29 Co 465/2021-109

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Hany Douskové a JUDr. Dany Slavíkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL. M. sídlem [adresa] o nahrazení rozhodnutí Finančního arbitra (žaloba dle části páté o. s. ř.), k odvolání žalobce [jméno] [příjmení] proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 71/2019-65 takto:

Výrok

I. Řízení o žalobě s návrhem, aby soud nahradil výrok II. nálezu Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí], č. j. FA/SR/ZP [číslo], ve znění výroku III. rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách ze dne [datum rozhodnutí], č. j. FA/SR/ZP [číslo], tak, že [právnická osoba] je povinna zaplatit [jméno] [příjmení] zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zastavuje. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. v tomto rozsahu zrušuje.

II. Ve výroku I. ve větě za středníkem se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně. IV. [jméno] [příjmení] je povinen zaplatit [právnická osoba] k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], LL. M., na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. rozhodl, že v rozsahu výroku II. se nález Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí], č. j. FA/SR/ZP [číslo] ve spojení s rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách ze dne 30. 1. 2019, č. j. FA/SR/ZP [číslo], nahrazuje tak, že [právnická osoba] je povinna zaplatit [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci rozsudku zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení; ve zbývajícím rozsahu, aby soud nahradil cit. nález Finančního arbitra ze dne [datum] ve spojení s cit. rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách ze dne [datum] tak, že [právnická osoba] je povinna zaplatit [jméno] [příjmení] částku [částka] s příslušenstvím a částku [částka], a že výrok III. (cit. rozhodnutí) Finančního arbitra ze dne [datum] ve spojení s cit. rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách ze dne [datum] se ruší, se žaloba [jméno] [příjmení] zamítá. Ve výroku II. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že [jméno] [příjmení] i [právnická osoba] podali proti rozhodnutí Finančního arbitra žaloby podle části páté o. s. ř., protože s rozhodnutím nesouhlasili. Pojišťovna vzala svou žalobu zpět a řízení bylo pravomocně zastaveno usnesením č. j. 15 C 71/2019-36. Vzhledem k tomu řízení nadále probíhalo ohledně nároku, který ve své žalobě uplatnil [jméno] [příjmení]. Mezi účastníky došlo ke sporu, který vyplýval z jimi uzavřené pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] a z pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] a který byl původně řešen u Finančního arbitra na návrh [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. [jméno] [příjmení] ve správním řízení požadoval, aby byla určena neplatnost předmětných pojistných smluv a aby mu bylo vydáno bezdůvodné obohacení vzniklé tím, že platil pojistné na základě neplatných pojistných smluv. [jméno] [příjmení] navrhoval, aby byl nahrazen zamítavý výrok II. nálezu Finančního arbitra, resp. výrok III. rozhodnutí o námitkách, a to tak, že pojišťovna je povinna mu zaplatit částku [částka] s příslušenstvím jako bezdůvodné obohacení z neplatné pojistné smlouvy [číslo] částku [částka] s příslušenstvím jako bezdůvodné obohacení z pojistné smlouvy [číslo] (srovnej změnu petitu žaloby, kterou soud připustil při jednání dne [datum], dle protokolu o jednání na č. l. 40 a násl. spisu). Pojišťovna uplatnila námitku promlčení uplatněných nároků, kterou [jméno] [příjmení] považuje za rozpornou s dobrými mravy.

3. Finanční arbitr dospěl k závěru, že pojistné smlouvy jsou neplatné jako celek, protože obsahují neurčitá ujednání o počátečních, správních a inkasních nákladech, rizikovém pojistném i odkupném, což jsou ujednání neoddělitelná od ostatního obsahu obou smluv. Konstatoval, že pojišťovna se na úkor [jméno] [příjmení] bezdůvodně obohatila přijatým pojistným a [jméno] [příjmení] se bezdůvodně obohatil vyplacenými mimořádnými výběry a plněním přijatým při skončení pojištění. Poté Finanční arbitr řešil námitku promlčení vznesenou pojišťovnou ve smyslu § 107 zákona č. 40/1964 Sb., přičemž nezjistil dřívější vědomost [jméno] [příjmení] o bezdůvodném obohacení pojišťovny než ke dni ukončení pojistné smlouvy I. s výplatou odkupného ve výši [částka] dne [datum] a pojistné smlouvy II. s výplatou odkupného ve výši [částka] dne [datum]. Protože od ukončení pojistných smluv (tedy od okamžiku počátku plynutí subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení) neuplynula do zahájení řízení před Finančním arbitrem doba dvou let, k posouzení promlčení Finanční arbitr použil objektivní tříletou promlčecí dobu a dovodil, že mezní datum rozhodné pro promlčení vydání bezdůvodného obohacení je den [datum], tj. tři roky před podáním návrhu k Finančnímu arbitrovi. Protože objektivní promlčecí doba začala běžet faktickým zaplacením každého běžného pojistného, je promlčeno pojistné, které [jméno] [příjmení] zaplatil před [datum] a pojistné zaplacené po tomto datu promlčeno není. Dále Finanční arbitr vyšel ze zjištění, že [jméno] [příjmení] na pojistnou smlouvu I. v období od [datum] do [datum] (tedy do konce pojištění) uhradil pojistné dne [datum] ve výši [částka] a že na pojistnou smlouvu II. uhradil v období od [datum] do [datum] (tedy do konce pojištění) pojistné dne [datum] ve výši [částka]. Proto Finanční arbitr rozhodl, že pojišťovna je povinna vydat [jméno] [příjmení] bezdůvodné obohacení ve výši [částka] z pojistné smlouvy I., bezdůvodné obohacení ve výši [částka] z pojistné smlouvy II., a ve zbývající části návrh zamítl. Příslušenství uvedených částek nebylo [jméno] [příjmení] přiznáno, protože dle názoru Finančního arbitra opačný závěr by byl v rozporu se zákonem (zejména z toho důvodu, že [jméno] [příjmení] neposkytl potřebnou součinnost k plnění). Finanční arbitr nezjistil, že by pojišťovna nebyla přesvědčena o platnosti pojistných smluv, nebo že by měla úmysl se na úkor [jméno] [příjmení] bezdůvodně obohatit.

4. Soud I. stupně na základě žaloby podané [jméno] [příjmení] spor mezi účastníky znovu projednal v řízení dle části páté o. s. ř. Vyšel z té skutečnosti, že [jméno] [příjmení] se po změně petitu žaloby domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] částky [částka] s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení vzniklého na základě neplatné pojistné smlouvy [číslo] (k tomu srovnej též uvedené shora). Soud převzal skutková zjištění Finančního arbitra (§ 250e odst. 2 o. s. ř.), s tím, že po skutkové stránce není mezi účastníky spor, a pro nadbytečnost zamítl navrhovaný výslech zaměstnanců pojišťovny. Dospěl k závěru, že předmětné pojistné smlouvy jsou absolutně neplatné jako celek, a to z důvodu absence konkrétního ujednání o výši rizikového pojistného (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.), které je neoddělitelné od ostatního obsahu obou pojistných smluv. I když soud I. stupně nesouhlasil se všemi závěry Finančního arbitra, shledal jeho konečný závěr o absolutní neplatnosti předmětných pojistných smluv za správný a nezabýval se dalšími uplatňovanými důvody neplatnosti té které pojistné smlouvy.

5. Soud I. stupně zohlednil, že [jméno] [příjmení] zaplatil pojišťovně nepromlčené běžné pojistné ve výši [částka] (tj. v době od [datum] do [datum] u pojistné smlouvy I. uhradil pojistné ve výši [částka] a od [datum] do [datum] u pojistné smlouvy II. uhradil pojistné ve výši [částka]). Soud zaujal názor, že ohledně plateb uskutečněných před [datum] je namístě aplikovat dříve platný občanský zákoník a že se uplatní dvouletá subjektivní promlčecí lhůta, přičemž ohledně plateb uskutečněných po [datum] je namístě použít nový občanský zákoník, tedy tříletou objektivní promlčecí lhůtu. Obvodní soud označil za správný závěr Finančního arbitra, že není namístě [jméno] [příjmení] zaplatit více než celkem [částka]. Dovodil také, že pojišťovna námitku promlčení neuplatnila v rozporu s dobrými mravy a že na straně pojišťovny nebyl úmysl se na úkor [jméno] [příjmení] bezdůvodně obohatit. Na rozdíl od Finančního arbitra však soud I. stupně dospěl k závěru, že je namístě přiznat [jméno] [příjmení] úrok z prodlení z přiznaných částek [částka] a [částka], když na jeho straně neshledal nedostatek součinnosti k plnění. Na základě uvedeného změnil nález Finančního arbitra ve výroku II., resp. rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách ve výroku III. ohledně příslušenství přiznaných částek a jinak žalobu podanou [jméno] [příjmení] jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k tomu, že pojišťovna vzala podanou žalobu zcela zpět a [jméno] [příjmení] byl se svou žalobou úspěšný pouze zčásti (pouze ohledně příslušenství), soud I. stupně ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

6. Proti výroku I. tohoto rozsudku, části věty první za středníkem, a proti výroku II. o náhradě nákladů řízení podal [jméno] [příjmení] odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2, písm. d), e) a g) o. s. ř. Uvedl, že soud I. stupně sice správně konstatoval absolutní neplatnost pojistných smluv, avšak postupoval nesprávně při vypořádání bezdůvodného obohacení z neplatných pojistných smluv a nesprávně zjistil výši jeho nepromlčeného nároku na vydání bezdůvodného obohacení a uplatněný nárok nesprávně právně posoudil. Uvedl, že k prokázání úmyslu pojišťovny bezdůvodně se obohatit na jeho úkor a toho, že pojišťovna vznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, navrhoval výslech svědků – zaměstnanců pojišťovny a člena statutárního orgánu. Výslech navržených svědků měl prokázat, že pojišťovna nejpozději od května [rok] věděla o vadách pojistné smlouvy (i dalších pojistných smluv), avšak nic neučinila k nápravě závadného stavu a dále přijímala pojistné z neplatných pojistných smluv. Z toho [jméno] [příjmení] dovozuje nemravnost námitky promlčení, resp. absenci dobré víry pojišťovny při vznesení námitky promlčení. Upozornil, že pojišťovna se s ohledem na své povinnosti vyplývající ze zákona o pojišťovnictví měla zabývat obsahem Úředního sdělení ČNB ze dne [datum] a měla analyzovat obsah tohoto dokumentu ve vztahu k vlastnímu jednání, což neučinila. Pojišťovna nejednala se zákonem vyžadovanou odbornou péčí a obezřetností ve vztahu ke spotřebiteli. [jméno] [příjmení] vytýkal soudu i to, odmítl provedení dalších navržených listinných důkazů (článků z tisku), což nezdůvodnil. Soud neprovedením navržených důkazů porušil právo odvolatele na spravedlivý proces. [jméno] [příjmení] poukázal i na to, že pojišťovna ve výsledku námitkou promlčení těží z vlastní vědomé nepoctivosti a protiprávního jednání, což je v rozporu s ustanovením § 6 platného občanského zákoníku. Z těchto důvodů považuje rozhodnutí soudu I. stupně o otázce úmyslu pojišťovny bezdůvodně se obohatit na jeho úkor a o otázce nemravnosti námitky promlčení za neobjektivní, a z důvodu nedostatečného odůvodnění pokládá rozhodnutí za nikoli nestranné.

7. Pokud jde o počátek běhu subjektivní promlčecí doby, [jméno] [příjmení] namítal nesprávná skutková zjištění. Uvedl, že trvá na tom, že o možné neplatnosti pojistných smluv se dozvěděl až na základě konzultace s odborníkem, tj. k datu [datum]. Upozornil také, že soud učinil své rozhodnutí v rozporu s rozhodovací praxí Městského soudu v Praze, konkr. s rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Co 375/2020, v němž odvolací soud v obdobném případě posoudil námitku promlčení jako rozpornou s dobrými mravy. Stalo se tak i bez provedení výslechu svědků, a to na základě objektivních, listinnými důkazy doložených skutečností. Soud by mohl dospět k závěru o nemravnosti námitky promlčení i v tomto případě bez provedení výslechu navržených svědků.

8. Ze všech těchto důvodů [jméno] [příjmení] navrhoval, aby bylo vyhověno požadavku žaloby po změně petitu žaloby, tj. aby byl rozsudek v rozsahu podaného odvolání zrušen, nebo aby byl ve výroku I. v části věty první za středníkem změněn tak, že pojišťovna je povinna zaplatit mu [částka] s příslušenstvím a částku [částka] s příslušenstvím, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Požadoval také, aby mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 9. [právnická osoba] ve vyjádření k odvolání [jméno] [příjmení] uvedla, že s odvoláním nesouhlasí. Protože pojistné smlouvy byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., je namístě použít dvouletou subjektivní promlčecí lhůtu dle § 107 dříve platného občanského zákoníku. Každou dílčí platbu pojistného je třeba posuzovat z hlediska subjektivní promlčecí doby dle § 107 odst. 1 dříve platného občanského zákoníku, tedy právo [jméno] [příjmení] na vydání bezdůvodného obohacení ve výši pojistného zaplaceného před datem [datum] je promlčeno. Argumentace odvolatele ohledně aplikace objektivní promlčecí doby je nesprávná. [jméno] [příjmení] se dozvěděl o okolnostech, které vedou k úsudku o neplatnosti pojistné smlouvy, resp. smluv, dne [datum], kdy byly smlouvy uzavřeny. Pojišťovna nevznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, namítaný rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 23 Co 375/2020-199 je excesem z pohledu dosavadní rozhodovací praxe soudů a na straně pojišťovny nebyl shledán úmysl obohatit se na úkor [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně řádně zjistil skutkový stav a vypořádal se s provedenými důkazy, uváděné sdělení ČNB má pouze informativní charakter. Pojišťovna trvala i na tom, že předmětné pojistné smlouvy byly uzavřeny platně.

10. Proti výroku I. napadeného rozsudku v části týkající se úroku z prodlení a proti výroku II. o náhradě nákladů řízení podala [právnická osoba] odvolání z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2, písm. c) a g) o. s. ř. Uvedla, že s ohledem na nízkou výši soudem přiznaných úroků z prodlení se rozhodla zaplatit [jméno] [příjmení] přiznaný úrok z prodlení, tj. částku [částka]. Má totiž za to, že další vedení řízení by bylo nehospodárné. Upozornila, že v této části odpadl předmět řízení vymezený v odvolání, a [jméno] [příjmení] by měl vzít z tohoto hlediska podanou žalobu zpět. Jinak by měl být rozsudek v části úroků z prodlení změněn tak, jak ve svém odvolání pojišťovna navrhuje. Pojišťovna také požadovala náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

11. Při jednání před odvolacím soudem dne [datum] zástupce [jméno] [příjmení] sdělil, že [jméno] [příjmení] bere žalobu zpět ve vztahu k příslušenství přiznané částky [částka] i příslušenství přiznané částky [částka], když příslušenství bylo pojišťovnou zcela uhrazeno. Pojišťovna proti tomu nic nenamítala. Odvolací soud proto především postupoval dle § 222a odst. 1 o. s. ř. (srovnej dále uvedené) ve vztahu k částečnému zpětvzetí žaloby.

12. Podle § 222a odst. 1 o. s. ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu I. stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Podle odst. 2 jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.

13. V posuzované právní věci bylo o žalobě podané [jméno] [příjmení] rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 15 C 71/2019-65 ze dne [datum rozhodnutí]. Proti výroku I. tohoto rozsudku, a to mimo jiné té části výroku I., která se týká úroků z prodlení z přiznaných částek [částka] a [částka], podala [právnická osoba] odvolání. Dříve, než odvolací soud o odvolání pojišťovny rozhodl, vzal žalobce [jméno] [příjmení] v této části jím podanou žalobu zpět. Bylo proto namístě, aby o zpětvzetí této části žaloby podané [jméno] [příjmení] odvolací soud rozhodl ve smyslu cit. ust. § 222a o. s. ř.

14. Jak bylo zjištěno, žalobce [jméno] [příjmení] vzal žalobu zčásti zpět (ohledně příslušenství jemu přiznaných částek [částka] a [částka]), a to z toho důvodu, že došlo k úhradě příslušenství přiznaných částek pojišťovnou. Pojišťovna proti zpětvzetí části žaloby nic nenamítala. Proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v této části zrušil a řízení o žalobě [jméno] [příjmení] v tomto rozsahu zastavil (§ 222a odst. 1 o. s. ř.).

15. Poté odvolací soud na základě odvolání podaného [jméno] [příjmení] přezkoumal výrok I. rozsudku soudu I. stupně, věta za středníkem (§ 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř.) a po provedeném řízení dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. S ohledem na odvolací výhrady je namístě zmínit, že soud I. stupně se pro své rozhodnutí obstaral dostatek skutkových podkladů, takže žádné doplnění řízení nebylo (a není) potřebné. Z rozhodnutí vyplývá, k jakým závěrům soud I. stupně dospěl a jakými zákonnými ustanoveními se řídil. Přezkoumání rozhodnutí na základě podaného odvolání probíhá v rovině právní.

17. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník [účinnost]) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva i povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že tato jejich práva a povinnosti se budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

18. Právní vztah mezi účastníky vychází z pojistných smluv uzavřených dne [datum], a proto se řídí zákonem o pojistné smlouvě a zákonem č. 40/1964 Sb. (dříve platný občanský zákoník). V tomto případě je rozhodné, že podle žaloby [jméno] [příjmení] uplatňuje právo na vydání bezdůvodného obohacení vzhledem k tomu, že pojistné smlouvy, které účastníci uzavřeli dne [datum], jsou neplatné, a tvrdí, že není důvodná námitka promlčení nároku vznesená pojišťovnou. Pojišťovna trvá na tom, že pojistné smlouvy byly uzavřeny platně a určitě a že uplatněný nárok je zčásti promlčen.

19. Soudní praxe je ustálena v závěru, že dovolá-li se účastník občanského soudního řízení důvodně promlčení, nelze promlčené právo (nárok) přiznat; návrh na zahájení řízení v takovém případě soud zamítne. Podstatné přitom je, že nárok není možno pro promlčení soudním rozhodnutím žalobci přiznat ani v případě, kdy by bylo prokázáno, že existoval. Je-li v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 o. s. ř. přednostně zabýval otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv nárokem samým. Je-li tedy vynutitelnost určitého práva odvrácena důvodnou námitkou promlčení, nemůže být již z tohoto důvodu uplatněné právo soudem přiznáno (k tomu srovnej zejm. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 862/2006, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 26 Cdo 5035/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Cdo 460/2012, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 1750/2006 či usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Odo 896/2006, resp. aktuálně usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2749/2021).

20. Z uvedeného vyplývá, že v tomto případě bylo namístě řešit přednostně otázku, zda tvrzený nárok, který byl uplatněn u Finančního arbitra dne [datum], tedy nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého placením pojistného na základě pojistných smluv uzavřených dne [datum], které žalobce pokládá za absolutně neplatné, není promlčen.

21. Podle § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

22. Pro počátek běhu subjektivní dvouleté promlčecí doby je rozhodný den, kdy se oprávněný v konkrétním případě dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo jej získal. Takovou vědomostí citované zákonné ustanovení nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit (k tomu srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2892/2012, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 3166/2009, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 2581/98 a ze dne 18. 5. 2011 sp. zn. 32 Cdo 2626/2009).

23. V posuzovaném případě skutkové okolnosti, z nichž je dovozována absolutní neplatnost sjednaných pojistných smluv (spočívající v textu smluvních ujednání), musely být žalobci známy již v okamžiku uzavření smluv, tj. dne [datum]. Od té doby měl žalobce [jméno] [příjmení] možnost zjistit, že se pojišťovna na jeho úkor obohatila a začala mu běžet promlčecí doba pro uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení z tvrzené neplatnosti pojistných smluv. Od tohoto okamžiku žalobci nic nebránilo v tom, aby podal k soudu žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Přitom každé zaplacené pojistné se promlčuje zvlášť. Návrh k Finančnímu arbitrovi na vydání bezdůvodného obohacení žalobce podal [datum], a pro to, co na pojistném zaplatil před datem [datum] (tj. 2 roky před podáním návrhu k Finančnímu arbitrovi), je promlčeno a to, co bylo na pojistném uhrazeno po tomto datu, promlčeno není. Jak bylo zjištěno v řízení před Finančním arbitrem, v době po [datum] (tj. 2 roky před zahájením řízení před Finančním arbitrem) [jméno] [příjmení] zaplatil na pojistném na pojistnou smlouvu I. částku [částka] (dne [datum]). Na pojistnou smlouvu II. uhradil částku [částka] v červenci 2014, což je promlčené pojistné. Přiznal-li soud I. stupně žalobci právo na vydání bezdůvodného obohacení z titulu tvrzené neplatnosti předmětných pojistných smluv celkem ve výši [částka], přiznal mu více, než mu náleží.

24. Soud I. stupně správně dovodil, že pojišťovna neuplatnila námitku promlčení nároku uplatněného žalobkyní v rozporu s dobrými mravy. Tuto otázku soud I. stupně řešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí senátu 29 Co Městského soudu v Praze i soudů vyšších stupňů. Soud si pro své rozhodnutí obstaral dostatek skutkových podkladů, z nichž dospěl ke správným závěrům. Navrhovaný výslech svědků – pracovníků pojišťovny byl nadbytečný. Podle převládajícího právního názoru odvolacího soudu, kterému koresponduje stanovisko Finančního arbitra i soudu I. stupně přijaté v projednávané věci, pojišťovna neuplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. Takový názor odpovídá aktuální judikatuře Nejvyššího soudu i Ústavního soudu přijaté ve skutkově a právně obdobných sporech (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 94/21, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Cdo 1254/2020, usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2435/20 a aktuálně usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2749/2021). Nejvyšší soud zaujal stanovisko, dle nějž dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatněného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (k tomu srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 2905/99, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Odo 561/2006). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Odo 561/2006 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Cdo 126/2009).

25. V dané věci bylo včasné uplatnění tvrzeného nároku v řízení před Finančním arbitrem a v řízení před soudem plně v rukou žalobce [jméno] [příjmení]. Z jeho tvrzení nevyplývá, že by pojišťovna svým jednáním způsobila nebo spoluzpůsobila marné uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srovnej shora) jasně vyplývá, že [jméno] [příjmení] neuplatnil tvrzení o žádné právně relevantní skutečnosti, pro kterou by bylo možné korigovat promlčení dobrými mravy. Se zřetelem k odvolacím výhradám je třeba upozornit, že odkazuje-li žalobce na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 23 Co 375/2020, pak zmíněné rozhodnutí v posouzení nemravnosti námitky promlčení (ve skutkově a právně obdobném sporu mezi klientem pojišťovny a pojišťovnou o vydání bezdůvodného obohacení získaného pojišťovnou od klienta plněním dle smlouvy o investičním životním pojištění) z ustálené rozhodovací praxe Městského soudu v Praze vybočilo. Uvedené vyplývá zejména z rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 513/2018, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 54 Co 366/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 462/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 515/2019, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 14 Co 195/2020, ze dne 27. 8. 2020 sp. zn. 29 Co 158/2020 a ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 29 Co 19/2021. Správnost takové rozhodovací praxe Městského soudu v Praze je potvrzována aktuálními rozhodnutím Nejvyššího soudu (sp. zn. 28 Cdo 2598/2020, sp. zn. 23 Cdo 1254/2020, sp. zn. 32 Cdo 1201/2020 a sp. zn. 28 Cdo 2749/2021) a též Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 94/21 a sp. zn. I. ÚS 2435/20).

26. Jak bylo zjištěno, v dané věci není namístě, aby bylo rozhodnutí Finančního arbitra nahrazeno rozhodnutím soudu v řízení dle části páté o. s. ř. Proto bylo zamítavé rozhodnutí o věci samé, obsažené ve výroku I. rozsudku soudu I. stupně, věta za středníkem, jako věcně správné potvrzeno (§ 219, § 250i o. s. ř.).

27. Každý z účastníků byl v řízení před soudem I. stupně úspěšný pouze zčásti (pojišťovna zavinila, že řízení o žalobě podané [jméno] [příjmení] bylo zčásti zastaveno a zčásti nebylo žalobě vyhověno), a proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2, § 224 odst. 1 o. s. ř.).

28. Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] byla v odvolacím řízení úspěšná, má jako účastník právo na náhradu nákladů proti neúspěšnému žalobci (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1, § 245 o. s. ř.). Pojišťovně v odvolacím řízení vznikly náklady v podobě odměny advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření a účast při jednání) po [částka] ([částka]), 2x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši [částka] ([částka]) + DPH 21% ve výši [částka], celkem [částka].

Poučení