29 CO 49/2022-184

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň JUDr. Hany Horákové a JUDr. Lenky Rutové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky částka s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 38 C 50/2021-167 ze dne 18. října 2021 <b>I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje a ve výroku II. se mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši [částka] do 7 dnů od právní moci rozsudku u Mgr. [jméno] [jméno].</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku u Mgr. [jméno] [jméno].</b> 1. Napadeným rozsudkem, výrokem I., okresní soud žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl, a výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení [částka].

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný projevil zájem o hudební aparaturu ve vlastnictví žalobce v souvislosti se [jméno] kolem [datum] a žalobce mu dne [datum] proti záloze [částka] předal reproduktory, procesor a kabely. Reproduktory [anonymizováno] a stativy, které u sebe původně měla jiná osoba, si žalovaný mohl ponechat. Za předaný mix žalobce žalovanému zdarma nabídl jiný, [značka automobilu], a dne [datum] jej žalovanému vyměnil. Od druhé poloviny prosince 2018 do druhé poloviny ledna 2019 řešili účastníci nákup reproduktorů JBL, přičemž k jejich dodání a zapojení s pomocí žalobce došlo dne [datum]. Reproduktory byly funkční až do [datum], což vyplynulo z komunikace mezi účastníky, respektive i z komunikace mezi žalobcem a bratrem žalovaného a z výpovědí svědků. [příjmení] bratr žalovaného dne [datum] napsal, že reproduktory hrají a chtěl by je na splátky, ale již dne [datum] bylo žalobci sděleno, že u jednoho reproduktoru nehrají výšky a od [datum] tyto nefungovaly ani u druhého reproduktoru. Žalovaný opakovaně v březnu a dubnu 2019, kontaktoval žalobce za účelem opravy reproduktorů a žalobce se za tímto účelem měl obrátit na [jméno] [příjmení]. Dne [datum] žalovaný žalobci nabídl, že mu buď reproduktory vrátí, nebo je koupí za dobrou cenu. Po požadavku žalovaného na vrácení zálohy [částka] došlo mezi účastníky k hádce ohledně bezplatného využití zbývajícího zařízení žalovaným a zodpovědnosti žalobce za stav reproduktorů. Žalobce požádal o vrácení poskytnutých zařízení v měsících září 2019, v dubnu v květnu a v červenci 2020. Na zařízení se žalobce dotazoval a ve dvou případech nabídl žalovanému uspořádání společné akce. Zpočátku přátelská konverzace se vyhrotila a k řešení nastalých problémů, ať již poruchy na zařízení, či jeho vrácení, přistupovaly liknavě obě strany, byť soud shledal zájem na vyřešení v podobě vrácení zařízení na straně žalobce. Rovněž docházelo průběžně k obměnám v podobě návrhů účastníků na řešení situace, vrácení či výměny zařízení, o jejichž předávání nebyly v minulosti podepisovány žádné protokoly. Závěr, po jakou dobu žalovaný zařízení držel, soud zjistil ze souhlasného prohlášení účastníků, částečně svědeckých výpovědí i vzájemné elektronické komunikace. Výškové reproduktory v repro soustavě nefungovaly řádně již od [datum] a jejich nefunkčnost byla potvrzena i protokolem o servisní opravě po vrácení zařízení ze dne [datum] a výpovědí svědka [jméno] [příjmení], který opravu prováděl a který rovněž vezl reproduktory do klubu žalovaného a byl přítomen i předání aparatury v květnu 2021. S přihlédnutím ke komunikaci účastníků byla soudem zjištěna vzájemná funkční provázanost jednotlivých zařízení a nebylo tak možné posuzovat vznik bezdůvodného obohacení ve vztahu k některému z nich. Proto soud dovodil, že žalovaný nemohl mít z užívání tohoto zařízení žádný majetkový prospěch. I svědek [jméno] [příjmení] zmínil náchylnost reproduktorů JBL k poruchám výšek, když je sám opakovaně opravoval. V rámci elektronické komunikace při zapojování reproduktorů [anonymizováno] žalobce výslovně uvedl, že reproduktory [anonymizováno] mají limitér, ale tuto skutečnost ve své výpovědi popřel svědek [jméno] [příjmení]. Fakticky tak k nefunkčnosti zařízení mohl přispět i sám žalobce sdělením nesprávných technických parametrů zařízení, v důsledku čehož došlo k jejich nesprávnému použití. Přitom žalovaný, či jeho bratr, v rámci komunikace s žalobcem uváděli, že výšky ani samotné reproduktory nedávali na maximum a nesprávné zacházení bylo případně možné řešit včasným servisem. Soud shrnul, že reproduktory JBL byly nefunkční od března 2019 a žalovaný opakovaně žalobci nabízel, aby si audio zařízení u něj vyzvedl a případně opravil pro účely jeho prodeje. V případě zálohy [částka] soud konstatoval, že byla poskytnuta dne [datum] v souvislosti s dočasným poskytnutím reproduktorů žalovanému, které si následně dne [datum] vyzvedl u žalobce [jméno] [příjmení], a mixážního pultu, za nějž žalobce poskytl žalovanému dne [datum] zdarma pult zn. Yamaha Okresní soud zvažoval, zda na zjištěný skutkový stav lze aplikovat ustanovení o kupní smlouvě, kterého se zpočátku žalobce domáhal, či zda byla mezi účastníky uzavřena smlouva o výpůjčce, nájemní smlouva, či zda žalobce požaduje vydání bezdůvodného obohacení (§§ 2079, 2193, 2201 a 2991 o. z.). Po právní stránce soud uzavřel, že veškeré dohody mezi účastníky byly ústní a nebylo prokázáno, že by mezi nimi došlo k závazné dohodě o koupi aparatury. Jejich dohody spíše odpovídají výpůjčce než nájmu. Žalobci se v řízení nepodařilo prokázat dohodu o podstatných náležitostech pojmenované smlouvy, nájemní ani kupní, když nebyly dořešeny parametry prodeje či nájmu a vše záviselo na opravě reproduktorů. K opravě však došlo až po vrácení aparatury, ačkoli žalobce opakovaně ve vzájemné komunikaci ubezpečoval žalovaného o tom, že [jméno] [příjmení] reproduktory opraví. Sám žalobce však funkčnost reproduktorů přes snahu žalovaného o domluvu termínu opravy neověřil ani nezajistil. Dále soud zvažoval, zda žalobce může uplatňovat svůj nárok z titulu bezdůvodného obohacení, tj. zda se na úkor žalobce majetkový stav žalovaného zvýšil či nikoliv. Dospěl k závěru, že z používání nefunkčních, případně omezeně funkčních reproduktorů a zařízení pro úpravu zvuku ([anonymizována dvě slova]), jejichž uvedení do bezvadného stavu bylo celou dobu v dispozici žalobce, který ale po celou dobu pro uvedení do takového stavu nic neučinil (ani nejednal tak, aby případně zjistil, zda tvrzená nefunkčnost opravdu trvá), nebyl žalovaný způsobilý se nijak obohatit a soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl. Procesně úspěšnému žalovanému přiznal účelně vynaložené náklady řízení v celkové výši [částka] za 8 úkonů právní služby po [částka] včetně 8 náhradových paušálů, 21% DPH z odměny a náhrad.

3. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Požaduje, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobě zcela vyhoví. Okresnímu soudu vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav, když neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a následně zjištěný stav chybně právně posoudil. Zejména neprovedl navržený důkaz posudkem o stanovení obvyklé ceny za užívání audiotechniky žalovaným a nezabýval se tím, že žalovaný nereagoval na výzvu právního zástupce žalobce na odkoupení či vrácení zařízení ze dne [datum]. Žalobce se domáhal zaplacení žalované částky s odůvodněním, že zapůjčil žalovanému audiotechniku, kterou se mu žalovaný zavázal buď vrátit či odkoupit. Po dlouhé komunikaci trvající více jak dva roky došlo teprve dne [datum], v průběhu soudního řízení, k vrácení zapůjčené audiotechniky. Žalobce se před zahájením řízení i v jeho průběhu snažil věc vyřešit smírně, což žalovaný neakceptoval. Předkládal důkazy, z nichž plyne, že zařízení zapůjčené dne [datum] je funkční a tato funkčnost byla prokázána i zprávou ze dne [datum] od žalovaného, respektive od jeho bratra. Ve svém držení měl žalovaný audiotechniku až do dne [datum]. Proto je závěr soudu, že se žalovaný nemohl obohatit, protože zařízení bylo nefunkční, nesprávný. Byl to naopak žalobce, který žalovaného vyzval k odkoupení vrácení audiotechniky. Je také nesprávný závěr soudu, že částka [částka] měla být vratnou zálohou, když opak je potvrzován komunikací účastníků. Okresní soud pochybil i při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Vzhledem k postoji žalovaného žalobci nezbylo než řešit věc soudní cestou a ve věci bylo konáno více jednání, což náklady navýšilo. Proto by žalobce považoval za spravedlivé nepřiznání náhrady nákladů žalovanému.

4. Ve vyjádření žalovaného k odvolání žalobce žalovaný navrhl, aby odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu ve věci jako věcně správný. Hodnota jednoho úkonu právní služby činí však nikoliv [částka], ale [částka]. Soud na základě provedených důkazů, zejména textových zpráv ze sociálních sítí, ze svědeckých výpovědí i účastnického výslechu žalovaného dovodil, že mezi stranami nebyla uzavřena kupní smlouva ani smlouva o nájmu. Neexistovala dohoda o podstatných náležitostech těchto právních jednání. Na situaci založenou stranami sporu lze nahlédnout nejspíše z pohledu právní úpravy smlouvy o výpůjčce. Bezdůvodné obohacení jako právní důvod vzniku tvrzené pohledávky žalobce také nevzniklo, k čemuž se podrobně vyjádřil okresní soud. Pokud v řízení proběhlo větší množství úkonů právní služby, má žalovaný za to, že tyto nezapříčinil a že vzniklé náklady lze přičíst k tíži pouze žalobci.

5. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř. a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Žalobce zahájil řízení o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím proti žalovanému podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž po skutkové stránce tvrdil, že po něm na konci roku 2019 žalovaný a jeho bratr požadovali zapůjčení hudební aparatury, kterou jim následně po ústní dohodě dodal do baru, který provozoval žalovaný v [obec] a za půjčení požadoval zálohu ve výši [částka], s čímž žalovaný souhlasil. Po odzkoušení se strany dohodly na tom, že žalovaný aparaturu odkoupí za [částka], přičemž na začátku roku 2020 byl žalobce opět kontaktován žalovaným, zda by mu nemohl poskytnout silnější aparaturu, přičemž žalobce mu poskytl své repro bedny [anonymizována tři slova] (dále jen [anonymizováno]). Žalobce se snažil kontaktovat žalovaného ohledně odkupu nebo vydání aparatury, ale bezvýsledně. Žalovaný aparaturu dále užíval, žalobce ji více jak rok neviděl, a proto neusiluje o vrácení aparatury, ale doplacení zbytku kupní ceny. Ke dni podání žaloby měl mít žalovaný neoprávněně v držení 2 aktivní reproduktory [anonymizováno], 2 aktivní reproduktory [anonymizováno], 2 hliníkové stativy na reproduktory, audioprocesor, mixážní pult [anonymizováno], 4 propojovací kabely a 4 napájecí eurokabely.

7. Poté, co žalovaný v podaném odporu reagoval tak, že si od žalobce zvukovou aparaturu nezakoupil, a proto mu kupní cenu nedluží, dožadoval se žalobce v řízení vydání bezdůvodného obohacení za dobu od jejího předání žalovanému, ode dne [datum], do doby jeho vydání, dne [datum]. Za účelem zjištění výše bezdůvodného obohacení požadoval vypracování znaleckého posudku. K jednání účastníků mělo dojít pouze ústní formou. Žalobce na podporu svých tvrzení navrhoval pouze důkazy výpověďmi svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a elektronickou komunikací mezi účastníky.

8. Žalovaný se žalobě bránil odkazem na vzájemnou elektronickou komunikaci a pro svá tvrzení o nefunkčnosti aparatury navrhl výslech svědků [jméno] [příjmení], svého bratra, a [jméno] [příjmení], osoby pracujícího u něho v baru.

9. Z elektronické komunikace účastníků vyplývá, že to byl žalobce, který již v srpnu 2018 upozornil žalovaného na to, že má dostatek aparatury k zapůjčení. Nikoliv na konci roku 2019, jak bylo uvedeno v žalobě, ale již na konci roku 2018 kontaktoval žalovaný spolu se svým bratrem žalobce ohledně možnosti zapůjčení hudební aparatury, přičemž se do budoucna zvažovaly různé možnosti včetně té, že si po odzkoušení žalovaný aparaturu odkoupí. Žalobce nebyl schopen soudu předložit spolehlivý důkaz o tom, která konkrétní technika byla žalovanému dne [datum] oproti záloze [částka] předána, když o tom nebyl sepsán písemně žádný protokol a k návrhu žalobce vyslechnutý svědek [jméno] [příjmení] jako svědek vypověděl, že si nepamatuje ani datum, ani značky zařízení, které žalovanému do [obec] vezl. Nebyl schopen se vyjádřit ani k tomu, zda reprobedny odvezené do klubu původně byly totožné s těmi, které v květnu 2021 přebíral, přičemž připustil, že původně vezl reprobedny menší, určené k montáži na stativ. K funkčnosti aparatury se tento svědek vyjádřil tak, že měl za to, že původně bylo zařízení (aparatura) funkční, avšak po převzetí bylo funkční jen částečně. Z elektronické komunikace účastníků bylo dále zjištěno, a potvrdil to i svědek [příjmení], že při převzetí zařízení nebyla jeho cena ani doba vypůjčení určena a bylo dohodnuto, že v případě funkčnosti by došlo k odkoupení zařízení na splátky. Zaplacená záloha ve výši [částka] byla poskytnuta i dle tvrzení samotného žalobce žalovaným žalobci v souvislosti s půjčením aparatury. Mezi účastníky nebylo dohodnuto, že po dobu půjčení aparatury, jejího odzkoušení, bude žalovaný povinen žalobci něco platit. Takový skutkový závěr není překvapující, když z komunikace účastníků mezi sebou vyplývá, že jejich vzájemné vztahy byly na počátku kamarádské.

10. Okresní soud správně zjistil, a to jak z elektronické komunikace účastníků, tak výpovědi svědka [jméno] [příjmení], že původně menší reproduktory [anonymizováno] určené k montáži na stativ byly nahrazeny [datum] velkými reproduktory [anonymizováno], o nichž sice žalovaný, popřípadě jeho bratr, [jméno] [příjmení] jako svědek, prohlásili ještě [datum], že jsou funkční, avšak nefunkčnost jednoho reproduktoru zjistili a oznámili žalobci již dne [datum] a druhého dne [datum]. To vše v situaci, kdy jim výslovně při předání těchto velkých reproduktorů, o nichž bylo předběžně jednáno již [datum], žalobce sdělil, že reproduktory JBL mají limitér, avšak z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], který je měl ve svém klubu dříve, bylo zjištěno, že sice v době, kdy byly předávány žalovanému, byly po opravě, ale byly citlivé na výšky, čemuž se dalo předejít limitérem, který však jejich součástí nebyl. Zařízení aparatury, které měl žalovaný od žalobce případně odkoupit, tak mělo zahrnovat i tyto výkonnější reproduktory [anonymizováno], které však byly funkční pouze po dobu 1 týdne, respektive druhý po dobu 1 měsíce. Je nesprávný závěr žalobce, že z komunikace mezi účastníky ze dne [datum] naopak vyplynulo, že aparatura je funkční. Zájem o odkoupení aparatury s tím, že o konkrétních podmínkách prodeje budou účastníci teprve jednat, projevil žalovaný pouze předtím, než se závada projevila, dne [datum], kdy žalobci zároveň sděloval, že reproduktory jsou funkční. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že pokud v rámci reproduktorů nejdou spolehlivě ovládat výšky, je zařízení jako celek obtížně použitelné, když jím nelze dosáhnout požadovaného zvukového efektu. Okresní soud si rovněž správně v rámci elektronické komunikace účastníků povšiml, že žalobce požadoval v rámci úhrady za poskytnuté zařízení i úhradu za mixážní pult, který však podle elektronické komunikace měl žalovaný dostat zadarmo ([značka automobilu]), když ho žalobce již nepotřeboval. Přesto ho žalobce požadoval žalobou vydat či zaplatit za něj kupní cenu či následně za jeho užívání a žalovaný mu ho rovněž dne [datum], spolu s ostatními součástmi zapůjčené aparatury, vrátil. Ačkoliv byl žalobce vlastníkem aparatury užívané žalovaným, bylo v řízení zjištěno z elektronické komunikace účastníků i výpovědi svědka [příjmení], [příjmení], že ji sám většinou fakticky nedržel a neužíval a neměl tak ani dostatečný přehled o jejích technických parametrech a sám její opravy ani neprováděl. To vysvětluje, že si nebyl zpočátku ani jistý tím, kdy přesně, jakou konkrétní aparaturu, v jakém technickém stavu, a za jakých podmínek žalovaný držel, když předání a převzetí bylo realizováno přes třetí osoby a stav aparatury v době držení žalovaným si nijak fyzicky neověřoval, čímž se dostal do důkazní nouze ohledně svých tvrzení, která doplňoval až v průběhu řízení, čímž se vedení sporu protáhlo.

11. Pro posouzení věci bylo stěžejní, co si účastníci mezi sebou ujednali na počátku, v době, kdy došlo k předání části aparatury před akcí žalovaného pořádané na [jméno] roku 2018. V této době byly mezi účastníky přátelské vztahy, což se projevilo i v tónu komunikace na elektronických sítích. Nepochybně na počátku šlo o zapůjčení této aparatury k jejímu vyzkoušení a v souvislosti s jejím zapůjčením došlo ke složení kauce [částka], která by byla využitelná v případě jejího poškození či následně mohla být využita jako záloha na kupní cenu v budoucnu uzavírané kupní smlouvy. Z žádných ujednání nevyplývá, že by poskytnutí aparatury mělo být úplatné, lze však dovodit, že tu bylo dáno poskytnutí dočasné, omezené účelem vyzkoušení provozu aparatury a její vhodnosti a funkčnosti s ohledem na možnou budoucí koupi. Lze se tak ztotožnit s názorem okresního soudu, že po právní stránce má ujednání účastníků nejblíže ke smlouvě o výpůjčce (§ 2193 až § 2200 o. z.), kdy mezi podstatné náležitosti tohoto ujednání patří dočasné užívání věci individuálně určené, nezuživatelné a nezastupitelné, bezúplatnost takového užívání a stanovení doby trvání, a to alespoň vymezením účelu užívání nevzbuzujícím pochybnosti o době skončení výpůjčky. Zapůjčení věci bylo v daném případě omezeno na dobu vyzkoušení do realizace kupní smlouvy nebo do výzvy k vrácení věci v případě, že ke koupi nedojde. Do té doby měl žalovaný k bezplatnému užívání aparatury právní důvod a nemohlo tak dojít k bezdůvodnému obohacení na jeho straně. Skutečnost, že doba, po kterou měl žalovaný věci k dispozici, byla prodloužena jednáním účastníků o jiném typu reprobeden a o jejich opravě, byla opět jen výrazem dohody stran o způsobu řešení předkupní fáze, přičemž ke konkrétnímu ujednání o koupi nedošlo. Žalovaný nebyl žalobcem nijak omezen ve způsobu a době zkoušení aparatury a bylo tak na žalobci jako vlastníkovi věci, aby byl bdělý svého práva a žalovaného vyzval včas k uzavření kupní smlouvy nebo vrácení věci. Žalobce tak učinil až prostřednictvím advokáta výzvou ze dne [datum]. Teprve od [datum] (den následující po uplynutí žalobcem stanovené lhůty pro vrácení aparatury), od nesplnění výzvy, mohlo žalovanému vznikat bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., kdy platí, že kdo se na úkor jiného obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch. Žalovanému by ale musel vzniknout z užívání aparatury nějaký majetkový prospěch. Ten by spočíval například v tom, že by ušetřil, když by si aparaturu nemusel komerčně pronajmout za obvyklou cenu. Žalobce by tak musel v řízení nejdříve prokázat, že skutečně k takovému užívání v období po [datum] docházelo. To se však nestalo, když ani jím navržení svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] se k užívání a funkčnosti aparatury v tomto období nebyli schopni vyjádřit a naopak žalovaným navržený svědek [jméno] [příjmení] i [jméno] [příjmení] potvrdili skutkovou verzi žalovaného o tom, že aparatura od žalobce nebyla po porouchání reproduktorů [anonymizováno] v březnu a dubnu 2019 využívána, v klubu žalovaného se pouštěla jen televize a když někdo přijel, měl svou vlastní aparaturu. Za této situace, při neexistenci základu nároku z titulu bezdůvodného obohacení, již nebylo důvodu zjišťovat výši tohoto obohacení prostřednictvím soudem ustanoveného znalce. Nebylo na místě ani zvažovat, zda žalovaná částka může představovat škodu, která žalobci mohla v důsledku jednání žalovaného vzniknout, když skutková tvrzení v žalobě takto nárok nevymezovala.

12. Lze tak shrnout, že jak skutkové, tak právní závěry okresního soudu jsou správné, a proto odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. ve výroku I. potvrdil jako věcně správný.

13. Ve výroku II. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci na nákladech řízení namísto částky [částka] částku [částka], a to do 7 dnů od právní moci rozsudku u advokáta žalovaného, když okresní soud při stanovení hodnoty 1 úkonu právní služby z žalované jistiny [částka] vycházel nesprávně z odměny advokáta podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši [částka], ačkoliv správně činí [částka] (§ 7 bod 5., § 8 bod 1. cit. vyhlášky, dále jen AT) Okresní soud správně uvedl, že žalovaný byl v řízení zastoupen advokátem, který je plátcem DPH, a tento advokát v řízení učinil 8 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, sepis odporu, účast při ústních jednáních ve dnech 1. 3., 26. 4., 9. 7., 6. 9., 17. 9. a [datum]). K 8 úkonům právní služby v částce [částka] připočítal odvolací soud i 8 náhradových paušálů po [částka] podle § 13 odst. 3 AT a 21% DPH z odměny a náhrad v částce [částka].

14. Odvolací soud se neztotožnil s právním názorem žalovaného, že v dané věci je dán důvod pro nepřiznání nákladů řízení procesně úspěšnému žalovanému, když žalobce se snažil řešit věc mimosoudní cestou a původně byli účastníci známí. Bylo pouze věcí žalobce, zda v situaci, kdy neměl uzavřenu s žalovaným písemnou smlouvu a na podporu svých tvrzení neměl dostatečné důkazy, zda podá žalobu či se bude snažit věc vyřešit s žalovaným pouze mimosoudně. Pokud již žalobce žalobu podal, v rozporu s ústním ujednáním účastníků se domáhal nejprve zaplacení doplatku kupní ceny v situaci, kdy neměl dostatečné podklady pro vyslovení závěru, že k uzavření kupní smlouvy a jakého obsahu vůbec došlo. Žalovaný se musel žalobě bránit, což učinil prostřednictvím advokáta, jehož náklady musel hradit. Tím, že ani v době podání žaloby a ani v průběhu řízení neměl žalobce najisto postavenou ani svou skutkovou verzi sporu, zavinil, že se řízení nepřiměřeně protáhlo. [příjmení] žalovaného byla adekvátní tomu, jak žalobce v průběhu řízení doplňoval svá skutková tvrzení a navrhoval i důkazy k nim.

15. Procesně úspěšný byl žalovaný i v odvolacím řízení. Zda vynaložil náklady na zastoupení advokátem za účelem vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání. Ke 2 úkonům právní služby po [částka] připočetl odvolací soud 2 náhradové paušály po [částka] podle § 13 odst. 3 AT a 21% DPH z odměny a náhrad v částce [částka], tudíž celkem jde o částku [částka]. I zde odvolací soud stanovil lhůtu k plnění v trvání 7 dnů k rukám advokáta žalovaného (§ 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 149 odst. 1 o. s. ř.).