5 C 48/2022-148

Rubrum

Okresní soud v Semilech rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michala Poláka a přísedících Vítězslava Kobra a Ing. Jaromíra Jirouše ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupena advokátem [titul] [jméno] [příjmení] [titul]. se sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] zastoupena advokátkou [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] o zaplacení částky 580 911 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 322 114 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 1. 11. 2018 do zaplacení z částky 322 114 Kč.

II. Žaloba se zamítá pro částku 258 797 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 1. 11. 2018 do zaplacení z částky 252 797 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 10. 6. 2022 do zaplacení z částky 6 000 Kč.

III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náklad řízení ve výši 149 184,70 Kč k rukám [titul] [jméno] [příjmení] [titul].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala nároku na průměrný výdělek ve výši 383 274 Kč za dobu od 31. 3. 2018, kdy zaměstnavateli oznámila, že trvá na dalším zaměstnávání do 30. 9. 2018, kdy pracovní poměr skončil výpovědí podle § 52 odst. 2 písm. a) zákoníku práce z důvodu zrušení zaměstnavatele. Odstupné 191 637 Kč ve výši trojnásobku průměrného výdělku žalobkyni náleží podle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce. Neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru byla určena soudním rozhodnutím sp. zn. 3 C 113/2018 a žalobkyně předpokládala, že po tomto rozhodnutí žalovaný uhradí její mzdové nároky a současně i odstupné. Žalovaný s žalobkyní v průběhu soudního řízení jednalo narovnání, resp. o úhradě jejích mzdových nároků a uznání neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, nakonec však rozhodl, že její nároky a odstupné vyplatí až po rozhodnutí soudu o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Po skončení soudního řízení žalovaný zahájil jednání o výplatě mzdových nároků a nároku na odstupné a dokonce jí sdělil výši celého nároku. Poté však tyto nároky odmítl a vznesl námitku promlčení. Žalobkyně s uvedenou námitkou nesouhlasí, nároky považuje za nepromlčené, resp. vznesenou námitku za nemravnou a šikanózní. Dále požadovala náhradu škody podle § 69 odst. 1 zákoníku práce ve výši 6 000 Kč za zastupování substituujícím advokátem s řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru dle faktury [číslo] Tyto náklady nebyly zahrnuty v náhradě nákladů řízení sp. zn. 3 C 113/2018. Při vyčíslení nároku žalobkyně vycházela průměrného hodinového výdělku v rozhodném období 4. čtvrtletí roku 2017 a 1. čtvrtletí roku 2018 ve výši 368,53 Kč. Pro výpočet časového fondu vyšla z násobku 40 x 4,348, což činí 173,92 hodin měsíčně. Z toho měsíční hrubý výdělek činí 64 094,74 Kč (173,92 x 368,53). Při trvání poměru do 30. 9. 2018 a 3 měsících odstupné se jedná o násobek 9 x 64 094,74 Kč, tj. 576 855 Kč.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Vznesl námitku promlčení mzdových nároků ve výši 383 274 Kč a 191 637 Kč. Splatnost náhrady mzdy (platu) není zákoníkem práce řešena. Splatnost se proto řídí obecnými ustanoveními §§ 141 až 144 zákoníku práce. Podle nich je náhrady mzdy splatná do konce kalendářního měsíce následujícím po měsíci, za něj náhrad přísluší. To platí bez ohledu na skutečnost, že až do pravomocného skončení soudního sporu není jisté, zda zaměstnanci tato náhrada vůbec přísluší. Náhrada mzdy se dle žalovaného promlčuje v obecné tříleté promlčecí lhůtě, která běží zvlášť pro náhradu mzdy za každý kalendářní měsíc, za nějž náhrada mzdy náleží. Pokud tedy žalobkyně žádá uhradit náhradu mzdy za měsíce březen až září r. 2018, tak za poslední měsíc, za který žádá náhradu (tj. září 2018) je mzda splatná do 31. října 2018. Náhrada za tento měsíc se pak promlčí dne 1. listopadu 2021 a promlčeny jsou tedy i náhrady mzdy za všechny předchozí měsíce. Pokud žalobkyně podala žalobu k soudu v měsíci červnu r. 2022, jsou uplatňované nároky na náhradu mzdy vč. příslušenství promlčeny. K tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 419/2005 a 21 Cdo 2166/2001. K nároku na odstupné 191 637 Kč žalovaný nerozporoval, že by žalobkyni odstupné nenáleželo, neboť s ní ukončila škola pracovní poměr z organizačních důvodů (zánik školského zařízení) k 30. 9. 2018, nicméně i tento žalobní nárok je promlčen. Odstupné, resp. právo na jeho úhradu se promlčuje rovněž v obecné tříleté promlčecí lhůtě, která začíná běžet ode dne jeho splatnosti. Dle § 67 odst. 4 zákoníku práce je odstupné zaměstnavatel povinen vyplatit v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru (účastníci se písemně nedohodli na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty). Judikatura dovodila, že zatímco mzda, resp. i náhrady mzda je v zásadě splatná až na konci následujícího kalendářního měsíce bez ohledu na to, jaký má zaměstnavatel výplatní termín, tak odstupné je splatné již v nejbližším pravidelném výplatním termínu (k tomu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4027/2015). Žalovaný nezjišťoval, jaký přesně den byl u zaměstnavatele (školy) pravidelný termín výplaty (většinou to bývá nějaké datum cca do poloviny následujícího měsíce), nicméně i kdyby to bylo až do konce měsíce následujícího, tj. do konce října r. 2018, tak nejpozději od 1. listopadu 2021 je i nárok na odstupné vč. jeho příslušenství promlčen. Námitku promlčení žalovaný nepovažuje za šikanózní ani nemravnou. Pokud jde o mimosoudní jednání, je pravdou, že účastníci se pokusili věc mimosoudně vyřešit. Jednání však skončila v říjnu r. 2018, kdy žalovaný nabídl svým dopisem z 19. 10. 2018 vyplatit žalobkyni pro vyřešení věci mimosoudní cestou částku 160 000 Kč. Přímo v dopise z 19. 10. 2018 bylo žalobkyni výslovně sděleno, že nabízená částka je nejvyšší částka, kterou je žalovaná ochoten uhradit bez soudního projednání, tj. že město navrhlo pro něho nejvyšší možnou akceptovatelnou částku pro mimosoudní vyřešení věci. Tuto nabídku žalobkyně neakceptovala, čímž mimosoudní jednání skončila. Poté s žalobkyní žádná jednání nevedla a žalobkyni na její dotazy sdělovala, že vyčká výsledků soudního řízení. Až po skončení soudního řízení o neplatnosti požádal žalovaný ke konci května r. 2022 žalobkyni o schůzku. Proběhla však pouze tato jedna schůzka mezi pracovníkem [územní celek] a [titul] [celé jméno žalobkyně], na které město sdělilo, kolik dle jeho výpočtů činí výše předmětných nároků. Po této schůzce se potom již žádná další jednání mezi účastníky nekonala, neboť žalovaný žalobkyni sděluje, že vzhledem k tomu, že klient obdržel novou informaci o tom, že nároky žalobkyně jsou promlčeny, tak že jejich úhradu odmítá. Žalovaný nesouhlasil s počátkem lhůty 31. 3. 2018, od kdy žalobkyně uplatňuje mzdové nároky, neboť oznámení o trvání na dalším zaměstnávání nemohlo být žalovanému doručeno dříve než 4. 4. 2018. Namítala také výši uplatněných nároků a nesouhlasila s nárokem z titulu náhrady škody 6 000 Kč O těchto nákladech mělo být rozhodnuto v řízení sp. zn. 3 C 113/2018 a jejich neuplatnění nelze nahrazovat požadavkem na náhradu škody.

3. Pro zjištění skutkového stavu soud provedl následující důkazy.

4. Rozsudkem zdejšího soudu č. j. 3 C 113/2018 – 281 ze dne 15. 4. 2021 soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatele ze dne 26. 3. 2018 dané žalobkyni je neplatné a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozsudek nabyl právní moci 6. 6. 2022.

5. Pracovní smlouvou ze dne 1. 1. 2004 se žalobkyně jako zaměstnanec a [název instituce] [anonymizována čtyři slova] [název instituce] [obec] jako zaměstnavatel dohodli na sjednání pracovního poměru na dobu neurčitou s nástupem do práce 1. 1. 2004 na místo učitelky.

6. Dopisem ze dne 26. 3. 2018 zaměstnavatel žalobkyni oznámil, že s ní podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitě ruší pracovní poměr založený smlouvou ze dne 1. 1. 2004. Zaměstnavatel jako důvod uvedl nepravdivé a smyšlené vypracování a podepsání protokolu o provedení inventarizace a ostříhání žákyně bez povolení rodiče dne 14. 2. 2018.

7. Dopisem ze dne 30. 3. 2018 žalobkyně zaměstnavateli oznámila, že trvá na dalším zaměstnávání. Odeslání dopisu dokládá podací lístek, podle kterého byla zásilka předána k poštovní přepravě 3. 4. 2018.

8. Dnem 27. 7. 2018 je datována výpověď, kterou zaměstnavatel rozvázal s žalobkyní pracovní poměr založený smlouvou ze dne 1. 1. 2004, a to z důvodu podle § 52 písm. a) zákoníku práce, neboť [_] [územní celek] rozhodlo o zrušení školy. Pracovní poměr skončí na základě této výpovědi uplynutím dvouměsíční výpovědní doby dne 30. 9. 2018. Odstupné v zákonné výši bude žalobkyni vyplaceno v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru.

9. Dopisem ze dne 1. 8. 2018 žalobkyně sdělila [titul] [příjmení], že zaměstnavateli písemně oznámila, že trvá na dalším zaměstnávání a 22. 5. 2018 podala u Okresního soudu v Semilech žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. V souvislosti s tím navrhuje postup, kdy mezi ní a zaměstnavatelem bude uzavřena písemná dohoda o narovnání, ve které bude konstatováno, že pracovní poměr trvá, výpověď ze dne 27. 7. 2018 bude platná a pracovní poměr skončí koncem září 2018. Uzavřená dohoda bude předložena soudu se zpětvzetím žaloby.

10. Dopisem ze dne 26. 8. 2018 žalobkyně děkuje za zaslanou nabídku mimosoudního vyrovnání. Navrženou částku 160 000 Kč však nepovažuje za dostačující. Požádala o sdělení, kdo o této částce rozhodl a z jakého důvodu, v zápisech z jednání zastupitelstva nenašla zmínku o takovém rozhodnutí. Sama [titul] [příjmení] uvádí, že o výplatě musí rozhodnout zastupitelstvo. Žalobkyně navrhla navýšení částky o 60 000 Kč.

11. V dopisu ze dne 3. 10. 2018 [titul] [příjmení] uvedla, že si váží ochoty řešit věc mimosoudně a reaguje na dopis ze dne 1. 8. 2018. Spornou věc je třeba vidět komplexně, tj. pokud má být v této věci uzavřena dohoda o narovnání, ve které má město uznat, že pracovní poměr trval do konce září, je třeba vyřešit všechny související finanční nároky, které by žalobkyni náležely (náhrada mzdy a odstupné). Pro město však není akceptovatelné, aby vyplatilo nároky ve stejné výši, jak v případě pro město neúspěšného sporu. Vyzvala proto žalobkyni, aby předložila svoji představu finanční nároků, které by mělo město uhradit v rámci dohody o narovnání.

12. V dopisu ze dne 8. 10. 2018 žalobkyně v reakci na dopis ze dne 3. 10. 2018 uvedla, že věří v mimosoudní dohody. Ohledně výše nároku vychází z toho, co jí zákoník práce přiznává pro případ platnosti a účinnosti výpovědi z důvodu zrušení zaměstnavatele. Jedná se o stejné nároky a finanční částky, které byly vyplaceny ostatním zaměstnancům. Konkrétně jde o náhradu platu ve výši průměrného výdělku v době od 27. 3. 2018 do 30. 9. 2018 a odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku.

13. V emailu ze dne 10. 10. 2018 žalobkyně opakuje, že vychází z toho, co by jí podle zákoníku práce náleželo. Pokud [územní celek] s návrhem nesouhlasí, nechť předloží svou představu kompromisu.

14. Dopisem ze dne 19. 10. 2018 právní zástupkyně žalovaného [titul] [příjmení] v reakci na email ze dne 10. 10. 2018 sdělila žalobkyni, že město souhlasí s mimosoudním řešením sporu a navrhuje vyplacení částky 160 000 Kč.

15. V emailu ze dne 26. 10. 2018 [titul] [příjmení] k otázce žalobkyně, kdy o návrhu bylo zastupitelstvem rozhodnuto, uvedla, že návrh je činěn pod podmínkou, že bude schválen zastupitelstvem. Nemá logiku předkládat zastupitelstvu návrh, se kterým žalobkyně nesouhlasí. Teprve poté, co žalobkyně návrh odsouhlasí, bude předložen zastupitelstvu. 16. [titul] [příjmení] v emailu ze dne 3. 11. 2018 dala žalobkyni na vědomí informaci, že paní starostka věc předá novému starostovi, resp. bude i nové zastupitelstvo, tzn. že nyní již nebude o ničem rozhodováno. Předpokládá, že ona či někdo z města se žalobkyni ozve. 17. [titul] [příjmení] v emailu ze dne 27. 11. 2018 uvedla, že obdržela informaci, aby i nadále za město věc vyřizovala. Dále sděluje, že žalobkyní požadovaná částka není pro město za nastalé situace akceptovatelná, tj. bude muset dojít k soudnímu projednání věci.

18. V emailu ze dne 28. 11. 2018 žalobkyně žádá [titul] [příjmení] o sdělení, za jaké situace by byla jí navrhovaná částka navrhovaná částka akceptovatelná. Částka by neměla být předmětem politických jednání, ale měla by vycházet z pracovněprávního vztahu.

19. V emailu ze dne 30. 11. 2018 [titul] [příjmení] uvedla, že se nejedná o politické rozhodování. Částka byla navržena s ohledem na stav věci, kdy nikdo neví, jak soud dopadne. Žalobkyní požadovaná částka se blíží absolutní hodnotě nároků i pro případ, že soud rozhodne v její prospěch. V takovém případě město raději půjde do sporu, protože je vždy nějaká naděje.

20. Podle emailu ze dne 26. 3. 2019 [titul] [příjmení] sdělil starostovi [příjmení], že u něj byla žalobkyně. K jejímu případu uvedl, že prvotní výpověď byla zjevně neplatná, což si [titul] [příjmení] uvědomovala a hledala řešení k mimosoudnímu vyrovnání. O tom svědčí i druhá výpověď podaná z organizačních důvodů. Posledním sdělením předchozího vedení města bylo, že to bude muset řešit nové vedení. MUDr. [příjmení] navrhl, aby město uznalo neplatnost prvotní výpovědi a doplatilo jí plat od 27. 3. do 31. 8. 2018. Město by jí také mělo uhradit náklady na právní zastoupení. MUDr. [příjmení] žalobkyni doporučil, aby se na starostu obrátila dopisem přes podatelnu.

21. Dne 11. 4. 2019 napsala žalobkyně [titul] [příjmení] email, zda se díval na její písemný návrh a zda ho má poslat v písemné verzi přes podatelnu starostovi. MUDr. [příjmení] ji odpověděl, že se na návrh díval a aby to dala na podatelnu.

22. Dopisem ze dne 17. 4. 2019 žalobkyně oslovila starostu [příjmení], ve kterém uvedla, že stále trvá spor s městem o neoprávněnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Vzhledem k volbám do obecního zastupitelstva a ustanovení nové rady města spor nikam neposunul. Navrhla ukončit spor mimosoudní cestou, kdy dojde ke zrušení okamžité výpovědi ze dne 26. 3. 2018, doplacení ušlé mzdy v režimu jako u zbývajících zaměstnanců, vystavení zápočtového listu a úhrada dosud vynaložených nákladů na právní pomoc.

23. Dopisem ze dne 29. 4. 2019 [titul] [příjmení] žalobkyni v reakci na dopis ze dne 17. 4. 2019 sdělila, že požadavky žalobkyně jsou pro město neakceptovatelné a město se proto rozhodlo vyčkat výsledků soudního řízení.

24. V emailu ze dne 20. 5. 2019 žalobkyně sdělila [titul] [příjmení], že byla pozvána na město k panu starostovi, kde by měli projednat vzájemné požadavky mimosoudního vyrovnání. Datum zatím není určeno. JUDr. [příjmení] žalobkyně požádala, aby do uzavření jednání nevykonával žádné úkony.

25. V emailu 28. 5. 2019 žalobkyně sdělila [titul] [příjmení], že měla schůzku se starostou [příjmení] ohledně mimosoudního vyrovnání. Předala mu písemný návrh, ve kterém požádala o plat za ušlou mzdu za 5 měsíců. Starosta byl vstřícný, ale vše musí odsouhlasit zastupitelstvo na jednání 19. 6. 2019. Dala pokyn [titul] [příjmení], aby pokud soud bude požadovat nějaké další kroky, to pozastavil do 25. 6., kdy se má ozvat starostovi.

26. V emailu ze dne 20. 6. 2019 žalobkyně sdělila [titul] [příjmení], že se na zastupitelstvu 19. 6. mimosoudní jednání neprojednávalo a do dnešního dne se pan starosta nevyjádřil, z jakého důvodu tento bod nebyl projednán. Starosta by měl oficiálně zareagovat na předaný písemný návrh na mimosoudní vyrovnání.

27. V emailu ze dne 8. 7. 2019 žalobkyně sdělila [titul] [příjmení], že se dnes někteří zastupitelé pana starosty tázali, jaká je situace ohledně případu žalobkyně. Starosta jim sdělil, že na základě doporučení právníka se bude případ řešit soudně. Teprve na základě výsledku sporu by údajně byl schopen prosadit dodatek rozpočtu města, který podmiňuje výplatu částky. Do dnešního dne starosta na písemný návrh žalobkyně neodpověděl.

28. V emailu ze dne 24. 5. 2022 právní zástupce žalobkyně [titul] [příjmení] sdělil [titul] [příjmení], že žalobkyně bude požadovat úhradu průměrného výdělku, odstupné a náhradu škody. Na [titul] [příjmení] odpověděla, že není zplnomocněna k dalšímu řešení věci a požadavky městu předá.

29. Dopisem ze dne 8. 6. 2022 [titul] [příjmení] odpověděla [titul] [příjmení] na jeho výzvu týkající se náhrady mzdy, odstupného a náhrady škody, že ohledně výše případných nároků v souvislosti s neplatným ukončením pracovního poměru vedli jejich klienti jednání, avšak vzhledem k nyní nové informaci týkající se počátku běhu promlčecí lhůty těchto nároků město jejich úhradu odmítá.

30. V emailu ze dne 10. 6. 2022 [titul] [příjmení] uvedla, že se snažila v dopise uvést, že informaci o promlčení dostal klient až nyní, tj. až poté, co s žalobkyní začal jednat. Mělo by být ku prospěchu města, že opravdu ihned po obdržení odvolacího rozhodnutí začalo s žalobkyní jednat, neboť by bylo zbytečné ohledně navazující věci (nároky v souvislosti s neplatným skončením) zahajovat nějaké další řízení, pokud by klienti byli schopni vyřešit věc mimosoudně. Nicméně právě nyní nová a zásadní informace změnila postoj města v předmětné věci.

31. V SMS komunikaci mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] z [územní celek] [obec] ze dne 16. 5. se paní [příjmení] dotazuje, kdy by se u žalobkyně mohla pracovně zastavit. Ve zprávě ze dne 24. 5. žalobkyně paní [příjmení] vyzývá, aby jí zavolala nebo napsala sumu, kterou město navrhuje. Dne 25. 5. paní [příjmení] uvedla, že paní [příjmení] navrhovala dohodu o narovnání, ale komplikuje se to s následným podáním žaloby na paní [příjmení], jednají s dalším právníkem.

32. Mzdový list žalobkyně za rok 2017 obsahuje následující údaje. Položka/Měsíc; 1; 2; 3; 4; 5; 6 Odpracované (dny); 21; 12; 23; 19; 23; 22 Průměrný hod. výdělek; 317,95; 317,95; 317,95; 190,45; 190,45; 190,45 Základní mzda celkem; 28 159; 17 700; 29 500; 28 025; 29 500; 29 500 Příplatky celkem; 3 723; 2 340; 3 900; 3 705; 3 900; 3 900 Příplatky zvláštní; 1 366; 840; 1 400; 1 330; 1 400; 1 400 Příplatky osobní; 2 387; 1 500; 2 500; 2 375; 2 500; 2 500 Příplatky za přímou pedag. činnost; 0; 0; 0; 0; 0; 0 Odměny; 0; 0; 0; 0; 0; 0 Hrubá mzda; 34 426; 40 389; 33 400; 33 254; 33 400; 33 400 Položka/Měsíc; 7; 8; 9; 10; 11; 12 Odpracované dny; 2; 12; 21; 22; 22; 21 Průměrný hod. výdělek; 192,44; 192,44; 192,44; 192,89; 192,89; 192,89 Základní mzda celkem; 2 809; 15 392; 29 500; 29 500; 33 930; 33 930 Příplatky celkem; 372; 2 035; 3 900; 3 900; 49 022; 3 500 Příplatky zvláštní; 133; 730; 1 400; 1 400; 1 000; 1000 Příplatky osobní; 239; 1 305; 2 500; 2 500; 2 500; 2 500 Příplatky za přímou pedag. činnost; 0; 0; 0; 0; 45 522; 0 Hrubá mzda; 32 432; 34 362; 33 400; 33 400; 82 952; 75 285 33. Mzdový list žalobkyně za rok 2018 obsahuje následující údaje. Položka/Měsíc; 1; 2; 3;;; Odpracované dny; 23; 17; 16;;; Průměrný hod. výdělek; 368,53; 368,53; 368,53;;; Základní mzda celkem; 33 930; 28 841; 24 676;;; Příplatky celkem; 3 500; 850; 728;;; Příplatky zvláštní; 1 000; 850; 728;;; Příplatky osobní; 2 500; 0; 0;;; Odměny; 0; 0; 0;;; Hrubá mzda; 37 430; 29 691; 25 404;;; 34. Svědek [titul] [jméno] [příjmení] uvedl, že starostou žalovaného byl od konce roku 2018 do února 2021. Dne 27. 5. přišla žalobkyně s tím, že v soudním řízením o neplatnost, které probíhá, žádá o narovnání ve výši 184 000 Kč. Předal nárok prostřednictvím vedoucí finančního odboru paní advokátce, která nám druhý den napsala, abychom na to nepřistupovali. To je běžná praxe v samosprávách z důvodu odpovědnosti zastupitelů za škody, které způsobí. V takovém případě je vždycky lepší dojít k nějakému soudnímu rozhodnutí, než plnit. Někdo by si po delší době mohl vzpomenout, že nárok nebyl opodstatněný a zastupitelé budou odpovědni. Většinou se tedy na takové nároky v samosprávách nepřistupuje a čeká se na rozhodnutí soudu. S žalobkyní osobně jednal, žalobkyně se k němu jako ke starostovi objednala, přinesla dokument o narovnání a chtěla vyjádření města. To samozřejmě nemohl hned udělat sám, protože narovnání jako takové by musel schvalovat někdo jiný. Projednali to s [titul] [příjmení] a rozhodli jsme se na to nepřistoupit. Příslib byl jen v tom, že to projedná s advokátkou, protože neznal podrobnosti kauzy a bylo potřeba, aby se k tomu vyjádřil zástupce. Spor o neplatnost rozvázání pracovního poměru před zdejším soudem v té době už probíhal. Při komunikaci s žalobkyní o sporu nic nevěděl, jen jí řekl, že máme v této věci zastupování a že to musí zjistit u paní advokátky. Ty informace byly spíše od žalobkyně. Neví o tom, že by on nebo žalobkyně inicioval nějakou další schůzku, nenašel v kalendáři žádnou. Emailová komunikace s žalobkyní pokračovala zhruba 2 měsíce poté, kdy se žalobkyně ještě jednou dotazovala na stanovisko města, aby ho mohla předat svému advokátovi. To se zařídilo prostřednictvím paní advokátky. Neví o tom, že by žalobkyně jednala ještě s někým ze zastupitelstva nebo z vedení města. Asi to tak nemohlo být, protože oficiálně by minimálně měla vstoupit do jednání s radou města, která by pak případně něco připravovala, pokud by to mělo dojít k zastupitelstvu. Takže ten, s kým by žalobkyně měla jednat, by byl spíše svědek jako starosta v té době. Komunikace s žalobkyní ohledně nároku proběhla v květnu 2019, kdy se potkali a asi ještě 2 měsíce poté. Pak už s ní nehovořil a nenašel ani žádné maily. Neví, že by s ní jednal někdo jiný z vedení města. Stanovisko města v té době bylo, že pokud má být plněno, tak v rámci rozhodnutí. Plnit v kauze, která probíhala, což bylo o neplatnost výpovědi. Když je neplatnost a je nějak rozsouzena, tak se plní určitým způsobem tak, že se napravuje stav. Svědek říkal, že nemohou v té věci rozhodnout, dokud nemají něco v ruce. V té době probíhalo soudní řízení o neplatnost výpovědi a ten finanční nárok byl, že žalobkyně stáhne nárok na neplatnost výpovědi za určitou sumu, což se neuskutečnilo. Rozhodne-li soud, že výpověď byla neplatná, tudíž něco nastává, to je to plnění. Jestliže by vyhrála, nastala by jiná situace a bylo by plněno. Psal pouze [titul] [příjmení] a ještě jednomu zastupiteli a dne 28. 5. 2019 napsal, že na to nebudeme přistupovat, že právnička nedoporučuje uzavírat smír. Psal jim proto, že žalobkyně 27. 5. přišla s tím, aby uzavřeli smír za 184 000 Kč mimosoudního vyrovnání a že se to poslalo hned paní [příjmení]. 35. [titul] [příjmení] jako svědek vypověděl, že si kolem toho už moc nepamatuje. Když se ta záležitost se školou řešila, domníval se, že postup ze strany města nebyl správný. Tehdy kromě funkce zastupitele působil i ve finančním výboru nebo a byl jeho předsedou. Doporučoval městu, aby ta záležitost byla vyřešena nějakým odstupným, na které žalobkyně měla právo. S kauzou se seznámil tak, že ho kontaktovali zaměstnanci školy. Mluvil s nimi a pak o této problematice hovořil na finančním výboru, který obecně doporučil, že žalobkyně má nárok na odškodění. Také to řešil se starostou a na zastupitelstvu. Jaký byl výsledek jednání, si svědek nevzpomněl. Řešilo se to, že žalobkyně požadovala nějakou finanční částku, na kterou město nechtělo přistoupit. Se starostou to svědek řešil i písemně, potom už se to na zastupitelstvu neprojednávalo.

36. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí věci. Nesporným strany učinily, že dopis žalobkyně ze dne 30. 3. 2018 o trvání na dalším zaměstnávání byl zaměstnavateli doručen 5. 4. 2018.

37. Další důkazní návrhy soud zamítl. Výslech p. [příjmení] a p. [příjmení] za účelem zpochybnění věrohodnosti části výpovědi p. [příjmení] soud neprovedl, neboť ostatní důkazy postačovaly k rozhodnutí o žalovaném nároku. Výpověď paní [příjmení] soud nepřipustil z důvodu koncentrace řízení a také proto, že nebylo nutné její vyjádření k průměrnému výdělku, který lze zjistit ze mzdového listu. To samé platí o zprávě, jaký průměrný výdělek byl sdělen Úřadu práce. Jednak tento důkaz mohl být navržen již před koncentrací řízení k posouzení výše nároku a zejména průměrný výdělek lze zjistit ze mzdového listu.

38. Podle § 67 odst. 1 písm. c), odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky. Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.

39. Podle § 69 odst. 1 zákoníku práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

40. Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

41. Podle § 144 zákoníku práce jestliže se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodnou o splatnosti a výplatě jinak, platí pro splatnost a výplatu odměny z dohody, odměny za pracovní pohotovost a náhrady mzdy nebo platu obdobně § 141, 142 a 143.

42. Podle § 352 zákoníku práce se průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

43. Podle § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

44. Podle § 354 odst. 1, 2 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

45. Podle § 355 odst. 1, 2 zákoníku práce jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

46. V první řadě nutno podotknout, že zaměstnavatel žalobkyně byl ke dni 31. 8. 2018 zrušen zřizovatelem na základě usnesení zastupitelstva [územní celek] [číslo] ze dne 27. 6. 2018 a dne 28. 11. 2018 byl vymazán z obchodního rejstříku. Práva a závazky přešly na zřizovatele, tj. žalovaného, který tímto pasivně legitimován. Rozsudkem č. j. 3 C 113/2018 – 281 ze dne 15. 4. 2021 zdejší soud rozhodl, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele bylo neplatné. Protože žalobkyně v dopisu ze dne 30. 3. 2018, který byl zaměstnavateli doručen 5. 4. 2018, uvedla, že trvá na dalším zaměstnávání, náleží jí podle § 69 odst. 1 zákoníku práce náhrada mzdy (platu) od 5. 4. 2018 do 30. 9. 2018, kdy byl pracovní poměr žalobkyně ukončen výpovědí ze dne 27. 7. 2018 podle § 52 písm. a) zákoníku práce. Pro stanovení náhrady mzdy (platu) je podle § 354 zákoníku práce rozhodný průměrný měsíční výdělek za 1. čtvrtletí roku 2018, protože náhrada náleží žalobkyni od 5. 4. 2018. Ačkoliv žalovaný předložil k důkazu mzdový list pro rok 2018, ve kterém je uveden průměrný hodinový výdělek 368,53 Kč, při bližším přezkoumání mzdového listu je zřejmé, že tento výdělek se vztahuje k datu 1. 1. 2018 a jde o průměrnou hodinovou mzdu za 4. čtvrtletí roku 2017, kdy byl plat žalobkyně ovlivněn vysokými odměnami a příplatky. Průměrný hodinový výdělek za 1. čtvrtletí roku 2018 po přepočtu ze strany soudu činil 206,52 Kč. K tomu soud došel tak, že sečetl hrubou mzdu za měsíce leden až březen 2018 (37 430 + 29 691 + 25 404), celkem 92 525 Kč a tuto částku vydělil počtem odpracovaných hodin 448 (184 + 136 + 128). Doba od 5. 4. 2018 do 30. 9. 2018 zahrnuje celkem 127 pracovních dní včetně svátků, což při 8 hodinové pracovní době činí celkem 209 824 Kč (127 x 8 x 206,52 Kč). Tuto částku soud žalobkyni přiznal a pro zbytek uplatněného nároku 173 450 Kč žalobu zamítl.

47. Jak je shora uvedeno, pracovní poměr žalobkyně byl ke dni 30. 9. 2018 ukončen výpovědí ze dne 27. 7. 2018 podle § 52 písm. a) zákoníku práce. Protože pracovní poměr trval déle než 2 roky, náleží žalobkyni odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku. Rozhodným obdobím pro zjištění průměrného měsíčního výdělku bylo 3. čtvrtletí roku 2018. Jelikož žalobkyně v tomto období v důsledku neplatného okamžitého zrušení pracovního poměru neodpracovala alespoň 21 dnů, má podle § 355 zákoníku práce právo na pravděpodobný výdělek. Při stanovení pravděpodobného výdělku soud vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně by v případě umožnění práce ze strany zaměstnavatele nepochybně vykonávala práci učitelky, tedy takovou, kterou vykonávala od počátku pracovního poměru. Ze mzdových listů se podává, že s účinností od 1. 11. 2017 činila základní mzda žalobkyně (tarif) 33 930 Kč, což spolu s příplatky 3 500 Kč představuje hrubou mzdu 37 430 Kč měsíčně. Také v listopadu a prosinci 2017 měla žalobkyně osobní příplatek 3 500 Kč (v měsíci listopadu navýšený o příplatek za speciální pedagogickou činnost). V měsíci únoru a březnu 2018 měla žalobkyně osobní příplatek 0 Kč. Zvláštní příplatek pobírala i nadále. Z důkazů v řízení provedených nevyplynulo, z jakých důvodů náhle před okamžitým zrušením pracovního poměru došlo k odebrání příplatku, přičemž podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 3488/2006, se osobní příplatek jako nenároková (fakultativní) složka platu v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o jeho přiznání a výši stává složkou platu nárokovou (obligatorní) a ke snížení nebo odnětí přiznaného osobního příplatku zaměstnavatel smí přistoupit jen tehdy, došlo-li v okolnostech (předpokladech a podmínkách) uvedených v právním předpise, za nichž byl osobní příplatek zaměstnanci přiznán, k takové změně, která odůvodňovala jeho další poskytování v menším rozsahu nebo která vyžadovala jeho odnětí. V relevanci na neplatné okamžité zrušení pracovního poměru bezprostředně následující po odebrání osobního příplatku a s ohledem na skutečnost, že žalobkyně po celý rok 2017 a také v lednu 2018 pobírala osobní příplatek v plné výši, má soud důvodné pochybnosti o oprávněnosti odebrání osobního příplatku, a proto při stanovení pravděpodobného výdělku vycházel z toho, že žalobkyni tento příplatek náleží v plné výši. Součet tarifní mzdy, osobního a zvláštního příplatku ve výši 37 430 Kč má soud za pravděpodobný měsíční výdělek v rozhodném období 3. kalendářního čtvrtletí, což při trojnásobku činí částku 112 290 Kč. V této výši proto soud přiznal žalobkyni odstupné a ve zbytku 79 347 Kč žalobu zamítl.

48. K nároku na náhradu škody 6 000 Kč soud uvádí, že tento nárok bylo možno přiznat pouze v řízení sp. zn. 3 C 113/2018 v rámci rozhodování o nákladech řízení. Rozhodování o nákladech soudního řízení má základ výhradně v procesním právu a vzniká na základě rozhodnutí soudu o nákladech řízení. Jestliže o nich v řízení sp. z. 10 C 113/2018 soud nerozhodl, tak tento nárok žalobkyni vůbec nevznikl a nelze ho nyní v nalézacím řízení žalobkyni přiznat. Nejedná se ani o škodu vzniklou samostatně v důsledku porušení pracovně-právních povinností na straně žalovaného podle § 265 a násl. zákoníku práce. Soud proto v této části žalobu zamítl.

49. Náhrada mzdy (platu) je podle § 144, resp. § 141 zákoníku práce splatná nejpozději poslední den v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém zaměstnanci vzniklo právo na náhradu mzdy (platu). Poslední náhrada za měsíc září 2018 tedy byla splatná do 31. 10. 2018 a od 1. 11. 2018 je žalovaný v prodlení s úhradou dluhu. Splatnost odstupného byla stanovena podle výpovědi ze dne 27. 7. 2018 nejbližším výplatním termínem po skončení pracovního poměru, tedy v měsíci říjnu 2018. Soud proto přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. požadovaný úrok z prodlení od 1. 11. 2018 do zaplacení z částky 322 114 Kč, byť náhrada mzdy (platu) za měsíce duben až srpen nastala již dříve a odstupné bylo splatné ve výplatním termínu v průběhu měsíce října. V daném případě je však soud vázán žalobním návrhem.

50. Podle § 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

51. Podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

52. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

53. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

54. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

55. Podle § 647 o. z. v případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží.

56. K námitce promlčení soud nepřihlédl. Z emailové a listinné komunikace uvedené pod body 9. – 30. odůvodnění tohoto rozsudku je zřejmé, že mezi žalobkyní a žalovaným probíhala od 26. 8. 2018 mimosoudní jednání o úhradě mzdových nároků žalobkyně v podobě náhrady mzdy a odstupného, kdy žalovaný reagoval na nabídku žalobkyně a uvedl svoji představu finanční částky. Dohoda o jednání nemusí být formální podobu, ale postačí, pokud odvoditelná z projevů vůle obou stran. Z projevů zachycených ve vzájemné korespondenci má soud za prokázané, že strany měly v úmyslu jednat o vyřešení sporných mzdových nároků, přičemž žalobkyně přednesla [titul] [příjmení] zastupující město i dalším kompetentním osobám svůj návrh na mimosoudní vyřešení sporu a rovněž žalovaný předložil žalobkyni svůj návrh. Taková výměna je bezpochyby znakem dohody o tom, že spolu strany chtějí mimosoudně jednat. Žalovaný přitom podmiňoval uzavření mimosoudní dohody buď tím, že žalobkyně přistoupí na jí navrženou částku nebo město vyčká výsledku soudního rozhodnutí ve věci neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru vedené pod sp. zn. 10 C 113/2018. Protože v průběhu jednání nedošlo ke konsenzu ohledně výše nároku, nastala na straně žalovaného fáze vyčkávání, jak soudní spor o určení neplatnosti dopadne. Skutečnost, že [titul] [příjmení] v dopisu ze dne 29. 4. 2019 žalobkyni sdělila, že její požadavky jsou pro město neakceptovatelné a město se proto rozhodlo vyčkat výsledků soudního řízení, je pouze odložení dalšího jednání na pozdější dobu a nikoliv výslovný projev o odmítnutí dalšího jednání. Takto to nepochybně musela chápat žalobkyně a takto by to vnímal každý rozumný člověk. To potvrzuje i email ze dne 8. 7. 2019 žalobkyně [titul] [příjmení], dle kterého starosta zastupitelům sdělil, že na základě doporučení právníka se bude případ řešit soudně. Teprve na základě výsledku sporu by byl schopen prosadit dodatek rozpočtu města, který podmiňuje výplatu částky. Nejednalo se tedy na straně žalovaného o vypovězení dohody o mimosoudním jednání a žádný takový výslovný projev o odmítnutí dalšího jednání nebyl žalobkyni doručen. Po rozhodnutí soudu o neplatnosti výpovědi skutečně žalovaný pokračoval v dalším jednání o výši nároku, jak dokládají dopisy ze dne 8. 6. 2022 a 10. 6. 2022, nicméně tato jednání žalovaný ukončil s odkazem na promlčení nároku. Zejména v dopisu ze dne 10. 6. 2022 [titul] [příjmení] uvádí, že„ informaci o promlčení dostal klient až nyní, tj. až poté, co s žalobkyní začal jednat. …. opravdu ihned po obdržení odvolacího rozhodnutí začalo město s žalobkyní jednat, neboť by bylo zbytečné ohledně navazující věci (nároky v souvislosti s neplatným skončením) zahajovat nějaké další řízení, pokud by klienti byli schopni vyřešit věc mimosoudně. Nicméně právě nyní nová a zásadní informace změnila postoj města v předmětné věci.“ Pokračování v jednání po vydání rozsudku prokazuje i sms komunikace [jméno] [příjmení] a potvrzuje to také tvrzení žalovaného v závěrečném návrhu o tom, že spolu účastníci po potvrzení rozsudku zdejšího soudu odvolacím soudem v době na přelomu května a června 2022 vedli nové neformální jednání o úhradě nároků žalobkyně, které trvalo cca 14 dnů. Z uvedeného proto soud dovodil, že promlčecí doba počala běžet až 8. 6. 2022, kdy žalovaný odmítl další jednání s odkazem na promlčení. Pokud tedy žalobkyně žalobu podala 17. 6. 2022, nemohla tříletá promlčecí doba uplynout.

57. Nelze přisvědčit výkladu žalovaného, že 27. 11. 2018 skončilo mimosoudní jednání, když žalovaný v emailu z tohoto dne uvedl, že bude muset dojít k soudnímu projednání. Soudním řízení, na jehož výsledek se město rozhodlo čekat, nemohlo být řízení o povinnosti k úhradě mzdových nároků, které v daném okamžiku ještě ani nebylo zahájeno, ale řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které v dané době již probíhalo. Je pochopitelné, že město se z opatrnosti zdráhalo vyplatit mzdové nároky ještě předtím, než soud pravomocně rozhodne o tom, zda je okamžité zrušení pracovního poměry platné či nikoliv, byť např. MUDr. [příjmení] vypověděl, že okamžité zrušení pracovního poměry považoval za neplatné již od počátku a finanční výbor doporučil nároky žalobkyně uspokojit. O tom, že město skutečně čekalo na výsledek sporu o určení neplatnosti výpovědi, svědčí i skutečnost, že podle dopisu ze dne 10. 6. 2022 žalovaný po obdržení rozsudku odvolacího soud v řízení o určení neplatnosti výpovědi pokračoval v jednání o vypořádání mzdových nároků. Pokud by město opravdu čekalo na výsledek soudního sporu o výši uplatněných nároků, pak nedává smysl, aby před podáním žaloby ze strany žalobkyně znovu zahajovalo mimosoudní jednání. Vůle města vyčkat na výsledek sporu o neplatnost výpovědi lze dovodit i z výpovědi svědka [příjmení], který uvedl:„ Stanovisko města v té době bylo, že pokud má být plněno, tak v rámci rozhodnutí. Plnit v kauze, která probíhala, což bylo o neplatnost výpovědi. … Rozhodne-li soud, že výpověď byla neplatná, tudíž něco nastává, to je to plnění. Jestliže by (žalobkyně) vyhrála, nastala by jiná situace a bylo by plněno.“ 58. Poukaz na skutečnost, že žalovaný je veřejnoprávní korporace a její vůle je tvořena hlasováním zastupitelstva a projevena navenek starostou, považuje soud v dané situaci za nedůvodný. Samozřejmě konečná dohoda o narovnání by ke své platnost souhlas zastupitelstva nepochybně vyžadovala. Dohoda o mimosoudním jednání však souhlas zastupitelstva nepotřebuje, neboť předmětem této dohody je pouze závazek k jednání, nikoliv k finančnímu plnění. Nejedná se tedy o majetkoprávní úkon podle § 85 z. č. 128/2000 Sb., o obcích, který je vyhrazen výlučně zastupitelstvu. Jestliže žalobkyně jednala o mimosoudní dohodě s právní zástupkyní města [titul] [příjmení] a starostou, který podle § 103 odst. 1 zákona o obcích zastupuje obec navenek, pak nelze hovořit o neplatnosti dohody o mimosoudním jednání pro absenci formy.

59. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s ř. Lze uzavřít, že žalobkyně byla co do základu úspěšná ohledně nároku na náhradu mzdy (platu) a odstupného, neúspěch měla pouze v nepatrné části žaloby ohledně částky 6 000 Kč. Při stanovení výše uplatněného nároku žalobkyně vycházela z informace od žalovaného a z předložených mzdových listů, kde byl zavádějícím způsobem uveden průměrný hodinový výdělek pro 1. čtvrtletí roku 2018. Soud proto přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši z přiznané částky 322 114 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek 23 237 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za 10 úkonů právní služby po 9 620 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba, 3 x písemné vyjádření, 3 x účast na jednání, závěrečný návrh - § 7 bod 6., § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 10 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dále žalobkyni náleží cestovné 3 089 Kč podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., vyhlášky č. 511/2021 Sb. a č. 467/2022 Sb. a v souladu s předloženým technickým průkazem od vozidla. datum; vzdálenost a cesta; spotřeba; náhrada za užití vozidla; cena nafty; cestovné 16.11.2022; 140 km [obec] – [obec] a zpět; 5,4 l /100 km; 4,70 Kč/km; 47,10 Kč; 1 014 Kč 13.12.2022; 140 km [obec] – [obec] a zpět; 5,4 l /100 km; 4,70 Kč/km; 47,10 Kč; 1 014 Kč 15.6.2023; 140 km [obec] – [obec] a zpět; 5,4 l /100 km; 5,20 Kč/km; 44,10 Kč; 1 061 Kč Náhrada za čas strávený cestou v rozsahu 18 započatých půlhodin po 100 Kč činí 1 800 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada 21 % DPH je 21 858,70 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem náklady řízení činí 149 184,70 Kč a žalovaný je povinen nahradit je žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

60. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní.

Poučení