30 C 117/2023

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 57 117 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 117 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 117 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh žalobce, aby žalované byla uložena další povinnost zaplatit mu částku 57 000 Kč se zákonným úrokem od 12. 5. 2023 do zaplacení.

III. Žalobci se nepřiznává vůči žalované náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce v žalobě, která byla doručena zdejšímu soudu do jeho datové schránky dne 9. 5. 2023, žádá po žalované kompenzaci nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, po částečném zpětvzetí žaloby, když řízení bylo pravomocným usnesením co do částky 28 383 Kč zastaveno, ve výši 57 117 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 57 117 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení.

2. Žalobce tvrdí, že jako spotřebitel, zahájil dne 18. 8. 2016 řízení před finančním arbitrem, vedené pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2016. Předmětem řízení, které bylo vedeno proti společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ instituce“) ve věci vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy investičního životního pojištění.

3. Prvoinstanční řízení před finančním arbitrem bylo ukončeno nálezem finančního arbitra č.j. FA/SR/ZP [číslo] 2016 ze dne 30. 9. 2018, kdy finanční arbitr uložil [obec] pojišťovně žalobci uhradit částku 4 500 Kč a ve zbytku návrh žalobce zamítl.

4. Žalobce jako navrhovatel podal proti výroku II. nálezu námitky, o nichž finanční arbitr rozhodl dne 30. 1. 2019, kdy tímto částečně změnil nález ze dne 30. 9. 2018. Rozhodnutí o námitkách bylo žalobci doručeno dne 1. 2. 2019.

5. Řízení před finančním arbitrem trvalo od 18. 8. 2016 do 1. 2. 2019, tedy 29 měsíců a 13 dní. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, jež byla projednána u zdejšího soudu dle § 244 o. s. ř. a dne 14. 5. 2021 rozhodl zdejší soud rozsudkem č.j. 15 C 71/2019-65, kterým žalobě vyhověl pouze co do zákonného úroku z prodlení z přiznaného plnění Finančním arbitrem, ve zbytku žalobu zamítl (dále jen„ Rozsudek“). Žalobce podal proti Rozsudku dne 28. 6. 2021 své odvolání. O odvolání žalobce rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem č.j. 29 Co 465/2021-10 ze dne 31. 3. 2022, kterým rozsudek soudu prvého stupně potvrdil a Instituci přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Rozsudek Městského soudu v Praze byl žalobci doručen dne 11. 5. 2022, čímž řízení před soudem pravomocně skončilo.

6. Celková délka správního a navazujícího soudního řízení tedy činí 68 měsíců a 23 dnů.

7. Podle znění § 15 odst. 1 ZFA platí, že„ Arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce“ Podle znění § 16 odst. 2 ZFA pak platí, že,,Arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.“ 8. Finanční arbitr nedodržel v řízení sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] zákonné lhůty dané § 15 ZFA a v § 16 ZFA a řízení tak zatížil nesprávným úředním postupem.

9. Finanční arbitr nevydal v řízení nález ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách, čímž udržoval žalobce po extrémně dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku sporu. Tím žalobci ve smyslu § 13 a § 31a ZOdpŠk vznikla nemajetková újma. Řízení před finančním arbitrem trvalo od 26. 7. 2017 do 14. 4. 2020, tedy 32 měsíců a 19 dnů.

10. Řízení se týkalo smlouvy investičního životního pojištění, kterou žalobce uzavřel s institucí s cílem vytvořit si finanční rezervu do budoucna. Žalobce se na finančního arbitra obrátil v obtížné životní situaci, kdy měl důvodné podezření o neplatnosti této pojistné smlouvy a obával se, že by o investované peníze mohl přijít. Po celou dobu řízení tak byl v existenční nejistotě, řízení ho zatěžovalo nejen psychicky, ale i časově, když musel čelit dlouhodobé nečinnosti finančního arbitra, přestože úřad finančního arbitra byl zřízen s cílem, aby šetřil čas a finance spotřebitelům, jak předpokládá Směrnice pro alternativní řešení spotřebitelských sporů. Právě zákonem garantovaná rychlost a bezplatnost řízení před finančním arbitrem byly hlavní důvody, proč se se sporem obrátil na finančního arbitra a ne na obecný soud.

11. Žalobce vyčíslil požadavek na kompenzaci nemajetkové újmy v souladu s platnou judikaturou následovně: kompenzace za rok, resp. měsíc trvání řízení je 15 000 Kč, resp. 1 250 Kč. První dva roky řízení (kompenzace snížená o 50 %) 24 měsíců, kompenzace za první dva roky 24 x 625 Kč je 15 000 Kč. Kompenzaci celkem vyčíslil žalobce na 85 500 Kč, když základní sazbu v souladu s rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. 68 Co 98/2020-67 navýšil o 20 % za to, že finanční arbitr neprodloužil zákonnou lhůtu k vydání nálezu a k vydání rozhodnutí o námitkách.

12. Žalobce vyzval žalovanou dne 11. 11. 2022 ke kompenzaci nemajetkové újmy, přičemž žalovaná reagovala dopisem„ Sdělení k žádosti“ ze dne 22. 5. 2023 (doručený právnímu zástupci žalobkyně dne 22. 5. 2023), v němž konstatovala, že v řízení sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] a u zdejšího soudu sp. zn. 15 C 71/2019 a u Městského soudu v Praze sp. zn. 29 Co 465/2021-10„ došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody tím, že v řízení došlo k průtahům“, a dále, že„ se omlouvá za nepřiměřeně dlouhou celkovou dobu řízení též a za nesprávný postup finančního arbitra, který neinformoval účastníky o prodloužení lhůt k vydání rozhodnutí.“ Dále žalovaná poskytla žalobci finanční náhradu ve výši 28 383 Kč a ve zbytku jeho žádost zamítla.

13. Po podání žaloby žalovaná nárok žalobce částečně uspokojila a zaplatila žalobci částku 28 383 Kč. I tak nepovažuje odškodnění mu poskytnuté za adekvátní.Jelikož celková délka řízení byla stanovena na 68 měsíců a 23 dní, přičemž žalobcem nebyly prokázány žádné důvody odůvodňující navýšení předmětné částky (v případě navýšení se již neuplatňuje presumpce újmy, ale je třeba důvody pro navýšení ze strany žalobce prokázat v souladu s kritérii Stanoviska), a současně se nejedná o délku řízení extrémní, byla stanovena základní částka ve výši 15 000 Kč za jeden rok řízení, kdy za první dva je tato částka krácena na polovinu v souladu se Stanoviskem. Celková základní částka za délku řízení v trvání 68 měsíců a 23 dnů tak činila 70 958 Kč (5 let 60 000 Kč, 8 měsíců 10 000 Kč a 23 dnů 958 Kč). Základní částka je pak navyšována nebo snižována ve vazbě na ve Stanovisku daná kritéria. Při posuzování žádosti žalobce došlo ke snížení základní částky o 80 %, a to za složitost věci, kdy se jedná o řízení hmotněprávní složité a procesní složitost (více instancí) a dále s ohledem na význam řízení pro žalobce a jeho chování v průběhu řízení a současně navýšení o 20 % za jednání orgánů státní správy, včetně soudů. Z uvedených důvodů byla základní částka redukována o 60 %, tj. na částku 28 383 Kč.

14. Žalovaná ve shodě s vyjádřením finančního arbitra, který se ve věci (bez výslovné výzvy soudu vyjádřil) žádá zamítnutí žaloby s tím, že konstatování porušení práva a omluva žalobkyni včetně již vyplacené finanční kompenzace žalovaná ji pokládá za dostačující.

15. Žalovaná k výzvě soudu sdělila, že nárok uplatněný žalobou byl vznesen předčasně, neboť jak je uvedeno výše, žalovaná, k žádosti o náhradu za nepřiměřenou délku řízení ze dne 11. 11. 2022, jež byla žalované téhož dne doručena (jak učinili účastníci nesporným) se žalobci přípisem ze dne 22. 5. 2023, čj. MF [číslo], omluvila a poskytla mu finanční náhradu ve výši 28 383 Kč. Z toho důvodu žalovaná žalobou uplatňovaný nárok ve zbývající části neuznává.

16. Celková délka řízení trvala celkem 68 měsíců a 13 dnů, kdy docházelo zejména k průtahům v navazujícím soudním řízení před soudem prvého stupně.

17. Poukázala, že řízení před finančním arbitrem bylo zahájeno dne 18. 8. 2016 a navrhovatel (žalobce v tomto řízení) podal dva návrhy, kdy řízení o obou návrzích finanční arbitr usnesením spojil do jednoho. Oba návrhy vykazovaly nedostatky, které byly na výzvu odstraněny. Dne 29. 3. 2017 oznámil finanční arbitr zahájení řízení Instituci a vyzval ji k vyjádření se. Instituce opakovaně požádala o prodloužení lhůty k poskytnutí vysvětlení, kterým finanční arbitr vyhověl. Instituce předložila vyjádření a podklady dne 26. 5. 2017 a 30. 5. 2017. Navrhovatel vyzval dne 3. 8. 2017 finančního arbitra k přijetí opatření proti nečinnosti. Finanční arbitr vyzval dne 19. 9. 2017 k vyjádření k předběžnému právnímu posouzení. Navrhovatel dne 24. 10. 2017 předložil své vyjádření a odmítl přijmout návrh smírného řešení sporu. Dne 9. 11. 2017 finanční arbitr vyzval navrhovatele a instituci k seznámení se s poklady. Navrhovatel ve svém následném vyjádření ze dne 20. 12. 2017 sdělil, že je ochotný jednat o smírném vyřešení sporu a z opatrnosti vznesl námitku promlčení. Instituce dne 28. 2. 2018 sdělila, že se opakovaně pokoušela o smírné řešení sporu, avšak neúspěšná, a trvá na vydání rozhodnutí ve věci. Navrhovatel vyzval dne 21. 3. 2018 finančního arbitra k přijetí opatření proti nečinnosti. Finanční arbitr sdělil dne 6. 8. 2018 navrhovateli i Instituci, že prodlužuje lhůtu pro vydání nálezu z důvodu vznesení zásadních námitek po seznámení se s podklady. Finanční arbitr vydal nález dne 30. 9. 2018. Dne 3. 10. 2018 podala Instituce proti vydanému nálezu námitky a dne 15. 10. 2018 podal námitky i Navrhovatel. Instituce se k námitkám Navrhovatele vyjádřila dne 21. 11. 2018. Navrhovatel se k námitkám Instituce nevyjádřil. Finanční arbitr dne 14. 12. 2018 sdělil účastníkům prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách a zároveň vyzval Navrhovatele k předložení podkladů. Dne 16. 12. 2018 předložil Navrhovatel vyjádření. Dne 8. 1. 2019 sdělil finanční arbitr Navrhovateli i Instituci, že prodlužuje lhůtu pro vydání rozhodnutí o námitkách, a následně tak učinil i dne 29. 1. 2019. Navrhovatel vzal v námitkách svůj návrh co do částky ve výši 30.136 Kč s příslušenstvím částečně zpět, musel finanční arbitr tuto dispozici s předmětem sporu ve výrocích [příjmení] zohlednit. Finanční arbitr vydal dne 30. 1. 2019 rozhodnutí o námitkách. Řízení o námitkách bylo zahájeno dne 3. 10. 2018. Rozhodnutí o námitkách vydal finanční arbitr po uplynutí zákonem předpokládané lhůty. Zákonem předpokládanou třiceti, resp. šedesátidenní lhůtu pro vydání rozhodnutí námitkách překročil o 8 týdnů (58 dnů). Celková délka řízení před finančním arbitrem je 29 měsíců a 12 dnů (od 18. 8. 2016 do 30. 1. 2019). V předmětné věci se po rozhodnutí finančního arbitra o námitkách obrátila Instituce ([právnická osoba]) na Obvodnímu soudu pro Prahu 1 s žalobou proti žalobci podle ustanovení § 244 o. s. ř., která byla projednávaná pod sp. zn. 15 C 71/2019 Obvodní soud pro Prahu 1 vyhlásil dne 14. 5. 2021 rozsudek. Žalobce podal proti rozsudku odvolání, o kterém bylo rozhodnuto dne 31. 3. 2022. Žalobce dále podal dovolání a dovolací řízení bylo ukončeno dne 24. 10. 2022. Předmětem řízení, které trvalo 3 roky, 1 měsíc a 13 dnů, byl soudní přezkum nálezu finančního arbitra. V řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 se vyskytl průtah trvající cca 20 měsíců. Celková délka napadeného řízení před finančním arbitrem a následně řízení soudní činí 68 měsíců a 23 dnů a tuto délku nelze z důvodů výše uvedených považovat za nepřiměřenou. Finanční arbitr si v souladu se zásadou vyšetřovací sám musí obstarat veškeré nezbytné podklady. Nalézací soud musí posoudit stejné složité hmotněprávní otázky jako finanční arbitr. Žalobce s finančním arbitrem nijak nespolupracoval. Žalobce neodkládal zaplacené pojistné a ani finančního arbitra neinformoval o základních skutkových otázkách. Žalobce vznesl před finančním arbitrem téměř úplně promlčený nárok. Celková základní částka za délku řízení v trvání 68 měsíců a 23 dnů tak činila 70 958 Kč. Při posuzování žádosti žalobce došlo ke snížení základní částky o 80 %, a to za složitost věci a dále s ohledem na význam řízení pro žalobce a jeho chování v průběhu řízení a současně navýšení o 20 % za jednání orgánů státní správy, včetně soudů. Z uvedených důvodů byla základní částka redukována o 60 %, tj. na částku 28 383 Kč. Doba, po kterou finanční arbitr shromažďuje všechny podklady rozhodné pro vydání nálezu, není zákonem nijak upravena, neboť zákonodárce nemohl předem predikovat, jaké všechny druhy sporů bude finanční arbitr řešit, jaká tvrzení budou účastníci řízení předkládat, jak budou v řízení spolupracovat, jaké podklady bude třeba shromáždit apod. Neurčuje-li zákon správnímu orgánu žádné lhůty, je správní orgán povinen podle ustanovení § 6 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, činit úkony v přiměřené lhůtě a to tak, aby nikomu (správnímu orgánu, účastníkům řízení aj. osobám) nevznikaly zbytečné náklady, a zároveň tak, aby jeho postup zatěžoval dotčené osoby pokud možno co nejméně. Podklady pro vydání nálezu je však finanční arbitr oprávněn ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 správního řádu ve spojení s ustanovením § 10 odst. 3 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, požadovat v takové míře, která mu umožní vydat v řízení rozhodnutí. Podle názoru žalované nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v rámci shromažďování podkladů pro rozhodnutí v souvislosti s porušením povinnosti učinit úkon v přiměřené lhůtě, shromažďování podkladů o celkové délce 445 dnů je akceptovatelné, a to i s ohledem na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020 č. j.: 63 Co 213/2020-96, na něž žalovaná odkazuje. Též poukázala na nepatrný význam řízení pro žalobce, když jeho nárok byl téměř promlčen a žalobci beztak mohl přiznat z titulu bezdůvodného obohacení z jedné smlouvy 3 000 Kč a z druhé plnění ve výši 1 500 Kč. Žalobce přes opakované výzvy arbitra neprojevil snahu uzavřít s pojišťovnou smír. Žalobce vznesl námitku promlčení ohledně nároků pojišťovny až po výzvě k seznámení se s podklady.

18. Řízení před finančním arbitrem bylo zahájeno dnem 18. 8. 2016 doručením dvou návrhů žalobce jakožto Navrhovatele. Finanční arbitr usnesením řízení o obou návrzích spojil do jednoho řízení. Oba návrhy vykazovaly nedostatky, vyzval finanční arbitr Navrhovatele dne 28. 11. 2016 k jejich odstranění. Navrhovatel odstranil vady podání dne 21. 12. 2016. Dne 29. 3. 2017 oznámil finanční arbitr zahájení řízení Instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu, poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu. Instituce požádala finančního arbitra dne 19. 4. 2017 o prodloužení lhůty k vyjádření. Finanční arbitr žádosti dne 27. 4. 2017 vyhověl. Instituce požádala finančního arbitra opakovaně dne 9. 5. 2017 o prodloužení lhůty k poskytnutí vysvětlení. Finanční arbitr žádosti dne 12. 5. 2017 vyhověl. Instituce předložila vyjádření a podklady dne 26. 5. 2017 a 30. 5. 2017. Navrhovatel vyzval dne 3. 8. 2017 finančního arbitra k přijetí opatření proti nečinnosti. Finanční arbitr vyzval dne 19. 9. 2017 k vyjádření k předběžnému právnímu posouzení. Finanční arbitr Navrhovateli sdělil, že po připuštění námitky promlčení je bezdůvodné obohacení na straně Navrhovatele z odkupného (nebo mimořádných výběrů) vyšší než bezdůvodné obohacení na straně Instituce z přijatého pojistného, a proto není nic, co by Navrhovateli z titulu bezdůvodného obohacení přiznal. V rámci smírného řešení sporu Instituce navrhla, že Navrhovateli vyplatí část zaplaceného pojistného (sníženého o rizikové pojistné, část správních nákladů a provizi na jednu z Pojistných smluv, na jejímž uzavření se Navrhovatel jako tipař podílel) a náklady právního zastoupení. Finanční arbitr odkázal Navrhovatele na svoji ustálenou rozhodovací praxi v otázkách promlčení. Navrhovatel dne 24. 10. 2017 předložil finančnímu arbitrovi své vyjádření k předběžnému právnímu posouzení a odmítl přijmout návrh smírného řešení sporu. Dne 9. 11. 2017 finanční arbitr vyzval Navrhovatele a Instituci k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí, které nařídil na 7. 12. 2017 v sídle Kanceláře finančního arbitra. Navrhovatel dne 9. 11. 2017 požádal o zaslání podkladů shromážděných v řízení. Finanční arbitr dne 5. 12. 2017 zaslal Navrhovateli požadovanou spisovou dokumentaci. Dne 7. 12. 2017 požádala Instituce o zaslání podkladů shromážděných v Řízení. Finanční arbitr dne 7. 12. 2017, zaslal Instituci požadovanou dokumentaci. Navrhovatel předložil vyjádření ke spisové dokumentaci dne 20. 12. 2017 a finančnímu arbitrovi sdělil, že je ochotný jednat s Institucí o smírném vyřešení sporu za podmínek uvedených v předběžném právním posouzení. Z opatrnosti současně vznesl Navrhovatel námitku promlčení. Přípisem ze dne 8. 2. 2018 vyzval finanční arbitr Instituci k vyjádření se k návrhu Navrhovatele k jednání o smíru. Instituce ve svém vyjádření z dne 28. 2. 2018 sdělila, že se opakovaně pokoušela o smírné řešení sporu s Navrhovatelem. Navrhovatel však na návrhy Instituce nepřistoupil, proto Instituce trvá na vydání rozhodnutí ve věci. Navrhovatel vyzval dne 21. 3. 2018 finančního arbitra k přijetí opatření proti nečinnosti. Přípisem ze dne 25. 4. 2018 vyzval finanční arbitr Instituci k předložení vyjádření k námitce promlčení, kterou vznesl Navrhovatel ve svém vyjádření ze dne 20. 12. 2017. Instituce doručila své vyjádření dne 14. 5. 2018. Finanční arbitr dne 6. 8. 2018 sdělil Navrhovateli i Instituci, že prodlužuje lhůtu pro vydání nálezu z důvodu vznesení zásadních námitek po seznámení s podklady a nutnosti činit další úkony ve věci. Finanční arbitr vydal nález dne 30. 9. 2018.

19. Dne 3. 10. 2018 podala Instituce proti vydanému nálezu námitky a dne 9. 10. 2018 vyzval finanční arbitr Navrhovatele, aby se k námitkám Instituce vyjádřil. Navrhovatel proti nálezu podal dne 15. 10. 2018 námitky. Finanční arbitr vyzval dne 5. 11. 2018 Instituci k vyjádření se k námitkám Navrhovatele. Instituce se k námitkám Navrhovatele vyjádřila dne 21. 11. 2018. Navrhovatel se k námitkám Instituce nevyjádřil ani nepožádal o prodloužení lhůty k vyjádření. Finanční arbitr dne 14. 12. 2018 sdělil účastníkům řízení prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách a zároveň vyzval Navrhovatele k předložení podkladů. Dne 16. 12. 2018 předložil Navrhovatel vyjádření. Dne 8. 1. 2019 sdělil finanční arbitr Navrhovateli i Instituci, že prodlužuje lhůtu pro vydání rozhodnutí o námitkách. Finanční arbitr dne 29. 1. 2019 sdělil Navrhovateli i Instituci, že opakovaně prodlužuje lhůtu pro vydání rozhodnutí v řízení. Protože Navrhovatel vzal v Námitkách Navrhovatele svůj návrh co do částky ve výši 30.136 Kč s příslušenstvím částečně zpět (nově žádal jen zaplacení částky ve výši 17.158 Kč s příslušenstvím), musel finanční arbitr tuto dispozici s předmětem sporu ve výrocích [příjmení] zohlednit. Finanční arbitr vydal dne 30. 1. 2019 rozhodnutí o námitkách.

20. Celková délka řízení před finančním arbitrem trvala 29 měsíců a 12 dnů (od 18. 8. 2016 do 30. 1. 2019).

21. V předmětné věci se po rozhodnutí finančního arbitra o námitkách obrátila Instituce ([právnická osoba]), která dne 19. 3. 2019 podala na žalobce k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žalobu podle ustanovení § 244 občanského soudního řádu, která byla projednávaná pod sp. zn. 15 C 71/2019. Řízení pod sp. zn. 14 C 82/2019 o žalobě žalobce proti [právnická osoba] dle § 244 o. s. ř., které bylo zdejšímu soudu doručeno dne 29. 3. 2019, usnesením ze dne 25. 11. 2020, č.j. 15 C 71/2019-36, které nabylo právní moci dne 24. 12. 2020, byla tato řízení spojena ke společnému řízení a řízení ohledně žaloby podané [právnická osoba] proti žalobci (zde žalovanému [příjmení] [celé jméno žalobce]) bylo zastaveno a po právní moci usnesení bylo pokračováno ohledně žaloby žalobce, původně vedené pod sp. zn. 14 C 82/2019. Dne 16. 12. 2020 se konalo první jednání, dne 5. 5. 2021 se konalo další jednání. Dne 14. 5. 2021 soud vyhlásil rozsudek. V rozsahu výroku II. se nález Finančního arbitra ze dne 30. 9. 2018, č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2016, ve spojení s rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách ze dne 30. 1. 2019, č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2016, nahrazuje tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 3 000 Kč od 30. 8. 2016 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 1 500 Kč od 30. 8. 2016 do zaplacení; ve zbývajícím rozsahu, aby soud nahradil nález Finančního arbitra ze dne 30. 9. 2018, č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2016, ve spojení s rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách ze dne 30. 1. 2019, č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2016, tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku ve výši 14 158 Kč s příslušenstvím a částku 85 440 Kč a že výrok III. Finančního arbitra ze dne 30. 9. 2018, č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2016, ve spojení s rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách ze dne 30. 1. 2019, č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2016 se ruší, se žaloba žalovaného zamítá.

22. Dne 28. 6. 2021 žalobce podal proti rozsudku odvolání. Dne 29. 6. 2021 žalovaný podal proti rozsudku odvolání. Dne 6. 12. 2021 byl spis odeslán odvolacímu soudu. Dne 31. 3. 2022 se konalo jednání u odvolacího soudu pod sp. zn. 29 Co 465/2021, na kterém odvolací Městský soud rozsudkem ze dne 31. 3. 2022 č.j. 29 Co 465/2021-109 rozhodl tak, že řízení o žalobě s návrhem, aby soud nahradil výrok II. nálezu Finančního arbitra ze dne 30. 9. 2018, č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2016, ve znění výroku III. rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách ze dne 30. 1. 2019, č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2016, tak, že [právnická osoba] je povinna zaplatit [celé jméno žalobce] zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% z částky 3 000 Kč od 30. 8. 2016 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% z částky 1 500 Kč od 30. 8. 2016 do zaplacení, se zastavuje. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. v tomto rozsahu zrušuje. A ve výroku I. ve větě za středníkem se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje.Rozhodnutí odvolacího soudu žalobci doručeno dne 11. 5. 2022 podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které bylo pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání zastaveno usnesením ze dne 6. 9. 2022, které bylo žalobci doručeno dne 12. 9. 2022. V řízení se vyskytl průtah Obvodního soudu pro Prahu 1 trvající cca 20 měsíců, než bylo nařízeno první jednání, další pětiměsíční prodlevu soud způsobil při předání spisu odvolacímu soudu.

23. Řízení trvalo od 29. 3. 2019 do 11. 05. 2022, tedy 37 měsíců a 13 dní, rozsudek Městského soudu v Praze byl žalobci doručen dne 11. 5. 2022, čímž řízení před soudem pravomocně skončilo. Předmětem posuzovaného řízení, které trvalo 3 roky, 1 měsíc a 13 dnů, tedy celková délka napadaného řízení před finančním arbitrem a následné řízení soudní činí 68 měsíců a 13 dnů.

24. Po právní stránce lze věc posoudit takto: podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

25. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle odst. 2 cit. ustanovení byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle odst 3 cit. ustanovení nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

26. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk:„ Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.“ 27. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Žalobkyně podmínku splnila, dne 22. 2. 2021 byl žalobkyni zaslán přípis, v němž žalovaná konstatovala, že v řízení spis. zn. FA/SR/ZP [číslo] došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody tím, že v řízení došlo k průtahům a zároveň se žalobkyni omluvila za nepřiměřeně dlouhou celkovou dobu řízení pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] a za nesprávný postup finančního arbitra, který neinformoval účastníky o prodloužení lhůt k vydání rozhodnutí.“ 28. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení.

29. Řízení před finančním arbitrem spadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, jde ohledně práva na odčinění újmy způsobené nepřiměřenou délkou takového řízení o jediný nárok i v případě, kdy řízení částečně probíhalo před správními orgány a částečně před soudy. Dle výše citované judikatury má v tomto případě za žalovanou jednat Ministerstvo financí.

30. Dle čl. 38 Listiny základních práv a svobod:„ (1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. (2) Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.“ 31. Dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy:„ Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků, anebo v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.“ 32. Ustanovení čl. 38 Listiny hovoří ve svém prvním odstavci výhradně o řízeních soudních. Druhý odstavec již výslovně nestanoví, zda práva zde upravená se vztahují pouze na soudní řízení, anebo i na řízení jiná. Jelikož druhý odstavec navazuje na úpravu prvního odstavce, je nutné dovodit, že i tento odstavec se vztahuje především na řízení soudní. Uvedený závěr lze dovodit i z obsahu tohoto ustanovení, neboť toto ustanovení mimo jiné upravuje právo, aby věc byla projednána veřejně. Veřejnost jednání je znakem odlišujícím řízení před orgánem moci soudní od řízení před ostatními orgány veřejné moci, především před orgánem moci výkonné. Nelze tak dovodit právo žalobkyně z čl. 38 odst. 2 Listiny právo na přiměřenou délku správního řízení. Toto právo nelze jednoznačně dovodit ani z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť ten hovoří o„ projednání soudem“ a o rozhodnutí o„ občanských právech nebo závazcích“. Citované ustanovení tak vedle trestních věcí chrání práva účastníků výlučně v řízeních, v nichž má být rozhodnuto o jejich občanských právech nebo závazcích.

33. Z judikatury ESLP však plyne závěr, že tento soud termín„ projednání soudem“ vykládá široce, a tudíž za soud považuje i orgán, který není soudem podle vnitrostátního práva, pokud tento orgán rozhoduje o občanských právech nebo závazcích účastníka (srov. např. [příjmení] proti Rakousku, rozsudek ze dne 22. 10. 1984, stížnost [číslo]). Evropský soud ve své judikatuře dále dovodil, že pro aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy nestačí slabý vztah předmětného sporu k civilním právům a závazkům stěžovatelů, nýbrž výsledek řízení musí být pro tato práva a závazky určující, jinými slovy musí se týkat jejich existence, rozsahu nebo podmínek výkonu (srov. [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] proti Belgii, rozsudek ze dne 23. 6. 1981, stížnosti [číslo] nebo [příjmení] proti Polsku, rozsudek ze dne 2. 2. 2010, stížnost [číslo]).

34. Podle čl. 6 odst. 1 věty první zákona č. 209/1992 Sb., Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP termín„ projednání soudem“ vykládá široce, když za soud považuje i orgán, který není soudem podle vnitrostátního práva, pokud rozhoduje o občanských právech nebo závazcích účastníka, ovšem pouze za splnění podmínky, že je absolvování správního řízení nezbytnou podmínkou pro přístup k soudu a že na správní řízení soudní přezkum rovněž navazuje (pouze tehdy lze uvažovat o přiměřenosti celkové délky správního a soudního řízení). Řízení před finančním arbitrem nahrazuje sporné řízení před soudem (§1 odst. 1 ZFA), kdy finanční arbitr rozhoduje o subjektivních právech spotřebitele a instituce. Soud má za to, že řízení před finančním arbitrem se přímo týká majetkových práv a má přímý dopad do majetkové sféry účastníka, proto na ně dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy a imateriální újma vzniklá nepřiměřenou dobou tohoto řízení se presumuje. K témuž závěru se přiklonil Městský soud v Praze, např. v rozsudku ze dne 24. 6. 2020, č.j. 68 Co 98/2020-67, ze dne 9. 9. 2020, čj. 62 Co 213/2020-96 a v řadě dalších. K možnosti aplikace čl. 6 Úmluvy na posouzení tvrzené újmy žalobkyně dospěl rovněž Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/2020.

35. S ohledem na § 13 ZOdpŠk je tak třeba na posouzení přiměřenosti délky řízení a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

36. Lhůtu pro nalézací řízení před arbitrem stanoví § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi (dále také jen„ ZFA“), podle kterého arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr má účastníky řízení bezodkladně vyrozumět o prodloužení lhůty. Na rozhodnutí o námitkách proti nálezu má arbitr dle § 16 odst. 2 ZFA lhůtu 30 dnů ode dne doručení námitek arbitrovi, ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit. Podle § 24 ZFA se pro řízení podle tohoto zákona podpůrně užije správní řád (500/2004 Sb.). Dle § 36 odst. 3 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

37. V případě správního řízení, které je vázáno zákonnými lhůtami, neuplatní § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk. Z dikce tohoto ustanovení totiž jednoznačně vyplývá, že povinnost vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě má státní orgán pouze tehdy, pokud zákon žádnou lhůtu nestanoví. Tentýž závěr lze dovodit z § 6 odst. 1 věty druhé zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“).

38. V projednávaném případě není až tak rozhodující, kdy došlo ke shromáždění podkladů, a začala běžet devadesátidenní lhůta pro vydání nálezu, neboť předmětem odškodnění nejsou jednotlivé průtahy ale celková doba posuzovaného řízení, která přesáhla 2 roky a 8 a půl měsíce. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat, což je dle názoru odvolacího soudu v daném případě obvykle doba 2 let.

39. S ohledem na § 13 o.z. odvolací soud dospěl k závěru, že pokud senáty Městského soudu v Praze i za kratší dobu shodných řízení před finančním arbitrem poskytují finanční zadostiučinění, je v daném případě nutno taktéž žalobkyni odškodnit její újmu poskytnutím finanční částky (rozhodnutí 68 Co 98/2020, 29 Co 417/2020, 19 Co 375/2021 či 58 Co 136/2022).

40. Při stanovení základní částky vyšel soud z částky 15 000 Kč za první 2 roky vedení řízení a částky 1 250 Kč za každý následující měsíc. Základní částku 71 250 Kč pak soud korigoval ve smyslu § 31a odst. 3 zákona.

41. K otázce složitosti řízení Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 30Cdo 367/2013 uvedl, že„ složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní“. Jednotlivé důvody složitosti je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popřípadě i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky k projednání věci (viz též rozsudek sp. zn. 30Cdo 2138/2009 citovaný ve Stanovisku).

42. S ohledem na skutečnost, že předmětem posuzovaného řízení byla neplatnost dvou pojistných smluv o investičním životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení, jež byly spojeny do jednoho řízení, finanční arbitr řešil i otázku promlčení, nutno uzavřít, že se jednalo o spor velmi hmotně právně složitý, což je soudu známo i z jeho úřední činnosti (viz např. rozsudek MS v [obec] sp. zn. 14 Co 195/2020). Z tohoto důvodu ponížil základní částku o 30 %.

43. Za skutkovou složitost (řízení ovládané metodou vyšetřovací, finanční arbitr musel posuzovat množství listinných důkazů) přistoupil soud ke snížení o 10 % a za procesní složitost (finanční arbitr opakovaně vyžadoval doklady, vyzýval žalobce i Instituci k doplnění návrhu, řešil žádosti o prodloužení lhůty k doplnění dokladů, pokoušel se o smír a podobně), snížil tuto částku o 10 %. Dále soud snížil částku o dalších 10 %, neboť na řízení před arbitrem navazovalo řízení soudní ve dvou stupních, ovšem u zdejšího soudu se řešila i vzájemná žaloba (pod sp. zn. 15 C 71/2019 bylo spojeno řízení vedenou pod sp. zn. 14 C 82/2019) tudíž soud snížil částku o dalších 10 %.

44. Význam řízení byl pro žalobce standardní (což tvrdil i sám žalobce).

45. Celkově soud snížil základní částku o 60 % a dospěl k závěru, že žalobci v daném řízení náleží odškodnění imateriální újmy v částce 28 500 Kč, která odpovídá okolnostem daného případu.

46. Soud nepřistoupil ke zvýšení základní částky za průtahy finančního arbitra, k čemuž dospěl odvolací soud v rozsudku sp. zn. 68 Co 98/2020, neboť nevydání rozhodnutí v zákonných lhůtách byly důvodem toho, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a za nepřiměřeně dlouhé řízení se žalobkyni poskytuje odškodnění imateriální újmy; nejedná se o kritérium dle § 31a odst. 3 písm. d/ zákona, jež cílí např. na závažná procesní pochybení či nerespektování závazného právního názoru apod.

47. Protože žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 28 383 Kč, zbývá doplatek ve výši 117 Kč.

48. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění zákona č. 160/2006 Sb., nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle § 14 odst. 2 byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány. Podle § 14 odst. 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

49. Podle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Zákonný požadavek na předběžné projednání nároku na náhradu škody u ústředního orgánu je sice obligatorní podmínkou pro uplatnění tohoto nároku u soudu, neboť poškozený se může se svým nárokem obrátit na soud pouze tehdy, jestliže do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok příslušným úřadem plně uspokojen, jde však o podmínku procesněprávní.

50. Žalobce doručil žádost o náhradu škody dne 11. 11. 2022 a žalovaná se přípisem ze dne 22. 5. 2023 žalobci omluvila a poskytla mu finanční náhradu ve výši 28 383 Kč dne 22. 5. 2023, tudíž po uplynutí šesti měsíční lhůty. Nelze tedy přisvědčit žalobci, že žaloba byla podána předčasně.

51. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

52. Žalovaná je počínaje dnem 12. 5. 2023 s plněním v prodlení a žalobce správně od tohoto data požadoval platit s jistinou též zákonný úrok z prodlení.

53. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 150 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení. Žalobce byl sice úspěšný co do základu, avšak ohledně výše plnění jen nepatrně. Žalovaná mu v podstatě shodnou částku přiznala o 9 dnů později po uplynutí šestiměsíční lhůty danou jí zákonem k projednání jeho žádosti, kterou předčasně uplatnil nárok, v čemž soud spatřuje důvod hodný zvláštního zřetele nepřiznat žalobci náklady řízení.

Poučení