29 Co 414/2024 - 125

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D. a JUDr. Lucie Bičákové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] vykonávajícím advokacii jako společník [Jméno advokáta C]. sídlem [Jméno advokáta D] [adresa] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. července 2024, č. j. 14 C 76/2024-57 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s 15% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta A].

Odůvodnění

1. Soud I. stupně rozsudkem označeným v záhlaví rozhodl, že žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku [částka] a úrok z prodlení ve výši 15% ročně z této částky za období od [datum] do zaplacení (výrok I). Ve zbytku, tj. co se týče požadavku žalobkyně na uhrazení [částka] a úroku z prodlení ve výši 15% ročně z této částky za období od [datum] do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II). Žalobkyni uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok III).

2. Soud I. stupně měl za prokázaný následující skutkový stav: žalovaná a [jméno FO] (dále také jen „dlužník“, později „postupitel“) dne [datum] uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] na částku [částka]. RPSN měla podle smlouvy činit 77,14%, po poskytnutí revolvingu 62,97%. Smluvní odměna za poskytnutí úvěru činila [částka] a za poskytnutí každého revolvingu [částka]. V úvěrové smlouvě jsou druhostranně vytištěna smluvní ujednání žalované, verze [číslo]. Při prodlení s úhradou 2 splátek nebo prodlení delším než 30 dnů byla žalovaná oprávněna zesplatnit všechny závazky dlužníka. V čl. 13.1 a 13.4 pak byly sjednány smluvní pokuty za prodlení dlužníka: 8% z dlužné splátky při prodlení 15 dnů po splatnosti dle čl. 13.1, písm. a), dalších 13% z dlužné splátky při prodlení 30 dnů po splatnosti dle čl. 13.1, písm. b) a dalších 50% z částky celého úvěru při prodlení s úhradou dvou splátek delším 35 dnů. Povinnosti dlužníka byly zajištěny vystavením vlastní blankosměnky. V čl. 18 byla sjednána rozhodčí doložka. Na základě smlouvy žalovaná poskytla úvěr a revolving v celkové výši [částka]. Dlužník úvěr řádně nesplácel, žalovaná jej dne [datum] vyzvala k zaplacení dlužné jistiny [částka], smluvních pokut ve výši [částka], penalizačních faktur ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Dne [datum] žalovaná doručila rozhodci [tituly před jménem] [jméno FO] návrh na zahájení rozhodčího řízení. Požadovala uložit dlužníku povinnost uhradit částku [částka] s příslušenstvím, zahrnující jistinu [částka], smluvní pokutu dle čl. 13.4 smluvních ujednání ve výši [částka] a penále dle čl. 13.1, písm. a) smluvních ujednání ve výši [částka]. Rozhodce návrhu vyhověl nálezem ze dne [datum], č. j. [číslo]. Dne [datum] nabylo právní moci usnesení Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka], kterým byla nařízena exekuce předmětné pohledávky na základě citovaného rozhodčího nálezu. Provedením exekuce byl pověřen exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], LL. M. Dne [datum], č. j. [spisová značka]. Exekuce skončila vymožením pohledávky. Okresní soud v [adresa] k návrhu dlužníka usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], exekuci zastavil pro výši roční úrokové sazby 58,49%, která podstatně překračovala obvyklou úrokovou sazbu. Úrokovou sazbu a ujednání o smluvních pokutách shledal v rozporu s dobrými mravy, úvěrová smlouva je proto absolutně neplatná. Soud v citovaném řízení uzavřel, že plnění přiznané rozhodčím nálezem je rozporné s dobrými mravy a principy na ochranu spotřebitele. Usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum].

3. Soud I. stupně měl za podstatné rozlišit, které platby dlužník uhradil před zahájením rozhodčího a exekučního řízení - celkem [hodnota] (poslední dne [datum]) a které uhradil po zahájení rozhodčího řízení - [částka], dále v exekuci bylo na něm vymoženo [částka].

4. Dlužník dne [datum] vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] do [datum]. Žalovaná nárok odmítla. Dne [datum] postoupil dlužník na žalobkyni všechny pohledávky, kterých se týká nynější řízení, v celkové výši [částka] s příslušenstvím. Postoupení pohledávky žalované téhož dne písemně oznámil. Postupník podal proti žalované dne [datum] žalobu o zaplacení částky [částka].

5. Právní posouzení žalobou uplatněných nároků postavil soud I. stupně na posouzení předmětné úvěrové smlouvy jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy způsobený zjevnou nespravedlností smlouvy podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném pro rozhodné období, (dále jen „obč. zák.“). V návaznosti na neplatnost úvěrové smlouvy shledal neplatnou rovněž rozhodčí doložku. Rozhodčí nález vydaný rozhodcem, který k tomu neměl pravomoc, proto nebyl právním titulem pro přijetí částek vymožených v exekučním řízení, od počátku neměl žádné právní účinky. Po přijetí právního závěru, že žalovaná a postupitel si vzájemně plnili podle neplatné smlouvy a na základě neplatného rozhodčího nálezu, soud I. stupně kvalifikoval tato plnění jako bezdůvodné obohacení, které má obohacený ochuzenému vydat. Před zjištěním rozsahu bezdůvodného obohacení se soud zabýval námitkou promlčení, vznesenou žalovanou.

6. Na vztahy vzniklé z předmětné úvěrové smlouvy aplikoval zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění účinném pro rozhodné období (dále „ObchZ“). Podle § 261 odst. 3, písm. d) ObchZ je úvěr absolutním obchodem bez ohledu na to, kdo jsou jeho účastníci. Promlčení nároku z bezdůvodného obohacení posoudil soud I. stupně rovněž podle právní úpravy ObchZ ve čtyřleté promlčecí době, která začíná běžet ode dne, kdy k plnění došlo (s odkazem na ust. § 394 odst. 2 ObchZ.

7. Ve vztahu k platbám vymoženým soudním exekutorem dospěl k závěru, že nárok na jejich vrácení není promlčen, protože promlčecí lhůta počala právnímu předchůdci žalobkyně běžet okamžikem, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé, tj. tehdy, kdy exekuční soud v exekučním řízení závazně určil, že rozhodčí nález neměl žádné právní účinky, tedy v den právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce. Jiný závěr soud I. stupně zaujal ve vztahu k platbám, které postupitel uhradil dobrovolně před zahájením exekuce. Aplikoval na ně obecnou úpravu promlčení obsaženou v ObchZ, tedy čtyřletou promlčecí dobu s počátkem v okamžiku, kdy k plnění došlo (§ 394 odst. 2 a § 397 ObchZ). K plněním uskutečněným před zahájením rozhodčího a exekučního řízení došlo mezi daty [datum] a [datum]. V době podání žaloby ([datum]) byl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ohledně těchto plnění podle soudu I. stupně promlčen. Žalovaná měla z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy nárok na vrácení jistiny úvěru a revolvingu ve výši [částka], žalobkyně k ní přičetla zákonný úrok z prodlení za dobu od [datum] do [datum], celkem [částka]. Celkem postupitel uhradil žalované [částka]. Nárok co do výše [částka] shledal soud I. stupně promlčeným. Na argumentaci o nemravnosti námitky promlčení soud I. stupně nepřistoupil s odůvodněním, že námitka nesměřuje proti okolnostem uplatnění nároku, v tom žalobci žalovaná nikterak nebránila.

8. Na základě výše uvedeného právního posouzení soud I. stupně žalobě částečně vyhověl co do částky [částka]). Ve zbývajícím rozsahu, co do částky [částka] zaplacené před zahájením rozhodčího a exekučního řízení, žalobu zamítl. Soud vázán žalobním návrhem po odečtu promlčené částky uložil žalované, aby žalobkyni uhradila [částka] a úrok z prodlení z této částky v zákonné výši počítaný ode dne [datum] (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení poskytnuté žalované v rámci předžalobní výzvy) do zaplacení. Převážně úspěšné žalované soud I. stupně přiznal poměrnou náhradu nákladů řízení.

9. Žalobkyně podala proti zamítavému výroku II. o věci samé a navazujícímu výroku o náhradě nákladů řízení včasné odvolání. V odvolání namítla nesprávnost závěru, že část jejího nároku se promlčela. Tím se soud I. stupně odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU"), která se na projednávaný spor spotřebitelského charakteru vztahuje. Na základě provedených důkazů podle žalobkyně soud I. stupně dospěl i k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalobou ze dne [datum] uplatnila žalobkyně dva dílčí nároky: plnění, které postupitel uhradil žalované před Exekučním řízením v celkové výši [částka], a plnění ve výši [částka], které na něm bylo vymoženo v exekučním řízení, celkem [částka]. Tuto částku žalobkyně snížila o částku, kterou je žalovaná skutečně oprávněna si ponechat, a to částku [částka] (poskytnutý úvěr a revolving), a částku [částka] představující zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ode dne [datum] do [datum], kdy byla poskytnutá částka postupitelem splacena. Celkem činí oprávněný nárok žalované [částka]. Rozdíl [částka] je předmětem řízení.

10. Žalobkyně v odvolání zdůraznila, že právní důvod plnění, pro který postupitel žalované plnil, odpadl až v důsledku pravomocného usnesení o zastavení exekučního řízení. Otázka běhu promlčecí doby se podle odvolatelky řídí občanským zákoníkem, účinným od [datum]. Závazek k vydání bezdůvodného obohacení se řídí právním předpisem účinným v době, kdy bezdůvodné obohacení na straně žalované objektivně vzniklo (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu [spisová značka] ze dne [datum]). Soud I. stupně nesprávně aplikoval obecnou úpravu promlčení dle ustanovení § 397 ObchZ s ohledem na datum uzavření úvěrové smlouvy v roce 2007. Ustanovení § 394 odst. 2 ObchZ o plnění uskutečněného na základě neplatné smlouvy nelze podle žalobkyně aplikovat. Žalobkyně považuje za nelogické, aby počítání lhůt a aplikace právního předpisu závisela na tom, zda se žalobkyně domáhá vrácení plnění z období před nařízením exekuce či v jeho průběhu, když teprve rozhodnutí o zastavení exekuce definovalo protiprávní stav.

11. Četná judikatura Nejvyššího soudu ve věcech žalované řešila případy, kdy k vyslovení neplatnosti úvěrové smlouvy a neúčinnosti rozhodčího nálezu došlo až zastavením exekuce. Teprve tehdy bylo možné plnění podle smlouvy identifikovat jako bezdůvodné obohacení, neboť do té doby přetrvával procesní důvod, pro který plnění náleželo žalované. Žalobkyně odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]. Aplikace obecné promlčecí doby 4 let dle ustanovení § 397 ObchZ je mimo jiné v rozporu s evropským právem a judikaturou SDEU. Soud měl především zkoumat objektivní vznik bezdůvodného obohacení a následně zkoumat, kdy o této objektivní okolnosti získala žalobkyně subjektivní povědomí. Plnění postupitele uskutečněné před exekucí ve výši [částka] (uskutečněné před [datum]) je plněním z neplatné smlouvy, proto i v tomto případě se nárok žalobkyně začal promlčovat nejdříve v okamžiku, kdy žalobkyně získala prokázanou a reálnou vědomost o neplatnosti smlouvy, tedy dnem právní moci usnesení o zastavení exekučního řízení. Žalobkyně odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve věci stejné žalované, dále na rozsudek ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2127/21.

12. Žalobkyně je přesvědčena, že její nárok na vydání bezdůvodného obohacení zahrnující plnění postupitele před exekucí není ani částečně promlčen. Podle žalobkyně se soud I. stupně nevypořádal s judikaturou SDEU, na kterou žalobkyně v řízení poukazovala. Podle ní aplikace základní objektivní promlčecí doby v poměrech projednávané věci odporuje zásadě efektivity. Podle žalobkyně je třeba subsidiárně aplikovat objektivní promlčecí lhůtu podle § 638 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) tak, jako kdyby byla subjektivní. Odkázala na rozsudek SDEU ve věci C-485/19 ze dne [datum] LH vs. Profi Credit Slovakia s. r. o.), rovněž na rozsudky ve spojených věcech ze dne [datum] C-80, 81 a 82/21 a řadu dalších rozhodnutí.

13. Na základě judikatury SDEU má žalobkyně za to, že v daném případě nelze aplikovat ustanovení § 629 odst. 1 o. z. ani ustanovení § 397 ObchZ, ale je nutné aplikovat 638 o. z., tedy objektivní promlčecí lhůtu tak, jako kdyby byla subjektivní. Pokud však soud I. stupně nereflektoval citovanou judikaturu SDEU, když pouze konstatoval, že v postavení žalující strany nevystupuje spotřebitel, ale podnikatel - obchodní společnost, pak je rozhodnutí soudu rovněž nepřezkoumatelné.

14. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaná od počátku věděla, že se bezdůvodně obohacuje, a jedná se tedy o úmyslné bezdůvodné obohacení (viz níže), proto navrhla vycházet z objektivní promlčecí lhůty 15 let dle ustanovení § 638 odst. 2 o. z. Podle žalobkyně se soud I. stupně nevypořádal s argumentem žalobkyně, že námitka promlčení vznesená žalovanou se příčí dobrým mravům, a neprovedl k tomu navržené důkazy. Zopakovala, že žalovaná je součástí nadnárodní skupiny podnikající v oblastí úvěrů. Má vlastní právní oddělení a využívá mnoho advokátů. Statutární orgány a management žalované musely znát právní úpravu podnikání v oblasti úvěrů v České republice. Zřejmě proto žalovaná zvolila k vymáhání svých nároků rozhodčí řízení, aby se vyhnula soudní kontrole. Rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] pro skupinu žalované rozhoduje tisíce sporů ročně a je na ní ekonomicky závislý. Žalovaná vědomě a úmyslně jednala v rozporu se zákonem a vědomě se obohacovala na spotřebitelích. Pokud namítá promlčení, je takový výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Soud I. stupně minimalizoval otázku námitky promlčení a její rozpor s dobrými mravy na to, že žalobkyni nebylo nijak bráněno v uplatnění jejího práva, to podle žalobkyně není v souladu judikaturou Ústavního soudu - nálezem ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 996/18.

15. Žalobkyně proto navrhla, pokud odvolací soud pro nepřezkoumatelnost rozsudku nevrátí věc soudu I. stupně k novému řízení, aby rozhodl tak, že žalobě i ve zbývajícím rozsahu vyhoví a přizná jí náhradu nákladů řízení.

16. V doplnění odvolání žalobkyně předložila odvolacímu soudu další související judikaturu: usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

17. Žalovaná se k odvolání písemně nevyjádřila.

18. Vyhovující výrok I. citovaného rozsudku nabyl samostatně právní moci.

19. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

20. Žalobkyně se domáhá vydání bezdůvodného obohacení představujícího postoupenou pohledávku, zahrnující veškeré částky uhrazené na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy po odečtu částky skutečně postupiteli poskytnuté s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení, tj. jak částky, hrazené na úvěr dobrovolně, tak v exekuci vymožené částky. Soud I. stupně provedl ve věci obsáhlé dokazování a jeho skutková zjištění, postižená v odst. 39 až 46 rozsudku, tvoří dostatečný podklad pro právní posouzení nároku žalobkyně. Odvolací soud se se skutkovými závěry soudu I. stupně ztotožňuje.

21. Dle § 3028 o. z. se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinností z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se i jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Judikatura je jednotná v tom, že za „jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona“, považuje přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. ty, o nichž se nezmiňuje odstavec druhý tohoto ustanovení, tedy právní poměry závazkové (srov. O rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]). Znamená to, že práva a povinnosti vzniklé ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi účastníky dne 28. 11 2007 se řídí dosavadními právními předpisy, tedy ObchZ a zákonem o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., subsidiárně občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. (dále obč. zák.)

22. Co se týče právního posouzení, lze se ztotožnit s právním posouzením předmětné úvěrové smlouvy jako absolutně neplatné vzhledem k tomu, že ji žalovaná uzavřela se spotřebitelem a nastavila v ní nepřiměřeně vysokou úrokovou sazbu a sankce za porušení smlouvy (odst. 52 až 54 napadeného rozsudku). V této otázce se rozhodovací praxe soudů ustálila a je v souladu s judikaturou SDEU. V odkazované judikatuře lze nalézt případy obdobných smluv uzavíraných stejnou žalovanou, přičemž v řadě případů došlo k vyslovení neplatnosti smluv až v průběhu exekučního řízení vedeného na základě rozhodčích nálezů. Soud I. stupně správně posoudil jako neplatnou rovněž rozhodčí doložku, a v důsledku toho přijal závěr, že rozhodčí nález, vydaný ve věci právního předchůdce žalobkyně, neměl žádné právní účinky bez ohledu na to, že nebyl v soudním řízení zrušen dle ust. 31 a násl. zákona o rozhodčím řízení č. 216/1994 Sb. Odkázal na posouzení, které příslušné soudy zaujaly při rozhodnutí o zastavení exekuce, a na řadu rozhodnutí Ústavního a Nejvyššího soudu. Vypořádal se rovněž s námitkami žalované, týkajícími se přezkumu exekučního titulu v exekučním řízením (odst. 55 až 58 rozsudku). Rovněž odvolací soud považuje tuto otázku za judikatorně vyřešenou (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3194/18, který soud I. stupně v projednávané věci přiléhavě citoval). Projednávaná věc totiž představuje ten výjimečný případ, kdy je přezkum exekučního titulu nejen možný, ale rovněž žádoucí jako poslední cesta ke spravedlivému řešení sporu povinného s oprávněným. V této souvislosti odvolací soud dále odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2230/16, Pl. ÚS 9/15, III. ÚS 4084/12 a I. ÚS 3962/18.

23. Následně se soud I. stupně zabýval rozsahem bezdůvodného obohacení a námitkou promlčení, vznesenou žalovanou. Předestřel, že otázka délky, počátku a běhu promlčecích lhůt v projednávané věci je komplikovaná rozhodnutím o neplatnosti úvěrové smlouvy a neúčinnosti exekučního titulu. Převzal z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] stanovisko, že rozhodčím řízením se promlčecí lhůta staví, i když probíhá na základě neplatné rozhodčí doložky. Dospěl tak k závěru, že platby vymožené exekutorem nemohou být promlčeny, neboť promlčení počalo běžet až právní mocí soudního rozhodnutí o zastavení exekučního řízení. Nikterak blíže však nepopsal, jaká a jak dlouhá lhůta ode dne [datum] žalobkyni běžela do podání žaloby dne [datum].

24. Ohledně částek, které postupitel uhradil před zahájením exekuce v období od [datum] do [datum], soud I. stupně dospěl ke stručnému závěru, že nárok na jejich vydání jako bezdůvodného obohacení se promlčel, neboť na běh promlčecí lhůty nemělo vliv rozhodčí ani exekuční řízení. Bližší odůvodnění, kdy a jak dlouhá lhůta žalující straně marně uplynula, nalézací soud výslovně neuvedl. Nicméně v odst. 68 je právní posouzení promlčení uvozeno právním rámcem ObchZ s odkazem na jeho ust. § 397, že promlčecí lhůta je čtyřletá, tu měl tedy soud I. stupně zřejmě na mysli. Argumentaci žalobkyně o rozporu uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy soud I. stupně nepřisvědčil. Odvolací soud tuto argumentaci neužil z důvodu svého následně vyloženého posouzení promlčení nároku.

25. Odvolací soud v souladu s výše citovaným přechodným ustanovením uplatňuje v této věci rovněž čtyřletou promlčecí lhůtu podle ObchZ, neboť by vůči žalobkyni nebylo spravedlivé uplatnění jiných, méně příznivých lhůt jen z toho důvodu, že předmětný vztah, který se měl řídit ObchZ, ztratil právní základ po rozhodnutí, že úvěrová smlouva je neplatná. Současně odvolací soud přisvědčil odvolacím výhradám žalobkyně a odkazům na Směrnici Evropského parlamentu Rady 93/13 ze dne [datum] o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách a Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru.

26. Co se týče povahy žalobkyně, jde o obchodní společnost. Postupní smlouvou ze dne [datum] nabyla žalobkyně pohledávku, která vznikla vůči postupiteli v postavení spotřebitele zneužitím jeho slabšího smluvního postavení ve vztahu se žalovanou jako profesionálním poskytovatelem finančních služeb. K postoupení došlo až poté, kdy postupitel získal vědomost o tom, že se žalovaná na jeho úkor bezdůvodně obohatila. Povaha pohledávky, její původní nositel a okolnosti jejího vzniku jsou důvodem pro poskytnutí ochrany spotřebitelských práv před postupem žalované i při vymáhání pohledávky žalobkyní.

27. V rozsudku SDEU ze dne [datum], sp. zn. [číslo] řešil předběžné otázky položené Krajským soudem v [město] a uplatnil v projednávané věci následující zásady: promlčecí lhůtu nelze považovat za přiměřenou, pokud vytváří nezanedbatelné riziko, že bude spotřebitel odrazen od uplatnění svých práv před soudem. Přiměřená lhůta musí spotřebiteli umožni podání účinného právního prostředku. Je nutno zohlednit nerovné postavení, v němž se nacházejí spotřebitelé vůči prodávajícím nebo poskytovatelům z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti. Z důvodu dlouhodobosti plnění na základě některých spotřebitelských smluv je možné, že v rámci smlouvy plněné po dobu delší než tři roky by byly určité nároky dlužníka promlčeny dříve, než smlouva skončí. K jeho vědomosti o bezdůvodném obohacení přitom může dojít až na konci takového smluvního vztahu.

28. Zejména je nutné vzít v této věci v úvahu, že se jednalo o dlouhodobý finanční vztah, probíhající na základě neplatné smlouvy, přičemž slabší smluvní strana – dlužník – si nebyla po dlouhou dobu vědoma, že se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohacuje. V takových případech SDEU dospěl k závěru, že dodržení zásady efektivity velí neuplatnit takové promlčecí lhůty, které by spotřebiteli marně uplynuly dříve, než získá vědomost o svém ochuzení. Objektivní promlčecí lhůtu proto odvolací soud neuplatnil. O bezdůvodnosti celého svého plnění – s výjimkou částky [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] se postupitel dozvěděl prokazatelně až [datum] (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2127/21). Jak žalobkyně přiléhavě uvedla, také např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], (ve věci těchže účastníků) vyplývá, že subjektivní promlčecí lhůta práva na vydání bezdůvodného obohacení se v těchto případech počíná běžet až právní mocí rozhodnutí o zastavení exekuce pro nezpůsobilost exekučního titulu. Stejné posouzení promlčení lze nalézt v řadě dalších rozhodnutí, např. usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

29. Protože se na postupitele dle ObchZ vztahovala jediná čtyřletá lhůta, má odvolací soud uplatnění nároku žalobou podanou dne [datum] za včasné, ačkoli tato lhůta je v ObchZ koncipována jako lhůta objektivní. Judikatura SDEU uplatňuje ochranu spotřebitelů při popsaných dlouhodobých smluvních vztazích tak, že se vůči nim objektivní promlčecí lhůty neuplatní. Na okraj lze uvést, že žalobkyně sama před pod podáním žaloby provedla zúčtování vzájemných po odpadnutí právního důvodu a promlčení vůči nároku žalované rovněž neuplatnila.

30. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně v zamítavém výroku postupem dle ust. § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil a žalobnímu nároku vyhověl. Rozhodl tak konzistentně se souběžnými soudními spory, vedenými proti stejné žalované, případně i mezi stejnými účastníky.

31. O nákladech celého řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř.

32. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Náhrada nákladů řízení žalobce zahrnuje zaplacený soudní poplatek ze žaloby ve výši [částka], zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši [částka] a náklady na zastoupení advokátem vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tj. odměnu za advokáta za 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, písemné podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání soudu I. stupně dne [datum], sepis odvolání proti rozsudku soudu I. stupně a zastoupení při jednání odvolacího soudu) po [částka] dle § 7, § 11 odst. 1, písm. a), d), g) a k) tarifu a 6 x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky 1 x [částka] dle tarifu ve znění účinném od [datum]. Dále k náhradě náleží dle ust. § 137 odst. 3, písm. a) o. s. ř. 21% daň z přidané hodnoty, jíž je právní zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši ve výši [částka]. Výpočet: [částka] (Kč).

33. Dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení