednána. Úvěr číslo , IBAN, poskytla žalované na běžný účet, tak měla jistotu, že úvěr bude sloužit k doplacení kontokorentu a tento závazek zanikne, neboť jakákoliv částka připsaná na účet žalované je automaticky započtena na úhradu kontokorentu. Tvrdí, že úvěrem nezvýšila celkové zadlužení žalované, která tak dostala možnost dluh uhradit ve splátkách. Při poskytnutí úvěru vycházela z údajů, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr číslo , IBAN, , a sice že má příjem od zaměstnavatele , Anonymizováno, 16 000 Kč, jiné zjištěné splátky ve výši 5 562 Kč na dluh ve výši 80 000 Kč, které byly ověřovány úvěrovou zprávou z , datum, , výdaje 4 000 Kč na domácnost, 2 500 Kč na léky a dopravu, a dále uvažovala výdaje žalované dle „expertní analýzy“ 4 250 Kč. K tomu žalobkyně předložila potvrzení o výši příjmů z 30. 3. 2021 podepsané žalovanou, z něhož vyplývá, že za měsíc prosinec 2020 žalovaná obdržela čistý příjem 15 559 Kč, za leden 2021 12 680 Kč a za únor 2021 12 673 Kč, což je v průměru , částka, . Z přehledu žádostí o úvěr vyplynulo, že žalovaná opakovaně žádala o úvěr v období od února 2021 do srpna 2022. Z úvěrové zprávy z , datum, (vypracované necelý týden po uzavření Rámcové smlouvy, v den uzavření Dodatku číslo , hodnota, ) plyne, že žalovaná měla mít 6 splátkových úvěrů a 1 nesplátkový, na nichž byla zatížena splátkou celkem 6 277 Kč měsíčně při částce k doplacení , částka, .

16. Jestliže tedy průměrný příjem žalované v době uzavření Dodatku číslo , hodnota, činil 13 639 Kč měsíčně a žalovaná měla (dle úvěrové zprávy z , datum, ) jiné úvěrové splátky ve výši 6 277 Kč na dluh, který v té době činil 141 948 Kč, pak jí po zaplacení těchto splátek na ostatní náklady živobytí zbývalo 7 362 Kč. Z toho tedy vyplývá, že po odečtení částky 4 250 Kč, kterou žalobkyně (jak uvedla) uvažovala na výdajích žalované na domácnost podle expertní analýzy, tak žalované zbývalo 3 112 Kč měsíčně. Již z toho je zřejmé, že nebylo v možnostech žalované řádně splácet uvažovaný kontokorent (když při vyčerpání úvěrového rámce 50 000 Kč jen splátka jistiny, měla-li být vrácena do roka od čerpání, činila 4 166 Kč), neboť její příjem byl příliš nízký a již existující zadlužení vysoké. Je tak správný závěr okresního soudu, že žalobkyně úvěruschopnost žalované před poskytnutím kontokorentu řádně nezjistila a neposoudila ji správně. Žalobkyni v uvedené situaci neměl být kontokorent s rámcem 50 000 Kč poskytnut. To ostatně potvrzuje i to, že žalovaná následně skutečně nebyla schopna kontokorent řádně splácet a požádala o jeho „převedení na úvěr s anuitními splátkami“ (jak bylo ujednáno v Dodatku číslo , hodnota, ), což okresní soud zjistil z „potvrzení o vyplacení kontokorentu“ z , datum, , přičemž ani tento úvěr následně řádně nesplácela. To ani nebylo v jejích možnostech, když dle údajů, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr , IBAN, , měla příjem 16 000 Kč a výdaje 16 312 Kč (5 562 Kč jiné splátky, 4 000 Kč na bydlení, 2 500 Kč na léky, jídlo a dopravu a 4 250 Kč na výdaje domácnosti dle expertní analýzy žalobkyně); tedy její výdaje i bez splátky předmětného úvěru převyšovaly její příjem.

17. Okresní soud tak správně uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s náležitou odbornou péčí dle § 86 odst. 1 z. s. ú., a proto je smlouva o kontokorentu (Dodatek číslo , hodnota, ) neplatná podle § 87 odst. 1 věty prvé z. s. ú. Jde o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 588 o. z.), neboť ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty.

18. Dále okresní soud vychází ze závěru, že Dodatkem číslo , hodnota, nebyla uzavřena nová smlouva, ale že jím byl pouze změněn obsah předchozího závazku z Dodatku č. , hodnota, . K tomu je třeba uvést, že podle § 1901 o. z. je stranám na vůli ujednat si změnu svých práv a povinností. Podle § 1902 dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen.

19. V projednávané věci v Dodatku číslo , hodnota, sice bylo účastnicemi ujednáno právo žalované za splnění zde stanovených podmínek požádat žalobkyni o „převedení kontokorentu na úvěr s anuitními splátkami“, avšak konkrétní způsob, jakým má k „převedení“ dojít, zde upraven není. Současně je zde ujednání: „… využitím možnosti převést kontokorent na úvěr a anuitními splácením a uhrazením dluhů z kontokorentu dochází k ukončení smluvního vztahu z této smlouvy. Kontokorent již nebudete moci čerpat a dluhy z ukončeného kontokorentu uhradíte podle podmínek smlouvy o úvěru anuitním splácením.“ Z tohoto tedy vyplývá, že mělo dojít k uhrazení dluhu z kontokorentu prostředky z úvěru. K tomu také (jak zjistil okresní soud z výpisu z účtu za den , datum, ) následně došlo, když úvěrové prostředky ze smlouvy o úvěru číslo , IBAN, byly čerpány převodem na běžný účet žalované a v rozsahu 49 439,51 Kč jimi byl vyrovnán záporný zůstatek na účtu a v rozsahu částky 698,58 Kč úrok z kontokorentu za červen 2022, zbývající část úvěrových prostředků 1 610,91 Kč byla dána k dispozici žalované jako kladný zůstatek na běžném účtu. Navíc byl úvěr č. , IBAN, poskytnut jako neúčelový a není ve smlouvě zmínka, že by se touto smlouvou měnil obsah závazku z (neplatné) smlouvy o kontokorentu. Uvedené tedy svědčí o tom, že ačkoliv smlouva o úvěru číslo , IBAN, souvisela s kontokorentem, nešlo o změnu Dodatku číslo , hodnota, ve smyslu § 1901, § 1902 o. z., ale o (další) samostatný závazkový vztah ze smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z., na jehož základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrové prostředky do výše 51 749 Kč a žalovaná se zavázala je žalobkyni vrátit a zaplatit z nich úroky, přičemž tyto úvěrové prostředky byly v podstatné části použity na úhradu závazku žalované vyplývajícího z (neplatné) smlouvy o kontokorentu, který tak dne , datum, zanikl splněním dle § 1908 odst. 1 o. z. To však nic nemění na správnosti závěru okresního soudu o neplatnosti této smlouvy. Bylo totiž povinností žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy číslo , IBAN, s požadovanou pečlivosti zkoumat a posoudit úvěruschopnost žalované, což však žalobkyně řádně nečinila. Jak již bylo shora uvedeno, žalobkyně se v tomto směru spokojila s informacemi uvedenými žalovanou v žádosti o úvěr, aniž je jakkoliv ověřovala či zjišťovala poměry žalované. Navíc i samotné údaje žalované svědčily o tom, že nebylo v jejích možnostech úvěr splácet. Proto je i smlouva o úvěru číslo , IBAN, neplatná podle § 87 odst. 1 z. z. ú. Lze dodat, že není pravdivé tvrzení žalobkyně, že touto smlouvou nedošlo k navýšení dluhu žalované, že jí pouze byla umožněno za podmínek pro ni příznivějších dluh z kontokorentu splácet a vyhnout se tak zesplatnění kontokorentu a jeho vymáhání soudní cestou. Žalobkyně přehlíží, že smlouva o kontokorentu v Dodatku číslo , hodnota, je neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., a tudíž žalovaná byla v důsledku této neplatné smlouvy povinna vrátit žalobkyni v době přiměřené jejím možnostem toliko prostředky, které od ní takto obdržela. Oproti tomu úvěrovou smlouvou se zavazuje k vrácení částky 51 749 Kč bez ohledu na to, kolik v té době činila dosud nevrácená jistina kontokorentu, a to ještě s úrokem 17,9 % ročně, resp. 16,9 % ročně.

20. Okresní soud tedy správně vycházel z toho, že jak Dodatek číslo , hodnota, , tak Dodatek číslo , hodnota, jsou neplatné. Tato neplatnost (jak vyplývá ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022) nese s sebou žalované dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinnost vrátit žalobkyni (pouze) peníze jí na základě těchto neplatných smluv poskytnuté. To, že žalovaná má peníze vrátit „v době přiměřené“ jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrované spotřebitelky od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o. z. Povinnost žalované, respektive splatnost jejího závazku tak není vázána na výzvu věřitele (žalobkyně) ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. (jak se mylně domnívá žalobkyně), nýbrž musí být určena buď dohodou účastnic nebo rozhodnutím soudu. Dokud zde není takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužnice (§ 1968 o. z.), a nelze tudíž žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.).

21. V projednávané věci účastníce netvrdí, že by dohoda o splatnosti byla mezi nimi uzavřena, a nic takového nevyplývá ani z obsahu spisu a dosud provedených důkazů. Z již zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 plyne, že k určení „přiměřené doby“ soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě „na určení doby plnění“, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. Ve druhém z případů proto lze určení doby nahlížet jako sui generis určení lhůty k plnění.

22. Ve shodě s uvedeným okresní soud v projednávané věci postupoval. Je však třeba přisvědčit žalobkyni v tom, že bylo na žalované, aby své konkrétní aktuální poměry (určující její možnosti splatit žalobkyni prostředky, které od ní na základě těchto smluv obdržela) soudu tvrdila a prokázala, neboť jde o skutečnosti svědčící v její prospěch (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná se však k jednání dne , datum, bez omluvy nedostavila, ač k němu byla řádně předvolána. Nemohla tak být soudem poučena o povinnosti tvrzení a důkazní v tomto směru a o následcích jejího nesplnění ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Je tak třeba uzavřít, že žalovaná v řízení své poměry soudu neobjasnila a nedoložila, a tedy v tomto směru neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Jen z toho, že žalovaná předložila soudu návrh na schválení smíru z 22. 10. 2024, v němž se zavázala k plnění dluhu v měsíčních splátkách 1 300 Kč, nelze na poměry žalované usuzovat (jak to nesprávně učinil okresní soud); žalovaná totiž ani v tomto podání své poměry soudu neobjasnila a nedoložila. Proto je namístě uložit žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 853,50 Kč odpovídající (dle zjištění okresního soudu) dosud nesplacené části jistiny v třídenní lhůtě k plnění počínající běžet od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. [částka 23 853,50 Kč není předmětem přezkumu, neboť výrok I rozsudku okresního soudu ukládající žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 853,50 Kč nebyl (vyjma lhůty k plnění) odvoláním napaden, proto v této části výroku I zůstal rozsudek okresního soudu nedotčen a je již v právní moci - § 159 o. s. ř.].

23. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek okresního soudu v části výroku I o lhůtě k plnění změnil tak, že částku , částka, je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

24. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že výše bezdůvodného obohacení má činit 31 026,50 Kč (tedy o 7 173 Kč víc, než jí bylo přisouzeno výrokem I rozsudku okresního soudu). Výši bezdůvodného obohacení, jakého se žalované dostalo na základě smlouvy o úvěru sjednané Dodatkem č. , hodnota, , totiž nelze stanovit pouhým odečtením splátek na tento úvěr žalovanou zaplacených od úvěrové částky 51 749 Kč (jak to v odvolání činí žalobkyně). Je tomu tak proto, že na základě smlouvy o úvěru číslo , IBAN, se žalované do dispozice peněžní prostředky z úvěru (vyjma částky 1 610,91 Kč) nedostaly, ale „uhradil“ se jimi dluh žalované z kontokorentu ke dni , datum, evidovaný na běžném účtu žalované ve výši -49 439,51 Kč a úrok z kontokorentu naúčtovaný žalobkyní ve výši -698,58 Kč (jak zjistil okresní soud z výpisu z běžného účtu žalované za den , datum, ). Pro posouzení otázky, v jakém rozsahu se tímto žalobkyně obohatila, je tak podstatná skutečná výše dluhu žalované z (neplatné) smlouvy o kontokorentu ke dni , datum, (kolik k tomuto dni činila dosud nevrácená jistina kontokorentu). Žalovanou totiž podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. stíhala povinnost vrátit žalobkyni (pouze) peníze jí na základě této neplatné smlouvy poskytnuté; jiné povinnosti (tedy ani povinnost platit žalobkyni z takto načerpaných prostředků sjednané úroky) neměla. Nelze proto v tomto vycházet z částky -49 439,51 Kč, uvedené jako záporný zůstatek na běžném účtu žalované k , datum, , neboť ta úroky z kontokorentu zohledňuje. Ale je rozhodující, kdy a jaké částky žalobkyně z titulu kontokorentu od žalobkyně obdržela (tzn. kdy a jaké konkrétní částky na běžném účtu přečerpala do mínusu) a kdy a kolik na splacení kontokorentu žalobkyni zaplatila (tzn. kdy a jakými částkami došlo na běžném účtu žalované k vyrovnání záporného zůstatku), neboť právě rozdíl těchto částek odpovídá bezdůvodnému obohacení žalované. Žalobkyně však tyto skutečnosti v žalobě ani na ni navazujících podáních netvrdila a neoznačila k nim důkazy. Nemohla být přitom v tomto směru soudem poučena o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní a následcích jejich nesplnění dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť se jednání okresního soudu neúčastnila, ač k němu byla řádně a včas předvolána. Je tak správný závěr okresního soudu, že žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že by dluh na jistině (na prostředcích, které žalobkyně na základě Dodatku č. , hodnota, a Dodatku č. , hodnota, obdržela a žalobkyni dosud nevrátila) přesahoval žalobkyni již přisouzeno částku 23 853,50 Kč o dalších 7 173 Kč (jak tvrdí žalobkyně v odvolání). Okresní soud tudíž správně žalobu v požadavku na zaplacení částky 7 173 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení zamítl.

25. Správně též okresní soud zamítl jako nedůvodný požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 853,50 Kč od 7. 3. 2024 do zaplacení. Je tomu tak proto, že nárok žalobkyně na zaplacení této částky není dosud splatný. Až tímto rozsudkem okresního soudu ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu je splatnost této povinnosti žalované (poprvé) soudem určena (jak bylo již shora vysvětleno), přičemž tento výrok dosud nenabyl právní moci (stane se tak až doručením tohoto rozsudku účastníkům - § 159 o. s. ř.). Z toho tedy plyne, že žalovaná (zatím) není v prodlení se zaplacením částky 23 853,50 Kč, a tudíž žalobkyni dosud právo na zaplacení úroku z prodlení z této částky nevzniklo (§ 1970 o. z.).

26. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je rozsudek okresního soudu v části výroku II zamítající žalobu v požadavku na zaplacení částky 7 173 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 026,50 Kč od 7. 3. 2024 do zaplacení věcně správný, a proto byl odvolacím soudem v tomto rozsahu podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

27. Jelikož odvolací soud rozsudek okresního soudu částečně změnil, rozhodl znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a též o nákladech řízení odvolacího. Vychází přitom z toho, že žalobkyně žalobou požadovala jistinu 46 974,25 Kč, úrok ve výši 2 150 Kč za období od 24. 11. 2023 do 25. 2. 2024, úrok ve výši 17,9 % ročně z jistiny 46 974,25 Kč od 26. 2. 2024 do 26. 3. 2024 (což činí 689,21 Kč) a poté ve výši 15 % ročně od 27. 3. 2024 do zaplacení (což do 9. 9. 2025, kdy byl vyhlášen rozsudek okresního soudu, činí 10 255,22 Kč) a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny 46 974,25 Kč od 27. 3. 2024 do zaplacení (což do 9. 9. 2025 činí 10 640,25 Kč), tedy ke dni vyhlášení napadeného rozsudku bylo předmětem řízení celkem 70 708,93 Kč. Žalované bylo přiznáno toliko 23 853,50 Kč a dále měla úspěch též v rozsahu částky 3 467,50 Kč, o kterou vzala žalobu v odvolacím řízení částečně zpět (na jistině, úrocích a úrocích z prodlení, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku), neboť tuto částku jí žalovaná zaplatila až po podání žaloby (18. 10. 2024, 11. 4. 2025 a 28. 4. 2025, jak vyplývá z přehledu plateb na č. l. 83), tudíž z procesního hlediska byla žaloba v této části podána důvodně a byla vzata zpět pro chování žalované (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Žalobkyně tak měla úspěch v rozsahu 38,6 %. Žalovaná oproti tomu měla úspěch v rozsahu zamítnutých žalobních požadavků představujících 61,4 % předmětu řízení před okresním soudem. Úspěšnější žalovaná by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měla právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 22,8 % (odpovídajícím rozdílu mezi úspěchem žalované a úspěchem žalobkyně). V odvolacím řízení již byla předmětem řízení toliko splatnost částky 23 853,50 Kč (nikoliv sama povinnost žalované zaplatit žalobkyni tuto částku), a dále částka 3 467,50 Kč, o kterou vzala žalobkyně žalobu zpět, částka 7 173 Kč a úrok prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 026,50 Kč od 7. 3. 2024 do zaplacení, který za dobu do 25. 2. 2026 (tj. do dne vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu) činí 9 182,74 Kč; tj. celkem 19 823,24 Kč. Z toho žalovaná měla úspěch v rozsahu zamítnuté částky 7 173 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 182,74 Kč; tj. 82,5 % z částky 19 823,24 Kč. Žalobkyně měla úspěch ohledně částky 3 467,50 Kč [o kterou vzala žalobu v odvolacím řízení částečně zpět pro chování žalované, která jí tuto zaplatila až po podání žaloby (§ 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř.)], což je 17,5 % z částky 19 823,24 Kč. I když je třeba přihlédnout k tomu, že žalobkyně byla úspěšná též v požadavku na určení 3denní lhůty k plnění částky 23 853,50 Kč, byla i v odvolacím řízení procesně úspěšnější žalovaná, proto by jí podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. příslušelo též právo na náhradu části nákladů odvolacího řízení (v rozsahu odpovídajícím rozdílu mezi úspěchem žalované a úspěchem žalobkyně). Žalovaná však v řízení před okresním soudem ani v řízení odvolacím náklady nevynaložila. Proto odvolací soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.