29 Co 383/2024 - 93

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Lucie Bičákové a JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D. ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta], LL. M., Ph. D. sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [název], [IČO] sídlem [adresa] za niž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. dubna 2024, č. j. 37 C 241/2023-70, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 27. května 2024, č. j. 37 C 241/2023-77 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I o věci samé mění jen tak, že se zamítá žaloba co do částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15% ročně od [datum] do zaplacení; jinak se ve zbývající části tohoto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta], LL. M., [tituly za jménem]

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I). Co do částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok II). Výrokem III uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám jejího advokáta.

2. Takto rozhodl o nároku žalobkyně na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „posuzované řízení“), které nebylo ke dni rozhodování soudu I. stupně pravomocně skončeno. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne [datum]. V rámci tohoto uplatnění požadovala částku [částka], na základě stanoviska žalované ze dne [datum] jí byla vyplacena dne [datum] pouze částka [částka].

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť vyplacenou částku přiměřeného zadostiučinění považovala za dostatečnou.

4. Soud I. stupně činil skutková zjištění v bodech 4 až 8 napadeného rozsudku. Odvolací soud na tato skutková zjištění pro stručnost odkazuje a z těchto zjištění vychází. Pouze shrnuje, že posuzované řízení není zatím pravomocně skončeno a dosud bylo ve věci samé vždy dvakrát rozhodováno na soudu I. a II. stupně, žalobkyně se stala účastnicí až v průběhu řízení.

5. Po právní stránce soud I. stupně odkázal na § 1, § 2, § 13 odst. 1, § 15 a § 31a odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, odkázal také na čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu včetně stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“).

6. V poměrech posuzovaného případu věc uzavřel, že rozhodné období ve vztahu k žalované začalo běžet dne [datum] a ke dni vydání rozhodnutí soudu I. stupně nebylo pravomocně skončeno. Posuzované řízení tak trvalo přibližně 11 let a 6 měsíců. Ve vztahu k žalobkyni nicméně rozhodné období začalo běžet až s právní mocí rozhodnutí o procesním nástupnictví, tj. [datum]. Žalobkyně se stala účastnicí řízení na základě postoupení pohledávky, tj. singulární sukcese. Celková délka rozhodné období tak ve vztahu k žalobkyni byla přibližně 8 let a 2 měsíce. Zde soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a Stanovisko. Soud I. stupně uvedl, že za předchozí období ani žalobkyni presumovaná újma vznikat nemohla, když tato se do rozhodnutí o procesním nástupnictví jednání neúčastnila, nebyla ani vyslechnuta. Dotčené pozemky pak na ni byly postoupeny až v roce 2015. Sama přitom neměla povědomí o jeho dosavadním průběhu a odkazovala spíše na restituční spory.

7. Posuzované řízení bylo dle soudu I. stupně obtížnější jak po stránce skutkové, tak po stránce právního hodnocení. V řízení byli vyslechnuti svědci, znalci, byly zpracovány dva znalecké posudky a provedeno dokazování listinami, což svědčí pro skutkovou náročnost věci. Rovněž i po stránce právního posouzení byla věc částečně obtížnější, neboť se soud musel vypořádat s posouzením uplatněného nároku na vydání bezdůvodné obohacení za užívání nemovitosti žalovanými stojící na pozemku žalobců a také s námitkou rozporuplnosti s dobrými mravy stran požadavku žalobců na plnění, kterou v rámci řízení vznesli žalovaní. Soud I. stupně rovněž považoval posuzované řízení za složitější po stránce procesněprávní, když muselo být rozhodováno o procesním nástupnictví, jednání bylo opakovaně odročováno z důvodu žádosti účastníků řízení, soud opakovaně ustanovoval znalce a rozhodoval o jeho odměně. V souhrnu tedy hodnotil posuzované řízení jako složitější (obtížnější).

8. Žalobkyně se podle názoru soudu I. stupně na délce řízení nepodílela.

9. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobkyni shledal soud I. stupně zvýšený jen z hlediska věku žalobkyně, který byl v době jeho rozhodování vyšší než 75 let.

10. Pokud jde o postup orgánu veřejné moci, zde soud I. stupně shledal opakované průtahy, a to v období od [datum] do [datum] (to však ještě žalobkyně nebyla účastnicí posuzovaného řízení – poznámka odvolacího soudu), od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], a jednak se dalšího pochybení dopustil soud I. stupně tím, že jeho rozhodnutí bylo dvakrát zrušeno z důvodu částečné nepřezkoumatelnosti (viz stanovisko NS Cpjn 206/2010). Soud I. stupně také shledal postup soudu I. stupně v posuzovaném řízení jako značně nekoncentrovaný; spíše rozvleklý, kdy soud I. stupně mohl např. činit vždy rozsáhlejší dokazování v rámci jednoho nařízeného ústního jednání. Soud I. stupně také řádně nevykonával dohledovou (dozorovou) činnost nad znalkyní, neboť spis byl znalkyni soudem odeslán dne [datum], přičemž až do data [datum] se soud nijak o průběh znaleckého zkoumání, tedy vypracování znaleckého posudku nezajímal, znalkyni nedotazoval na průběh jeho vypracování, popř. ji neurgoval o jeho zaslání (zde odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu [spisová značka]). Zohlednil také, že v průběhu řízení dne [datum] zemřela žalobkyně a), aniž by tuto skutečnost soud reflektoval přerušením řízení do pravomocného skončení dědického řízení, a rozhodl o procesním nástupnictví po této žalobkyni až dne [datum]. Nečinnost soudu v popsaném období, pokud neměla oporu ve vydaném rozhodnutí o přerušení řízení, je třeba vnímat jako průtah.

11. Soud I. stupně tedy dospěl k závěru, že délka řízení byla již nepřiměřená a žalobkyni vznikla presumovaná nemajetková újma, kterou je nutné odškodnit v penězích, a to částkou [částka]. Při stanovení dané částky soud vycházel ze Stanoviska. Stanovil sazbu [částka] za každý rok řízení (tj. za 8 let řízení [částka]) a dále [částka] za každý další měsíc řízení (tj. [částka] za další 2 měsíce řízení).

12. Obvodní soud zdůraznil, že s ohledem na délku posuzovaného řízení nepřipadalo v úvahu přiznání vyšší základní částky, neboť původní řízení nebylo extrémně dlouhé, resp. původní řízení nebylo násobně delší, než bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat (a to zejména s ohledem na počet instancích, kterými byla věc v původním řízení projednávána). Na druhou stranu nelze přehlédnout, že podstatná část řízení se konala před soudem I. stupně, přičemž tento soud zatížil řízení opakovanými průtahy a nekoncentrovaným postupem. Podle názoru soudu tak nebylo namístě volit nižší základní částku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud I. stupně rovněž uvedl, že domáhá-li se právní nástupce původního účastníka řízení odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, není vůči němu důvod hodnotit první dva roky řízení částkou poloviční, vstoupil-li do řízení po více než dvou letech od jeho zahájení, a že uvedené krácení není navázáno na osobu poškozeného či účastníka řízení, ale na řízení samotné. Zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a prejudikaturu. Proto první dva roky nekrátil.

13. Vypočtenou základní částku ve výši [částka] soud I. stupně snížil o 30% z důvodu složitosti původního řízení. Dále ji snížil o 10% z důvodu sdílené újmy žalobkyně. Zde odkázal na ustálenou judikaturu v této otázce a uvedl, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že účastníci posuzovaného řízení jsou osoby příbuzné (sourozenci), přičemž v rámci posuzovaného řízení jsou zastoupeni stejným právním zástupcem a v řízení postupují koordinovaně. Je proto na místně krátit vypočtenou základní částku z důvodu sdílené újmy.

14. Soud I. stupně naopak navýšil vypočtenou částku o 25% z důvodu podílu soudu na délce původního řízení. K tomu uvedl, že nevolil vyšší navýšení v rámci kritéria podílu soudu, neboť je sice pravda, že původní řízení bylo stiženo průtahy a nekoncentrovaným postupem, avšak odškodňuje se celková délka řízení, tedy i období, v němž k průtahům či nečinnosti nedochází. Dále navýšil vypočtenou základní částku o 5%, a to z důvodu vyššího významu původního řízení pro žalobkyni z důvodu jejího vyššího věku.

15. Soud I. stupně tedy dospěl k částce přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka]. S ohledem na to, že sama žalovaná dobrovolně plnila žalobkyni částku [částka], soud výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni zbývající částku [částka] a ve zbytku žalobu výrokem II. zamítl.

16. K otázce úroků z prodlení soud I. stupně uvedl opět s odkazem na ustálenou judikaturu, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení. Uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne [datum]. Po uplynutí 6 měsíční lhůty byla žalovaná v prodlení, a bylo proto namístě přiznat úroky z prodlení v zákonné výši. V projednávané věci uplynula lhůta dne [datum]; v prodlení se tak žalovaná ocitla dne [datum]. Proto obvodní soud přiznal nárok na úrok z prodlení z přisouzené částky od [datum] (výrok I. tohoto rozsudku).

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

18. Proti tomuto rozsudku, a to proti výrokům I a III podala odvolání žalovaná, která namítala, že soud I. stupně nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a věc nesprávně právně posoudil. Konkrétně namítala, že soud I. stupně nesprávně aplikoval částku za rok řízení ve výši [částka] na daný případ. Výše této částky za rok řízení není v souladu s rozhodovací praxí Městského soudu v Praze, když tento soud vychází obvykle u obdobných případů z částky [částka] za rok řízení. Žalovaná již v rámci předběžného projednání nároku před [název] přiznala odškodnění ve výši [částka] a konstatovala nepřiměřenou délku řízení. Obvodní soud pro [adresa] za celkovou délku řízení 8 let a 2 měsíce navýšil částku o [částka], když přiznal na významu řízení pro žalobkyni navýšení o 5%, a to jen z důvodu dosažení věku 75 let u žalobkyně. Přitom nelze přehlédnout, že věku 75 let dosáhla žalobkyně až v roce 2023. Z účastnické výpovědi žalobkyně se zvýšený význam pro žalobkyni neprokázal, resp. nebyl žalobkyní ani řádně tvrzen. Délka řízení 8 let a 2 měsíce je sice nepřiměřená, ale odpovídající výše zadostiučinění se pohybuje v rovině částky [částka] za rok řízení. Je téměř ustáleno, že pokud délka řízení nepřekročí 11 let, přiznává se za 1 rok řízení [částka]. Časové rozmezí, které je uvedeno v odůvodnění rozsudku není přiléhavé, pokud nejde o řízení, které trvá více než 12 až 13 let. Žalovaná je seznámena s rozsudky, kdy odvolací soud snížil základní částku z [částka] za rok řízení na [částka], neboť řízení trvalo necelých 10 let. Žalovaná k výše uvedenému předkládá soudu pro srovnání rozhodnutí zdejšího soudu, tj. OS pro [adresa], č. j. [spisová značka] ze dne [datum], ve znění rozhodnutí MS v Praze jako soudu odvolacího č. j. 11 Co 56/ 2024 ze dne [datum] ve věci žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a dále pak rozhodnutí OS pro [adresa], č. j. [spisová značka] ze dne [datum], ve znění rozhodnutí MS v Praze jako soudu odvolacího č. j. 11 Co 309/ 2023 ze dne [datum] ve věci žalobkyně [jméno FO], dříve [jméno]. Žalovaná souhlasí s hodnocením soudu z důvodu složitosti řízení a snížením z tohoto důvodu o 30%. Navrhla proto změnu napadeného rozsudku, případně jeho zrušení a vrácení soudu I. stupně k dalšímu řízení.

19. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání argumentovala k námitce vysoké částky za rok nepřiměřeně dlouhého řízení, s tím, že je naopak obeznámena s rozsudky, které přiznaly vyšší základní částku zadostiučinění, než je [částka]. Odkazy žalované na jiná rozhodnutí jsou nesrozumitelná, když nejsou zřejmé skutkové okolnosti těchto jiných případů. Pokud žalovaná dále rozporuje význam řízení pro žalobkyni a nesprávně tvrdí, že se neprokázal a nebyl tvrzen význam řízení pro žalobkyni, pak zvýšený význam plyne již jen z jejího věku, který přesahuje 75 let. Není dále pravdou, že by zvýšený význam nebyl tvrzen nebo prokázán. Již v bodě 18. podané žaloby žalobkyně tvrdila, že posuzované řízení znamená faktické naplnění restitučního rozsudku. Předmětné pozemky v k. ú. [adresa] byly žalobkyni vydány v rámci restituce, tedy ke „zmírnění některých majetkových křivd“, jak uváděl restitituční zákon. Předmětné pozemky, o které jde v posuzovaném řízení, však užívají výhradně žalovaní [jméno] a za celou dobu tohoto užívání žalobkyni nic nezaplatili. Pozemky si nechtějí koupit (jednání o prodeji opakovaně selhala z důvodů na straně žalovaných [jméno]), nechtějí si je pronajmout. Bez právního důvodu je celé roky užívají (mají je oplocené, uzamčené) na úkor žalobkyně. Žalobkyně tak sice je dle restitučního rozsudku Městského soudu v Praze vlastníkem, ale pozemky užívat nemůže a nic jí za to není hrazeno. Právě vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků bez právního důvodu manžely [jméno] je předmětem posuzovaného řízení. Žalobkyně tak má spravedlnost, kterou by měl představovat restituční rozsudek, pouze tzv. „na papíře“, když ve skutečnosti nemá z restitucí vydaného majetku žádný užitek a z důvodu nekoncentrovaného a chybného postupu Obvodního soudu pro [adresa] v posuzovaném řízení, jen platí daň z nemovitosti. Řízení u Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] stále trvá, nyní je odročeno na neurčito, nová soudkyně v daném řízení musí napravit značné množství procesních chyb soudu z doby, kdy řízení vedla předchozí soudkyně. Zvýšený význam řízení pro žalobkyni je tedy dán i tím, že dokud není pravomocně skončeno posuzované řízení, není nijak fakticky naplněn (kromě samotného zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí) restituční rozsudek, přičemž tento stav trvá již přes 20 let. Žalobkyně odkázala také na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], kde se uvádí: „Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného.“ Odvolání žalované má směřovat i proti výroku III. napadeného rozsudku, když však k tomuto není v odvolání žalovanou vůbec nic tvrzeno a ani nijak zdůvodněno. Navrhla proto potvrzení napadeného rozsudku.

20. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. a po konaném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné.

21. Soud I. stupně zjistil skutkový stav procesně správným postupem v míře dostačující pro jeho rozhodnutí. Odvolací soud ze skutkových zjištění soudu I. stupně vychází.

22. Vzhledem ke skutečnosti, že posuzované řízení stále probíhá, připojil si odvolací soud spis týkající se posuzovaného řízení a z něj činil dále uvedená zjištění.

23. Odvolací soud ještě konstatuje, že ke zrušení předchozích rozsudku soudu I. stupně v posuzovaném řízení došlo z důvodu nepřezkoumatelnosti a závažných procesních vad. Po rozhodnutí soudu I. stupně v řízení předmětném dne [datum] konal soud I. stupně v posuzovaném řízení jednání dne [datum], na kterém vyslechl znalkyni. Usnesením ze dne [datum] rozhodl o částečném zastavení řízení. Toto usnesení napadli žalobci dne [datum] odvoláním. Usnesením ze dne [datum] rozhodl soud I. stupně o znalečném za účast znalkyně na jednání soudu. Dne [datum] předložil spis s odvolání do usnesení o částečném zastavení řízení odvolacímu soudu. Odvolací soud usnesením ze dne [datum] usnesení o částečném zastavení řízení zrušil z důvodu částečně nesrozumitelných tvrzení žalobců, nutnosti zjednat nápravu a nemožnosti zatím rozhodnout o částečném zastavení řízení. Spis byl dne [datum] vrácen soudu I. stupně, ale hned [datum] doručen zpět odvolacímu soudu na žádost jiného senátu ([spisová značka]). Zpět soudu I. stupně byl spis vrácen dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] byli žalobci vyzváni k upřesnění žalobních tvrzení do 20 dnů. Následně jim k jejich žádosti byla lhůta prodloužena o tři týdny. E-mailem z [datum] bylo toto upřesnění urgováno. Žalobci založili své upřesnění žaloby do spisu dne [datum]. Dne [datum] se ve věci vyjadřuje ještě zástupce žalobců. Dne [datum] pak zástupce žalobců informuje o postoupení pohledávky žalobkyně vyplývajících z posuzovaného řízení na syna [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum] vydal soud I. stupně usnesení o procesním nástupnictví dle § 107a o. s. ř., když připustil, aby namísto žalobkyně a) [Jméno žalobkyně] vstoupil do řízení nabyvatel práva [tituly před jménem] [jméno FO].

24. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1, věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1, věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

25. Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi konstatoval, že vzrůstající životní úroveň sama o sobě není důvodem mechanického zvýšení zadostiučinění, když ani judikatura ESLP v tomto směru nedoznala změny. Ohledně rozmezí základní částky zadostiučinění ve výši [částka] až [částka] se také Ústavní soud ve svém nedávném nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1303/21 (srov. body 43 až 45), vyjádřil tak, že v současné době vymezenou částku považuje za přiměřenou a odpovídající životní úrovni.

26. Pokud jde o právní hodnocení posuzovaného případu, odvolací soud nesouhlasí se stanovenou roční částkou přiměřeného zadostiučinění [částka], a to z toho důvodu, že posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni nebylo ještě tak dlouhé, aby výši této částky s ohledem na dlouholetou rozhodovací praxi zdejšího soudu odůvodňovalo. Odvolací soud je totiž toho názoru, že specifické okolnosti posuzovaného řízení soud I. stupně dostatečně zhodnotil v rámci hodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk.

27. Odvolací soud má dále za to, že je třeba nově stanovit délku posuzovaného řízení, které dosud nebyl skončeno a stále probíhá, ve vztahu k žalované. Odvolací soud proto vychází ze základní částky ročního přiměřeného zadostiučinění ve výši [částka] za rok, tj. [částka] za posuzované řízení, které ke dni rozhodování odvolacího soudu trvá 8 let a 11 měsíců, tedy o 7 měsíců déle [(9 x 15 000) – 1 250]. Soud I. stupně pak správně vzhledem ke vstupu žalobkyně do posuzovaného řízení až v jeho průběhu postupem dle § 107a o. s. ř. nekrátil první dva roky řízení na polovinu, a odvolací soud i ve zbytku úvahy souhlasí se závěry soudu I. stupně shrnutými v bodě 12 tohoto rozsudku.

28. Odvolací soud pak v zásadě souhlasí se závěry soudu I. stupně při hodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk.

29. Pokud jde o složitost posuzovaného řízení, nejedná se o jednoduchý spor o vydání snadno ocenitelného bezdůvodného obohacení. Je třeba brát v úvahu konkrétní okolnosti případu, skutkovou situaci a počet účastníků, což ve svém důsledku činí celé řízení velmi složitým. Pro bližší ilustraci odvolací soud upřesňuje skutková zjištění soudu I. stupně, že spor v posuzovaném řízení se týká užívání dvou pozemků parc. [číslo] v k. ú. [adresa] žalovanými. Základy tohoto sporu byly skutečně založeny restitucí, neboť žalobcům v posuzovaném řízení vydaný pozemek parc. č. [číslo] obklopuje rodinný dům žalovaných na pozemku parc. č. [hodnota] a pozemek parc. [číslo] by mohl být fakticky zahradou. Žalovaní se brání právě specifickou situací, mj. i tím, že pozemky nelze reálně pronajmout, bezdůvodné obohacení tedy není možné počítat z výnosu z nájmu. Situace se komplikuje ještě tím, že se žalovaní v průběhu řízení stali částečnými spoluvlastníky pozemku parc. [číslo]. Došlo také k úmrtí jedné z žalobkyň. A mezi žalobkyní a jejím synem byly činěny majetkové převody týkající se předmětných pozemků a postupovány pohledávky. Mění se tedy okruh účastníků. I pokud tedy odvolací soud odhlédne od počtu instancí, neboť ten nebude zohledňovat z důvodu tzv. kvalifikované kasace, věc je složitá skutkově, procesně i právně právě konkrétními okolnostmi sporu. V řízení byly zadávány znalecké posudky, prováděny výslechy znalců, svědků, četné listinné důkazy, čímž je dána složitost skutková. Procesní složitost je dána počtem účastníků, změnami v předmětu sporu i okruhu účastníků, četnými procesními rozhodnutími, které jsou napadány opravnými prostředky. Složitost právní je dána řešením řady právních otázek ve specifických podmínkách, ne zcela běžných a standardních. Je to otázka bezdůvodného obohacení, nadužívání věci spoluvlastníky, dobrých mravů apod. Závěr o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění o 20% je tak zcela správný.

30. Odvolací soud plně souhlasí i se závěry soudu I. stupně o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění o 10% z důvodu sdílené újmy. Zde opět odkazuje na správnou argumentaci soudu I. stupně v napadeném rozsudku.

31. Také pokud jde o kritérium jednání poškozeného, zcela souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že se žalobkyně na délce řízení nijak znatelně nepodílela, proto soud I. stupně správně pro toto kritérium základní částku přiměřeného zadostiučinění nemodifikoval.

32. Dále pokud jde o kritérium významu řízení pro žalobkyni, zde odvolací soud opět souhlasí se závěrem soudu I. stupně. Tedy posuzované řízení nemá vyšší význam typově. Bez ohledu na to, že je vyvoláno restitucí, nejde o restituční řízení. Nastalou situaci a spor jí vyvolaný, řešený v posuzovaném řízení, nelze bez dalšího přičítat státu. Je dán postoji účastníků posuzovaného řízení. Restituenti si museli být vědomi vysoké potencionality předmětného majetkového řešení pro vyvolání dalšího sporu a nemuseli trvat na vydání sporných pozemků, mohli požadovat náhradu. V poměrech předmětného řízení však soud I. stupně správně zhodnotil význam řízení z hlediska individuální skutečnosti, a to věku žalobkyně, který v nedávné době přesáhl 75 let. Odvolací soud tak souhlasí s navýšením základní částky přiměřeného zadostiučinění o 5%.

33. Pokud jde o postup orgánu státní moci, lze souhlasit i s dalším navýšení základní částky o 25%. Pokud by v řízení došlo k samostatnému ojedinělému průtahu, odůvodňovalo by to jen závěr o nepřiměřenosti řízení. Zde ale došlo k průtahům opakovaným, postup soudu I. stupně je nekoncentrovaný, opakovaně došlo ke zrušení rozhodnutí ve věci samé z důvodu nepřezkoumatelnosti a závažných procesních vad. V důsledku těchto skutečností lze uzavřít, že tím se doba řízení prodloužila o téměř 4 roky. Za této situace je navýšení základní částky přiměřeného zadostiučinění o 25% správné a ještě přiměřené, přičemž nejde o dvojí zohlednění téže věci. K tomu by dle názoru odvolacího soudu došlo právě tehdy, kdyby pro postup orgánu veřejné moci byla výrazně navýšena roční částka přiměřeného zadostiučinění, jak učinil soud I. stupně oproti dosavadní rozhodovací praxi a současně by shodná skutečnost byla zohledněna ještě při hodnocení jednotlivých kritérií. Tomu však odvolací soud zabránil právě tím, že vychází ze základní částky ročního zadostiučinění ve výši [částka].

34. Při roční částce přiměřeného zadostiučinění [částka] a době posuzovaného řízení 8 let a 11 měsíců činí částka přiměřeného zadostiučinění za posuzované řízení od [datum] do [datum], [částka]. Snížena o 10% (-30 -10 + 5 + 25) činí [částka]. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně vycházel z částky přiměřeného zadostiučinění [částka] a odvolací soud dospěl jen k částce [částka], nezbylo odvolacímu soudu než co do rozdílu těchto částek, tj. co do částky [částka], výrok I o věci samé změnit dle § 220 odst. 1, písm. b) o. s. ř. a žalobu co do této částky s příslušenstvím zamítnout. Ve zbývající části napadeného výroku I odvolací soud potvrdil tento výrok dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný. Přiznaná tak zůstává částka [částka] s příslušenstvím (51 824 - 4 574).

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 3 a 224 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k měnícímu výroku rozhodoval odvolací soud nově o nákladech celého řízení. Úspěch žalobkyně závisel na úvaze soudu. Jelikož i po zásahu odvolacího soudu byla významná částka přiznána žalobkyni nad rámec dobrovolného plnění žalované, přiznal odvolací soud žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Ty jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem [částka], náklady právního zastoupení za 5 úkonů právní služby po [částka], a to převzetí zastoupení, sepis žaloby a repliku k vyjádření žalované, účast na jednání soudu I. stupně, vyjádření k odvolání a 5 náhrad paušálních výdajů po [částka] dle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4, § 11 odst. 1, § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) ve znění účinném do [datum]. Po novele advokátního tarifu účinné od [datum] náleží žalobci za účast na jednání odvolacího soudu náhrada nákladů za jeden úkon právní služby dle § 7 a § 9 odst. 2, písm. a) a. t. částka [částka] (tarifní hodnota je dána přiznanou částkou 47 250) a jedna náhrada paušálních výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši [částka]. Celkové náklady řízení tak činí po zaokrouhlení [částka] a odvolací soud uložil žalované povinnost k úhradě těchto nákladů řízení v odpovídající lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení