29 Co 67/2025 - 272

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Lucie Bičákové a JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o ochranu osobnosti k odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. května 2024, č. j. 31 C 15/2022-182, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku II a v zamítavém výroku IV potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku III mění tak, že žalovaný je povinen se žalobkyni omluvit, a to formou doporučeného dopisu odeslaného na její adresu do 15 dnů od právní moci rozsudku ve znění: Já, [Jméno žalovaného], se Vám omlouvám za to, že jsem ve vyjádření Obvodnímu soudu pro [adresa] ve věci sp. zn. [spisová značka] z 30. 11. 2018 nepravdivě uvedl, že se snažíte získat polehčující okolnost při stíhání, které je vůči Vám vedené ve [stát]; v e-mailové zprávě adresované Vám, Vašemu tehdejšímu právnímu zástupci [tituly před jménem] [jméno FO] a paní [jméno FO] z 13. 6. 2019 nepravdivě uvedl, že obsah zprávy Vašeho právního zástupce s vysokou pravděpodobností naznačuje Váš úmysl pokračovat v trestné činnosti zkrácení daně i na území České republiky a že je dobře známo, že jste dlouhodobě porušovala daňovou legislativu [stát]; v e-mailové zprávě adresované Vašemu právnímu zástupci z 1. 2. 2020 nepravdivě uvedl, že vyvoláváte spory záměrně za účelem vytváření alibi při stíhání, které je vůči Vám vedené ve [adresa] za ekonomickou trestnou činnost a že porušujete etické normy i zákony platné v ČR; v e-mailové zprávě adresované Vašemu právnímu zástupci z 23. 3. 2020 nepravdivě uvedl, že jste se dlouhodobě dopouštěla daňových deliktů vůči legislativě platné v zemi, ve které jste rezidentem ([stát]) a že projev Vaší nevůle vůči správci společné nemovitosti je možné dát do souvislosti s odhalením Vaší nezákonné činnosti orgány [stát] a České republiky; ve vyjádření Obvodnímu soudu pro [adresa] ve věci sp. zn. [spisová značka] z 11. 10. 2020 nepravdivě uvedl, že zneužíváte státní orgány s úmyslem zakrýt nebo zlehčit svůj vlastní trestný čin (daňové trestné činy - zamlčení majetku a příjmů ze zahraničí před správcem daně ve [stát] a zkrácení daně v České republice). v e-mailové zprávě adresované Vám, Vašemu právnímu zástupci a paní [jméno FO] z 31. 12. 2021 nepravdivě uvedl, že existuje i třetí možnost: nečinně čekat až si paní [jméno FO] odveze [orgán] v nedatovaném vyjádření Obvodnímu soudu pro [adresa] ve věci sp. zn. [spisová značka] nepravdivě uvedl, že [stát] [orgán] zaznamenal Vaši protiprávní činnost a že odmítáte plnit povinnost plynoucí ze zákona č. 586/1992 Sb. a uvádíte v omylu správce daně. Ve zbývající části se výrok III napadeného rozsudku potvrzuje.

III. Žalobkyně i žalovaný jsou povinni uhradit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náhradu nákladů státu, a to každý částkou 693,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému zdržet se šíření nepravdivých údajů o údajném a fakticky neexistujícím trestním stíhání žalobkyně v souvislosti s údajnými daňovými delikty (výrok I), vyhověl části požadavku na omluvu (v podrobnostech viz výrok II), ve zbývající části nárok na omluvu zamítl (v podrobnostech viz výrok III), zamítl požadavek na zaplacení zadostiučinění ve výši 100 000 Kč (výrok IV), dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V) a o povinnosti hradit náklady státu (v podrobnostech viz výrok VI).

2. Takto rozhodl o nárocích žalobkyně titulu ochrany osobnosti. Žalobkyně tvrdila, že účastníci řízení jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], č. p. [číslo], bytový dům s adresou [adresa], [adresa], vše v k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsáno na LV č. [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], katastrálním pracovištěm [adresa] (dále též „předmětný dům“). Žalobkyně vlastní id. 2/5 nemovitostí, žalovaný id. .

3. Žalobkyně tvrdila, že účastníci z titulu svého postavení spoluvlastníků předmětného domu spolu vedli a vedou několik soudních sporů, v nichž si žalovaný vypomáhá lživými tvrzeními o žalobkyni. Vytkla mu poté 8 výroků specifikovaných v bodech 3 až 10 napadeného rozsudku. Žalovaný tak dlouhodobě a opakovaně šíří o žalobkyni lži o tom, že byla či je trestně stíhaná a že se dopouští daňové trestné činnosti, ač nic z toho není pravdou. Tímto svým dlouhodobým a opakovaným jednáním protiprávně zasahuje do cti a lidské důstojnosti žalobkyně. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném, aby se zdržel šíření shora uvedených tvrzení a žalobkyni se omluvil, přičemž požaduje kromě morální satisfakce i satisfakci finanční ve výši 100 000 Kč s tím, že došlo ke zvlášť závažnému zásahu do jejích osobnostních práv.

4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Argumentoval, že vytýkané výroky jsou vytrženy z kontextu časového i významového. Žalovaný v minulosti i pro žalobkyni zajišťoval správu předmětného domu. Tato smlouva byla vypovězena. Žalovaný dále popisoval, proč má za to, že rodina žalobkyně se snaží vyhnout svým daňovým povinnostem. Termín stíhání v souvislosti s daňovými delikty použil i předchozí právní zástupce žalobkyně. Žalovaný také namítal časový odstup od některých výroků vzhledem k datu, kdy byla žaloba podána. Uvedl také, že k podání žaloby mohl vést článek „[nazev]“ z r. [datum] od [tituly před jménem] [jméno FO]

5. Soud I. stupně činil podrobná skutková zjištění v bodech 25 až 38 napadeného rozsudku. Odvolací soud na tato zjištění odkazuje a z nich vychází.

6. Po právní stránce pak soud I. stupně odkázal na § 81 odst. 1 a 2, § 82 odst. 1, § 2951 odst. 2, § 2956 a § 2957 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a na ustálenou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu.

7. Soud I. stupně konstatoval, že základním předpokladem vzniku odpovědnosti podle § 2956 o. z. je vznik neoprávněného zásahu objektivně způsobilého narušit, popř. ohrozit osobnostní práva chráněná § 81 o. z. Věc uzavřel tak, že bylo prokázáno, že účastníci vedli před soudem I. stupně řadu sporů, jde mj. i o věc vedenou pod sp. zn. [spisová značka], dále věc vedenou pod sp. zn. [spisová značka] a další. Pokud se týká uvedených sporů, jsou do spisů zakládána četná vyjádření žalovaného. Z obsahu spisů i výpovědí svědků vyplynulo, že vztahy mezi žalobkyní i žalovaným jsou velmi vyhrocené. Žalovaný vykonává správu předmětného domu. Mezi účastníky kromě sporů probíhá i pestrá a četná e-mailová korespondence. V průběhu řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný se ve vztahu k žalobkyni dopouští tvrzení, že je či byla trestně stíhána, a to v souvislosti s daňovými delikty, přičemž tato tvrzení jsou nepravdivá a objektivně způsobilá žalobkyni poškodit. Tato svá tvrzení žalovaný v průběhu řízení neprokázal, ač byl soudem poučen podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) o následku neunesení důkazního břemene, a to usnesením č. j. [spisová značka] ze dne 5. 9. 2023. Žalovaný sice navrhoval řadu důkazů, a to dotazy na [stát], soud I. stupně však tyto neučinil, neboť dospěl k závěru, že pro rozhodnutí věci to není nezbytné a tyto návrhy zamítl jako nadbytečné. Žádný ze slyšených svědků nepotvrdil, že by se žalobkyně jakéhokoliv protiprávního jednání dopustila, zvláště se jedná o výpověď [tituly před jménem] [jméno FO], dřívějšího advokáta žalobkyně, svědka [jméno FO], který s žalobkyní natáčel dokument, a výpověď [rodina] žalobkyně. Výpovědi svědků bylo prokázáno, že žalobkyně se žádné trestné činnosti v souvislosti s daňovými delikty nedopouštěla. Žalovaný navrhl výslech daňové poradkyně, paní [jméno FO]. Soud I. stupně učinil ohledně této svědkyně dotaz na [orgán] který odpověděl, že tato tam již nepracuje, a soudu bylo sděleno jméno osoby, která po paní [jméno FO] agendu převzala. Žalovaný si tohoto byl vědom, nicméně nezměnil svůj návrh na provedení dokazování výslechem nástupce paní [jméno FO]. Navíc žalobkyně uvedla, že by tohoto svědka nezprostila mlčenlivosti, stejně tak jako dalšího svědka – advokáta.

8. Pokud se týká jednotlivých žalobou napadených výroků žalovaného, k nim soud I. stupně uvedl následující skutečnosti:

9. Vyjádření ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne 11. 10. 2020 bylo soudu skutečně zasláno, nicméně žádost o omluvu je vytržena z kontextu, a je tudíž nepřiléhavá. Dále v této části požadavku žalobkyně soud dospěl k závěru, že není namístě žalobkyni přiznat omluvu, neboť ze strany žalovaného se jedná o výkon práva, kdy je vyloučena neoprávněnost zásahu. Pokud se týká vyjádření zaslaných státním orgánům, mimo jiné soudu, stejně tak tomu bylo i v případě tvrzeného výroku spočívajícího ve vyjádření ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne 30. 11. 2018. Věta je vytržena z kontextu, když vyjádření je obsáhlé, a stejně tak jako v předchozím případě dospěl soud I. stupně k závěru, že vzhledem k tomu, že se jedná o podání adresované soudu, které není určeno, aby bylo dále šířeno, pak ani v tomto případě není na místě žalobkyni přiznat omluvu.

10. Pokud se týká e-mailové korespondence, bylo prokázáno, že skutečně tato e-mailová korespondence existuje, ač žalobce tvrdí, že 13. 7. 2019 žádný e-mail nepsal (správné datum emailové zprávy je 13. 6. 2019 – poznámka odvolacího soudu). Tento e-mail odešel z adresy matky žalobce, paní [jméno FO], z obsahu vyplývá, že jeho autorem je žalovaný. Byl adresován právnímu zástupci žalobkyně, [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], která je spoluvlastnicí domu a dále žalobkyni. Tvrzený výrok žalovaného byl vytržen z kontextu celé e-mailové zprávy, z toho důvodu nelze v této části žalobkyni omluvu přiznat. Nebylo ani prokázáno, že by tímto konkrétním textem byla žalobkyně poškozena, a už vůbec ne zvlášť závažným způsobem.

11. Další e-mailová zpráva z 1. 2. 2020 byla adresována právnímu zástupci žalobkyně. Jedná se o dlouhý text, který souvisí se správou domu, a výrok, ve kterém žalobkyně spatřuje zásah do svých osobnostních práv, je vytržen z kontextu. Soud I. stupně je toho názoru, že tento výrok není objektivně způsobilý zasáhnout do osobnostních práv žalobkyně.

12. Pokud se týká e-mailové zprávy adresované právnímu zástupci žalobkyně 23. 3. 2020, tento e-mail byl adresován právnímu zástupci žalobkyně a nebyl určen k tomu, aby byl dále šířen. Nebylo prokázáno, že by právě tento e-mail žalobkyni poškodil.

13. E-mailová zpráva ze dne 31. 12. 2021 byla adresována právnímu zástupci a dále paní [jméno FO] jako spoluvlastnici domu a věta, ve které žalobkyně spatřuje zásah do svých osobnostních práv, byla vytržena z kontextu, přičemž dle názoru soudu se jedná o hodnocení, které nepodléhá důkazu pravdy.

14. Soud I. stupně vyhověl jen požadavku žalobkyně, ve kterém se obecně domáhala toho, aby se žalovaný zdržel zásahů do její cti a důstojnosti spočívajícím v šíření nepravdivých údajů o údajném a fakticky neexistujícím trestní stíhání žalobkyně v souvislosti s údajnými daňovými delikty. Zde soud I. stupně dospěl k závěru, že tyto výroky jsou nebo byly žalovaným šířeny, a nebylo přitom prokázáno, že by se žalobkyně dopustila nějakého činu, v důsledku kterého by mělo proběhnout její trestní stíhání v souvislosti s daňovými delikty.

15. Pokud se týká omluvy, soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyni přísluší omluva pouze za e-mail adresovaný jejímu právnímu zástupci a [jméno FO] dne 8. 5. 2021, kde bylo uvedeno tvrzení: „desítky let jste podváděla [stát] nepřiznáním majetkové daně z majetku v zahraničí a nyní absurdními tvrzeními o údajné nedostupnosti výpisů z účtu měnit a pokračovat v trestné činnosti i na území republiky, nicméně před beatifikací, se k Vašemu životopisu vyjádří i [orgán] [stát], kterou jste dlouhodobě podváděla neuhrazením majetkové daně z majetku vlastněného v cizině, přičemž toto tvrzení není pravdivé“. Tento e-mail ohledně tvrzeného protiprávního jednání žalobkyně byl šířen dalším osobám, a to paní [jméno FO] a právnímu zástupci žalobkyně.

16. Pokud jde o peněžitou satisfakci, žalobkyně ani přes výzvu dle § 118a o. s. ř. netvrdila a neprokázala dostatečně závažnou újmu.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2 o. s. ř. O nákladech státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř.

18. Do zamítavého výroku III, IV, V a VI napadeného rozsudku podala odvolání žalobkyně. Nesouhlasila s názorem soudu I. stupně, že pokud se žalovaný vytýkaným výrokem vyjadřoval v soudním řízení, k zásahu do osobnostních práv dojít nemohlo. Odkázala zde na Cpjn 13/2007. Cílem obsahu vyjádření bylo žalobkyni dehonestovat. Pokud jde pak o argumentaci, že e-mail zaslaný 23. 3. 2020 právnímu zástupci žalobkyně nebyl určen k dalšímu šíření, pak již skutečnost, že byl tento e-mail napsán a poslán této třetí osobě, znamená, že byl šířen a adresát jím mohl být negativně ovlivněn. Pokud jde o peněžitou satisfakci, žalobkyně měla za to, že prokázala existenci újmy odůvodňující přiznání peněžité satisfakce. Žalobkyně poukázala na svou perzekuci v době komunistického režimu, na to, že byla odsouzena pro vlastizradu a řadu let vězněna. Je proto citlivá vůči falešným obviněním. Falešná obvinění u ní vyvolávají duševní útrapy, neustále o obviněních přemýšlí a s uvedeným obviněním svým způsobem obtěžuje své okolí. Trvala tedy na tom, aby byl napadený rozsudek změněn a žalobě bylo plně vyhověno.

19. Žalovaný napadl odvoláním výslovně pouze výrok II rozsudku. Namítal neúplně zjištěný skutkový stav. Tvrdil, že vytýkané výroky jsou nepřesné interpretované, zkratkovitě vytržené z kontextu, s cílem z nich vyvodit nepravdivé závěry. Popisoval širší souvislosti komunikace ze dne 8. 5. 2021. Poukazoval na další důkazy a trval na učinění dotazu na [stát] [orgán], jak požadoval již před soudem I. stupně. Nesouhlasil také s tím, že soud I. stupně neprovedl důkazy s odkazem na skutečnost, že žalobkyně nezbavila mediátora ani správce daně povinnosti mlčenlivosti.

20. Na to reagovala žalobkyně replikou, ve které namítala, že žalovaný nepopírá, že je autorem sporných výroků, a ty jsou nepravdivé. Pokud se nyní dovolává širší komunikace mezi ním a žalobkyní z 8. 5. 2021, tuto soudu I. stupně nepředložil. Nyní jde o nový důkaz, který není přípustný. Totéž platí o tvrzení, že se rodina žalobkyně měla obohacovat na úkor státu, když požadovala výtěžky z předmětné nemovitosti jen v hotovosti. Pokud jde o zamítnuté důkazy, ty jsou, jak správně uvedl soud I. stupně, nadbytečné a věci se netýkají. Exekuční příkaz vydaný v roce 2023 byl důsledkem nespolupráce žalovaného při předávní dokumentů ke správě domu. Navíc nesvědčí o spáchání daňového trestného činu. Také byl následně zrušen. Žalovaný jen v rámci svých podání vrší další urážky žalobkyně. Trvala proto na vyhovění žalobě.

21. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání neshledal důvodným.

22. Soud I. stupně zjistil skutkový stav v míře v zásadě dostačující pro jeho rozhodnutí procesně správným postupem. Odvolací soud ze zjištění soudu I. stupně popsaných v jeho rozsudku vychází, jen tato zjištění v menší míře doplnil postupem dle § 213 o. s. ř.

23. Odvolací soud tak zjistil, že vůči žalobkyni byl vydán dne 20. 6. 2023, tedy až poté, co byly učiněny vytýkané výroky, exekuční příkaz na prodej spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech z důvodu nezaplacení daně z příjmu fyzických osob včetně úroku z prodlení, vše splatné od 8. 3. 2023 (prokázáno tímto exekučním příkazem č. j. [číslo]). Tato daňová exekuce byla následně zastavena rozhodnutím ze dne 7. 9. 2023 z důvodu plné úhrady nedoplatků (prokázáno rozhodnutím o zastavení daňové exekuce č. [číslo]).

24. Odvolací soud dále zjistil z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 11. 6. 2024, č. j. [spisová značka], že žaloba žalobkyně v uvedeném řízení, kterou se domáhala po žalovaném uložení povinnosti žalovanému předat žalobkyni vyúčtování správy předmětného domu za roky 2019, 2020 a 2021, byla zamítnuta. V odůvodnění tohoto rozsudku bylo konstatováno, že sama žalobkyně neposkytla žalovanému potřebné dokumenty ve vztahu k některým pronajímaným bytům a k nákladům za úklid, proto vyúčtování nemohlo být vyhotoveno.

25. Z nedatovaného vyjádření v řízení vedeném před soudem I. stupně pod sp. zn. [spisová značka] reagujícího na výzvu soudu ze dne 14. 4. 2020 odvolací soud zjistil, že v něm žalovaný uvedl, že není kompetentní posoudit, zda lhavost žalobkyně je účelová, zda tvoří součást širší strategie zacílené na eskalování animozit mezi spolumajiteli společné nemovitosti, nebo je následkem psychické poruchy, aniž by si žalobkyně nepravdivost svých tvrzení uvědomovala. Vzpomínky na události jsou u žalobkyně emočně zkresleny tak, aby zapadaly do bludné koncepce, ve které si informace dokresluje v souladu se svými potřebami a přáními. Dále se žalovaný ohrazuje proti tvrzením žalobkyně v uvedeném řízení, že se [jméno FO] stala spoluvlastnicí id. 1/10 předmětného domu darováním od manžela žalobkyně. A v dalších odstavcích pak žalovaný mj. uvádí, že přibližně ve stejné době zaznamenal [stát] [orgán] protiprávnost činnosti paní [jméno FO] (tedy žalobkyně) po analýze dat z bankovních účtů žalobkyně vedených na území České republiky. Dále popisuje, jak [stát] [orgán] získala tato data, a popisuje i průběh schůzky s mediátorem. V dalším textu pak konstatuje, že žalovaná odmítá plnit povinnosti plynoucí ze zákona č. 586/1992 Sb. Uvádí v omyl správce daně (paní [jméno FO] z [orgán] pro [adresa]).

26. Pokud jde o právní posouzení, odvolací soud souhlasí se závěry soudu I. stupně jen částečně. Odvolací soud zdůrazňuje, že se zde nejedná o střet základního práva na svobodu projevu se základním právem na ochranu důstojnosti a cti jednotlivce. Vytýkané výroky jsou v posuzovaném případě určitým vyústěním sporu dvou fyzických osob, z nichž navíc ani jednu nelze považovat za osobu veřejného zájmu. Odvolací soud souhlasí se závěry soudu I. stupně, že vztahy mezi žalobkyní i žalovaným jsou velmi vyhrocené, přičemž tato skutečnost pramení hlavně z neshod ohledně správy předmětného domu. Je možné uzavřít, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni učinil, resp. napsal výše specifikovaná podání obsahující vytýkané výroky, ve kterých většinově tvrdí, že žalobkyně je či byla trestně stíhána či se dopouštěla, dopouští a bude dopouštět trestné činnosti, a to v souvislosti s daňovými delikty ať již ve [stát] nebo v České republice. Takovýto dojem vytýkané výroky po jejich přečtení vyvolávají. Tvrzení žalovaného jsou však ve své podstatě nepravdivá, případně jeho spekulace nevycházejí z pravdivého základu a jsou objektivně způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobkyně. Vytýkané výroky se žalobkyně dotkly, jak vyplývá z výpovědí svědků, soustavně se jimi zabývala a zabývá. Na tom nic nemění skutečnost, že byly sdělovány úzkému okruhu osob. To může mít vliv pouze na formu satisfakce. Na formu satisfakce může mít vliv i skutečnost, že některé z vytýkaných výroků byly učiněny řádově roky před tím, než byla podána předmětná žaloba. Žalobkyně je osobou vysokého věku ([věk]) se zdravotními problémy odkázaná na péči [rodina]. Její fyzická i psychická odolnost není tedy srovnatelná s vyspělým a dospělým člověkem produktivního věku, u kterého by bylo event. možné do určité míry požadovat, aby si taková opakovaná nařčení nepřipouštěl. Dále s ohledem na životní zkušenost žalobkyně, která byla vězněna v době komunistické totality, je pochopitelné, že vnímá silněji než běžní občané nařčení z nezákonné činnosti. Vytýkané výroky, jak již bylo výše řečeno, výslovně či v souvislostech obsahují nařčení žalobkyně z trestné činnosti, což implikuje i samotný výraz „stíhání“. Nehovoří jen o prostém nezaplacení daně. Žalovaný však v předmětném řízení nijak neprokázal, že by byla žalobkyně jak ve [stát], tak v České republice trestně stíhána pro daňový trestný čin či stíhána alespoň pro přestupek. Pokud jde o exekuční výměr, ten byl vydán až v roce 2023, tedy dávno po období, do kterého spadají vytýkané výroky, a nedlouho poté byl zrušen po doplacení daňového nedoplatku žalobkyní. Veškerá další obvinění žalovaného vůči žalobkyni zůstávají tak jen v rovině tvrzení, přičemž k tíži žalobkyně nelze přičítat skutečnost, že odmítá zbavit mlčenlivosti orgány [orgán] v České republice i ve [stát] nebo mediátora. Pokud žalovaný činil vytýkané výroky, měl již mít pro svá tvrzení či úvahy podklady v době, kdy je činil, měl-li potřebu skutečnosti ve vytýkaných výrocích okolí sdělovat. Neměl tedy vytýkané výroky vyřknout a následně požadovat po žalobkyni součinnost, aby se ze své, žalovaným tvrzené „trestné“ činnosti, sama usvědčila. Jak již bylo tedy výše uvedeno, dokazování bylo soudem I. stupně provedeno dostatečně v maximální možné míře. Žádný ze slyšených svědků nepotvrdil, že by se žalobkyně jakéhokoliv trestní či deliktní činnosti dopustila.

27. Odvolací soud dále konstatuje, že vyhovující výrok I napadeného rozsudku ukládající žalovanému povinnost zdržet se šíření nepravdivých údajů v něm specifikovaných, nebyl ze strany žalovaného odvoláním napaden, nabyl již proto právní moci.

28. Pokud jde o vyhovující výrok II, jímž bylo žalobě vyhověno v části omluvy, ten je správný, neboť nebylo prokázáno, že by žalobkyně desítky let podváděla [stát] nepřiznáním majetkové daně z majetku v zahraničí. Odvolací soud tedy napadený rozsudek ve výroku II jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

29. Ohledně zamítavého výroku III ve vztahu k omluvě za dalších 7 dílčích vytýkaných výroků, odvolací soud přehodnotil závěry soudu I. stupně dále uvedenou úvahou a požadavek na omluvu shledal též v převážné části důvodným.

30. Pokud jde o vytýkaný výrok obsažený ve vyjádření Obvodnímu soudu pro [adresa] ze dne 30. 11. 2018 v řízení sp. zn. [spisová značka], ve kterém žalovaný žalobkyni sdělil, že se tato snaží získat polehčující okolnost pro stíhání, které je vůči ní vedené ve [stát], pak samotná skutečnost, že tak žalovaný učinil v rámci vyjádření v soudním řízení, ještě neznamená (žalobkyní správně zmíněné Stanovisko Cpjn 13/2007), že tímto vyjádřením nemůže dojít k zásahu do osobnostních práv žalobkyně. Obecné zdůvodnění soudu I. stupně, že tento výrok je vytržen z kontextu, zde není přiléhavé. Žalovaný neměl vůbec žádný důvod takovéto tvrzení uvádět. Lze je považovat za hybridní výrok bez pravdivého základu. Toto tvrzení bylo čistě znevažující a co do objasnění věci či stanovisek stran nijak nepřispělo. I za tento vytýkaný výrok tedy dle odvolacího soudu náleží žalobkyni omluva.

31. Pokud jde o vytýkaný výrok v e-mailové zprávě z 13. 6. 2019 adresované žalobkyni, jejímu tehdejšímu právnímu zástupci [tituly před jménem] [jméno FO] a paní [jméno FO], ve které žalovaný uvedl, že: „obsah Vaší níže uvedené e-mailové zprávy s vysokou pravděpodobností naznačuje úmysl klientky pokračovat v trestné činnosti zkrácení daně i na území České republiky, když, „jak je dobře známo, paní [jméno FO] dlouhodobě porušovala daňovou legislativu [stát]“, tento výrok je v nařčení z trestné činnosti nepravdivý, je nepravdivý i pokud je zasazen do kontextu celého článku, je znevažující, ničím nepodložený. Jedná se o hybridní výrok bez pravdivého základu. I za tento vytýkaný výrok tedy dle odvolacího soudu náleží žalobkyni omluva.

32. Pokud jde o vytýkaný výrok v e-mailové zprávě z 1. 2. 2020 adresované právnímu zástupci žalobkyně, ve kterém žalovaný uvedl, že: „paní [jméno FO] vyvolává spory záměrně za účelem vytváření alibi při stíhání, které je vůči paní [jméno FO] vedené ve [stát] za ekonomickou trestnou činnost; paní [jméno FO] porušuje etické normy i zákony platné v ČR“, tento výrok je nepravdivý, i pokud je zasazen do kontextu celého článku, je znevažující, ničím nepodložený. Jedná se rovněž o hybridní výrok bez pravdivého základu. I za tento vytýkaný výrok tedy dle odvolacího soudu náleží žalobkyni omluva.

33. Pokud jde o vytýkaný výrok v e-mailové zprávě z 23. 3. 2020 adresované právnímu zástupci žalobkyně, ve které žalovaný uvedl, že se žalobkyně „dlouhodobě dopouštěla daňových deliktů vůči legislativě platné v zemi, ve které je rezidentem ([stát]); projev nevůle Vaši klientky vůči správci společné nemovitosti je možné dát do souvislosti s odhalením nezákonné činnosti paní [jméno FO] orgány [stát] a České republiky“, tento výrok je nepravdivý, i pokud je zasazen do kontextu celého článku, je znevažující, ničím nepodložený. Jedná se o hybridní výrok bez pravdivého základu. I za tento vytýkaný výrok tedy dle odvolacího soudu náleží žalobkyni omluva. Je přitom nerozhodné, a to platí i pro ostatní vytýkané výroky adresované jen právnímu zástupci žalobkyně, že byl adresován jen právnímu zástupci žalobkyně, neboť pokud s ním byla žalobkyně seznámena, působil jí shodný zásah do jejích osobnostních práv, jako by byl oznámen ještě dalším, výše již zmíněným osobám.

34. Pokud jde o vytýkaný výrok ve vyjádření Obvodnímu soudu pro [adresa] z 11. 10. 2020 ve věci sp. zn. [spisová značka], ve kterém žalovaný uvedl na adresu žalobkyně: „zneužíváte státní orgány s úmyslem zakrýt nebo zlehčit svůj vlastní trestný čin (daňové trestné činy - zamlčení majetku a příjmů ze zahraničí před správcem daně ve [stát] a zkrácení daně v České republice)“, jedná se opět o hybridní výrok bez pravdivého základu. Samotná skutečnost, že tak žalovaný učinil v rámci vyjádření v soudním řízení ještě neznamená (opět lze odkázat na již výše zmíněné Stanovisko Cpjn 13/2007), že tímto výrokem nemůže dojít k zásahu do osobnostních práv žalobkyně. Obecné zdůvodnění soudu I. stupně, že tento výrok je vytržen z kontextu, zde není přiléhavé. Žalovaný neměl vůbec žádný důvod tento výrok činit. Byl čistě znevažující a co do objasnění věci či stanovisek stran nijak nepřispěl. I za tento vytýkaný výrok tedy dle odvolacího soudu náleží žalobkyni omluva.

35. Pokud jde o vytýkaný výrok v e-mailové zprávě z 31. 12. 2021 adresované žalobkyni, jejímu právnímu zástupci a paní [jméno FO], ve které žalovaný uvedl, že „existuje i třetí možnost: nečinně čekat až si paní [jméno FO] odveze [orgán], jde o určitou úvahu, hodnocení, jak se budou věci vyvíjet, jde tedy spíše o hodnotící soud, nicméně není založen na žádném pravdivém skutkovém základě. Rovněž za tento výrok tedy náleží žalobkyni omluva.

36. Pokud jde o vytýkaný výrok v nedatované vyjádření Obvodnímu soudu pro [adresa] ve věci sp. zn. [spisová značka], ve kterém žalovaný nepravdivě uvedl, že „[stát] [orgán] zaznamenal protiprávní činnost paní [jméno FO]“ a že „odmítáte plnit povinnost plynoucí ze zákona č. 586/1992 Sb. a uvádíte v omylu správce daně“, pak toto skutkové tvrzení je opět nepravdivé. I za tento výrok tedy přísluší žalobkyni omluva.

37. Odvolací soud jen u tohoto posledního vytýkaného výroku v nedatovaném vyjádření Obvodnímu soudu pro [adresa] ve věci sp. zn. [spisová značka] nepřiznal omluvu za slova uvedená žalovaným: „Nejsem kompetentní posoudit, zda je Vaše lhavost účelová, zda tvoří součást širší strategie, nebo je následkem psychické poruchy“. Tato slova sice nejsou ve vztahu k žalobkyni nijak lichotivá, nicméně odrážejí napjatý vztah mezi účastníky a přímo neobviňují žalobkyni z trestné či jiné nezákonné činnosti.

38. Z výše uvedených důvodů odvolací soud zamítavý výrok III napadeného rozsudku dle § 220 odst. 1, písm. b) v převážné části změnil tak, že nároku na omluvu žalobkyni vyhověl, jen v malé míře tento zamítavý výrok potvrdil.

39. Odvolací soud také potvrdil výrok IV napadeného rozsudku, kterým byl naopak zamítnut požadavek žalobkyně na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že byť vytýkané výroky zasáhly do osobnostních práv žalobkyně výše popsaným způsobem, zásah nebyl natolik masivní, aby bylo nutné i s ohledem na další okolnosti, které budou zmíněny dále, přiznat zadostiučinění v penězích. Vytýkané výroky nebyly šířeny veřejně a hromadně. Adresáty podání byli vesměs žalobkyně, její dřívější či současný právní zástupce, další spoluvlastnice předmětného domu, tedy osoby se situací i vztahy mezi účastníky obeznámené. Některé vytýkané výroky byly součástí vyjádření v soudních sporech vedených žalobkyní proti žalovanému v souvislosti se správou domu, kdy opět okruh osob, které se s vyjádřeními seznamovaly (úřední osoby), byl omezen a tyto osoby byly vázány mlčenlivostí. Vytýkané výroky nebyly zveřejněny v hromadných sdělovacích prostředcích nebo na sociálních sítích. Byly určitým odrazem špatných vztahů mezi účastníky danými spory o správu předmětného domu. Zjednodušeně řečeno, žalovaný obviňoval žalobkyni z trestné činnosti, žalobkyně na druhé straně vytýkala žalovanému špatný výkon správy domu, zatajování dokladů apod. a podávala na něj opakovaně žaloby, ve kterých se domáhala svých domnělých práv, zpravidla neúspěšně. Vytýkané výroky byly tedy činěny v reakci na vývoj dlouhotrvajícího sporu mezi účastníky, jenž měl určitý věcný základ. Nebyly činěny samoúčelně, byť si žalovaný musel být vědom skutečnosti, že jsou pro žalobkyni zraňující. Vytýkané výroky žalobkyni znervózňovaly, soustavně se jimi zabývala a řešila je se svým okolím. Zásah do jejích osobnostních práv však nebyl takové intenzity, aby odůvodňoval přiznání zadostiučinění v penězích (§ 2951 odst. 2 o. z.). Odvolací soud proto i zamítavý výrok IV napadeného rozsudku dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

40. Výrokem III s ohledem na měnící výrok svého rozhodnutí odvolací soud rozhodl opětovně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) dle § 148 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti účastníků hradit náklady státu dle poměru procesního úspěchu ve věci, který je v zásadě shodný 41. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, kdy úspěch obou stran sporu posoudil jako shodný.

Poučení