29 Co 462/2024 - 594

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph.D., a JUDr. Lucie Bičákové ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A], bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o ochranu osobnosti k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. července 2024, č. j. 7 C 133/2022-475 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavých výrocích o věci samé I, II, III, IV, VI a IX potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku VII mění jen tak, že žalovaná je povinna odstranit z článku „[Anonymizováno]“ ze dne 1. 10. 2021 publikovaného na internetových stránkách [www] dále uvedená tvrzení: „[Anonymizováno].“ „[Anonymizováno].“ „[Anonymizováno], ve zbývající části se pak tento zamítavý výrok potvrzuje.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku VIII mění jen tak, že žalovaná je povinna uveřejnit na internetových stránkách [www] omluvu v tomto znění: Omluva [právnická osoba]. [právnická osoba] se tímto omlouvá [Jméno žalobce B], za uveřejnění nepravdivých informací v článku ,,[Anonymizováno]“ uveřejněném na [www] dne [datum] spočívajících v tvrzeních o tom, že mu [Anonymizováno] a [Anonymizováno].

IV. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 77 440 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku k rukám advokáta žalované [Jméno advokáta], [tituly za jménem]., a to tak, že oba jsou povinni zaplatit částku 61 952 Kč s tím, že plněním jednoho ze žalobců zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalobce a zbývající částku 15 488 Kč je povinna zaplatit žalované žalobkyně a).

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na zdržení se šíření nepravdivých informací o žalobkyni a) a žalobci b), že berou a využívají ve svůj prospěch peníze od spolku [právnická osoba] určené pro postižené (výroky I a VI); zamítl žalobu každého z žalobců na odstranění článku s názvem: „[Anonymizováno]“ ze dne 1. 10. 2021 z internetových stránek [www] (výroky II a VII); zamítl žalobu každého za žalobců na omluvu (výroky III a VIII); zamítl nároky každého z žalobců na zaplacení zadostiučinění ve výši 50 000 Kč (výroky IV a IX) a každému z žalobců uložil povinnost zaplatit žalované vyčíslenou náhradu nákladů řízení (výroky V a X).

2. Takto rozhodl o jednotlivých nárocích uplatněných žalobci z titulu ochrany osobnosti, když do jejich osobnostních práv dle jejich tvrzení mělo dojít k zásahu uveřejněním článku „[Anonymizováno]“ ze dne 1. 10. 2021 uveřejněném na internetových stránkách [www] Žalobci namítali, že uvedený článek obsahuje řadu nepravdivých a pravdu zkreslujících informací (viz jejich konkrétní specifikace v bodě 3 napadeného rozsudku).

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Namítala, že výše uvedeným článkem nemohlo dojít k zásahu do cti ani jiných osobnostních práv žalobců. I pokud by k zásahu došlo, nejednalo se o zásah neoprávněný a v takové intenzitě, aby zakládal jakýkoliv nárok žalobců. Článek pojednával výlučně o otázkách veřejného zájmu, žalobci jsou osoby veřejně činné, již v minulosti byli subjektem mediálního zájmu v souvislosti s netransparentním financováním konferencí na [právnická osoba] (dále jen „[právnická osoba]) ze strany [stát]. Žaloba byla dále podána téměř rok po uveřejnění sporného článku.

4. Soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování. Svá skutková zjištění popsal v bodech 12 až 40 napadeného rozsudku. Odvolací soud z jeho zjištění vychází a pro stručnost na ně odkazuje.

5. Po právní stránce pak soud I. stupně odkázal na § 82 odst. 1 a § 2951 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ustálenou judikaturu v oblasti ochrany osobnosti (v podrobnostech viz bod 41 napadeného rozsudku).

6. V poměrech posuzovaného případu pak uzavřel, že hlavně žalobce b), ale i žalobkyně a), byť ta v menší míře, jsou osoby veřejně činné a jsou povinny snášet vyšší míru kritiky. Článek se týkal skutečností veřejného zájmu, nikoliv soukromí žalobců. Byl ve vztahu k nim sice velmi kritický, nebyl však samoúčelný, s cílem žalobce poškodit. Jednalo se nicméně o kritiku oprávněnou, která neporušovala zákon. V bodech 46 až 58 napadeného rozsudku pak rozebral všech 13 sporných výroků. Všechny vytýkané výroky mají dle soudu I. stupně pravdivý základ. Nemohlo tedy jimi dojít k zásahu do osobnostních práv žalobců. Je přitom třeba dát přednost právu na svobodu projevu před ochranou osobnostních práv. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

7. Proti tomuto rozsudku, každý proti výrokům, které se jich týkaly, podali žalobci včasné odvolání. Namítali nesprávné, jednostranné a neobjektivní hodnocení provedených důkazů, nesprávné právní posouzení, nesprávnou aplikaci relevantní judikatury, nepřezkoumatelnost rozsudku z důvodu, že jeho právní i skutkové závěry nemají oporu v provedeném dokazování. Žalovaná neprokázala pravdivost nebo alespoň pravdivý skutkový základ napadených výroků, naopak bylo prokázáno, že jsou nepravdivé. Dále namítali, že některá (soudem I. stupně uváděná rozhodnutí vyšších soudů) nejsou aplikovatelná v poměrech posuzované věci. Pokud soud I. stupně poukazuje na rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], ve skutkově shodné věci jen jiného žalobce (fyzické osoby), rozhodoval také Nejvyšší soud pod sp. zn. [spisová značka], kdy nároku žalobce vyhověl a vysvětlil, co je ještě možné požadovat za oprávněnou kritiku. Za oprávněnou kritiku nelze považovat kritiku s úmyslem kritizovanou osobu znevážit či urazit; pak je kritika nepřiměřená, způsobilá zasáhnout do osobnostních práv kritizované osoby. Žalobci také nesouhlasili s tím, že by byly osobami veřejně činnými, resp. osobami veřejného zájmu. Namítali, že cílem vytýkaného článku bylo je jen znevážit a poškodit. Dle žalobců žalovaná neunesla důkazní břemeno stran pravdivosti vytýkaných výroků, což vyplývá i z formulací používaných soudem I. stupně, který např. uváděl, že žalovaná s větší či menší mírou úspěšnosti prokázala pravdivý základ sporných výroků. Soud I. stupně nehodnotil celkové vyznění vytýkaného článku a motivaci autora, který byl autorem celé řady vůči žalobcům negativně vyznívajících článků. Žalobci nesouhlasili také s tím, že autor sporného článku musel text upravovat, aby vyhověl novinovému formátu, když článek vyšel v internetovém vydání. Soudu I. stupně také vytkli nekritický přístup k investigativní žurnalistice. Vyjádřili se pak k jednotlivým 13 sporným výrokům a jejich hodnocení soudem I. stupně. Závěrem navrhli, aby bylo napadené rozhodnutí změněno a žalobě v plném rozsahu vyhověno.

8. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání navrhla naopak potvrdit napadený rozsudek jako věcně správný. Souhlasila zcela se skutkovými a právními závěry soudu I. stupně, pokud jde o věc samu. Vyjadřovala se pak jednotlivě k hodnocení 13 sporných výroků, s tím, že žádné ze sporných tvrzení není způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobců. Ti jsou osobami veřejného zájmu a jsou povinni snášet vyšší míru kritiky. Argumentovala také, že sporné výroky nemohly mít žalobci tvrzený dopad na jejich zdravotní stav. Navrhla proto potvrzení rozsudku soudu I. stupně, pokud jde o věc samu.

9. Žalovaná se však odvolala do výroku o nákladech řízení, přičemž požadovala přiznání náhrady za více úkonů, u některých pak ve vyšší sazbě.

10. Žalobci se k odvolání žalované vyjádřili v tom smyslu, že některé účtované úkony považovali za neúčelné.

11. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 212a odst. 5 a 6 o. s. ř. včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a po konaném jednání shledal odvolání žalobkyně a) nedůvodným, odvolání žalobce b) důvodným jen ve velmi malé míře, odvolání žalované do nákladů řízení pak částečně důvodné bylo.

12. Soud I. stupně zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí a v zásadě, s výhradou dále uvedeného, věc správně právně posoudil.

13. Odvolací soud doplnil skutková zjištění soudu I. stupně jen o skutečnost, že na žalobce bylo ze strany [právnická osoba] (dále jen „[právnická osoba]“) podáno trestní oznámení pro majetkovou trestnou činnost, a to v únoru 2020, po prověření věci bylo však toto trestní oznámení odloženo, což též plyne z rozhodnutí o zamítnutí stížnosti do odložení věci ze dne 27. 1. 2023, č. j. [spisová značka]

14. Odvolací soud konstatuje ve světle nálezu Ústavního soudu sp. zn. [spisová značka], že sporné výroky jsou převážně skutkovými tvrzeními, mapujícími oblast veřejného působení žalobců, i s ohledem na dřívější kauzu, která se jich týkala, případně se může jednat o tzv. hybridní výroky. Žalobci jsou osoby veřejného zájmu, byť žalobkyně a) v menší míře, neboť ta není politicky angažovaná, alespoň ze sporného článku to nevyplývá a ona to též ve své výpovědi neuvádí. Přednášela však na [právnická osoba] a je činná v dobročinném spolku [právnická osoba] (dále též „spolek“), jehož se článek týká. Autor článku [jméno FO] se o činnost žalobců a [právnická osoba] dlouhodobě zajímá v souvislosti s jejich působením na [právnická osoba], a to právě v souvislosti s dřívější kauzou financování konferencí na této [orgán] ze strany [orgán]. V této kauze předcházející spornému článku došlo ze strany [právnická osoba] i k podání trestního oznámení na žalobce. Ve sporném článku se [jméno FO] opět zabývá otázkou financování projektů, nyní z veřejných zdrojů, a jejich účelným využitím. Sporný článek tedy pojednává o otázkách veřejného zájmu, není nijak vulgární, je však k žalobcům značně kritický. Obecně vyjadřuje pochybnosti, zda je vše v pořádku v rámci jejich činnosti a využívání veřejných zdrojů a zda žalobci, resp. tedy žalobce b), nevyužívají při získávání financí na projekty, ve kterých působí, právě své napojení na politickou stranu ([právnická osoba]). Tento kritický tón v otázkách veřejného zájmu je však zcela v pořádku. O tom, zda všechny vytýkané výroky jsou pravdivé nebo vycházejí z pravdivého základu, bude pojednáno v následujících odstavcích.

15. Pokud jde o pravdivost jednotlivých sporných výroků, dle odvolacího soudu převážně skutkových tvrzení, je stanovisko odvolacího soudu k nim následující:

16. Výrok 1) Z pověření dlouholeté šéfky správní rady [Jméno žalobce A] teď spolek rozšířil svůj záběr o akademické bádání. Loni žádal o grant na výzkum, „jak zvýšit odolnost ohrožených skupin při výpadku zdravotních a sociálních služeb“. Spolu s partnerskou firmou na to dostal od státu tři miliony korun, 1,7 milionu půjde [právnická osoba]. Jedná se o samotný text článku, nikoliv o nadpis jeho dílčí pasáže. Soud I. stupně uvedl, že z výslechu svědkyně [jméno FO] vyplývá, že žalobkyně a) [Jméno žalobce A] byla přítomna při vzniku myšlenky zapojit se do předmětného projektu, byla ostatně i v řešitelském týmu. Co do pravdivosti skutkových tvrzení se tedy jedná o zanedbatelnou drobnou nepřesnost, která nemůže vést k jakémukoliv zásahu do práv žalobců. Žalobci soudu I. stupně v odvolání vytýkají, že špatně hodnotil výpověď svědkyně [jméno FO], když to byla právě ona, kdo inicioval celý projekt, ostatně byla v té době [funkce]. Odvolací soud je toho názoru, že toto skutkové tvrzení má pravdivý základ v tom, že v čele správní rady spolku byla v té době žalobkyně a), která se zapojila stejně jako žalobce b) a [právnická osoba] do uvedeného projektu ([nazev]). Není rozhodné, kdo myšlenku zapojit se do projektu inicioval. Žalobkyně a) se následně činnosti na projektu účastnila. Skutečnost, že spolek s žalobkyní a) v čele [orgán] o grant na výzkum zažádal a že jej získal, pravdivá je. Výraz „z pověření“ lze za situace, kdy žalobkyně a) předsedala [orgán] a projektu se aktivně účastnila, podřadit pod novinářskou zkratku. Toto tvrzení navíc není způsobilé zásahu do osobnostních práv žalobkyně a) ani žalobce b).

17. Výrok 2) označení žalobce b) jako [funkce] v nadpisu článku. Jde o primární nadpis článku znějící „[Anonymizováno]“. Zde skutečně ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobce b) nebyl [funkce], nýbrž [funkce]. I odvolací soud však souhlasí s názorem soudu I. stupně, že se jedná o přípustnou novinářskou zkratku, zvláště jde-li o nadpis. To obdobně platí i pro dále rozebírané výroky 3) a 4). Ostatně v článku je v dalším textu konstatováno, že žalobce je [funkce]. Podstatné je, že žalobce b) byl v té době činný pro [orgán]. [jméno FO] tom nic nemění ani skutečnost, že autor článku psal o žalobci b) již dříve, a měl tedy vědět, že není přímo [funkce].

18. Výrok 3) za žalobce b) ručí [orgán] [jméno FO]. Zde odvolací soud opět souhlasí se soudem I. stupně, že se jedná o přípustnou novinářskou zkratku. Opět je tento výrok součástí nadpisu (viz předchozí bod). Ostatně toto ručení je vysvětleno dále ve sporném článku, kdy je uvedeno, že za grant se zaručilo [orgán] [jméno FO] [funkce] [jméno FO]. [www] má k dispozici doporučující dopis podepsaný jejím [funkce] [jméno FO] ([orgán]), v němž projekt označuje za velmi přínosný. Následuje pak vyjádření [jméno FO] k danému projektu, který v zásadě uvedl, že si na něj již nevzpomíná, neboť toho podepisuje hodně, ale jistě to byl dobrý projekt, když jej podpořil. Popřel, že by tak činil na přání žalobce b). Dle názoru odvolacího soudu není rozhodné, že nebylo uvedeno, že projekt podpořily i další dva subjekty, a to město [adresa] a [adresa]. Tohoto doplnění se žalobci event. mohli domáhat v rámci požadavku na uveřejnění odpovědi dle tiskového zákona, což však neučinili. Taktéž je nerozhodné, že svědkyně [jméno FO] svým kolegům měla sama navrhovat, aby se garantem projektu stalo [orgán], a že se touto otázkou soud I. stupně nezabýval. Odvolací soud je toho názoru, že výraz ručí není v tomto kontextu zavádějící s ohledem na další vysvětlení v článku výše popsané, ze kterého je zřejmé, že ono uvedené ručení znamenalo, že se jednalo o doporučení daného [funkce] pro uvedený projekt. Tento výrok rozhodně nemohl zasáhnout do osobnostních práv žalobců.

19. Výrok 4) bere peníze od spolku pro postižené. Tento[Anonymizováno]výrok je opět součástí výše uvedeného nadpisu, proto mu nelze vyčítat určitou razanci, než při použití jiného výrazu. Navíc je tento výrok pravdivý, neboť žalobci skutečně přijímali peníze od spolku na základě dohod o provedení práce, což je opět v dalším textu článku vysvětleno. Odvolací soud neshledává slovo bere samoúčelným a zlovolným, podsouvajícím žalobcům snad provádění něčeho nekalého za situace, kdy se autor článku snažil žalobce kontaktovat a nechat si využívání peněz poslaných státem na [Anonymizováno] vysvětlit Vysvětlení mu však nebylo poskytnuto dostatečně konkrétně a bylo jen v obecné rovině, jak také uvádí v článku v části pod názvem [jméno FO] a [jméno FO] na dotazy neodpověděli.

20. Výrok 5) Veřejné peníze ale potečou konzultantovi spolku, [funkce] [Jméno žalobce B] a jeho lidem. Soud I. stupně považoval tento výrok za pravdivý, byť kritický, nepřesný snad jen v tom, že žalobce b) není konzultantem spolku. Žalobci vytýkají tomuto výroku jeho tendenčnost, opět snahu obvinit žalobce z něčeho nekalého, přitom se jedná o peníze poskytnuté z grantu, žalobci nijak neporušili své povinnosti. Odvolací soud považuje tento výrok, který je na začátku vytýkaného článku v jakémsi shrnutí jeho obsahu, za pravdivý. Nevidí problém ani v označení žalobce b) jako konzultanta, což je zde opět přípustná novinářská zkratka. Odvolací soud jen opakuje, že bylo prokázáno, že žalobci měli se spolkem uzavřeny dohody o provedení práce a plynuly jim za jejich výzkumnou činnost prostředky poskytnuté spolku z grantu.

21. Výrok 6) Přispějí mu ([jméno FO]) i na kancelář. Toto tvrzení uvedené v úvodním shrnutí sporného článku není pravdivé, neboť spolek si sice pronajímal prostory ve shodné nemovitosti jako společnost [právnická osoba]., jejímiž jednateli jsou žalobci, ale nejednalo se o shodné prostory. Navíc se jedná o konstatování faktu. Pokud tedy žalovaná neměla tuto skutečnost zcela ověřenou, neměla ji takto autoritativně tvrdit.

22. Výrok 7) [jméno FO] vyšetřuje [orgán] pro podezření ze zpronevěry na [právnická osoba]. Toto tvrzení je uvedeno v úvodním shrnutí sporného článku. Soud I. stupně shledal toto tvrzení pravdivým, když probíhalo vyšetřování ve stádiu prověřování. Uvedl, že trestní oznámení bylo podáno pro více trestných činů, není potom rozhodné, zda hlavním trestným činem byl podvod nebo zpronevěra. Žalobci, resp. hlavně žalobce b) v článku označen v souvislosti s vyšetřováním, namítá záměrné zaměnění pojmů vyšetřování a prověřování, tak aby článek vyzněl v neprospěch žalobce b). Odvolací soud je toho názoru, že pojem vyšetřování dostatečně vystihuje, že se kauzou zabývaly orgány činné v trestním řízení, a že jde o pojem pro veřejnost srozumitelný. Navíc ve shrnutí článku v úvodu se hovoří o podezření ze zpronevěry, v dalším textu o podezření z podvodu. V dalším textu článku je ostatně také použit výraz, že [orgán] trojici prověřuje. Podstatné je tedy to, že bylo prokázáno, že k trestnímu oznámení ze strany [právnická osoba] došlo a že se kauzou orgány činné v trestním řízení po řadu měsíců zabývaly. V tomto směru jde o tvrzení pravdivé. Není nezbytné požadovat po novinářích, aby používali výhradně přesné termíny, se kterými pracuje trestní řád.

23. Výrok 8) [jméno FO] dodnes zůstává [funkce] [jméno FO], [funkce]. Jedná se o tvrzení v samotném textu článku. I toto tvrzení, přestože bylo prokázáno, že žalobce b) nebyl [funkce] [jméno FO], považoval soud I. stupně za v zásadě pravdivé, za přípustnou novinářskou zkratku. Odvolací soud s tímto závěrem souhlasí.

24. Výrok 9) Dokumenty, které má [www] k dispozici, ale ukazují, že většina peněz nepotečen pracovníků pečujícím o [Anonymizováno]. Využívá je tým předsedkyně [jméno FO], bývalého [funkce] [stát]-[stát] centra [právnická osoba] [Jméno žalobce B] a jejich dlouholetého spolupracovníka [právnická osoba]. Jedná se o samotný text ve sporném článku, nikoliv nadpis nebo shrnutí. Soud I. stupně k tomuto výroku uzavřel, že bylo prokázáno, že přes 50 % peněz z grantu směřovalo na odměny týmu spolupracovníků. Samotný projekt pak nebyl zaměřen na pomoc postiženým, ale na výzkum dopadů krizových situaci. Tento výrok tedy nemohl zasáhnout do osobnostních práv žalobců. Zde žalobci v rámci odvolání namítali, že částka přes 50 % měla jít 13 členům řešitelského týmu, napadené tvrzení však hovoří jen o žalobcích a [právnická osoba], což má opět difamační potenciál. Žalobci také namítají, že neměli povinnost vysvětlovat autorovi článku hospodaření s prostředky z grantu. Odvolací soud zde považuje uvedený výrok za pravdivý a nezpůsobilý zásahu do osobnostních práv žalobců. Z dalšího obsahu sporného článku vyplývá, že peníze nejsou určeny pro osoby pečující o postižené, ale právě na provádění výzkumu, který provádí tým [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], tedy tyto osoby a jejich další spolupracovníci, jak je ve sporném článku výslovně uvedeno. Toto tvrzení je tedy pravdivé a navíc není způsobilé zásahu do osobnostních práv žalobců.

25. Výrok 10) Oba ([jméno FO] a [jméno FO]) nechala [jméno FO] angažovat jako konzultanty poté, co spolu s ní museli loni z univerzity odejít. Tento výrok je součástí textu sporného článku. Navazuje na přechozí výrok. Má pravdivý základ. To že žalobci a [právnická osoba] dříve působili na [právnická osoba] a že se nyní účastní projektu, na který získal spolek grant, je pravdou. Jak ukončili své působení na [právnická osoba], je určitou úvahou autora, vycházející však z faktů (viz výše zmíněné trestní oznámení). Je pak naprosto nerozhodné, jestli se nyní účastní projektu jako konzultanti, spolupracovníci apod., jak již uvedl soud I. stupně. Důležité je, že na projektu pracují, což bylo prokázáno, mj. dohodami o provedení práce, a že tato jejich spolupráce navazuje na předchozí spolupráci na [právnická osoba]. Zda tedy žalobce b) byl činný pro spolek již dříve a působil i v jeho orgánech, je zcela nerozhodné. Opět by to mohl uvést a dovysvětlit např. v rámci žádosti o odpověď dle tiskového zákona.

26. Výrok 11) Peníze [právnická osoba] dostalo od [orgán] Ve veřejné soutěži bylo právě doporučení z [orgán] při rozhodování důležité. Tento výrok je částečně hybridní. Je součástí textu sporného článku. Vychází z pravdivého skutkového tvrzení, že spolek měl doporučení [orgán] pro svou žádost o grant, a z celkem logické úvahy, že toto doporučení bylo důležité. Není rozhodné, že další dvě doporučení nebyla zmíněna. Zde lze odkázat na správné závěry soudu I. stupně v bodě 56 napadeného rozsudku. Každopádně tento výrok nebyl způsobilý zasáhnout do osobnostních práv žalobců.

27. Výrok 12) Zřejmé není ani to, jak trojice s dalšími spolupracovníky využívá peníze, které stát na výzkum poslal. Tento výrok je součástí textu sporného článku a jde o výrok pravdivý. Žalobci byli autorem článku dotázáni na způsob financování předmětného výzkumného projektu. Tento způsob dostatečně konkrétně nevysvětlili, přičemž to odůvodňovali povinností mlčenlivosti. Jedná se tedy o pravdivé tvrzení, navíc opět nezpůsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobců.

28. Výrok 13) Z grantu stát platí i kanceláře [jméno FO] soukromé firmy. Toto tvrzení uvedené v jednom z dalších nadpisů sporného článku není pravdivé, neboť, jak již bylo řečeno u výroku 6), spolek si sice pronajímal prostory ve shodné nemovitosti jako společnost [právnická osoba]., ale nejednalo se o shodné prostory. Navíc se jedná o konstatování faktu. Pokud tedy žalovaná neměla tuto skutečnost zcela ověřenou, neměla ji takto autoritativně tvrdit.

29. Odvolací soud konečně souhlasí se závěrečným shrnutím soudu I. stupně v bodech 59 a 60 napadeného rozsudku, to se však nevztahuje na výroky 6) a 13), které jsou zjevně nepravdivé. Odvolací soud nesouhlasí s tím, že by soud I. stupně nehodnotil sporný článek celkově, naopak jsou to žalobci, které určité sporné výroky vytrhávají z kontextu. Např. je zřejmé, že pokud jsou tyto výroky součástí nadpisů, je přijatelné užití určité novinářské zkratky. V dalším textu sporného článku je pak obsaženo jejich bližší vysvětlení. Odvolací soud zde odkazuje i na své hodnocení celého článku v bodě 14 tohoto rozsudku.

30. Odvolací soud proto shledal napadený rozsudek v převážné míře věcně správným a potvrdil jej, a to zcela ve vztahu k žalobkyni a), neboť byť ta je také jednatelkou výše uvedené společnosti, nebylo o ní výslovně uvedeno, že by se z grantu platily její kanceláře nebo kanceláře její firmy, nebyla tedy tímto nepravdivým výrokem dotčena. Pokud jde o formulaci zdržujících výroků I a VI, tento požadavek není důvodný a nemůže být důvodný již vzhledem k jejich nepřesné formulaci, neboť peníze z grantu nebyly určeny přímo postiženým, nýbrž žalobcům a jejich týmu na výzkum (podrobněji viz odůvodnění soudu I. stupně v bodě 61 napadeného rozsudku). Taktéž není důvodný nárok žalobce b) na zaplacení přiměřeného zadostiučinění, neboť k zásahu došlo jen ve velmi malé míře. Žalobě tedy odvolací soud vyhověl, jen pokud jde o požadavek na odstranění nepravdivých výroků, resp. tvrzení 6) a 13) ze sporného článku, když tento nárok subsumoval pod požadavek na odstranění celého článku, kterému však takto zcela nebylo možné vyhovět, a na omluvu za výroky, které shledal nepravdivými a způsobilými zásahu do osobnostních práv. V tomto směru napadený rozsudek ve výrocích VII. a VIII. částečně změnil dle § 220 odst. 1, písm. b) o. s. ř., ve zbývající části těchto výroků, jakož i v ostatních výrocích I., II., III., IV., VI. a IX. napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

31. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 a 2 ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci ve vztahu k žalobkyni a) zcela úspěšná, ve vztahu k žalobci b) byla úspěšná v převážné míře. Neúspěch žalované ve vztahu k žalobci b) stanovil odvolací soud zhruba na 1/10 volnou úvahou následovně: Z vytýkaného článku nařídil odvolací soud odstranit jen velmi malou část, nikoliv článek celý, úspěch zde byl tedy nepatrný, a pokud jde o omluvu, z požadavku na omluvu za 7 nepravdivých výroků odvolací soud shledal důvodným požadavek na omluvu za cca 1 a půl výroku, což je úspěch cca ve 20%, u zbylých dvou výroků, zdržujícího a na peněžitou satisfakci pak nárok žalobce b) důvodným neshledal. Náklady žalovaného jsou tvořeny náklady na právní zastoupení, přičemž odvolací soud, pokud jde o úkony právní pomoci učiněné do 31. 12. 2024, vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) účinné do 31. 12. 2024, u úkonů učiněných po[Anonymizováno]1. 1. 2025 vycházel z aktuální znění a. t. Účelnými shledal tyto úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis žaloby v sazbě úkonu 2 500 Kč a náhradě paušálních výdajů 2 x 300 Kč dle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 3, písm. d), § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 a. t., úkon doplnění dokazování ze dne 12. 12. 2022 účelným neshledal, byť byl činěn na výzvu soudu, neboť doložené články mohly být připojeny již k vyjádření ve věci. Po rozšíření žaloby o nárok na nemajetkovou újmu shledal účelnými tyto úkony právní služby: účast na jednání soudu dne 21. 3. 2023 – 2 úkony, doplnění dokazování na výzvu soudu ze dne 20. 4. 2023, vyjádření k doplnění tvrzení a důkazů ze strany žalobců ze dne 3. 8. 2023, účast na jednání soudu dne 27. 9. 2023 – dva úkony, doplnění tvrzení a důkazů na výzvu soudu po změně obsazení soudu ze dne 25. 10. 2023, účast na jednání soudu dne 31. 1. 2024 – 3 úkony, vyjádření k provedeným důkazům ze dne 21. 3. 2024, účast na jednání dne 17. 5. 2024 – 2 úkony, reakce na vyjádření žalobců a současně závěrečný návrh ze dne 20. 6. 2024, odvolání do výroku o nákladech řízení a vyjádření k odvolání žalobců, celkem tedy 15 úkonů po 3 100 Kč, jeden úkon po 1 550 Kč – odvolání do výroku o nákladech řízení, a 16 náhrad paušálních výdajů po 300 Kč § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 a 2 a § 13 odst. 4 a. t. Za účast u odvolacího řízení náleží žalované náhrada nákladů za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 100 000 Kč (každý za žalobců požadoval nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč), v sazbě úkonu 5 100 Kč a jedné paušální náhradě nákladů řízení ve výši 450 Kč dle § 6 odst. 1, § 7, § 9a odst. 1, písm. a), § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 a. t ve znění účinném od 1. 1. 2025. Vše zvýšeno o 21% DPH. Celková výše náhrady nákladů řízení činí 77 440 Kč. Žalobce b) byl úspěšný z 1/10, tedy po odečtení míry úspěchu (1/10) a neúspěchu (9/10), zaplatí žalované 8/10 nákladů řízení, což je částka 61 952 Kč společně se žalobkyní a), přičemž plněním jednoho z žalobců zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého z žalobců, zbývající 2/10, což je částka 15 488 Kč, zaplatí žalované již sama ve věci zcela neúspěšná žalobkyně a). Povinnost hradit náklady řízení uložil odvolací soud žalovaným v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).