3 C 15/2023 - 192

Rubrum

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Matějem Dobešem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o určení vlastnického práva a věcných břemen takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastnicí stavby bez čísla popisného a evidenčního na pozemku parcelní číslo st. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře [Anonymizováno] m2, v obci [adresa], katastrálním území [adresa], zapsané na listu vlastnictví číslo [hodnota].

II. Žaloba se zamítá co do určení věcného břemene užívání pozemku parcelní č. st. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře [Anonymizováno] m2, pozemku parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ostatní plocha, o výměře [Anonymizováno] m2, pozemku parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ostatní plocha, o výměře [Anonymizováno] m2, a pozemku parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ostatní plocha, o výměře [Anonymizováno] m2, všech v obci [adresa], katastrálním území [adresa], všech zapsaných na listu vlastnictví číslo [hodnota].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 76 344,95 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám jeho zástupkyně.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 2. 2023 se žalobkyně domáhala určení věcných břemen užívání v bodě II. výroku označených pozemků (dále též jen „pozemku parcelní č. st. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]“, „pozemků“ nebo „sporných pozemků“) z důvodu mimořádného vydržení, neboť je vlastnicí sportovního areálu (dále též „sportoviště“ nebo „dětského hřiště“ apod.), umístěného mimo jiné částečně na těchto pozemcích, jehož výstavba proběhla v akci Z – dětské hřiště [adresa] v letech [Anonymizováno] až [Anonymizováno], a to v souladu s rozhodnutím o povolení stavby ze dne 29. 8. 1988 a kolaudačním rozhodnutím ze dne 28. 4. 1989, která však nelze doložit, neboť listiny se nedochovaly, kdy stavebníkem byl [právnická osoba] [adresa], tedy právní předchůdce žalobkyně. Sportoviště nelze užívat bez sporných pozemků a žalobkyně využívá dětské hřiště již od roku 1989, doba pro mimořádné vydržení práv odpovídajících věcným břemenům užívání pozemků jako dětského hřiště tedy uplynula, a žalobkyni svědčí navíc právní titul a dobrá víra. Žalobkyně dále uvedla, že rodina [jméno FO] získala pozemky v rámci přídělu po druhé světové válce v roce 1946, v roce 1975 prodala rodinný dům č. p. [Anonymizováno] v obci [adresa] rodině Hlouškových a součástí prodeje byly i pozemky, které jsou předmětem tohoto sporu, v roce 1993 rodina [jméno FO] podala žalobu na určení neplatnosti části kupní smlouvy, a rozsudkem ze dne 26. 1. 1995, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 6. 4. 1995, Okresní soud ve Svitavách žalobě vyhověl, takže rodina [jméno FO] nabyla pozemky zpět do svého vlastnictví. Žalovaný je vlastníkem pozemků přibližně 7 let, neboť je synem předchozí vlastnice [jméno FO]. Žalobkyně konečně poukázala na to, že v roce 2000 proběhla obnova katastrálního operátu, když na původních pozemcích parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] vznikly pozemky, které jsou předmětem sporu.

2. Žalovaný nárok neuznal, ale učinil nesporným, že je vlastníkem pozemků na základě žalobkyní vylíčeného životního děje, že pozemky vznikly na původních pozemcích parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jakož i to, že na pozemku parcelní č. st. [Anonymizováno] se skutečně nachází stavba – chata, jejíhož vlastníka nelze z katastru nemovitostí určit, ale vzhledem k tomu, že se ke stavbě nedochovala dokumentace, není jasné, kdy byla postavena, zda byla postavena se souhlasem vlastníka pozemku, nebo zda jde o černou stavbu, která nikdy nebyla zkolaudována, a žalobkyně věděla nebo musela vědět o tom, že jde o stavbu na cizím pozemku, nadto zřejmě postavenou bez souhlasu vlastníka pozemku. Pokud s užíváním pozemků souhlasila rodina Hlouškových, tak se žalobkyně musela dozvědět o tom, že užívá pozemky protiprávně, v roce 1995, kdy soud určil vlastnictví [jméno FO], která již souhlas se stavbou nevyjádřila, držba žalobkyně tedy není pravá, řádná, ani poctivá, proto žalovaný navrhoval, aby soud žalobu zamítl. Pokud jde o rozsah užívání pozemků, tak žalovaný uvedl, že žalobkyně využívá pozemek parcelní č. st. [Anonymizováno], na kterém stojí nezapsaná stavba – chata, a dále malý kus pozemku parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], na kterém se nachází posezení před chatou, ale zbývající část pozemku parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze strany žalobkyně nijak využívána ani udržována není, a totéž platí o zbývajících pozemcích, které nejsou ze strany obce nijak využívány ani spravovány, neboť mimo chaty a posezení se na pozemcích žádné sportoviště nenachází. Žalovaný konečně uvedl, že po celou dobu od roku 1995 neobdržel žádný vlastník pozemků žádnou finanční kompenzaci, žalobkyni se tedy na jejich úkor dostalo bezdůvodného obohacení.

3. Žalobkyně doplnila, že pokud celou dobu od roku 1995 neobdrželi současný vlastník ani jeho právní předchůdkyně žádnou kompenzaci, je tomu tak proto, že ani o žádnou nežádali, žalobkyně tedy mohla předpokládat souhlas s užíváním, a odmítla tvrzení, že by se bezdůvodně obohatila. Pokud jde o námitku, že žalobkyně musela vědět, že užívá cizí pozemky minimálně od roku 1995, tak žalobkyně namítala, že v případě mimořádného vydržení se dobrá víra nezkoumá, ale zkoumá se toliko doba trvání a rozsah užívání. Konečně námitka, že žalobkyně některé pozemky neužívá, není podle žalobkyně pravdivá, neboť bez těchto pozemků sportoviště reálně užívat ani nelze.

4. Podáním doručeným soudu dne 23. 1. 2024 žalobkyně rozšířila žalobu o určení vlastnického práva v bodě I. výroku označené stavby – chaty, která nese místní označení [adresa], a která se nachází na pozemku parcelní č. st. [Anonymizováno], neboť žalovaný stavbu nevybudoval, ani neužíval, a vlastnické právo žalobkyně k dané nemovitosti zapsáno nebylo, ačkoli od počátku zapsáno být mělo; soud rozšíření připustil žaloby na jednání konaném dne 5. 3. 2025.

5. Žalovaný konečně doplnil, že v minulosti existoval nájemní vztah mezi vlastníkem pozemků a Městským národním výborem ve [adresa], potažmo právním nástupcem městem [adresa], jak je patrné z předložených listin, a že v roce 1995 se město [adresa] vzdalo užívacího práva. Jestliže bylo právnímu předchůdci žalovaného umožněno užívat pozemky na základě nájmu, nemohlo být po ukončení nájmu město [adresa] ani obec [adresa] poctivým držitelem.

6. Ze shodných tvrzení stran vzal soud za prokázané, že na původních pozemcích parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] vznikly pozemky, které jsou předmětem tohoto sporu, a že rodina [jméno FO] získala pozemky v rámci přídělu po druhé světové válce v roce 1946.

7. Z notářského zápisu Státního notářství ve [adresa] ze dne 17. 1. 1975 (na č. l. 23, 24 a 62 spisu) vzal soud za prokázané, že rodina [jméno FO] převedla vlastnické právo k pozemkům na rodinu Hlouškových.

8. Z oznámení o zahájení stavebního řízení ze dne 27. 9. 1988 (na č. l. 107 spisu), z oznámení o zahájení kolaudačního řízení a pozvání k ústnímu jednání ze dne 20. 4. 1989 (na č. l. 85 a 106 p. v. spisu), z protokolu ze dne 28. 4. 1989 (na č. l. 84 a 108 p. v. spisu), z technické zprávy (na č. l. 86 a 106 spisu), z nákresu projektu (v přílohové obálce na č. l. 87 spisu), jakož i ze svědecké výpovědi projektanta stavby (kterou soud podrobněji hodnotí dále) vzal soud za prokázané, že v období let 1988 až 1989 proběhla akce Z – dětské hřiště [adresa] (akce Z nebo též akce „Z“ byly neplacenou pracovní činností obyvatel, obvykle v místě bydliště – pozn. soudu), ve které [právnická osoba] [adresa] nechal vybudovat areál odpovídající nákresu projektu (v přílohové obálce na č. l. 87 spisu – legenda k jednotlivým objektům na nákresu je součástí revizní zprávy na č. l. 86 a 106 spisu), který na pozemky, které jsou předmětem tohoto sporu, zasahovala částečně, a to stavbou chaty a volejbalového hřiště (ostatní objekty byly postaveny mimo plochu sporných pozemků); v protokolu se rovněž uvádí, že stavba byla povolena rozhodnutím ze dne 29. 8. 1988, a že kolaudační rozhodnutí bude vydáno dne 28. 4. 1989, ale tato rozhodnutí nebyla soudu předložena, a z usnesení o zastavení kolaudačního řízení ze dne 23. 6. 2020 (na č. l. 123 spisu), vzal soud za prokázané, že kolaudační rozhodnutí, stavební povolení, ani kompletní projektová dokumentace se nedochovaly. Stavbu chaty dále dokládá zpráva o pravidelné revizi elektrického zařízení (na č. l. 82 spisu), ale tato listina je až z roku 1994; soud vzal z této listiny za prokázané, že v období od 25. 2. 1994 do 16. 3. 1994 provedl revizní technik [jméno FO] revizi elektrického zařízení stavby, označené jako chata [adresa]. Z karet majetku vč. odpisů (na č. l. 161 p. v. spisu) a z listiny (na č. l. 162 spisu) potom vzal soud za prokázané, že žalobkyně eviduje chatu jako majetek obce minimálně od roku 1999.

9. Z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 26. 1. 1995, č. j. 7 C 1026/93-42, (na č. l. 21, 38 p. v. a 58 spisu) vzal soud za prokázané, že soud zrušil část kupní smlouvy ze dne 14. 1. 1975, na jejímž základě rodina [jméno FO] převedla vlastnické právo k pozemkům na rodinu Hlouškových, že tento rozsudek nabyl právní moci dne 6. 4. 1995, a že rodina Hlouškových, která vystupovala v řízení na straně žalované, souhlasila se zrušením části kupní smlouvy, neboť o svém vlastnictví sporných pozemků ani nevěděla.

10. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 30. 5. 1995 (na č. l. 151 spisu) vzal soud za prokázané, že [právnická osoba] [adresa] byl zapsaný jako nájemce sporných pozemků, a z hlášení změn ze dne 30. 6. 1995 (na č. l. 152 spisu) vzal soud za prokázané, že město [adresa] požádalo o zrušení tohoto zápisu, neboť pozemky přestalo užívat.

11. Z usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17. 10. 1995, č. j. D 699/95-10, vzal soud za prokázané, že ve věci projednání dodatečného dědictví po [jméno FO] nabyla sporné pozemky do vlastnictví jako jediná dědička [jméno FO], a že toto usnesení nabylo právní moci dne 14. 11. 1995.

12. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 28. 1. 2004 (na č. l. 17 a 107 p. v. spisu) vzal soud za prokázané, že jako vlastnice pozemků byla k tomuto datu zapsána [jméno FO].

13. Z darovací smlouvy ze dne 31. 5. 2018 (na č. l. 49 spisu) a z výpisu z katastru nemovitostí k datu 7. 8. 2019 (na č. l. 18 spisu) vzal soud za prokázané, že [jméno FO] a žalovaný uzavřeli darovací smlouvu ze dne 31. 5. 2018, na jejímž základě žalovaný nabyl vlastnické právo ke sporným pozemků ke dni 5. 6. 2018.

14. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 15. 5. 2023 (na č. l. 43 spisu) vzal soud za prokázané, že současným vlastníkem pozemků je žalovaný.

15. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.

16. Z místního šetření, které se konalo na místě samém dne 21. 6. 2024, vzal soud za prokázané, že na pozemku parcelní č. st. [Anonymizováno] se stále nachází chata [adresa], která byla postavena v akci Z, a že na pozemku parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (tj. okolo chaty) se nachází (jen) přilehlé travnaté prostranství, zahrnující ohniště, několik zapuštěných lavic a stolů, a severně od chaty potom (jako na nákresu projektu na č. l. 87 spisu) plocha, která zřejmě původně sloužila jako volejbalový kurt; soud vzal rovněž za prokázané, že na pozemcích parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] se žádné zařízení nenachází, rostou zde pouze listnaté stromy a keře, přičemž nejde o lesopark, ale spíše o hustý, nekultivovaný, se zbytkem areálu nijak nesouvisející les s vyšlapanou pěšinou, která vede k místu, které zřejmě slouží jako neumělé ohniště, a na jednom místě s velmi krátkou, vyježděnou pěšinou, kterou místostarostka obce označila jako motokrosovou dráhu; toto označení je nadnesené, ale nelze mu upřít důvodnost potud, že tato pěšina zjevně vznikla ježděním.

17. Na jednání konaném dne 5. 3. 2025 soud vyslechl starostu žalobkyně [jméno FO] (úplný přepis se nachází na č. l. 187 p. v. spisu), který vypovídal jako účastník řízení, ale vypovídal spontánně a jeho výpověď byla vyvážená, když vedle skutečností svědčících ve prospěch žalobkyně uváděl i skutečnosti svědčící v její neprospěch, proto soud neměl důvod pochybovat o pravdivosti jeho výpovědi, a vzal z ní za prokázané, že nejpozději okolo roku 2000 panovalo v obci povědomí o tom, že pozemky, které jsou předmětem sporu, byly navráceny původním vlastníkům, a že již od roku 2000 probíhala opakovaně jednání mezi matkou žalovaného a žalovaným na jedné straně a starostou obce, případně zastupitelstvem obce na straně druhé ohledně možné směny pozemků, jejich prodeji nebo pronájmu, ale tato jednání nikdy nevedla k žádnému výsledku, a že žalovaný opakovaně upozorňoval na to, že pozemky jsou jeho vlastnictvím, ale nepožadoval žádnou finanční kompenzaci za jejich užívání, ani v tomto užívání obci žádným způsobem nebránil; soud vzal z tohoto výslechu rovněž za prokázané, že žalovaný se podílel na údržbě pozemků nejméně tím, že provedl prořez v roce 2019.

18. Na jednání konaném dne 5. 3. 2025 soud vyslechl rovněž svědka [jméno FO], bývalého zaměstnance [právnická osoba] [adresa] (svědek uvedl, že [právnická osoba] [adresa], ale ten vznikl až později – pozn. soudu) a projektanta akce Z – dětského hřiště [adresa], který vypovídal o průběhu akce, a soud neměl důvod pochybovat o pravdivosti jeho výpovědi, neboť nevypověděl nic, co by výrazně prospívalo některé ze stran, a výpověď nebyla v rozporu s jinými důkazy, proto z ní vzal soud za prokázané, že původně se na sporných pozemcích začala tvořit černá skládka (pneumatiky, kusy železa, vyvezené zbytky betonu a všeho možného) a zároveň obec neměla místo, kde by mohla pořádat obecní akce, proto občanský výbor navrhl, aby se v prostoru skládky vybudovalo klidné místo, kde by se mohli scházet lidé včetně dětí, návrh prošel zastupitelstvem a odbor, ve kterém měl svědek na starosti investice, dostal pokyn, aby provedl opatření k tomu, aby se stavba uskutečnila; příprava projektu a přípravné práce započaly v roce 1988, součástí projektu byla i chata; projekt se realizoval, o čemž se svědek přesvědčil tím, že stavbu dozoroval.

19. Podle § 987 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

20. Podle § 988 odst. 1 obč. zák. držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

21. Podle § 990 obč. zák. držbu lze nabýt bezprostředně tím, že se jí držitel ujme svou mocí. Bezprostředně se držba nabývá v rozsahu, v jakém se jí držitel skutečně ujal (odstavec 1). Držbu lze nabýt odvozeně tím, že dosavadní držitel převede svou držbu na nového držitele, nebo tím, že se nový držitel ujme držby jako právní nástupce dosavadního držitele. Odvozeně se nabývá držba v rozsahu, v jakém ji měl dosavadní držitel a v jakém ji na nového držitele převedl (odstavec 2).

22. Podle § 993 obč. zák. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

23. Podle § 994 obč. zák. má se za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.

24. Podle § 1089 obč. zák. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví (odstavec 1). Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby (odstavec 2).

25. Podle § 1090 obč. zák. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou (odstavec 1). Nabyl-li zůstavitel nepravou držbu, nemůže vlastnické právo vydržet ani jeho dědic, i kdyby držel poctivě. To platí obdobně i pro všeobecného právního nástupce právnické osoby (odstavec 2).

26. Podle § 1091 odst. 2 obč. zák. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

27. Podle § 1092 obč. zák. do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

28. Podle § 1095 obč. zák. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

29. Podle § 1096 odst. 2 obč. zák. při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

30. Podle § 1260 odst. 1 věty I obč. zák. služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena.

31. Podle § 3066 obč. zák. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

32. Budiž předesláno, že městské národní výbory (MěNV) byly zřízeny zákonem č. 4/1945 Sb., o volbě a pravomoci národních výborů, že hospodařily s národním majetkem, a že na základě zákona č. 69/1967 Sb., o národních výborech, došlo ke sloučení obce [adresa] s městem [adresa] ke dni 1. 1. 1976, takže obec [adresa] spadala do působnosti [právnická osoba] [adresa] (MěNV [adresa]); zákonem č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), převzaly pravomoc hospodařit s majetkem obce, a zákonem č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona, tj. ke dni 24. 5. 1991, přešly věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni 23. 11. 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce, pokud obce s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily, jakož i věci z vlastnictví České republiky, s nimiž začaly obce hospodařit po tomto dni způsobem obdobným právu hospodaření, jestliže s nimi takto hospodařily ke dni účinnosti tohoto zákona.

33. Budiž rovněž předesláno, že k mimořádnému vydržení se vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby – v případě nemovité věci trvající 20 let, a aby nebyl držiteli prokázán nepoctivý úmysl. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, představované např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1074/2024, podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba podle § 992 odst. 1 obč. zák., ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele, který se ujal držby v přesvědčení, že nepůsobí nikomu újmu, přičemž důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Nepoctivým ve smyslu § 1095 obč. zák. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 obč. zák.). Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí držby bylo úmyslně nepoctivé (nemorální) v obecném smyslu. Obratem „při nabytí a výkonu držby“ je míněno, že nikoliv nepoctivý úmysl při uchopení držby se nemůže změnit během výkonu držby takto uchopené v úmysl „nikoliv poctivý“ (a naopak); posouzení poctivosti držitele je v zásadě na úvaze soudů v nalézacím řízení, která musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená.

34. Pokud jde o tu část předmětu řízení, ve které se žalobkyně domáhala určení vlastnického práva nezapsané stavby na pozemku parcelní č. st. [Anonymizováno], vzal soud za prokázané, že tato stavba, která nese místní název chata [adresa], byla postavena Městským národním výborem Svitavy v akci Z – dětské hřiště [adresa] v letech 1988 až 1989, a stala se vlastnictvím státu na základě obecných principů občanského práva, neboť stavebníkem byl národní výbor; na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, potom s účinností ke dni 24. 5. 1991 nabyla vlastnické právo ke stavbě žalobkyně, neboť hospodařila s tímto majetkem jednak ke dni 23. 11. 1990, jednak ke dni 24. 5. 1991. Žalovaný sice neuznal vlastnické právo žalobkyně a navrhoval, aby soud žalobu v tomto rozsahu zamítl, ale nevylíčil vlastní verzi skutkového děje, ani netvrdil, že je vlastníkem stavby. Provedené důkazy, zejména listiny uvedené v bodě 8. odůvodnění, svědecká výpověď projektanta stavby, jakož i místní šetření na místě samém, vyloučily jakékoli pochybnosti o tom, že chata na pozemku parcelní č. st. 203 je stavbou, která byla postavena právním předchůdcem žalobkyně ve výše uvedené akci, proto soud určil, že žalobkyně je její vlastnicí, jak je uvedeno v bodě I. výroku.

35. Pokud jde o tu část předmětu řízení, ve které se žalobkyně domáhala určení věcných břemen, tak z provedeného dokazování, zejména z listin uvedených v bodě 8. odůvodnění, ale i z místního šetření, vzal soud za prokázané, že žalobkyně ani její právní předchůdce nikdy neužívali prostory lesa; tyto pozemky, tedy pozemky parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nijak nesouvisejí s areálem hřiště, případně s areálem chaty [adresa], ani s nimi nikdy nesouvisely (vyšlapaná nebo vyježděná pěšina dokládá, že na pozemky občas někdo zavítá, nedokládají však trvalé a opakované užívání pozemků žalobkyní ani jejím právním předchůdcem), žaloba je tedy v této části nedůvodná.

36. Pokud jde o zbytek předmětu řízení, ve kterém se žalobkyně domáhala určení věcných břemen užívání pozemků parcelní č. st. [Anonymizováno] a parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], tak z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně i její právní předchůdce užívali tyto pozemky v celém rozsahu, neboť na pozemku parcelní č. st. [Anonymizováno] se nachází chata [adresa], která je majetkem žalobkyně, a předtím s ní jako s majetkem státu hospodařil její právní předchůdce (k tomu srov. důvody bodu I. výroku výše), a na pozemku parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] se nachází přilehlé travnaté prostranství (včetně zařízení podle bodu 21. odůvodnění – např. ohniště nebo sezení), bez kterého by skutečně nebylo lze ani chatu smysluplně provozovat, a že tak činili již od roku 1989, k případnému uplynutí dvacetileté vydržecí doby tedy mohlo dojít v roce 2009, k mimořádnému vydržení potom ke dni 1. 1. 2019 (srov. § 3066 obč. zák.).

37. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani netvrdila, že držba se zakládá na právním důvodu, a případné rozhodnutí o povolení stavy a rozhodnutí o její kolaudaci, jejichž obsah nebyl v řízení prokázán, by takovým právním důvodem zřejmě ani nebyla, zabýval se soud otázkou, zda držba žalobkyně a jejího právního předchůdce byly držbami pravými, neboť jen taková držba mohla vést k mimořádnému vydržení.

38. Městskému národnímu výboru [adresa], hospodařícímu s majetkem státu na území obce [adresa], který zadával vypracování projektové dokumentace dětského hřiště v akci Z a žádal o povolení stavby a o její následnou kolaudaci, je zapotřebí přičítat vědomí o tom, co patřilo, nebo nepatřilo do majetku státu na území obce [adresa], zejména zda do tohoto majetku patřily pozemky, na nichž plánoval výstavbu dětského hřiště, a v řízení bylo prokázáno, že pozemky žalovaného nepatřily do majetku státu, ale patřily rodině Hlouškových, tedy nelze než důvodně předpokládat, že jejich vlastnické právo bylo v evidenci nemovitostí vyznačeno (opak nebyl v řízení ani tvrzen), právní předchůdce žalobce měl právní zájem do evidence nemovitostí nahlížet (srov. § 9 zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, ve znění účinném do 31. 12. 1992), a zcela nepochybně tak i učinil, neboť si nelze představit, že naplánoval a provedl stavbu, aniž se kdykoli zajímal o to, kdo je vlastníkem pozemků, na kterých byla stavba provedena. Soudu se nepodařilo objasnit, zda [právnická osoba] [adresa] užíval pozemky se svolením vlastníků (tomu nasvědčoval výpis z katastru nemovitostí ze dne 30. 5. 1995, ve kterém byl [právnická osoba] [adresa] zapsaný jako nájemce, a hlášení změn ze dne 30. 6. 1995, ve kterém město [adresa] žádalo o zrušení tohoto zápisu, neboť pozemky přestalo užívat), nebo bez tohoto svolení (tomu nasvědčovalo vyjádření vlastníků v řízení vedeném u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kteří shodně uvedli, že nevěděli, že jsou vlastníky), neboť důkazy si vzájemně odporovaly, ale nebylo to ani podstatné, neboť v každém případě právní předchůdce žalobkyně věděl, že pozemky jsou v soukromém vlastnictví, takže jeho držba nebyla pravou, ale nepravou držbou podle § 933 obč. zák., která nikdy nemohla vést k vydržení, a která se nezapočte jeho právní nástupkyni (k tomu srov. § 1096 odst. 2 obč. zák.).

39. Žalobkyně se stala právním nástupcem [právnická osoba] [adresa] v roce 1991, a její držba zpočátku nemusela trpět nedostatky, kterými trpěla držba jejího právního předchůdce, ale v řízení bylo prokázáno, že nejpozději v roce 2000 panovalo mezi obyvateli obce povšechné povědomí o tom, že pozemky mají nového vlastníka, které je zapotřebí přičítat i žalobkyni, která se pravděpodobně dozvěděla o této skutečnosti mnohem dříve, a že minimálně od tohoto roku započala jednání mezi matkou žalovaného a žalovaným jako novými vlastníky na jedné straně a orgány obce na straně druhé ohledně možného narovnání vzniklého stavu, které nevedlo k výsledku. Držba žalobkyně tedy mohla trvat v období od roku 1991 do roku 2000, tedy přibližně 10 let, následně však nebyla pravou, ale nepravou držbou podle § 933 obč. zák., která nikdy nemohla vést k vydržení, proto soud žalobu v tomto rozsahu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.

40. Polemiku stran ohledně otázky, zda, popř. kdy byly pozemky vedeny v územním plánu obce jako veřejná prostranství nebo občanská infrastruktura – tělovýchovná a sportovní zařízení, případně zda, popř. kdy byl v katastru nemovitostí zapsán způsob využití pozemků jako sportovišť nebo rekreačních ploch, považoval soud za bezpředmětnou.

41. K procesnímu stanovisku žalobkyně soud doplňuje, že vlastnické právo a jeho ochrana je základním pilířem občanského práva; vydržení je výjimečným případem prolomení ochrany vlastnického práva, který má své opodstatnění, ale ani v případě mimořádného vydržení nelze odhlížet od konkrétních okolností případu. Právní názor, že v případě mimořádného vydržení by se měla zkoumat pouze doba užívání a jeho rozsah, neodpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, ani znění zákona. Konečně klade-li žalobkyně k tíži žalovaného, že jí nebránil v tom, aby užívala jeho pozemky, tak zjevně opomíjí, že užívat věc je vlastníkovo právo, nikoli povinnost, a přenechat věc k užívání jinému nebo mu v tom nebránit je rovněž vlastníkovo právo; tím, že tak činí, vykonává vlastnické právo, a nelze mu v tomto směru ničeho vytýkat.

42. Podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném do 31. 12. 2024, tarifní hodnota jedné pětiny předmětu sporu činila 50 000 Kč (tedy celkem 250 000 Kč), a podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, tarifní hodnota jedné pětiny předmětu sporu činí 113 000 Kč (tedy celkem 565 000 Kč), takže v každém případě byla žalobkyně úspěšná co do 20 % předmětu sporu (určení vlastnického práva), žalovaný má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) v rozsahu 60 %, které sestávají z nákladů právního zastoupení ve výši 127 241,59 Kč (z tarifní hodnoty 250 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, odměna za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 15. 5. 2023, účast na jednání konaném dne 15. 2. 2024, jednání s protistranou, sdělení o průběhu mimosoudního jednání ze dne 15. 4. 2024, účast na místním šetření konaném dne 21. 6. 2024, vyjádření k místnímu šetření ze dne 5. 11. 2024 a účast na jednání konaném dne 13. 11. 2024) podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a i) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, ve výši 90 024 Kč vč. DPH (tj. 9 300 Kč bez DPH za 1 úkon právní služby) a paušální částka za 8 úkonů právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, ve výši 2 904 Kč vč. DPH (tj. 300 Kč za 1 úkon právní služby), z tarifní hodnoty 565 000 Kč podle § 9 odst. 4. písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, odměna za 2 úkony právní služby (vyjádření ve věci samé ze dne 20. 1. 2025 a účast na jednání konaném dne 5. 3. 2025) podle § 11 odst. 1. písm. d) a g) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, ve výši 25 603,60 Kč vč. DPH (tj. 10 580 Kč bez DPH za 1 úkon právní služby) a paušální částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, za 2 úkony právní služby ve výši 1 089 Kč vč. DPH (tj. 450 Kč za 1 úkon právní služby), cestovné na trase [adresa] (146 km) v celkové výši 4 495,97 Kč vč. DPH (třikrát účast na jednání), cestovné na trase [adresa] (154 km) ve výši 1 310,02 Kč vč. DPH (účast na místním šetření) a náhrada za 10 promeškaných půlhodin strávených cestou ve výši 1 815 Kč vč. DPH]. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému ve lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám jeho zástupkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě III. výroku.

Poučení