3 C 106/2014-557

Rubrum

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce a žalobce] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] oba zastoupeni advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, takto:

Výrok

I. Podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parcela st. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří a parcela st. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, zapsaným v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín, dále ke stavbě bez čp./če.- zemědělské stavení, na pozemku parcela st. [číslo], dosud v katastru nemovitostí nezapsané, se zrušuje.

II. Z původních pozemkových parcel st. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří a st. [číslo] -- zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín, se do podílového spoluvlastnictví žalobců a) a b) s podílem pro každého přikazují nově vytvořené pozemky parcela st. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 304 m2 a parcela [číslo] ostatní plocha, jiná plocha, o výměře 308 m2, obě oddělené geometrickým plánem [číslo] ze 30. 3. 2021, vypracovaným Ing. [jméno] [příjmení], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, dále část stavby bez čp./če.- zemědělské stavení – na nově vytvořeném pozemku parcela st. [číslo], dosud v katastru nemovitostí nezapsané, s tím, že žalobci a) a b) zajistí výstavbu dělící stěny, včetně založení, řešení prostupu krovem a zakončení nadstřešním požárním předělem na hranici dle výše označeného geometrického plánu nově vzniklých pozemků st. [číslo] a st. [číslo], a to na jejich vlastní náklady.

III. Z původních pozemkových parcel st. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří a st. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín, se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazují nově vytvořené pozemky parcela st. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře 300 m2, parcela st. [číslo] - zastavěná plocha, společný dvůr - o výměře 477 m2 a parcela [číslo] plocha, jiná plocha - o výměře 57 m2, oddělené geometrickým plánem [číslo] ze 30. 3. 2021, vypracovaným Ing. [jméno] [příjmení], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a dále část stavby bez čp./če.- zemědělské stavení- na nově vytvořeném pozemku parcela st. [číslo], dosud v katastru nemovitostí nezapsané.

IV. Na vypořádání spoluvlastnických podílů z rušeného podílového spoluvlastnictví je žalovaný povinen zaplatit žalobci a) vypořádací podíl 49.650 Kč a žalobci b) vypořádací podíl 49.650 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně společně a nerozdílně 2.763,19 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku a 50 % dalších nákladů České republiky, jejichž výše a splatnost bude upřesněna navazujícím usnesením soudu.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně 2.763,19 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku a 50 % dalších nákladů České republiky, jejichž výše a splatnost bude upřesněna navazujícím usnesením soudu.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou u soudu domáhali zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem, uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku vzhledem k tomu, že při jejich užívání dochází k častým neshodám, které nejsou schopni řešit. Žalobci nadále ve spoluvlastnictví nechtějí setrvávat a jejich snaha o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dohodou neskončila úspěchem. Navrhli proto spoluvlastnictví zrušit a předmětné nemovitosti reálně rozdělit na dvě poloviny s tím, že žalobcům připadne vždy jejich levá polovina, na níž navazují jimi vlastněné nemovité věci, zatímco žalovanému polovina pravá, jež přiléhá nemovitostem ve výlučném vlastnictví žalovaného. Žalovanému by tak zůstala původní příjezdová cesta na dvůr s tím, že žalobci si novou příjezdovou cestu vybudují na pozemku, jenž není předmětem podílového spoluvlastnictví všech účastníků. O studni, která se nachází na hranici společných pozemků a pozemků žalobců žalobci tvrdili, že jde o jejich vlastnictví, a její vypořádání proto nenavrhovali.

2. Žalovaný v průběhu řízení deklaroval snahu dohodnout se se žalobci o úpravě užívání společných nemovitostí, aniž by bylo nutno reálné rozdělení stavby. Pokusy účastníků o uzavření jakékoliv dohody však i v průběhu tohoto řízení skončily neúspěchem. Pokud jde o rozdělení společných pozemků, žalovaný měl jinou představu než žalobci a sledoval především, aby mu byla zachována možnost pohodlného příjezdu velkou zemědělskou technikou ke stodole. Studnu pokládal celou za předmět spoluvlastnictví jako součást pozemku st. [číslo] a trval na tom, aby k ní takto při vypořádání bylo přihlíženo.

3. V řízení bylo mezi účastníky nesporné, že jsou podílovými spoluvlastníky stavební parcely [číslo] plocha a nádvoří, a stavební parcely [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín a stavby bez čp./če. stojící na parcele st. [číslo] zemědělská stavba (dále též„ stodola“) bez LV, tedy nezapsané v katastru nemovitostí, tamtéž s tím, že spoluvlastnický podíl každého žalobce činí vždy jednu ideální čtvrtinu celku a spoluvlastnický podíl žalovaného činí jednu ideální polovinu celku uvedených nemovitých věcí.

4. Sporným mezi stranami bylo, zda studna, nacházející se na hranici parcely st [číslo] s parcelou st. [číslo] ve spoluvlastnictví žalobců, je též předmětem podílového spoluvlastnictví účastníků či nikoliv. Zatímco žalovaný tvrdil, že studna je společným vlastnictvím, žalobci trvali na tom, že jde pouze o jejich spoluvlastnictví, na němž se žalovaný nepodílí.

5. Obě strany sporu shodně připouštěly, že při výkonu spoluvlastnických práv dochází dlouhodobě k neshodám a nutno konstatovat, že v průběhu řízení se vzájemné rozpory ještě více prohloubily.

6. Žalobci v řízení dále tvrdili, že oba předmětné stavební pozemky i budovu, stojící na st [číslo] je možné reálně rozdělit tak, aby vznikly samostatné věci v právním slova smyslu, aniž by došlo k podstatnému snížení jejich hodnoty. Žalovaný uznával reálnou dělitelnost parcely st. [číslo] aniž by došlo k jejímu znehodnocení. Pokud šlo o parcelu st. [číslo] a zejména pak o budovu na ní stojící, o jejím reálném rozdělení, aniž by došlo snížení její hodnoty, pochyboval.

7. Žalobci navrhli svá tvrzení prokázat stanoviskem stavebního úřadu, event. posudkem z oboru stavebnictví. Pokud jde o náklady, které budou spojeny s tímto reálným rozdělením, včetně výstavby dělící zdi, žalobci navrhovali důkaz předběžným rozpočtem, eventuálně rovněž znaleckým posudkem a původně požadovali, aby se na těchto nákladech strany podílely stejným dílem, zejména s přihlédnutím k tomu, že žalobci budou vynakládat další prostředky na vybudování přístupové cesty ke svým nemovitostem, zatímco žalovanému přístupová cesta stávající zůstane. Žalovaný však odmítl podílet na nákladech výstavby dělící zdi, žalobci proto své stanovisko v průběhu řízení změnili tak, že zeď vybudují sami na své náklady a ponesou i další náklady s rozdělením stodoly spojené a na tomto stanovisku setrvali.

8. Pro případ, že by se budova na parcele st. [číslo] ukázala být reálně nedělitelná, obě strany požadovaly, aby byla přikázána jim za současného uložení povinností vyplatit přiměřenou náhradu dle tržního ocenění stavby protistraně. Obě strany také potvrzovaly svoji připravenost vypořádací podíl protistraně vyplatit.

9. Ohledáním místa samého, které bylo v průběhu řízení prováděno opakovaně, je prokázáno, že předmětné nemovitosti se nacházejí poblíž centra obce Nemyčeves. Dle jejich polohy je zřejmé, že tvořily v minulosti společně s domy účastníků jednu zemědělskou usedlost, která je mezi strany dnes, až na předmětné nemovitosti, fakticky rozdělena a z části ohraničena ploty. Pozemková parcela st. [číslo] odděluje od sebe další nemovitosti ve vlastnictví stran a představuje z části příjezdovou cestou k domům účastníků a předmětné stodole, z části společný dvůr a další její pruh vybíhá vlevo, směrem k dalším nemovitostem žalobců a jsou na něm umístěny kurníky. Navazuje pozemková parcela st. [číslo] se stodolou. Již z pohledu je zřejmé, že zatímco nemovitosti žalobců slouží převážně k rekreaci, žalovaný ve svých celoročně bydlí a využívá je i k hospodaření. V době ohledání byly na dvoře umístěny voliéry se psy.

10. Projektovým návrhem vypracovaným [právnická osoba] a potvrzeným autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby Ing. [jméno] [příjmení] v říjnu 2015 je prokázáno, že zpracovává návrh řešení příjezdové komunikace k zemědělské usedlosti st. [číslo] a dělící stěny stodoly. Část návrhu, vztahující se k této stěně, obsahuje technickou zprávu, popisující konstrukci, nutný pracovní postup a materiál, jenž bude nutno použít včetně dalších technických podmínek, které je nutno respektovat. Následně je proveden statický výpočet zatížení na střešní konstrukci a posouzení základu nosné zdi a základu nosného pilíře, posouzení únosnosti stěny na navrhované pilíře se závěrem, že navrhované konstrukce ze statického hlediska vyhovují.

11. Sdělením Stavebního úřadu MěÚ [obec] ze dne 14. 11. 2018 k rozdělení stodoly na pozemkové parcele st. [číslo] v k.ú. [obec], je prokázáno, že stavební úřad posuzoval postup rozdělení stodoly s použitím statického posudku pro dělící stěnu, který byl zpracován na žádost žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení] v září 2015. Stavební úřad konstatoval, že ze statistického posudku vyplývá, že pro statické rozdělení stodoly je navrhována dělících stěna z keramických cihel [příjmení], tloušťky 300 mm, v rámci níž jsou navrhovány podpěrné pilíře velikosti [číslo] mm. Statický návrh počítá s přerušením střední vaznice a jejím uložením na nově vyzděných pilířích. Dále budou přerušeny pozednice, budou z jedné strany ukotveny a propojeny do ztužujícího věnce. Ten bude proveden železobetonový v úrovni pozednice a bude nahrazovat vazný trám konstrukce krovu a bude stahovat krov v úrovni pozednice. Dělící stěna bude založena na základových pasech tloušťky 500 mm pod nosným zdivem. Jedná se o úpravy, kterými je zasahováno do nosných konstrukcí stavby, stavební úřad proto dále uvedl, že pro rozdělení pozemku st [číslo] je třeba, aby stavba stodoly byla rozdělena na dvě samostatné budovy. Rozdělení stodoly musí být navrženo a provedeno z hlediska statického, požárního a ke každé samostatné budově musí být zajištěn přístup z veřejné komunikace (přes pozemky ve shodném vlastnictví), musí být provedeny samostatné přípojky, samostatně vyřešen odvod dešťových vod ze střech. Pakliže budou některé konstrukce po rozdělení společné, je třeba to smluvně mezi vlastníky ošetřit. Dle stavebního úřadu popsané stavební úpravy pro rozdělení stodoly vyžadují vydání stavebního povolení, jehož náležitosti stavební úřad dále ve svém stanovisku upřesnil. Sdělením je prokázáno, že stavební úřad nemá proti zamýšlenému rozdělení předmětných nemovitostí žádné námitky. Toto své stanovisko stavební úřad potvrdil znovu ve svém sdělení ze dne 6. 10. 2021 s tím, že v případě zamýšleného rozdělení stodoly na parcele st. [číslo] bude nutno vydat správní rozhodnutí ve správním řízení, jehož výsledek nyní nemůže stavební úřad předjímat.

12. V průběhu řízení žalobci vybudovali na svém pozemku st. [číslo] podél stávající příjezdové cesty na parcele st. [číslo] na své náklady a pro sebe vlastní příjezdovou cestu, kterou na hranici obou parcel oplotili. Příjezdovou cestu na parcele st [číslo] tak účastníci přestali sdílet a užívá ji pouze žalovaný. Tento stav byl zjištěn při ohledání předmětných nemovitostí 30. 11. 2018 (viz fotografie na čl. 222).

13. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že v minulosti došlo k vybudování elektroinstalace ve stodole tak, že z pravé části stodoly je elektroinstalace vedena z přípojky žalovaného z domu [adresa] po pravé části dvora, zatímco připojení levé části stodoly je žalobci vedeno z domu [adresa] a parcely st. [číslo] po levé části dvora. Pokud jde o kabel, připojení z domu [adresa] je v převážné části vedeno po části dvora, na jehož přikázání pomýšlí žalobci, připojení elektřiny z domu [adresa] vede po části dvora, které by zůstala žalovanému. Žalobci jsou připraveni provést úpravu eletropřipojení tak, že položení kabelu přemístí zcela na svůj pozemek.

14. Žalovaný jako účastník řízení vypověděl, že na svých nemovitostech provádí hospodářskou činnost. Většina pozemků, které vlastní, je propachtována zemědělskému družstvu, sám obhospodařuje zahradu a zahrádku o výměře 16 a. Pro potřeby rodiny pěstuje brambory a zeleninu, chová králíky, má sportovního koně, pěstuje prasata, dříve choval i dobytek. Seno získával ze své zahrady, sušil i zahradu sousedů, aby měl seno hlavně pro koně. Toho v létě 2019 již prodal. Pokud jde o sekání trávy, má rotační sekačku, křovinořez, dále traktor Z 30 se samosběracím vozem a používá valník. Traktor, valník a sběrací vůz parkuje ve stodole. Ve stodole také pěstuje králíky, slepice jsou ve slepičárně. Více jak 10 roků je v důchodu a hospodaří zhruba stále ve stejném rozsahu, jen dříve sekal větší plochy trávy a měl víc zvířat, než nyní. Seká rotační sekačkou připojenou za traktor nebo si trávu někým nechá posekat. Svým traktorem v současné době seká jenom zahradu parc. [číslo] zahradu sousedky, která navazuje. Na dvůr jezdí s traktorem, protože má špatnou baterku a může ho rozjet jenom z kopce, tzn. od stodoly dolů. Na dvoře se s traktorem i s valníkem otáčí, skládá zde dřevo, chová 50 roků lovecké psy v psincích na společném dvoře. V současné době má jen jednoho psa. Na dvoře byl také skleník a bidlo na prádlo. Žalobci dle žalovaného společný dvůr neužívají, jen na něm občas složí dřevo nebo stavební materiál, když jej zpracují, je dvůr prázdný. Stejně tak se chová na dvoře i žalovaný. Studnu u [adresa] nyní žalovaný několik roků neužívá, protože je zlomená páka. Se svojí nemovitostí je připojen na obecní vodovod, mimo to používají vodu z další studny, kterou si žalovaný nechal vybudovat, v níž je však jenom užitková voda. Pro zvířata žalovaný vodu donášel např. z rybníčku na návsi nebo z jiných zdrojů, než došlo k jejímu poškození, chodíval pro vodu i do studny u [adresa].

15. Výpovědí svědkyně [příjmení], dcery žalovaného, je prokázáno, že předmětné nemovitosti společně s dalšími nemovitostmi ve vlastnictví stran, byly původně využívány rozsáhlým způsobem k zemědělskému hospodaření. Také žalovaný zde hospodaří, i když nikoliv v takovém rozsahu jako v minulosti. Svědkyně zde již trvale nebydlí, dojíždí sem jednou až dvakrát týdně a pomáhá rodičům v domácnosti, o hospodaření žalovaného se však příliš nezajímá. Ví, že žalovaný chová slepice, prasata, králíky, má psa, přesný počet zvířat nezná. Většinu prací s tím spojených, vykonává žalovaný sám, ani nepožaduje po nikom pomoc. Dle jejího názoru je žalovaný natolik zvyklý něco pěstovat a hospodařit, že určitě v budoucnu bude v těchto činnostech pokračovat, dokud mu to půjde. Svědkyně ví, že žalovaný má traktor, který při polních pracích využívá. Vztahy mezi rodinou žalobců a její rodinou byly dle svědkyně vždy chladnější, narušené vzájemnou antipatií s otcem žalobců. V důsledku toho se nyní ani svědkyně s žalobci, kteří jsou jejími bratranci, nebaví. To, co bude s nemovitostmi v budoucnu, v rodině neřeší. Sama by dála přednost tomu, aby všechny spory ustaly a byl klid. Žalobce svědkyně v místech vídá málo, častěji se tam vyskytuje jejich otec.

16. Jak již bylo uvedeno, mezi stranami je sporné, zda má být předmětem vypořádání i studna, nacházející se poblíž [adresa]. Žalovaný měl za to, že studna je součást pozemku st. [číslo] a jde proto o studnu ve spoluvlastnictví stran. Žalobci k ní tvrdili své vlastnické právo a prokazovali je listinami, které předložili, tvrdili i její vydržení. 17. [příjmení] [jméno] [příjmení], znalce z oboru stavebnictví ze dne 2. 10. 1978, adresovaným matce žalobců, je prokázáno, že za vypracování znaleckého posudku spojeného s oceněním nemovitosti [adresa] obci [obec] si znalec vyúčtoval 465 Kč. Z obsahu vyúčtování je zřejmé, že znalec oceňoval i studnu s příslušenstvím.

18. Rozhodnutím Státního notářství v [obec] ze dne 17. 10. 1978 sp.zn. D 701/78 je prokázáno, že notářství potvrdilo, že veškerý majetek po [celé jméno žalovaného], zemřelém 18. 5. 1978, sestávající z majetku v bezpodílové spoluvlastnictví manželů, tj. věcí movitých a nemovitých, dále vyjmenovaných vč. pozemků zapsaných na [list vlastnictví] a dále vyjmenovaných pozemků v užívání socialistické organizace v k.ú. [obec], nabývá pozůstalá manželka [jméno] [příjmení], [datum narození], proti tomu, že zaplatila dluhy dědictví. Druhou polovinu uvedených nemovitých věcí získala [jméno] [příjmení] vypořádáním bezpodílového spoluvlastnictví. Pozůstalé děti zůstavitele [jméno] [příjmení] (matka žalobců) a [celé jméno žalovaného] (žalovaný) nežádali vyplacení dědických podílů.

19. Rozhodnutím Státního notářství v [obec] ze dne 10. 4. 1990 sp.zn. D 1181/90 je prokázáno, že ve věci dědictví po [jméno] [příjmení], zemřelé 10. 11. 1990, byla schválena dohoda dědiců, podle níž dům [adresa] v [obec] s parcelou st. [číslo] a [číslo] tamtéž, jakož i další movité věci, nabyla pozůstalá dcera [jméno] [příjmení], [datum narození], (matka žalobců), s tím, že uhradila náklady pohřbu. Pozůstalý syn [celé jméno žalovaného] (žalovaný), nabyl pozemek [číslo] k.ú. [obec]. Další pozemky, vč. pozemků st. [číslo] a st. [číslo] na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] a další vyjmenované pozemky v užívání organizace nabyly obě pozůstalé děti zůstavitelky, tedy matka žalobců a žalovaný, stejným dílem. Na rozhodnutí je vyznačena právní moc dnem 16. 7. 1992 O tom, kdo nabývá studnu či příslušenství pozemků, rozhodnutí nic neuvádí. V průběhu řízení, avšak po jeho koncentraci, žalovaný uplatil tvrzení, že shora uvedené rozhodnutí nenabylo právní moci, neboť jej nikdy nepřevzal a podpis na doručence je zfalšován. Navrhl v této souvislosti provedení důkazu spornou doručenkou, znaleckým posudkem Mgr. [příjmení] z 17. 3. 2014 a geometrickým plánem [číslo] Tyto důkazní návrhy učinil, aniž by mu svědčila některá ze zákonných podmínek uvedených v § 118b odst. 1 o. s ř., umožňující koncentraci prolomit. Soud proto k těmto tvrzením nepřihlížel a navržené důkazy neprovedl. Je však nutno poukázat na fakt, že i když žalovaný své tvrzení o jeho nepravém podpisu na doručence dokládá posudkem z roku 2014, dosud je neuplatnil ve věci sp.zn. D 1181/90, v němž jedině by mohlo dojít k nápravě tvrzené procesní vady.

20. Pro účely posledně zmíněného dědického řízení vypracoval znalecký posudek dne 8. 3. 1992 Ing. [jméno] [příjmení]. Na straně [číslo] posudku znalec popisoval a oceňoval i studnu. Uvedl, že se jedná o studnu kopanou o průměru 1 m, pažená je pískovcovými segmenty a ukončena pískovcovým poklopem. Osazeno je ruční čerpací zařízení bez funkce. Hloubka studny je 6 m. Studna byla oceněna na 596 Kč.

21. Usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 7. 2009 č.j. 24D 571/2008-189 je prokázáno, že v dědickém řízení po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené 31. 3. 1951, (matce žalobců), byla schválena dohoda o vypořádání dědictví, dle které oba žalobci vedle dalšího majetku nabyli, a to každý , zemědělskou usedlost [adresa] v [obec] na parcele st. [číslo], parcelu st. [číslo], se všemi součástmi a příslušenstvím (vedlejší stavby - dílna, černá kuchyně, studna, venkovní úpravy a porosty), p. [číslo] vše v k.ú. [obec], za současného zřízení věcného břemene, spočívajícího v právu bezplatného doživotního bydlení a užívání těchto nemovitostí s veškerým příslušenstvím a součástmi ve prospěch manžela zůstavitelky a otce žalobců, Ing. [celé jméno žalobce], dále parcely st. [číslo] a st. [číslo] se všemi součástmi a příslušenstvím, t.j. stodolou, vedlejšími stavbami-psinec, kurník, přístřešek, králíkárna, a porosty, jakož i spoluvlastnické podíly na dalších pozemcích.

22. Znalecký posudek o ceně nemovitostí pro potřeby dědického řízení po zůstavitelce [jméno] [příjmení] vypracovával [jméno] [příjmení] [jméno] studni uvedl, že je kopaná s ručním čerpadlem, hloubka 11,50 m. Cena byla zjištěna ve výši 24.762,70 Kč.

23. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že studna byla vybudována ještě před rokem 1950, od okolního pozemku je oddělena po obvodu pískovcovými kameny a od počátku sloužila potřebám celé hospodářské usedlosti. Později žalovaný pro potřeby své domácnosti a hospodářství užíval i další studnu, kterou si vybudoval, v současné době je napojen na obecní vodovod. Žalobci v [adresa] nevyužívají jiný zdroj vody než tuto studnu, připojení na obecní vodovod končí na hranici jejich pozemku. V průběhu řízení byla studna zaměřována geodetem s výsledkem, že její střed se nachází v blízkosti rohu hranice mezi pozemkovými parcelami st. [číslo] ve vlastnictví žalobců a st. [číslo], ve spoluvlastnictví všech účastníků s tím, že přesnost souřadnic obrazu je +/- 1,00 m.

24. Podle § 297 zák. č. 946/1811 Sb.z.s., Obecný zákoník občanský (OZO), účinného do konce roku 1950, se stávala studna součásti pozemků, na nichž byla zřízena. Jako jejich součást nebyla věcí v právním smyslu a snášela osud věci, k níž patřila, tj. jako součást pozemku náležela vlastníkům pozemků. K l. lednu 1951 nabyl účinnosti zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, který upravil rozdílné vlastnictví stavby a pozemku; § 25 stanovil, že stavby nejsou součástí pozemku. Dále bylo v § 26 uvedeno, že pozemky a stavby, s výjimkou staveb dočasných, jsou věci nemovité. Předmětná studna se jako stavba trvalá stala věcí nemovitou a jako věc určená k tomu, aby byla trvale užívána s pozemkem, se stala příslušenstvím pozemku. Ustanovení § 27 tohoto zákoníku stanovilo, že příslušenstvím jsou vedlejší věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby se jich s touto věcí trvale užívalo. Po 1. 4. 1964, kdy nabyl účinnosti zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen "obč. zák.“), který definoval v § 119 odst. 2 nemovitosti jako pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem, považuje judikatura studnu za samostatnou věc, která je příslušenstvím věci hlavní. Je-li studna příslušenstvím věci, musí být i samostatným předmětem práv a povinností, neboť příslušenstvím mohou být jen samostatné věci. Studna je jako výsledek stavební lidské činnosti – stavba nemovitá - hospodářským zařízením určeným k čerpání vody. Předmětná studna dle shora uvedených zjištění, splňuje požadavky kladené na studnu jako samostatný předmět právních vztahů a je věcí nemovitou. Nachází se zřejmě částečně na pozemku ve spoluvlastnictví žalobců a částečně na pozemku v podílovém spoluvlastnictví všech účastníků a hospodářsky je určena k trvalému užívání s těmito pozemky. Studna proto byla ve smyslu § 121 obč. zák. jejich příslušenstvím.

25. Z listin, jichž se žalobci v tomto řízení dovolávali, pak vyplývá, že za poslední známou vlastnici předmětné studny je možno považovat [jméno] [příjmení], babičku žalobců a matku žalovaného, neboť z rozhodnutí ze dne 17. 10. 1978 Státního notářství sp.zn. D 701/78 vyplývá, že zdědila po svém manželovi veškerý jeho majetek, včetně nemovitostí předmětných a parcely st. [číslo], jeho druhou polovinu nabyla vypořádáním majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů. Za„ veškerý majetek“ je možno považovat i studnu jako samostatnou věc v právním slova smyslu, jež v tu dobu byla příslušenstvím jejich pozemků. Z rozhodnutí Státní notářství z 10. 4. 1992 sp. zn. D 1181/90 ve věci dědictví po [jméno] [příjmení] však závěr o tom, kdo z dědiců nabyl studnu či příslušenství předmětných pozemků učinit nelze, neboť o studni ani o příslušenství uvedených pozemků nebylo rozhodnuto. Studna tak zůstala neprojednaným majetkem zůstavitelky a dosud nedošlo k vydání rozhodnutí, jímž by vlastnické právo dědiců bylo potvrzeno. Na tom již nemůže změnit nic ani skutečnost, že v rozhodnutí z 23. 7. 2009 č.j. 24D 571/2008-189 je studna vyjmenována mezi jiným příslušenstvím a součástmi parcely st. [číslo], protože pokud nelze uzavřít, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] vlastnické právo k ní nabyla, není možno dovodit, že toto právo její smrtí na její dědice přešlo. Pro závěr, že [jméno] [příjmení] vlastnické právo ke studni příp. vydržela chybí právní titul, jenž by založil její dobrou víru, že ji výlučné vlastnické právo ke studni svědčí, zejména za situace, kdy studnu současně pro své potřeby využíval i žalovaný. [jméno] víru žalobců o jejich spoluvlastnickém právu ke studni by sice bylo způsobilé založit rozhodnutí č.j. 24D 571/2008-189, žalobce však nelze její pokládat za dobrověrné držitele po vydržecí dobu 10 let, neboť žalovaný k ní své spoluvlastnictví prokazatelně tvrdil v průběhu tohoto řízení již v roce 2015, tedy teprve cca po 6 letech od vydání dědického rozhodnutí, čímž žalobci dobrou víru jistě ztratili.

26. Smrt fyzické osoby je právní skutečností, s níž se pojí universální sukcese, a to na základě hmotněprávních ustanovení upravujících oblast dědického práva. Podle § 460 obč. zák., platilo, že dědictví se nabývá smrtí zůstavitele. K nabytí dědictví zůstavitelovým dědicem však nedocházelo, a ani dle nyní platné úpravy nedochází, jen na základě smrti zůstavitele. Právní úprava dědického práva vychází z principu ingerence státu při nabývání dědictví a předpokládá mimo jiné, že dědictví po každém zůstaviteli musí být soudem projednáno a rozhodnuto, že řízení o dědictví se zahajuje i bez návrhu a že v řízení o dědictví musí být projednán také majetek, který při původním projednání a rozhodnutí dědictví nebyl znám (nebyl zjištěn). Podle usnesení soudu o potvrzení dědictví nebo o vypořádání dědiců se pak nabývá dědictví s účinností ke dni smrti zůstavitele. V době od smrti zůstavitele až do potvrzení dědictví nebo vypořádání dědiců pravomocným usnesením soudu tu nemůže být jistota, s jakým výsledkem řízení o dědictví skončí (zejména, kdo se stane zůstavitelovým dědicem a jak bude vypořádáno dědictví mezi více zůstavitelovými dědici).

27. Protože dědic (či dědici) studny po [jméno] [příjmení] není znám, není znám ani vlastník studny a nelze dovodit, že se ke dni účinnosti zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) studna stala součástí pozemků, na nichž je vybudována, a že je třeba ji v tomto řízení vypořádat, jak se domníval žalovaný. Žalobci studnu předmětem vypořádání neučinili, nelze ji pokládat za součást některého z pozemků, o které v tomto řízení jde, soud proto o jejím vypořádání nerozhodoval. Původně zaujal soud k této otázce právní názor odlišný a studnu pokládal za součást pozemků, svůj názor však revidoval, o čemž strany včas vyrozuměl. Pokud se původně učiněný závěr soudu promítl do znaleckého posudku a jeho dodatku (viz níže), jsou jejich závěry početně upraveny v souladu se skutečností, že o vypořádání spoluvlastnictví ke studni v tomto řízení nešlo.

28. V průběhu řízení vyjevily strany své představy o tom, jakým způsobem by společné nemovitosti měly být rozděleny. Obě strany, pokud jde pozemek st. [číslo] se shodovaly na tom, že by pozemek měl být rozdělen příčně na dvě poloviny, stejně tak stodola na něm stojící, přičemž polovina pravá při čelním pohledu na budovu, má připadnout žalovanému, polovina levá žalobcům. Žalovaný se odmítl podílet na výstavbě i financování dělící zdi a dalších nákladech dělení, žalovaní opakovaně deklarovali své rozhodnutí stavbu zdi na své náklady realizovat a vytvořit i další předpoklady dělení. Odlišné představy strany měly, pokud jde o rozdělení parcely st. [číslo]. Žalobci navrhovali vést dělící hranici tak, aby navazovala na hranici dělící parcelu st. [číslo] na dvě poloviny a v přímé linii dále pokračovala do bodu, nacházejícího se zhruba v 1/3 vzdálenosti stodoly a hranice s parcelou st. [číslo], a odtud do blízkosti rohu vybudovaného oplocení parcely [číslo]. Pokud jde o pruh této parcely zabíhající vlevo, žalobci souhlasili, aby parcela v této části připadla žalovanému, avšak požadovali, aby byla oddělena část pozemku tak, aby oplocení zde již žalobci vybudované, připadlo žalobcům. Žalovaný naopak navrhoval, aby hranice nově vytvořených parcel z parcely st. [číslo] nenavazovala na dělící hranici parcely st. [číslo], ale aby začínala na úrovni psích voliér tedy blíže směrem parcele [číslo] žalobců, a vedla zpočátku kolmo na půdorys stodoly, pak se zlomem v téměř polovině vzdálenosti stodoly a hranice s parcelou st. [číslo], do bodu v blízkosti rohu oplocení parcely st. [číslo]. Žalovaný dále požadoval část pozemku st. [číslo] zcela nalevo včetně části, která je nyní připlocena k parcele [číslo] žalobců. Toto řešení by žalovanému zaručilo významnou část dosud společného dvora a vzhledem k tomu, že mu připadne i část parcely st. [číslo], na níž je původní příjezdová cesta, neboť žalobci si již vybudovali příjezdovou cestu na svém pozemku, i významnou většinu výměry parcely st. [číslo]. Dle těchto návrhů účastníků byly vypracovány dva předběžné návrhy geometrického plánu.

29. Za tohoto stavu soud ustanovil znalce, jemuž uložil posoudit, zda stavba stodoly na st. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří a tato parcela, jakož i parcela st. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří a vše k. ú. v obci [obec], jsou reálně dělitelné na dvě samostatné budovy a pozemky, tak jak je zakresleno v návrzích geometrického plánu, za jakých podmínek a jaké přibližné náklady by si takové reálné rozdělení vyžádalo. Dále mu bylo uloženo stanovit obvyklou cenu, tj. cenu, která by byla aktuálně dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku v obvyklém obchodním styku v tuzemsku, celku předmětných nemovitostí a dále stanovit samostatně obvyklou cenu obou skupin nemovitostí, jež mají rozdělením nemovitostí v obou variantách vzniknout.

30. Znaleckým posudkem [celé jméno znalce] č. 2078 2019 z 11. 12. 2019 je prokázáno, že předmětné nemovitosti jsou reálně dělitelné. Pokud jde o parcelu st. [číslo] se stavbou stodoly odkázal znalec na jednoduchou dokumentaci Ing. [jméno] [příjmení] a stanovisko stavebního úřadu MěÚ [obec], dle nichž lze rozdělení realizovat. Podmínkou je samostatné připojení na elektřinu, které je dle prohlášení účastníků již realizováno s tím, že trasa obou přípojných kabelů povede vždy po pozemcích, jež mají připadnout stejnému vlastníku. Dešťová voda ze střechy je v současnosti odváděna čtyřmi svody, umístěnými v každém rohu stodoly, které jsou zaústěny do ležaté kanalizace, procházející vnitřkem stodoly při severozápadní a jihovýchodní stěně. Před stodolou se vedení sbíhá a pokračuje po pozemku p. st. [číslo] již jako jedna kanalizační přípojka směrem k veřejné komunikaci na p. [číslo] (Znalec navrhoval situaci řešit zřízením služebnosti což žalobci vzhledem ke konfliktním vztahům odmítli s tím, že si odvod dešťové vody z části stavby vyřeší odvodem do své kanalizace či umístěním retenční nádrže na jejich pozemku.) Pokud jde o náklady dělení stodoly, dospěl znalec v cenách kalkulovaných v cenové soustavě RTS II 2019 k výši 345.853,52 Kč bez DPH.

31. Znalec dále ve svém posudku vysvětlil, že při hodnocení pozemku st. [číslo], na níž stojí stodola, není možno vycházet z porovnání obchodovaných cen podobných nemovitostí, neboť takto specifické stavby se samostatně prakticky neobchodují. V době podání posudku hodnotil poptávku po samostatných stodolách, které většinou tvoří příslušenství obytných staveb, jako mizivou. Pokud se vyloučí případy zvláštního zájmu, je možné vycházet z hodnoty pozemku v rozsahu obvykle obchodovaných cen v oblasti. Stavba na pozemku je buď zátěží, nebo přidanou hodnotou a dle toho je možné odhadovat ceny při dolní či horní hranici rozpětí cen. Stodola účastníků je dle něho poměrně hodnotnou stavbou zejména kvůli své velikosti. Při potenciálním využití by poskytovala velkou skladovou plochu ovšem za cenu vysokých udržovacích nákladů, v případě zbourání, byla by možnost využít pozemky st. [číslo] a [číslo] v souladu s územním plánem pro stavbu k rekreaci. Při stanovení obvyklé ceny celku nemovitostí po porovnání s cenou hladinou srovnatelných nemovitostí pak znalec na základě uvedených úvah stanovil jednotkovou cenu pozemku st. [číslo] ve výši 700 Kč/m2, u pozemku st. [číslo] ve výši 435 Kč/m2. Při stanovení obvyklé ceny budoucích oddělených částí stanovil jednotkovou cenu pozemku st. [číslo] ve výši 550 Kč/m2, u pozemku st. [číslo] ve výši 435 Kč/m2. (Při svém výslechu před soudem znalec vysvětlil, že rozdíl ceny 700 Kč/m2 a 550 Kč/m2 u parcely st. [číslo] zohledňuje určitý stupeň znehodnocení v důsledku rozdělení).

32. Obvyklou cenu předmětných nemovitostí, tj. pozemku parcela st. [číslo] se stavbou stodoly a pozemku parcela st. [číslo] ve funkčním celku stanovil částkou 775. 470 Kč, po odpočtu poloviny ceny studny činila obvyklá cena předmětných nemovitostí jako celku 755. 470 Kč. Dále znalec stanovil cenu nemovitostí po zamýšleném rozdělení, jak podle požadavků žalobců, tak podle požadavků žalovaného. Pokud by rozdělení předmětných nemovitostí proběhlo podle návrhu žalovaného, dostalo by se žalovanému celkem 897 m pozemků a polovina stavby stodoly, bez ohledu na studnu, v obvyklé ceně v době podání posudku 422.165 Kč a žalobcům 501 m2 pozemků a polovina stavby stodoly, bez ohledu na studnu v obvyklé, ceně 249.905 Kč. Součet obvyklých cen obou skupin nemovitosti by tak v součtu činil 672.070 Kč, t.j. oproti ceně celku 755.470 Kč by byl nižší o cca 12 %. Pokud by rozdělení nemovitostí předmětných nemovitostí proběhlo podle návrhu žalobců, dostalo by se žalovanému 817 m pozemků a polovina stavby stodoly, bez ohledu na studnu, v obvyklé ceně v době podání posudku 387.365 Kč a žalobcům 581 m2 pozemků a polovina stavby stodoly, bez ohledu na studnu v obvyklé, ceně 294.405 Kč. Součet obvyklých cen obou skupin nemovitosti by tak v součtu činil 681. 770 Kč. Součet obvyklých cen obou skupin nemovitosti by tak v součtu činil 681.770 Kč, t.č. oproti ceně celku 755.470 Kč, by byl nižší o cca 10 %.

33. Z uvedeného je zřejmé, že v době podání posudku hodnota celku nemovitostí byla vyšší než součet hodnot obou oddělených skupin nemovitostí, a to u obou variant. Znalecký posudek prokazoval, že rozdělením celku předmětných nemovitostí dojde k poklesu hodnoty, ale ani u jedné z variant se nejedná o pokles podstatný. (Při reálném dělení společné nemovitosti v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví zpravidla nepůjde o podstatné snížení její hodnoty (§ 1144 odst. 1 o. z.), bude-li menší než 15 %, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015). Obě varianty počítají s tím, že výměra pozemků, které po rozdělení připadnou žalobcům je nižší než výměra připadající na žalovaného, varianta žalobců počítá s rozdílem 236 m2 ve prospěch žalovaného, varianta žalovaného s rozdílem 396 m2 ve prospěch žalovaného. Za tohoto stavu soud učinil předběžný závěr, že předmětné nemovitosti jsou reálně dělitelné, avšak s vysokými náklady, jež se budou pohybovat v řádech statisíců, takže rozdělení je umožněno pouze rozhodnutím žalobců, že faktické od rozdělení stodoly na dvě samostatné nemovitosti realizují sami na své náklady, a že jsou připraveni hradit i případné náklady související s úpravou elektropřípojky a zajištění odvodu dešťových vod z části stodoly, která připadne jim (viz čl. 457), to vše po té, co si již na své náklady vybudovali vlastní příjezdovou cestu. Za zjištěných okolností za vhodnější a spravedlivější pokládá soud variantu rozdělení navrhovanou žalobci, a to vzhledem k příznivějšímu rozdílu výměr, vhodnějšímu tvaru nově vytvořených částí rozdělené st. [číslo] a srovnatelnější využitelnosti rozdělených částí. Varianta žalovaného sledovala především jeho zájmy a představy, které však již zcela neodpovídají skutečnému režimu využití, neboť i žalovaný svou zemědělskou činnost, jak bylo prokázáno, postupně tlumí.

34. Na základě uvedeného soud nechal dopracovat geometrický plán rozdělení pozemku [číslo] dle něhož je možno předmětné nemovitosti rozdělit (dále též jen„ GP“). Pokud jde o původní parcelu st. [číslo] zastavěná plocha o výměře 604 m2, bude GP rozdělena na parcely st. [číslo] o výměře 300 m2 a st. [číslo] o výměře 304 m2. Dále GP počítá s rozdělením původní parcely [číslo] –zastavěná plocha, společný dvůr, o výměře 842 m2, na parcelu st. [číslo] o výměře 477 m2, a dále parcely [číslo] o výměře 308 m2 a [číslo] o výměře 57 m2. Geometrický plán dále řeší rozdělení parcely [číslo], pouze ve vlastnictví žalovaného o výměře 1639 m2 na parcely [číslo] o výměře 1620 m2 a [číslo] o výměře 19 m2. Posledně uvedená parcela [číslo] není předmětem tohoto řízení, do geometrického plánu byla pojata na základě budoucí dohody, o níž v jednom okamžiku strany uvažovaly, z níž však krátce na to sešlo. Nynější rozhodnutí soudu se proto touto parcelou a jejím dělením nezabývá.

35. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], zpracovatel geometrického plánu při svém výslechu vysvětlil, GP zpracoval, jak mu bylo uloženo, zpracovával i předběžné návrhy geometrického plánu. V těchto návrzích uvažoval změnu výměry parcely st. [číslo] mínus 48 m2 s tím, že GP by sloužil jak pro rozdělení pozemků, tak i zpřesnění hranic. Vycházel z toho, že vlastníci nemovitostí předmětných i okolních si odsouhlasí hranice a dojde k vyšší kvalitě měření. K tomu ale nedošlo, a proto konečná verze GP už zpřesnění hranice neuvádí. GP, svědkem zpracovaný, byl předložen katastrálnímu úřadu, který ověřil jeho technickou i právní správnost, a může být podkladem pro to, aby byl v katastru nemovitostí proveden. Pokud jde o rozdělení pozemku, je třeba doložit souhlas stavebního úřadu, pokud jde o rozdělení budovy, je třeba rozhodnutí stavebního úřadu. Podle stávajícího stavu bylo dle svědka provedeno zaměření betonového plotu, který odděluje parcelu st. [číslo] od st. [číslo] a pokud jde o stavbu stodoly, je v geometrickém plánu její půdorys zakreslen dle stávající katastrální mapy. Vlastní zaměření a kontrolní míry byly zaměřeny na průsečík vlastní stavby s terénem, tedy na obvodové zdi. Přesnost určení stávajících bodů je plus minus jeden metr. Pokud by si vlastníci odsouhlasili hranice, mohlo dojít ke zpřesnění zaměření na přesnost plus minus 14 cm. K tomu však v daném případě pro postoj žalovaného nedošlo. Body, které byly zaměřeny, byly předány katastrálnímu úřadu a budou využitelné v budoucnosti, do katastrální mapy se ale nedostanou, protože nejsou odsouhlaseny vlastníky sousedních nemovitostí. Pokud jde o nové body, které dělí předmětné nemovitosti, tyto jsou určeny s přesností plus mínus 14 cm a v katastrální mapě budou. [příjmení] body, které vycházejí z původních hranic, mají přesnost bodů stávajících hranic.

36. Vzhledem k času, který uplynul od podání znaleckého posudku a vzhledem k tomu, že došlo k upřesnění výměr oddělovaných pozemků, nechal soud zpracovat soudním znalcem [celé jméno znalce] dodatek ke znaleckému posudku o aktuální obvyklé ceně nově vzniklých nemovitostí. Znalec v dodatku znaleckého posudku č. 2078 2019 zopakoval východiska a úvahy, jimiž se při stanovení obvyklé ceny řídil a porovnáním s hodnotami srovnatelných pozemků pak dospěl k obvyklé jednotkové ceně pozemkové parcely st. [číslo] ve výši 900 Kč/m2 a k obvyklé jednotkové ceně pozemků se stavbami s přidanou hodnotou, tj. parcela st. [číslo] ve výši 1 200 Kč/m2. Na základě toho uzavřel soud, že obvyklá cena GP nově oddělené parcely st. [číslo] o výměře 300 m2 činí 360.000 Kč (300x 1.200 Kč), a obvyklá cena parcel st [číslo] o výměře 577 m2 činí 429.300 Kč (477 m2 x 900 Kč) a st. [číslo] o výměře 57 m2 činí 51.300 Kč (57 m2 900 Kč). Obvyklá cena částí předmětných nemovitostí, připadajících na žalovaného tak celkem činí 840.600 Kč. Obvyklá cena GP nově oddělené parcely st. [číslo] o výměře 304 m2 činí 364.800 Kč (304 m2 1.200 Kč), a obvyklá cena nově oddělené parcely st. [číslo] o výměře 308 m2 činí 277.200 Kč (308 m2 x 900 Kč). Obvyklá cena částí předmětných nemovitostí, připadajících na žalobce, tak celkem činí 642.000 Kč. Rozdíl činí 198.600 Kč ve prospěch žalovaného.

37. Znalec [celé jméno znalce] při svém výslechu před soudem svůj znalecký posudek včetně jeho dodatku stvrdil a na jejich konečných závěrech setrval. Doplnil, že se ve znaleckém posudku vyjadřoval k nákladům rozdělení stodoly na dvě části a vycházel z řešení, zpracovaného Ing. [příjmení], a pokládá je za reálné. Náklady na vybudování dělící zdi v posudku posuzoval podle cen z roku 2019 a dospěl k výši 345 853, 62 Kč bez DPH. Vzhledem k tomu, že po podání posudku došlo ke zvýšení cen nejen nemovitostí, ale i stavebního materiálu, předpokládá, že náklady na rozdělení stavby stodoly jsou aktuálně vyšší o 25 % (tj. činí 432.316 Kč bez DPH). Další závěr znaleckého posudku je takový, že stavebně technické důvody stodoly k jejímu rozdělení nebrání. Pokud jde o obvyklou cenu předmětného majetku, vycházel ze skutečnosti, že základem je obvyklá cena neděleného celku nemovitostí. Tento celek má přístupovou cestu z veřejné komunikace a je obchodovatelný a ocenitelný podle zákona o oceňování majetku. Ocenitelná podle zákona oceňování majetku je i oddělená část, na které se nachází přístupová cesta. Druhá část majetku bez přístupové cesty standartními metodami odhadu obvyklé ceny, ocenit nelze. Ale vzhledem k tomu, že budoucí vlastníci obou částí, které mají být vytvořeny, jsou známi a přístupové poměry pro budoucí nabyvatele jsou zajištěny, bylo přistoupeno k ocenění části bez přístupového pozemku poměrovým ekvivalentem. Pokud jde o obvyklou cenu nemovitostí jako celku, tato je nyní dle znalce totožná se součtem obvyklé ceny obou oddělených částí. V dodatku znaleckého posudku dospěl ke zvýšení jednotkových cen u obou předmětných nemovitostí a jde o reakci na změny trhu, zejména zvýšení poptávky a cen objektů využitelných pro rekreační účely. Obvyklou cenu parcely st. [číslo] dle znalce nezvyšuje skutečnost, že se na ní nacházejí vstupní vrata nebo kurníky. Od podání dodatku posudku v červnu 2021 do dne výslechu znalce (tj. do 6. 12. 2021) se dle něho trh s nemovitostmi dále vyvíjel a později se zastabilizoval. Vzhledem k tomu, že předmětem ocenění je specifická nemovitost a důvodem ocenění jsou specifické účely, pokud by posudek znalec vypracovával k 6. 12. 2021, na závěrech z června 2021 by setrval a obvyklou cenu by neměnil. Protože od podání znaleckého posudku z roku 2019 doznal trh s nemovitostmi změn a poptávka i po takových objektech, které jsou předmětem řízení vzrostla, má znalec za to, že pokud by nyní oceňoval předmět tohoto sporu jako celek, byla by cena za jeden m2 rozlohy shodná u celku i u obou jeho oddělovaných částí. (Rozdělením předmětných nemovitostí by dle znalce tak aktuálně nedošlo k žádnému snížení jejich hodnoty.)

38. Předžalobní výzva z 5. 5. 2014 prokazuje, že žalobci před zahájením řízení vyzvali žalovaného k vypořádání podílového spoluvlastnictví smírně a navrhli jejich reálné rozdělení.

39. Podle § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

40. Podle § 1144 odst. l a 2 o. s. ř., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. (2) Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

41. V dané věci je zcela zřejmé, že vyostření vztahů mezi stranami sporu vylučuje další existenci jejich podílového spoluvlastnictví a všichni účastníci nakonec dospěli k závěru, že spoluvlastnictví je třeba zrušit a vypořádat. Protože účastníci nebyli schopni v tomto směru uzavřít dohodu, je třeba přikročit k soudnímu rozhodnutí. Soud při vypořádání podílového spoluvlastnictví není vázán návrhy účastníků a vychází z pravidel, stanovených zákonem. Reálné dělení věci je způsobem rozdělení spoluvlastnictví, při kterém jsou zpravidla nejvíc šetřena práva spoluvlastníků, a je před ostatními způsoby vypořádání zákonem preferován. Také účastníci dané věci k němu více dospěli. V řízení bylo ověřeno, že u předmětných nemovitých věcí je reálně dělení realizovatelné. Za náklady rozdělení parcel st. [číslo] je možno považovat náklady na zřízení nové přístupové cesty na parcele žalobců [číslo] které již byly vynaloženy. Náklady na rozdělení stodoly na parcele st [číslo], jak bylo prokázáno, se aktuálně pohybují kolem 500.000 Kč, což nelze pokládat za přiměřené, neboť to představuje více jak 65% její hodnoty. Žalovaný se od počátku odmítal na nákladech reálného rozdělení podílet, žalovaní opakovaně deklarovali svoji připravenost tyto náklady výlučně nést. Jestliže náklady na rozdělení věci jsou přiměřené její hodnotě, pak povinnost je vynaložit stíhá obě strany (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3685/2008, ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3105/2014). Jestliže část podílových spoluvlastníků požaduje reálné rozdělení věci, a proto je ochotna hradit převážnou část nákladů na rozdělení věci, není možné učinit závěr, že po účastnících nelze požadovat vynaložení nákladů spojených s rozdělením věci; v takovém případě je věc dělitelná, i když náklady jsou, posuzováno podle obvyklých měřítek, v nepoměru s cenou nově vzniklých nemovitostí. V rozporu se zákonem by byl naopak postup, kdyby soud odmítl přihlédnout k ochotě jedné ze stran nést vyšší náklady na rozdělení věci než druhá strana a nemovitost přikázal druhé straně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2595/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2977/2010). Reálné rozdělení předmětných nemovitostí je tak v dané věci umožněno pouze rozhodnutím žalobců rozdělení zajistit a hradit jeho náklady, včetně vybudování dělící zdi, příp. úpravy elektropřípojky a vyřešení samostatného odtoku dešťových vod a toto řešení jim proto nelze odepřít. Proti zamýšlenému rozdělení není námitek ze strany stavebního úřadu, při faktické realizaci však účastníci musí dodržet postupy a požadavky veřejnoprávních předpisů.

42. Za této situace a z důvodů již výše rozvedených rozhodl soud o zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětu tohoto sporu (výrok I) a jeho vypořádání reálným rozdělením dle geometrického plánu [číslo] z 30. 3. 2021, jenž učinil nedílnou součástí tohoto rozsudku, s tím, že žalobci a) a b) zajistí výstavbu dělící stěny, včetně založení, řešení prostupu krovem a zakončení nadstřešním požárním předělem na hranici dle výše označeného geometrického plánu nově vzniklých pozemků st. [číslo] a st. [číslo], a to na jejich vlastní náklady (výroky II a III). Tímto rozdělením se tak žalobcům dostává do jejich rovnodílného podílového spoluvlastnictví část předmětných nemovitých věci v obecné ceně celkem 642.000 Kč, a žalovanému část předmětných nemovitých věci v obecné ceně celkem 840.600 Kč. Rozdíl představuje 198.600 Kč a k tomu, aby se oběma stranám dostalo při vypořádání stejných hodnot, které by odpovídaly jejich rušeným spoluvlastnickým podílům, je třeba, aby žalovaný žalobcům zaplatil 99.300 Kč celkem, tj. každému ze žalobců 49.650 Kč. Soud proto o povinnosti žalovaného tyto částky žalobcům zaplatit rozhodl (výrok IV).

43. Soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem žalobců, neboť k němu neudělili souhlas a důkaz se tak stal neproveditelným, stejně jako důkaz výslechem svědka [příjmení], který v průběhu řízení zemřel. Důkazy fotografiemi čl.239-274, str. 274 z knihy Dějiny obce Nemyčeves, historickými mapami, geometrickým plánem [číslo], posudkem Mgr. [příjmení], doručenkou z 29. 6. 1992 byly bez splnění zákonných podmínek přípustnosti uplatněny po koncentraci řízení, proto k jejich provedení soud nepřistoupil. Výslech svědka [příjmení] [celé jméno žalobce] a důkazy listinami geometrickým plánem s určením polohy studny, geometrickým plánem s vymezením věcného břemene, spis [číslo jednací], spis [číslo jednací] [číslo], spis [číslo jednací] [číslo], spis [číslo jednací] [číslo], spis [číslo jednací] [číslo], spis [číslo jednací] [číslo], spis [číslo jednací] 2021 [číslo] a ohledáním studny, byly zamítnuty pro nadbytečnost.

44. Soud velmi vážil rozhodnutí o nákladech řízení, které jsou na obou stranách sporu značné. Veden byl nálezem Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2019 sp.zn. II.ÚS 572/19, dle něhož se rozhodnutí o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nemůže odvíjet toliko od úvahy soudu o tom, co bylo mezi účastníky sporné a jaké řešení v tomto ohledu přijal soud. Naopak v tomto řízení, uvádí Ústavní soud, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, v němž všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení bude jevit, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko dle Ústavního soudu odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny.

45. Je pravdou, že žalobci řízení zahájili s jasným a jednoznačným cílem dosáhnout reálného rozdělení předmětných nemovitostí zhruba tak, jak k němu nakonec došlo. Žalovaný, který na rozdíl od žalobců v místě trvale bydlí, nemovitosti využívá v souladu s jejich původním účelovým určením a má k nim silný vztah, je se stávající situací a jakýmkoliv jejím řešení, zohledňujícím práva žalobců, nespokojen. Jen těžce se vyrovnává se změnami, které přináší spoluvlastnictví s generačně a zájmově nesourodými spoluvlastníky, vzniklé nezávisle na jeho vůli, je vlečen silnou, hluboce zakořeněnou vzájemnou averzí s otcem žalobců a pocity majetkové křivdy, které přesahují toto řízení a o jejichž důvodnosti soud nechce spekulovat. Tyto skutečnosti determinují postoje žalovaného k tomuto řízení a k prováděnému vypořádání spoluvlastnictví, s nímž žalovaný není ztotožněn. Provedené řízení ale také ukázalo, že investice, které si rozdělení nemovitostí vyžádá, jsou nepřiměřené vysoké a že původní stanovisko žalovaného stodolu nedělit, má racionální základ. Reálné rozdělení stodoly je možné, jak již výše uvedeno, pouze proto, že žalobci realizaci zajistí a zaplatí, a v důsledku toho jiné smysluplné řešení likvidace majetkového společenství účastníků již nemohlo být hledáno. To, a shora cit. teze Ústavního soudu vedou soud k přesvědčení, že v dané věci nelze nalézt zohlednitelné důvody, pro které by mělo být rozhodnuto o nákladech řízení ve prospěch žalobců, ač tito nakonec svoji představu vypořádání rušeného spoluvlastnictví prosadili. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

46. V průběhu řízení byly vynakládány další náklady, a to na znalečné a vypracování geometrického plánu. Částečně byly tyto náklady hrazeny ze záloh složených účastníky, z části, na níž zálohy nepostačovaly, došlo k úhradě z rozpočtových prostředků státu. V době vyhlášení tohoto rozsudku konečná výše těchto nákladů není známa, neboť o dalším uplatněném znalečném a svědečném bude teprve rozhodováno.

47. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř., stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

48. Při rozhodování o náhradě těchto nákladů se soud řídil shodnými úvahami jako při rozhodování o nákladech účastníků a uzavřel, že každá strana se musí podílet na nákladech státu shodným dílem. Uložil proto každé straně, žalobcům a) a b) navíc solidárně, povinnost nahradit České republice 50 % těchto nákladů s tím, že zatím jsou vyčísleny jen náklady státu, které byly v době vyhlášení tohoto rozsudku známy s tím, že o výši zbývajících rozhodne v navazujícím usnesení.

49. V řízení bylo vynaloženo na znalečné za znalecký posudek znalci [příjmení] [celé jméno znalce] 8.612,78 Kč, za doplněk znaleckého posudku 2.378 Kč a na vypracování geometrického plánu 12.535,60 Kč, celkem 23.526,38 Kč. Od této částky je třeba odečíst zálohu 9.000 Kč, zaplacenou žalobci a zálohu 9.000 Kč zaplacenou žalovaným. Nezaplaceno tak zůstává 5.526,38 Kč a soud rozhodl o povinnosti každé ze stran zaplatit České republice polovinu této částky, tj. 2.736,19 Kč.

50. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud ke splnění všech ukládaných povinností lhůtu 3 dnů, počítanou od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení