29 Co 408/2024 - 294

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lucie Bičákové a soudců JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D. a JUDr. Michala Prince ve věci žalobce: [Jméno žalobce], MSc., narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [název] sídlem [adresa] za niž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o náhradu majetkové a nemajetkové újmy o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. srpna 2024, č. j. 48 C 236/2023-265 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku II v rozsahu částky [částka] co do této částky, tedy co do [částka], potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl tako: I. Řízení se ohledně částky [částka] zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba o zaplacení částky [částka] se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Rozhodl tak o nároku žalobce na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřené dlouhé [podezřelý výraz] vedené před Krajským soudem v Brně, pobočka ve [adresa], pod sp. zn. 61 [právnická osoba]/2017 (dále též „posuzované řízení“), o nároku na přiměřené zadostiučinění za nezákonné [podezřelý výraz] v posuzovaném řízení a jeho zásah do života žalobce a o nároku na úhradu majetkové újmy – nákladů vynaložených na znalecké posudky (v podrobnostech viz bod 1 napadeného rozsudku).

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby a považovala již poskytnuté zadostiučinění za dostatečné (v podrobnostech viz bod 2 napadeného rozsudku). [právnická osoba] průběhu řízení bylo řízení částečně zastavováno vzhledem k částečnému dobrovolnému plnění žalované (v podrobnostech viz bod 4 napadeného rozsudku).

5. Soud I. stupně činil skutková zjištění v bodech 6 až 8 napadeného rozsudku. Odvolací soud na tato skutková zjištění pro stručnost odkazuje a z těchto zjištění vychází.

6. Po právní stránce soud I. stupně odkázal na § 1 odst. 1, § 5, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26, § 31 odst. 1, § 31a odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“ Soud I. stupně také odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu včetně stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“).

7. Soud I. stupně konstatoval, že žalobce se v tomto řízení domáhá tří nároků, a to dvou nároků v souvislosti s rozhodnutím policejního orgánu o zahájení [podezřelý výraz], na které se v důsledku pozdějšího vydání zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné rozhodnutí. Třetího nároku se žalobce domáhá v souvislosti s nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Tyto nároky posoudil následovně.

8. Pokud jde o splnění podmínky existence odpovědnostního titulu ve vztahu k nároku na náhradu nákladů vynaložených na změnu nebo zrušení nezákonného rozhodnutí (výdaje na znalecké posudky) a odškodnění nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím, uvedl, že usnesení o zahájení [podezřelý výraz] je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy [podezřelý výraz] neskončí pravomocným odsouzením. Zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Tato situace zde nastala. Nezákonným rozhodnutím je ve vztahu k žalobci usnesení policejního orgánu, kterým bylo zahájeno [podezřelý výraz] pro podezření ze spáchání zvlášť závažného [podezřelý výraz] odst. 1, odst. 2, písm. a), b), c), odst. 3 písm. c) [podezřelý výraz], které bylo odklizeno rozsudkem Krajského soudu v [město], pobočka ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo], kterým byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, a který ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka], nabyl právní moci dne [datum]. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud I. stupně se dále zabýval výší újmy a existencí příčinné souvislosti.

9. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů vynaložených na znalecké posudky uplatněný ve výši [částka], na základě podrobné úvahy popsané v bodech 29 až 31 napadeného rozsudku shledal soud I. stupně tento nárok důvodný co do částky [částka] (výrok II), co do částky [částka] žalobu zamítl (výrok III).

10. Pokud jde o nemajetkovou újmu způsobenu nezákonným [podezřelý výraz], k té dle soudu I. stupně došlo. K její výši provedl podrobnou úvahu v bodech 41 až 49 napadeného rozsudku. V bodě 44 napadeného rozsudku výslovně konstatoval, že pokud jde o délku [podezřelý výraz], žalobce byl stíhán 7 let a 3 měsíce, z čehož převážná část připadla na řízení před soudem. Jelikož soud I. stupně žalobce samostatně odškodňuje i za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení samostatně, nepřihlíží již zvlášť k tomuto kritériu (délce řízení) při úvaze o výši odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Provedl pak porovnání s obdobnými odškodňovanými případy projednávanými před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. K tomu uvedl, že ve věci sp. zn. [spisová značka], šlo o [podezřelý výraz] účasti na [podezřelý výraz] odst. 1 trestního zákoníku, [podezřelý výraz] odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu, zneužití [podezřelý výraz]. 1 písm. a), c), odst. 3 písm. a), b) trestního zákoníku. [podezřelý výraz] trvalo téměř 3 roky, hrozil trest na 5 až 12 let, došlo k profesní likvidace tamního poškozeného, který byl osobou ve vysoké policejní funkci. Byl propuštěn od Policie ČR, nemohl nalézt práci, trpěl nedostatkem financí. Poté se sice k Policii ČR vrátil, je však vyloučeno, aby budoval nějakou podstatnější kariéru. Byl prokázán dopad celé situace na jeho dceru a manželku. Tamní žalobce byl v [podezřelý výraz], poté klinického [podezřelý výraz] (stres, poruchy nálad v návaznosti na emoční zátěž, úzkosti a poruchy spánku. Šlo o osobu bezúhonnou, čestnou, pracovně velmi dobře hodnocenou. Mediální výstupy, které provázely jeho [podezřelý výraz], jsou stále dostupné a dohledatelné a tamní žalobce byl mediálně spojován s trestnou činností i po skončení svého [podezřelý výraz] Bylo poškozeno dobré jméno žalobce nejen u veřejnosti, ale i v řadách Policie ČR. Důvodem [podezřelý výraz] písm. a) trestního řádu. Žalovanou bylo dobrovolně plněno [částka], soudy zvýšily odškodnění o dalších [částka] na celkových [částka]. Ve věci sp. zn. [spisová značka], šlo o trestný čin krácení daně, poplatku a podobné [podezřelý výraz] odst. 1 a odst. 3 trestního zákona, [podezřelý výraz] trvalo přibližně 8 let, hrozil trest odnětí svobody na 2 až 8 let, [podezřelý výraz] mělo dopady na osobní, pracovní i společenský život tamního žalobce. Šlo o advokáta, přednášejícího na vysoké škole, kdy s ohledem na toto povolání, [podezřelý výraz] bylo negativně vnímáno nejen okolím žalobce, jeho klienty, spolupracovníky, ale i širokou veřejností. To se projevilo v tom, že tamní žalobce ztratil v průběhu [podezřelý výraz] klienty, odešli od něj i spolupracovníci a musel propustit podřízené. Musel čelit neustálým útokům ze strany i zcela cizích lidí, kteří si na něj udělali názor na základě sdělení médií nebo jen názor médií převzali. V důsledku [podezřelý výraz] tamní žalobce [podezřelý výraz] snášel skutečnost, že je proti němu vedeno [podezřelý výraz], významně byl narušen i jeho osobní život a vztahy mezi přáteli. Celou situaci v negativním smyslu umocnila medializace věci. Celkově bylo přiznáno [částka].

11. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů [podezřelý výraz], a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud I. stupně dospěl k závěru, že samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí vůči žalobci není dostatečnou a spravedlivou formou satisfakce za proběhlé nezákonné [podezřelý výraz] a je na místě nemajetkovou újmu žalobci vzniklou odškodnit v penězích. Případ žalobce je v určitých znacích srovnatelný s oběma vybranými případy. Soud I. stupně případy vybral tak, aby co nejvíce odrážely situaci žalobce při vědomí, že úplně shodný případ nalézt nelze a je třeba vždy přihlédnout k individuálním okolnostem případu žalobce. Stejně jako v prvním případě hrozil žalobci trest odnětí svobody na 5 až 12 let, avšak [podezřelý výraz] u žalobce trvalo dvakrát déle. Došlo rovněž k prakticky nevratnému přerušení či významnému zpomalení kariéry, tamní žalobce rovněž trpěl nespavostí, úzkostmi. Tamní žalobce byl také osobou bezúhonnou, čestnou, bylo též poškozeno jeho dobré jméno nejen u veřejnosti, ale i profesně. Důvodem zproštění byl rovněž § [podezřelý výraz]. V druhém srovnávaném případě trvalo [podezřelý výraz] podobně jako u žalobce, ale hrozil nepoměrně nižší trest, kdy prakticky bezúhonné osobě nehrozil trest nepodmíněný. [podezřelý výraz] mělo dopady na osobní, pracovní i společenský život tamního žalobce. Šlo o advokáta, který stejně jako zdejší žalobce přednášel na vysoké škole, kdy [podezřelý výraz] bylo negativně vnímáno mezi kolegy a známými. Šlo tedy stejně jako u žalobce o přinejmenším regionálně známou osobu. V důsledku [podezřelý výraz] začal mít tamní žalobce [podezřelý výraz][podezřelý výraz]a těžce snášel skutečnost, že je proti němu vedeno [podezřelý výraz], významně byl narušen i jeho osobní život a vztahy mezi přáteli. Rovněž došlo k negativní medializaci.

12. Soud I. stupně tedy dospěl k závěru, že spravedlivé a odpovídající celkové zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí vůči žalobci činí [částka]. Jelikož žalovaná žalobci již poskytla částku [částka], přiznal soud žalobci zbývajících [částka] (výrok II). Ve zbytku, tedy ohledně částky [částka] soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III).

13. Pokud jde o náhradu újmy za nepřiměřeně dlouhé [podezřelý výraz], k otázce, zda délka [podezřelý výraz] již[Anonymizováno]nepřiměřená, uvedl, že [podezřelý výraz] trvalo vůči žalobci od [datum] do [datum], přibližně 7 let a 3 měsíce. V řízení sice nelze nalézt období zjevné nečinnosti orgánů činných [podezřelý výraz], kdy je zjevné, že řízení bylo složité zejména po skutkové a procesní stránce, o čemž svědčí množství prováděných výslechů, důkazních návrhů a rovněž široký odborný záběr problematiky. O tom svědčí i řada oborů znaleckého zkoumání, jako zdravotnictví, písmoznalectví, ekonomie, oblast IT a další. Ve věci rozhodoval nalézací soud třikrát a odvolací soud dvakrát. Je však třeba též zohlednit, že první dva odsuzující rozsudky byly odvolacím soudem zrušeny v neveřejném zasedání, když nebyl zjištěn v potřebném rozsahu skutkový stav věci, nebyly vypořádány argumenty obhajoby a některé důkazy byly hodnoceny v rozporu s [podezřelý výraz]. Při komplexním pohledu na řízení, jehož celková délka přesáhla 7 let, tak tuto dobu nelze mít za přiměřenou, když se jedná i o řízení, ve kterém má být potupováno s nejvyšším urychlením.

14. S odkazem na Stanovisko pak za přiměřenou základní sazbu považoval v tomto případě stále ještě částku [částka] za rok řízení, tj. [částka] za měsíc. I s přihlédnutím k tomu, že trestní věci mají být vyřizovány s co největším urychlením, nepoužil sazbu vyšší, neboť extrémní délky posuzované řízení nedosahuje. Pro navýšení základní částky není důvod ani proto, že šlo o řízení [podezřelý výraz], neboť tato okolnost se zohledňuje v rámci kritéria významu řízení pro účastníku. Základní částka se odvíjí primárně a převážně z celkové délky řízení. Není rovněž žádný důvod k tomu, aby nedošlo ke krácení základní částky na polovinu za první dva roky řízení. Tento druh nesprávného úředního postupu se odškodňuje bez ohledu na to, zda osoba chtěla být účastníkem řízení, či jak řízení skončilo. Zadostiučinění, které by tak žalobci náleželo, je představováno částkou [částka] 6 x 15 000 + 3 x 1 250, kdy je však nutno tuto částku modifikovat, a to dle kritérií uvedených v § 31a OdpŠk.

15. Z hlediska kritéria složitosti shledal, že řízení bylo složité po procesní a skutkové stránce, po stránce právní bylo běžně složité. Bylo třeba provádět rozsáhlé dokazování, vyslýchat řadu svědků, zajišťovat zpracování znaleckých posudků, s čímž je rovněž spojena agenda vyhledání a ustanovení znalce, rozhodování o znalečném. Věc měla rovněž mezinárodní rozměr, a to se Slovenskem, takže bylo třeba dožádat i zahraniční orgány. Věc byla složitá o po stránce odborné z hlediska toho, v jakých všech oborech bylo třeba nechat zpracovat znalecké posudky. I ze strany obhajoby byla podávána celá řada důkazních návrhů, s nimiž bylo třeba se vypořádat. Věc se vůči žalobci vedla na dvou stupních soudní soustavy, ve věci rozhodoval ve věci samé nalézací soud třikrát a odvolací soud dvakrát. Vzhledem k tomu, že odvolací soud v posuzovaném řízení dospěl k závěru o vadách v nalézacím řízení, což nelze podle judikatury přičítat k tíži žalobce, nemodifikoval základní částku za instančnost. Celkově tedy soud I. stupně snížil základní částku o 15 %.

16. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci soud I. stupně uvedl, že [podezřelý výraz] probíhalo v zásadě plynule, nicméně k prodloužení řízení přispěl i nalézací soud tím, že se ve věci dopustil takových pochybení, že jeho rozsudek musel být dvakrát odvolacím soudem zrušen a věc byla vrácena s rozsáhlými pokyny k doplnění dokazování a ke zjištění skutkového stavu. Postup nalézacího soudu se sice již projevil v závěru soudu o nepřiměřené délce řízení a potřebě odškodnění v penězích, nicméně postup soudu zapříčinil, že řízení neskončilo dříve, a je tak třeba základní částku i tak zvýšit v rámci tohoto kritéria o 15 %.

17. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Hlavních líčení se žalobce dle [podezřelý výraz] účastnil a ani o odročení nežádal. Pokud bylo třeba, souhlasil i s jednání v nepřítomnosti. Jeho chování tak soud I. stupně vyhodnotil jako neutrální a nijak základní částku pro toto kritérium nemodifikoval.

18. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud I. stupně odkázal na Stanovisko. U trestního řízení je presumován vyšší význam řízení pro poškozeného. Žalobci s ohledem na [podezřelý výraz] sazbu, jíž byl ohrožen, bez ohledu na jeho dosavadní bezúhonnost již reálně hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody, žalobce byl obviněn a posléze obžalobám ze zvlášť [podezřelý výraz] a otázka viny a trestu a rozhodování o ní byla pro žalobce velmi významná. O tom, že se nejednalo z hlediska hrozícího trestu o obavu nereálnou svědčí to, že žalobce byl bez ohledu na svoji bezúhonnost a vyšší věk nepravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody dvakrát, a to po prvé k trestu odnětí svobody na osm let a podruhé na sedm let do věznice s ostrahou. Proto soud I. stupně pro toto kritérium základní částku navýšil o 50 %. K tomu, že se nejedná o dvojí hodnocení téhož, pokud soud navyšuje základní částku z důvodu presumovaného významu předmětu řízení a současně odškodňuje žalobce za nemajetkovou újmu v souvislosti s týmž [podezřelý výraz], odkázal na závěry Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a tam citovanou judikaturu Nejvyššího soudu. Újma, kterou soud odškodňuje je totiž kvalitativně jiná. Zatímco v případě délky řízení jde toliko o nejistotu spojenou s tím, že řízení stále nekončí, v případě nemajetkové újmy způsobené samotným [podezřelý výraz] stíháním jde o konkrétní prokázané zásahy do osobnostních sfér. Nadto soud I. stupně při stanovení zadostiučinění v souvislosti s [podezřelý výraz] nepřihlížel k délce řízení z důvodu a v rozsahu, v jakém již byla samostatně odškodněna v rámci tohoto nároku.

19. Pokud jde tedy o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, přiznal žalobci zadostiučinění ve výši [částka] + 70 %, tj. [částka]. Jelikož žalovaná žalobci již poskytla částku [částka], přiznal soud I. stupně žalobci zbývajících [částka] (výrok II). Ve zbytku, tedy ohledně částky [částka] žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III).

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř.

21. Proti výrokům II a IV napadeného rozsudku podala odvolání žalovaná, a to jen co do částky [částka] představující 50 % navýšení základní částky přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení pro význam řízení pro žalobce. Nesouhlasila s hodnocením kritéria významu posuzovaného trestního řízení pro žalobce tak, jak jej konstatoval soud I. stupně. Žalobce uplatnil nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným [podezřelý výraz] žalobce. Na základě tohoto titulu žalovaná žalobci dobrovolně uhradila částku ve výši [částka], nad rámec této částky bylo žalobci soudem prvního stupně dále přiznáno [částka]. Vzhledem k těmto okolnostem má žalovaná za to, že při posouzení nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nepřiměřené délky řízení nebylo na místě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, neboť tato skutečnost byla zohledněna v posouzení nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé z titulu nezákonného [podezřelý výraz] (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Jak uzavřel Nejvyšší soud v uvedeném rozsudku, pokud již dříve došlo k odškodnění újmy způsobené nepřiměřenou délkou [podezřelý výraz] stíhání, u kterého bylo v rámci stanovení přiměřeného zadostiučinění zohledněno kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného v tom, že šlo o [podezřelý výraz] stíhání a z toho důvodu došlo ke zvýšení základní částky odškodnění, je třeba tuto skutečnost ve stejném rozsahu zohlednit i při stanovení přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou [podezřelý výraz] stíháním, aby nedocházelo ke dvojímu odškodnění téhož. Obdobná korelace přichází do úvahy i při uplatňování obou zde uvedených nároků při posuzování kritéria délky [podezřelý výraz] stíhání, jestliže ji lze mít zároveň za nepřiměřenou. Nelze vyloučit, že újma takto vzniklá projevující se nejistotou poškozeného může zahrnovat a takto kompenzovat i některé následky uvedené níže ad kritérium 3).

22. Žalovaná v tomto směru tedy nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že se nejedná o dvojí hodnocení téhož, když navyšuje základní částku z důvodu presumovaného významu předmětu řízení v situaci, kdy zároveň odškodňuje žalobce za nemajetkovou újmu v souvislosti s týmž [podezřelý výraz] stíháním. Jak vyplývá z odůvodnění předmětného rozsudku, k navýšení základní částky z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobce soud I. stupně dospěl na základě totožných důvodů, které zároveň zohlednil při posuzování nároku na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného [podezřelý výraz] stíhání, tzn. zdůraznil dosavadní bezúhonnost žalobce, skutečnost, že byl žalobce obžalován ze závažných trestných činů a byl ohrožen vysokou [podezřelý výraz] sazbou, v rámci níž nejen hrozil, ale byl mu i nepravomocně dvakrát uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Odškodnění žalobce z titulu nepřiměřené délky řízení tak, jak jej vymezil soud I. stupně, tedy jednoznačně zahrnuje a kompenzuje některé následky odškodňované v rámci nároku na zadostiučinění vzniklého v důsledku nezákonného [podezřelý výraz] stíhání žalobce. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil výrok napadeného rozsudku co do částky [částka] tak, že žalobu zamítne a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

23. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku. K argumentaci žalované uvedl, že nalézací soud se nedopustil pochybení v podobě dvojího hodnocení téhož kritéria, neboť v případě odškodnění za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání na straně jedné a v případě odškodnění za nepřiměřenou délku řízení na straně druhé není zásadně odškodňována totožná újma, ale dochází k odškodňování (v každém z uvedených případů) naprosto rozdílné újmy, která poškozené osobě vznikla. V tomto směru tedy žalobce hodnotí jako správnou argumentaci soudu I. stupně, která je uvedena v odst. 38 napadeného rozsudku. Pokud soud I. stupně přiznal žalobci odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, tak žalobce odškodnil za to, že tento žil po dlouho dobu v nejistotě spojené s tím, že [podezřelý výraz] řízení, kde mu reálně hrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, nekončilo a trvalo. V případě tohoto odškodnění tedy ani žalobce neprokazoval žádný konkrétní dopad [podezřelý výraz] řízení do své osobnostní sféry, ale byl odškodněn čistě za to, že v důsledku nekončícího řízení žil v permanentní nejistotě, jak dané řízení pro něj dopadne. Pokud jde o odškodnění za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání, tak v tomto případě byla žalobci odškodněna naprosto odlišná újma. Zde došlo k odškodnění konkrétních prokázaných negativních zásahů [podezřelý výraz] řízení do osobnostních sfér života žalobce. Uvedené negativní zásahy [podezřelý výraz] řízení do osobnostních sfér života musel žalobce v řízení tvrdit a prokázat (povinnost tvrzení a povinnost důkazní). Podané odvolání je potřeba hodnotit jako nedůvodné rovněž z toho důvodu, že se soud I. stupně s možnou námitkou, že hodnotí dvakrát totéž kritérium, již v odůvodnění napadeného rozsudku náležitě vypořádal. V této souvislosti poukázal na poslední větu odst. 38 napadeného rozsudku, kde soud I. stupně konstatoval, že při stanovení zadostiučinění v souvislosti s [podezřelý výraz] stíháním nepřihlížel k délce řízení z důvodu a v rozsahu, v jakém již byla samostatně odškodněna v rámci tohoto nároku. Ve světle této argumentace soudu I. stupně tedy dle právního názoru žalobce nemohou odvolací argumenty obstát.

24. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. a po konaném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

25. Soud I. stupně zjistil dostatečně skutkový stav, odvolací soud z jeho zjištění vychází. Napadený rozsudek je vypracován precizně, obsahuje veškeré náležitosti, je zcela přezkoumatelný. Pokud jde o odvolacím soudem přezkoumávaný nárok, ten soud I. stupně posoudil správně i po právní stránce.

26. Pokud jde o výše uvedenou jedinou odvolací námitku žalované, ta není v poměrech projednávané věci důvodná. Je sice pravdou, že v případě současného odškodňování nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení a nezákonné trestní stíhání je třeba skutečně zvažovat, zda není odškodnění poskytováno duplicitně. Nejistota z výsledku [podezřelý výraz] stíhání se totiž prolíná do života obviněného nebo obžalovaného a může umocňovat následky, které má [podezřelý výraz] stíhání v jeho životě. Dle názoru odvolacího soudu nelze vždy a rezolutně uzavřít, že jde o zcela rozdílné a nesouvisející následky. Ostatně komentářová literatura uvádí, že v souvislosti s typově zvýšeným významem je třeba dbát na to, aby zadostiučinění za tutéž újmu nebylo poskytováno duplicitně. To platí zejména u [podezřelý výraz] stíhání, které je typově řízením se zvýšeným významem, pokud se však vedle přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení domáhá poškozený i odškodnění za samotné [podezřelý výraz] stíhání (nezákonné rozhodnutí o zahájení [podezřelý výraz] stíhání), případně i vykonanou vazbu (rozhodnutí o vazbě), nebude zpravidla důvod ještě navyšovat odškodnění za nepřiměřenou délku řízení o jeho typově vyšší význam, jakkoliv jinak nelze pominout, že v případě každého z těchto samostatných nároků plynutí času zvyšuje míru pociťované újmy odlišného charakteru (nejistota ohledně výsledku řízení oproti narůstajícímu morálnímu poškození osobnosti obviněného a narušení jeho života oproti zbavení osobní svobody). [viz. Bičák, V. § 31a (Zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu). In: Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. [adresa]: [právnická osoba], 2017, str. 343].

27. Nicméně v poměrech posuzovaného případu postupoval soud I. stupně pečlivě a měl otázku duplicitního odškodnění na vědomí. Lze odkázat na bod 38 a bod 44 napadeného rozsudku. Soud I. stupně v daném případě zvolil postup opačný, než jaký byl nastíněn v komentářové literatuře. Tzn. navýšil zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení v kritériu význam řízení pro žalobce (viz zmíněný bod 38) a při hodnocení dopadu [podezřelý výraz] stíhání do života žalobce při odškodňování nezákonného [podezřelý výraz] stíhání měl duplicitu výslovně na mysli (viz bod 44) a délku řízení již nebral jako kritérium. To se projevilo tím, že při srovnávání vycházel hlavně z hrozícího trestu, zásahu do života poškozeného, a nezohledňoval již délku řízení. Tím také míra odškodnění u porovnávaného řízení sp. zn. [spisová značka] a u řízení předmětného je shodná, a to [částka], přestože předmětné [podezřelý výraz] stíhání bylo dvojnásobně dlouhé. Úvahu soudu I. stupně považuje odvolací soud za správnou a přiznané částky za obě nemajetkové újmy odpovídají okolnostem případu.

28. Z uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek v části napadeného výroku II potvrdil dle § 219 o. s. ř. včetně správného výroku o nákladech řízení.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, náleží mu proto plná náhrada nákladů řízení činěná odměnou advokáta za dva úkony právní služby, a to vyjádření ve věci z [datum] a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]. V případě vyjádření činí sazba za úkon [částka] a paušální náhrada nákladů [částka] dle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4, § 11 odst. 1, § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) ve znění účinném do [datum]. Po novele advokátního tarifu účinné od [datum] náleží žalobci za účast na jednání odvolacího soudu náhrada nákladů za jeden úkon právní služby dle § 7 a § 9 odst. 2, písm. a) a. t. v sazbě [částka] (tarifní hodnota je dána spornou částkou 46 875) a jedna náhrada paušálních výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši [částka]. Vše zvýšeno o 21 % DPH. Celkové náklady řízení tak činí [částka] a odvolací soud uložil žalované povinnost k úhradě těchto nákladů řízení v přiměřené lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení