3 C 132/2017-337
Citované zákony (8)
Rubrum
Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Točíkem ve věci žalobců: a) [celé jméno původního účastníka], [datum narození] bytem [adresa žalobce] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] c) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] d) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] všichni zastoupeni advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] - [část obce] 2. [celé jméno žalovaného] bytem [adresa žalovaného, původní účastnice a žalované] o určení vlastnictví k pozemku takto:
Výrok
I. Určuje se, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky, a to a) [celé jméno původního účastníka] v rozsahu id. 12/40, b) [celé jméno žalobce] v rozsahu id. 5/40, c) [celé jméno žalobce] v rozsahu id. 1/40 a d) [celé jméno žalobce] v rozsahu id. 22/40, pozemku č. parc. 54/3 o výměře 92 m2 v katastrálním území Utín, jak je tento pozemek uveden v geometrickém plánu vyhotoveném [anonymizováno] [jméno] [příjmení] číslo plánu 126-31 2016, [katastrální uzemí], [územní celek], ověřeném dne 18. 3. 2016 pod číslem 27/ 2016, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, kterýžto pozemek vznikl oddělením z pozemku č. parc. [číslo] dosud zapsaném v katastru nemovitostí vedeného u [anonymizováno] úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí].
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou v jejím konečném znění se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky, a to a) [celé jméno původního účastníka] v rozsahu id. 12/40, b) [celé jméno žalobce] v rozsahu id. 5/40, c) [celé jméno žalobce] v rozsahu id. 1/40 a d) [celé jméno žalobce] v rozsahu id. 22/40, pozemku č. parc. 54/3 o výměře 92 m2 v katastrálním území Utín, jak je tento pozemek uveden v geometrickém plánu vyhotoveném [anonymizováno] [jméno] [příjmení] číslo plánu 126-31 2016, [katastrální uzemí], [územní celek], ověřeném dne 18. 3. 2016 pod číslem 27/ 2016, kterýžto pozemek vznikl oddělením z pozemku č. parc. [číslo] dosud zapsaném v katastru nemovitostí vedeného u [anonymizováno] úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí]. V žalobě tvrdili, že v katastru nemovitostí je dosud veden pozemek č. parc. [číslo] o výměře 148 m2, jehož vlastníky ke dni vydání tohoto rozhodnutí jsou žalovaní, a to každý id. 1/2. S tímto pozemkem sousedí z jedné strany pozemek č. parc. [číslo] o výměře 4 440 m2, jehož spoluvlastníky jsou ke dni vydání tohoto rozhodnutí a) [celé jméno původního účastníka] v rozsahu id. 12/40, b) [celé jméno žalobce] v rozsahu id. 5/40, c) [celé jméno žalobce] v rozsahu id. 1/40 a d) [celé jméno žalobce] v rozsahu id. 22/40, a ze strany druhé pozemek č. parc. [anonymizováno], jeho výlučným vlastníkem je ke dni vydání tohoto rozhodnutí 1. žalovaná. Dále tvrdili, že nabývacími tituly k pozemku č. parc. [číslo] jsou: a) pro [celé jméno původního účastníka] smlouva darovací ze dne 29. 12. 2013, kterou nabyl od [celé jméno žalobce] 8/40 podílu na pozemku č. parc. 54 o výměře 4 588 m2, když dárce [celé jméno žalobce] nabyl vlastnictví k podílu 9/40 této nemovitosti na základě rozhodnutí o dědictví ze dne 22. 4. 1983 sp. zn. D 1174/1982 a podle darovací smlouvy ze dne 4. 11. 1983 registrované Státním notářstvím v [obec] dne 29. 12. 1984 pod [číslo jednací], b) pro [celé jméno žalobce] smlouva o převodu nemovitostí RI 7/1985 darovací ze dne 4. 11. 1983 registrované dne 29. 12. 1984, c) pro [celé jméno žalobce] rozhodnutí o dědictví D 1174/1982 státního notářství ze dne 22. 4. 1983, smlouva o převodu nemovitosti RI [číslo] darovací ze dne 4. 11. 1983 registrovaná dne 29. 12. 1984, d) pro [celé jméno žalobce] rozhodnutí o dědictví D 1174/1982 státního notářství ze dne 22. 4. 1983, smlouva o převodu nemovitosti RI [číslo] darovací ze dne 4. 11. 1983 registrovaná dne 29. 12. 1984, pro [celé jméno původního účastníka] rozhodnutí o dědictví D 1174/1982 státního notářství ze dne 22. 4. 1983, smlouva o převodu nemovitosti RI [číslo] darovací ze dne 4. 11. 1983 registrovaná dne 29. 12. 1984 a pro [celé jméno původního účastníka] rozhodnutí o dědictví D 1174/1982 státního notářství ze dne 22. 4. 1983. Během soudního řízení zemřeli žalobci [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], přičemž dědičkou podílu na pozemku č. parc. [číslo] se po [celé jméno původního účastníka] stala [celé jméno původní účastnice], od níž tento její podíl nabyl 4. žalobce [celé jméno žalobce]. Dědici podílu na pozemku č. parc. [číslo] po [celé jméno původního účastníka] se stali [celé jméno původní účastnice] a [celé jméno původního účastníka], jejichž podíly následně nabyl též 4. žalobce [celé jméno žalobce]. Tedy na základě smlouvy darovací ze dne 4. 11. 1983 nabyli synové [jméno], [jméno], [jméno] [jméno] [celé jméno původní účastnice] po 1/8 nemovitosti od matky [jméno] [celé jméno původní účastnice], tj. každý [číslo] podílu, když [jméno] [celé jméno původní účastnice] byla vlastnicí id. 1/2 nemovitosti na základně smlouvy postupní čd. [číslo] z roku 1940, a na základě rozhodnutí státního notářství ze dne 22. 4. 1983 po zemřelém [celé jméno původního účastníka] nabyli synové [jméno], [jméno], [jméno], [jméno] a [jméno] (ne [jméno]) [celé jméno žalobce], každý pětinu z poloviny pozemku č. parc. 54, 50, tedy každý 2/10, tj. každý 8/40 podílu. V roce 1986 až 1989 probíhala v katastrálním území Utín digitalizace vyhlášená v roce 2002. První žalovaná ani nikdo z podílových spoluvlastníků pozemku č parc. 353 po provedené digitalizaci nepodali žádné námitky a neuplatňovali žádné opravy eventuální chyby v rámci námitkového řízení. Před ani po prováděné digitalizaci žádný pozemek č. parc. [číslo] či [číslo] neexistoval, v evidenci katastru byl veden jen pozemek č. parc. 54 v podílovém spoluvlastnictví [příjmení]. Teprve později neměřičským záznamem č. 121 došlo k tomu, že z dosavadní parcely [číslo] tak, jak byla dosud vedena v katastru pro podílové spoluvlastníky [celé jméno žalobce], byla oddělena nová parcela [číslo] o výměře 148 m2 a zapsána pro původní žalované, [celé jméno žalované], [celé jméno původního účastníka] a [celé jméno původní účastnice] s tím, že nově vytvořená parcela [číslo] je původní parcelou ve zjednodušené evidenci č 69, která byla zrušena, aniž by byla přisloučena do kterékoli sousední parcely. Žalobci tvrdili, že až do rozhodnutí katastrálního úřadu, tj. do 5. 11. 2014 obě strany respektovaly hranici parcel v terénu mezi pozemky č. parc. 54 a č. parc.
353. Žalobci a jejich právní předchůdci mají a měli za to, že plot je postavený na pozemku č. parc. 54, je ve vlastnictví žalobců a odděluje oba pozemky, což obě strany též respektovaly. Plot je starý více než 100 let, zejména jeho kamenné sloupy, s nimiž se nehýbalo. Nyní by se však měl plot nacházet na pozemku č. parc. [číslo], tedy na pozemku žalovaných. Avšak plot se vždy nacházel na pozemku žalobců a jejich právních předchůdců a všichni až k tomuto plotu pozemek č. parc. 54 a i plot užívali, a požívali z něho požitky, když plot byl vybudován právními předchůdci žalobců. Po celou dobu byli žalobci a jejich právní předchůdci v dobré víře, že předmětný pozemek nyní označený v geometrickém plánu jako pozemek č. parc. [číslo], který je nyní částí pozemku č. parc. [číslo], o výměře 96 m2 je v jejich spoluvlastnictví na základě nabývacích titulů žalobců. Na místě se také nachází stromy přes 100 let staré. Plot i stromy se vždy nacházely na pozemku [příjmení], tedy na pozemku č. parc. 54. [celé jméno žalobce] a jejich právní předchůdci užívali pozemek č. parc. 54 až k plotu, včetně tohoto plotu, a požívali z něho požitky. Plot pak byl vybudován jejich právními předchůdci v dobré víře, že předmětný pozemek č. parc. [číslo] je v jejich vlastnictví, což druhá strana vždy respektovala. Zápisem o jednání ze dne 10. 4. 1991 mezi Vaškovými a Osevou, semenářským statkem [obec] bylo dohodnuto zrušení práva užívání též k pozemku č. parc.
54. Ze sestavy katastrálního úřadu o provedené digitalizaci vyplývá, že ohledně [list vlastnictví], které patřilo Vaškovým, existovala před digitalizací parcela 50 o výměře 737 m2 a parcela 54 o výměře 4 299 m2 a po digitalizaci vznikla parcela 50 o výměře 721 m2 a parcela 54 sloučením parcel [číslo]. Od vydání rozhodnutí o vydání pozemků pozemek č. parc. 54 nepřetržitě užívali [celé jméno žalobce] a jejich vlastnické právo nikdo nezpochybňoval. Teprve 31. 11. 2013 podala 1. žalovaná a [celé jméno původního účastníka] nesouhlas s provedením opravy chyby v údaji v katastru nemovitostí. Jelikož však [celé jméno žalobce] nepřetržitě užívají pozemek více než 10 let, a to nejméně od rozhodnutí o jeho vydání ze dne 15. 4. 1991 s přesvědčením, že jsou jeho vlastníky, přičemž se domnívali, že tento pozemek řádně nabyli na základě svých nabývacích titulů, když tento byl před nimi užíván až k plotu v dobré víře i jejich právními předchůdci, uplatnili vznik vlastnického práva k části pozemku č. parc. [číslo], nyní označené jako č. parc. [číslo] vydržením. Pokud by pozemek nevydrželi už jejich rodiče, vydrželi jej současní žalobci. V průběhu let 1991 až 2013 bylo prováděno opakované vytyčování hranice pozemku. Výsledky všech vytyčení byly prakticky stejné, hranice pozemků vedla stejnou cestou, stejným místem, body se zaměřením nezměnily. Následně žalobci uvedli stručnou historii místních poměrů: rok [číslo] – [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce] převzali zemědělskou usedlost [číslo] od rodičů [jméno] a [jméno] [příjmení], rok 1909 (únor) – [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce] koupili od [jméno] [příjmení] celou zemědělskou usedlost [adresa], a to včetně pozemků p. [číslo] další o výměře cca 58 ha, rok 1920 – dle ohlašovacího archu [číslo] obce Utína se poznamenává, že přestavbou stodoly a kolny nastala změna v hranicích parcel č. kat. 13 s pozemkovými parcelami [číslo] rok 1940 – [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] převzali na základě smlouvy postupní od [jméno] a [jméno] [příjmení] zemědělskou usedlost [adresa], též včetně pozemků p. [číslo] rok 1941 – [jméno] [příjmení] převedl polovinu nemovitostí zapsaných ve vložce 71 pozemkové knihy na manželku [jméno] [celé jméno původní účastnice], rok 1944 – po smrti [jméno] [celé jméno žalobce] zdědili jeho dědici [jméno] [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalované] zákonné podíly, rok 1944 – dne 23. 8. podle ohlašovacího listu [číslo] 1944 se slučují pozemkové parcely č. kat. 55 a 59 s pozemkovou parcelou č. kat. 54, rok 1946 – kartografický katastrální měřičský ústav v [obec] vydal doplněnou mapu pro katastrální území Utín, rok 1947 – [jméno] [celé jméno původní účastnice] se provdala za [jméno] [celé jméno původního účastníka], který požádal okresní úřad (tehdy v [obec]) o povolení stavby průjezdné obdélníkové kůlny s tím, že tato stavba zasáhne až cca 2,6 m do pozemku [parcelní číslo], s čímž otec žalobců [celé jméno původního účastníka] nesouhlasil, rok 1959 – (26. 5.) zřízeno právo užívání ve prospěch socialistické organizace na všechny pozemky v katastrálním území Utín, rok 1983 – (4. 12.) darovací smlouva od matky žalobců [jméno] [celé jméno původní účastnice], rok 1986 až 1989 – probíhalo místní šetření pro účely digitalizace pozemků, rok 1991 – vráceno užívací právo k některým pozemkům, též k pozemkům p. [číslo]. Již rodiče žalobců nabyli do svého vlastnictví v roce 1940 na základě smlouvy postupní zemědělskou usedlost [adresa] včetně pozemků ve smlouvě uvedených a již oni se chovali k současnému předmětnému pozemku jako vlastníci na základě nabývacího titulu, když byli v dobré víře, že i tento pozemek je jejich vlastnictvím. Již tedy rodiče žalobců předmětný pozemek do svého vlastnictví vydrželi podle tehdy platných právních předpisů. Na základě rozhodnutí katastrálního úřadu je však v katastru nemovitostí veden pozemek č. parc. [číslo] v podílovém spoluvlastnictví žalovaných, přestože jeho část, nyní označená jako [číslo] byla nepřetržitě užívána žalobci a jejich právními předchůdci v dobré víře, že jim i tato část náleží na základě řádného nabývacího titulu. Žalobci mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť jejich nejistá právní situace nemůže být odstraněna jiným způsobem a bez potřebné listiny nemůže být zapsáno do katastru nemovitostí vlastnické právo žalobců k předmětnému pozemku.
2. První žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že původní parcela [číslo] (nyní pozemek č. parc. [číslo]) se nachází vedle parcely [číslo] směrem k původní parcele [číslo] (nyní parcela [číslo]). Parcelu č 69 nabyl její otec [jméno] [příjmení] od svých rodičů [jméno] a [jméno] [příjmení] na základě postupní smlouvy ze dne 28. 3. 1940. Tehdy došlo k rozdělení nemovitostí ve vlastnictví jejích prarodičů mezi jejich 4 syny, mezi nimiž byl i otec žalobců [jméno] [příjmení]. Není pravdou, že plot a stromy se nacházely od nepaměti na pozemku [příjmení]. Plot, který je podle žalobců starý více než 100 let, byl zřejmě postaven [jméno] [příjmení], od něhož její prarodiče nemovitosti koupili. Starý plot s kamennými sloupky se nachází na rozhraní parcel [číslo] což je zřejmé z rozhodnutí katastrálního úřadu, a protože žalobci nikdy nebyli vlastníky parcely [číslo] nemohou vycházet z toho, že plot je jejich vlastnictvím. Své spoluvlastnické právo s bratrem [celé jméno původního účastníka] k parcele [číslo] nabyli po smrti jejich otce v roce 1944, když matka [celé jméno původní účastnice] se stala spoluvlastníkem již předtím. Z geometrických plánů předložených v řízení před katastrálním úřadem jasně vyplývá, že původní parcela [číslo] zasahovala za kolnu nacházející se na parcele [číslo] to směrem k zahradě žalobců č. parc. [číslo]. Žalobci tak nemohli být v dobré víře, že jim parcela [číslo] náleží, a že jsou oprávněnými držiteli a nelze u nich shledat poctivou držbu. Tvrzení žalobců, že předmětný pozemek po celou dobu užívali, obdělávali a chovali se k němu jako jeho vlastníci, neodpovídá skutečnosti. Na pozemku bylo vždy křoví a pozemek nacházející se pod staletými javory nebylo možné obdělávat. Předmětný pozemek slouží jako odstavná plocha pro rezavé stroje, vyřazená motorová vozidla, maringotky, sklad dřeva a kamení. Nevěděla o probíhající digitalizaci, protože se v [část obce] nezdržovala. Teprve v roce 2003 začala zjišťovat, co se stalo s parcelou [číslo]. Teprve po vyvolání řízení o opravu chyby v katastrálním operátu bylo zjištěno, že parcela [číslo] byla bez náhrady zrušena, a neměřičským záznamem [číslo] KÚ byla do souboru geodetických informací doplněna parcela [číslo] o výměře 148 m2. Žalobci parcelu [číslo] nikdy neužívali a mezi účastníky bylo vždy jasné, že parcela [číslo] byla ve vlastnictví žalovaných. Po rozhodnutí katastrálního úřadu jim muselo být zřejmé, že vlastnické právo k parcele [číslo] náleží žalovaným.
3. V průběhu řízení došlo k změně okruhu účastníků jak na straně žalobců, tak na straně žalovaných a ke změně výše spoluvlastnických podílů na nemovitých věcech. Původní žalobce [celé jméno původního účastníka] zemřel a jeho dědičkou se stala [celé jméno původní účastnice], která následně darovací smlouvou darovala kromě jiného dalšímu žalobci [celé jméno žalobce] svůj spoluvlastnický podíl ve výši id. [číslo] pozemku č. parc. [číslo] v katastrálním území Utín. Dále zemřel i původní žalobce [celé jméno původního účastníka], jehož dědici se staly pozůstalé děti - [celé jméno původní účastnice] a [celé jméno původního účastníka], které následně darovací smlouvou ze dne darovaly dalšímu žalobci [celé jméno žalobce] své spoluvlastnické podíly ve výši id. [číslo] pozemku č. parc. [číslo] v katastrálním území Utín. První žalovaná [celé jméno žalované] se v průběhu řízení stala jedinou dědičkou a nabyvatelkou id. 1/2 pozemku č. parc. [číslo] v katastrálním území Utín po zemřelé [celé jméno původní účastnice] a dále se stala nabyvatelkou další id. 1/4 tohoto pozemku na základě darovací smlouvy uzavřené s [celé jméno původního účastníka]. Následně darovací smlouvou darovala druhému žalovanému [celé jméno žalovaného] id. 1/2 pozemku č. parc. [číslo] v katastrálním území Utín.
4. Účastníci ve svých výpovědích uvedli následující skutečnosti: - 1. žalobce [celé jméno původního účastníka], že se narodil v roce 1940 a co si pamatuje, byly tam javory a plot a takto zůstalo do roku 2013 nebo 2014. Ještě tam byla zeď a jeho rodiče, kterým pomáhali, plot a zeď opravovali. Bylo to s vědomím sousedů, kteří ještě rodičům říkali:„ je to [příjmení], tak si to opravte“. Pozemek [číslo] užívali až k plotu. Pod [číslo] si představuje pozemek směrem dolů, přístupný od [anonymizováno], kde se pásly jen kozy. Zeď, která tam byla, byla asi 10 m dlouhá a oddělovala pozemky [číslo] [číslo]. Žalovaná však v roce 2014 tuto zeď zbourala. Dále tam byly kamenné sloupky, stáří asi 100 až 200 let, které také tvořily hranici mezi pozemky [číslo] [číslo] hlavně tam byly javory, kteréžto stromořadí považuje také za hranici mezi oběma pozemky. [obec] stromů již přesahují pozemek, ale kmeny jsou na jejich straně. Ani jedna strana se nesnažila tuto hranici překračovat. Na pozemku [číslo] se pásly krávy a ovce, pak se pozemek využíval k zabezpečení domácnosti, užívali ho až k plotu. Žalovaná následně urážela kamenné sloupky. Opravovali zeď i plot. Původně tam byl plot tyčkový, pak na sloupky zavěsili pletivo. Nikdy nevyvstala pochybnost, že by to mělo být jinak. Plot sice postupně chátral, ale pořád vymezoval hranici. Žalovaná tam umístila v roce 2014 nový drátěný plot, který sice respektuje rozhodnutí katastrálního úřadu, ale nerespektuje původní vlastnickou hranici. Pozemek až k plotu je žalobců, získali ho po rodičích. Podle jeho názoru [číslo] byl až za plotem. Vlastnická hranice prakticky vedla podél kmenu javorů, původní hranice, tedy plot, sádníky a javory, to vše stojí na jejich straně a obě strany vždy tuto hranici, tedy plot, zeď, javory, respektovaly a nikdy jí nepřekračovaly. Druhá strana nikdy zeď, plot a javory neudržovala. Dokonce žalobce vybízela dopisy k tomu, aby si javory ořezali a k domu bratra [adresa] vozili spadané listí s tím, aby si javory udržovali, protože jsou žalobců. Tím žalobce utvrzovali, že i pozemek je jejich. Podle jeho názoru pozemek [číslo] nikdy nemohl být v parcele [číslo] protože byly rozdílných vlastníků. Pozemek [číslo] vlastnila paní [příjmení] a pozemek [číslo] vlastnil pan [příjmení] nebo pan [příjmení]. Nikdy se nic vážného mezi sousedy nestalo, co by vzbuzovalo pochybnost o vlastnictví žalobců. Pozemek [číslo] byl přístupný pouze ze strany žalovaných, kdežto pozemek [číslo] byl přístupný pouze od žalobců. Zeď, plot a stromy, oba pozemky dělily. Byla provedena celkem 3 měření a přijde mu pochybné, že by se všichni tři geodeti mýlili, protože výsledky byly stejné. [příjmení] [jméno] a [příjmení] tam zatloukali betonové kolíky, a kde se nemohli dostat, stříkali barvu. Značky byly viditelné a šly tak, jak šel plot. Po roce 1991 pozemek obdělávali, sekali, prořezávaly porost a čistili, - 2. žalobce [celé jméno žalobce], že v březnu roku 1940 rodiče převzali usedlost [číslo] včetně pozemků [číslo] které sousedily s pozemky [jméno] [celé jméno žalobce], který téhož roku začal stavět hospodářskou budovu včetně obytné budovy. Pozemek [číslo] který sousedil s pozemkem [číslo] byl ohraničen zdí, která pokračovala směrem nahoru drátěným plotem. [ulice] pozemek [číslo] vlastně tvořil takovou špici a ta byla až za plotem. V roce 1944 došlo ke sloučení pozemků [číslo] do pozemku [číslo] což bylo vyhlášeno v katastrální mapě v roce 1946. Na jaře roku 1948 chtěl pan [celé jméno původního účastníka] začít stavět kůlnu, začaly se kopat základy, jenomže došlo ke změnám, a tak kůlnu už nestavěli. Pozemek [číslo] se výškově zarovnal a dnes je téměř v rovině. V roce 1959 došlo k zajištění veškeré půdy pro Státní statek [obec] a v roce 1961 bylo zajištění uvaleno na dům pro hospodářství Státního statku [obec]. V roce 1968 natáhli drátěný plot na stávající kamenné sloupky, které držely původní dřevěný plot, zůstaly tam zbytky tohoto drátěného plotu, které asi paní [celé jméno žalované] odstranila. Drátěný plot pak vzal za své, když tam státní statky navážely krmení pro krávy. Mezi pozemky [číslo] [číslo] tvořily hranici kamenné sádníky. Když tam v roce 1991 přijel, chodil tam Ing. [příjmení] z geodezie a zaměřoval. Na otázku, co zaměřuje, odpověděl, že zaměřuje pozemky pro [celé jméno původního účastníka], a že zaměřuje pozemek [číslo] směrem k [anonymizováno] a pozemek [číslo] směrem k žalobcům. Podle mapy to vyšlo tak, jak to zaměřil. Podobně to zaměřil i pan [jméno] z Geonovy v roce 1993. V létě roku 2005 se vrátil do [část obce] a v září ho paní [celé jméno žalované] požádala, aby jí pomáhal. Chodil jí pomáhat až do srpna roku 2011 a nikdy se nezmínila, že pozemky nejsou v souladu, i když mapy měla, sám jí dal mapu z roku 1946. Dne 17. 6. 2016 viděl, jak paní [celé jméno žalované] kutá zeď. Říkal jí, ať toho nechá, že ví, jak to je. V momentě šla pryč. [obec] zeď patří k pozemku [číslo] kamenné sloupy jsou staré asi z 19. století nebo ještě starší, protože takové sloupky se už nedělají. Žalobci užívali pozemek [číslo] k této hranici, když byli živi rodiče, byly tam ovce, kozy, také se tam pěstovaly brambory, zelí a byla tam i skládka kamení. Pozemek byl oplocen drátěným plotem a kamennou zdí, kterou opravoval jeho otec s bratrem žalobce [jméno]. Žalovaní začali tuto zeď bourat a kamení házeli na pozemek žalobců. Ve spisu je založena fotografie, která zachycuje zeď a na konci je vidět kousek (vršek) sloupku. Je tam geodetická značka, jak končí pozemek [číslo] což je obecní pozemek a od značky je to cca 3,3 nebo 3,4 metru. Když si to přepočítal na mapě, rozdíl je asi 20 cm. Paní [celé jméno žalované] si od kulatého sádníku, který tam zasadila, směrem k této geodetické značce, namalovala bílou čáru a tuto hranici uznávala. Pozemek žalobců vedl až k javorům, pak za ně až k plotu (plotovým sloupům a sádníkům). Spornost hranice nastala až v roce 2013, kdy si bratr [jméno] nechal pozemek zaměřit. Neměli pochybnost, že část pozemku není jejich, i v postupní smlouvě je uvedeno, že každý je oprávněný užívat pozemek tak, jak oprávněný byl užívat postupitel. Pozemek [číslo] nebyl součástí listu vlastnictví [číslo] ani knihovní vložky [číslo]. Od obecního pozemku [číslo] začíná kamenná zeď, která se stáčí směrem nahoru doprava, pak je tam lípa a v tom místě pak začíná původně dřevěný plot, který byl nahrazen drátěným plotem. Sádníky, které tam zůstaly po dřevěném plotě, byly možná už 150 let stále na stejném místě. [příjmení] jsou staré minimálně 115 nebo 116 let. V části školní kroniky našel záznam, že v usedlosti [číslo] bydlel pan [příjmení], který se zasloužil o zasázení javorů a lip, což bylo v roce 1907, a v roce 1909 prodal usedlost prarodičům žalobce. Co si pamatuje (cca od roku 1947 nebo 1948), tak v celé usedlosti hospodařili do roku 1957. I po vstupu do zemědělského družstva a po přechodu pod Státní statek [obec], stále v usedlosti bydleli, otec až do smrti a matka do roku 2000. Sporný pozemek, a to jak z části [číslo] tak z části [číslo] užívaly státní statky a pozemek [číslo] zarovnaly nějakým materiálem. Pozemek byl žalobcům vydán v roce 1991 Osevou [obec] a poté na něm po dohodě hospodařil bratr [jméno] ostatní mu pomáhali. Žalovaní jim 2 krát nasypali listí před dům na jejich pozemek a tím mysleli, že listí je z jejich javorů, a proto je žalobců. Jeho rodiče přebírali postupní smlouvou od jeho prarodičů (rodičů jeho otce) pozemky tak, jak byly zapsané, tzn. mimo jiné pozemky [číslo]. Na hranici pozemku [číslo] [číslo] bylo křoví, pod kůlnou tvárnice, o sloupky byla opřena zbylá prkna, směrem dolů byly nálety, směrem na pozemek [číslo] bylo hlavně křoví a od poloviny zhruba v délce 15 až 20 metrů směrem nahoru ke kůlně bylo na straně k žalovaným také křoví, - 3. žalobce [celé jméno žalobce], že nikdy nepoznal, kde je pozemek [číslo] měl vždy za to, že je tam pozemek [číslo] jako celek, který tam vždy byl a který měl jedny vlastníky, a to jeho rodiče. Zpočátku se užívala pro pastvu hospodářských zvířat, a to od plotu na východě od usedlosti [adresa] až po oplocení na západní straně na hranici s pozemkem [číslo]. V roce 1956 začalo pozemek užívat družstvo a pak státní statek. Obě strany vždy respektovaly polohu plotu i zídky. Javory v tom hrají velkou roli, protože jsou na straně za plotem směrem do nemovitosti žalobců, čili i javory stojí na jejich straně, plot je až za javory směrem k žalovaným, tj. plot, zídka i javory stojí na pozemku žalobců. [příjmení] opravoval jeho zesnulý bratr [jméno] pomáhal mu otčím žalované, plot opravovali jeho sourozenci [jméno], [jméno] [jméno]. Pozemek užívali po celé jeho ploše až k plotu, který považují za hranici mezi pozemky [číslo] [číslo] o níž nikdy nebyly pochybnosti. U něho nastaly pochybnosti po rozhodnutí zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v roce 2015 nebo 2016. Při 3. měření byla i paní [celé jméno žalované] a ani tehdy se nezmínila o pozemku [číslo] přestože byla o měření vyrozuměna měsíc předem a v objednávce bylo uvedeno vytyčení hranice mezi pozemky [číslo] [číslo]. I toto 3. měření vyšlo ve prospěch žalobců. Byl jim vrácen pozemek [číslo] nikde nebyla zmínka o pozemku [číslo]. Vždy se respektovaly hranice, kterými byl plot, hranice se dodržovala. Plot se opravoval v roce 1977, oznámili to [anonymizováno], a chtěli, aby se na tom podíleli, ti jim ale řekli:„ plot je váš, tak si ho opravte“. Důležitá je hranice, kterou tvoří označníky, kamenné sloupky, které 1. žalovaná vyrabovala, a vzrostlé stromy zasázené jejich předky, aby navždy byla patrná hranice mezi pozemky, protože s plotem lze hýbat, ale se stromy ne. Dokud se chovala zvířata, tak se plot opravoval, až na tu část, kterou poničila 1. žalovaná, - 1. žalovaná [celé jméno žalované], že v roce 1940 děda rozdělil usedlost mezi 4 syny, jsou na to postupní smlouvy z toho roku. Nezpochybňuje, že pozemek [číslo] je [příjmení], pozemky 68 a 69 jsou žalovaných. Její otec dostal od svých rodičů pozemek [číslo] což byla to louka, na které postavil v letech 1940 až 1941 novou zemědělskou usedlost. Protože z obecní cesty na ni nebyl přístup, děda dal otci pozemky [číslo] [číslo]. V ohlašovacím plánku z roku 1940 je zakreslena pod kolnou parcela [číslo] čímž došlo k zarovnání hranice pozemku. Otec záhy zemřel a na oplocení parcely [číslo] nedošlo. Parcela [číslo] se nachází stále na hranici s pozemkem [číslo] kde byla 100 až 200 let stará hranice. Na hranici bylo 5 metrů široké křoví a není pravda, že by se plot někdy opravoval, žalobci svůj pozemek nikdy neudržovali, byly tam náletové dřeviny, vypouštěli tam zvířata. Hranice je vytyčena kolíky, a ty jsou z pohledu od žalovaných až za javory, z čehož vyplývá, že javory jsou na jejich straně. Byla tam geodetka z [obec], která jasně ukázala, kde je hranice mezi pozemkem [číslo] původní parcelou [číslo]. Dnes na této hranici stojí provizorní pletivo. Poprvé byla hranice vyznačena v roce 1949, v 60. letech provedl vyměření pan [jméno], jsou tam zatlučené cementové kolíky a železné trubky a všechny leží z pohledu žalovaných až za javory, čili javory jsou na pozemku žalovaných. Její matka věděla a vždy o tom mluvila, že starý plot je na pozemku [číslo] protože jí to její manžel říkal a ukazoval. Zaměřována byla vždy hranice mezi pozemky [číslo] [číslo] nikdy nebyla zaměřována hranice pozemku [číslo] o které [celé jméno žalobce] velmi dobře věděli a mohli si o ní přečíst v postupních smlouvách. Od roku 1990, kdy [celé jméno původního účastníka] (rozený [příjmení]) převzal pozemky, věděli, že pozemek [číslo] je oplocen, když jej zabral [celé jméno žalobce], který geodetům ukázal na nesprávnou hranici a neukázal, že je tam také pozemek [číslo]. Rodiče žalobců tento pozemek nikdy nevlastnili. Geodet [příjmení] vždy zaměřoval pozemky č. parc. 353 a 54, pozemek [číslo] se nikdy nezaměřoval. Až v roce 2013 šla za geodetem [příjmení] a řekla mu o parcele [číslo] ten jí poslal na katastrální úřad. Za éry státních statků se ani jedna strana o pozemky nestarala. V roce 2015 [celé jméno žalobce] přišli pozemek vyřezávat, vyřezávali ho až za plot, až na pozemek žalovaných, tenkrát je s manželem viděli, ale nechtěla na ně pokřikovat, tak je nechala být. Když bratři [jméno] [jméno] vyřezávali pozemky, tak šli za zídku a 2 m za javory. V [část obce] je od roku 2004, pochybnost o správné hranici pozemku dostala v 90. letech, když se dozvěděla o digitalizaci a doma se mluvilo o tom, že tam, co je teď provizorní plot, je pozemek [číslo]. Byla v klidu až do třetího měření, pak se ozvala. [příjmení] s plotem tam byla dříve než parcela [číslo] jejich smysl ale neví a neví, kdo stavěl zídku a plot. Parcelu [číslo] dal v roce 1940 děda jejímu otci na rozšíření cesty a zarovnání pozemku. Neví, zda předci respektovali kamenné oplocení, ale myslí si, že ne. Ze zídky je ruina, kousek zídky je u brány a zbytek je jen hromada kamenů. [příjmení] rozebírala spolu s bratrem od roku 2014 nebo 2015 O digitalizaci nevěděla a nezajímala se o ni, protože byla v [obec] a bratr v [obec]. Pozemek [číslo] byl začleněn do pozemku [číslo] dozvěděla se o tom až v roce 2013, do té doby s tím nic nedělala. Spory mezi žalobci a matkou v 90. letech trvaly neustále, a to i ohledně sporné hranice. Nutně museli vědět, že hranice vede až za javory, matka je upozorňovala, že hranice vede jinudy.
5. Soud provedl důkaz výslechem svědků, kteří uvedli: - svědek [celé jméno původního účastníka], že došlo k tomu, že pozemek [číslo] byl sloučen do pozemku [číslo]. Rodiče darovali v roce 1940 usedlost synovi, byla tam hranice, která vymezovala cestu na pastvu pro dobytek, a kterou vymezovala kamenná zídka z kamenů sebraných na poli, která sloužila k tomu, aby se dobytek nerozutekl. Parcela [číslo] ležela před původně dřevěným a poté drátěným plotem, tento plot odděloval pozemky [číslo] [číslo]. Spornost pozemku vyvolali žalobci v roce 1997 tím, že podávali stížnosti na [stát. instituce], že kolna zasahuje do jejich pozemku [číslo] fakticky zasahovala do pozemku [číslo]. [příjmení] vybudoval původní vlastník pan [příjmení], od něhož usedlost koupil pan [příjmení]. Rozsah užívání byl dohodnut mezi vlastníky, hranici vymezovalo stromořadí, které tvoří javory a lípa, které se nachází na pozemku [číslo]. Každá ze stran užívaly pozemek až k plotu. [celé jméno žalobce] užívali spodní část jako pozemek [číslo] horní část užívala rodina [příjmení]. V roce 1997 vznikl spor ohledně kolny, spor vyvolali žalobci, kteří měli za to, že kolna zasahuje do jejich pozemku. Nepamatuje se, že by strana žalovaná někdy vyvolala spornost hranice pozemku. V roce 1999 spolu s bratrem [jméno] zjistili, že parcela [číslo] zmizela, ale nic s tím nedělali. Na parcele [číslo] [číslo] byla ve spodní části džungle, nikdo to tam neudržoval. Jejich matka nikdy nevyvolávala spornost hranice pozemků [číslo] [číslo]. Javory jsou na parcele [číslo] kterou získali smlouvou postupní. [ulice] zídka, jak je brána a přístup na pozemky, kde se stáčí do oblouku, tak ta část je na pozemku [číslo] - svědkyně [celé jméno původní účastnice], že v roce 1976, kdy bydlela v [část obce] spolu s manželem, byly hranice pozemků [číslo] [číslo] vymezeny plotem, a až k plotu pozemek [číslo] užívala rodina [příjmení] [jméno] byla tvořena kamennou zídkou v délce 7 m, která se pak lomila a pokračovala v délce 2,5 m, a dále kamennými sloupy s drátěným plotem. Manžel s otcem v oblouku tento plot opravoval, původně tam byl dřevěný plot, svědkyně si pamatuje plot drátěný. Manžel sekal pozemek až k plotu a nikdy se nestalo, že by mu to někdo zakazoval, nebo že by mu říkal, že pozemek není jeho. Nikdy nevznikl spor o hranice pozemku, obě strany užívaly sousední pozemky tak, jak byly vytyčeny hranice. V roce 2015 žalovaní shrabali listí z javorů a přenesli ho před vchod [celé jméno žalobce] s tím, aby si ty„ naše“ javory, ořezali. Při jednání dne 19. 12. 2019 jí druhý žalovaný na otázku, proč jim hází listí z javorů za plot, odpověděl, že nevěděli, že je to žalovaných. Tedy věděli, že javory a listí z nich je žalobců, a nebyli ochotni ani strpět přesahující větve. Z toho nabyla dojem, že hranice obou pozemků vytyčená kamennými sloupky a stoletými javory byla oběma stranami vždy respektována. Neviděla jinou hranici, vždy respektovala hranici, která tam byla a kterou tvořily kameny, drátěný plot a lípa dole (je tam 7 vzrostlých javorů, 1 lípa a 16 patních kamenů), která byla až za javory. Pozemek [číslo] i v době hospodaření statku užívala babička, která na něm chovala slepice a měla na něm záhonky.
6. Z předložených listin soud zjistil následující skutečnosti: - z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 23. 5. 2022 listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí], že žalobci jsou kromě jiného spoluvlastníky pozemku č. parc. [číslo] o výměře 4 440 m2, a to 1. žalobce [celé jméno původního účastníka] v rozsahu id. 12/40, 2. žalobce [celé jméno žalobce] v rozsahu id. 5/40, 3. žalobce [celé jméno žalobce] v rozsahu id. 1/40 a 4. žalobce [celé jméno žalobce] v rozsahu id. [číslo], - z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 9. 8. 2021 listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí], že 1. žalovaná [jméno] [příjmení] a 2. žalovaný [celé jméno žalovaného] jsou podílovými spoluvlastníky pozemku č. parc. [číslo] o výměře 148 m2, a to každý v rozsahu id. 1/2, - z rozhodnutí Státního notářství v [obec] ze dne 22. 4. 1983 sp. zn. D 1174/82 vydaného ve věci projednání dědictví po [celé jméno původního účastníka] (ročník [číslo]), že pozůstalí synové [celé jméno původního účastníka], [celé jméno žalobce], [celé jméno žalobce], [celé jméno původního účastníka] a [celé jméno původního účastníka] nabyli stejným dílem, tj. každý id. 1/5 kromě jiného zahradu [parcelní číslo] o výměře 4 299 m2 v [katastrální uzemí], - z notářského zápisu sepsaného Státním notářstvím v [obec] ([anonymizováno] [jméno] [příjmení]) dne 4. 11. 1983 pod sp. zn. N 590/83, NZ [číslo], že smlouvou darovací [jméno] [celé jméno původní účastnice] (ročník 1916) darovala svoji polovinu kromě jiného pozemku č. parc. 54 zahrada včetně venkovních úprav a oplocení svým synům [celé jméno žalobce], [celé jméno žalobce], [celé jméno původního účastníka] a [jméno] [celé jméno žalobce] stejným dílem, tj. každému id. 1/8, v katastrálním území Utín, - ze smlouvy darovací uzavřené dne 29. 12. 2013, že [celé jméno žalobce] jako dárce daroval touto smlouvou [celé jméno původního účastníka] jako obdarovanému kromě jiného id [číslo] pozemku č. parc. 54 zahrada o výměře 4 588 m2 v katastrálním území Utín, - ze smlouvy postupní uzavřené dne 28. 3. 1940, že manželé [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce] postoupili a odevzdali touto smlouvou svému synovi [jméno] [celé jméno žalobce] kromě jiného pozemek č. kat. 69 pastviště, - z odevzdací listiny ze dne 31. 3. 1944 sp. zn. D 32/44, že soud odevzdal pozůstalost po zemřelém [jméno] [celé jméno žalobce] pozůstalé manželce [jméno] [celé jméno původní účastnice] a zůstavitelovým dětem [jméno] a [jméno] [příjmení], každému 3/8 kromě jiného pozemku č. kat. 69 pastviště v [část obce], ze smlouvy darovací uzavřené dne 14. 12. 2017, že dárce [celé jméno původního účastníka] daroval obdarované [jméno] [příjmení] kromě jiného svoji id. 1/4 pozemku č. parc. 54 o výměře 47 m2 v katastrálním území Utín, - z usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 9. 8. 2018 č. j. 22 D 694/2003-558, že pozůstalá dcera [celé jméno žalované] nabyla ve věci dodatečného projednání dědictví po [celé jméno původní účastnice] id. 1/2 pozemku č. parc. [číslo] v katastrálním území Utín, - ze zápisu sepsaného dne 10. 4. 1991 v kanceláři Osevy, semenářského statku s. p. [obec] za přítomnosti Okresního úřadu v [obec], Osevy semenářského statku s. p. [obec] a [jméno], [jméno], [jméno] a [jméno] [příjmení] a zastoupených [jméno] a [jméno] [příjmení], že předmětem jednání bylo projednání žádosti vlastníků pozemků o zrušení práva užívání k pozemkům kromě jiných i k pozemku č. kat. 54 o výměře 4 299 m2, - z rozhodnutí Okresního úřadu v [obec] ze dne 15. 4. 1991 č. j. zem 317/91, že bylo zrušeno právo užívání kromě jiných i k pozemku č. kat. 54 o výměře 4 299 m2, - z geometrického plánu vyhotoveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] číslo plánu [číslo], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, že předmětný pozemek č. parc. [číslo] o výměře 92 m2 v katastrálním území Utín vznikl oddělením z pozemku č. parc. [číslo] ve spoluvlastnictví žalovaných, - z dopisu 1. žalované ze dne 15. 6. 2014 adresovaného 1. žalobci, že adresátovi vytýká, že na stávající parcele [číslo] která fakticky zahrnuje i parcelu [číslo] roste řada stromů (javory, jasany a lípa), které jsou přestárlé a značně vysoké, a o které se nestarají, a je proto v zájmu spoluvlastníků parcely [číslo] došlo k odstranění těchto stromů, které způsobují škodu pisatelce tím, že její pozemky jsou znehodnocovány listím spadaným„ z Vašich stromů“ a dochází ke značnému výskytu náletových javorů, zároveň uvedla, že z hlediska vlastnictví je situace jasná u stromů rostoucích nad tzv. trojkolnou na pozemku [číslo] u stromů rostoucích pod touto trojkolnou lze po lokalizaci parcely [číslo] která byla zrušena a o níž bude katastrálním úřadem rozhodováno, předpokládat, že dojde ke změně vlastnictví stromů ve prospěch vlastníků zrušené parcely [číslo] - z dopisu 2. žalovaného ze dne 21. 12. 2014 adresovanému 2. žalobci, že s odkazem na rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 15. 8. 2014 sp. zn. OR [číslo] 2013 [číslo] již neplatí hranice mezi parcelou [číslo] původní parcelou [číslo] vytyčená Ing. [příjmení], v terénu bude nutno vyznačit hranici mezi parcelami [číslo] takže stávající sádníky musí být odstraněny a vyzval [celé jméno žalobce], aby stávající sádníky odstranili, - z protokolu o vytyčení hranice pozemku vypracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], že dne 11. 10. 1991 byla za účasti [celé jméno původního účastníka] a [celé jméno žalobce] vytyčena hranice mezi pozemky č. pův. kat. par. 69 a 54 nyní p. [číslo] kdy vytyčení bylo provedeno na podkladě katastrální mapy, pozemkové mapy a měřičského náčrtu [číslo] z roku 1949, přičemž v protokolu je proškrtnuta rubrika„ Zúčastněné strany mají k vytyčené hranici pozemku tyto připomínky:“, - z protokolu o vytyčení hranice pozemků [číslo] že dne 24. 6. 1993 byla na žádost Okresního úřadu – Pozemkového úřadu Havlíčkův Brod [jméno] [jméno] vytyčena hranice pozemku [celé jméno původního účastníka] mezi původními kat. parcelami kromě jiných i [číslo] kat. parcelami [číslo] v katastrálním území Utín, když vytyčení bylo provedeno na podkladě zákresu parcel v katastrální mapě 1: [číslo], GP [číslo] vyt. náčrtu [číslo] z roku 1991, přítomni byli kromě jiných [celé jméno původního účastníka] [obec] [celé jméno žalobce], kolonka týkající se připomínek k vytyčené hranici zůstala nevyplněna, - z protokolu o vytyčení hranice pozemku [číslo] 2013, že dne 30. 8. 2013 byly na žádost [celé jméno žalobce] vytyčeny kormě jiného bod [číslo] na vlastnických hranicích mezi pozemky p. [číslo] p. [číslo] body [číslo] na vlastnických hranicích mezi pozemky [parcelní číslo] a [parcelní číslo], bod [číslo] na vlastnických hranicích mezi pozemky [parcelní číslo] a p. [číslo] to za účasti [celé jméno žalobce], [celé jméno žalobce], [celé jméno žalobce], [celé jméno původního účastníka], [celé jméno žalované], [celé jméno původního účastníka] a Města Přibyslav, kdy přítomní vlastníci neměli k vytyčeným bodům žádné připomínky, - z rozhodnutí [anonymizováno] úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce] ze dne 15. 8. 2014 sp. zn. OR [číslo] 2013 [číslo] ve spojení s rozhodnutím Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v [obec] ze dne 5. 11. 2014 sp. zn. ZKI BR-O [číslo] 2014, že v řízení ve věci opravy chyby v katastrálním operátu v katastrálním území Utín, že neměřičským záznamem [číslo] katastrální úřad doplnil do souboru geodetických informací pozemek č. parc. [číslo] o výměře 148 m2, přičemž pozemek č. parc. 54 rozdělil na pozemky č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo] s tím, že po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí bude k pozemku č. parc. [číslo] v souboru popisných informací zapsáno vlastnické právo pro [celé jméno původního účastníka] a [celé jméno žalované], každému z nich v rozsahu id. , a pro [celé jméno původní účastnice] v rozsahu id. 1/2 s tím, že pozemek č. parc. 54 bude v souboru popisných informací zrušen a nově bude na příslušném listu vlastnictví zapsán pozemek č. parc. [číslo] o výměře 4 440 m2. Katastrální úřad odůvodnil své rozhodnutí tím, že parcela zjednodušené evidence původem pozemkový katastr [číslo] byla položkou výkazu změn [číslo] zrušena, aniž by byla přisloučena do kterékoli sousedící parcely. Podle katastrálního úřadu z výsledku obnovy operátu vyplývá, že kolna se nacházela uvnitř pozemku č. parc. 353 a hranici mezi nově vzniklým pozemkem č. parc. 353 a pozemkem č. parc. 54 tvořil především plot, který šel za kolnou. Pozemek parc. [číslo] o výměře 133 m2 byl v náčrtu č. 20 zrušen a sloučen do pozemku č. parc. 54, což se odrazilo ve změně výměry u parcely [číslo] z původně evidovaných 4 299 m2 na 4 432 m2. Z odůvodnění rozhodnutí se dále podává, že s výsledky obnoveného katastrálního operátu převodem katastrální mapy do digitální mapy se mohli vlastníci seznámit při vyložení operátu na Městském úřadu v [obec] od 21. 8. do 4. 9. 2002 a v případě zjištěné chyby v údajích katastru podat návrh na opravu chyby v obnoveném katastrálním operátu. Tehdy návrh na opravu chyby k této společné hranici podán nebyl, - z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2017 č. j. 62 A 3/2015-142, že soud zamítl žalobu [celé jméno původního účastníka], kterou se domáhal zrušení rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v [obec] ze dne 5. 11. 2014 sp. zn. ZKI BR-O [číslo] 2014; krajský soud uzavřel, že napadeným rozhodnutím nebyla posunuta sporná historická hranice mezi pozemky č. parc. [číslo] (původně 54) a č. parc. 353, katastrální úřad pouze parcelu č. parc. 54, do níž byl po odstranění chyby pracovníka katastrálního úřadu včleněn pozemek PK 69, rozdělil na dvě části č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo], z nichž k té, která odpovídala původní parcele PK 69, zapsal vlastnické právo žadatelů. Podle krajského soudu všechny listinné katastrální mapy obsažené ve spisu (včetně té z roku 1949) původní pozemek PK 69 zobrazují v rámci pozemku později označeného jako č. parc. 54, přičemž pro posouzení věci nebyla rozhodná tzv. historicky vytyčená hranice, kterou tvoří vzrostlé stromy a kameny.
7. Předložené fotografie dokumentují následující situace: - fotografie na čl. 69, 70 a 298 torzo původní kamenné zídky u vjezdové brány na nemovitosti žalovaných, - fotografie na čl. 70 vjezdovou bránu na nemovitosti žalovaných, rozbořenou zídku, přičemž kameny z této zídky se nacházejí na pozemku žalobců, a dva kmeny ze stromořadí, - fotografie na čl. 71 pohled od vjezdové brány a torza kamenné zídky směrem vzhůru zachycující další kmeny stromořadí a kamenné sloupky (sádníky), - fotografie na čl. 75, 299 kmeny stromořadí, dva kamenné sloupky a provizorní plůtek umístěný 1. žalovanou, - fotografie čl. 271 pohled na stodolu 1. žalované, kmen stromu stromořadí a sloupek plotu, - fotografie na čl. 272 kmen stromu stromořadí, kamenný sloupek a stav části sporného pozemku, - fotografie čl. 273, 300 kamenný sloupek se zbytky drátěného pletiva, - fotografie na čl. 274 část kamenné zídky a kmen stromu ze stromořadí, - fotografie na čl. 301 kmeny stromořadí a dva kamenné sloupky bez provizorního plůtku umístěného 1. žalovanou, - fotografie na čl. 302 dva kmeny stromořadí a kamenný sloupek.
8. Ohledáním na místě samém a z pořízených fotografií bylo zjištěno, že na místě samém se nachází směrem od příjezdové cesty a vjezdové brány k nemovitosti žalovaných torzo kamenné zídky, stromořadí (javory) směrem ke kůlně 1. žalované, které pokračují za zadní stěnou této kůlny. Na místě byly také zjištěny povalené kamenné sloupky. Před boční stěnou kůlny byl zjištěn zbytek drátěného pletiva zavěšeného na dosud stojících kamenných sloupcích. Za zadní stěnou této kůlny mezi kmeny stromů dosud stojí kamenné sloupky, avšak již bez pletiva. V horní části sousedních pozemků tyto oddělují nejen kmeny stromů, ale i další kamenné sloupky se zbytky drátěného pletiva. Na podezdívce kůlny 1. žalované byla zjištěna sprejem nastříkaná červená značka, kterou podle 1. žalované tam měl vyznačit [anonymizováno] [příjmení] na žádost žalobců. Na sporném pozemku se také nachází provizorní plůtek, který je z pohledu od nemovitosti žalobců před stromořadím javorů. První žalovaná uvedla, že plůtek tam umístila ona, aby jí neutíkali pes a slepice.
9. Na základě takto provedených důkazů, když k dalším důkazům, ať již byly soudem provedeny nebo účastníky jen navrženy, soud nepřihlížel, když se nakonec ukázaly být pro rozhodnutí irelevantními, a výslech svědka [příjmení] [příjmení] byl navržen až po koncentraci řízení, soud učinil následující skutkový závěr. Žalobci nabyli shora uvedenými přechody a převody spoluvlastnické vlastnické právo k původnímu pozemku č. parc. 54 v katastrálním území Utín. V druhé polovině 80. let minulého století probíhala v katastrálním území Utín digitalizace, která byla vyhlášena v roce 2002. Ze strany žalovaných nebyly nikým podány námitky nebo návrhy na provedení opravy chyby v obnoveném katastrálním operátu. Z provedených důkazů dále vyplývá, že jak před digitalizací, tak po jejím provedení neexistoval ani pozemek č. parc. [číslo] ani pozemek č. parc. [číslo], ale existovaly pozemky č. parc. 54 na straně žalobců a č. parc. 353 na straně žalovaných, které spolu sousedily. Teprve v roce 2014 na základě rozhodnutí katastrálního úřadu došlo neměřičským záznamem k tomu, že pozemek č. parc. 54 ve spoluvlastnictví žalobců byl rozdělen na pozemek č. parc. [číslo] s tím, že pozemek č. parc. 54 byl v souboru popisných informací zrušen a nově byl na příslušném listu vlastnictví zapsán pozemek č. parc. [číslo] o výměře 4 440 m2, a na pozemek č. parc. [číslo] o výměře 148 m2, jehož spoluvlastníky se stali [celé jméno původního účastníka], [celé jméno žalované] a [celé jméno původní účastnice]. Důvodem tohoto postupu bylo, že původní parcela ve zjednodušené evidenci [číslo] byla zrušena, aniž byla přisloučena do některé ze sousedních parcel.
10. Dále bylo prokázáno výslechem účastníků i svědků, [celé jméno původní účastnice] a [celé jméno původního účastníka], že obě strany až do výše uvedeného rozhodnutí katastrálního úřadu respektovaly stávající hranici parcel, tak jak byla patrná v terénu, jakož že žalobci byli a jsou přesvědčeni o tom, že plot postavený na původní parcele [číslo] byl a je v jejich vlastnictví, když toto druhá strana vždy respektovala a nezpochybňovala.
11. Pokud se týká hranice sousedících pozemků, z provedených důkazů vyplývá, že v terénu je tato hranice stále ještě jasně patrná a kterou desítky let tvoří ve spodní části dnes již torzo kamenné zídky, a následně směrem vzhůru od ní ke kůlně 1. žalované kamenné sloupky, z nichž některé byly povaleny, ale některé ještě zůstaly stát, když na části z nich jsou ještě zavěšeny zbytky drátěného pletiva. Mezi účastníky je nesporné, že kamenné sloupky jsou více než 100 let staré a že se s nimi až do současné doby nehýbalo. Z výpovědi svědkyně [celé jméno původní účastnice] pak bylo zjištěno, že tento plot v minulosti opravovali [celé jméno žalobce]. Nyní po rozhodnutí katastrální úřadu se však plot nachází na pozemku č. parc. [číslo], který je nyní ve spoluvlastnictví žalovaných. Hranici sousedních pozemků podpůrně ukazuje i stromořadí (javory), stáří také cca 100 let, které se také původně nacházelo na pozemku žalobců. O tom svědčí jednak ohledání na místě samém, když kmeny těchto stromů a kamenné sloupky, které na místě dosud zbyly, tvoří přibližně jednu linii, a jednak i dopisy žalovaných z roku 2014, kterými žalovaní žalobce vyzývají, aby se o svoje stromy starali, a aby žalovaným jejich stromy nepůsobily škodu. Také fotografie, ať již pořízené soudem, nebo předložené účastníky, dokumentují, že jak kmeny stromů, tak kamenné sloupky jsou těsně za zadní stranou kolny 1. žalované. Z výpovědi 2. žalobce [celé jméno žalobce] bylo zjištěno, že žalovaní hraniční zídku bourali a kamení házeli na pozemek žalobců, což potvrzuje fotografie na čl. 70, a i sama 1. žalovaná, která uvedla, že od roku 2014 nebo 2015 zídku spolu s bratrem rozebírala. Z uvedeného lze tedy dovodit, že házela-li kameny ze zídky na pozemek žalobců, činila tak s vědomím, že kameny jsou jejich, tedy z jejich zídky, a to samé platí i v případě nasypání listí ze stromořadí před dům žalobců. Čili z chování žalovaných lze dovodit, že zídku i stromořadí, a tedy i pozemek pod nimi považovali až do listopadu roku 2013 za vlastnictví žalobců.
12. Bylo prokázáno, že [celé jméno žalobce] pozemek nerušeně a v dobré víře užívali až k samotné hranici do roku 2013. Teprve v listopadu toho roku podala 1. žalovaná a [celé jméno původního účastníka] nesouhlas s provedením opravy chyby v údaji katastru nemovitostí. Do té doby se o„ zmizelou“ parcelu [číslo] potažmo o hranici pozemků č. parc. 353 a č. parc. 54, a rozsah užívání pozemku č. parc. 54, nestarali, a spornost pozemku do roku 2013 nikdo nevyvolal, což ostatně vyplývá i z protokolů o vytyčení hranice pozemků, jichž se zúčastňovaly obě strany. Žalovaní až do oznámení výsledků digitalizace neuplatňovali k předmětnému pozemku své vlastnické právo. Pokud se týká užívání, lze za ně považovat nejen například sekání, vyřezávání křovin apod., ale i skladování haraburdí, nebo vypouštění zvířat, jak tvrdila 1. žalovaná.
13. Soud tedy uzavřel, že žalobci část pozemku nyní označenou jako pozemek č. parc. [číslo] o výměře 92 m2, jak je tento pozemek uveden v geometrickém plánu, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, nepřetržitě užívali více než 10 let počítáno od jejich nabytí převody a přechody v roce 1983, resp. 1984, minimálně od zrušení práva užívání v roce 1991 až do listopadu roku 2013 s tím, že byli přesvědčeni, že jsou vlastníky této části pozemku, který byl původně součástí pozemku č. parc. 54, kteréžto přesvědčení odvozovali do nabývacích titulů, aniž by bylo jejich právo ze strany žalovaných zpochybňováno, nebo mohli sami nabýt pochybností, že jim toto právo nesvědčí. Tento pozemek byl od sousedního pozemku strany žalované oddělen v terénu jasně zřetelnou hranicí, kterou tvořila kamenná zídka a původně dřevěný, posléze drátěný plot, jehož zbytky se zachovaly dosud, jakož se částečně zachovaly kamenné sloupky staré více než 100 let, které jsou stále na svém místě a s nimiž se nehýbalo.
14. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) učení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
15. Jelikož v katastru nemovitostí je pro předmětnou část pozemku č. parc. [číslo] zapsáno spoluvlastnické právo žalovaných, mají žalobci naléhavý právní zájem na požadovaném určení.
16. Jelikož k nabytí vlastnického práva žalobci vydržením mělo dojít před 1. 1. 2014, posuzoval soud uplatněný nárok podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“), a to s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.
17. Podle § 132 odst. 1 obč. zák. vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.
18. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle odst. 3 tohoto ustanovení do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.
19. Podle § 129 odst. 1 obč. zák. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.
20. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. 21. [část obce] víra je psychický stav držitele, který se domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Skutečnost, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Držitel není„ vzhledem ke všem okolnostem“ v dobré víře v případě, že je sice subjektivně přesvědčen, že mu věc anebo právo patří, avšak při zachování obvyklé opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 10. 2015 sp. zn. 22 Cdo 3537/2013, toto a všechna další níže citovaná rozhodnutí pramen ASPI).
22. Při zvažování otázky, zda osoba byla se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem drženého pozemku, je třeba přihlédnout i k tomu, že pozemky byly pod společným oplocením a dále i k postoji původního vlastníka části sousední parcely; pokud léta její užívání držitelem trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho parcely (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 5. 2011 sp. zn. 22 Cdo 2724/2009).
23. Způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva je i pozemek, který je částí parcely (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 11. 1999 sp. zn. 22 Cdo 837/98).
24. Vlastnické právo k pozemku nabude vydržením osoba, která kdykoliv po 1. lednu 1992 splní podmínky stanovené § 134 obč. zák., přičemž do vydržecí doby se započítává i doba, po kterou měl oprávněný držitel pozemek v nepřetržité držbě před 1. lednem 1992 (viz rozhodnutí Nevyššího soudu ČR ze dne 6. 10. 2015 sp. zn. 22 Cdo 3512/2013).
25. Lze vydržet vlastnické právo k části sousedního pozemku v situaci, kdy se nabyvatel pozemku mýlí o průběhu vlastnické hranice, v důsledku čehož se chopí i držby (části) sousedního pozemku, o němž se domnívá, že je součástí pozemku, který ve skutečnosti měl nabýt. Rozhodnými pro posouzení dobré víry držitele jsou v tomto případě okolnosti, které doprovázely nabytí vlastnického práva a s tím související držby části sousedního pozemku, kdy je třeba posoudit, zdali nabyvatel věděl či vzhledem k okolnostem vědět měl, kudy vede vlastnická hranice v terénu. Roli při posouzení dobré víry hraje zejména otázka znatelnosti vlastnické hranice v terénu, například existence hraničních bodů, plotu či zdi (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2017 sp. zn. 22 Cdo 1886/2017).
26. Plot mezi pozemky podle obecné zkušenosti svědčí o tom, že tvoří jeho hranice. Jeho umístění ovšem není výlučným hlediskem pro posouzení dobré víry držitele (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2015 sp. zn. 22 Cdo 4822/2014).
27. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a podle výše citovaných právních předpisů a ve shodě s výše uvedenými judikatorními závěry Nejvyššího soudu ČR, dospěl soud k závěru, že žalobcům se podařilo prokázat, že byli v dobré víře o tom, že na základě nabývacích titulů nabyli do svého spoluvlastnictví i pozemek č. parc. 54, který užívali celý, tedy až k historické hranici tvořené dnes již torzem kamenné zídky a zbytky kamenných sloupků až do roku 2014, kdy neměřičským záznamem byl tento pozemek rozdělen na pozemek č. parc. [číslo] a na pozemek č. parc. [číslo], přičemž tato jejich dobrá víra trvala od roku 1983, resp. 1984, minimálně však od zrušení práva užívání v roce 1991, až do listopadu 2013. Tedy zákonná vydržecí doba deseti let tak nepochybně uplynula nejpozději dnem 15. 4. 2001. Žalobci po celou dobu neměli žádný kvalifikovaný důvod pochybovat o tom, že jim celý pozemek č. parc. 54 patří tak, jak jej nabývali a nabyli a jak jej v celém jeho rozsahu nerušeně užívali až do listopadu roku 2013. Naopak dlouholetým nerušeným užíváním, opakovaným měřením za účasti a bez námitek obou stran, hranicí patrnou v terénu i chováním strany žalované byli utvrzováni v tom, že tomu tak skutečně je. S ohledem na všechny uvedené skutečnosti tedy soud uzavřel, že žalobci splnili zákonné podmínky ustanovení § 134 obč. zák. a vydržením se stali podílovými spoluvlastníky části pozemku č. parc. [číslo] nyní označené jako č. parc. [číslo] v katastrálním území Utín. Žaloba tak byla podána důvodně a po právu, a soud proto žalobě zcela vyhověl.
28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 150 o. s. ř. Žalovaní nebyli ve věci úspěšní, proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Soud však nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ani úspěšným žalobcům, a to ze zvlášť zřetele hodného důvodu spočívajícího v okolnostech daného případu. Základ sporu o předmět této věci totiž vznikl ne přímo vinou účastníků, ale chybou pracovníka katastrálního úřadu spočívající v tom, že z evidence se ztratil pozemek PK 69, který byl včleněn do pozemku č. parc. 54, a který byl následně katastrálním úřadem rozdělen na pozemky č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo]. Proto soud považuje za spravedlivé, aby si obě procesní strany nesly náklady každá ze svého.