29 Co 399/2021-193

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Hany Douskové a Mgr. Adély Kaftanové v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] za účasti: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL. M. sídlem [adresa] o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra (žaloba dle části páté o. s. ř.), k odvolání žalobce [jméno] [příjmení] proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 31 C 137/2019-113 ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 31 C 137/2019-126 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně ve znění opravného usnesení ze dne [datum] se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně mění jen tak, že výše náhrady nákladů činí [částka]; jinak se tento výrok potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit [právnická osoba] k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], LL. M., na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu s návrhem, aby soud nahradil nález Finančního arbitra č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2018 ze dne [datum], potvrzený rozhodnutím o námitkách č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2018 ze dne [datum], a to tak, že„ žalovaná“ je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce„ žalované“. Ve výroku II. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit„ žalované“ na náhradě nákladů řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce„ žalované“.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že [jméno] [příjmení] se žalobou podanou podle části páté o. s. ř. domáhal, aby soud nahradil rozhodnutí Finančního arbitra a rozhodl, že pojišťovna je povinna zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím. Mezi účastníky došlo ke sporu, který vyplýval z jimi uzavřené pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] a který byl původně řešen u Finančního arbitra na návrh [jméno] [příjmení] podaný dne [datum]. [jméno] [příjmení] zastává názor, že pojistná smlouva je neplatná jako celek, a to pro její neurčitost ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. Požadoval určení neplatnosti pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi zaplaceným pojistným a odkupným, tedy celkem částky [částka] s příslušenstvím. Pojišťovna ve správním řízení uplatnila námitku promlčení uplatněného nároku, kterou [jméno] [příjmení] považuje za rozpornou se zásadou poctivosti, a namítá, že pojišťovna se nedovolává právní jistoty v dobré víře.

3. Finanční arbitr vyšel ze zjištění, že [jméno] [příjmení] pojišťovně zaplatil na pojistném [částka], že pojišťovna vyplatila [jméno] [příjmení] na mimořádném výběru [částka], že pojistná smlouva byla ukončena [datum] a že pojišťovna na [jméno] [příjmení] informovala o nulové výši odkupného v souvislosti s ukončením pojištění dne [datum]. Finanční arbitr především řešil námitku promlčení uplatněnou pojišťovnou ve smyslu § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. Podle jeho zjištění [jméno] [příjmení] byl informován o vzniku bezdůvodného obohacení pojišťovny nejpozději dne [datum], kdy z dopisu pojišťovny zjistil, že výše odkupného je nulová. Uvedeného dne se [jméno] [příjmení] nejpozději dozvěděl, že utrpěl finanční ztrátu v souvislosti s pojistnou smlouvou. Finanční arbitr dovodil, že subjektivní promlčecí doba práva na vydání bezdůvodného obohacení začala plynout v lednu 2016 a marně uplynula nejpozději v lednu 2018. [příjmení] [jméno] [příjmení] řízení před Finančním arbitrem až dne [datum], učinil tak po marném uplynutí subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy. Podle názoru Finančního arbitra pojišťovna neuplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. Z těchto důvodů Finanční arbitr návrh na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné pojistné smlouvy dotčeným rozhodnutím zamítl. 4. [jméno] [příjmení] s rozhodnutím Finančního arbitra nesouhlasil a podal proti němu žalobu podle části páté o. s. ř.

5. Soud I. stupně na základě žaloby podané [jméno] [příjmení] věc znovu projednal v řízení dle části páté o. s. ř. Žalobce v soudním řízení setrval na svých námitkách, tj. že pojistná smlouva je neplatná z důvodu nesjednání rozsahu pojistného plnění a rizikového pojistného, že pojišťovna uplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy a uplatněný nárok není promlčen, a že pojišťovna od počátku věděla o tom, že porušuje zákon a jednala nepoctivě. Pojišťovna navrhovala, aby byla žaloba podaná [jméno] [příjmení] zamítnuta, s tím, že námitku promlčení nároku neuplatnila v rozporu s dobrými mravy, tedy že nárok uplatněný žalobcem je promlčen.

6. Soud I. stupně vzal za svá skutková zjištění finančního arbitra (§ 250e odst. 2 o. s. ř.), která doplnil o další podklady, a to mimo jiné o výpověď svědků – zaměstnanců pojišťovny a o Úřední sdělení ČNB z [datum]. Po provedeném řízení dovodil, že je namístě vycházet ze zákona o pojistné smlouvě a ze zákona č. 40/1964 Sb. (dříve platný občanský zákoník) se zřetelem k ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (platný občanský zákoník). Především dospěl k závěru, že pojistná smlouva, kterou účastníci uzavřeli dne [datum], je absolutně neplatná (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.), neboť neobsahuje konkrétní ujednání o výši rizikového pojistného. Vzhledem k tomu, že ujednání o výši rizikového pojistného nelze oddělit od ostatního obsahu pojistné smlouvy, je pojistná smlouva neplatná jako celek (odkaz na rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 420/2019-146). Protože žalobce platil pojišťovně pojistné na základě neplatné pojistné smlouvy, vzniklo na straně pojišťovny bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. Soud I. stupně posuzoval námitku promlčení uplatněnou pojišťovnou a dovodil, že v tomto případě uplynula dvouletá subjektivní promlčecí doba ve smyslu § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. Má za to, že skutkové okolnosti, z nichž je dovozována absolutní neplatnost pojistné smlouvy, musely být žalobci známy nejpozději v lednu 2016 v souvislosti s ukončením pojistné smlouvy (sjednané pojištění zaniklo ke dni [datum]. Žalobce nejpozději dne [datum] musel zaznamenat finanční ztrátu v souvislosti s pojistnou smlouvou, tedy musel zjistit, že se pojišťovna na jeho úkor bezdůvodně obohatila. Protože žalobce návrh u Finančního arbitra uplatnil až dne [datum], stalo se tak po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty, a žalobcem uplatněný nárok je promlčen jako celek. Soud neshledal úmysl pojišťovny se bezdůvodně obohatit ani to, že by pojišťovna námitku promlčení uplatnila v rozporu s dobrými mravy. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně dospěl k závěru, že finanční arbitr rozhodl správně, nevyhověl-li návrhu žalobce.

7. Vzhledem k tomu, že nárok žalobce [jméno] [příjmení] na vrácení bezdůvodného obohacení je promlčen a pojišťovna nevznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy (dovodil i Finanční arbitr), soud I. stupně výrokem I. napadeného rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok II. o náhradě nákladů řízení zdůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný a vznikly mu náklady spočívající v odměně advokáta určené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., sestávající z vypočtených pěti úkonů po [částka] + z 5x paušální náhrady [částka] + 21% DPH.

8. Usnesením č. j. 31 C 137/2019-126 ze dne [datum rozhodnutí] soud podle § 164 o. s. ř. opravil výrok I. rozsudku, pokud jde o číslo jednací dotčeného nálezu finančního arbitra, datum jeho vydání a též číslo jednací rozhodnutí o námitkách a datum jeho vydání.

9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2, písm. d), e) a g) o. s. ř. Uvedl, že soud I. stupně správně posoudil pojistnou smlouvu jako absolutně neplatnou, s tím, že k této otázce by se měl vyjádřit i odvolací soud, jak již učinil v rozsudku ze dne 14. 11. 2009, sp. zn. 29 Co 420/2019. Podle jeho názoru však soud nesprávně vypořádal vzájemná peněžitá plnění smluvních stran z neplatné pojistné smlouvy, když upřednostnil námitku promlčení. Upozornil, že soud učinil závěr o výši bezdůvodného obohacení v rozporu s rozhodovací praxí Městského soudu v Praze (rozsudek sp. zn. 14 Co 195/2020) a Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 29 Odo 52/2002). Namítal, že soud nezohlednil specifickou úpravu vypořádání vzájemných plnění z neplatné smlouvy zakotvenou v ust. § 457 dříve platného občanského zákoníku a vzájemná plnění vypořádal postupem dle § 451 dříve platného občanského zákoníku, který se však vztahuje pouze na plnění vzájemně podmíněná. Podle § 457 obč. zák. není podstatné, kdy soud zúčtování provádí, neboť vzájemné pohledávky se vypořádají k okamžiku, kdy vznikly, tedy k okamžiku, kdy promlčeny nebyly. Zúčtováním vzájemných pohledávek se zjistí saldo, které soud uloží k úhradě té smluvní straně, která plnila méně. Teprve proti takto zjištěnému saldu může povinná smluvní strana namítnout promlčení. V této souvislosti upozornil na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 14 Co 195/2020. Žalobce je přesvědčen, že soud I. stupně provedl zúčtování vzájemných peněžitých plnění z neplatné pojistné smlouvy v rozporu s platnými právními předpisy, a v důsledku toho nesprávně zjistil výši nepromlčeného nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce plnil pojišťovně z neplatné pojistné smlouvy celkem částku [částka] a pojišťovna plnila žalobci v celkové výši [částka], tedy saldo vzájemných plnění činí [částka] a poslední zúčtovatelné platby se setkaly k datu [datum].

10. Žalobce uplatnil též výhradu, že soud I. stupně (nesprávně) stanovil počátek běhu subjektivní promlčecí doby od ledna [rok] a nezdůvodnil souvislost mezi znalostí výše odkupného a vědomostí o neplatnosti pojistné smlouvy, resp. o vzniku bezdůvodného obohacení. Žalobce trvá na tom, že vědomost o možné neplatnosti pojistné smlouvy získal až na základě konzultace s odborníkem, tj. k datu [datum]. Návrh k finančnímu arbitrovi tedy podal před uplynutím subjektivní promlčecí doby. Upozornil také, že pojišťovna již od května 2012 (od okamžiku zveřejnění Úředního sdělení ČNB ze dne [datum]) věděla o možné neplatnosti pojistné smlouvy a tedy i o vzniku bezdůvodného obohacení. Soud však Úřední sdělení ČNB ze dne [datum] nezohlednil. Přitom žalobce na něj kladl v řízení důraz, když tvrdil, že pojišťovna byla úředním sdělením informována o tom, že postup, kdy při nabízení a uzavírání smluv životního pojištění nesděluje zájemcům o pojištění informace o nákladové struktuře nabízeného produktu, znamená, že takto uzavřená smlouva životního pojištění mohla být uzavřena v rozporu s povinností odborné péče a zákazem nekalých obchodních praktik. Pojišťovna tedy od května [rok] věděla, že pojistná smlouva je neplatná, a přesto nadále od žalobce přijímala pojistné, aniž žalobce na možnou neplatnost smlouvy upozornila a aniž učinila kroky, kterými by protiprávní stav na straně žalobce odstranila nebo minimalizovala. Pojišťovna byla se závadným stavem ztotožněna a přijímáním plateb od [datum] se bezdůvodně úmyslně obohatila. Pojišťovna měla na základě zmíněného úředního sdělení ČNB prověřit své smluvní dokumenty a příp. vady napravit, aby do budoucna zabránila uzavření vadných či sporných smluvních závazků. V řízení nebylo prokázáno, že by pojišťovna takové kroky učinila, přičemž soud tyto skutečnosti nevzal na zřetel. Předvolaní svědci – zaměstnanci pojišťovny odmítli vypovídat a tuto skutečnost nelze vykládat jinak, než že pojišťovna není schopna řádným způsobem vysvětlit žalobcem vytýkané protiprávní jednání. Žalobce trval na tom, že pojišťovna se přijímáním pojistného od [datum] úmyslně obohatila na úkor žalobce a že uplynutí subjektivní promlčecí lhůty nebylo prokázáno, tedy nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím není promlčen.

11. Žalobce trval i na tom, že námitka promlčení uplatněná pojišťovnou byla v rozporu s dobrými mravy. Zdůraznil, že pojišťovna po celou dobu trvání pojištění nakládala s pojistným v rozporu s pojistnou smlouvou a částku rovnající se nároku žalobce získala díky tomu, že pojistnou smlouvu spravovala v rozporu se smluvními ujednáními. Námitkou promlčení pojišťovna těží z vlastní nepoctivosti a protiprávního jednání. Vzhledem k tomu na straně pojišťovny nebyla dobrá víra při uplatnění námitky promlčení. Upozornil i na to, že Městský soud v Praze v rozsudku sp. zn. 23 Co 375/2020 ze dne [datum rozhodnutí] učinil závěr o nemravnosti námitky promlčení a že námitka promlčení byla v tomto případě posouzena v rozporu s rozhodovací praxí odvolacího soudu. Odkázal i na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 80/2019, kde soud dospěl rovněž k závěru, že námitka promlčení je nemravná, a na asymetrii vztahu smluvních stran založeného pojistnou smlouvou. Žalobce požadoval, aby soud též zohlednil jeho právo jako slabší strany ve sporu. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhoval, aby byl napadený rozsudek zrušen, resp. změněn tak, že se žalobě vyhovuje, a bylo rozhodnuto, že se mu přiznává právo na náhradu nákladů řízení.

12. Proti nákladovému výroku II. rozsudku podal odvolání účastník [právnická osoba] Namítal, že soud I. stupně mu přiznal právo na náhradu nákladů řízení pouze za 5 úkonů právní služby, avšak ve skutečnosti zástupce pojišťovny učinil v řízení celkem 9 úkonů právní služby. Za dupliku ze dne [datum], vyjádření k důkaznímu návrhu žalobce ze dne [datum], za doplnění vyjádření k důkaznímu návrhu žalobce ze dne [datum] a za dupliku ze dne [datum] soud nepřiznal pojišťovně právo na náhradu odměny advokáta za tyto právní úkony. Svůj postup nezdůvodnil, i když se ze strany pojišťovny jednalo o účelné úkony. Pojišťovně náleží náhrada i za další jeden úkon advokáta podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu ([částka] bez DPH). Celkem pojišťovna požadovala na náhradě nákladů řízení částku [částka] (9 úkonů právní služby včetně DPH ve výši [částka] + [částka] za 1 úkon včetně DPH + [částka] náhrada režijního paušálu). Proto pojišťovna navrhovala, aby byl výrok II. napadeného rozsudku změněn tak, že žalobce je povinen pojišťovně zaplatit na náhradě nákladů řízení [částka], a aby jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

13. Účastník [právnická osoba] ve vyjádření k odvolání žalobce navrhoval, aby byl výrok I. napadeného rozsudku potvrzen a aby byl změněn výrok II. o náhradě nákladů řízení tak, jak požaduje ve svém odvolání. Uvedl, že nemravnost námitky promlčení je nutno posuzovat vždy individuálně a že žalobce neprokázal, že by jednání vůči konkrétní pojistné smlouvě bylo nemravné. Odvolatelem namítané rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Co 375/2020 není ve vztahu k napadenému rozsudku přiléhavé a je excesem z pohledu dosavadní rozhodovací praxe obecných soudů. Takový je též názor Městského soudu v Praze v rozhodnutí sp. zn. 29 Co 19/2021. Pojišťovna trvala na tom, že nevznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy a že se žalobcem jednala tak, jakoby pojistná smlouva byla uzavřena platně, a že na její straně nebyl dán úmysl se obohatit na úkor žalobce. Odkázala též na judikaturu Nejvyššího soudu ČR ve vztahu k posouzení nemravnosti námitky promlčení. Dále uvedla, že Mgr. [příjmení] a Mgr. [příjmení], zaměstnanci pojišťovny, které soud předvolal k výslechu, ve věci nemohli vypovídat, neboť takový postup jim zapovídá povinnost mlčenlivosti. Soud sice provedl důkaz namítanou listinou Úřední sdělení ČNB ze dne [datum], avšak nevyvodil z tohoto důkazu takové následky, jaké požadoval žalobce. Uvedený dokument má totiž výlučně informativní charakter. Soud se vypořádal i s dalšími listinnými důkazy, na které poukazuje žalobce. Pojišťovna trvala na tom, že pojistná smlouva byla uzavřena platně a v souladu se zákonem. Pokud jde o vypořádání vzájemných plnění, je závěr soudu I. stupně správný. Nároky smluvních stran, které si navzájem podle pojistné smlouvy plnily, je třeba posuzovat každý samostatně, a proto i promlčení se musí posuzovat individuálně ve vztahu k nároku žalobce a„ žalované“. Navrhovaný postup žalobce nevychází z žádného zákonného ustanovení, přičemž v tomto případě je namístě aplikovat ustanovení § 107 odst. 1 a 2 obč. zák. Pojišťovna souhlasí s tím, že vůči spotřebiteli je nutno se chovat poctivě a odmítá, že by se v souvislosti s uzavřením pojistné smlouvy či za doby jejího trvání chovala jinak, než poctivě.

14. Žalobce [jméno] [příjmení] dodatečně své odvolání doplnil podáním ze dne [datum], v němž poukázal na směrnici Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách. Uvedl, že v tomto případě jde o spor spotřebitele s podnikatelem, kdy soud musí vzít v úvahu nerovnováhu mezi stranami sporu. Pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání ve smyslu směrnice, resp. § 55 a § 56 dříve platného občanského zákoníku. Taková ujednání jsou neplatná a v důsledku toho je neplatná i pojistná smlouva. Žalobce se domáhá zjištění jejich existence a posouzení dopadů jejich neplatnosti na pojistnou smlouvu. Odkazuje na závěry uvedené v připojeném rozsudku SDEU s tím, že dle názoru SDEU objektivní promlčecí lhůta nezačala běžet (vůči jednotlivým platbám pojistného), popř. k ní soud nebude přihlížet (např. ve smyslu § 3 „starého občanského zákoníku“). Počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty nemůže být spojen s fikcí vědomosti o skutkových okolnostech; takový přístup je v rozporu s unijním právem, když by spotřebitele zbavil možnosti účinné obrany. Trval na tom, že počátek subjektivní promlčecí lhůty se odvíjí až od porady s advokátem. Z těchto důvodů žalobce požadoval, aby byl napadený rozsudek zrušen.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně a k projednání odvolání žalobce a pojišťovny nařídil ústní jednání (§ 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř.).

16. Při jednání žalobce upozornil, že důležité je vyhodnotit důvody neplatnosti pojistné smlouvy, což soud nedělá. Vzhledem k okolnostem i pojišťovna musela vědět o neplatnosti pojistné smlouvy při jejím uzavření, nebyl to pouze žalobce. Ve smyslu zmíněné směrnice běží promlčecí lhůta až od porady s klientem. Pojišťovna odkazovala na svá stanoviska a podání v průběhu řízení. Zmiňovaný rozsudek SDEU se týká slovenské právní úpravy a posouzení běhu objektivní promlčecí lhůty, přičemž ve věci nešlo o nárok z pojištění. V tomto případě je podstatné, že uplynula subjektivní promlčecí lhůta. Účastník tak trval na tom, že předmětná pojistná smlouva není neplatná.

17. Odvolací soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že odvolání pojišťovny do výroku II. o náhradě nákladů řízení je důvodné a odvolání žalobce do výroku I. o věci samé důvodné není.

18. Především je namístě zmínit, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí obstaral dostatek skutkových podkladů, takže žádné doplnění řízení nebylo (a není) potřebné. Z rozhodnutí vyplývá, k jakým závěrům soud I. stupně dospěl a jakými zákonnými ustanoveními se řídil. Přezkoumání rozhodnutí o věci samé probíhá v rovině právní.

19. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva i povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že tato jejich práva a povinnosti se budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

20. Právní vztah mezi účastníky vychází z pojistné smlouvy ze dne [datum], a proto se řídí zákonem o pojistné smlouvě a zákonem č. 40/1964 Sb. (dříve platný občanský zákoník). V tomto případě je rozhodné, že podle žaloby [jméno] [příjmení] uplatňuje právo na vydání bezdůvodného obohacení a na příslušenství ve výši zákonného úroku z prodlení vzhledem k tomu, že pojistná smlouva, kterou účastníci uzavřeli dne [datum], je neplatná, a tvrdí, že není důvodná námitka promlčení nároku vznesená pojišťovnou. Pojišťovna trvá na tom, že pojistná smlouva byla uzavřena platně a určitě a že nárok [jméno] [příjmení] je promlčen.

21. Soudní praxe je ustálena v závěru, že dovolá-li se účastník občanského soudního řízení důvodně promlčení, nelze promlčené právo (nárok) přiznat; návrh na zahájení řízení v takovém případě soud zamítne. Podstatné přitom je, že nárok není možno pro promlčení soudním rozhodnutím žalobci přiznat ani v případě, kdy by bylo prokázáno, že existoval. Je-li v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 o. s. ř. přednostně zabýval otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv nárokem samým. Je-li tedy vynutitelnost určitého práva odvrácena důvodnou námitkou promlčení, nemůže být již z tohoto důvodu uplatněné právo soudem přiznáno (k tomu srovnej zejm. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 862/2006, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 26 Cdo 5035/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Cdo 460/2012, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 1750/2006 či usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Odo 896/2006, resp. aktuálně usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2749/2021).

22. Z uvedeného vyplývá, že v tomto případě bylo namístě řešit přednostně otázku, zda tvrzený nárok, který byl uplatněn u Finančního arbitra dne [datum], tedy nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého placením pojistného na základě pojistné smlouvy uzavřené dne [datum], kterou žalobce pokládal za absolutně neplatnou, není promlčen.

23. Podle § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

24. Pro počátek běhu subjektivní dvouleté promlčecí doby je rozhodný den, kdy se oprávněný v konkrétním případě dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo jej získal. Takovou vědomostí citované zákonné ustanovení nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit (k tomu srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2892/2012, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 3166/2009, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 2581/98 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 32 Cdo 2626/2009).

25. V posuzovaném případě skutkové okolnosti, z nichž je dovozována absolutní neplatnost sjednané pojistné smlouvy (spočívající v textu smluvních ujednání), musely být žalobci známy již v okamžiku uzavření smlouvy, tj. dne [datum]. Od té doby měl žalobce [jméno] [příjmení] možnost zjistit, že se pojišťovna na jeho úkor obohatila, a začala mu běžet promlčecí doba pro uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení z tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy. Od tohoto okamžiku žalobci nic nebránilo v tom, aby podal k soudu žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Návrh k finančnímu arbitrovi na vydání bezdůvodného obohacení [jméno] [příjmení] podal [datum], a proto to, co na pojistném zaplatil před datem [datum] (tj. dva roky před podáním návrhu k finančnímu arbitrovi), je promlčeno. Pojištění bylo ukončeno k datu [datum]. Jak bylo v tomto případě zjištěno, uplynula subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároku žalobce vyplývající z ustanovení § 107 zákona č. 40/1964 Sb., tj. nárok žalobce byl promlčen z hlediska běhu dvouleté subjektivní lhůty. Případné vypořádání vzájemných pohledávek účastníků je tedy bezpředmětné.

26. Soud I. stupně správně dovodil, že pojišťovna neuplatnila námitku promlčení nároku uplatněného žalobkyní v rozporu s dobrými mravy. Tuto otázku soud I. stupně řešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí senátu 29 Co Městského soudu v Praze i soudů vyšších stupňů. Soud si pro své rozhodnutí obstaral dostatek skutkových podkladů, z nichž dospěl ke správným závěrům. Navrhovaný výslech svědků – pracovníků pojišťovny byl nadbytečný. Podle převládajícího právního názoru odvolacího soudu, kterému koresponduje stanovisko Finančního arbitra i soudu I. stupně přijaté v projednávané věci, pojišťovna neuplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. Takový názor odpovídá aktuální judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu přijaté ve skutkově a právně obdobných sporech (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 94/21, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020 sp. zn. 23 Cdo 1254/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2435/20 a aktuálně usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2749/2021). Nejvyšší soud zaujal stanovisko, dle nějž dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatněného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (k tomu srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 2905/99, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Odo 561/2006). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Odo 561/2006 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Cdo 126/2009).

27. V dané věci bylo včasné uplatnění tvrzeného nároku v řízení před Finančním arbitrem a v řízení před soudem plně v rukou žalobce. Z jeho tvrzení nevyplývá, že by pojišťovna svým jednáním způsobila nebo spoluzpůsobila marné uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srovnej shora) jasně vyplývá, že [jméno] [příjmení] neuplatnil tvrzení o žádné právně relevantní skutečnosti, pro kterou by bylo možné korigovat promlčení dobrými mravy. Se zřetelem k odvolacím výhradám je třeba upozornit, že odkazuje-li žalobce na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Co 375/2020, je namístě uvést, že zmíněné rozhodnutí v posouzení nemravnosti námitky promlčení (ve skutkově a právně obdobném sporu mezi klientem pojišťovny a pojišťovnou o vydání bezdůvodného obohacení získaného pojišťovnou od klienta plněním dle smlouvy o investičním životním pojištění) vybočilo z ustálené rozhodovací praxe Městského soudu v Praze. Uvedené vyplývá zejména z rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 513/2018, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 54 Co 366/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 462/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 515/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 14 Co 195/2020, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 158/2020 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 19/2021. Správnost takové rozhodovací praxe Městského soudu v Praze je potvrzována aktuálními rozhodnutím Nejvyššího soudu (sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, sp. zn. 23 Cdo 1254/2020, sp. zn. 32 Cdo 1201/2020 a sp. zn. 28 Cdo 2749/2021) a též Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 94/21 a sp. zn. I. ÚS 2435/20).

28. Pokud jde o doplněk k odvolání žalobce a odkaz na směrnici o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách, soud podotýká, že ujednání obsažená v předmětné pojistné smlouvě dle ustálené judikatury soudů vyšších stupňů, která je pro nižší soudy, tedy i pro Městský soud v Praze závazná, nejsou zneužívající, a pojišťovna neuplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. Z tohoto hlediska jsou odvolací námitky bezpředmětné.

29. Se zřetelem ke zjištění, že v dané věci Finanční arbitr rozhodl správně, není namístě, aby bylo rozhodnutí Finančního arbitra nahrazeno rozhodnutím soudu v řízení dle části páté o. s. ř. Proto byl odvoláním napadený výrok I. o věci samé, kterým byla žaloba [jméno] [příjmení] zamítnuta, jako věcně správný potvrzen (§ 219, § 250i o. s. ř.).

30. Odvolání pojišťovny směřovalo proti výroku II. napadeného rozsudku o náhradě nákladů řízení. V řízení byla úspěšná pojišťovna, která má ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Soud I. stupně tedy správně rozhodl, že žalobce je povinen nahradit pojišťovně náklady řízení vzniklé zastoupením advokátem, a z tohoto hlediska byl nákladový výrok II. jako správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.). Soud I. stupně však pochybil, když nerozhodl o všech úkonech advokáta, který v řízení zastupoval účastníka. Účelně vynaložené náklady pojišťovny spočívají též v odměně advokáta za další 4 úkony vykonané v řízení před soudem I. stupně, a to též za dupliku ze dne [datum], vyjádření k důkaznímu návrhu žalobce ze dne [datum], doplnění vyjádření k důkaznímu návrhu žalobce ze dne [datum] a za dupliku ze dne [datum]. Ve věci byl též proveden 1 úkon právní služby, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny, což činí [částka] (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu. Ve výsledku úspěšné pojišťovně náleží náhrada nákladů řízení za 9 úkonů právní služby po [částka] ([částka]), 1 úkon po [částka], 10 paušálních náhrad hotových výdajů advokáta ve výši [částka] ([částka]) + 21% DPH ve výši [částka], celkem [částka].

31. Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] byla v odvolacím řízení úspěšná, má právo na náhradu nákladů proti neúspěšnému žalobci (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1, § 245 o. s. ř.). Pojišťovně v odvolacím řízení vznikly náklady v podobě odměny advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření a účast při jednání) po [částka] ([částka]), 2x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši [částka] ([částka]) + DPH 21 % ve výši [částka], celkem [částka].