3 A 107/2023– 84

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: Mgr. X. Y., IČO Z. sídlem J. zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Fialou, Ph.D., LL.M. sídlem AK Vejmelka & Wünsch, s.r.o., Italská 27, 120 00 Praha proti žalovanému: Český telekomunikační úřad sídlem Sokolovská 2019, 225 02 Praha za účasti osoby zúčastněné na řízení: Česká pošta, s. p., IČO 47114983 sídlem Politických vězňů 909/4, 225 99 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2023, č. j. ČTÚ–31 388/2023–603 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. V projednávané věci soud posuzuje otázku, zda žalovaný pochybil, když odmítl poskytnout žalobci část podrobných účetních a analytických údajů o činnosti České pošty, s.p. (dále jen „Česká pošta“) požadovaných na základě svobodného přístupu k informacím. Žalobce uvádí, že tyto údaje potřebuje ke kontrole hospodaření České pošty. Žalovaný má za to, že požadované informace jsou obchodním tajemstvím České pošty, a že je nelze poskytnout. Česká pošta se s tímto hodnocením ztotožňuje. Má za to, že žalobce, který má blízký vztah k jejímu konkurentovi, chce požadované citlivé informace využít v konkurenčním boji.

2. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 23. 08. 2023, č. j. ČTÚ–31 388/2023–603, (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým předseda žalovaného zamítl rozklad žalobce proti rozhodnutí žalovaného (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 25. 7. 2023, č. j. ČTÚ–24 783/2019–611–VII.vyř., (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaný částečně odmítl žádost žalobce o poskytnutí informací ze dne 6. 6. 2019 (dále jen „žádost“) podanou podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“). Žalobce konkrétně požadoval po žalovaném zaslání kopií ověřených výsledků oddělené evidence nákladů a výnosů za roky 2015, 2016 a 2017 (dále jen „výsledky oddělené evidence“), které je Česká pošta coby držitelka poštovní licence povinna předkládat žalovanému v souladu s § 33a odst. 5 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách (dále jen „zákon o poštovních službách“) v podobě dané vyhláškou č. 465/2012 Sb. o způsobu vedení oddělené evidence nákladů a výnosů držitele poštovní licence (dále jen „vyhláška o způsobu vedení oddělené evidence“).

4. Částečné odmítnutí žalobcovy žádosti žalovaný odůvodnil odkazem na § 9 odst. 1 informačního zákona, dle kterého „[p]okud je požadovaná informace obchodním tajemstvím, povinný subjekt ji neposkytne.“ Žalovaný dospěl k závěru, že výkazy výsledků oddělené evidence obsahují obchodní tajemství (§ 9 odst. 1 informačního zákona), a současně se nejedná o informace o rozsahu a příjemci veřejných prostředků (§ 9 odst. 2 informačního zákona).

5. Žalovaný přitom posuzoval, zda jednotlivé požadované informace naplňují zákonné definiční znaky obchodního tajemství podle § 504 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“). Žalovaný dospěl k závěru, že některé z údajů uvedených ve výsledcích oddělené evidence (dílčí údaje v tabulce č. 1 a tabulce č. 5) již není vzhledem k plynutí času potřeba ochraňovat z důvodu obchodního tajemství a tyto údaje přípisem ze dne 25. 7. 2023, č. j. ČTÚ–24 783/2019–611–VI.vyř., žalobci poskytl.

6. Městský soud se již dříve zabýval rozhodnutím předsedy žalovaného ze dne 24. 7. 2019, č. j. ČTÚ–29 927/2019–603, týkajícím se žádosti žalobce, které rozsudkem ze dne 23. 11. 2022, č. j. 9 A 127/2019–50, zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Předseda žalovaného následně vydal dne 23. 2. 2023 nové rozhodnutí, kterým zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2019, č. j. ČTÚ–24 783/2019–611, a věc vrátil k novému projednání. Žalovaný dne 12. 5. 2023 vydal rozhodnutí č. j. ČTÚ–24 783/2019–611–II.vyř., které předseda žalovaného po podaném rozkladu dne 29. 6. 2023 rozhodnutím č. j. ČTÚ–25 487/2023–603 opětovně zrušil a věc vrátil žalovanému k novému projednání.

7. Žalovaný vyzval Českou poštu, aby se vyjádřila k trvání obchodního tajemství u jednotlivých údajů výsledků oddělené evidence. Po zjištění jejího stanoviska vydal žalovaný nyní napadené (v pořadí třetí) prvostupňové rozhodnutí. Žaloba 8. Žalobce se domáhá zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí z důvodu jejich nezákonnosti.

9. Žalobce je přesvědčen, že žalovaná u odmítnutých informací neprokázal naplnění všech znaků obchodního tajemství.

10. V odmítnutí poskytnout část požadovaných informací spatřuje žalobce snahu o obcházení informačního zákona v rozporu s jeho smyslem, kterým je umožnit provádění veřejné kontroly hospodaření České pošty coby veřejné instituce, která hospodaří s veřejnými prostředky. Poskytnutí toliko části požadovaných informací považuje žalobce za popření smyslu a účelu ústavně zaručeného práva na informace zakotveného v čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Nesprávná aplikace § 9 odst. 1 informačního zákona 11. Žalovaný předně nesouhlasí se závěrem žalovaného, že výsledky oddělené evidence nelze s výjimkou údajů prokazujících návaznost výsledků oddělené evidence na výkaz zisku a ztráty a některých agregovaných údajů v tabulce č. 1 a v tabulce č. 5 poskytnout z důvodu ochrany obchodního tajemství.

12. Žalobce předně uvádí, že žalovaný přijal závěry prvostupňového orgánu, aniž by se vypořádal s rozkladovými námitkami žalobce. Žalobce má za to, že žalovaný pominul tyto námitky:

13. Skutečnosti spadající pod rozsah ochrany obchodního tajemství musí splňovat zákonné definiční znaky vymezené v § 504 občanského zákoníku: musí být konkurenčně významné (využitelné, hodnotné a významné pro konkurenci), určitelné, ocenitelné, a běžně nedostupné. Historické údaje ekonomického a účetního charakteru tyto definiční znaky nemohou naplňovat a nenaplňují. Tyto informace nemají žádnou konkurenčně významnou hodnotu. Neposkytují jakékoliv vodítko pro predikci vývoje na trhu.

14. Žalobce dále uvádí, že požadované informace nevypovídají o konkrétní obchodní strategii České pošty. Napadeným rozhodnutím vytýká, že z nich konkrétně nevyplývá, jak by je mohli konkurenti České pošty využít.

15. Žalobce s odkazem na rozsudek 9. senátu zdejšího soudu uvedl, že informace, které požaduje, mají sloužit žalovanému jako podklady pro výpočet čistých nákladů pro jednotlivé základní poštovní služby, pro regulaci cen základních služeb a pro prokázání skutečnosti, že nedochází ke křížovému financování mezi základními službami obsaženými v poštovní licenci a ostatními službami.

16. Informace naopak podle žalobce není možné využít ke zjištění nákladů a výnosů v členění podle struktury ceníku služeb České pošty a obchodních názvů jejích jednotlivých produktů. Jen tyto údaje by dle žalobce mohly mít konkurenční hodnotu.

17. Za nepravdivé považuje žalobce tvrzení žalovaného, že požadované informace slouží managementu České pošty jako základ pro finanční analýzu hospodaření a k optimalizaci výrobních procesů.

18. Žalobce má za to, že žalovaný měl prokázat reálnou pravděpodobnost oslabení postavení České pošty na trhu poskytnutím požadovaných informací a uvést, jaké konkrétní informace a jakým způsobem by mohly postavení České pošty na trhu oslabit.

19. Žalobce považuje odůvodnění napadených rozhodnutí za nedostatečně individualizované ve vztahu k jednotlivým položkám a činnostem tabulek 1–5. Posouzení znaků obchodního tajemství je podle něj formální, šablonovité a nekonkrétní.

20. Žalobce má za to, že právní postavení České pošty jako subjektu založeného státem, jehož činnost je hrazena z veřejných prostředků, „oslabuje princip ochrany soukromého zájmu na ochraně obchodního tajemství“ a naopak „posiluje význam práva na informace a důležitost kontroly a ochrany veřejného zájmu na transparentnosti jejího hospodaření“. K posouzení obchodního tajemství z hlediska plynutí času 21. Žalobce dále uvádí, že informace historického charakteru nejsou v konkurenčním boji přímo využitelné. S odkazem na rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 18. 4. 2007 ve věci stavebních spořitelen uvádí, že za historické informace jsou zpravidla považovány informace starší než jeden rok.

22. Žalobce žádostí z 6. 6. 2019 požadoval informace za roky 2015–2017. Tyto informace jsou již více než 6 let staré. Podle žalobce tyto informace s pravděpodobností hraničící s jistotou pozbyly minimálně některý ze znaků obchodního tajemství, neboť nepředstavují neocenitelnou hodnotu a nemají praktickou využitelnost v hospodářské soutěži.

23. Tvrzení žalovaného ohledně fixního charakteru většiny nákladů obsažených ve výsledcích oddělené evidence považuje žalobce za právně nerelevantní. Žalobce nesouhlasí s tím, že by požadované informace mohly mít hodnotu i v rámci delšího období. Nesouhlasí ani s tím, že by mohly poskytovat dobrou a přesnou představu o současné nákladové a výnosové struktuře České pošty.

24. Odůvodnění napadených rozhodnutí považuje za vágní, spekulativní, nekonkrétní a absurdní. K § 9 odst. 2 informačního zákona 25. Žalobce dále uvádí, že i pokud by všechny požadované informace naplňovaly znaky obchodního tajemství, musel by je žalovaný žalobci poskytnout. Má za to, že jde o informace „o rozsahu a příjemci“ veřejných prostředků podle § 9 odst. 2 informačního zákona.

26. Žalobce považuje za nesporné, že Česká pošta nakládá s veřejnými prostředky.

27. Žalobce má za to, že výsledky činnosti České pošty nemohou vůbec být předmětem obchodního tajemství, a to s ohledem na výluku § 9 odst. 2 informačního zákona.

28. Žalobce uvádí, že požadované informace tvoří podklady pro výpočet čistých nákladů představujících tzv. nespravedlivou finanční zátěž za poskytování jednotlivých základních poštovních služeb, která je hrazena z veřejných prostředků. Nesouhlasí s tvrzením žalovaného, podle nějž výsledky oddělené evidence nejsou způsobilým podkladem pro stanovení výše úhrady za vyrovnání tzv. nespravedlivé finanční zátěže, ani pro ověření výše čistých nákladů za poskytování základních poštovních služeb.

29. Žalobce uvádí, že pro zajištění kontroly hospodaření s veřejnými prostředky není dostatečné, že mu byly poskytnuty souhrnné údaje o hospodaření České pošty navazující na její výkaz zisků a ztrát a některé další agregované údaje.

30. Žalobce chce zjistit, za jaké konkrétní položky (služby a plnění) byly prostředky z veřejného rozpočtu poskytnuty zda nejsou některé položky nadceněné zda účetně vykázané položky odpovídají reálnému plnění.

31. Žalobce chce na základě těchto údajů zjistit, jestli je s veřejnými prostředky nakládáno hospodárně, zda nedochází ke skryté veřejné podpoře držitele poštovní licence, resp. zda nedochází ke křížovému financování mezi základními a ostatními poštovními službami.

32. Podle žalobce je zřejmé, že význam práva na informace a důležitost kontroly České pošty mnohonásobně převažuje nad právem České pošty na ochranu obchodního tajemství. K tomu odkazuje na rozsudek zdejšího soudu ze dne 21. 3. 2023, č. j. 10 A 58/2021–121.

33. Žalobce dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2018, č. j. 10 As 368/2017–71, který podle jeho názoru podporuje závěr, že poskytnutí jím požadovaných informací nelze považovat za porušení obchodního tajemství.

34. Žalobce má za to, že požadované výsledky oddělené evidence je třeba poskytnout, jelikož slouží jako podklad pro výpočet čistých nákladů pro jednotlivé poštovní služby. Ve vztahu k těmto čistým nákladům chce žalobce vykonávat veřejnou kontrolu. Proto má za to, že informace musí být poskytnuty podle § 9 odst. 2, i pokud by byly obchodním tajemstvím.

35. Žalobce uzavírá, že v daném případě proti sobě stojí zájem na ochraně (údajného) obchodního tajemství, a jeho vlastní zájem na zajištění veřejné kontroly hospodaření České pošty. Výjimky z práva na informace je třeba posuzovat restriktivně. Zájem České pošty dle žalobce nemůže nad tímto právem převážit. Vyjádření žalovaného 36. Žalovaný uvedl, že trvá na svých závěrech popsaných v napadených rozhodnutích, a plně na ně odkázal. K naplnění znaků obchodního tajemství 37. Žalovaný má za to, že informace, které žalobci odmítl poskytnout, naplňují znaky obchodního tajemství podle § 504 občanského zákoníku, a proto oprávněně uplatnil jejich ochranu podle § 9 odst. 1 informačního zákona.

38. Žalovaný uvedl, že v prvostupňovém rozhodnutí vymezil jednotlivé druhy údajů, přičemž u každého samostatně posuzoval, zda byly naplněny znaky obchodního tajemství podle § 504 občanského zákoníku. Žalobce toto posouzení zpochybňuje, avšak kromě obecných tvrzení neuvádí žádné argumenty jednoznačně svědčící o tom, že by žalovaný při svém posouzení pochybil.

39. Žalovaný nesouhlasí s žalobcem v tom, že obchodním tajemstvím mohly být pouze výsledky duševní činnosti vedoucích pracovníků podniku. Nic takového zákon nestanoví. Již v prvostupňovém rozhodnutí přitom zdůraznil, že oddělená evidence nákladů a výnosů není pouhým souhrnem fakturačních údajů, ale představuje analytickou nadstavbu nad údaji zachycenými ve finančním účetnictví.

40. Žalovaný nesouhlasí ani s tím, že by požadované informace z let 2015 až 2017 nemohly mít charakter obchodního tajemství z důvodu plynutí času. Uvedl, že v případě jednotlivých izolovaných historických údajů fakturačního charakteru k oslabení potřeby ochraňovat tyto údaje v čase dochází, neboť klesá jejich využitelnost v rámci konkurenčního boje. V případě agregovaných analytických údajů, navíc v časové řadě, tomu tak není. Z hlediska konkurenční významnosti je podstatný rozdíl například mezi informací o tom, kolik zaplatil daný podnik za benzín v červenci minulého roku (izolovaný historický údaj fakturačního charakteru) a informací o jednotkových nákladech na přepravu zásilky v minulém roce (typ údaje v požadovaných výkazech).

41. Ekonomické a účetní údaje zejména o nákladech a výnosech navázaných na jednotlivé služby a procesy (tedy nikoliv izolované fakturační údaje) v delší časové řadě poskytují velmi podrobný obrázek o hospodaření společnosti, jejích silných a slabých stránkách i o její schopnosti reagovat na situaci na trhu. Konkurent dokáže z požadovaných údajů oddělené evidence vyhodnotit chování a reakci České pošty.

42. Oddělená evidence je výstupem nákladového, resp. manažerského účetnictví. Manažerské účetnictví není obvykle vytvářeno manažery, ale pro manažery jako podklad pro rozhodování, neboť přináší detailní informace o nákladovosti jednotlivých procesů uvnitř podniku.

43. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobce, že se požadované informace netýkají „metod pro kalkulaci marží a struktury cen, prodejních strategií či marketingových plánů a nikterak nenaznačují budoucí soutěžní chování České pošty ani neposkytují jakékoliv vodítko pro predikci vývoje na trhu“.

44. Tabulky č. 3 a 4 obsahují nákladové kalkulace poskytovaných služeb s použitím metody plně alokovaných historických nákladů. K poskytovaným službám jsou tedy přiřazovány skutečně vzniklé náklady, a to podle nákladových druhů i podle jednotlivých částí technologického procesu. Tyto nákladové kalkulace jsou přitom klíčové pro vytváření cenových kalkulací.

45. Skutečnost, že obchodní tajemství mohou představovat i různé kalkulace nákladů a výnosů, potvrdil též Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 10. 2023, č. j. 6 As 123/2022–93 (bod 28).

46. Konkurenční významnost a ocenitelnost nelze zužovat na informace o prodejních strategiích a marketingových plánech.

47. K posouzení konkurenční významnosti komentářová literatura uvádí, že: „Skutečnost je konkurenčně významná, jestliže tomu, komu náleží, poskytuje nebo může poskytovat výhodu ve srovnání se subjekty, které se zabývají určitou obchodní (tedy výdělečnou) činností. Přitom není podstatné, jestli je aktuálně využívána. Konkurenční význam skutečnosti může spočívat ve schopnosti vyprodukovat a prodat více, kvalitněji nebo s nižšími náklady atd.“ (viz. komentář v systému ASPI k § 504 občanského zákoníku, autor: JUDr. Svoboda). Zmíněnou výhodou nemusí nutně být pouze znalosti prodejních strategií či marketingových plánů. Ze znalosti struktury výrobních nákladů, z nákladovosti jednotlivých procesů potřebných k poskytování služeb a výnosnosti jednotlivých služeb, (resp. technologicky obdobné skupiny služeb), lze odvodit silná a slabá místa konkrétního podniku, což může konkurence využít například při rozhodování o své obchodní strategii, zejména při tvorbě cen s cílem převzít poptávku konkurenčního podniku.

48. Žalovaný zdůrazňuje, že nákladovost je důležitým faktorem pro stanovení ceny produktu či služby.

49. Žalovaný vysvětluje, jak mohou být podrobné údaje o nákladech a výnosech České pošty využitelné pro konkurenci, na příkladu penetrační cenové strategie. Pokud by konkurent České pošt usiloval o získání většího podílu na trhu, mohl by zvolit penetrační cenovou strategii, tedy dočasně nabízet své produkty a služby za ceny výrazně nižší, než jsou náklady na tyto produkty či služby. V takovém případě však musí vážit možnosti ostatních na takovou situaci reagovat, například snížením ceny, aniž by to pro ně bylo likvidační. K tomu jsou podrobné údaje o nákladech a výnosech konkurenta cenné.

50. Žalovaný uvádí, že není pravda že by z výsledků oddělené evidence nebylo možné vygenerovat informace o výši nákladů a výnosů v členění podle struktury ceníku služeb České pošty. Je mimo jakoukoliv pochybnost, že položka Obyčejná zásilka do 2 kg odpovídá ceníkové položce České pošty Obyčejné psaní, položka Doporučená zásilka do 2 kg odpovídá ceníkové položce Doporučené psaní a podobně.

51. Žalovaný nesouhlasí s tím, že by dostatečně neindividualizoval jednotlivé odmítnuté informace. Posouzení provedl až na úroveň jednotlivých řádků a sloupců v tabulkách 1–5, tj. de facto na úroveň každé hodnoty. Při takto jemném členění je logické, že se jednotlivé důvody neposkytnutí informací opakují.

52. K otázce, proč se jedná v obchodních kruzích o běžně nedostupné skutečnosti, žalovaný uvedl, že odpověď je z prvostupňového rozhodnutí zřejmá. Požadované informace jsou běžně nedostupné, protože je Česká pošta nezveřejňuje. Stejně tak jsou běžně nedostupné i obdobné informace o konkurentech České pošty. Ani oni takové informace nezveřejňují. K plynutí času 53. Žalovaný uvedl, že posouzení trvání potřeby ochrany obchodního tajemství provedl až na úroveň jednotlivých údajů. Proto také vybrané údaje z tabulek 1 a 5 žalobci poskytl. Žalovaný odkázal na podrobnou argumentaci o konkurenční významnosti jednotlivých položek v prvostupňovém rozhodnutí. Ani z rozhodnutí ÚOHS ze dne 18. 4. 2007 citovaného žalobcem dle žalovaného nevyplývá, že by údaje starší 1 roku nemohly být obchodním tajemstvím. K § 9 odst. 2 54. K aplikaci § 9 odst. 2 žalovaný odkázal na str. 33–34 prvostupňového rozhodnutí. Shrnul, že požadované informace vůbec nejsou informacemi o rozsahu a příjemci veřejných prostředků.

55. Požadované informace nadto nemají žalobcem tvrzenou informační hodnotu ve vztahu ke kontrole financování České pošty. Žalobce ignoruje opakované vysvětlení, že je třeba rozlišovat mezi oddělenou evidencí nákladů a výnosů podle 33a odst. 1 zákona o poštovných službách a mezi výsledky oddělené evidence podle § 33a odst. 5 tohoto zákona. Zatímco sama oddělená evidence skutečně slouží k jím citovaným účelům, výsledky evidence ve formě pěti tabulek, které žalobce požaduje, nemohou sloužit ke zjištění, kolik finančních prostředků a za co bylo České poště uhrazeno jako čisté náklady z poskytování základních služeb. Pro sestavení podkladů podle vyhlášky č. 466/2012 Sb. o postupu Českého telekomunikačního úřadu při výpočtu čistých nákladů na plnění povinnosti poskytovat základní služby (dále jen „vyhláška č. 466/2012 Sb.“) vychází česká pošta přímo z oddělené evidence nákladů a výnosů.

56. Výsledky oddělené evidence tedy podle žalovaného nejsou rozhodným podkladem pro stanovení výše úhrady na vyrovnání nespravedlivé zátěže, která je hrazena z veřejných prostředků. Tímto podkladem jsou údaje v detailu a struktuře podle vyhlášky 466/2012 Sb.

57. Z výsledků oddělené evidence dle žalovaného nelze vyčíst ani výši čistých nákladů, za které dostává Česká pošta kompenzaci, ani úhrady České pošty za konkrétní faktury za přijaté zboží a služby od dodavatelů.

58. K odkazu žalobce na rozsudek zdejšího soudu ze dne 21. 3. 2023, č. j. 10 A 58/2021–121, žalovaný uvedl, že tento rozsudek žalobce nesprávně interpretuje. Z rozsudku nelze v žádném případě dovodit, že by význam práva na informace a důležitost kontroly České pošty mnohonásobně převažovala nad právem České pošty na ochranu obchodního tajemství. Soud toliko konstatoval, že v daném případě (který se týkal smluv o nakládání s nemovitostmi, tedy zcela jiných informací, než v nyní projednávané věci), převážil význam práva na informace. To však neznamená, že by nebylo třeba posuzovat vždy otázku, zda je daná informace obchodním tajemstvím, či nikoliv.

59. Žalovaný uzavřel, že pokud je cílem žalobce skutečně získání informace o tom, za co a v jaké výši obdržela Česká pošta kompenzaci podle § 34d zákona o poštovních službách (tj. úhradu čistých nákladů představujících nespravedlivou zátěž), lze ho odkázat na informace, které žalovaný zveřejňuje v souladu s § 37 zákona o poštovních službách. Informace o provedených úhradách čistých nákladů zveřejňuje ve výroční zprávě, v monitorovacích zprávách, ve Zprávě o plnění povinností uložených držiteli poštovní licence a v rámci otevřených dat. Například informace zveřejněné ve Zprávě o plnění povinností uložených držiteli poštovní licence jsou v takové podrobnosti, že nejen poskytují informaci, kolik bylo uhrazeno celkem, ale i v souvislosti s jakou identifikovanou zatěžující povinností (např. čisté náklady připadající na síť provozoven, na doručovací síť atd.). Replika žalobce 60. V replice žalobce zopakoval své tvrzení, že žalovaný naplnění znaků obchodního tajemství nikterak neprokázal.

61. Dále zopakoval další již uplatněné žalobní argumenty.

62. Žalobce poukázal na rozsudek SDEU ze dne 14. 3. 2017, C–162/15 P, bod 64, ve věci Evonik Degussa v. Komise, který v dané věci uvedl, že informace starší pěti let musí být v zásadě považovány za historické a zbaveny tajné nebo důvěrné povahy, nejedná–li se o informace představující zásadní znak obchodního postavení dotčeného subjektu. Z toho žalobce dovozuje, že jím požadované údaje již znaky obchodního tajemství nenaplňují.

63. Žalobce znovu zopakoval, že i pokud by požadované informace tvořily obchodní tajemství, musí být jejich ochrana prolomena podle § 9 odst. 2 informačního zákona, a žalovaná musí poskytnout alespoň takové informace, které tvoří množinu informací o rozsahu a příjemci veřejných prostředků.

64. Žalobce uzavřel, že žalovaný dle jeho názoru obchází smysl informačního zákona, kterým je v daném případě umožnění laické kontroly hospodaření České pošty. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 65. Česká pošta jako osoba zúčastněná na řízení navrhla žalobu zamítnout.

66. Česká pošta se plně ztotožnila s vyjádřením žalovaného k žalobě. Česká pošta zdůraznila, že žalobcem vyžadované informace nejsou veřejně dostupné a nikdo na trhu je nezveřejňuje. Požadované údaje nejsou podkladem pro kompenzaci Čistých nákladů univerzální služby (dále „ČNUS“), ani Evropská komise tyto podklady nevyžaduje v rámci notifikace ČNUS. Žalobcem požadované výkazy neodpovídají na otázku, co stát kompenzuje v rámci ČNUS, resp. na co byly veřejné prostředky vynaloženy.

67. Česká pošta uvedla, že žalobce je osoba napojená na jejího přímého konkurenta (je bývalým zaměstnancem Zásilkovny). Již z toho lze dovodit, že motivací žalobce je snaha o získání konkurenčně citlivých informací. I na základě historických dat lze odvodit aktuální nákladovost jednotlivých produktů a při nákladové orientaci cen i cenové možnosti České pošty a tuto informaci použít při nastavení cen v rámci konkurenčního boje.

68. Česká pošta nesouhlasí s tvrzením žalobce, že odmítnuté informace nejsou obchodním tajemstvím ve smyslu § 9 odst. 1 informačního zákona. Prokázání všech znaků obchodního tajemství a jejich vysvětlení bylo v předcházejícím správním řízení naprosto dostatečné a plně dostálo kritériím, která jsou kladena na obchodního tajemství dle občanského zákoníku.

69. Česká pošta dále u jednotlivých tabulek, které jsou součástí výsledků oddělené evidence, resp. u skupin údajů v nich obsažených, zhodnotila, zda a z jakého důvodu považuje kritéria obchodního tajemství za naplněná.

70. Pokud jde o potřebu ochrany obchodního tajemství s ohledem na plynutí času, Česká pošta uvedla, že zatímco v případě jednotlivých izolovaných historických údajů fakturačního charakteru skutečně k oslabení potřeby ochraňovat tyto údaje v čase dochází, tím, jak klesá využitelnost takovýchto údajů v rámci konkurenčního boje. V případě agregovaných analytických údajů, navíc v časové řadě, tomu tak není. Využitelnost těchto agregovaných analytických údajů, jejichž sdělení je požadováno, je v konkurenčním boji nezpochybnitelná.

71. Česká pošta se plně ztotožnila se závěry žalovaného, že Česká pošta sice hospodaří s veřejnými prostředky, ale požadované informace nejsou informacemi o rozsahu a příjemci veřejných prostředků, protože neobsahují informaci o tom, komu (příjemce) a v jaké výši (rozsah) byly poskytnuty veřejné prostředky. Jednání 72. Na jednání dne 29. 11. 2024 účastníci řízení i osoba zúčastněná na řízení setrvali na svých procesních stanoviscích.

73. Účastníci řízení ani osoba zúčastněná na řízení nenavrhli provedení důkazů.

74. Zástupce žalobce shrnul, že žalovaný podle žalobce nedostatečně vysvětlil naplnění všech kumulativních znaků obchodního tajemství. Žalobce má za to, že znalost požadovaných podrobných účetních a analytických údajů nemůže přinést žádnou konkurenční výhodu. I pokud by žalobce připustil, že požadované informace obchodním tajemstvím byly, jistě již některý ze znaků obchodního tajemství plynutím času ztratily. Žalobce se domnívá, že i pokud jsou požadované informace stále obchodním tajemstvím, které je třeba chránit podle § 9 odst. 1 informačního zákona, musí je žalovaný poskytnout podle § 9 odst. 2 zákona, neboť požadované informace jsou dle žalobce informacemi o rozsahu a příjemci veřejných prostředků.

75. Žalovaný shrnul, že naplnění všech kumulativních znaků obchodního tajemství vysvětlil zcela dostatečně. Provedl posouzení až na úroveň jednotlivých řádků a sloupců tabulek. Větší individualizaci si lze jen stěží představit. Podrobně vysvětlil, proč jsou jednotlivé informace (včetně např. informací o nákladovosti technologických procesů a podobně) konkurenčně významné. S ohledem na analytický charakter informací potřeba jejich ochrany v čase trvá. Žalovaný nemohl žalobci poskytnout ani informace o rozsahu a příjemci veřejných prostředků podle § 9 odst. 2 informačního zákona, neboť takové informace požadované tabulky neobsahují.

76. Osoba zúčastněná na řízení uvedla, že se plně ztotožňuje se závěry žalovaného. Doplnila, že poštovní licence jí byla udělena na pět let, přičemž nyní běží další pětileté období. Z jejího pohledu jsou požadované informace stále recentní a čerstvé, neboť se týkají minulé poštovní licence. Tyto informace jsou v konkurenčním boji dobře využitelné. Osoba zúčastněná na řízení uvedla, že osoba žalobce je jí známa, neboť je spojena s konkurenční skupinou Packeta. Posouzení žaloby soudem 77. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Neshledal přitom vady, k nimž by měl povinnost přihlédnout z moci úřední. Právní úprava 78. Při posouzení věci vycházel soud z následujících právních předpisů.

79. Podle čl. 17 odst. 4 LZPS lze „svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace omezit zákonem, jde–li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.“ 80. Podle § 2 odst. 1 informačního zákona „[p]ovinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce.“ 81. Podle § 9 odst. 1 informačního zákona „[p]okud je požadovaná informace obchodním tajemstvím, povinný subjekt ji neposkytne.“ 82. Podle § 9 odst. 2 informačního zákona „[p]ři poskytování informace, která se týká používání veřejných prostředků, se nepovažuje poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků za porušení obchodního tajemství.“ 83. Podle § 12 informačního zákona „[v]šechna omezení práva na informace provede povinný subjekt tak, že poskytne požadované informace včetně doprovodných informací po vyloučení těch informací, u nichž to stanoví zákon. Právo odepřít informaci trvá pouze po dobu, po kterou trvá důvod odepření. V odůvodněných případech povinný subjekt ověří, zda důvod odepření trvá.“ 84. Podle § 15 odst. 1 informačního zákona „[p]okud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti, s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.“ 85. Podle § 15 odst. 2 věty první informačního zákona „[p]okud nebylo žádosti vyhověno z důvodů ochrany obchodního tajemství podle § 9 nebo ochrany práv třetích osob k předmětu práva autorského podle § 11 odst. 2 písm. c), musí být v odůvodnění rozhodnutí uvedeno, kdo vykonává právo k tomuto obchodnímu tajemství nebo kdo vykonává majetková práva k tomuto předmětu ochrany práva autorského, je–li tato osoba povinnému subjektu známa.“ 86. Podle § 16 odst. 6 informačního zákona „[p]ři soudním přezkumu rozhodnutí o odvolání na základě žaloby podle zvláštního právního předpisu soud přezkoumá, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti. Nejsou–li žádné důvody pro odmítnutí žádosti, soud zruší rozhodnutí o odvolání a rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti a povinnému subjektu nařídí požadované informace poskytnout ve lhůtě, která nesmí být delší než 15 dní ode dne doručení rozsudku povinnému subjektu.“ 87. Podle § 504 občanského zákoníku „[o]bchodní tajemství tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení.“ 88. Podle § 33a odst. 1 zákona o poštovních službách „[d]ržitel poštovní licence je povinen vést v souladu s prováděcím právním předpisem podle odstavce 2 oddělenou evidenci nákladů a výnosů spojených s poskytováním jednotlivých základních služeb, které jsou obsaženy v jeho poštovní licenci, a ostatních služeb tak, aby byly zajištěny podklady pro výpočet čistých nákladů pro jednotlivé základní služby, pro regulaci cen základních služeb a pro prokázání skutečnosti, že nedochází ke křížovému financování mezi základními službami, které jsou obsaženy v jeho poštovní licenci, a ostatními službami.“ Podle § 33a odst. 2 zákona o poštovních službách „[p]rováděcí právní předpis stanoví způsob vedení oddělené evidence nákladů a výnosů, metodiku účelového členění nákladů a výnosů a jejich přiřazování včetně stanovení přiměřeného zisku a strukturu vykazovaných informací.“ Podle § 33a odst. 5 zákona o poštovních službách „[d]ržitel poštovní licence je povinen předložit ověřené výsledky oddělené evidence nákladů a výnosů Úřadu nejpozději do 31. července za předchozí účetní období.“ 89. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 465/2012 Sb., o způsobu vedení oddělené evidence nákladů a výnosů držitele poštovní licence, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „prováděcí vyhláška“), „[d]ržitel poštovní licence člení náklady a výnosy podle účelu, na který byly vynaloženy nebo se kterým souvisí. Toto členění je alespoň tak podrobné, aby každá základní služba obsažená v jeho poštovní licenci byla sledována odděleně. Ostatní služby mohou být sdruženy do tolika skupin, aby nebyl zpochybněn účel oddělené evidence.“ Podle § 1 odst. 2 prováděcí vyhlášky „[d]ržitel poštovní licence rozlišuje při účelovém členění nákladů podle odstavce 1 procesy a činnosti v návaznosti na využití poštovní sítě při zajišťování poštovních služeb.“ 90. Prováděcí vyhláška dále v § 2 a § 3 upřesňuje přístup k jednotlivým typům nákladů z hlediska jejich provázanosti a přímé nebo nepřímé závislosti na poskytování poštovních služeb. Prováděcí vyhláška v této souvislosti rozlišuje náklady přímé a společné (nepřímé a ostatní – režijní náklady) a podle toho určuje způsob přiřazení nákladů.

91. Podle § 5 prováděcí vyhlášky „držitel poštovní licence předkládá výsledky oddělené evidence nákladů a výnosů prostřednictvím výkazů uvedených v příloze k této vyhlášce.“ Příloha prováděcí vyhlášky obsahuje 5 tabulek, které uvádějí, v jaké struktuře mají být výsledky oddělené evidence vykazovány (tabulka č. 1: Náklady a výnosy podle činností; tabulka č. 2: Náklady služeb v druhovém členění a výnosy podle služeb; tabulka č. 3: Náklady služeb podle technologie zpracování a výnosy podle služeb; tabulka č. 4: Náklady na jednotlivé typy režijních nákladů; a tabulka č. 5: Náklady, které se nepřiřazují a nekalkulované výnosy). Předcházející soudní řízení 92. Soud předesílá, že ohledně žádosti žalobce ze dne 6. 6. 2019 již rozhodoval, a to rozsudkem ze dne 23. 11. 2022, č. j. 9 A 127/2019–50. V této věci vyhověl žalobci a zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2019, č. j. ČTÚ–29 927/2019–603, kterým žalovaný zamítl rozklad žalobce, pro nepřezkoumatelnost.

93. Městský soud uvedl, že vzhledem k množství druhů či typů údajů v evidenci nákladů a výnosů a jejich rozdílné charakteristice je z povahy věci zřejmé, že odůvodnění naplnění všech pojmových znaků legální definice obchodního tajemství bude odlišné například pro skupinu údajů vymezenou jako „náklady, které se nepovažují za ekonomicky oprávněné“ – z nich pak např. skupinu údajů týkající se hospodaření České pošty (např. nevyužité náklady spojené s přípravou a zabezpečením investiční výstavby /tabulka č. 5, řádek č. 5/, platby promlčených dluhů /tabulka č. 5, řádek č. 8/) či zvýšení cen vstupů, které ještě neprošly procesem zpracování /tabulka č. 5, řádek č. 10/), nebo skupinu údajů vztahující se k managementu (např. veškeré odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob /tabulka č. 5, řádek č. 4/, výdaje na reprezentaci /tabulka č. 5, řádek č. 16/ či pojištění odpovědnosti za škody způsobené statutárními orgány společnosti /tabulka č. 5, řádek č. 27/) či skupinu údajů týkající se zaměstnanců (např. příspěvky na závodní stravování poskytované ve vlastních zařízeních zaměstnavatele nad osobní a věcné náklady /tabulka č. 5, řádek č. 20/, jednorázová finanční částka při odchodu do starobního důchodu /tabulka č. 5, řádek č. 22/ či příspěvky na rekreaci, na kulturní a sportovní aktivity a jiné příspěvky hrazené zaměstnancům /tabulka č. 5, řádek č. 32/) a dále například pro skupinu údajů vymezenou jako „maloobchodní služby“ – z nich pak např. skupinu údajů poštovních služeb vnitrostátních (např. poštovní zásilka do 2 kg – individuální podavatelé /tabulka č. 4, řádek č. 4a/ či doporučené poštovní zásilky pro nevidové osoby /tabulka č. 4, řádek č. 7/) či skupinu údajů „velkoobchodní služby“ – z nich pak např. skupinu údajů nepoštovních služeb /tabulka č. 4, řádek č. 39/.

94. Městský soud dovodil, že povinný subjekt musí v odůvodnění svého rozhodnutí ve vztahu ke každé odepřené informaci, kterou je třeba vymezit alespoň typově (resp. podle skupin údajů), náležitě objasnit, v čem konkrétně spatřuje naplnění všech znaků legální definice obchodního tajemství k takové typově vymezené informaci. Odůvodnění rozhodnutí, v němž je poskytnutí požadovaných informací plně nebo částečně odepřeno, nelze formulovat paušálním odkazem na ustanovení § 504 občanského zákoníku, pouze zrekapitulovat znaky obchodního tajemství a připojit obecné závěry, ze kterých není konkrétně zřejmé, zda a jak se povinný subjekt se všemi dotčenými skutečnostmi ve vztahu k jednotlivým typům informací zabýval. Rozhodnutí žalovaného proto městský soud zrušil pro nepřezkoumatelnost.

95. Závěry městského soudu potvrdil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 23. 11. 2022, č. j. 9 A 127/2019–50, který uvedl, že podrobné a přesvědčivé úvaze městského soudu nemá co vytknout. Označit všechny položky oddělené evidence souhrnně za obchodní tajemství bez ohledu na odlišné typy údajů či informací, které ten či onen řádek obsahuje, nenaplňuje požadavky ustálené judikatury kasačního soudu ohledně odepření práva na přístup k informacím.

96. Žalovaný v dalším řízení reagoval na judikaturu správních soudů. Část požadovaných informací žalobci poskytl. U ostatních informací uvedl, z jakých důvodů má za to, že tyto informace naplňují znaky obchodního tajemství. Naplnění znaků obchodního tajemství, přezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného 97. Žalobce v nyní projednávané věci trvá na poskytnutí všech požadovaných informací. Žalobce má za to, že žalovaný svůj závěr o tom, že předmětné informace jsou obchodním tajemstvím, nedostatečně odůvodnil, a že se nevypořádal s jeho námitkami.

98. Žalobce má za to, že žalovaný nesprávně aplikoval § 9 odst. 1 informačního zákona, neboť dostatečně nevysvětlil, jak jednotlivé informace naplňují znaky obchodního tajemství podle § 504 občanského zákoníku.

99. Z obsahu žaloby je zjevné, že žalobce obě napadená rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů.

100. Soud námitce nepřezkoumatelnosti nepřisvědčil.

101. Soud z obsahu správního spisu zjistil, že prvostupňové rozhodnutí o délce 35 stran reaguje na výtky vyslovené správními soudy. Žalovaný podrobně popsal, co je obsahem výsledků oddělené evidence. Jedná se o pět tabulek (označených čísly 1–5) sestavených v podobě dle přílohy vyhlášky. Nejedná se o celou oddělenou evidenci. Oddělená evidence je složitým systémem podrobného účtování nákladů a výnosů podle místa vzniku nákladů a jejich druhového a účelového členění podle poskytnutých služeb. Žalovaný se dále podrobně zabýval naplněním znaků obchodního tajemství ve vztahu k jednotlivým řádkům všech pěti tabulek.

102. V druhostupňovém rozhodnutí o délce 29 stran předseda žalovaného podrobně reaguje na rozkladové námitky žalobce. Není tedy pravdivé tvrzení žalobce, že předseda žalovaného přijal závěry prvostupňového rozhodnutí, aniž by se jakkoliv vypořádal s jeho námitkami. Nesouhlas žalobce se závěry žalovaného není důvodem nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí.

103. Soud se dále zabýval žalobní námitkou, že naplnění znaků obchodního tajemství bylo v napadených rozhodnutích odůvodněno nedostatečně, resp. nesprávně.

104. K tomu soud předesílá, že žalobní námitky jsou koncipovány obecně, nikoliv k jednotlivým údajům v předmětných tabulkách. V této míře obecnosti se jimi zabýval také soud. V jednotlivých tabulkách je zahrnuto několik set jednotlivých položek. Žalobce však své argumenty nediferencuje ani ve vztahu k jednotlivým tabulkám (č. 1–5), natož k jejich jednotlivým řádkům (až 44 řádků) či sloupcům (až 19). Otázkou, zda jednotlivé položky v tabulkách naplňují znaky obchodního tajemství, se podrobně zabýval žalovaný. Soud může jeho závěry hodnotit toliko v rozsahu uplatněných žalobních námitek. Informace nejsou výsledkem duševní činnosti vedoucích pracovníků 105. Žalobce předně uvádí, že „historické údaje ekonomického a účetního charakteru, které tvoří obsah požadovaných finálních výsledků oddělené evidence nákladů a výnosů, u nichž se nejedná o jakýkoliv výsledek duševní činnosti vedoucích pracovníků České pošty, nenaplňují (ani nemohou naplňovat) všechny kumulativní znaky obchodního tajemství“.

106. Soud se ztotožnil s žalovaným, že žádný z kumulativních znaků obchodního tajemství nevyžaduje, aby šlo o výsledky duševní činnosti vedoucích pracovníků. Skutečnost, že požadované ekonomické a účetní údaje nejsou výsledky duševní činnosti vedoucích pracovníků, tedy nijak nezpochybňuje závěr žalovaného, že jde o obchodní tajemství. Konkurenční významnost požadovaných informací 107. Žalobce dále zpochybňuje závěr žalovaného, že požadované informace jsou konkurenčně významné.

108. Žalobce zdůrazňuje především skutečnost, že informace o hospodářských výsledcích let 2015 až 2017 jsou již zastaralé.

109. Žalovaný k tomu v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že žalobce, který je advokátem, podal žádost o informace o hospodářských výsledcích České pošty za roky 2015 až 2017 dne 6. 6. 2019.

110. Podle § 33a odst. 5 zákona o poštovních službách „[d]ržitel poštovní licence je povinen předložit ověřené výsledky oddělené evidence nákladů a výnosů Úřadu nejpozději do 31. července za předchozí účetní období.“ V době podání žádosti tedy žalovaný nedisponoval informacemi o hospodářských výsledcích České pošty za rok 2018. Žalobce požadoval nejnovější možné informace.

111. Nyní napadenými rozhodnutími žalovaný rozhodoval o žádosti žalobce znovu v roce 2023. Otázkou, zda je možné informace poskytnout z důvodu plynutí času, se podrobně zabýval. Dospěl k názoru, že většina informací je i nadále obchodním tajemstvím. Touto argumentací a souvisejícími námitkami se soud zabývá níže (body 132 až 143 tohoto rozsudku).

112. Žalobce dále uvádí, že informace nejsou nijak konkurenčně významné, neboť nevypovídají nic o obchodní strategii České pošty, ani o jejím soutěžním chování. Z napadených rozhodnutí konkrétně nevyplývá, jak by se jimi měli konkurenti České pošty řídit při optimalizaci svých procesů a nákladů, či jak by je mohli využít při úpravách svých cen s cílem převzít poptávku České pošty. Cena každé poštovní zásilky je určována řadou proměnlivých faktorů, mezi něž patří i míra sdílených nákladů.

113. K tomu žalovaný již v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že výsledky oddělené evidence nákladů a výnosů velmi detailně zobrazují výši nákladů na jednotlivé služby, a to celkové i dílčí podle typu nákladů či jednotlivých procesů zpracování zásilek. Evidence zachycuje i výnosy za veškeré služby příp. skupiny služeb, které Česká pošta poskytuje na trhu, tedy i služeb poskytovaných konkurenčními subjekty, ať už se jedná o poskytování služeb listovních zásilek či balíků. (str. 3 prvostupňového rozhodnutí). Charakter jednotlivých informací následně popsal podle jednotlivých tabulek.

114. Žalovaný uvedl, že oddělená evidence nákladů a výnosů vedená v souladu s § 33a odst. 1 zákona o poštovních službách není pouhým souhrnem fakturačních údajů, jak předpokládá žalobce, ale představuje analytickou nadstavbu nad údaji zachycenými ve finančním účetnictví. Výsledky oddělené evidence obsahují informace, které jsou důležité nejen pro Úřad, ale i pro řízení a správu celého podniku. Každý velký podnikatelský subjekt si vede pro svou potřebu řízení podnikatelské činnosti vlastní nákladové a manažerské účetnictví, které se zabývá sledováním nákladů a jejich alokací. Cílem nákladového a manažerského účetnictví je poskytnout informace pro řídící pracovníky pro rozhodování a řízení společnosti. Nákladové účetnictví i oddělená evidence musí podrobně zachycovat významné procesy a aktivity uvnitř podniku, odrážet organizační strukturu tak, aby byla správně zachycena místa zodpovědná za vznik nákladů. Důležité jsou informace o nákladové skladbě jednotlivých produktů, ať už z hlediska nákladových druhů nebo z hlediska podílu jednotlivých dílčích provozních úseků. Analýzy nákladů jsou pak podkladem pro podnikatelská rozhodování o optimalizaci procesů a činností. Míra podrobnosti v zachycení nákladové struktury odráží to, které náklady se významnou měrou podílejí na poskytování služeb daného podnikatele. Takové informace se stávají citlivým údajem, který by mohl odhalit konkurenci „slabá místa“ podnikatele, což by oslabilo jeho postavení v konkurenčním boji na příslušném trhu. Žalovaný zdůraznil, že se znalostí těchto detailních účetních a ekonomických informací může obeznámený subjekt nastavit ceny a podmínky tak, aby dokázal lépe konkurovat povinnému subjektu, převzít zákazníky a postupně ho vytlačit z trhu.

115. Žalovaný se dále zabýval konkurenční významností jednotlivých položek v tabulkách (viz str. 7–9, str. 13–14, str. 17–19, str. 24, str. 35). Žalovaný vysvětlil, které položky považuje za konkurenčně významné a z jakých důvodů, a které naopak konkurenčně významné nejsou, a proto je žalobci k jeho žádosti může poskytnout.

116. Žalovaný závěrem upozornil, že zveřejnění výsledků oddělené evidence nepředpokládá ani unijní legislativa, neboť podle čl. 14 poštovní směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES se poskytují národnímu regulačnímu orgánu (tedy žalovanému) i Evropské komisi jako důvěrné.

117. Předseda žalovaného se se závěry prvostupňového rozhodnutí ztotožnil.

118. Soud neshledal námitky žalobce proti závěrům žalovaného důvodnými.

119. Soud konstatuje, že podrobné účetní údaje, či dokonce analytická nadstavba nad těmito údaji, mají konkurenční významnost obecně, nikoliv jen v případě České pošty a jejích výsledků oddělené evidence.

120. Z judikatury Nejvyššího soudu v této souvislosti vyplývá (viz např. již rozsudek ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1874/2004, recentně pak rozsudek ze dne 25. 10. 2023, č. j. 6 As 123/2022 – 98 ve věci O2), že „konkurenčně významnými skutečnostmi mohou být např. seznamy zákazníků, dodavatelů, podnikatelské plány a strategie, cenové odhady, výrobní náklady, nejrůznější studie, informace z obchodních smluv, vzorníky, výrobní programy, nová technická řešení, technologické postupy a vzory, marketingové strategie, dokumentace apod. Obchodním tajemstvím může být např. i organizační změna u zaměstnavatele, který je podnikatelem. Obchodní tajemství pak mohou představovat i různé cenové kalkulace, kalkulace nákladů a výnosů (viz FUREK, A., ROTHANZL, L., JIROVEC, T. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Praha: C. H. Beck, 2016, str. 464 a 465).“ 121. Pokud jde o námitku žalobce, že požadované tabulky se vytváří primárně pro žalovaného a v zákonem stanovené struktuře, soud uvádí, že tato skutečnost neznamená, že by údaje v tabulkách obsažené neměly význam pro konkurenty žalobce, a nemohly být konkurenčně významné.

122. Pokud jde o využitelnost znalostí o přesných nákladech na jednotlivé služby, soud má za to, že je zjevné, že tyto náklady ovlivňují cenu poskytovaných služeb. Ostatně i žalobce připouští, že realizované náklady cenu poskytovaných služeb ovlivňují.

123. Soud souhlasí s žalovaným, že konkurenční významnost údajů není nijak oslabena tím, že neobsahují také informace o prodejních strategiích či marketingových plánech.

124. Žalovaný nebyl povinen poskytnout žalobci ani konkrétní informace o tom, jak konkrétně by se konkurenti České pošty měli těmito informacemi řídit při optimalizaci svých procesů a nákladů, či jak by je mohli využít při úpravách svých cen s cílem převzít poptávku České pošty.

125. Soud nepřisvědčil žalobci, že by se správní orgány otázkou konkurenční významnosti jednotlivých položek zabývali nedostatečně či nesprávně.

126. Námitka není důvodná. Nedostupnost požadovaných informací 127. Žalobce dále namítá, že žalovaný v žádném z rozhodnutí dostatečně konkrétně nevysvětlil, zda jsou požadované informace v obchodních kruzích běžně nedostupné.

128. Žalovaný k tomu uvedl, že odpověď je z prvostupňového rozhodnutí zřejmá. Požadované informace jsou v obchodních kruzích běžně nedostupné, protože je Česká pošta nezveřejňuje.

129. Soud se ztotožnil s žalovaným, že z již z prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, že Česká pošta požadované informace nezveřejňuje a žalovaný je považuje za důvěrné. Na straně 5 prvostupňového rozhodnutí žalovaný konkrétně uvedl, že úřadu předkládané výsledky oddělené evidence jsou pro držitele poštovní licence citlivým údajem a důvěrné zacházení s nimi předpokládá i směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES, ve znění pozdějších předpisů, když v článku 14 odst. 6 uvádí: “Národní regulační orgán uchovává dostupné podrobné informace o systémech nákladového účetnictví používaných poskytovatelem všeobecných služeb a na požádání předá tyto informace Komisi“ a dále v odst. 7: „Na požádání se podrobné informace o těchto systémech jako důvěrné poskytnou národnímu regulačnímu úřadu a Komisi.“ 130. Žalobce přitom v průběhu správního ani soudního řízení nenamítal, že by informace, které žádá, byly v obchodních kruzích běžně dostupné.

131. Námitka není důvodná. K posouzení obchodního tajemství z hlediska plynutí času 132. Soud se zabýval i námitkou žalobce, že informace o hospodářských výsledcích let 2015 až 2017 jsou již zastaralé.

133. Žalovaný a osoba zúčastněná na řízení správě poukázali na to, že i historické údaje mohou být konkurenčně významné, a to zejména tehdy, pokud jde o agregované analytické údaje, navíc v časové řadě.

134. Povahou obchodního tajemství s ohledem na plynutí času se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. října 2023, č. j. 6 As 123/2022–98 (ve věci O2). Nejvyšší správní soud se ztotožnil s hodnocením krajského soudu, že „pro konkurenty dotčeného soutěžitele může být cenný rovněž soubor dat nasbíraný za delší časové období, který představuje bázi pro zhodnocení ekonomických výsledků minulých a na jejich základě i pro kvalifikovaný odhad výsledků budoucích. I takováto informační základna naplňuje kategorii pravděpodobné konkurenční významnosti, neboť seznámení se s ní může být pro konkurenty cenným zdrojem informací. Nelze tedy souhlasit se zjednodušujícím závěrem prosazovaným stěžovatelem, že dlouhodobý sběr dat o vlastní činnosti pozbývá po uplynutí doby několika let na významu, a že tedy po uplynutí určité konkrétní doby „automaticky“ informace povahu obchodního tajemství ztrácejí.“ 135. Tento závěr se uplatní i v nyní projednávané věci.

136. Nejvyšší správní soud se v rozsudku č. j. 6 As 123/2022–98 zabýval též argumentací, že údaje starší pěti let již znaky obchodního tajemství nenaplňují, s ohledem na rozsudek SDEU ze dne 14. 3. 2017, C–162/15 P, bod 64, ve věci Evonik Degussa v. Komise.

137. V rozsudku ve věci C–162/15P, SDEU vyslovil, že „informace, které byly v určité době tajné nebo důvěrné, avšak jsou starší pěti let, musí být z důvodu plynutí času v zásadě považovány za historické a z tohoto důvodu zbaveny tajné nebo důvěrné povahy, ledaže výjimečně účastník, který tuto povahu uplatňuje, prokáže, že navzdory svému stáří tyto informace stále představují zásadní znaky jejího obchodního postavení nebo postavení třetích osob. Tyto úvahy, které vedou k vyvratitelné domněnce, jsou platné jak v kontextu žádostí o důvěrné zacházení ve vztahu k vedlejším účastníkům v rámci žaloby před unijními soudy, tak v kontextu žádostí o zachování důvěrnosti za účelem zveřejnění, ze strany Komise, rozhodnutí konstatujícího porušení práva hospodářské soutěže“.

138. K takto vysloveným závěrům Nejvyšší správní soud uvedl, že je nelze vykládat paušálně bez zohlednění toho, jaký typ informace či informací je v té které věci předmětem sporu. Samo citované rozhodnutí konstruuje vyvratitelnou domněnku, že informace budou nadále chráněny v těch případech, kdy i navzdory svému stáří představují zásadní znaky obchodního postavení dotčených subjektů. Ze směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 ze dne 8. června 2016 o ochraně nezveřejněného know–how a obchodních informací (obchodního tajemství) před jejich neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním, vyplývá (viz preambule – recitály 6 a 7), že „bez ohledu na dohodu TRIPS [rozuměj Dohodu o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví] existují v právních předpisech členských států významné rozdíly, pokud jde o ochranu obchodních tajemství před neoprávněným získáním, využitím nebo zpřístupněním jinými osobami. Ne všechny členské státy přijaly vnitrostátní definice obchodního tajemství nebo jeho neoprávněného získání, využití nebo zpřístupnění, takže rozsah ochrany není snadno pochopitelný a mezi jednotlivými členskými státy se liší (…) Rozdíly v právní ochraně obchodních tajemství poskytované členskými státy znamenají, že obchodní tajemství nepožívají v celé Unii rovnocenné úrovně ochrany, což vede k roztříštěnosti vnitřního trhu v této oblasti a oslabuje celkový odrazující účinek příslušných pravidel“.

139. Nejvyšší správní soud připomněl, že česká vnitrostátní právní úprava časovou podmínku ochrany obchodního tajemství neobsahuje; případná zastaralost údajů tvořících obchodní tajemství se projeví nenaplněním některého z dílčích definičních znaků pojmu obchodního tajemství ve smyslu § 504 občanského zákoníku, typicky znaku konkurenční významnosti. Žalobcem odkazované rozhodnutí proto nelze vykládat tak, že by každá informace, která vznikla před pěti a více lety, byla z tohoto důvodu vyloučena z ochrany. Ostatně o tom, že konkurenčně významné mohou být i informace staré desítky, či dokonce stovky let, svědčí např. chráněné receptury.

140. Soud se se závěry Nejvyššího správního soudu ztotožňuje a doplňuje, že tím spíše nemohou být za historické a v konkurenčním boji nevyužitelné považovány informace starší než jeden rok. Ani z rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 18. 4. 2007, č. j. R161/2006/01 citovaného žalobcem nevyplývá, že by údaje starší jednoho roku automaticky pozbyly ochrany a nebylo je možné považovat za obchodní tajemství.

141. Nejvyšší správní soud ve vztahu k jím projednávané věci uzavřel, že „nelze na údaje, které byly průběžně (a po dlouhou dobu) shromažďovány osobou zúčastněnou na řízení, nahlížet izolovaně, nýbrž jako na celek, který tvoří souvislou časovou řadu údajů, jejichž zveřejnění by mohlo vést k odhalení její dlouhodobé podnikové strategie. Žalovaný v této souvislosti správně upozornil, že plynutí času nemusí relevanci těchto údajů oslabovat, ale s přibývajícím množstvím údajů v čase může naopak jejich vypovídací hodnota narůstat. Takto ucelený soubor dat totiž poskytuje podklad pro zpětnou analýzu úspěšnosti či naopak neúspěšnosti nastaveného obchodního modelu podnikání, resp. jeho dílčích parametrů, a lze z nich vysledovat dlouhodobou strategii osoby zúčastněné na řízení při poskytování konkrétního druhu služeb. V takovém případě nelze připustit, aby soutěžitel soubor dat (a to včetně dat starších pěti let), která se týkají posuzovaného relevantního trhu, veřejně zpřístupnil a poskytl je vlastním konkurentům, kteří by informace mohli využít v hospodářské soutěži, ba je dokonce zneužít v konkurenčním „boji“ o zákazníky. Znak významnosti splňují jak informace, které podnikateli samotnému poskytují lepší postavení na trhu, tak informace, které jsou využitelné konkurencí pro její vlastní podnikání. „Konkurenční význam znamená, že dotčené skutečnosti přinášejí konkurenci informace, které ona chce, resp. mohou být využitelné pro její vlastní podnikání, a sama je nemá. Proto je konkurenceschopnost spojena s ocenitelností a utajením, resp. neznámostí“ (MELZER, F., TÉGL., P. a kol. Občanský zákoník – Velký komentář. Svazek III. § 419 – 654. Praha: Leges, 2014, str. 291).“ 142. Též v nyní projednávané věci požaduje žalobce řadu podrobných ekonomických údajů, a to za tři po sobě jdoucí roky. Soud se ztotožnil s žalovaným, že tyto podrobné údaje by mohly být využitelné v konkurenčním boji, a to navzdory skutečnosti, že již nejde o údaje aktuální.

143. Námitka není důvodná. K § 9 odst. 2 144. Soud se dále zabýval otázkou, zda měl žalovaný výsledky oddělené evidence žalobci poskytnout i přes to, že je považoval za obchodní tajemství, na základě výjimky obsažené v ustanovení § 9 odst. 2 informačního zákona. Ten stanoví, že při poskytování informace, která se týká používání veřejných prostředků, se za porušení obchodního tajemství nepovažuje poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků.

145. V nyní projednávané věci není sporu o tom, že Česká pošta hospodaří s veřejnými prostředky. Zdejší soud již v rozsudku ze dne 12. 11. 2018, č. j. 9 A 11/2016–69 konstatoval, že veškerý majetek České pošty spadá pod pojem „veřejné prostředky“. Každá jednotlivá transakce zachycená v účetnictví České pošty jakož i veškeré analytické dokumenty vycházející z tohoto účetnictví se tedy týkají použití veřejných prostředků. To však neznamená, že by celé účetnictví České pošty, a všechny analytické dokumenty z něj vycházející, měly být zpřístupněné veřejnosti.

146. Jak již konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku 9 As 24/2023–37, zájem na kontrole hospodaření s veřejnými prostředky je třeba vyvažovat se zájmem České pošty na dosahování zisku. K tomu soud doplňuje, že Česká pošta je povinna zajistit všeobecnou dostupnost základních služeb na celém území České republiky dle udělené poštovní licence (§ 21 a 22 zákona o poštovních službách). Jejím cílem je tedy zajištění všeobecné dostupnosti základních služeb. Při naplňování tohoto cíle zajišťuje služby, které jsou ziskové, i služby, které ziskové nejsou. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že Česká pošta tento svůj cíl naplňuje v konkurenčním prostředí. Chování konkurujících subjektů zaměřujících se výhradně na služby, které ziskové jsou, jí tento cíl může nepochybně ztížit.

147. Významem a vzájemným vztahem ustanovení § 9 odst. 1 a 2 informačního zákona se opakovaně Nejvyšší správní soud, recentně například ve věci informací o kulometech MINIMI zakoupených Ministerstvem obrany (rozsudek ze dne 16. 8 2024, č. j. 5 As 212/2023–24). Též z jeho závěrů bude zdejší soud vycházet, a proto je níže rekapituluje.

148. Ustanovení § 9 odst. 1 informačního zákona vylučuje informační povinnost v případě informace, která je obchodním tajemstvím. V odst. 2 uvedeného ustanovení je nicméně z této výluky dána výjimka, jedná–li se o příjemce veřejných prostředků. V takovém případě má žadatel právo na informaci o rozsahu těchto poskytnutých prostředků a o tom, komu byly poskytnuty.

149. Smysl této úpravy je zřejmý, každý má právo zjišťovat informace, aby si mohl vytvořit názor (mohl zhodnotit), zda v určité situaci byly, či nebyly vynaloženy účelně veřejné prostředky. V každém jednotlivém případě je však nutno individuálně posuzovat, zda poskytnutá informace o rozsahu používání veřejných prostředků má skutečně vypovídací hodnotu, tedy zda vůbec umožňuje takové hodnocení. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 12. 2004, č. j. 7 A 118/2002–37 (č. 654/2005 Sb. NSS), „[s]myslem úpravy § 9 odst. 2 zákona je umožnit veřejnou kontrolu hospodaření s veřejnými prostředky. Jelikož samotná informace o ceně nevypovídá o tomto způsobu hospodaření, je nutné společně s ní vždy poskytnout alespoň rámcovou informaci o předmětu plnění, za něž se cena poskytuje. Přípustná míra „rámcovosti“ pak vychází právě z toho, zda je možné posoudit hospodárnost využití veřejných prostředků.“ (obdobně viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2018, č. j. 10 As 368/2017–71).

150. Ve vztahu k tam posuzované věci Nejvyšší správní soud konstatoval, že nelze bez dalšího podřadit veškeré informace požadované žalobkyní pod režim § 9 odst. 2 informačního zákona. Stěžovatel byl povinen poskytnout žalobkyni alespoň rámcovou informaci o předmětu plnění, za něž se cena poskytuje, jak vyplývá z výše citované judikatury, nikoliv však nezbytně veškeré podklady, které určují cenu dodávky.

151. V nyní projednávané věci žalobce požaduje výsledky oddělené evidence. Nejedná se tedy o typickou situaci, na niž míří § 9 odst. 2 informačního zákona. Žalobce nechce poskytnutí informace o konkrétní transakci, tedy o tom, komu a v jaké výši byly poskytnuty veřejné prostředky. Žalobce žádá podrobné údaje o druhovém členění a výši všech realizovaných nákladů a výnosů České pošty. Na takovou situaci § 9 odst. 2 požadující „poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků“ stricto sensu nedopadá, neboť požadované tabulky informace o jednotlivých příjemcích veřejných prostředků ze strany České pošty vůbec neobsahují.

152. Přesto je třeba zvažovat, zda by požadované informace umožnily naplnit cíle, které žalobce deklaruje, a zda by tyto cíle převážily nad zájmem České pošty na zachování obchodního tajemství.

153. Žalobce uvádí, že jeho cílem je zjistit, za jaké konkrétní položky (služby a plnění) byly prostředky z veřejného rozpočtu poskytnuty, zda nejsou některé položky nadceněné, a zda účetně vykázané položky odpovídají reálnému plnění. Žalobce chce na základě těchto údajů zjistit, jestli je s veřejnými prostředky nakládáno hospodárně, zda nedochází ke skryté veřejné podpoře držitele poštovní licence, zda nedochází ke křížovému financování mezi základními a ostatními poštovními službami. Žalovaný však upozorňuje, že výsledky oddělené evidence nemohou k těmto deklarovaným cílům sloužit.

154. Soud uvádí, že výsledky oddělené evidence neobsahují údaje o konkrétních nakoupených službách a plněních. Nelze tak ani zjistit, zda nebyly některé položky nadceněné, ani zda odpovídají reálnému plnění. Nelze tak ověřit, zda je v tomto smyslu nakládáno s veřejnými prostředky hospodárně.

155. Soud se proto dále zabýval informační hodnotou výsledků oddělené evidence ve vztahu k financování české pošty. K informační hodnotě výkazů, pokud jde o financování České pošty 156. Žalobce argumentuje, že podle § 33a odst. 1 zákona o poštovních službách jsou výsledky oddělené evidence způsobilým podkladem pro výpočet čistých nákladů pro jednotlivé základní služby. Žalobce uvádí, že tyto čisté náklady pak představují nespravedlivou finanční zátěž, která je České poště jako držitelce poštovní licence hrazena z veřejných prostředků. V tomto ohledu žalobce odmítá argumentaci žalovaného, že výsledky tímto způsobilým podkladem nejsou.

157. Žalovaný k tomu uvedl, že opakovaně žalobci vysvětlil, že je rozdíl mezi oddělenou evidencí podle § 33a odst. 1 zákona o poštovních službách a mezi výsledky této oddělené evidence podle odst.

5. Pro přípravu podkladů pro výpočet čistých nákladů slouží celá oddělená evidence; z výsledků oddělené evidence tedy výpočet čistých nákladů možné provést není, jelikož výsledky oddělené evidence jsou zjednodušené.

158. Soud uvádí, že postup žalovaného Českého telekomunikačního úřadu při výpočtu čistých nákladů na plnění povinnosti poskytovat základní služby stanovuje vyhláška č. 466/2012 Sb.

159. Vyhláška v § 11 nadepsaném „Výpočet čistých nákladů jednotlivých základních služeb“ uvádí, že „[č]isté náklady připadající na jednotlivé základní služby vychází z nákladů a výnosů základního a alternativního scénáře a zohledňují objem jednotlivých základních služeb a jejich nákladovost“ (pozn. podtržení doplnil městský soud).

160. Podle § 7 této vyhlášky je základním scénářem popis chování držitele poštovní licence, který poskytuje základní služby v rozsahu podle jeho poštovní licence. K jednotlivým činnostem se přiřazují efektivně a účelně vynaložené náklady a výnosy. Alternativním scénářem je model chování držitele poštovní licence, kdyby neměl povinnost poskytovat základní služby v rozsahu jeho poštovní licence a poskytoval jím zvolené druhy služeb za podmínek, které pro něj nejsou ekonomicky nevýhodné.

161. Doklady potřebné pro výpočet čistých nákladů uvádí ustanovení § 12 odst. 1 vyhlášky č. 466/2012 Sb., které mezi ně řadí základní a alternativní scénář, zprávu auditora včetně auditované účetní závěrky za příslušné zúčtovací období, seznam účtů včetně zůstatků na začátku a konci zúčtovacího období, odpisový plán, výsledky oddělené evidence nákladů a výnosů a veškeré další podklady, které jsou nezbytné k doložení věcné správnosti výpočtů předložených podle odstavce 2. Odstavec 2 této vyhlášky pak uvádí, že podklady pro výpočet čistých nákladů jsou Českému telekomunikačnímu úřad předkládány ve formě šesti tabulek. Tyto tabulky jsou přitom odlišné od tabulek požadovaných žalobcem.

162. Soud se ztotožnil s žalovaným, že výsledky oddělené evidence jsou jedním z podkladů předávaných žalovanému, nelze z nich však zjistit výši úhrady nespravedlivé finanční zátěže. K tomuto účelu slouží jiné informace.

163. Nyní projednávaná věc se tedy liší od věci posuzované Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 29. 3. 2018, č. j. 10 As 368/2017–71, ve věci České dráhy. V této věci žadatel žádal Magistrát hlavního města Prahy o přehled poskytnutých kompenzací dopravci České dráhy, a. s. z rozpočtu kraje, zejména kalkulace alespoň na úrovni položek dle vyhlášky č. 241/2005 Sb., resp. 296/2010 Sb. Položky na úrovni zmíněných vyhlášek jsou přitom vedeny ve formě výkazů, ze kterých je znát výše kompenzace, která je poskytována dopravci a zároveň i způsob výpočtu této kompenzace. Zatímco v případě Českých drah požadované výkazy obsahovaly přehled položek, za které je kompenzace z veřejných rozpočtů poskytována, a umožňovaly výpočet kompenzace, výkazy oddělené evidence České pošty tyto informace neobsahují. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že některé položky v obou výkazech mohou být stejné nebo podobné – podstatné pro hodnocení soudu na úrovni § 9 odst. 2 informačního zákona je měřítko, zda požadované informace vůbec umožňují posouzení hospodárnosti nakládání s veřejnými prostředky.

164. Soud se proto ztotožnil s žalovaným, že ani v případě poskytnutí požadovaných pěti tabulek by žalobce nebyl způsobilý vypočítat výši čistých nákladů, ani zjistit nespravedlivou finanční zátěž kompenzovanou z veřejných rozpočtů. Požadované informace nemohou sloužit deklarovanému účelu.

165. Soud nepřisvědčil žalobci ani v tom, že by význam práva na informace a důležitost kontroly České pošty mnohonásobně převažovaly nad právem České pošty na ochranu obchodního tajemství. Uvedené nevyplývá ani z rozsudku zdejšího soudu ze dne 21. 3. 2023, č. j. 10 A 58/2021, který se týkal jiného subjektu a jiných informací.

166. Soud uzavírá, že požadované výsledky oddělené evidence nelze považovat za informace o rozsahu a příjemci veřejných prostředků ve smyslu § 9 odst. 2 informačního zákona. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 167. Soud s ohledem na výše uvedené shledal, že žaloba není důvodná. Soud se neztotožnil s tvrzením žalobce, že žalovaný nedostatečně a nesprávně posoudil, zda jsou požadované informace obchodním tajemstvím České pošty. Soud nepřisvědčil žalobci ani v tom, že by požadované informace měly být poskytnuty navzdory tomu, že jsou obchodním tajemstvím, s ohledem na výjimku obsaženou v 9 odst. 2 informačního zákona. Soud proto žalobu zamítl.

168. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovanému, který byl plně úspěšný, soud náhradu nákladů nepřiznal, neboť mu žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

169. Osoba zúčastněná na řízení má podle § 60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Soud osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost neuložil, proto rozhodl, že nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Vymezení věci Žaloba Nesprávná aplikace § 9 odst. 1 informačního zákona K posouzení obchodního tajemství z hlediska plynutí času K § 9 odst. 2 informačního zákona Vyjádření žalovaného K naplnění znaků obchodního tajemství K plynutí času K § 9 odst. 2 Replika žalobce Vyjádření osoby zúčastněné na řízení Jednání Posouzení žaloby soudem Právní úprava Předcházející soudní řízení Naplnění znaků obchodního tajemství, přezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného Informace nejsou výsledkem duševní činnosti vedoucích pracovníků Konkurenční významnost požadovaných informací Nedostupnost požadovaných informací K posouzení obchodního tajemství z hlediska plynutí času K § 9 odst. 2 K informační hodnotě výkazů, pokud jde o financování České pošty Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení