29 Co 438/2024 - 107

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D. a JUDr. Lucie Bičákové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro ochranu osobnosti k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. května 2024, č. j. 31 C 196/2023-62 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích III. a IV. co do části požadované omluvy ve znění „Rovněž se omlouváme za veškeré další lži, které jsme o něm v minulosti zveřejnili.“ ruší a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že žalované se ukládá odstranit článek „A máme tu další dno. [funkce] [adresa] zemřela [věk] [jméno FO], [nazev] se radují“, který byl zveřejněn na internetové stránce [www]

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že žalované se ukládá zdržet se zveřejňování a šíření obsahu článku „A máme tu další dno. [funkce] [adresa] zemřela [věk] [jméno FO], [nazev] se radují“, který byl zveřejněn na internetové stránce [www]

IV. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. mění tak, že žalované se ukládá do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí na stránce [www] zveřejnit na dobu 30 dnů omluvu následujícího znění: „Omlouváme se panu [jméno FO], že jsme zveřejnili článek, v němž jej nepravdivě označujeme jako [Anonymizováno], který se radoval ze smrti [věk] [jméno FO] [funkce] a v němž nepravdivě uvádíme, že je šiřitelem lží odpovědným za smrt [číslo] lidí., přičemž po dobu prvních 24 hodin bude tato omluva zveřejněna na hlavní stránce [www].

V. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku IV. mění tak, že žalované se ukládá do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí zaslat žalobci na adresu jeho právního zástupce řádně podepsanou omluvu, a to formou doporučeného dopisu či datové zprávy, následujícího znění: „Omlouváme se panu [jméno FO], že jsme zveřejnili článek, v němž jej nepravdivě označujeme jako [nazev], který se radoval ze smrti [věk] [jméno FO] [funkce] a v němž nepravdivě uvádíme, že je šiřitelem lží odpovědným za smrt [číslo] lidí“.

VI. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku V. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, jinak se ve zbývajícím rozsahu tento výrok potvrzuje.

VII. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku VI. potvrzuje.

VIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 121 805,50 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta A] do tří dnů ode dne právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud I. stupně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby byla žalovaná uznána povinnou - odstranit článek „A máme tu další dno. [funkce] [adresa] zemřela [věk] [jméno FO], [nazev] se radují“, který byl zveřejněn na internetové stránce [www] - zdržet se zveřejňování a šíření obsahu článku „A máme tu další dno. [funkce] [adresa] zemřela [věk] [jméno FO], [nazev] se radují“, který byl zveřejněn na internetové stránce [www]; - do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí na stránce [www] zveřejnit na dobu 30 dnů omluvu následujícího znění: „Omlouváme se panu [jméno FO], že jsme zveřejnili článek, v němž jej nepravdivě označujeme jako [nazev], který se radoval ze smrti [věk] [jméno FO] [funkce] a v němž nepravdivě uvádíme, že je šiřitelem lží odpovědným za smrt [číslo]. Rovněž se omlouváme za veškeré další lži, které jsme o něm v minulosti zveřejnili.“, přičemž po dobu prvních 24 hodin bude tato omluva zveřejněna na hlavní stránce [www] (výrok III); - do sedmi dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí zaslat žalobci na adresu jeho právního zástupce řádně podepsanou omluvu, a to formou doporučeného dopisu či datové zprávy, následujícího znění: „Omlouváme se panu [jméno FO], že jsme zveřejnili článek, v němž jej nepravdivě označujeme jako [nazev], který se radoval ze smrti [věk] [jméno FO] [funkce] a v němž nepravdivě uvádíme, že je šiřitelem lží odpovědným za smrt [číslo] lidí. Rovněž se omlouváme za veškeré další lži, které jsme o něm v minulosti zveřejnili.“ (výrok IV); - uhradit žalobci částku 4 000 000 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok V); - uhradit žalobci příslušenství z částky 4 000 000 Kč ve výši 15 % p. a. od 20. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok VI).

2. Žalobci soud I. stupně uložil nahradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 119 064 Kč k rukám [Jméno advokáta B], advokáta, do tří dnů ode dne právní moci rozhodnutí (výrok VII).

3. Žalobce je [funkce], [funkce], [funkce], [funkce] a [funkce]. Je jedním ze zakladatelů platformy [právnická osoba]. Žalovaná je provozovatelem internetového zpravodajského webu [www] a vydavatelem [nazev]

4. Dne [datum] zveřejnila žalovaná na svých internetových stránkách článek „A máme tu další dno. [funkce] [adresa] zemřela [věk] [jméno FO], [nazev] se radují”. Zřejmě šlo o reakci na příspěvek žalobce na sociální síti [www], v němž upozornil na skutečnost, že [funkce] [jméno FO] v minulosti propagoval očkování mladých lidí proti onemocnění Covid-19, a na skutečnost, že nedávno došlo k úmrtí jeho [věk] [jméno FO] na [Anonymizováno]. Zveřejnil vedle sebe na svém profilu článek s názvem „S první dávkou jsem neotálel, snad nás bude většina“ ze dne 17. 6. 2021 a článek „Zemřela mi [jméno FO], oznámil [funkce] [adresa] [jméno FO]“ ze dne 22. 9. 2023.

5. Žalobce se v článku zveřejněném žalovanou dotkla formulace: „To, že právě kvůli takovým šiřitelům lží, jako je pan [jméno FO], zbytečně zemřely [číslo] lidí, ale taktně mlčí.” Byl v něm popsán jako „[nazev]“, který se raduje ze smrti [Anonymizováno]. Jeho příspěvek je komentován jako „asi nejhorší případ nechutných komentářů bojovníků proti očkování proti covidu-19“. Citované výroky jsou podle žalobce lživé a hrubě poškozující jeho osobní i profesní pověst. Článek žalované vyvolal vlnu negativních až urážlivých reakcí ze strany veřejnosti, včetně výhrůžek fyzickým násilím apod. Negativní dopady článku zaznamenal žalobce i ve své profesi, uvedl příklady.

6. Podle žalované je kritika žalobce uveřejněná v článku oprávněná a přiměřená, jde o hodnotící soudy, chráněné právem na svobodu projevu. Článek má sloužit jako součást diskuze o věcech veřejných, veřejný zájem má přednost před právem žalobce na ochranu pověsti. Pasáž článku „[nazev] se radují“ není spojena se žalobcem, vychází převážně z příspěvku [jméno FO], který skutečně vyjádřil radost z úmrtí [Anonymizováno]. Před soudem bylo prokázáno, že jméno autora výroku ze dne 22. 9. 2023: „[jméno FO] zemřela [jméno FO] na [Anonymizováno]. Myslete si o mně, co chcete, ale z této události tohoto COVIDisty mám upřímnou radost, přeju mu to a směju se mu.“ v článku žalované není uvedeno (žalovaná má informaci, že autorem byl [jméno FO]).

7. Soud vyšel z výpovědi žalobce a řady listinných důkazů, svá zjištění popsal v odst. 33 až 61 odůvodnění rozsudku. Za podstatné označil, že předmětný článek žalované „Máme tu další dno, [funkce] [adresa] zemřela [věk] [jméno FO], [nazev] se radují“ je označen jako názor. Tvrzení „hyeny se snaží přiživovat svůj mediální obraz na skutečné lidské tragédii“ je podle soudu I. stupně výrokem obecným.

8. K důkazu byly provedeny příspěvky žalobce na sociálních sítích i komentáře k nim. Z nich nalézací soud vyvodil, že někteří komentátoři si příspěvek vyložili stejně jako redaktorka v předmětném článku zveřejněném žalovanou. Soud poukázal na to, že v období od 12. 3. 2020 do 13. 7. 2020, kdy se začal šířit Covid-19 a začalo se očkovat, byla vládními nařízeními zavedena opatření k ochraně veřejného zdraví. Pokud někdo, jako žalobce a uskupení [právnická osoba], dává najevo, že opatření stanovená vládním nařízením jsou nesmyslná a že není třeba je dodržovat, musí se smířit s tím, že jeho postoje budou podrobeny kritice. Z příspěvků žalobce a jeho angažování ve [nazev] soud dovodil, že se žalobce spolu s dalšími osobami veřejně vyhraňoval proti nařízením vlády a dával najevo, že jejich dodržování je nesmyslné, že Covid-19 není nebezpečný, zatímco neprověřené očkování je životu nebezpečné. Právě tento názor žalobce vedl ke sdílení příspěvku [funkce] [jméno FO] spolu s oznámením o úmrtí jeho [jméno FO].

9. Podle soudu I. stupně žalovaná publikací předmětného článku plnila novinářskou povinnost upozornit na možný nežádoucí společenský jev, kterým bylo zlehčování covidové situace. Soud I. stupně vzal v úvahu rovněž stanovisko českého klubu [nazev] dlouhodobým aktivitám [nazev] a jeho odnoží, podle něhož vykazují informační kanály spolku [nazev] typické znaky šiřitele dezinformací.

10. Žalobce je osoba veřejného zájmu a jako taková musí snést vyšší míru kritiky. K označení [jméno FO] za [nazev], které se [jméno FO] mělo dotknout, soud uvádí, že obecně [nazev] je termín k označení lidí, kteří aktivně [Anonymizováno] i když jsou založené na dezinformacích, nedorozumění nebo nesprávných informacích. Toto označení žalobce je podle soudu I. stupně pravdivé. Nic na tom nemění výpověď žalobce, že jeho [jméno FO] vakcinaci [Anonymizováno]. Pravdivost tohoto zařazení žalobce podle soudu dokresluje rozhovor s názvem „příběh [jméno FO], [funkce], [funkce], [funkce] [nazev] z 15. 9. 2021, který žalobce poskytl nadačnímu fondu [nazev]. Pokud žalobce požadoval omluvu za to, že je označen za [nazev], který se radoval ze smrti [věk] [jméno FO] [funkce], soud mu v tomto směru nevyhověl, neboť toto tvrzení v článku nebylo uvedeno.

11. Tvrzení, že je žalobce jedním z těch, kdo šířil lži odpovědné za smrt [číslo] lidí, je hodnotícím soudem autorky článku, který měl reálný základ. Hodnocení reagovalo na počin žalobce, kdy sdílel na svém profilu společně článek o tom, že [funkce] [jméno FO] se nechal očkovat, s článkem o smrti jeho [jméno FO]. Žalobce závažnou újmu neprokázal ani netvrdil. V případě, že není namístě přiznat morální satisfakci ani ve formě omluvy, nebylo namístě přistoupit k přiznání finanční satisfakce. Soud I. stupně proto žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení za 4 úkony právní služby poskytnuté advokátem po 24 300 Kč, dále paušální náhradu hotových výdajů a daň z přidané hodnoty.

12. Žalobce podal proti rozsudku včasné odvolání. Vytkl v něm soudu I. stupně, že se vyhnul otázce, zda žalovaná prokázala pravdivost nebo alespoň reálný základ svých tvrzení, a přešel zásadní vyjádření žalované ze 7. 12. 2023, v němž žalovaná neoprávněnost zveřejnění shora uvedených tvrzení potvrdila. Žalobce považuje označení za [nazev], který se raduje ze smrti [věk] ženy, za hodnotící soud bez reálného základu. Tvrzení o odpovědnosti žalobce jako šiřitele lží za smrti [číslo] posuzuje jako nepravdivé skutkové tvrzení. Žalobce dále soudu I. stupně vytkl jeho postup: pokud netvrdil nebo nedoložil vše, co měl, aby byl ve věci úspěšným, měl ho o tom soud poučit ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. To učinil pouze ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu nemajetkové újmy, nikoli ve vztahu k ostatním uplatněným nárokům. Rozsudek tak byl pro žalobce překvapivý. Odmítl bagatelizaci své újmy na osobní a profesní cti. Poukázal také na to, že jej žalovaná nenechala k článku vyjádřit. Ze strany žalované nešlo o první útok vůči jeho osobě, což hodlal žalobce prokázat řadou článků, které soud k důkazu neprovedl. Kritika žalované je vůči němu nepřiměřená. Při určení výše náhrady nákladů řízení vycházel soud I. stupně chybně z ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu, namísto speciálního ustanovení § 9 odst. 4, písm. a) advokátního tarifu. Závěrem navrhl, aby odvolací soud změnil rozhodnutí tak, že žalobě zcela vyhoví.

13. Žalovaná podala k odvolání žalobce stručné písemné stanovisko. Zopakovala v něm, že žalobce využil tragické smrti [jméno FO] [jméno FO] tak, aby vytvořil dojem, že její smrt byla způsobena přístupem [jméno FO] k očkování proti onemocnění Covid-19. Navrhla rozsudek jako věcně správný potvrdit.

14. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je z větší části důvodné.

15. Soud I. stupně provedl ve věci rozsáhlé dokazování. Citoval správně aplikovanou právní úpravu, ust. § 81, § 82 a § 2951 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (o. z.) a citoval obecně známou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu. Právní posouzení nároku žalobce však přesvědčivě neodůvodnil.

16. Žalobce označil dva zásadní útoky na svá osobnostní práva – výrok o radosti z úmrtí [věk] ženy a označení za šiřitele lží, odpovědného za smrt [číslo]. Odvolací soud má za to, že označení žalobce jako [nazev] nelze posoudit jako lživé či postrádající reálný základ. V zásadě nejde o označení hanlivé, označuje škálu osob, které [Anonymizováno] a propagují tento postoj, až po osoby, které se pouze [Anonymizováno]. [jméno FO] žalobce sám uvádí, že toto označení jej k podání žaloby nevedlo.

17. Odvolací soud však nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že kritika, kterou předmětný článek žalované nadepisuje „morální dno“, se žalobce netýká. Kontext celého článku, v němž je jako jediný „[nazev]“ jmenován žalobce, se k právě k žalobci jednoznačně vztahuje. Zkratka, kterou článek hodnotil popsaný příspěvek žalobce (kombinaci článku o propagaci očkování [funkce] [adresa] s informací o úmrtí jeho [jméno FO]), jeho význam posunula až k naznačení „radosti z cizí smrti“ a „zavinění smrti [věk] ženy [jméno FO]“. To odvolací soud považuje za zcela nepřiměřené zkreslení, které z příspěvku žalobce nelze bez dalšího dovodit. Žalované nebo její redaktorce nic nebránilo vyžádat si k této věci stanovisko žalobce. Jako hodnotící soud publikovaný článek postrádá reálný základ, přičemž vědomě poškozuje pověst žalobce. Úvaha o snížené toleranci k osobnostním právům žalobce jako veřejně vystupující osoby nemůže podle odvolacího soudu vést k neposkytnutí soudní ochrany v tak citlivé záležitosti, jakou je postoj ke smrti [věk] člověka.

18. Výrok o odpovědnosti žalobce jako šiřitele lží za smrt [číslo], je výrokem hybridním. Soud I. stupně (ale ani citovaný článek žalované) se konkrétně nezabýval tím, jaké konkrétní nebezpečné lži žalobce šíří. Soud odkázal na posouzení spolku [nazev], což je [orgán], jehož objektivita rozhodně není jednoznačná. Založení platformy [právnická osoba] samo o sobě nepředstavuje šíření lží, pokud se platforma definuje jako prostor pro diskusi o věcech veřejných s účastí odborníků (srov. [www] Proto nelze zakladatelskou aktivitu žalobce [právnická osoba] považovat za šíření lží, rozhodně to před soudem nebylo prokázáno. Druhá část výroku je hodnocením – autorka vyvodila ze skutečnosti, že osoby jako žalobce šíří lži, odpovědnost za smrt [číslo], a tento závěr vztáhla právě k žalobci. Pravdivost takového výroku žalovaná neprokázala. Soud I. stupně mu přisvědčil pouze všeobecným konstatováním, že žurnalistika má povinnost upozorňovat na (možné) nežádoucí společenské jevy. Toto odůvodnění však není přesvědčivé.

19. Odvolací soud dal žalobci za pravdu, že publikovaný článek (dosud na webu žalované přístupný) zasáhl nepřípustně do jeho práv tak, jak by se dotkl osobnosti každého člověka, a proto vyhověl jeho žalobnímu požadavku na odstranění předmětného článku z internetových stránek žalované. Požadavek na odstranění celého článku je po právu, neboť vytržením některých pasáží by text zřejmě ztratil smysl. Dále je oprávněný žalobcův nárok na uložení povinnosti žalované zdržet se šíření tohoto článku. Za zveřejnění konkrétních výroků je rovněž na místě uložit žalované, aby se žalobci omluvila.

20. Co se týče požadavku žalobce na materiální odškodnění, má odvolací soud zato, že způsobená újma je s ohledem na výsledky provedeného dokazování takové intenzity, že k jejímu odčinění dostačuje symbolické finanční odškodnění. V tomto ohledu je podstatné, že žalobce sám se svými názory a postoji vystupuje ve veřejném prostoru, a proto musí být připraven snést jejich kritiku.

21. Vyhovění žalobě není vyloučeno právem žalované, jí publikovaného média a jejích redaktorů na svobodu projevu ani plněním novinářské informační povinnosti veřejné služby. Předmětný článek přinesl názor, ale nikoli užitečnou informaci. Zájem na uveřejnění tohoto názoru nepřevažuje zájem na ochraně osobnostních práv žalobce.

22. Pod6le nálezu Ústavního soudu ze dne 11. června 2018, sp. zn. I. ÚS 4022/17 : Řešení kolize svobody projevu podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod na straně jedné a práva na ochranu osobnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod závisí na vzájemném poměřování obou těchto práv v kontextu okolností posuzované věci. Zohledněny musí být zejména 1) povaha výroku (zda jde o skutkové tvrzení nebo hodnotící soud), 2) obsah výroku (například zda jde o projev „politický“ či „komerční“), 3) forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní, či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (například zda jde o osobu veřejně činnou, či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (například zda kritiku sama „vyprovokovala“ či jak se ke kritice postavila), 7) kdo výrok pronáší (například zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.) a konečně 8) kdy tak učiní (například jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi. Jejich relativní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Tento výčet relevantních faktorů ale není taxativní. V úvahu musí být vždy vzat celkový kontext věci a ve specifických případech mohou být významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě uvedených kategorií zařadit. V projednávané věci jde o výrok hodnotící a hybridní, obsahem politický. Žalobce je osobou aktivní ve veřejném životě, jeho příspěvek na facebooku lez označit za záminku k uplatnění nepřiměřené kritiky, nikoli za její vyprovokování. Výrok byl publikován v internetovém periodiku, jako novinářskou zkratku či přípustné novinářské „zveličení“ jej nelze bagatelizovat. Vztáhl na žalobce všeobecně zavrženíhodnou radost z úmrtí konkrétní osoby a přisoudil mu odpovědnost za smrt množství dalších osob, povaha výroků nezaložených na reálném podkladu je při hodnocení shora uvedených kritérií zásadní. Výroky citované ve výrokové části tohoto rozhodnutí jsou ubližující a zraňující, způsobilé přivodit následné újmy v podobě poškození dobrého jména a pověsti. Odpovědnost vydavatele novin nepřipouští, že by k těmto zásahům došlo nevědomě.

23. Žalobce při jednání odvolacího soudu vzal žalobu zpět co do části požadované omluvy, a to její poslední věty: „Rovněž se omlouváme za veškeré další lži, které jsme o něm v minulosti zveřejnili“. Požadovaná omluva v této větě nesplňovala požadavek konkrétnosti. Žalovaná žádný argument proti zastavení řízení ohledně této části předmětu řízení neuplatnila.

24. Odvolací soud proto v rozsahu zpětvzetí žaloby zrušil část výroků III. a IV. napadeného rozsudku a v souladu s ust. § 222a odst. 1 o. s. ř. v tomto rozsahu řízení zastavil.

25. Dále odvolací soud rozsudek soudu I. stupně postupem dle ust. § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil a rozhodl, že žalovaná je povinna odstranit předmětný článek z internetové stránky [www]/ a zdržet se jeho zveřejňování a šíření (výroky II a III). Současně rozhodl, že žalovaná je povinna do 15 dnů od právní moci rozsudku zveřejnit na webové stránce [www] omluvu následujícího znění: „Omlouváme se panu [jméno FO], že jsme zveřejnili článek, v němž jej nepravdivě označujeme jako [nazev], který se radoval ze smrti [věk] [jméno FO] [funkce] a v němž nepravdivě uvádíme, že je šiřitelem lží odpovědným za smrt [číslo] lidí.“ a ve stejné lhůtě tuto omluvu podepsanou písemně zaslat žalobci (výroky IV a V).

26. Zamítavý výrok rozsudku soudu I. stupně ohledně nároku na přiznání finančního odškodnění odvolací soud změnil (§ 220 odst. 1, písm. a/ o. s. ř.) tak, že žalované uložil zaplatit žalobci částku 25 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný (výrok VI). Co do příslušenství z požadovaného finančního odškodnění rozsudek soudu I. stupně taktéž potvrdil (výrok VII), neboť nárok na zaplacení finančního odškodnění vznikl jeho přiznáním soudem, pročež žalovaná do dne vykonatelnosti soudního rozhodnutí není se splněním tohoto žalobního požadavku v prodlení.

27. Vzhledem ke změně rozhodnutí soudu I. stupně a úspěchu žalobce, rozhodl odvolací dle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. výrokem III. o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Přisvědčil přitom žalobci, že pro tento druh řízení má vyhláška č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění účinném do 31. 12. 2024 speciální úpravu tarifní hodnoty pro výpočet odměny v ust. § 9 odst. 4, písm. a) a podle té byla tarifní hodnotou ve věcech osobnostních práv, ochrany proti uveřejňování informací, které jsou zneužitím svobody projevu, slova a tisku podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích, a ve věcech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o ochraně osobních údajů nebo podle právních předpisů o ochraně průmyslového a jiného duševního vlastnictví, s návrhem na náhradu nemajetkové újmy, částka 50 000 Kč, jíž odpovídá odměna za 1 úkon právní pomoci 3 100 Kč. Novelizované znění advokátního tarifu, účinné od 1. 1. 2025 odměnu v této věci stanoví v § 9a odst. 1, písm. a) z tarifní hodnoty 500 000 Kč, tj. ve výši 10 300 Kč. Citovaná ustanovení advokátního tarifu nerozlišují výši odměny v závislosti na výši požadovaného finančního odškodnění. Ačkoli odvolací soud žalobci vyhověl jen co do částky 25 000 Kč a co do částky 3 975 000 Kč jeho nárok zamítl, pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení se výsledek řízení posuzuje jako procesní úspěch žalobce, a to nejen co do požadavku na odstranění článku a zamezení jeho šíření a co do poskytnutí omluvy (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), ale rovněž co do požadavku na finanční zadostiučinění, když výše přiznaného finančního zadostiučinění v tomto případě plně závisela na úvaze soudu (§ 142 odst. 3 o. s. ř.).

28. Náhrada nákladů řízení žalobce zahrnuje zaplacený soudní poplatek ze žaloby dle položky 3 písm. b) sazebníku soudních poplatků ve výši 40 000 Kč a zaplacený soudní poplatek z odvolání dle položky 22 bod 2 ve spojení s položkou 3 ve výši 40 000 Kč a náklady na zastoupení advokátem vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tj. odměnu za advokáta za 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, písemné podání ve věci samé na výzvu soudu ze dne 26. 4. 2024, účast na jednání soudu I. stupně dne 8. 3. 2024, dne 26. 4. 2024 a dne 31. 5. 2024, sepis odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, zahrnující podání z 20. 8. 2024 a 4. 9. 2024) po 3 100 Kč dle ust. § 7, § 9 odst. 4, písm. d), § 11 odst. 1, písm. a), d), g) a k) vyhlášky a 7 x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky, vše ve znění účinném do 31. 12. 2024. Dále náhrada sestává z odměny za účast při jednání odvolacího soudu dne 20. 3. 2025 ve výši 10 300 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč. K náhradě náleží dle ust. § 137 odst. 3, písm. a) o. s. ř. 21% daň z přidané hodnoty, jíž je právní zástupce žalobce plátcem.

29. Výpočty: 40 000 + 40 000 + 7x 3 100 + 7x 300 + 10 300 + 450 = 80 000 + 34 550. 21% z 34 550 = 7 255,50 Součet 80 000 + 34 550 + 7 255,50 = 121 805,50 Žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 121 805,50 Kč.

30. Dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce. Lhůty k plnění byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.