3 C 113/2018-281

Rubrum

Okresní soud v Semilech rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Pavly Erlebachové a přísedících Ing. Jaromíra Jirouše a Jiřího Erbena ml. ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] vedlejší účastník na straně žalovaného: [celé jméno vedlejší účastnice], [datum narození] bytem [adresa vedlejší účastnice] o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatele ze dne 26. 3. 2018, dané žalobkyni, je neplatné.

II. Žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 51 440 Kč.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení podle žaloby podané dne 22. 5. 2018 byl nárok žalobkyně na určení, že je neplatné okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 26. 3. 2018, dané žalobkyni zaměstnavatelem ([název původní účastnice] – dále v odůvodnění rozsudku případně jen„ Škola“ nebo„ zaměstnavatel žalobkyně“) z důvodu hrubého porušení pracovní kázně, spočívajícího v neprovedení zadané inventury majetku 31. 8. 2017 a ve svévolném ostřihání svěřené osoby (žákyně) bez souhlasu zákonného zástupce. Pracovní poměr žalobkyně na základě žalobou napadeného právního jednání měl tak skončit 26. 3. 2018. Žalobkyně proti důvodům oponovala žalobním tvrzením, že inventarizace dne 31. 8. 2017 byla realizována z důvodu odchodu předchozí ředitelky Školy Mgr. [příjmení], šlo o předávací inventuru, k níž nebyl ale zpracován žádný písemný organizační akt s popsáním způsobu provedení inventury a určením osob odpovědných na její provedení; inventura byla vykonávána dle ústního pokynu přímě nadřízené Mgr. [příjmení], která předala žalobkyni podklady k podpisu. K ostříhání žákyně nedošlo v žádném případě proti její vůli, uskutečněno bylo bez protestu zákonných zástupců. V průběhu, případně v závěru řízení pak žalobkyně k důvodu o vypracování a podepsání nepravdivého a smyšleného protokolu o provedení inventarizace majetku dne 31. 8. 2017 zdůraznila, že protokol byl vypracován někým jiným a byl žalobkyní pouze podepsán z pokynu, ba na příkaz, tehdejší ředitelky zaměstnavatele [příjmení]; žalobkyně zároveň neměla nejmenších pochyb o pravdivosti protokolu, neboť s ředitelkou odsouhlasovaly jednotlivé položky hmotného majetku, a u těch, kde vznikla pochybnost o jejich umístění, provedly i jejich fyzické ohledání v prostorách školy. Případné rozdíly a poznámky o stavu jednotlivých položek byly v seznamu vyznačeny písemně. Žalobkyně se v tomto případě nedopustila žádného porušení pracovní kázně, natož pak předpisů o inventarizaci; nešlo o žádnou zákonně prováděnou inventarizaci, ale o pouhý soupis majetku narychlo vyhotovený ředitelkou Školy za účelem předání její funkce. Žalobkyně v tomto směru nezapříčinila žádnou ztrátu majetku (ani IPodu, který byl postrádán dlouhodobě, přičemž ředitelka [příjmení] žalobkyni ubezpečila, že na soupisu z 31. 8. 2017 zaznačí jeho odepsání). K druhé výtce obsažené v okamžitém zrušení pracovního poměru (dále případně jen OZPP), že žalobkyně 19. 3. 2018 podepsala výslovné prohlášení o tom, že inventura 31. 8. 2017 proběhla i fyzicky, žalobkyně tvrdila, že prohlášení bylo záměrně vyhotoveno následující ředitelkou [celé jméno vedlejší účastnice] a podstrčeno žalobkyni k podpisu (v odpoledních hodinách, mezi dveřmi šatny, bez přítomnosti zástupce ředitelky [příjmení]) na závěrečném protokolu inventury z roku 2017, který měl být výchozím podkladem k dohledávání věcí od ledna 2018 do března 2018, jež se nepodařilo najít poté, co po 23. 10. 2017 - po nástupu ředitelky [celé jméno vedlejší účastnice] nebyla provedena řádná předávací inventura, ale naopak koncem roku 2017 proběhlo chaotické stěhování školy do jiných prostor. Žalobkyně měla za to, že 19. 3. 2018 podepisuje fakt, že již několik dnů spolu s ostatními učitelkami dohledává chybějící inventář a provádí fyzickou kontrolu. Pokud by se dovětek měl vztahovat k průběhu inventury z roku 2017, což žalobkyně popírá, i tak by jeho pravdivost měla obstát, neboť ředitelka [příjmení] potvrdila, že v případě žalobkyně byly některé věci dohledávány v prostorách školy fyzicky i při inventuře 31. 8. 2017. Žalobkyně se tak nedopustila lživého prohlášení, které navíc nemělo jakýkoli škodní či jiný negativní důsledek pro zaměstnavatele žalobkyně. Třetí skutek vymezený v OZPP – ostříhání ofiny autistické žákyně – bylo nezbytným nouzovým řešením, jež mělo zabránit afektivnímu výbuchu v chování žákyně; navazovalo na předchozí obdobné zásahy žalobkyně, které proběhly bez námitek vedení školy i rodičů žákyně. Zákrok proběhl ke spokojenosti žákyně a příčina jejího afektu byla odstraněna. Žákyně nebyla nijak psychicky traumatizována ani jinak psychicky poškozena. Zákrok byl ze strany žalobkyně motivován poctivým a čistým úmyslem odstranit nejjednodušším a osvědčeným způsobem příčinu zneklidnění a rozladění žákyně. Jednalo se o opakovaný zákrok, o němž se všeobecně vědělo a který v minulosti proběhl se souhlasem rodičů žákyně. V projednávaném případě sice estetický efekt způsobil chvilkové rozladění rodičů, ti však následně přijali omluvu žalobkyně a nechtěli již záležitosti řešit. Konečně, ani jeden ze 3 skutků obsažených v okamžitém zrušení pracovního poměru není dle žalobkyně závažným a hrubým porušením pracovní kázně. Žalobkyně patří mezi schopné a kladně hodnocené pracovníky, s kladným ohlasem z řad jejích žáků i rodičů. První ze skutků byl ostatně činěn na příkaz a s vědomím zaměstnavatele, který tak o něm věděl již 31. 8. 2017, proto mu dnem 31. 10. 2018 uplynula subjektivní lhůta pro možnost postihu žalobkyně okamžitým zrušením pracovního poměru. Příčinu jednání zaměstnavatele v podobě OZPP spatřuje žalobkyně ve vzájemných rozporech mezi ní a pozdější ředitelkou Mgr. [celé jméno vedlejší účastnice]. Ještě po zahájení tohoto sporu probíhala jednání o narovnání se zřizovatelem Školy (žalovaným městem), která byla na nejvyšším stupni pravděpodobné úspěšnosti, avšak žalovaný z jednání ustoupil s tím, že rozhodnutí nechává na soudu.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Sice zpočátku připouštěl, že v prvním skutku nelze spatřovat porušení předpisů o účetnictví, protože nešlo o běžné provedení řádné inventarizace, a sám vyhodnotil, že v tomto směru je důvod okamžitého zrušení pracovního poměru vůči žalobkyni neadresný. V závěru řízení však měl za to, že všechny tři skutky vymezené v OZPP představují pro OZPP dostatečně intenzivní jednání zaměstnankyně (žalobkyně), vedoucí ve svých důsledcích k podstatné ztrátě důvěry ze strany zaměstnavatele vůči žalobkyni. Ačkoli nešlo o přímý útok na majetek zaměstnavatele, přesto při takové ztrátě důvěry nelze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále – i jen po dobu běhu výpovědní lhůty (byla-li by dána místo OZPP) – zaměstnával; přitom odkázal na mj. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 991/2019. Žalovaný vyzdvihl rozpory, které se objevily jednak mezi vícerými skutkovými tvrzeními žalobkyně, případně mezi nimi a její účastnickou výpovědí, a to jak ohledně tzv. inventury k 31. 8. 2017 (v žalobě uváděno provedení dokladové inventury, následně tvrzeno, že inventura vůbec neproběhla a že žalobkyně o tom ředitelku [celé jméno vedlejší účastnice] informovala, dále, že existovaly seznamy, kde byly věci při inventuře odškrtávány), tak k okolnostem podpisu připojeného žalobkyní k textu sepsanému ředitelkou [celé jméno vedlejší účastnice] dne 19. 3. 2018 (původní popření přítomnosti zástupce ředitelky [příjmení], později připouštění faktu jeho přítomnosti). Zároveň žalovaný zdůraznil, že je třeba přihlédnout k širším okolnostem, kdy ve Škole došlo k výměně ředitelky, byly zde neshody, již před výměnou probíhaly inspekce, o školu se zajímala Policie ČR [ulice] ředitelka [celé jméno vedlejší účastnice] se snažila dát situaci do pořádku, dohledával se majetek, přičemž nová ředitelka se mohla opřít právě o posledně provedenou inventuru, o níž však (po zjištění jejího neprovedení dalšími členkami inventurní komise – v řízení slyšenými svědkyněmi [příjmení] a [příjmení]) žalobkyně ředitelce nepravdivě tvrdila údaje uvedené v OZPP a toto tvrzení podepsala v prohlášení z 19. 3. 2018. Dále žalobkyně jako pedagog neměla přistupovat na riziko hrozící žákyni při ostříhání, natož žákyni s mentálním postižením, která se v minulosti vůči stříhání vlasů dokonce vzpouzela, ostříhání nebylo provedeno se souhlasem rodičů, rodičům se výsledek nelíbil; následná omluva žalobkyně vůči rodičům nemůže omluvit její faktické jednání. Předchozí ostříhání bylo prokázáno pouze v jednom případě, nešlo tak o nic standardního. Konečně žalovaný zmínil, že u žalobkyně se nejednalo o ojedinělé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci. Již dříve obdržela vytýkací dopisy.

3. Vedlejší účastnice na straně žalované (ředitelka pověřená řízením školy v době dání OZPP žalobkyni) rovněž navrhla zamítnutí žaloby. Měla za to, že žalobkyně se každopádně dopustila jednání v podobě lhaní o provedení inventarizace a kontroly majetku – ať už podpisem inventurních soupisů z 31. 7. 2018, jestliže neproběhlo faktické zjišťování všeho majetku, a následným opakovaným upozorňováním vedení Školy (v měsících listopad, prosinec 2017 a leden až březen 2018), že veškerý majetek na inventurním seznamu z 31. 8. 2017 byl před nástupcem vedlejší účastnice jako ředitelky fyzicky ve Škole přítomen – tak podpisem prohlášení z 19. 3. 2018. Žalobkyně prováděla ve Škole inventury od roku 2006, byla předsedkyní dílčích komisí, dobře znala příslušné postupy, není tak rozhodné, zda skutečně k inventuře s datem 31. 8. 2017 byla úkolována toliko ústně tehdejší ředitelkou. K podpisu žalobkyně u prohlášení z 19. 3. 2018 vedlejší účastnice vylíčila, že žalobkyni byla dána ještě šance, aby vysvětlila postup údajné inventury z 31. 8. 2017, ta však trvala na tom, že tato proběhla. K podpisu prohlášení došlo v kanceláři vedlejší účastnice, za účasti jejího zástupce [příjmení], žalobkyně si byla obsahu prohlášení jednoznačně vědoma. Vedlejší účastnice akcentovala popis situace, za které bylo od žalobkyně zjišťováno faktické provedení inventury k 31. 8. 2017 – vedlejší účastnice nastoupila 23. 10. 2017 jako krizový manažer po odvolání přechozí ředitelky, byla řízením školy toliko pověřena, neproběhlo obvyklé výběrové řízení. Škola byla ve velkém nepořádku, měla v té době lhůtu od krajského úřadu pro zjednání nápravy zejm. ohledně nesprávného vykazování žáků, hrozilo (a následně bylo provedeno) uložení povinnosti vrácení částky kolem 1 milionu Kč do státního rozpočtu jen za úsek mateřské školy, dohledával se některý majetek z inventurního seznamu v hodnotě 74 672 Kč, Škole hrozilo uzavření. Za tohoto stavu tedy při zjišťování ze strany vedlejší účastnice, zda předchozí inventura 31. 7. 2017 skutečně proběhla, bylo nutné, aby zaměstnanci jednali o to více čestně. Ke třetímu skutku měla vedlejší účastnice za to, že v žádném případě není možné na ostříhání žákyně pohlížet jako na nějaké nezbytné nouzové řešení. Ostříhání – zejm. ofiny, tj. vlasů v blízkosti očí dítěte – považovala za jednoznačný zásah do integrity žákyně, za situaci velmi nebezpečnou, ohrožující život samotné žákyně, tím spíše žákyně s handicapem, u níž nebylo jisté, že zůstane v klidu sedět. Zároveň vedlejší účastnice zdůraznila, že své postupy i rozhodnutí o dání OZPP pečlivě zvažovala, konzultovala s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, s právní poradnou, s odborníky ze speciálního školství atd.

4. V průběhu řízení – usnesením ze dne 8. 2. 2019 – bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví po původní žalované [příjmení] ([název původní účastnice]), kdy s ohledem na její zrušení zřizovatelem – [územní celek] (dále v odůvodnění rozsudku jen„ město“ nebo„ žalovaný“) a na přechod práv a závazků Školy na tohoto zřizovatele bylo nadále v řízení pokračováno s ním.

5. Z obsahu písemné pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2004 (č. l. 5) soud zjistil, že ji žalobkyně jako zaměstnankyně uzavřela se zaměstnavatelem – Speciální školou a speciální mateřskou školou, [obec], [IČO] (původní žalovaný, dále v odůvodnění rozsudku případně jen„ Škola“). Nástup do práce byl sjednán k 1. 1. 2004, druhem práce byla stanovena„ učitelka SpŠ“, se 100% úvazkem, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, místo výkonu práce u zaměstnavatele v [anonymizováno] ulici [adresa] v [obec]. Nebyly sjednány žádné speciální pracovně-právní povinnosti.

6. Z obsahu inspekční zprávy č. j. Č [číslo] (č. l. 161) soud zjistil, že se ve vztahu ke Škole týkala provedení inspekční činnosti v době od 13. – 16. 3. a dne 20. 3. 2017 za účelem zjišťování a hodnocení podmínek, průběhu a výsledku vzdělávání poskytované Školou. V závěrech bylo vyhodnoceno, že se nezlepšila komunikace školy a dětského centra, v čemž přetrvávají vzájemné konflikty, v slabých stránkách bylo zmíněno přijímání dětí do mateřské školy speciální bez doporučení poradenského zařízení a jejich chybné vykazování.

7. Podle protokolu Krajského úřadu Libereckého kraje č. j. OK-151/17 (č. l. 166) soud zjistil, že se týkal výsledků veřejnoprávní kontroly ve Škole ohledně finanční kontroly, konkrétně kontroly vykazování počtu dětí v období školních roků 2015 2016 a 2016 2017. Kontrola byla zahájena 8. 9. 2017 a ukončena 11. 9. 2017 s vyhotovením protokolu k 8. 2. 2018. Podrobněji byly popsány zjištění kontroly o chybném vykazování dětí přijatých k předškolnímu vzdělávání a jejich vykazování, v důsledku čehož byly Školou neoprávněně vyčerpány za uvedené školní roky finanční prostředky ve výši 1 103 871 Kč.

8. Ze zápisu o 76. schůzi Rady města Jilemnice, konané 9. 8. 2017 (č. l. 192), soud zjistil, že bylo projednáváno opatření k inspekční zprávě z kontroly ve Škole, pod [číslo] bylo přijato rozhodnutí Rady ohledně odvolání [jméno] [příjmení] s odkazem na § 166 odst. 5 písm. a) zák. č. 561/2004 Sb., školského zákona z důvodu závažného porušení nebo neplnění povinností vyplývajících z její činnosti, úkolů a pravomocí na vedoucím pracovním místě ředitelky školy, a to ke dni 30. 9. 2017. Zároveň bylo zmíněno, že [jméno] již usnesením [číslo] z 26. 7. 2017 uložila ředitelce jmenovat svého zástupce, následně 6. 8. 2017 ředitelka starostce města Jilemnice sdělila, že její zástupkyní je [jméno] [příjmení]. Tuto informaci tak [jméno] rozhodnutím [číslo] vzala na vědomí.

9. Zápisem z 81. schůze Rady [územní celek] konané 11. 10. 2017 (č. l. 61 – 62) má soud za prokázané, že bylo projednáváno, že k 1. 9. 2017 odstoupila ředitelka Školy – zaměstnavatele žalobkyně, a dále též zástupkyně ředitelky, tudíž je nutné jmenovat nového ředitele školy. Následně usnesením [číslo] byla vedlejší účastnice od 23. 10. 2017 jmenována do funkce ředitelky Školy na dobu určitou do provedení konkurzního řízení na funkci ředitele, nejdéle do 30. 6. 2018. Ve vztahu k tomu byla též vyhotovena dne 12. 10. 2017 listina o jmenování vedlejší účastnice na vedoucí pracovní místo ředitele školy, a to pod č. j. 3434/2017/FIN-SKOL.

10. Z listiny označené jako„ Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem z důvodu porušení pracovní kázně – konkrétně neprovedení zadané inventury majetku dne 31. 8. 2017 a svévolnému ostříhání svěřené osoby bez souhlasu zákonného zástupce“ (č. l. 6) bylo zjištěno, že obsahem listiny byl projev vůle zaměstnavatele žalobkyně – Školy – k okamžitému zrušení pracovního poměru. Úkon byl datován 26. 3. 2018, podepsán za zaměstnavatele ředitelkou Mgr. [celé jméno vedlejší účastnice]. Listina obsahovala též připravenou linku pro podpis žalobkyně jako zaměstnankyně, kde však ničeho nebylo vyplněno, naopak byla uvedena zmínka, že žalobkyně listinu odmítla podepsat, k čemuž byli zmíněni svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. S odkazem na § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce bylo vůči žalobkyni vyjádřeno, že zaměstnavatel s ní okamžitě ruší pracovní poměr založený pracovní smlouvou z 1. 1. 2004, jelikož má za to, že porušila povinnost vyplývající z právních předpisů a předpisů organizace vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Zaměstnavatel skutkově tento důvod vymezil de facto trojím způsobem. Jednak uvedl, že důvodem je strany žalobkyně nepravdivé a smyšlené vypracování a podepsání protokolu o provedení inventarizace majetku dne 31. 8. 2017. K tomu bylo podrobněji vylíčeno, že 14. 3. 2018 kolegyně žalobkyně [příjmení] [příjmení] při kontrole inventarizačního seznamu sdělila ředitelce Školy, že v době inventarizace 31. 8. 2017 byla na dovolené, inventarizaci majetku neprováděla, ale protokol později podepsala. Dále, že ředitelka kontrolou mzdových listů dne 16. 3. 2018 má za doložené, že Bc. [příjmení] byla dne 31. 8. 2017 skutečně na dovolené a nemohla s žalobkyní jako předsedkyní inventarizační komise vykonávat inventarizaci majetku. Další kolegyně podepsaná na provedení inventarizace – Mgr. [příjmení] – byla (podle kontroly mzdových listů provedené 16. 3. 2018) dne 31. 8. 2017 v pracovní neschopnosti, tudíž rovněž nemohla inventarizaci provádět. Inventarizace tak nemohla být fakticky uskutečněna a je tudíž smyšlená, protokol je nepravdivý, což dokládá, že byla porušena základní pravidla zákona o účetnictví č. 563/1991 Sb. Zpráva žalobkyně o inventarizaci neodpovídá skutečnosti, podpis žalobkyně na nepravdivém záznamu o inventarizaci je zásadně v rozporu se zákonem. De facto druhý skutek byl popsán tak, že žalobkyně 19. 3. 2018 před svědkem [příjmení] [příjmení] opět potvrdila, že inventura majetku 31. 8. 2017 řádně proběhla, že všichni členové komise chodili po třídách a kontrolovali hmotný majetek a čísla, a že toto tvrzení žalobkyně potvrdila podpisem, ačkoliv se nezakládá na pravdě a je smyšlené. K tomu bylo připojeno, že jestliže žalobkyně do dne vyhotovení okamžitého zrušení pracovního poměru při dohledávání jednotlivých majetků organizace neinformovala novou ředitelku o neprovedení inventarizace, ale naopak potvrzuje, že některé nedohledané majetky existují a byly očíslovány a kontrolovány v srpnu 31. 8. 2017, pak se dle názoru zaměstnavatele dopouští podvodného jednání. Konečně ohledně třetího skutku bylo uvedeno, že hrubé porušení pracovní kázně je spatřováno také v ostříhání vlasů žákyně žalobkyně [příjmení] dne 14. 2. 2018 před svačinou (cca v 9 hodin) bez povolení zákonného zástupce, který byl s jednáním žalobkyně nespokojen; o tomto jednání byla ředitelka vyrozuměna až 6. 3. 2018 vedením dětského centra. V závěru bylo zaměstnavatelem uvedeno jím pojaté právní hodnocení, totiž, že žalobkyně uvedeným jednáním neoprávněně zasahovala do integrity svěřené osoby a dále porušila § 301 „odst.“ (pozn. soudu – správně „písm.“) d) zákoníku práce a § 22b školského zákona, který stanoví povinnosti pedagogických pracovníků. Žalobkyně byla upozorněna, že její pracovní poměr končí dnem převzetí tohoto oznámení.

11. Podle obsahu úředního záznamu o podání vysvětlení, sepsaného 27. 3. 2018 Policií ČR – obvodním oddělením [obec] pod č. j. KRPL-31058-1/P 2018 [číslo] (č. l. 125) má soud za zjištěné, že vedlejší účastnice uvedeného dne pro účely objasnění případného odhalení trestného činu nebo přestupku ve vztahu k možnému pachateli – žalobkyni uvedla okolnosti o předání okamžitého zrušení pracovního poměru z 26. 3. 2018 vedlejší účastnicí žalobkyni, což žalobkyně odmítla akceptovat a přišla následujícího dne na pracoviště, kde proběhla mezi nimi diskuze o opodstatněnosti ukončení pracovního poměru. Popsala, že ji žalobkyně vyhrožovala, že pokud„ výpověď je platná“ pak vedlejší účastnice„ ještě uvidí – buď výpověď stáhne, nebo odejde ze školy na hodinu“, což žalobkyně zorganizuje s pomocí rodičů a vedení města, sežene si svědky na to, že vedlejší účastnice nic nedělala a pouze křičela na zaměstnance, že pokud výpověď nestáhne, tak vedlejší účastnici zlikviduje, bude muset ze školy odejít. Rozhovor se odehrál beze svědků. Krom toho vedlejší účastnici po předání okamžitého zrušení pracovního poměru telefonoval zastupitel města Vinklář, a dotazoval se na okolnosti tzv. výpovědi. Vedlejší účastnice se vzhledem k jednání žalobkyně cítila v pozici, kdy jí bylo vyhrožováno likvidací jejího zaměstnání, vnímala toto jako verbální útok, kterým byla šokována.

12. Listinou z 30. 3. 2018 bylo doloženo, že žalobkyně oznámila zaměstnavateli, že trvá na svém dalším zaměstnávání poté, kdy si odmítla převzít okamžité zrušení pracovního poměru dne 26. 3. 2018, přičemž si je vědoma, že nastaly následky jejího doručení. Vyslovila názor, že pro uvedený způsob ukončení pracovního poměru nebyly splněné zákonné podmínky, považuje proto okamžité zrušení za neplatné. Podacím lístkem potvrzeným k datu 3. 4. 2018 Českou poštou v [obec] bylo prokázáno, že žalobkyně uvedené oznámení odeslala zaměstnavateli k rukám ředitelky Mgr. [celé jméno vedlejší účastnice].

13. Podle listiny datované 27. 7. 2018 a určené žalobkyni, vyhotovené JUDr. [příjmení] jako pověřenou ke správním úkonům Školy, mělo touto listinou dojít k výpovědi pracovního poměru s žalobkyní podle § 52 písm. a) zákoníku práce, tj. z důvodu zrušení zaměstnavatele. Uvedeno bylo, že o tomto zrušení rozhodlo zastupitelstvo žalovaného usnesením [číslo] ze dne 27. 6. 2018, a to ke dni 31. 8. 2018. Pracovní poměr tak měl žalobkyni skončit uplynutím dvouměsíční výpovědní doby – tj. k 30. 9. 2018 a mělo jí náležet odstupné v zákonné výši. Poté následovala komunikace mezi žalobkyní a JUDr. [příjmení] ohledně účinků této výpovědi, dále též účinků předchozího okamžitého zrušení pracovního poměru, řešení konkurence těchto dvou jednání zaměstnavatele, dále též ohledně možnosti uzavření dohody o narovnání a výplatě částky 160 000 Kč žalobkyni. Ke zmiňované dohodě o narovnání však následně nedošlo (vše na č. l. 83-90).

14. Soud dále provedl důkaz také listinami označenými jako„ inventurní soupisy k 31. 8. 2017“ (č. l. 16 – 26). V případě všech těchto soupisů byla jako osoba odpovědná za provedení inventarizace, zodpovědná za zjištěné skutečnosti i hmotně odpovědná osoba uvedena jen Mgr. [jméno] [příjmení] (tehdejší ředitelka zaměstnavatele žalobkyně), tj. nikoliv žalobkyně nebo další členky tzv. inventarizační komise. Žalobkyně a pracovnice [příjmení] a [příjmení] byly uvedeny ve složení tzv. inventarizační komise, z toho žalobkyně jako předsedkyně. Jednotlivě ze soupisů soud zjistil, že se všechny týkaly inventarizačního místa – zaměstnavatele žalobkyně.

15. Pokud jde o soupisy k účtům 018 (drobný dlouhodobý nehmotný majetek) a 013 (software), pak u obou šlo o jediný list, v obou případech bylo zmíněno, že inventura byla provedena dokladově, dále soud zjistil, že soupisy neobsahovaly jakékoliv výsledky inventarizace. Pod pořadovými čísly byly uvedeny jednotlivé složky majetku a počty jejich kusů, k tomu inv. č., částka – formulačně patrně o korunové hodnotě, zřejmě pořizovací (např. 30 000,00, 8 884,00 apod.), u některých číslo faktury a datum. U soupisu ohledně účtu 018 byly podpisy žalobkyně i pracovnic [příjmení] a [příjmení] uvedeny až v úplném závěru před datem 31. 8. 2017, kdežto u účtu 013 byly tyto podpisy uvedeny ještě před údajem o tom, že inventarizace byla provedena dokladově a že odpovědnou osobou ve všech výše uvedených směrech je pouze [anonymizováno] Ani jeden z těchto dvou soupisů nebyl Mgr. [příjmení] podepsán.

16. Inventurní soupis k účtu 028 označenému jako„ drobný dlouhodobý nehmotný majetek“ (pozn. soudu – zjevně však hmotný) čítal celkem 8 listů, případně takto označených stran. Opět pod pořadovými čísly (celkem 166) byly uvedeny jednotlivé složky majetku, do pořadového čísla 101 též počty jejich kusů (vždy toliko 1), k tomu inv. číslo, částka – formulačně patrně o korunové hodnotě, zřejmě pořizovací, v některých případech se záporným znaménkem a údajem o vyřazení k určitému datu. V položek 20 až 166 byla v kolonce účetního dokladu (nadepsána jen na 1. listě soupisu) uvedena„ fa“ a její číslo a datum. V některých případech byly zaznamenány údaje o vyřazení věcí (např. Minolta EP1030, digitální fotoaparát C [číslo], tiskárna Canon Pixma [číslo], kopírovací stroj Canon, notebook Dell Vostro [číslo] atd.). V soupisu byl pod položkou 157 uveden také dotykový tablet Apple iPod za pořizovací cenu 13 433 Kč podle faktury č [číslo] s uvedeným datem 22. 11. 2016; žádný údaj o vyřazení tohoto přístroje v soupisu zaznamenán nebyl. Pod soupisem věcí končícím v závěru 7. strany a pod celkovou uvedenou cenou k 31. 8. 2017 – 819 712,89 Kč – bylo výslovně uvedeno, že inventarizace byla provedena fyzicky, zahájena i ukončena 31. 8. 2017. Na této 7. straně pak byla podepsána jen Mgr. [příjmení] pod údajem o osobě odpovědné za provedení inventarizace, kdežto na samostatné 8. straně byly obsaženy údaje o této osobě jako zodpovědné za zjištěné skutečnosti i hmotně zodpovědné – s jejím dalším podpisem, přičemž následovaly jednak údaje o již shora uvedeném složení inventarizační komise, jednak podpisy členek této komise, poté uvedení města a data. Až následně po podpisech byl uveden text, že nebyly zjištěny žádné inventarizační rozdíly a že soupis má 8 stran, údaj o nezjištění inventarizačních rozdílů nebyl nikým, tj. ani žalobkyní ani ředitelkou [příjmení], podepsán.

17. Konečně jednostránkovou listinou„ inventarizace pokladny k 31. 8. 2017“ (č. l. 35) má soud za prokázané, že se opět týkala inventarizačního místa – Školy jako zaměstnavatele žalobkyně; byl uveden údaj o ukončení inventarizace k 31. 8. 2017, k němuž pokladní hotovost činí 8 037 Kč (s uvedením počtu kusů bankovek o hodnotě 1 000 a 500 Kč a mincí o hodnotě 20, 5, 2 a 1 Kč) s tím, že inventarizace byla provedena přepočítáním, dále, že nebyly zjištěny inventarizační rozdíly a nejsou připomínky. Teprve po tomto textu následoval údaj o členkách komise a jejich podpisy. I zde byla jedinou zodpovědnou osobou za provedení inventarizace, za zjištěné skutečnosti i hmotně odpovědnou osobou uvedena toliko Mgr. [příjmení], avšak v případě tohoto soupisu nebyla na listině podepsána.

18. Inventurní soupis k účtu 013 (viz výše v úvodu odst. 15 odůvodnění), tj. jednostránková listina, byl předložen k důkazu také ze strany žalovaného, resp. vedlejší účastnice na jeho straně, a to v částečně odlišné verzi, kdy těsně pod textem„ V [obec] 31. 8. 2017“ bylo rukou tehdejší ředitelky [celé jméno vedlejší účastnice] (autorizace tohoto textu z její strany nebyla mezi účastníky sporná) dopsáno„ Dne 31. 8. 2017 se fyzicky vykonala inventura majetku, šly jsme po třídách a odkontrolovávaly“. Vedle následujícího data 19. 3. 2018 v blízkosti cca do 3 cm byl obsažen vlastnoruční podpis žalobkyně, pod tím následoval text o přítomnosti J. [celé jméno vedlejší účastnice] a svědka [jméno] [příjmení].

19. Ze mzdových listů (č. l. 31-34) Školy bylo zjištěno, že u tehdejší ředitelky [příjmení] byla v době před inventarizací 31. 8. 2017 zaznamenána dovolená od 24. 7. do 4. 8. 2017, následně až od 1. 9. do 22. 9. 2017, u žalobkyně v době od 9. 8. do 23. 8. 2017. Pracovnice [příjmení] byla podle těchto listů na dovolené od 4. 8. do 31. 8. 2017.

20. Z podkladů k dřívějším inventarizacím (č. l. 157-160, [číslo], [číslo]) soud zjistil, že oproti soupisům k tzv. inventarizaci z 31. 8. 2017 obsahovaly odkazy na zákon o účetnictví, časové údaje o konání inventarizace přibližně půl měsíce (např. od 15. 12. 2006 do 31. 12. 2006 nebo od 31. 12. 2016 do 15. 1. 2017), jakož i souhlas s účetní evidencí, vyjádřený externí účetní. Oproti tzv. inventarizaci z 31. 8. 2017 byly sepsány též protokoly o výsledku inventarizace majetku, kde byla jednoznačně uvedena i zjištění o rozdílu údajů dle inventarizace a dle stavu účetní evidence. Předsedou inventarizační komise dle zápisu k 31. 12. 2006, případně též k 31. 12. 2016 byla uvedena žalobkyně. Ze zápisů z instruktáže členů inventarizační komise datovaného dne 6. 12. 2016 soud zjistil, že k datu 5. 12. 2016 byla provedena taková instruktáž k provedení inventarizace k 31. 12. 2016 vůči žalobkyni jako předsedkyni komise a členkám [příjmení] a [příjmení]. Listina byla podepsána tehdejší ředitelkou [příjmení], tvrzeno bylo, že členky byly proškoleny a seznámeny s procesními postupy, kompetencemi a odpovědností za nařízenou práci, s vnitřními směrnicemi k inventarizaci, s plánem inventur a s pracovníky, v jejich přímé odpovědnosti se inventarizovaný majetek nachází, a to s výslovným odkazem na ustanovení zák. č. 563/1991 Sb. o účetnictví a vyhlášek č. 410/2009 Sb. a č. 270/2010 Sb. Podpisem tohoto zápisu měly členky komise stvrdit, že byly k datu 5. 12. 2016 proškoleny a seznámeny se svými právy, povinnostmi v souladu s výše uvedenými předpisy v návaznosti na provedení inventarizace za rok 2016.

21. E-mailem vedlejší účastnice ze dne 11. 11. 2017 (č. l. 196) bylo prokázáno, že tato vůči subjektu – účetní [jméno] [příjmení] požádala o seznam majetku k inventarizaci, případně podkladu k operativní evidenci, pokud se taková vyhotovovala. Sdělovala, že„ bude balit školu na stěhování a udělala by zrovna inventarizaci“.

22. Listinou z 19. 3. (patrně 2018) označené jako„ Příkaz k provedení řádné inventarizace veškerého majetku, pohledávek a závazků /podle §§ 29 a 30 zákona o účetnictví č. 563/1991 Sb., v platném znění/ k 31. 12. 2017“ (pozn. soudu – letopočet 2017 byl složen z předtištěné číslovky 20 a z rukou dopsaného čísla 17, přičemž se jeví, že číslovka 7 byla přepsána na předchozím jiném čísle) – č. l. 74 (173) spisu – soud zjistil, že subjektem provádějícím inventarizaci byla označena Škola, inventarizace měla být provedena fyzicky u nehmotného a hmotného majetku, u ostatního dokladově. Vedlejší účastnice, která za Školu tento příkaz v závěru podepsala, ustanovila inventarizační komisi ve složení žalobkyně jako předsedkyně a členek [příjmení] a [příjmení], s tím, že komise bude pracovat od 19. 3. 2018 do 31. 3. 2018 a provede inventarizaci nehmotného majetku, který sepíše do inventurních soupisů (ručně bylo připsáno, že„ odškrtá co máme v soupise – udělá účetní“), a inventarizaci hmotného majetku s postupem„ udělá komise“, i fyzické zjištění veškerých samostatných movitých věcí a jejich očíslování, dopsána ručně byla„ kontrola čísel“. Inventurní soupisy movitých věcí měly být v členění – nábytek a vnitřní vybavení, technická a zabezpečovací zařízení. Na závěr měla komise vypracovat zápis o provedené inventarizaci a vedoucí komise měla zajistit předání kompletního provedení inventarizace účetnímu k zaúčtování, které muselo být provedeno do 31. 3. 2018. V závěru, těsně pod datem 19. 3. (bez uvedeného letopočtu) byly obsaženy ručně uvedené údaje„ převzala“ a v těsné blízkosti podpisy žalobkyně a členek komise.

23. Z obsahu výňatků ze sešitu vedeného ohledně žákyně [příjmení] v 6. třídě Školy ve školním roce 2017 2018 (č. l. 198-199) bylo zjištěno, že žalobkyně k datu 19. 3. (zjevně roku 2018) zapsala, jaké činnosti žákyně vykonává, nakolik si poradí s vysáváním prostřednictvím vysavače – s tím, že většinou vysávají společně (pozn. soudu – tj. zjevně s učitelkou), kdy žákyni drží v ruce.

24. Ve vztahu ke skutkové otázce hodnocení osoby žalobkyně jako zaměstnankyně a pedagožky soud učinil z účastníky předložených či označených důkazů tato zjištění“ 25. Z hodnocení vypracovaného Školou dne 29. 5. 2017 (tehdejší ředitelkou Mgr. [příjmení]) ve vztahu k žalobkyni (č. l. 77) bylo zjištěno, že tehdejší ředitelka popsala, že žalobkyně pracuje s dětmi s různým druhem a stupněm postižení a především se žáky s poruchou autistického spektra od založení [příjmení] centra v [obec] – od roku 1992. Někteří žáci přitom byli a jsou s velmi těžkými formami problematického chování. Žalobkyně je tak často vystavována jejich agresi, slovnímu, ale i fyzickému napadání, které ovšem zkušeně zmírňuje, či potlačuje. Práci se věnuje s nadstandardním nasazením, s rodiči některých žáků udržuje vztahy i po ukončení školní docházky jejich dětí a v nesnázích dává odborné rady, s některými žáky tráví svůj čas i mimo školu, což přispívá k rozvoji vztahů ve třídě. Kromě svědomité práce ve třídě se nadále průběžně vzdělává v nejrůznějších oblastech, dále vymýšlí a realizuje akce pro děti a žáky, výlety.

26. Z prohlášení (č. l. 78-82) datovaných v době od 23. 4. 2018 do 22. 5. 2018 zjevně rodiči dětí, které dříve či ještě k datu vyhovování prohlášení navštěvovaly Školu, bylo zjištěno, že práci žalobkyně s dětmi tito rodiče hodnotili kladně – uváděny byly ve vztahu k způsobu práce žalobkyně pojmy jako„ svědomitě a pečlivě“, oceňováno bylo organizování akcí pro děti (výlety, opékání buřtů, čarodějnice, společné zpívánky), letité zkušenosti s prací s dětmi s poruchami autistického spektra, kterým podle názoru rodičů žalobkyně rozuměla. Žákům se věnovala naplno, dokázala vytvořit klidné prostředí spolu s pevným řádem a s přihlédnutím k individuálním potřebám žáků. Konzultovala s rodiči problematické situace ohledně dětí, a to jak ze školního prostředí, tak z domova – ve snaze najít optimální řešení. Prohlášení takto podala [jméno] [příjmení] z [obec], [jméno] [příjmení] z [obec], [jméno] [příjmení] z [obec] či [jméno] [příjmení] z [anonymizována dvě slova]. Dále z obsahu e-mailů z 19. 1. 2018 od [jméno] [příjmení] soud rovněž zjistil její hodnocení jako matky autistického dítěte ve vztahu k žalobkyni – s oceněním lidského a chápavého přístupu, obdobně vyznělo hodnocení od [jméno] [příjmení] z 1. 6. 2018 jako matky autistické žákyně, která od 6 let navštěvovala Školu, kde jí žalobkyně velmi pomohla svojí nesmírnou trpělivostí, prací i po pracovní době, celkovým chováním k postiženým dětem; krom toho jejich dceři [jméno] po ukončení docházky ve Škole pomohla k přijetí do speciálního učiliště v [obec]; matka je přesvědčena o tom, že díky žalobkyni se dcera úspěšně zařadila do společnosti.

27. Z vyjádření PhDr. [příjmení] (č. l. 131), metodické ředitelky a ředitelky střediska Národního ústavu pro autismus, z. ú., podaného 4. 6. 2020 na základě dopisu žalobkyně, soud zjistil, že uvedená autorka vyjádření zná žalobkyni od roku 2000, kdy se žalobkyně u autorky vyjádření jako lektorky kurzů zúčastnila několikastupňového tréninkového školení, jak pracovat s dětmi s autismem. PhDr. [příjmení] následně několikrát pracovně navštívila [příjmení] centrum v [obec], kde vyšetřovala klienty a žalobkyni poskytovala odbornou supervizi její přímé práce s dětmi, velmi dobře si ji pamatuje pro její nadstandardní a velmi laskavý přístup k dětem, zároveň pro nadšení učit se nové postupy. Vyjádřila, že se za svoji 25 letou kariéru s v práci s dětmi s postižením setkala se stovkami profesionálů, přičemž žalobkyni řadí k nejlepším. Následné hodnocení zpracovatelky vyjádření ohledně samotného ostříhání žákyně jako důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru nemohlo být podkladem pro utvoření jakéhokoli skutkového zjištění soudu. Zároveň právní posouzení jednání žalobkyně ve vztahu k důvodnosti učiněného okamžitého zrušení pracovního poměru přísluší – v kontextu s adekvátní právní úpravou, níže citovanou – v rámci soudního řízení toliko soudu. Z dopisu žalobkyně (č. l. 141), na základě kterého bylo vyjádření PhDr. [příjmení] sepsáno, soud zjistil, že žalobkyně s žákyní [příjmení] pracovala před inkriminovaným ostříháním již 6 let, velmi dobře ji znala. Žákyně pobývala přes týden kromě školy dále v Dětském centru, domů si ji rodiče brali jen na víkend. U žákyně občas docházelo afektům, kterým se žalobkyně snažila díky znalosti žákyně předcházet; takovýto afekt hrozil i z důvodu přerostlé ofiny žákyně.

28. Podle obsahu úředního záznamu sepsaného Obvodním oddělením Policie ČR v [obec] dne 30. 11. 2016, č. j. KRPL-118794-1/ČJ-2016-181110 (č. l. 241) byla řešena situace, kdy se na oddělení policie dostavil žák 9. třídy [příjmení] [jméno] [příjmení], který sděloval, že ze školy utekl z vyučování, jelikož ho učitelka rozčílila svým neuctivým chováním k jeho osobě. Následně bylo lustrací v systému policie zjištěno, že již v minulosti učinil oznámení prostřednictvím tísňové linky, tehdy byla kontaktována jeho učitelka – žalobkyně, která uvedla, že k útěku došlo poté, kdy použil sprosté výrazy, za což jej napomenula a dlaní mu zakryla ústa, což jej rozčílilo a utekl z budovy.

29. Ze zápisu z pedagogické rady konané 7. 12. 2017 (č. l. 239), avšak předložené zjevně v nekompletní verzi (neukončený text na jedné jediné předložené straně, absence závěrečných podpisů účastníků porady – to oproti jiným v řízení předloženým zápisům z těchto porad), má soud za prokázané, že bylo v programu zmíněno udělení slovní výtky ředitele Školy všem pedagogům, kteří podepsali dopis Mg. [příjmení] k odstoupení z Rady školy, dále předání písemné výtky žalobkyni, a to v souvislosti s hodnocením zaměstnavatele, že se dostává na jemnou hranu střetu zájmů při zastupování jak rodičů, tak pedagogů, a konkrétně s ohledem na organizování podpisové akce v pracovní době.

30. Z vytýkacího dopisu bez uvedení data, podepsaného za Školu vedlejší účastnicí jako ředitelkou a ohledně převzetí potvrzeného podpisem žalobkyně (č. l. 224 – 225), soud zjistil, že žalobkyni byla vytčena jednání za období od listopadu 2017 do 6. 12. 2017 (tj. zjevně jde o písemnou výtku vůči žalobkyni, ohledně níž bylo předání zmíněno v zápisu z pedagogické rady – viz předchozí odstavec odůvodnění, přičemž žalobkyně v rámci skutkového stanoviska ze dne 12. 11. 2020 potvrdila, že tuto listinu v prosinci 2017 obdržela). Odkazováno bylo na ustanovení § 301 písm. c) a d) zákoníku práce – tedy povinnost zaměstnance mj. nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele a nepůsobit svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem zaměstnavateli majetkovou ani morální škodu. Konkrétně bylo vytčeno jednání o chybném informování rodičů v listopadu 2017 o vnitřních plánech školy, nepřesné informování o zrušení pracovního poměru kolegy žalobkyně a neoprávněně předávané informace o policii ve škole, dále bylo vytčeno organizování podpisové akce zaměstnanců školy proti matce dítěte, která podala podnět k [obec] školní inspekci ohledně prošetření správnosti postupu při péči o její dceru, organizování akce, kterou – pokud chtějí, mají organizovat sami rodiče, dále poslání asistentky pedagoga dne 23. 11. 2017 na vycházku s žáky se současnou nepřítomností žalobkyně na vycházce v době přímé práce se žáky, organizování veřejného močení žáků na schody nedaleko od budovy školy dne 24. 1. 2017, nerespektování rozhodnutí ředitelky školy dne 30. 11. 2017 o přidělení asistentky pedagoga k práci ve třídě žalobkyně. V tomto bylo shledáváno intenzivní zasahování do vedení školy jako jednání hodnotitelné coby poškozování dobrého jména zaměstnavatele, případně jednání v rozporu s jeho oprávněnými zájmy. Konečně bylo zmíněno, že 6. 12. 2017 žalobkyně komunikovala s technikem [příjmení] [příjmení], který po jejich rozhovoru změnil zadání technických úprav v učebně školy. Žalobkyně byla následně upozorněna, že v tom zaměstnavatel shledává porušování základních povinností vyplývajících z pracovně-právního vztahu a při případném opakování tohoto porušování je možné s ní rozvázat pracovní poměr dle § 52 písm. g) zákoníku práce.

31. K vytýkacímu dopisu se žalobkyně vyjádřila 8. 12. 2017 (č. l. 252), avšak nikoli vůči Škole, nýbrž vůči pracovnici odboru školství [stát. instituce] (se záměrem žalobkyně doručit stanovisko zřizovateli Školy). Vůči jednotlivým zaměstnavatelem vytýkaným jednáním se ohradila, nesouhlasila s popisem podaným zaměstnavatelem ve vytýkacím dopisu, zejm., pokud bylo její počínání souhrnně označeno jako poškozující dobré jméno zaměstnavatele, resp. poškozující jeho zájmy. V řadě případů uvedla skutkové okolnosti nejméně částečně, mnohdy však výrazně odlišně, a popis zaměstnavatele v takových případech za hrubé účelové zkreslení (např. u jednání označeného jako„ organizování veřejného močení“).

32. Zápisem z pedagogické rady konané 4. 1. 2018 (zápis vyhotoven 10. 1. 2018, č. l. 240) má soud za prokázané, že se konala za přítomnosti též žalobkyně, na kterou byla mířena otázka, proč přes zákaz pobytu pracovníků školy v prostorách dětského centra zkoušela za koridorem v centru různé klíče k různým dveřím, a to v pozdní odpoledne po pracovní době, na což žalobkyně reagovala otázkou, že to patrně nebylo vhodné, a vysvětlením, že ve škole našla hrst klíčů a zkoušela, ke kterým dveřím přísluší s úmyslem, aby mohly být vráceny.

33. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že text OZPP si před odmítnutím jeho převzetí přečetla, znala tak důvody v něm uvedené. Inventurní soupisy 31. 8. 2017 podepsala za situace urychleného odchodu tehdejší ředitelky [příjmení], žalobkyně věděla, že tato byla odvolána (neznala však důvody odvolání) a že zároveň sama„ podala výpověď“ ke dni 31. 8. 2017. [příjmení] měla soupisy připravené a prezentovala žalobkyni, že sama majetek zkontrolovala. O pravdivosti tohoto prohlášení žalobkyně nepochybovala, ředitelce důvěřovala, nikdy se v minulosti nesetkala s tím, že by po ní ředitelka chtěla podepsat nepravdivé prohlášení. Na soupisech již byla podepsána [příjmení], i proto se žalobkyně domnívala, že již někdo vyjádřil, že soupisy jsou v pořádku. Žalobkyně vypověděla – na rozdíl od svých písemných podání ve věci ze dne 4. 8. 2019 (č. l. 72) a ze dne 9. 6. 2020 (č. l. 134), kde tvrdila, že 31. 7. 2018 neproběhla fyzická kontrola (či inventura) majetku – že provedla fyzickou kontrolu alespoň některých věcí tak, že s tehdejší ředitelkou podle inventurních seznamů kontrolovaly jednotlivé položky a žalobkyně je odškrtávala, když si byla jistá a věděla, kde se ve škole nacházejí; pokud si nebyla jistá, šly se společně na věc podívat; inventurní čísla nekontrolovaly. Vše bylo v pořádku až na výjimku tabletu Apple iPad za cca 13 000 Kč, [příjmení] žalobkyni říkala, že tento stále chybí a tvrdila jí, že zajistí odpis tohoto majetku. Odepsání majetku nebylo v kompetenci ani povinností žalobkyně, proto nakonec inventurní soupisy podepsala. Svému podpisu na soupisech přikládala ten význam, jím potvrzuje svoji znalost o tom, že položky soupisu ve škole jsou. Pokud žalobkyně vypověděla, že soupisy z 31. 8. 2017 dostala ona i kolegyně [příjmení] a [příjmení] v kopii a později je předávaly nové ředitelce [celé jméno vedlejší účastnice], pak v této pasáži zůstává výpověď žalobkyně osamocená – obě uvedené kolegyně jako svědkyně toto popřely, taktéž vedlejší účastnice [celé jméno vedlejší účastnice]. Před datem 31. 8. 2017 žalobkyně o inventuře nevěděla, nebyla k ní zaúkolována a proškolena, jen jí ředitelka [příjmení] v týdnu před tím říkala, že bude dělat kontrolu majetku a že je žalobkyně inventurní komisi. V minulosti však žalobkyně inventury majetku vykonávala, k inventuře v roce 2016 byla i proškolena. Předchozí inventury se od předmětné lišily v délce trvání, v tom, že členky inventarizační komise společně ve třídách kontrolovaly všechny položky spolu s inventarizačními čísly. Podle žalobkyně vedlejší účastnice po nástupu do funkce ředitelky neprovedla fyzické převzetí majetku, při stěhování školy koncem roku 2017 nebyl proveden soupis majetku. Po přestěhování školy byl v průběhu ledna až března 2018 dohledáván majetek za cca 300 000 Kč, což bylo žalobkyni známo, průběžně se ona i kolegyně [příjmení] a [příjmení] podílely na jeho dohledávání, na přelomu února až března dostaly od ředitelky [celé jméno vedlejší účastnice] ústně pokyn ke kontrole majetku, následně 19. 3. 2018 ráno před začátkem vyučování podepsala žalobkyně příkaz k provedení inventury (viz odst. 22 odůvodnění rozsudku), nebylo jí však zřejmé, jak má být inventura provedena zpětně k datu na listině uvedenému – 31. 12. 2017; následně ale žádnou nevykonávala, nebylo to po ní ředitelkou vyžadováno. Žalobkyně si nejprve ve výpovědi nemohla vzpomenout, kdy a za jakých okolností informovala vedlejší účastnici o tom, že majetek 31. 8. 2017 fyzicky nebyl kontrolován, tvrdila ale, že se tak stalo opakovaně, sdělovala jí, že položky pouze odškrtávala, že neproběhla fyzická kontrola s porovnáním s inventarizačními čísly, že členky inventarizační komice nebyly společně přítomné. Toto měla ředitelce sdělovat opakovaně v reakci na osočování ze ztráty majetku (toto osočování se začalo objevovat po stěhování školy a přiostřilo se počátkem března), stalo se tak i za přítomnosti kolegyně [příjmení] někdy odpoledne ve třídě žalobkyně. Zároveň žalobkyně tvrdila, že byla přítomná tomu, že o nevykonání fyzické kontroly majetku 31. 8. 2017 byla vedlejší účastnice ústně vyrozuměna kolegyněmi [příjmení], [příjmení] a [příjmení], a že ředitelka [anonymizováno] musela vnímat, že žalobkyně proti této verzi ničeho nenamítá; to ovšem popřela vedlejší účastnice [celé jméno vedlejší účastnice], stejně tak svědkyně [příjmení], přesvědčivě o tom nevypověděla ani svědkyně [příjmení]. Pravost svého podpisu u prohlášení ze dne 19. 3. 2018 (o fyzickém vykonání inventury majetku 31. 8. 2017) žalobkyně nepopírala. Soud však neuvěřil, jak bude vysvětleno blíže v odst. 61 odůvodnění rozsudku, části její výpovědi ohledně okolností podpisu prohlášení z 19. 3. 2018 (údajně v pozdních odpoledních hodinách, s předložením listiny ředitelkou mezi dveřmi třídy a šatny, s představou žalobkyně, že„ odkontrolovávání“ se týká kontroly majetku prováděné v březnu, s tím, že ředitelka po ní jen chtěla, ať podepíše, že skutečně majetek kontrolovali, přičemž zástupce [příjmení] jen prošel za zády ředitelky ve chvíli, kdy žalobkyně podepisovala listinu, jinak zde nebyl). Ohledně ostříhání ofiny žákyně [příjmení] má soud z výpovědi žalobkyně (odkazujíc i na svá podání ve věci – včetně osobně sepsaného z 9. 6. 2020 (č. l. 134-140) za prokázané, žákyni velmi dobře znala celkem 10 let, na starost ji měla v posledních 5 letech. Žalobkyně poukazovala na to, že s žáky ve speciální třídě je přímo nutný (bez hodnocení, že by šlo o zásah do integrity dítěte) fyzický kontakt – zejm. pro zajištění jejich základních fyzických a sociálních potřeb (užití WC, oblákání, přebalování, krmení). Důvodem ostříhání žákyně, a to jen zastřižení přerůstající ofiny – stejně jako v minulosti – bylo vnímání žalobkyně, že žákyni přerůstající ofina velmi znervózňuje, žalobkyně vycházela ze svých bohatých zkušeností z práce s autistickými dětmi, chtěla předejít afektovanému jednání žákyně kvůli ofině. Při předchozím ostříhání žákyně její matka reagovala tak, že byla žalobkyni vděčná, poukazovala na to, že dcera je v zařízení celodenně, matka ji přes týden nemá v péči a nestíhá s ní navštěvovat kadeřnici. Záměr ostříhat žákyni žalobkyně dopředu matce nesdělovala. Žalobkyně matce žákyně volala poté, kdy se ředitelka [celé jméno vedlejší účastnice] o ostříhání dozvěděla od pracovnic dětského centra. Mluvily spolu vícekrát, vždy v klidu, žalobkyně měla za to, že matka považuje vzhledem k rozhovorům záležitost za vyřešenou, i když řekla žalobkyni, že se jí toto ostříhání vůbec nelíbilo a ještě více se nelíbilo otci žákyně. Pokud v inkriminovaném případě žalobkyně žákyni vybídla, ať si sedne na židli, že jí ostříhá ofinu, v klidu šla, rozuměla tomu, co žalobkyně říká, poté vstala a radostně odběhla. Následně se žákyně k žalobkyni – a to i v době až jednoho roku po ostříhání, při náhodných setkáních ve městě (žákyně na procházkách s dětským centrem) či kulturních akcích pro školy – chovala velmi vstřícně, radostnými výkřiky dávala najevo, že žalobkyni ráda vidí, objala ji. Nikoli přesvědčivá však byla pasáž výpovědi žalobkyně o tom, že s matkou žákyně byla v úzkém kontaktu, že si často telefonovaly i ve večerních hodinách, že k ostříhání žákyně přistoupila žalobkyně dříve (nikoli jen v jednom případě, kterého si je vědoma matka, slyšená v řízení jako svědkyně) ve 3 – 4 případech, že tyto případy zapisovala do komunikačního sešitu pro informaci matce a že ve dvou až třech případech po zastřižení ofiny to matce sdělovala telefonicky. Tuto nepřesvědčivost soud dovozuje z toho, že výpovědí matky slyšené po následky odpovědnosti za křivou svědeckou výpověď toto nebylo potvrzeno. Dále soud nepřikládal váhu pasáži výpovědi žalobkyně, že od další matky dítěte shodné školy – paní [příjmení] je jí známo, že vedlejší účastnice a matka žákyně [příjmení] mají velice důvěrný vztah a že si tykají, dále že vedlejší účastnice [celé jméno vedlejší účastnice] předala žákyni v době vytvoření prohlášení paní [příjmení] (viz níže odst. 42 odůvodnění rozsudku) dárek a že i v tu dobu spolu velmi důvěrně hovořily. [jméno] [příjmení] takové okolnosti ve své svědecké výpovědi nepotvrdila, resp. je vyvrátila, jde o zprostředkované informace a žalobkyně ani nenavrhla výslech osoby [příjmení] k zpochybnění věrohodnosti výpovědi svědkyně [příjmení].

34. Z výpovědi vedlejší účastnice [příjmení] [celé jméno vedlejší účastnice] slyšené v procesním postavení svědkyně soud zjistil, že si vůbec nepamatuje, že by s ní žalobkyně ze své iniciativy řešila téma inventury z 31. 8. 2017 Vedlejší účastnice se v polovině března 2018 (konkrétně v datech uvedených v OZPP, kam je dopsala dle svého diáře) od učitelky [příjmení] osobně dozvěděla, že fyzická kontrola při této inventuře neproběhla. Vedlejší účastnice před tím zaměstnancům opakovaně sdělovala, že se o školu zajímá policie – fakticky však ne pro průběh inventur, nýbrž ohledně podezření z nesprávného vykazování dětí a kvůli majetku z cílených dotací. O tom informovalo zaměstnance i město po nástupu vedlejší účastnice na schůzce s rodiči i zaměstnanci. O inventuře měla vedlejší účastnice protichůdně informace od zaměstnanců, proto mapovala situaci, ptala se i žalobkyně na jednotlivé kroky při inventuře. Dále vedlejší účastnice vypověděla, že jí žalobkyně pořád říkala, že fyzická kontrola věcí proběhla, říkala jí to v případech, kdy spolu mluvily v kanceláři nebo před kanceláří; zhruba od poloviny března se jí vedlejší účastnice na inventuru opakovaně ptala, zároveň jí sdělovala, že již ví, že inventura fakticky neproběhla. Žalobkyně opakovaně uváděla, že majetek fyzicky odkontrolovaly. Vedlejší účastnice také popřela výpověď žalobkyně o tom, že by od ní a [příjmení] s [příjmení] obdržela kopie inventurních soupisů z 31. 7. 2017, dále o hromadných debatách na téma provedení této inventury, při níž by žalobkyně tiše souhlasila s tím, že ostatní uváděly, že inventura neproběhla. Až 19. 3. 2018 ráno při předání příkazu k inventuře vedlejší účastnice probírala se všemi – s žalobkyní, [příjmení] a [příjmení], že stále chybí majetek (v té době za cca 74 000 Kč), byť se spousta věcí už dohledala. Pokud dále uvedla, že si myslí, že se v tu chvíli muselo probírat i téma inventury z 31. 8. 2017, neboť dávala jmenovaným z této inventury podklady, pak to soud nepovažuje za přesvědčivé, jelikož na druhou stranu vedlejší účastnice uvedla, že si nevybaví si, jestli se řešilo konkrétně, zda a jak se inventura provedla, přičemž vypověděla, že [příjmení] a [příjmení] se k průběhu inventury v tuto chvíli nijak nevyjadřovaly, a konečně, že konfrontaci mezi uvedenými osobami na téma inventury neprovedla. K průběhu podpisu prohlášení z data 19. 3. 2018 žalobkyní vedlejší účastnice uvedla (a jak bude soudem níže v odst. 61 odůvodnění rozsudku hodnoceno, tento popis soud považuje za skutkově podstatně reálnější, oproti vylíčení žalobkyní), že spolu se zástupcem ředitelky [příjmení] pozvali žalobkyni do kanceláře školy, v době po obědě, měli před sebou celou složku inventarizačního soupisu z 31. 8. 2017. Mluvili s žalobkyní o tom, že řeší všechny položky z toho soupisu, bylo jich okolo 160, ptali jsme se jí, zda to skutečně bylo kontrolováno, zda při inventuře 31. 8. 2017 chodily po třídách a všechno odkontrolovávaly – odpověď zněla, že ano. Podle vedlejší účastnice žalobkyně podpisem 19. 3. 2018 nemohla potvrzovat to, že položky ze soupisů 31. 8. 2017 odsouhlasila částečně podle svých znalostí a částečně podle fyzického zkontrolování některých věcí, u nichž měla pochybnost, o co jde; vedlejší účastnice tvrdila, že se žalobkyně výslovně ptala i na to, zda kontrolu prováděly a chodily po třídách i osoby, které soupisy podepsaly. Po podpisu prohlášení 19. 3. 2018 vedlejší účastnice – přes jí popisovanou ztrátu důvěry k žalobkyni - ponechala žalobkyni předsedkyní inventurní komise; ve výpovědi to vysvětlovala jednak svým přístupem k lidem (poskytovat jim důvěru„ i tisíckrát“), jednak chtěla dát žalobkyni možnost, aby věci dala na pravou míru, zejm. když uváděla, že věci ve škole jsou. Žalobkyně inventuru v následujícím týdnu do okamžitého zrušení pracovního poměru však fakticky nedělala, vedlejší účastnice v rámci výslechu nevěděla proč. Výpovědí vedlejší účastnice každopádně nebylo prokázáno udělení druhé písemné výtky (doručení druhého vytýkacího dopisu) ze strany Školy vůči žalobkyni, které se mělo týkat zákazu pohybu – resp. spíše jen požadavku ředitelky sousedního [příjmení] centra ohledně zabránění pohybu – pracovnic školy v tomto centru. Vedlejší účastnice si ani nevzpomněla na způsob předání tvrzené druhé písemné výtky, uvedla, že nebyl dohledán zápis z technicko-organizační porady, kde podle ní byla výtka udělena. Pokud uvažovala, že šlo o zápis z porady konané 6. 3. 2018, pak obsahem zápisu je taková verze vyloučena (viz odst. 41 odůvodnění rozsudku). Konečně ani zápisem z porady konané 4. 1. 2018 není prokázáno udělení této druhé výtky (viz odst. 32 odůvodnění rozsudku), jelikož podle něj byla žalobkyně pouze dotazována na důvod pohybu za koridorem v Dětském centru.

35. Z výpovědi svědkyně [příjmení] soud zjistil, že vzhledem k odvolání z funkce ředitelky a vlastní„ výpovědi“ faktický výkon práce ve Škole ukončila k 31. 8. 2017, k tomuto datu na pokyn města řešila inventuru, kterou ve výpovědi označila za„ nikoli tradiční“, řešenou„ narychlo“ vzhledem k jejímu rozhodnutí„ odejít ze dne na den“. I předchozí pravidelné inventury prováděly žalobkyně a její kolegyně [příjmení] a [příjmení] (poslední řádnou ke konci roku 2016, a to v lednu 2017), nyní ale [příjmení] byla v pracovní neschopnosti, [příjmení] měla dovolenou, přítomna v práci byla jen žalobkyně. Svědkyně všem vysvětlovala, že důvodem inventury je její odchod ze Školy, sama inventuru brala jen jako o formalitu. Nebyly kontrolovány účetní doklady. Svědkyně požádala [příjmení], aby z dovolené do školy přišla, procházely společně seznam (pozn. soudu. – uvedeným pojem, zmiňovaným i dále ve zjištěních z její výpovědi, svědkyně zjevně mínila inventurní soupisy). Část výpovědi, že obě věděly, o jaké věci v seznamu jde a kde jsou, dále, že asi u dvou věcí si [příjmení] nebyla jistá, proto se šly na věci podívat, že společná kontrola trvala asi 1 hodinu, nepotvrdila, resp. přímo popřela svědkyně [příjmení], která dle označení znala zejm. věci ze své třídy, fakticky nekontrolovala (neshlédla) žádné a podpis označila za„ vteřinovou záležitost“. Pracovnici [příjmení] svědkyně [příjmení] telefonicky požádala, zda její podpis může na seznam uvést sama, i ona podle svědkyně věděla, že majetek ve škole byl. Žalobkyni požádala o provedení kontroly tak, že rovněž procházely jednotlivé položky seznamu, tužkou si dopisovaly, kde se nacházejí. Pokud si žalobkyně kvůli některým netypickým názvům nemohla uvědomit, o které věci jde, šly se na ně podívat; kontrola probíhala asi 1 hodinu. Svědkyně byla přesvědčená, že škola je v pořádku s výjimkou iPodu, o němž se domnívala, že při různém stěhování věcí po škole byl někam jen založen, a při inventuře uvažovala, že buď se najde, nebo že bude odepsán; s žalobkyní mluvila o tom, že zde iPod není, že jej dohledá, resp. že není možné, aby se nedohledal. Při předávání majetku ve vztahu mezi ní a městem (říjen 2017) tento iPod nenahlásila, nepředala ani verzi inventurního seznamu s poznámkami o umístění věcí a s vyznačením - pomocí znaménka pomlčky - že iPod nebyl dohledán (tento soupis nebyl předán ani účetní [příjmení]); o osud iPodu se poté již nezajímala. Oproti běžným dřívějším inventurám se tato lišila také v přípravě, protože nebyly vyhotovovány listiny o ustanovení inventurní komise, o určení, kdo co bude kontrolovat atd. Svědkyně nedokázala blíže vysvětlit, proč toto nevyhotovovala, poukázala na to, že to město nevyžadovalo. Inventurní„ seznamy“ svědkyně odevzdala koncem října zástupcům města, neví, zda vyhotovovala i inventurní protokol či výslednou zprávu. Pokud svědkyně tvrdila, že každá z členek inventurní komise měla svoji verzi invertních soupisů s poznámkami z odškrtávání jednotlivých položek, a že a v únoru 2018 svědkyni říkaly, že tyto soupisy předaly ředitelce [celé jméno vedlejší účastnice], pak takovou verzi popřely svědkyně [příjmení] a [příjmení].

36. Z výpovědi svědka [příjmení] soud zjistil, že ve Škole jako zaměstnanec pracoval od 1. 12. 2017 – zpočátku jako řadový učitel, posléze postoupil na funkci zástupce ředitele, šlo již o dobu dohledávání majetku a řešení nejasností zejm. v evidenci dětí. Ohledně žalobkyně byl přítomen domluvám vůči ní, pokud jde o inventarizaci a ostříhání žákyně. Osobně k tématu dohledávání věcí a inventury s žalobkyní jednal, tato tvrdila, že inventarizace proběhla, byl přítomen i při jednání, kdy ředitelka [celé jméno vedlejší účastnice] dávala žalobkyni podepsat prohlášení a dotazovala se, zda inventura skutečně probíhala. Při jednání bylo zřejmé, že jde o inventuru, kterou se měl zjistit stav majetku během období, kdy došlo k předávání školy (zde svědek nejprve uvedl, že to bylo během prosince 2017, kdy se škola stěhovala, posléze tuto verzi upravil na dobu před tímto stěhováním). Nepamatoval si detailnější průběh jednání s žalobkyní, ale zřetelně si vybavoval, že ředitelka [celé jméno vedlejší účastnice] se tázala žalobkyně, zda může napsat, že„ inventura proběhla“. Taková schůzka se konala v malinké kanceláři, svědek stál ve dveřích, spolu s ředitelkou a žalobkyní se do kanceláře téměř nevešli. Sám svědek před touto schůzkou pro žalobkyni došel do její třídy, dalšího jednání byl po celou dobu přítomen, trvalo několik minut. Již v tu dobu věděl od ředitelky [celé jméno vedlejší účastnice], že bude sepisováno prohlášení o inventuře. Jednání se určitě nekonalo hned ráno, protože svědek jezdíval do práce později, dále vyloučil možnost konání jednání v pozdním odpoledni. Ve Škole se pak inventura v roce 2018 konala od poloviny března, pro její průběh byla jmenována komise ve složení žalobkyně a kolegyně [příjmení] a [příjmení]. Podle svědka mohly nejlépe vědět, kde jsou konkrétní věci. Podle svědka musela žalobkyně při podpisu prohlášení 19. 3. 2018 vědět, že se prohlášení týká jiné inventury, než březnové, neboť to bylo jasné z časového postupu, kdy teprve v polovině března byla jmenována komise a žalobkyně již 19. 3. podepsala prohlášení o konání se inventury. Sice se to, že se prohlášení týká inventury z 31. 8. 2017, nijak slovně nezdůrazňovalo, nicméně ředitelka se ptala žalobkyně, zda si listiny důkladně přečetla, zda jim rozumí a zda následně ředitelka může napsat onu jednu větu, kterou poté žalobkyně podepíše. Žalobkyně si listinu přečetla, souhlasila s tam uvedeným, následně ředitelka dopsala onu větu a žalobkyně ji podepsala. Jednání neproběhlo v žádných emocích, ve spěchu, na žalobkyni nebylo naléháno. Žalobkyně v době podpisu prohlášení podle svědka znala majetkovou situaci školy v tom směru, že se se zaměstnanci probíralo, jaké jsou schodky v majetku či nepořádek v dokumentaci dětí, pedagogové byli opakovaně žádáni, aby tuto situaci pomohli řešit, např. i dohledáním majetku. Podle svědka se majetek dohledával už v lednu 2018, což žalobkyně musela vědět z porad.

37. Z výpovědi svědkyně [příjmení], když tento důkaz byl (u 1. jednání 11. 6. 2020) navržen žalobkyní k prokázání informování vedlejší účastnice [celé jméno vedlejší účastnice] (ještě dříve než 19. 3. 2018) ze strany této svědkyně, žalobkyně či dalších o neprovedení inventury dne 31. 8. 2017, soud zjistil, poté, kdy telefonicky souhlasila s tím, aby jí dřívější ředitelka podepsala na inventurní soupisy k inventuře z konce srpna (v době pracovní neschopnosti svědkyně trvající od poloviny srpna 2017 do konce uvedeného roku), o průběhu inventury a okolností jejího podpisu s nikým nemluvila. Ředitelkou [celé jméno vedlejší účastnice] na to byla dotazována až po pracovní neschopnosti, nepamatuje si, který z měsíců března až května 2018 to bylo, byla předvolána k ředitelce do kanceláře, účasten byl dále [jméno] [příjmení]. Ředitelka se ptala na podrobnosti inventury, svědkyně chápala, že jde o inventuru z konce srpna 2017, popsala ředitelce, jak to z její strany proběhlo. Zároveň jí ředitelka ukázala připravenou výpověď z pracovního poměru (podle svědkyně patrně s ohledem na okolnosti„ podpisu“ inventurního soupisu), ale poukázala na„ štěstí“ svědkyně, že byla tehdy v pracovní neschopnosti, dále svědkyni ukázala prohlášení podepsané žalobkyní, že inventura proběhla. Svědkyně nemluvila o okolnostech inventury ani s žalobkyní ani s další členkou komise [příjmení], a to od konce srpna 2017 do schůzky s ředitelkou [celé jméno vedlejší účastnice], nebyla ani přítomná jejich případným vzájemným hovorům na toto téma; neví, že by po svém návratu z pracovní neschopnosti (leden 2018) někoho slyšela říkat ředitelce [celé jméno vedlejší účastnice], že inventura v srpnu 2017 neproběhla, spíše to ale neslyšela. Další zjištění z výpovědi svědkyně (ohledně atmosféry ve škole, prezentace důvodů OZPP vůči žalobkyni ze strany ředitelky [celé jméno vedlejší účastnice] před pracovním kolektivem, otázky souhlasu rodičů s ostříháním žákyně, názoru svědkyně na estetický efekt ostříhání, ohledně průběhu přechozích inventur či kontrole majetku na jaře 2018 atd.) soud nečinil, stejně jako nepřipustil dotazy na téma historie ztracení iPodu, srovnání podkladů pro inventarizaci, na detaily dohledávání majetku po návratu svědkyně z nemocenské, neboť k těmto záležitostem nebyl výslech navržen.

38. Z výpovědi svědkyně [příjmení] soud zjistil, že fakticky podepsala inventurní soupisy z 31. 7. 2018 (odst. 14 až 17 odůvodnění rozsudku), aniž by kterékoli z věcí fyzicky kontrolovala. Podle označení znala část věcí uvedených v soupise označeném jako účet 028 – drobný dlouhodobý nehmotný (správně hmotný) majetek o 166 položkách – a to těch, které měla umístěné v své třídě, o nich měla přehled a průběžně si je fyzicky kontrolovala (včetně čitelnosti inventarizačních čísel). U položek v soupisech – účet 018 a 013 (drobný dlouhodobý nehmotný majetek a software) neměla ani představu, o co konkrétně jde, s tímto vybavením nepřicházela do styku. Podpisy učinila na výzvu tehdejší ředitelky [příjmení], která jí telefonovala domů a sdělovala, že končí a ať svědkyně přijde a podepíše inventuru. Soupisy patrně podepisovala jako první, časově šlo„ o vteřinovou záležitost“, svědkyně žádné aktivní úkony – a to ani např. psaní poznámek do soupisů – před podpisem nevykonala, jen v soupise k účtu 028 kontrolovala zápis položek, o kterých věděla, že jsou v její třídě. Tyto soupisy jí následně nebyly předány, od ředitelky [příjmení] neobdržela při odchodu po podpisu„ žádný papír“, není jí známo, zda soupisy byly předány následující ředitelce [celé jméno vedlejší účastnice]. Konkrétní a přesvědčivý časový údaj o tom, kdy svědkyně informovala ředitelku [celé jméno vedlejší účastnice] o podepsání inventurních soupisů datovaných 31. 8. 2017 z její strany (případně též, že bez fyzické kontroly), nebyl z výpovědi svědkyně zjištěn, a to dle názoru soudu z důvodu časového odstupu od událostí (téměř 4 roky) a s tím souvisejícího nevybavení si přesnějších údajů svědkyní. Svědkyně uvedla, že na téma svého podpisu na soupisech se s nikým nebavila až do doby, kdy je jí na okolnost, proč soupisy podepsala, ptala ředitelka [celé jméno vedlejší účastnice], a že už přesně neví, kdy se tak poprvé stalo. Neurčitě opakovaně vypověděla, že šlo„ možná o leden“ (míněno 2018), případně o dobu po stěhování třídy – kde však vzápětí připustila, že její třída se nestěhovala, či„ asi o dobu, kdy řešili novou inventuru“ nebo„ asi, kdy hledali věci“. Přitom např. dobu, kdy registrovala ukončení pracovního poměru u žalobkyně, časově oproti realitě (26. 3. 2018) posunula o měsíc i více dopředu, neboť (opět se zdůrazněním, že toto již přesně neví) uvedla měsíc únor. Zjištěno však bylo, že svědkyně na toto byla tázána ředitelkou ve své třídě a nikdo další u toho nebyl. Taktéž nebyla výpověď svědkyně přesvědčivá ohledně údajného informování ze strany žalobkyně vůči ředitelce [celé jméno vedlejší účastnice] o tom, že inventura dne 31. 8. 2017 nebyla fyzicky vykonána. K obecnému dotazu, zda byla přítomna nějakému hovoru mezi žalobkyní a ředitelkou [celé jméno vedlejší účastnice], uvedla svědkyně tolik, že si vzpomíná na svoji přítomnost ve třídě žalobkyně (podle dřívější části její výpovědi svědkyně z budovy MŠ, kde pracovala, do budovy ZŠ, kde měla třídu žalobkyně, chodívala minimálně – např. za účelem půjčení pomůcek od žalobkyně) v době, kdy„ se něco dohledávalo, bylo to něco k inventarizaci“, a dále k dvakrát opakovanému dotazu, zda vnímala, co si mezi sebou uvedené osoby říkaly, že neví, co si řekly, resp. po prvním položení dotazu nelogicky odpověděla ohledně sebe – že řekla, že inventura neproběhla. Až k pozdějšímu dotazu zástupce žalobkyně, zda někdy slyšela, že by někdo jiný ředitelce [celé jméno vedlejší účastnice] řekl, že inventura neproběhla, a zda to konkrétně řekla žalobkyně, svědkyně uvedla, že to bylo v době, kdy právě přišla za žalobkyní do třídy – žalobkyně a ředitelka„ spolu řešily, že inventura neproběhla“ (což ovšem není totéž, jak kdyby žalobkyně skutečně prohlásila, že inventura neproběhla), a rozpor s předchozí částí výpovědi (podle níž de facto tehdy ani nevnímala, co si uvedené osoby řekly) nepřesvědčivě vysvětlila tím, že si to nevybavila a vzpomněla si, až když na to byla (ovšem vcelku návodně) výslovně při výpovědi tázána.

39. Ve vztahu k důvodu OZPP v podobě ostříhání žákyně soud z dalších provedených důkazů (nad rámec např. výpovědi žalobkyně) zjistil následující.

40. Podle obsahu školního řádu zaměstnavatele žalobkyně (č. l. 119, k jehož verzi v řízení předložené však nebylo účastníky učiněno nesporným, že je časově adresným k době ostříhání ofiny žákyně a učinění okamžitého zrušení pracovního poměru) měli všichni zaměstnanci školy chránit žáky před všemi formami špatného chování, sexuálního násilí a zneužívání, dbát, aby žáci nepřicházeli do styku s materiály a informacemi pro ně nevhodnými a neměli se vměšovat do soukromí žáků.

41. Zápisem z pedagogické rady konané 6. 3. 2018 (č. l. 36) bylo prokázáno, že rada se konala za přítomnosti mj. žalobkyně, [jméno] [příjmení] či vedlejší účastnice, dále též dalších osob (např. v řízení slyšená svědkyně [příjmení], ne však svědkyně [příjmení]). Ve vztahu k žalobkyni bylo uvedeno pouze tolik ( (pod bodem 4)), že„ žalobkyně ostříhala vlasy (ofinu) bez povolení zákonného zástupce [jméno] [příjmení], což je zasahování do integrity člověka“.

42. Z listiny označené„ Okresnímu soudu v Semilech ke sp. zn. 3 C 113/2018 – 67“ a vyhotovené„ ve věci vyjádření Bc. [jméno] [příjmení] k ostříhání vlasů její dcery [jméno] paní učitelkou“ – žalobkyní (č. l. 123) bylo zjištěno, že pisatelka zde uvedla, že její dcera [jméno], [datum narození] byla jako žákyně Školy dne 14. 2. 2018 cca v 9 hodin ostříhána žalobkyní, o čemž se pisatelka dozvěděla 16. 2. 2018 po té, kdy si přijela dceru vyzvednout do [příjmení] centra – týdenního stacionáře; informovala ji o tom dětská sestra. Matka prohlásila, že žalobkyně s ní předem ostříhání nekonzultovala. Vyslovila názor, že osobní záležitosti, které nesouvisí s výukou, by učitelé neměli řešit, jelikož nespadají do výkonu jejich práce. Žalobkyně si měla alespoň nejprve zjistit vyjádření rodičů. V době popsané události matka s dcerou chodila ke kadeřnici, která čekala, až [jméno] vlasy dorostou, aby jí vyhotovila střih, který by jí slušel; ke kadeřnici byly již objednané, [jméno] si zvykala na prostředí kadeřnictví. Žalobkyně tak zkazila účes, který dcera s matkou plánovaly, [jméno] měla též určitou dobu nehezky upravenou hlavu, což ji jako dítě,„ kterým [jméno] je“ znevýhodňovalo, traumatizovalo. Má velké problémy v komunikaci s cizími lidmi, matce je známo, že její vzhled je pro ni velmi důležitý. Matka se pak vyjádřila, že dcera má právo na to, aby sama, případně společně s matkou a rodinou rozhodovala mj. o svém vzhledu. S jednáním žalobkyně vyslovila matka v citovaném prohlášení nesouhlas, považovala jej za neempatické a bezohledné k dceři, za neomluvitelné a za hrubé zasažení do života jejich rodiny. Listina byla datována 4. 6. 2019 a obsahovala ověřený podpis [jméno] [příjmení].

43. Soud se souhlasem rodičů [jméno] [příjmení] provedl důkaz čtením zpráv ohledně zdravotního a psychického stavu této žákyně č. l. 63-65. Zprávou z psychologického vyšetření konaného Speciálním pedagogickým centrem v [obec] dne 25. 2. 2014 bylo prokázáno, že se jedná o dítě s dětským autismem a hyperkinetickým syndromem, podle orientačního vyšetření rozumových schopností je u dítěte dána úroveň odpovídající hranici mezi střední a těžkou mentální retardací; praktická využitelnost intelektového předpokladu, tj. funkční intelektové schopnosti, jsou v pásmu těžké mentální retardace. V oblasti komunikace a řeči byla shledána výrazná narušenost ve složce expresivní i receptivní (v té době dívka používala podle sdělení matky pár slov, své potřeby sdělovala pomocí zvuků, gest, přivedením k objektu zájmu; rozuměla jen velmi jednoduchým a opakujícím se pokynům), v sebeobsluze byla zmíněna schopnost najíst se lžičkou, nedokonalá hygiena. Podle obsahu Doporučení výše uvedeného centra ze dne 19. 5. 2016 (s platností do 30. 6. 2019) k dalším úpravám ve vzdělávání uvedené žákyně bylo znovu zaznamenáno mj. zdravotní postižení – těžké mentální, autismus. Zopakován byl závěr o hranici střední až těžké mentální retardace, v praktické využitelnosti intelektového předpokladu pak těžká mentální retardace. V doporučeních pro školu pak mj. údaj o potřebě přesvědčit se, zda žákyně rozumí zadání, při práci využívat fungující motivační systém (volba odměny materiální nebo činnostní), jasně uspořádat čas v režimu dne a zvizualizovat činnosti, které činí problém, jasně uspořádat (strukturovat) pracovní prostor za účelem zajištění předvídatelnosti toho, co se bude odehrávat.

44. Z výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že byla již dříve požádána vedlejší účastnicí, aby se písemně vyjádřila k ostříhání ofiny její dcery [jméno]. Svědkyně popřela, že by měla bližší vztahy či vazby k žalobkyni nebo vedlejší účastnici [celé jméno vedlejší účastnice]. Jinak popsala, že při jednom pátečním vyzvedávání dcery ze stacionáře zjistila, že tato má zkrácenou ofinu o 2 – 3 cm, trochu„ zuby“. Svědkyně byla„ naštvaná“, jelikož v té době s dcerou už byla asi podvakrát u kadeřnice, čekalo se, až jí dorostou vlasy, aby kadeřnice vytvořila lepší střih. O tom, že s dcerou navštěvuje kadeřnictví, žalobkyně podle svědkyně věděla – jednou totiž dceři chválila hezký sestřih a matka informaci o návštěvě kadeřnice podala. Ostříhání dcery ze strany žalobkyně proběhlo již v dřívější době, kdy dcera byla asi ve 3. – 4. třídě, svědkyně se domnívá, že ještě v jednom případě, což bylo v době, kdy dcera nebyla schopna ke kadeřnici chodit, nevydržela tam sedět, křičela, nebylo možné ji ostříhat ani v domácím prostředí, sama svědkyně, jako matka, by to podle svých slov nezvládla, tudíž byla ráda, že to zařídila žalobkyně jako učitelka. Tehdy se žalobkyně ptala osobně nebo telefonicky svědkyně, zda se kvůli ostříhání dcery nezlobí. Svědkyně si nezjišťovala, jak na ostříhání dcera reagovala, pouze předpokládala, že„ to proběhlo jako doma“. Změna u dcery ve vztahu k návštěvám kadeřnice nastala díky tomu, že ji na to matka asi rok připravoval pomocí videí pro autisty, hrou na kadeřnictví, tím, že dcera chodívala ke kadeřnici s matkou a dívala se, jak matku stříhají. V případě druhého ostříhání byl výrazně rozladěný otec [jméno]. Svědkyně nepodnikala vůči škole žádné kroky ohledně druhého ostříhání. Žalobkyně jí iniciativně možná již po víkendu kvůli ostříhání volala, omlouvala se za to. K dalšímu kontaktu mezi nimi už nedošlo, svědkyně to dále neřešila, považovala věc za vyřízenou, nekomunikovala ani s nikým dalším ze školy, včetně ředitelky [celé jméno vedlejší účastnice]. Neví o tom, případně si každopádně nepamatuje, že by dcera od školy dostala v souvislosti s ostříháním nějaký mimořádný dárek. S ní i s žalobkyní má běžný vztah, doposud si vykají. Popřela, že by v případě prvního či druhého ostříhání měla nějaký vzkaz v sešitě, prostřednictvím kterého se školou (učitelkou) komunikovala a který nosila dcera v tašce. Před druhým ostříháním ji nikdo ve škole nekontaktoval s údajem, že by dceři ofina vadila či ji znervózňovala. Sama matka nezaznamenala u dcery nějakou nervozitu či afekt kvůli tomu, že jí vlasy z ofiny padají do očí, je však pravdou, že pokud jí přerostly vlasy vzadu na hlavě, byla schopná si je vytrhávat. Žalobkyně dceru učila od první třídy. Jistý kontrast mezi sepsáním prohlášení (viz. výše popsaný důkaz) oproti tomu, že svědkyně nečinila žádné kroky vůči škole po ostříhání, věc považovala za vyřízenou, vysvětlila svědkyně při výpovědi tím, že prohlášení napsala na požádání vedlejší účastnice a proto, že dle jejího názoru nikdo nemá zasahovat do záležitostí druhého. Tvrdila, že prohlášení je zcela jejím vyjádřením a jejími názory.

45. Z výpovědi svědka [příjmení] soud zjistil, že se mu vůbec nelíbilo, jakým způsobem žalobkyně provedla ostříhání dcery, resp. mu nejvíce vadilo, jaký byl výsledek tohoto ostříhání. Pokud by jej hodnotil jako pěkné ostříhání, pak by mu jednání učitelky nijak nevadilo. Ani on nečinil kvůli ostříhání vůči škole žádné kroky, nedal žádný podnět„ k vyhození paní učitelky“. S matkou dcery jsou již bývalí manželé, o víkendu dcera pobývá střídavě u svědka a střídavě u matky. Učitelka, která ostříhání provedla, se mu sama později iniciativně představila, kdy dceru vyzvedával ze školy, bylo to odhadem 2 – 3 týdny po ostříhání, v té době měla dcera problém s brýlemi a učitelka nabídla svoji pomoc a odvedla je k optičce. Za ostříhání vlasů se svědkovi několikrát omlouvala. Jiného ostříhání dcery ve škole si svědek v minulosti nevšiml, tvrdil, že dceru v domácím prostředí stříhala jeho kamarádka kadeřnice, ale nedokázal popsat, jaké doby se to týká, každopádně šlo o dobu před ostříháním ve škole. Konečně uvedl, že dcera projevuje nesouhlas tím, že je neklidná, nepostojí, vzpouzí se a že v určitém období si sama vytrhávala vlasy, konkrétně nad levým uchem směrem k týlu.

46. Z listin o okamžitém zrušení pracovního poměru a o dohodě o rozvázání pracovního poměru (č. l. 226 – 228) soud zjistil, že tyto byly připraveny ve vztahu k zaměstnankyni Mgr. [příjmení]. Listina o okamžitém zrušení pracovního poměru z důvodu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem obsahoval skutkově obdobné vylíčení jednání v souvislosti s údajnou inventurou ze dne 31. 8. 2017. Z listiny datované 26. 3. 2018 – dohoda o rozvázání pracovního poměru soud zjistil, že tuto uzavřely Škola v zastoupení Mgr. [celé jméno vedlejší účastnice] a [jméno] [příjmení] s tím, že se dohodly na rozvázání pracovního poměru (bez specifikace důvodů) založeného 1. 4. 2004 a to s ukončením k 30. 6. 2018.

47. Z rozhodnutí ředitelky – vedlejší účastnice [celé jméno vedlejší účastnice], datovaného 23. 1. 2018 pod č. 2018 (č. l. 232) soud zjistil, že obsahovalo organizační změnu – snížení úvazku zaměstnanců asistentů pedagoga i pedagogů ve Škole z důvodu sníženého počtu dětí a žáků ve školním roce 2017 2018 a z důvodu dodržování předepsaných dotací hodin doporučených poradenskými zařízeními. Ke snížení v počtu dětí došlo z 36 na 27 na celou školu, proto uvedenou organizační změnou s platností od 1. 2. 2018 byly sníženy úvazky zaměstnanců Školy i jejich osobní ohodnocení.

48. Soud provedl důkaz též úředním záznamem o podaném vysvětlení, ze dne 5. 3. 2018, č. j. KRPL-17498-6/TČ-2018-181110 (č. l. 172), zjistil z něj, že se týkal podaného vysvětlení vedlejší účastnice toliko k evidování žáků za dobu, po kterou nebyla pověřena funkcí ředitelky Školy.

49. Z dalších předložených či označených důkazů nebyly provedeny -) hodnocení pedagoga zpracované dne 29. 5. 2020 současným zaměstnavatelem žalobkyně – ZŠ a MŠ [obec], dále hodnocení (reference o spolupráci) žalobkyně ze dne 29. 5. 2020 vypracované Diakonií Českobratrské církve evangelické, a to s ohledem na téměř dvouletý odstup tohoto hodnocení od faktického učinění okamžitého zrušení pracovního poměru vůči žalobkyni, tedy z důvodu, že z těchto důkazů nelze učinit skutková zjištění pro účely hodnocení osoby žalobkyně jako zaměstnankyně Školy před dáním okamžitého zrušení pracovního poměru, ani k jejímu tehdejšímu postoji k plnění pracovních úkolů -) písemné vyjádření Mgr. [příjmení] z Oddělení předškolního a speciálního vzdělávání MŠMT (podané e-mailem k žádosti vedlejší účastnice dne 20. 6. 2019), neboť v něm bylo částečně obsaženo právní hodnocení skutku ostříhání žákyně žalobkyní, částečně skutkové okolnosti, o nichž nebylo jakkoli zřejmé, z čeho je autorka vyjádření dovodila (že čin žalobkyně byl násilný a že žákyni způsobil psychickou újmu a ponížení) -) výslech svědkyně [příjmení] (k tvrzení, že již na počátku března 2018 byla ředitelce Mgr. [celé jméno vedlejší účastnice] poskytnuta touto svědkyní a učitelkou [příjmení] informace, že IPod nebyl dohledán od roku 2016); uvedené tvrzení soud neshledal právně významným ani pro posouzení existence a opodstatněnosti důvodů využitých zaměstnavatelem k okamžitému zrušení pracovního poměru, ani pro včasnost jeho učinění vůči žalobkyni; zároveň nebylo na místě tuto svědkyni vyslýchat k tvrzení o předchozím sdělení ze strany žalobkyně vůči ředitelce [celé jméno vedlejší účastnice] o nekonání faktické inventury dne 31. 8. 2017, jelikož sama žalobkyně vypověděla, že toto sdělení mohla zaslechnout jen svědkyně [příjmení]).

50. Právní posouzení skutkových zjištění soud provedl prvořadě dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění platném a účinném kde dni vyhotovení a doručení (v důsledku odmítnutí převzetí listiny žalobkyní – viz dále § 334 odst. 3 cit. zákona) okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyni, tj. k 26. 3. 2018 (dále jen ZP).

51. Podle § 33 odst. 1 ZP se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Podle § 38 odst. 1 písm. b) ZP je zaměstnanec od vzniku pracovního poměru povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. Podle § 55 odst. 1 ZP může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen ve dvou případech, z toho dle písm. b) porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Podle § 58 odst. 1 ZP může zaměstnavatel pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, dát zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl. Podle § 72 ZP neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Podle § 301 ZP jsou zaměstnanci povinni mj. pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci (písm. a)), dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni (písm. c)) či řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele (písm. d)). Podle § 334 odst. 1 ZP musí být písemnosti týkající se mj. vzniku, změn a skončení pracovního poměru doručeny zaměstnanci do vlastních rukou. Podle odst. 2 písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen anebo prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací; není-li to možné, může zaměstnavatel písemnost doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Podle odst. 3 nedoručuje-li zaměstnavatel písemnost prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, považuje se písemnost za doručenou také tehdy, jestliže zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne.

52. Dále je třeba vzhledem k profesnímu postavení žalobkyně, jí vykonávané práci učitelky a druhu jejího zaměstnavatele zmínit následující právní úpravu. Podle § 22b zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) – ve znění platném a účinném počínaje 1. 9. 2017, včetně doby provedení ostříhání žákyně [příjmení] a učinění okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele žalobkyně – je pedagogický pracovník povinen mj. a) vykonávat pedagogickou činnost v souladu se zásadami a cíli vzdělávání, b) chránit a respektovat práva dítěte, žáka nebo studenta, c) chránit bezpečí a zdraví dítěte, žáka a studenta a předcházet všem formám rizikového chování ve školách a školských zařízeních, d) svým přístupem k výchově a vzdělávání vytvářet pozitivní a bezpečné klima ve školním prostředí a podporovat jeho rozvoj.

53. Po skutkové a právní stránce soud vhledem ke shora popsaným dílčím zjištěním a za akceptace citované právní úpravy učinil v projednávané věci následující závěry.

54. Žalobkyně byla u Školy zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2004 v pozici učitelky speciální školy v sídle zaměstnavatele – Školy, konkrétně v [anonymizováno] ul. [anonymizováno], [obec], v pracovním poměru počínaje 1. 1. 2004 na dobu neurčitou. Pracovní poměr byl v souladu s v § 33 odst. 1 ZP založen zmíněnou pracovní smlouvou, u níž byl dodržen obligatorní zákonný požadavek co do formy (písemná, dle § 34 odst. 2 ZP), jakož co do obsahu (jednoznačně sjednán druh práce, místo výkonu práce i den nástupu do práce, dle § 34 odst. 1 písm. a) až c) ZP). Uvedené skutečnosti byly prokázány listinným důkazem – pracovní smlouvou (odst. 5 odůvodnění rozsudku), z hlediska skutkových tvrzení ostatně nešlo o – mezi účastníky – spornou kategorii. Sporné též nebylo a z důkazů v podobě listiny z 26. 3. 2018, písemného oznámení žalobkyně ze dne 30. 3. 2018 (v odst. 10 a 12 odůvodnění rozsudku) a výpovědí žalobkyně, vedlejší účastnice [celé jméno vedlejší účastnice] a svědka [příjmení] plyne, že zaměstnavatel předložil dne 26. 3. 2018 žalobkyni písemnost obsahující žalobou napadené právní jednání, jímž se žalobkyní mínil okamžitě ukončit pracovní poměr dle § 55 odst. 1 písm. b) ZP ze skutkových důvodů popsaných podrobně v odst. 10), avšak žalobkyně tuto listinu odmítla převzít. V souladu s § 334 odst. 3 ZP se odmítnutím takto doručované písemnosti tato považovala za doručenou, což bylo ostatně žalobkyni zřejmé nejpozději při stylizaci jejího vlastního oznámení ze dne 30. 3. 3018, jímž vůči zaměstnavateli prezentovala nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru a požadavek na další zaměstnávání.

55. Žaloba byla ve smyslu ust. § 72 ZP podána včas, protože pracovní poměr měl v důsledku OZ skončit k 26. 3. 2018, tj. v den, od kterého do doby podání žaloby 22. 5. 2018 neuplynula zákonná lhůta 2 měsíců, žalobkyně se tedy tomuto okamžitému zrušení pracovního poměru brání včasně podanou žalobou.

56. Dále bylo podstatné posouzení dle výše citovaného ustanovení § 58 odst. 1 ZP, které zaměstnavateli stanoví subjektivní a objektivní lhůtu pro využití možnosti ukončit se zaměstnancem pracovní poměr mj. formou okamžitého zrušení pracovního poměru. Dle § 58 odst. 1 ZP platí subjektivní dvouměsíční lhůta vážící se ke skutečné znalosti zaměstnavatele o skutkovém důvodu, který následně využije pro OZPP. K počátku běhu lhůty nepostačuje, že se (dříve) zaměstnavatel o takovém důvodu mohl dozvědět, nýbrž rozhodující je, kdy se o něm dozvěděl fakticky. Citované ustanovení upravuje též objektivní roční lhůtu plynoucí od okamžiku skutku, v jejímž rámci nejpozději může zaměstnavatel přistoupit k dání OZPP, neuplyne-li mezi tím lhůta subjektivní. Objektivní lhůta není pro projednávaný případ podstatná, protože k nejstaršímu skutku mělo dojít 31. 8. 2017 a okamžité zrušení pracovního poměru bylo dáno 19. 3. 2018, tudíž objektivní lhůta nestačila proběhnout.

57. Je jednoznačné, a ostatně žalobkyně proti tomu ani nebrojila, že subjektivní dvouměsíční lhůta byla dodržena ve vztahu ke skutku ostříhání žákyně (14. 2. 2018) i podpisu onoho prohlášení z 19. 3. 2018 zachyceného písemně v textu jednoho z inventurních soupisů. Je to proto, že tyto skutky se staly v době, od které do dání okamžitého zrušení pracovního poměru (26. 3. 2018) neuplynuly 2 měsíce. Žalobkyní namítaná byla otázka dodržení dvouměsíční subjektivní lhůty pro dání OZPP u skutku z 31. 8. 2017. Žalobkyně zde spojovala znalost zaměstnavatele ve vztahu k důvodu OZPP, tedy k vytknutému jednání v podobě podpisu nepravdivého protokolu o inventuře, se znalostí na straně osoby dřívější ředitelky Školy Mgr. [příjmení]. S touto interpretací se soud neshoduje proto, že z listinného dokazování vyplývá nejen to, že rozhodnutím Rady města [číslo] ze dne 9. 8. 2017 byla tato ředitelka odvolána k datu 30. 9. 2017, nýbrž (viz zápis z 81. schůze Rady města konané 11. 10. 2017), že sama následně rezignovala na svoji funkci počínaje 1. 9. 2017, tedy 1 den po předmětném skutku. Není možné znalost zaměstnavatele o skutkovém důvodu pro OZPP pojit s individuální znalostí na straně osoby, která vykonává funkci osoby, v jejíž pravomoci je OZPP učinit, po dobu pouhého jednoho dne v průběhu období, v němž plyne nejméně objektivní lhůta pro dání OZPP.

58. Dále tedy soud zkoumal, kdy se o okolnostech průběhu tzv. inventury datované dnem 31. 8. 2017, a prvořadě (pro účely využití coby důvodu v OZPP) o účasti žalobkyně na ní, dozvěděla následující ředitelka – vedlejší účastnice [příjmení] [celé jméno vedlejší účastnice]. Připomínáno je zjištění z odst. 9 odůvodnění rozsudku, že Mgr. [celé jméno vedlejší účastnice] byla do funkce ředitelky Školy jmenována až od 23. 10. 2017 (na dobu určitou do provedení konkurzního řízení na funkci ředitele, nejdéle do 30. 6. 2018). Žalobkyně ve svých podáních (např. z 10. 6. 2020, č. l. 134) sama tvrdila, že se Mgr. [celé jméno vedlejší účastnice] – se zajímala o průběh inventury z 31. 8. 2017 až v březnu 2018, de facto shodné bylo stanovisko Mgr. [celé jméno vedlejší účastnice]. Z toho tedy soud vychází. Zároveň je toto období podporováno i údaji v předmětném okamžitém zrušení pracovního poměru, totiž, že fakt o absenci jakékoli přítomnosti pracovnic [příjmení] a [příjmení] u inventarizace (přes okolnost podepsání invertních soupisů) – případně jen u fyzické kontroly majetku – dne 31. 8. 2017 ředitelka Mgr. [celé jméno vedlejší účastnice] seznala teprve 14. a 16. března 2018. Konečně svědkyně [příjmení] jako první možný měsíc, kdy se vedlejší účastnice o skutečný proběh inventury jí dotazovala, uvedla rovněž březen 2018. Pokud snad posléze bylo jak žalobkyní, tak svědkyní [příjmení] prezentováno neurčitě, že k informování ředitelky o neprovedení inventury mělo dojít už v období dohledávání majetku v lednu či únoru, pak to soud nepovažuje z provedeného dokazování za prokázané. Nepřesvědčivě působila v tomto směru výpověď žalobkyně vysvětlující důvod změn svého postoje k této otázce tím, že si na to dříve (tj. při sepisu obsáhlého vyjádření ve věci) nevzpomněla. Zároveň se ani z výpovědi žalobkyně ani svědkyně [příjmení] nepodává žádné konkrétní datum seznámení Mgr. [celé jméno vedlejší účastnice] s okolnostmi údajné inventury dne 31. 8. 2017. K hodnocení výpovědi svědkyně [příjmení] na toto téma soud zcela odkazuje na závěr odstavce 38 odůvodnění rozsudku. Ostatně, i pokud by se vedlejší účastnice o okolnostech účasti žalobkyně na inventuře dne 31. 8. 2017 dozvěděla„ v lednu“ tak, že by šlo o datum nejdříve 26. ledna 2018, byla by i tak zachována subjektivní dvouměsíční lhůta do 26. 3. 2018, kdy bylo okamžité zrušení pracovního poměru uskutečněno. Soud tedy vyhodnotil, že samotný úkon OZPP byl dán Školou jako zaměstnavatelem, v zastoupení Mgr. [celé jméno vedlejší účastnice], v zachované dvouměsíční subjektivní lhůtě ve vztahu k faktické znalosti zaměstnavatele o jednotlivých skutcích žalobkyně jako zaměstnankyně.

59. Následně soudu zbýval nejzásadnější předmět skutkového a právního hodnocení v rámci tohoto řízení, a to zabývat se otázkou prokázání faktické existence skutkových okolností u jednotlivých důvodů využitých zaměstnavatelem žalobkyně k dání OZPP, a v případě kladného zodpovězení této otázky ještě jednotlivé skutky hodnotit z hlediska ustanovení § 55 zákoníku práce, totiž, zda svojí intenzitou dosáhly zvlášť hrubého způsobu porušení povinností, které vyplývaly na straně žalobkyně z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci. Z platné právní úpravy se bezpochyby podává, že okamžité zrušení pracovního poměru dané zaměstnavatelem zaměstnanci je zcela mimořádným způsobem ukončení pracovního poměru – viz v § 55 odst. 1 písm. d) ZP uvedená podmínka, že k tomu způsobu může zaměstnavatel přistoupit jen výjimečně a jen ze dvou možných důvodů – pro projednávanou věc tehdy, pokud zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahující se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. K tomu je setrvale judikováno Nejvyšším soudem ČR, že je na místě, aby zaměstnavatel k tomuto přistoupil pouze tehdy, pokud na něm nelze spravedlivě požadovat, aby při porušení jednotlivých povinností z pracovně-právního poměru nadále zaměstnával zaměstnance alespoň po dobu běžné výpovědní lhůty. Jde o tak závažné porušení právních povinností na straně zaměstnance, že je na místě jednat okamžitě. Povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci jsou dány v prvé řadě pracovní smlouvou, dále zákoníkem práce, případně dalšími předpisy.

60. Pokud jde o první skutek vymezený v OZPP (k tomu viz druhý blok v odst. 10 odůvodnění rozsudku), pak v tomto směru minimálně mezi žalovaným, který vstoupil po zániku Školy do tohoto řízení, a žalobkyní nebylo sporné, že žalobkyně se nemohla dopustit porušení pravidel zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. K tomuto hodnocení se v každém případě přiklání i soud, přičemž skutkové vymezení této pasáže důvodů pro OZPP považuje – jak níže uvedeno – i do určité míry za neprokázané. Nesporné bylo, že náplní práce žalobkyně byla pedagogická činnost. Dle provedeného dokazování (výpověď žalobkyně, svědkyně [příjmení], svědkyň [příjmení] a [příjmení] i dle obsahu tzv. inventurních soupisů) dne 31. 8. 2017 nebyla prováděna řádná inventarizace majetku ve smyslu § 29, § 30 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, a žalobkyně nebyla osobou, která odpovídala za skutečnosti při inventarizaci zjištěné – za zjištění fyzickou inventurou u majetku, u kterého bylo lze vizuálně zjistit jeho existenci, či dokladovou inventurou u závazků a majetku, u kterého nelze jeho existenci vizuálně zjistit. Jednoznačné také je, že osobou, která odpovídala za inventarizaci, pokud by vůbec jako řádná byla provedena, a za zjištěné skutečnosti ve všech„ inventurních soupisech“ byla tehdejší ředitelka Mgr. [příjmení]. Žalobkyně tedy nebyla k této„ inventarizaci“ nijak ustanovena v jakékoliv funkci, která by byla ve vztahu k zákonu o účetnictví pozicí odpovědnou, nebyla k této akci ani proškolena. To, že byla jednoznačně proškolována v minulosti minimálně jednou, na přelomu 2016 2017, lze přičítat ve vztahu k žalobkyni k její obecné znalosti váhy provedení inventarizace, ale nelze to zaměňovat s tím, že by žalobkyně byla ke dni 31. 8. 2017 osobou dle zákona o účetnictví odpovědnou za zjištěné skutečnosti či za provedení inventury, u které by pak bylo možné následně hodnotit porušení předpisů o účetnictví. Ve skutku, který je popsán ve vztahu k vypracování a podpisu„ protokolu o inventarizaci“ z 31. 8. 2017 žalobkyní pak dokazováním nebylo prokázáno, že žalobkyně vypracovávala protokol o provedení inventarizace, takovou listinu ani nepodepsala. Jediné listiny, které byly podepisovány, byly inventurní soupisy, a to ještě různým způsobem, když v podrobnostech soud odkazuje na zjištění uvedené v odst. 14 až 17 odůvodnění rozsudku. Vyzdvihuje z nich, že v některých případech podpisy žalobkyně následují jenom po údaji, že inventarizace byla zahájena a ukončena (účet 013), tedy ještě před tím, než by bylo alespoň uvedeno, jakým způsobem byla inventarizace provedena, natož po (absentujících) výsledcích inventarizace. Samotné soupisy neobsahují žádné údaje o porovnání mezi stavem faktickým a účetním, k němuž by snad podpis žalobkyně vyjadřoval nějaké stanovisko. Pouhý údaj o nezjištění inventarizačních rozdílů na soupise o zásadním účtu 028 (drobný dlouhodobý hmotný majetek) byl uveden až za podpisy členek údajné inventarizační komise, tj. i za podpisem žalobkyně; ani zde tak podpis žalobkyně (navíc coby osoby bez shora uvedené odpovědnosti k inventarizaci i inventuře) nelze považovat za stanovisko k výsledům inventarizace. Jinou záležitostí je, že žalobkyně si byla zjevně vědoma toho, že dne 31. 8. 2017 jde nejméně o prostou kontrolu faktické přítomnosti majetku ve Škole dle obsahu seznamů označených jako inventurní soupisy, zároveň z dřívějších zkušeností musela obecně znát význam provedení samotné inventury či inventarizace (viz provedené proškolení koncem roku 2016). Pokud by za této situace přehledy majetku podepsala s vědomím, že se zde příslušný majetek nenachází, bylo by možné její jednání poměřovat optikou shora citovaného ustanovení § 301 písm. d) ZP, mířícího na povinnost zaměstnance střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele. Nebylo však prokázáno, že by žalobkyně věděla či měla vědět, že údaje v soupisech nekorespondují stavu ve škole. Ohledně jediné chybějící záležitosti (iPod) i svědkyně [příjmení] potvrdila, že v podstatě přislíbila žalobkyni, že tuto záležitost (coby osoba odpovědná) vyřeší. Vědomost žalobkyně k datu 31. 8. 2017 o případném ostatním chybějícím vybavení (které bylo následně dohledáváno po stěhování školy koncem roku 2017) v řízení prokázána nebyla. Konečně nelze odhlédnout od toho, že na žalobkyni nelze bez dalšího přenášet, zda a s jakým výsledkem byl příslušný majetek Školy předán ředitelkou [příjmení] zřizovateli po zániku její funkce, ani to, pokud řádně předán nebyl.

61. Dalším skutkem okamžitého zrušení pracovního poměru byl údaj o tom, že žalobkyně 19. 3. 2018 před svědkem [příjmení] [příjmení] opět tvrdila, že inventura majetku 31. 8. 2017 řádně proběhla, že všichni členové komise chodili po třídách a kontrolovali hmotný majetek a čísla, přičemž bylo zaměstnavatelem shledáváno, že ačkoli žalobkyně toto tvrzení potvrdila podpisem, toto se zcela nezakládá na pravdě a je smyšlené. Dále bylo uvedeno, že žalobkyně do dnešního dne při dohledávání jednotlivých majetků, organizace neinformovala novou ředitelku o neprovedení inventarizace, ale naopak potvrzuje, že některé nedohledané majetky existují a že byly očíslovány a kontrolovány v srpnu 31. 8. 2017 v organizaci; v tom bylo shledáváno dopouštění se podvodného jednání. Nejprve soud zdůrazňuje, že s přihlédnutím k tvrzení žalobkyně a vedlejší účastnice, zejména však po provedení jednotlivých důkazů má za to, že žalobkyně podepsala text prohlášení doplněný vedlejší účastnicí ve formulaci„ dne 31. 8. 2017 se fyzicky vykonala inventura majetku, šli jsme po třídách a odkontrolovávali“ na listinu„ inventurní soupis k 31. 8. 2017, týkající se účtu 013, a že jej podepsala s vědomím, že se prohlášení týká tzv. inventury datované 31. 8. 2017. Zde soud vychází prvořadě z výpovědi svědka [příjmení], jenž se z pohledu vlastního subjektivního zájmu na výsledku řízení jeví oproti žalobkyni (i vedlejší účastnici) jako osoba minimálně zainteresovaná; na rozdíl od žalobkyně vypovídal s vědomím trestněprávní odpovědnosti za křivou výpověď. Zároveň jeho výpověď na soud působila přirozeně, spontánně (nenaučeně), kdy si – zcela logicky, totiž nejméně pro odstup času – zároveň nepamatoval určité detaily jednání, o nichž pak nefabuloval, nýbrž jednoduše vysvětlil, že si na ně již nevzpomíná. Soud tak nemá jakýkoliv objektivní důvod pochybovat o tom, co vypověděl svědek [příjmení] o průběhu projednání podpisu žalobkyně ve vztahu k dovětku ze dne 19. 3. 2018 na listině Inventurní soupis k 31. 8. 2017 (účet 013). Jednání probíhalo v ředitelně, někdy v brzkém odpoledni, v době mimo výkon přímé vyučovací povinnosti žalobkyně, v klidu, nikoli v emocích či spěchu, na žalobkyni nebylo nijak naléháno. Žalobkyně si listinu přečtla, odsouhlasila, že jí rozumí, dále odsouhlasila, aby ředitelka na listinu dopsala příslušnou větu, kterou následně žalobkyně podepsala. Dále je ale potřeba vyzdvihnout, že i samotná vedlejší účastnice vypovídala (na rozdíl od žalobkyně, která je v procesním postavení přímého účastníka řízení) pod nebezpečím trestního stíhání jako svědkyně, přičemž vylíčení okolností podpisu žalobkyně na předmětné listině bylo velmi obdobné vylíčení ze strany svědka [příjmení], s upřesněním, že žalobkyně byla před podpisem dotazována výslovně na to, zda konkrétně při inventuře 31. 8. 2017, o níž byly při jednání o podpisu k dispozici inventurní soupisy, chodily po třídách a vše kontrolovaly. Soud má tedy každopádně skutkově za to, že text„ Dne 31. 8. 2017 se fyzicky vykonala inventura majetku, šly jsme po třídách a odkontrolovávaly“ a na řádku pod ním doplněné datum„ 19. 3. 2018“ byl na předmětném listu o inventurním soupisu k 31. 8. 2017 připsán dne 19. 3. 2018 ředitelkou Školy Mgr. [celé jméno vedlejší účastnice] a následně byl žalobkyní podepsán s vědomím toho, co v něm je uvedeno a že se„ vykonání inventury“ vztahuje k datu 31. 8. 2017. Soud tedy neuvěřil verzi, předestírané žalobkyní, že by nevěděla, co podepisuje, resp. domnívala se, že jde kontrolu majetku před tím probíhající nebo dokonce o inventuru nařízenou téhož dne – 19. 3. 2018 ráno (k níž však teprve uvedeného dne podepsala příkaz – viz odst. 22 odůvodnění rozsudku, přičemž i dle své výpovědi žádnou pak nevykonávala, naopak se věnovala běžné pedagogické činnosti, jak vypovídá záznam v sešitě ohledně žákyně [příjmení] – viz odst. 23 odůvodnění rozsudku), a že by tento text jí byl podvržen ze strany ředitelky [celé jméno vedlejší účastnice] v šatně v nějaké rychlé chvíli po konci pracovní doby žalobkyně, nebo v jejím závěru. Ostatně, popis události podaný žalobkyní je z hlediska běžného fungování logiky, a také z hlediska osobnosti žalobkyně a širších okolností, které se v té době odehrály, značně nepravděpodobný. Na jedné straně stojí, že žalobkyně byla již v prosinci 2017 písemnou výtkou upozorněna na možnost výpovědi, sama ve výpovědi popisovala, že vztahy mezi ní a vedením, tedy ředitelkou [celé jméno vedlejší účastnice], byly zjitřené, dokonce, že ředitelka vytýkala personálu, resp. i vysloveně žalobkyni, ztrátu majetku statisícových hodnot, a dále také to, že opakovaně slovně upozorňovala ředitelku na okolnost, že inventura 31. 8. 2017 fyzicky neproběhla. Na druhé straně ve své účastnické výpovědi ovšem neuváděla, že by při samotném údajném podstrčení předmětné listiny byla atmosféra mezi ní a ředitelkou [celé jméno vedlejší účastnice] (za přítomnosti svědka [příjmení]) zásadně vyhrocena, že by na ni bylo naléháno ohledně podpisu listiny, že by k jeho učinění žalobkyně přistoupila v nějakém zásadním spěchu, atd. Dále je na místě zmínit, že všechny ostatní listiny, např. ona výtka, zápisy z porad atd., které byly v tomto řízení předloženy, žalobkyně podepsala, a pokud s nimi nesouhlasila, pak podpis odmítla – konkrétně odmítla podepsat převzetí okamžitého zrušení pracovního poměru týden po té, kdy je datován podpis na listině s textem o fyzickém proběhnutí inventury. Žalobkyně je inteligentní osobou, vysokoškolsky vzdělanou, i dle obsahu spisu (viz samostatná podání žalobkyně vedle těch, které za ni učinil právní zástupce) je zřejmé, že se umí hájit, umí vyhodnocovat situaci, která se týká jejích zájmů. Při všem uvedeném je proto pro soud (i bez zjištění o okolnostech podpisu prohlášení, jak bylo učiněno zejm. z výpovědi svědka [příjmení]) stěží uvěřitelné, že by žalobkyně přistoupila k tomu, aby za situace, kdy věděla, že jí byla v minulosti dána výtka, že jí hrozí výpověď z pracovního poměru, že je jí vytýkána ztráta majetku atd., přistoupila k tomu, že by jakoukoliv listinu předkládanou ředitelkou, s níž nebyla v ideálních vztazích, ředitelce podepsala, aniž by si byla vědoma toho, co podepisuje. K nepravděpodobnosti tohoto scénáře přispívá i kontrast mezi vylíčením ze strany žalobkyně, že k tématu průběhu inventury z 31. 8. 2017 opakovaně ředitelce ústně sdělovala, že se fyzicky nevykonala, a tím, že by následně nevěnovala pozornost tomu, jaké inventury (tj. nikoli – slovy žalobkyně – pouhé kontroly majetku prováděné průběžně po přestěhování školy v lednu až březnu 2018) se prohlášení napsané ředitelkou na inventurním soupise – nota bene soupise právě s datem 31. 8. 2017, uvedeným na listině vícekrát, včetně místa ve vzdálenosti cca 6-7 cm od žalobkyní připojeného podpisu – týká. V tomto směru tedy soud vyhodnotil skutkový dílčí závěr tak, že žalobkyně prohlásila to, co je v textu předmětné listiny před jejím podpisem uvedeno, resp. s takovým prohlášením připojením svého podpisu souhlasila.

62. Soud nicméně musí vycházet z toho, jak byl druhý skutkový důvod okamžitého zrušení pracovního poměru formulován. Ve vztahu k tomu, co soud považuje za skutkově prokázané, je každopádně nevýstižná a neodpovídající realitě část vytýkaných záležitostí. Ono prohlášení, které žalobkyně 19. 3. 2018 podepsala, znělo tak, že„ dne 31. 8. 2017 se fyzicky vykonala inventura majetku, šly jsme po třídách a odkontrolovávaly“. Tomu v OZPP neodpovídá, že by žalobkyně písemně potvrdila, že všichni členové komise chodili a kontrolovali čísla (hmotného majetku). Také z tohoto prohlášení už vůbec neplyne, že by žalobkyně prohlásila, že některé nedohledané majetky existují, že byly očíslovány a kontrolovány v srpnu 31. 8. 2017. Krom toho, ono„ některé nedohledané majetky“ z hlediska okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem soud považuje za formulaci, která je neurčitá, není vůbec jasné, jaké konkrétní majetky a jakých hodnot jsou myšleny. Tato neurčitost se pak pojí i s vytknutou skutkovou verzí, že žalobkyně měla prohlášení o existujícím nedohledaném majetku učinit ústně v průběhu jeho dohledávání. Tuto pasáž OZPP, a výše uvedenou část, která neodpovídá prohlášení na Inventurním soupise k 31. 8. 2017, tedy nelze z hlediska důvodnosti OZPP hodnotit, nelze k ní přihlížet jako ke skutku, kterého se měla žalobkyně dopustit. Skutkově proto má soud za prokázané tolik, že žalobkyně 19. 3. 2018 před svědkem [příjmení] prohlásila a následně podepsala, že se dne 31. 8. 2017 fyzicky vykonala inventura majetku, že šly po třídách a odkontrolovávaly hmotný majetek, dále, že v průběhu dohledávání majetku neinformovala ředitelku [celé jméno vedlejší účastnice], že inventarizace 31. 8. 2017 neproběhla (k tomu viz zejm. hodnocení výpovědi svědkyně [příjmení] v závěrečném bloku odst. 38 odůvodnění rozsudku). Závažnost tohoto jednání dle názoru soudu však nedosahuje intenzity potřebné k opodstatněnému učinění OZPP ze strany zaměstnavatele. V právním hodnocení zde rovněž jako u prvního důvodu připadá v úvahu porušení povinnosti zaměstnance střežit a chránit majetek zaměstnavatele, případně nejednat v rozporu s jeho zájmy (§ 301 písm. d) ZP). Je však třeba vzít v úvahu, že se žalobkyně nedopustila žádného přímého ani nepřímého útoku na majetek zaměstnavatele. Dále je třeba připomenout hodnocení soudu o míře odpovědnosti a povinností žalobkyně ve vztahu ke kontrole majetku z 31. 8. 2017 a o tom, že řádná inventarizace a inventura dne 31. 8. 2017 – při odpovědnosti Mgr. [příjmení], nikoli žalobkyně – neproběhla (odst. 60 odůvodnění rozsudku). Dále, že samotným prohlášením žalobkyně z 19. 3. 2018 ani neinformováním o okolnostech kontroly majetku z 31. 8. 2017 nebyla zaměstnavateli způsobena škoda. Je pravdou, že se okolnosti o průběhu údajné inventury byly řešeny za situace, kdy ve škole probíhalo dlouhodobě dohledávání majetku a z hlediska toho by bylo možné souhlasit se stranou žalovanou, že je potřeba, aby se pracovníci postavili k této problematice čestně a zachovali pravdomluvnost tak, aby nebyla ohrožena důvěra mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Na druhé straně nelze odhlédnout od toho, že v dohledávání majetku šlo o několikaměsíční stav, před nímž proběhlo odvolání předchozí ředitelky, že po jejím odvolání zřejmě nedošlo k faktické kontrole majetku školy zřizovatelem, následovalo téměř dvouměsíční období bez zřejmého vedení Školy, dále stěhování. Poměry byly nepřehledné i pro samotné zaměstnance, a z toho hlediska soud nemá za to, že by ono nepravdivé prohlášení o tom, že inventura proběhla, bylo natolik závažným porušením pracovně-právním pracovních povinností, které by mělo vést k OZPP.

63. Posledním z důvodů OZPP bylo ostříhání žákyně [příjmení]. Žalobkyně nepopírala, že by toto samotné ostříhání provedla, hájila se způsobem, který je popsán v tvrzeních žalobkyně a v její výpovědi (odst. 33 odůvodnění rozsudku). Faktem je, že v určitých bodech soud nemá skutkovou verzi žalobkyně za plně prokázanou – viz poslední blok odst. 33 odůvodnění. Dále žádné ze dvou prokázaných ostříhání nebylo provedeno s předchozím souhlasem rodičů. Předmětné jednání žalobkyně, bylo-li by posuzováno odděleně od širších skutkových okolností, tj. ostříhání žáka v rámci procesu školního vyučování učitelem bez souhlasu tohoto žáka – resp. rodičů jako zákonných zástupců, šlo-li zde o žákyni základní školy s handicapem mj. střední až těžké mentální retardace u rozumových schopností a těžké mentální retardace u funkčních intelektových schopností, je jistě hodnotitelné coby jsoucí v rozporu s výše citovaným ustanovením § 22b písm. b), případně i c) zák. č. 561/2004 Sb., školského zákona. Ovšem i v tomto případě je pro projednávanou věc podstatné, zda se takovým jednáním žalobkyně z hlediska § 55 odst. 1 písm. b) ZP dopustila zvlášť hrubým způsobem porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práce. Při hodnocení širších souvislostí ke kladnému závěru soud nedospěl. Je nutné přihlédnout ke všem okolnostem, které se tohoto skutku týkají. Z výpovědi žalobkyně i matky žákyně je potvrzováno to, že žalobkyně byla dlouholetou učitelkou této žákyně, učila ji od počátku školní výuky, znala ji i dříve; v době, kdy došlo k ostříhání, byla žákyně již v 6. třídě. Krom toho byla přes týden umístěna ve stacionáři. Je zřejmé, že žákyně trávila podstatnou část svého času právě s žalobkyní jako svojí učitelkou v rámci školní výuky, na školní prostředí musela být nutně mnohem zvyklejší než na prostředí domácí, kde pobývala o víkendech, přičemž od určité doby jejího věku se dokonce střídaly víkendové pobyty u otce a matky. Proto je soud přesvědčen, že pokud např. matka popisovala, že v období prvního ostříhání žákyně žalobkyní (kolem 3., 4. třídy) si ze svého pohledu nedovedla představit, že by dceru ostříhala, pak je to logickým důsledkem výrazně omezené doby, kterou žákyně trávila v domácnosti matky, ve srovnání s tím, jaký čas trávila se svojí učitelkou ve škole, v prostředí, na které byla z toho důvodu zvyklejší. Nutno vzít dále v úvahu, že odezvou ze strany matky vůči žalobkyni v případě prvního ostříhání byl projev vděku. Zároveň soud nepochybuje o pravdivosti výpovědi žalobkyně, že tuto žákyni detailně znala, byla schopna reagovat na to, jak se žákyně chová a vyhodnotila i to, že její výrazný neklid a hrozící afekt se pojí s dlouhými vlasy, které jí padají do očí, dále, že ostříhání proběhlo v klidu, bez ohrožení bezpečnosti žákyně, a že nijak negativně neovlivnilo dlouhodobý – a to i následný – kladný vztah žákyně k učitelce. V tomto směru ostatně z provedeného dokazování svědeckou výpovědí samotné matky nevyplynulo, že by osobně žákyně byla ostříháním konkrétně rozladěna, natož traumatizována. Zde je nutné poznamenat, že soud pro skutkové zjištění považuje za prioritní svědeckou výpověď matky, před níž byla matka poučena o následcích křivé výpovědi, přičemž ve svém projevu používala mnohdy jiný styl vyjadřování a slovní formulace, oproti textu prohlášení – navíc zpracovaného až výslovně na žádost vedlejší účastnice pro účely tohoto sporu (viz odst. 42 odůvodnění rozsudku). Proto např. – byť v písemném prohlášení byla uvedena slova o tom, že po ostříhání dceru okolnost, že„ po určitou dobu měla nehezky upravenou hlavu, ji znevýhodňovalo, traumatizovalo“ – soud vzhledem k tomu, že ničeho takového matka jako svědkyně nevypověděla (neuvedla žádné okolnosti dokládající toto znevýhodnění, resp. traumatizaci), nepovažuje takový důsledek činu žalobkyně za prokázaný. Pokud se soud zabýval tímto skutkem, přihlédl také k tomu, jakým způsobem na něj bylo fakticky reagováno ze strany rodičů (i zde je kontrast mezi postupem matky bezprostředně po zjištění ostříhání – kdy ničeho sama nepodnikla a po iniciativní omluvě žalobkyně považovala celou záležitost za vyřízenou – oproti textu prohlášení datovaného s více než ročním odstupem, kde je jednání žalobkyně matkou hodnoceno jako neempatické a bezohledné k dceři, neomluvitelné a coby hrubé zasažení do života jejich rodiny). Fakticky – dle svědeckých výpovědí rodičů – u nich sice výrazná nevole, pokud jde o estetický efekt ostříhání, avšak samotný čin ostříhání nebyl žádným z rodičů kritizován a zjevně také řešen prvořadě ve vztahu k žalobkyni, avšak – s vznesením jakýkoli nároků – ani ve vztahu ke Škole. Naopak – a ani – poté, co žalobkyně omluvila své chování vůči oběma rodičům, matce přímo telefonovala, s otcem mluvila osobně, nebylo ze strany rodičů ničeho podnikáno ve vztahu ke škole, záležitost považovali za vyřešenou. V této souvislosti k námitce strany žalované, případně vedlejší účastnice, že k okamžitému zrušení pracovního poměru pro tento skutek bylo přistoupeno i proto, že ředitelka neměla žádnou jistotu, že by se takové chování neopakovalo, případně, že by se o takových krocích žalobkyně předem neporadila s vedením, tak v kontrastu s tím soud vnímá fakt, že nejpozději 6. 3. 2018 bylo vedení školy známo, že žalobkyně k tomuto ostříhání přistoupila. Je to zaznamenáno v zápise z pedagogické porady, kde je však jen stručně uvedeno, že se žalobkyně tohoto jednání dopustila a že jde o zásah do integrity žáka. Uvědomíme-li si, že od této doby do podání okamžitého zrušení pracovního poměru uplynulo dalších 20 dní, že v rámci této pedagogické rady nedošlo ke konkrétní výtce, k napomenutí, nedošlo k řešení situace mezi školou a žalobkyní, pak z tohoto pohledu se jeví, že závažnost skutku jako takového, natož potenciální hrozbu jeho opakování, Škola v tu danou chvíli nespatřovala natolik zásadní, aby ve vztahu k ochraně svých žáků situaci řešila ráznějším způsobem. Je samozřejmé, že Škola jako zaměstnavatel měla k dispozici pro reakci v podobě okamžitého zrušení pracovního poměru (případně výpovědi) dvouměsíční lhůtu, nicméně stručný záznam v zápise z pedagogické porady je v kontrastu s tím, že roku před tím bylo žalobkyni obsáhlým způsobem písemně vyčteno, jakých nedostatků se z pohledu zaměstnavatele dopouští, a byla upozorněna na možnost podání výpovědi. Soud hodnotil míru intenzity porušení pracovní kázně na straně žalobkyně i z hlediska její osoby. Z důkazů v odst. 25 – 27 odůvodnění rozsudku vyplývá výrazně kladné hodnocení žalobkyně jako učitelky dětí s obdobným postižením, jako měla žákyně [příjmení], přičemž nešlo pouze o hodnocení ze strany samotných rodičů, ale i z Národního ústavu pro autismus, podpořené osobní zkušeností jeho představitelky s pedagogickou praxí žalobkyně. Uvedené okolnosti dle názoru soudu zmírňují závažnost porušení pracovní kázně žalobkyní v případě ostříhání žákyně [příjmení].

64. Konečně soud dodává, že k žádnému ze skutků, použitých zaměstnavatelem žalobkyně k odůvodnění OZPP, neshledal při hodnocení míry intenzity porušení pracovní kázně žalobkyně za jsoucí v její neprospěch předchozí výtky zaměstnavatele. Připomínáno je zjištění (závěr odst. 34 odůvodnění) o toliko jediné písemné výtce z 6. 12. 2017, přičemž skutkové okolnost výtky byly jednak mezi účastníky sporné, zároveň (i pokud by spornými nebyly) se týkaly podstatně jiných záležitostí, než které byly nakonec využity pro udělení OZPP. Ničeho podstatného v neprospěch žalobkyně pak nebylo zjištěno z úředního záznamu policie ze dne 30. 11. 2016 (odstavec 28 odůvodnění).

65. Soud tedy celkově vyhodnotil, že – jak bylo výše popsáno – bylo-li u žalobkyně možno skutkově uzavřít, jakým způsobem se dopustila porušení povinností vyplývajících pro ni z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci, pak toto porušení nedosáhlo míry zvlášť hrubé intenzity. Vzhledem k tomu není okamžité zrušení pracovního poměru z 26. 3. 2018 opodstatněné a k návrhu žalobkyně byla výrokem I tohoto rozsudku vyslovena jeho neplatnost.

66. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II odůvodňovaného rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí.

67. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že ve věci plně úspěšnému účastníku soud přízná náhradu těch nákladů, které účastník potřebně vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávaném případě je plně úspěšným účastníkem žalobkyně. Na straně žalovaného, který úspěšný nebyl, je zároveň v pozici vedlejšího účastníka [příjmení] [celé jméno vedlejší účastnice], která jej z procesního hlediska podporovala, proto je žalovanému i vedlejší účastnici na jeho straně povinnost k náhradě nákladů řízení vůči úspěšné žalobkyni ukládána jako solidární.

68. Náklady řízení žalobkyně jsou představovány jednak soudním poplatkem 2 000 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 49 440 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 35 000 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a) AT, neboť předmětem řízení bylo určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem bylo trvání pracovně právního poměru, který není penězi ocenitelný) činí odměna advokáta za jeden úkon 2 500 Kč (§ 7 bod 5. AT). V posuzovaném případě advokát v řízení učinil 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení ze dne 21. 5. 2018, žaloba z 22. 5. 2018, další 2 písemné úkony ve věci samé – ze 4. 8. 2019 a z 21. 9. 2020, účast u 3 jednání dne 11. 6. 2020, 22. 9. 2020 a 8. 4. 2021, a také procesní návrh z 6. 9. 2018 – na vydání usnesení o právním nástupnictví po původní žalované; § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2, 3 AT), když každé z jednání konaných 22. 9. 2020 a 8. 4. 2021 se započítávají 4x s ohledem na délku 4 započatých dvouhodin, avšak s procesním podáním ze dne 6. 9. 2018 se pojí jen polovina odměny; proto celková odměna advokáta činí 33 750 Kč (13,5 x 2 500 Kč). Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z výše uvedených 8 úkonů právní služby – vždy po 300 Kč - tj. celkem 2 400 Kč (8 x 300, § 13 odst. 3 AT). K nákladům řízení přísluší též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, konkrétně strávený advokátem při cestě ke 3 jednáním (z [obec] do [obec] a zpět) vždy po 6 půlhodinách, celkem 1 800 Kč (3 x 6 x 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT), a také cestovní výdaje advokát 2 909,50 Kč za 3 jízdy z [obec] do [obec] a zpět, ve vzdálenosti vždy 160 km vozem [anonymizována dvě slova] [registrační značka] s průměrnou spotřebou 5,93 litrů /100 km; v roce 2020 cestovné činilo 2 x 973,70 Kč (při sazbě základní náhrady 4,20 Kč za 1 km a při ceně nafty za jeden litr 31,80 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhl. č. 358/2019 Sb.)), kdežto v roce 2021 šlo o cestovně 1 x 962,10 Kč (při sazbě základní náhrady 4,40 Kč za 1 km a při ceně nafty za jeden litr 27,20 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhl. č. 589/2020 Sb.)). Konečně náklady řízení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 8 580,50 Kč (0,21 x (33 750 + 2 400 + 1 800 + 2 909,50)).

69. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému a vedlejší účastnici na jeho straně stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný a vedlejší účastnice ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdili) žádné relevantní důvody.

Poučení