3 C 151/2023 - 295

Rubrum

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [Anonymizováno] [Anonymizováno] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění manželů, rozdělení hodnot, které náležely do společného jmění manželů, mezi účastníky a vyplacení vypořádacího podílu, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 162 607,83 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně žalobou domáhala vypořádání společného jmění manželů (dále jen SJM) a rozdělení hodnot, které náležely do společného jmění manželů, mezi účastníky, žalobkyně uvedla, že mezi účastníky sice byla dne [datum] podepsána Smlouva o vypořádání zaniklého společného jmění manželů (dále také jen „Smlouva“), avšak touho smlouvou nebyly vypořádány všechny hodnoty, které náležely do zaniklého SJM účastníků. Účastníci sice ve Smlouvě uvedli, že jejím prostřednictvím je vypořádáno celé SJM účastníků, avšak toto prohlášení se ukázalo nepravdivým. Do SJM patřil v prvé řadě obchodní závod spojený s podnikáním žalovaného, IČ [IČO], neboť žalovaný zahájil podnikání za trvání manželství v roce 2017. Obchodní závod je věcí hromadnou, kterou tvoří jak hmotné, tak nehmotné složky a nelze tak přijmou závěr, že by obchodní závod byl vypořádán v rámci čl. III odst. 3.1. písm. d) Smlouvy. Tento obchodní závod generoval po dobu mezi zánikem SJM a jeho vypořádáním výnos, který však užíval výhradně žalovaný. Jelikož je ale obchodní závod součástí společného jmění manželů účastníků, má žalobkyně nárok na polovinu z těchto výnosů. Dále nebyly vypořádány některé účty účastníků, na kterých byly uloženy prostředky ze SJM, a to spořicí účet vedený na jméno žalovaného u společnosti [právnická osoba]., stavební spoření vedené na jméno žalovaného u společnosti [právnická osoba]. a další bankovní účty a jiné finanční produkty vedené na jméno žalovaného, které nejsou vypořádány dohodou účastníků. Do SJM kromě toho patřily osobní automobily, které nejsou žalobkyni známy, vzhledem k tomu, že žalovaný za trvání manželství opakovaně nakupoval a prodával řadu osobních automobilů a jiných motorových vozidel. Z uvedeného vyplývá, že Smlouvou nebylo vypořádáno veškeré SJM účastníků, zejména nebyl ujednán způsob jejich vypořádání. Obdobnou otázku řešily soudy již v souvislosti s vypořádáním podílového spoluvlastnictví (úprava spoluvlastnictví se podpůrně vztahuje i na společné jmění manželů), a bylo judikováno, že pokud dohoda o vypořádání neobsahuje ujednání o způsobu vypořádání, jde o zdánlivé právní jednání). Žalobkyně byla při uzavírání dohody o vypořádání SJM navíc uvedena v omyl, neboť ve Smlouvě žalovaný uvedl, že touto smlouvou se vypořádává veškeré společné jmění a že žádné jiné peněžní pohledávky než ty, které jsou uvedeny ve smlouvě, v SJM nejsou. Žalobkyně tak měla za to, že další bankovní účty, které by měly být předmětem vypořádání SJM, opravdu neexistují, avšak žalovaný zamlčel, že má uložené peníze na dalších bankovních účtech vedených na jeho jméno. Tyto skutečnosti žalobkyně zjistila až po uzavření Smlouvy. Žalobkyně sice věděla o bankovních účtech u [Anonymizováno], u [Anonymizováno] a u [právnická osoba], avšak při uzavírání Smlouvy se o těchto účtech žalovaný vůbec nezmiňoval, proto žalobkyně předpokládala, že ostatní účty (kromě těch, které byly uvedeny ve Smlouvě) zrušil. Jedná se přitom o omyl vyvolaný lstí vzhledem k tomu, že žalovaný vědomě zakryl majetkové hodnoty náležející do SJM, a o rozpor s dobrými mravy a principem poctivosti právního jednání. Na Smlouvu je proto třeba i z tohoto důvodu pohlížet jako na neplatnou. Z uvedených důvodů je proto možné majetek, který není uveden ve Smlouvě o vypořádání SJM, vypořádat soudně. Žalobkyně navrhla do výlučného vlastnictví žalovaného přikázat následující věci: a) obchodní závod spojený s podnikáním žalovaného IČO [IČO], b) výnosy z obchodního závodu IČO [IČO], za dobu mezi zánikem SJM a jeho úplným vypořádáním, c) práva a povinnosti spojené se spořícím účtem vedeným na jméno žalovaného u společnosti [právnická osoba]., d) práva a povinnosti spojené se stavebním spořením vedeným na jméno žalovaného u společnosti [právnická osoba]., e) práva a povinnosti spojené s dalšími bankovními účty a jinými finančními produkty vedenými na jméno žalovaného, a to včetně zůstatku ke dni zániku společného jmění manželů účastníků, f) osobní automobily a jiná motorová vozila nabytá za trvání manželství. Pokud jde o vypořádací podíl, žalobkyně navrhla, nechť jí žalovaný uhradí vypořádací podíl ve výši dle provedeného dokazování. Ostatní finanční produkty vedené na jméno žalobkyně (investiční spoření [Anonymizováno], penzijní připojištění) nespadají do SJM, jelikož byly založeny před uzavřením manželství.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že uzavřením Smlouvy o vypořádání zaniklého společného jmění manželů již došlo k úplnému vypořádání zaniklého SJM účastníků. Součástí Smlouvy je řada ustanovení, která na takovou vůli stran bez pochyb ukazují: v bodě I. Smlouvy je shodné prohlášení účastníků o tom, že smlouvou vypořádávají veškeré zaniklé SJM, v bodě III. odst. 5 dohody se nachází potvrzení účastníků, že je jim vzájemně znám počet, kvalita, stav a umístění movitých věcí, tento že je mezi nimi nesporný a nepožadují tedy konkrétnější soupis movitých věcí. V bodě IV. 4. se nachází potvrzení obou účastníků o tom, že mimo v dohodě uvedených peněžních pohledávek vůči třetím osobám žádné jiné takové pohledávky nejsou součástí společného jmění; v bodě VI. 1. dohody je uvedeno, že účastníci vůči sobě nemají žádných nároků na vypořádací podíl ze zaniklého společného jmění a oba shodně prohlásili, že ani v budoucnu vůči sobě žádných nároků na vypořádací podíl nebudou uplatňovat a v bodě VIII. 1. prohlásili, že uvedenou dohodou jsou mezi nimi vypořádána zcela a beze zbytku všechna majetková práva a povinnosti společného jmění. Ze znění Smlouvy je tedy zřetelná jednoznačná a vážná vůle stran vypořádat veškerý majetek náležející do SJM. Jakýkoli výklad této Smlouvy musí respektovat zjevnou vůli a základní myšlenku obou stran vypořádat SJM zcela. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by žalobkyně uzavírala Smlouvu v omylu, neboť měla po celou dobu trvání manželství vědomost o tom, že žalovaný podniká jako OSVČ. Vypořádání pracovních pomůcek, nářadí a strojů je upraveno Smlouvou o vypořádání SJM, proto lze mít za tom, že obchodní závod žalovaného byl touto Smlouvou vypořádán. Nelze hovořit ani o vypořádání výnosů z obchodního závodu, které jsou vytvářeny výlučně prací žalovaného. Podle názoru žalovaného byly bankovní účty vedené u [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vypořádány na základě Smlouvy – Pokud jsou ve Smlouvě uvedeny „běžné účty“, je třeba tento pojem vykládat v kontextu celé smlouvy a zejména zjevné vůle a očekávání obou stran o konečnosti a celkovosti vypořádání SJM – z celé komunikace obou stran a úplného znění smlouvy je zřejmé mají být vypořádány veškeré účty znějící na jméno a rodné číslo účastníků. Také osobní automobily spadající do SJM byly vypořádány Smlouvou, a to ať už jmenovitě nebo jako součást zbytkové klauzule dle čl. III. odst. 3.1. písm. d). Pokud je žalovaný evidován jako vlastník v registru vozidel u dalších vozidel domnívá se, že se může jednat o situaci, kdy vozidlo bylo prodáno, avšak nový vlastník přepis vozu nezajistil. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že žalobkyně uzavírala smlouvu v omylu, žalovaný měl za to, že Smlouva, resp. její čl. IV, nemůže být neplatná, jelikož se nejedná o podstatný omyl – jelikož tento by se v její majetkové sféře žádným způsobem neprojevil. Žalovaný navrhl, aby byl v řízení rovněž vypořádáno investiční spoření Amundi, penzijní připojištění a účty žalobkyně.

3. Mezi účastníky byly nesporné následující skutečnosti: Mezi účastníky bylo dne [datum] uzavřeno manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum]. Mezi účastníky byla dne [datum] podepsána Smlouva o vypořádání zaniklého společného jmění manželů.

4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti: Žalobkyně se odstěhovala ze společné domácnosti v druhé polovině listopadu 2019, jak vyplývá ze shodných výpovědí účastníků. Do té doby účastníci vedli společnou domácnost.

5. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil následující skutečnosti: Žalobkyně věděla o tom, že před manželstvím oba účastníci zakládali běžné účty u [právnická osoba], nyní je to Raiffeisenbank, a oba před manželstvím spolu zakládali investiční listy. Potom věděla o tom, že během manželství si žalovaný založil stavební spoření a později si založil účet u [právnická osoba]. Žalobkyně věděla o tom, že žalovaný začal podnikat, nicméně nikdy se nesvěřoval s tím, co všechno k té práci potřebuje. Věděla, že dělá různé práce, někdy vyměňuje okna, někdy dělá sádrokartony, někdy dělá omítky nebo fasádu, všechny stavební práce. Nesděloval žalobkyni, kolik vlastně vydělává. Pouze se někdy pochlubil, že dostal třeba peníze i na ruku mimo fakturu. Žalobkyně uvedla, že vypořádání majetku po rozvodu probíhalo ještě téměř tři čtvrtě roku. Žalobkyně vždy chtěla vypořádat vše, když sepisovali dohodu o vypořádání. Text Smlouvy o vypořádání zaniklého společného jmění ze dne [datum] připravovala tehdejší právní zástupkyně žalobkyně. Soupis majetku, který si vyměňovali, byl sestaven na základě informací, které měla žalobkyně k dispozici. Žalovaný se vždy k tomu seznamu, který si vyměňovali s právními zástupci, vyjadřoval v podstatě tak, že nesouhlasí s přidělenými hodnotami. Tehdy tam přidal, pokud si žalobkyně vzpomíná, pouze notebook, a proto se domnívala, že v tom společném jmění manželů není nic dalšího. Tehdy šlo o velmi náročnou situaci po jejím odchodu ze společné domácnosti, a proto se konkrétně neptala na konkrétní účet. Ani se neptala na podnikání či obchodní závod žalovaného. Pokud je ve Smlouvě uveden „běžný účet“, tak tím měla žalobkyně na mysli účet u [právnická osoba], protože po odchodu ze společné domácnosti v listopadu 2019 jí žalovaný z tohoto účtu posílal peníze na děti. Proto se domnívala, že účet u [právnická osoba] již neexistuje, protože o něm „neměla vůbec žádné ponětí“. Při vypořádání, když si právní zástupci vyměňovali soupisy majetku, se žalovaný o žádném dalším účtu nezmínil, takže předpokládala, že tento účet byl zrušen. Žalobkyně také nepředpokládala, že by měl žalovaný jiný účet, na který by chodily nějaké další příjmy, přičemž věděla, že na účet u [právnická osoba] chodily původně rodičovské dávky. I když tehdy byly poměrně nízké, kolem 8 000 Kč, tyto peníze odcházely na zálohy na domácnost. Proto žalobkyně předpokládala, že po tom, co si mateřskou převedla na svůj vlastní účet po odchodu v listopadu 2019 a žalovaný posílal peníze pouze z [právnická osoba], již žádný jiný účet nemá. K domněnce, že účet již neexistuje žalobkyni vedla situace, kdy žádné transakce nechodily z jiného účtu než z [právnická osoba], proto to považovala za důkaz toho, že účet zrušil. Co se týče spořicího účtu, žalobkyně o něm nevěděla. O stavebním spoření věděla, ale po odchodu ze společné domácnosti jí žalovaný řekl, že stavební spoření zrušil, a tak si myslela, že je zrušené, a proto ho při vypořádání nezahrnula do soupisu. Na otázku, zda se dotazovala, co se stalo s finančními prostředky ze stavebního spoření, žalobkyně uvedla, že si vzpomíná, že žalovaný říkal, že peníze použil na opravu auta. V té době však nepožadovala, aby se tyto prostředky rozdělily. Žalobkyně nepožadovala, aby bylo stavební spoření zahrnuto do dohody o vypořádání společného jmění, protože se domnívala, že je již zrušené. Pokud jde o stavební spoření, žalobkyně uvedla, že veškeré papíry k těmto finančním produktům zůstaly v jejich společné domácnosti v Třebětínské, a proto neměla přístup k informacím o jejich stavu. Vzhledem k tomu, že se chtěla dohodnout na rozvodu, byla to ona, kdo začal sepisovat soupis majetku, ale nemohla požadovat věci, k nimž neměla přístup. Žalovaný měl všechny podklady, proto měl doplnit seznam majetku. S právní zástupkyní se o stavebním spoření bavily, ale podle jejího názoru to měl řešit žalovaný, který měl tyto informace. Žalobkyně nevyžadovala žádné konkrétní informace o podnikání žalovaného ani o jeho obchodním závodu, protože předpokládala, že i on chce vypořádat vše, takže by to do toho seznamu samozřejmě přidal. Žalobkyně věděla, že žalovaný opakovaně nakupoval a prodával vozidla, například [jméno FO], ale o dalších konkrétních vozidlech, jako byl [Anonymizováno], už neměla žádné informace, protože s ním nežila. Proto ji ani nenapadlo dotazovat se, co s těmi auty je. Žalobkyně nepožadovala a nechtěla po žalovaném vypořádání vozidla Volkswagen Passat, i když tušila, že patří do SJM, věděla, že s ním žalovaný jezdí [právnická osoba]. Mohla se rovněž domnívat, že jde o firemní vozidlo nebo že si ho někde půjčil. Mezitím žalovaný prodal Renault Laguna. Žalobkyně si myslela, že to je jediné společné vozidlo. Poté se dozvěděla, že žalovaný vlastní i [Anonymizováno], kterou také chtěla vypořádat. Nicméně v řízení o dětech se dozvěděla z výpisu účtů, které byly zaslány, že si žalovaný za trvání manželství koupil ještě [Anonymizováno]. Tento [Anonymizováno] však, přestože měli seznam věcí, do tohoto seznamu nepřidal. Na další majetkové hodnoty se žalobkyně nezeptala, protože ji žalovaný neustále psychicky týral, neustále jí vulgárně nadával a dovedla si představit, jaká by byla jeho odpověď. Řešili tehdy všechno přes právníky. Žalobkyně neměla tehdy chuť se s žalovaným o takových věcech prostě bavit. S právní zástupkyní se také dohodly, že do vypořádání majetku bude zahrnuto vše, co žalobkyně stoprocentně věděla, že patří do společného jmění. Právní zástupkyně to tehdy měla řešit s právničkou žalovaného, takže žalobkyně se domnívala, že se spolu nějakým způsobem domluvily. Neověřovala si však výsledek tohoto jednání konkrétně, protože bylo rozběhnuté řízení opět o dětech, které pro ni bylo stěžejní.

6. Z účastnické výpovědi žalovaného byly zjištěny následující skutečnosti: S návrhem dohody přišla žalobkyně nebo její advokátka. Jejich návrh měl žalovaný k dispozici, k němu se vyjádřil a rozepsal hodnoty, za kolik a jak co bylo pořízeno. Po spočítání, že to vycházelo záporně nebo negativně, se uzavřela dohoda s tím, že nikdo po nikom nic nebude chtít a že bude klid. Jakmile přišel návrh, žalovaný ho přečetl s tím, že nikdo už po nikom nic nechce a nebude chtít do budoucna. Poté se to podepsalo pro klid, aby to bylo vyřízené. Text dohody připravovala advokátka žalobkyně, která vypracovávala soupis majetku, který chtěli vypořádávat. Žalovaný se k tomu vyjádřil, o věci, v jakých hodnotách jde, a řekl, že pokud si to žalobkyně chce vzít, tak ať si to klidně vezme. O hodnotách a finančních produktech měli oba účastníci přehled. Účty u [právnická osoba] zakládali spolu, zakládala je žalobkyně, pravděpodobně s pomocí její tetičky. Ten spořicí účet, o kterém žalobkyně tvrdila, že o něm nevěděla, byl stejný produkt jako běžný účet u [právnická osoba]. Byly to produkty, které byly součástí jednoho balíčku a byly založeny ve stejný den. Účet u [právnická osoba] měla žalobkyně k dispozici a používala ho pro nákupy. Žalovaný jí na tento účet přeposílal peníze, které chyběly na odchozí platby, protože na doporučení účetní bylo vhodné mít druhý účet. Tento účet byl založen u [právnická osoba] pro podnikání, aby bylo vidět, kam přicházejí peníze z faktur. Žalobkyně věděla o všech penězích, které žalovanému chodily, protože faktury vystavovala žalobkyně. Jelikož žalovaný pracoval často na montážích, žalobkyně měla přehled i o autech a veškerém majetku, protože vše pečlivě řadila do šanonů, ze kterých žalovaný nyní informace nosí. Pokud jde o informace o autech, žalobkyně věděla o všech stoprocentně. Dokonce i o [Anonymizováno], u které byla přítomná, když ji prodávající přivezl. [Anonymizováno] platil otec žalovaného, ale byla napsaná na žalovaného kvůli bonusům na pojištění. Co se týče stavebního spoření, žalovaný má za to, že se o něm se žalobkyní nebavili. Všechno šlo přes advokáty, kteří poslali návrh, ke kterému se vždy vyjádřili. Poté přišla od advokáta žalobkyně informace, že nic nechtějí a posílají smlouvu. Žalovaný uvedl, že ve smlouvě nebylo nic zmíněno o stavebním spoření, protože oba věděli, co každý z nich má, a že se tím vypořádají, aby byl klid. Žalovaný si vůbec nemyslel, že by něco takového mělo být vypořádáno. Žalovaný vybral stavební spoření, jakmile bylo doplaceno, ale přesně si nepamatuje cílovou částku. Žalovaný stále má účet u [právnická osoba] a spořicí účet u [právnická osoba], ale neuváděl to v rámci dohody, protože o těch účtech žalobkyně věděla. Běžný a spořicí účet byly součástí jednoho balíčku a byly založeny ve stejný den. Spořicí účet měl jiné číslo než běžný účet, ale byl v rámci stejného balíčku. „Běžné účty“ uvedené ve Smlouvě, žalovaný považoval za všechny účty, které měli. Žalobkyně měla před manželstvím účet u [právnická osoba], poté si založila účet u [právnická osoba], kde byly běžný a spořicí účet v jednom balíčku. Žalovaný měl svůj účet u [právnická osoba] určený pro faktury. Pojem „běžný účet“ bral jako všechny účty, které měli. Tento výklad s žalobkyní ani s její právní zástupkyní nekonzultoval, protože přišel návrh, který si přečetl, a souhlasil s tím, že nikdo po nikom nic nechce a nebude chtít do budoucna. Dohoda byla podepsána pro klid.

7. Žalobkyně se odstěhovala v druhé polovině listopadu 2019. Od té doby již nebyla v místě původní společné domácnosti. Žalovaný pracoval někdy na plný úvazek, někdy méně. Po celou dobu podnikání, včetně období po listopadu 2019, pracoval různě. Podnikání pozastavil a nyní je zaměstnán. Podnikáním se uživil, i když to občas nebylo snadné. Faktury při podnikání vystavoval žalovaný různě, někdy okamžitě po dokončení práce, někdy později. Pokud se ho žalobkyně zeptala, zda má vystavit fakturu, odpověděl jí ano. Měla tedy přehled o jeho výdělcích během jejich soužití. Všechny peníze za faktury dostával žalovaný na účet. Pokud byl účet vystaven k hotovostní platbě, dostal i peníze v hotovosti. Na přijatou hotovost vystavil vždy daňový příjmový doklad. Žalovaný používal při podnikání nářadí, jako aku vrtačku DeWalt, ruční kladivo, zednickou lžíci a další ruční nářadí, například koště, lopatu a hrábky. Živnost byla pozastavena v roce 2020, ale ještě v roce 2019 byla aktivní. Obchodní závod v rámci smlouvy o vypořádání neuváděl, protože to nepovažoval za obchodní závod, ale za normální práci. V té době byl právně zastoupen.

8. Žalovaný neparkuje v garáži, protože se do ní momentálně nedá vjet, proběhly stavební úpravy, včetně úpravy terénu a vnitřních prostor. Tyto úpravy probíhaly loni. Na pozemku před domem nikdy nezaséval trávník. Při koupi [Anonymizováno] [Anonymizováno] se žalovaný neptal žalobkyně, zda souhlasí s převzetím úvěru, protože nevěděl, kde bydlí. V té době si ještě nevyzvedával děti. Žalobkyně o úvěru nevěděla, protože v té době komunikovali jen sporadicky o dětech. Žalovaný byl vlastníkem Avie, která byla na něj napsaná. Prodával ji, ale smlouvu podepsal jeho otec, který za prodej inkasoval peníze. Žalobkyně byla přítomna, když byla [Anonymizováno] přivezena.

9. Zprávami finančních institucí bylo doloženo, že žalovaný nemá žádné finanční a bankovní produkty u následujících společností: J[právnická osoba]

10. Žalovaný měl u [právnická osoba] vkladní knížku č. [č. účtu] založenou dne [datum], s částkou zůstatku ke dni [datum] ve výši [částka]. Dále měl vedeno u [právnická osoba] stavební spoření č. účtu [č. účtu], jehož zůstatek ke dni [datum] činil [částka], jak vyplývá z výpisu z účtu stavebního spoření. Dne [datum] byl žalovanému vyplacen celý zůstatek prostředků ve výši [částka].

11. Dále měl žalovaný spořicí účet č. [č. účtu] u [Anonymizováno] (dříve [právnická osoba]), který ke dni [datum] vykazoval zůstatek [částka].

12. Na běžném účtu č. [hodnota] u [právnická osoba] měl žalovaný ke dni [datum] zůstatek ve výši [částka].

13. Z registru silničních vozidel bylo zjištěno, že žalovaný nabyl následující automobily za trvání manželství a byl jako jejich vlastník evidován ke dni [datum]: nákladní automobil zn. [Anonymizováno], RZ [SPZ], který nabyl dne [datum], vozidlo zn. [jméno FO] pickup, RZ [SPZ], u kterého byl žalovaný evidován jako vlastník od [datum] do [datum]; vozidlo zn. [jméno FO] [jméno FO], RZ [SPZ], které žalovaný vlastní od [datum]; motocykl RZ [SPZ], který žalovaný vlastnil od [datum] do [datum]; vozidlo RZ [SPZ], u kterého byl evidován jako vlastník od [datum] do [datum] a vozidlo zn. [jméno FO] [Anonymizováno], RZ [SPZ], u kterého je žalovaný evidován jako vlastník od [datum]. Dále byl žalovaný evidován jako vlastník dalších 5 vozidel, které nevyhovují výše uvedenému časovému vymezení.

14. Soud zjistil ze Smlouvy o vypořádání zaniklého společného jmění manželů ze dne [datum] následující skutečnosti: V článku III. smlouvy účastníci shodně prohlásili, že do výlučného vlastnictví žalovaného připadají movité věci nabyté za trvání manželství, konkrétně motorka [Anonymizováno], osobní automobil [Anonymizováno], [Anonymizováno] a další movité věci, které se nacházejí v domě na adrese [adresa]. Žalobkyni podle smlouvy připadly veškeré movité věci, které si z tohoto domu odvezla a všechny movité věci, které má ke dni podpisu smlouvy ve své držbě a dispozici. V čl. III. odst. 3.5 účastníci potvrdili, že jsou si vzájemně vědomi počtu, kvality, stavu a umístění movitých věcí, které byly nabyty za trvání manželství, a že tento stav je mezi nimi nesporný, přičemž nepožadují podrobnější soupis těchto věcí. V článku IV. Smlouvy účastníci shodně prohlásili, že k dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství se nacházely ve společném jmění následující peněžní pohledávky: zůstatek na běžném účtu žalobkyně a zůstatek na běžném účtu žalovaného. V čl. IV. odst. 4.2 a 4.3 účastníci uvedli, že práva z těchto pohledávek připadají žalobkyni a žalovanému – účet vedený na jméno účastníka připadá tomuto účastníku. V čl. IV. odst. 4.4 účastníci výslovně prohlašují, že jsou si vzájemně vědomi rozsahu a výše jednotlivých pohledávek, které jsou mezi nimi nesporné, a že žádné jiné pohledávky nejsou součástí společného jmění. V článku V. smlouvy účastníci shodně prohlásili, že za trvání manželství jim nevznikly žádné závazky, které by byly součástí společného jmění a předmětem vypořádání této smlouvy. Pokud by v budoucnu vyšlo najevo, že nějaký závazek, který vznikl před uzavřením manželství nebo za trvání manželství, není uveden a vypořádán touto smlouvou, pak by k plnění tohoto závazku byl zavázán ten účastník, který učinil právní úkon směřující k jeho vzniku. Jakékoli případné závazky vzniklé za trvání manželství vůči rodičům žalovaného se zavázal uhradit žalovaný. V článku VIII. smlouvy účastníci prohlásili, že touto smlouvou byla zcela a beze zbytku vypořádána všechna majetková práva a povinnosti, které vznikly v rámci jejich společného jmění manželů. Dále účastníci potvrdili, že byli si vědomi ceny všech věcí a hodnot, které tvořily jejich společné jmění, a považovali vypořádání provedené v této smlouvě za vyrovnané. Zároveň prohlásili, že žádná strana v budoucnu nebude mít nároky na neúměrné krácení podle § 1793 občanského zákoníku.

15. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Mezi účastníky bylo dne [datum] uzavřeno manželství, účastníci vedli společnou domácnost v [Anonymizováno], [adresa] a společně hospodařili až do druhé poloviny listopadu 2019.

16. Účastníci společně hospodařili až do listopadu 2019, přičemž žalovaný od roku 2017 podnikal v oboru stavebnictví – prováděl různé stavební a montážní práce, zakázky měl nepravidelně. Žalovaný používal při podnikání nářadí, [Anonymizováno]. Živnost byla pozastavena v roce 2020, ale ještě v roce 2019 byla aktivní. Žalobkyně byla na mateřské dovolené, pečovala o společné děti a dále se starala o administrativní záležitosti související s podnikáním žalovaného – vystavovala faktury a zakládala dokumenty. K podnikatelskému účtu u [právnická osoba] měl přístup pouze žalovaný. Účastníci měli každý svůj bankovní účet, přičemž žalobkyni na její účet přicházely rodičovské dávky a žalovaný posílal žalobkyni na její účet další peněžní prostředky, pokud bylo potřeba. Žalobkyně byla informována o tom, že žalovaný si založil stavební spoření, avšak nevěděla o tom, že na jméno žalovaného je vedena vkladní knížka a spořicí účet u [právnická osoba]. Žalobkyně si byla vědoma toho, že žalovaný za trvání manželství opakovaně nakupoval a prodával řadu osobních automobilů a jiných motorových vozidel.

17. Ve druhé polovině listopadu 2019 se žalobkyně s dcerami odstěhovala ze společné domácnosti a od té doby již nenavštívila místo původní společné domácnosti.

18. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum].

19. Účastníci poté jednali o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, avšak jednání bylo komplikováno tím, že měli v té době velmi napjaté vztahy a víceméně spolu nekomunikovali. Oba účastníci byli v době přípravy vypořádání právně zastoupeni a převážná část vyjednávání se uskutečňovala prostřednictvím těchto zástupců. [Anonymizovaný odstavec]

21. Žalovaný obchodní závod v rámci smlouvy o vypořádání neuváděl, protože to nepovažoval za obchodní závod, ale za normální práci. V té době byl právně zastoupen. [právnická osoba].

22. Žalovaný měl u [právnická osoba] vkladní knížku č. [č. účtu] založenou dne [datum], s částkou zůstatku ke dni [datum] ve výši [částka]. Dále měl vedeno u [právnická osoba] stavební spoření č. účtu [č. účtu], jehož zůstatek ke dni [datum] činil [částka], jak vyplývá z výpisu z účtu stavebního spoření. Dne [datum] byl žalovanému vyplacen celý zůstatek prostředků ve výši [částka].

23. Dále měl žalovaný spořicí účet č. [č. účtu] u [Anonymizováno] (dříve [právnická osoba]), který ke dni [datum] vykazoval zůstatek [částka].

24. Na běžném účtu č. [hodnota] u [právnická osoba] měl žalovaný ke dni [datum] zůstatek ve výši [částka].

25. Žalovaný nabyl následující automobily za trvání manželství a byl jako jejich vlastník evidován ke dni [datum]: nákladní automobil [jméno FO]

26. Mezi účastníky byla dne [datum] podepsána Smlouva o vypořádání zaniklého společného jmění manželů. V článku III. smlouvy účastníci shodně prohlásili, že do výlučného vlastnictví žalovaného připadají movité věci nabyté za trvání manželství, konkrétně motorka [Anonymizováno], osobní automobil [Anonymizováno], [Anonymizováno] a další movité věci, které se nacházejí v domě na adrese [adresa]. Žalobkyni podle smlouvy připadly veškeré movité věci, které si z tohoto domu odvezla a všechny movité věci, které má ke dni podpisu smlouvy ve své držbě a dispozici. V čl. III. odst. 3.5 účastníci potvrdili, že jsou si vzájemně vědomi počtu, kvality, stavu a umístění movitých věcí, které byly nabyty za trvání manželství, a že tento stav je mezi nimi nesporný, přičemž nepožadují podrobnější soupis těchto věcí. V článku IV. Smlouvy účastníci shodně prohlásili, že k dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství se nacházely ve společném jmění následující peněžní pohledávky: zůstatek na běžném účtu žalobkyně a zůstatek na běžném účtu žalovaného. V čl. IV. odst. 4.2 a 4.3 účastníci uvedli, že práva z těchto pohledávek připadají žalobkyni a žalovanému – účet vedený na jméno účastníka připadá tomuto účastníku. V čl. IV. odst. 4.4 účastníci výslovně prohlašují, že jsou si vzájemně vědomi rozsahu a výše jednotlivých pohledávek, které jsou mezi nimi nesporné, a že žádné jiné pohledávky nejsou součástí společného jmění. V článku V. smlouvy účastníci shodně prohlásili, že za trvání manželství jim nevznikly žádné závazky, které by byly součástí společného jmění a předmětem vypořádání této smlouvy. Pokud by v budoucnu vyšlo najevo, že nějaký závazek, který vznikl před uzavřením manželství nebo za trvání manželství, není uveden a vypořádán touto smlouvou, pak by k plnění tohoto závazku byl zavázán ten účastník, který učinil právní úkon směřující k jeho vzniku. Jakékoli případné závazky vzniklé za trvání manželství vůči rodičům žalovaného se zavázal uhradit žalovaný. V článku VIII. smlouvy účastníci prohlásili, že touto smlouvou byla zcela a beze zbytku vypořádána všechna majetková práva a povinnosti, které vznikly v rámci jejich společného jmění manželů. Dále účastníci potvrdili, že byli si vědomi ceny všech věcí a hodnot, které tvořily jejich společné jmění, a považovali vypořádání provedené v této smlouvě za vyrovnané. Zároveň prohlásili, že žádná strana v budoucnu nebude mít nároky na neúměrné krácení podle § 1793 občanského zákoníku.

27. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 736 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně. Podle § 737 (1) o. z. vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby. Bylo-li její právo vypořádáním dotčeno, může se třetí osoba domáhat, aby soud určil, že je vypořádání vůči ní neúčinné. (2) Vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely. Podle § 740 nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Podle § 741 nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, nastupuje domněnka vypořádání. Podle § 742 (1) Nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. (2) Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

28. Nejprve soud konstatoval, že žalobkyně uplatnila nárok na vypořádání společného jmění manželů soudem v zákonem stanovené tříleté lhůtě od zániku manželství účastníků. Žalovaný sice následně také žádal o náhradu za platby ze SJM do výlučného jmění žalobkyně, avšak tento návrh byl uplatněn až po uplynutí tříleté lhůty, tedy po 25. 5. 2023, proto se jím soud již nemohl zabývat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 22 Cdo 968/2021).

29. Při posuzování projednávané věci je třeba vyjít z toho, že jednou ze základních zásad, ovládajících občanské právo, je princip smluvní volnosti. Tak např. v rozsudku ze dne 3. června 2009, sp. zn. 28 Cdo 2716/2008, publikovaném na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz a i v systému právních informací ASPI, Nejvyšší soud vyslovil: „Jednou ze stěžejních zásad soukromého práva je zásada autonomie vůle, tedy možnost osoby vlastní vůlí ovlivňovat a určovat své postavení v právních vztazích (zvláště pak v závazkových právních vztazích, kde se projevuje jako zásada smluvní volnosti) - přičemž jedním z jejich projevů je i svoboda (možnost) určení obsahu právního úkonu (v podrobnostech viz též Hurdík, J., Fiala, J., Hrušáková, M. Úvod do soukromého práva. Druhé, rozšířené a upravené vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1997, str. 77 a násl.). Tato zásada vychází mimo jiné i z čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a své vyjádření našla především v jednotlivých ustanoveních občanského práva (nejobecněji vyjádřeno v § 2 odst. 3 obč. zák.). Jedním z konkrétních a nejtypičtějších projevů této zásady je i možnost subjektů co nejšířeji a co nejúplněji realizovat své rozmanité individuální potřeby, zájmy a preference v rámci smluvní autonomie“.

30. I při vypořádání SJM se uplatní princip smluvní volnosti účastníků občanskoprávních vztahů. Právní úkony učiněné subjekty zaniklého společného jmění je třeba vykládat tak, aby byla v nejvyšší možné míře respektována jejich smluvní svoboda a volnost při nakládání s majetkem. Tak Nejvyšší soud např. vyslovil, že při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví nebylo vyloučeno, aby se rozvedení manželé platně dohodli tak, že jeden z nich nabude menší podíl, případně se mu nedostane ničeho (rozsudek ze dne 9. září 2003, sp. zn. 22 Cdo 1283/2003), a že „pokud je BSM vypořádáno dohodou, uplatní se při jejím uzavírání dispozitivní volnost účastníků občanskoprávních vztahů“ (rozsudek ze dne 31. července 2000 sp. zn. 22 Cdo 726/99).

31. Ke stejnému závěru se Nejvyšší soud přihlásil v rozsudku ze dne 9. září 2003, sp. zn. 22 Cdo 1283/2003, uveřejněném v Souboru pod pořadovým č. C 2098. Na základě závěrů formulovaných v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. března 2011, uveřejněném pod č. 88/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, se uvedené uplatní i při vypořádání společného jmění manželů. Z uvedených rozhodnutí vyplývá zřejmý trend k posílení smluvní volnosti manželů při úpravě jejich majetkových poměrů.

32. V projednávané věci byla mezi účastníky uzavřena Smlouva o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, ve které na několika místech účastníci prohlásili, že na základě této dohody je jejich SJM vypořádáno zcela a definitivně a ani v budoucnu nebudou uplatňovat žádný nárok na vypořádací podíl. Nicméně v nyní projednávané žalobě žalobkyně tvrdila, že existují další majetkové hodnoty, které byly součástí SJM účastníků, které dosud vypořádány nebyly.

33. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. června 2010, sp. zn. 22 Cdo 4000/2008, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 8620, vyslovil právní názor, podle kterého tvoří-li věc součást společného jmění manželů a nedošlo k jejímu vypořádání dohodou, vypořádána není (a po uplynutí tříleté lhůty se na ni uplatní zákonná domněnka vypořádání).

34. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. NS 22 Cdo 1475/2010, pokud součástí dohody o vypořádání není žádné typové ujednání, podle kterého by strany považovaly otázku investice žalobce do společného majetku za vypořádanou - jestliže se tedy otázky investice z výlučného majetku do majetku společného nestala předmětem dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, nebyla uvedená investice dohodou účastníků vypořádána (obdobně srovnej výše uvedený rozsudek dovolacího soudu). A contrario je z uvedeného rozhodnutí možné dovodit, že pokud dohoda o vypořádání SJM obsahuje obecné ujednání, které vyjadřuje vůli vypořádat jej zcela, lze SJM považovat za vypořádané a není tedy nic, o čem by měl soud nadále rozhodovat.

35. Naproti tomu z rozhodnutí NS 22 Cdo 2437/2022 vyplývá, že pokud bylo vůlí účastníků vypořádat dohodou celé SJM, je nutné takové ujednání akceptovat a postupovat v souladu s tímto ujednáním. Za takové situace pak již nelze další položky SJM podrobit soudnímu vypořádání a žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů, byla zamítnuta.

36. Soud se proto nejprve zabýval posouzením, jaký je význam ujednání o definitivním vypořádání, zda je pro soud závazné a zda brání tomu, aby bylo SJM účastníků vypořádáno soudně. Proto soud nejprve přistoupil k výkladu předmětného ujednání.

37. Podle § 3 odst. 2 písm. d) o. z. daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny. Zásada pacta sunt servanda (smlouvy se mají plnit) vyjádřená v § 3 odst. 2 písm. d) o. z. je jedním z nejzákladnějších a nejdůležitějších principů občanského práva. Tato zásada vyjadřuje základní právní požadavek, že to, co si strany dohodnou ve smlouvě, by mělo být závazné a musí to být splněno. V právním řádu moderních států, včetně českého právního systému, představuje pacta sunt servanda klíčovou hodnotu, která zajišťuje stabilitu právních vztahů a předvídatelnost právních důsledků. Zásada pacta sunt servanda je základem právní jistoty, neboť zajišťuje, že účastníci právních vztahů mohou spoléhat na to, že své vzájemné dohody budou moci vymáhat, a že druhá strana je bude plnit. To je nezbytné pro fungování tržní ekonomiky i pro každodenní právní vztahy mezi jednotlivci. Tento princip také odráží myšlenku, že právní závazky vzniklé na základě vzájemné dohody mezi stranami by měly být respektovány a plněny v souladu s jejich obsahem. Jinými slovy, pokud jedna strana uzavře smlouvu, neměla by mít možnost jednostranně změnit podmínky nebo se vyhnout plnění závazků, pokud to není výslovně uvedeno v dohodě nebo zákonem umožněno. Zásada také respektuje autonomii vůle, tedy svobodu jednotlivců rozhodnout se o svých právech a povinnostech. Jakýkoli projev vůle, který je právně přijatelný a v souladu s právním řádem, by měl mít účinky, jaké strany zamýšlely.

38. Také princip autonomie vůle je v občanském právu klíčový a vychází z předpokladu, že jednotlivci mají (v mezích zákona) svobodu rozhodovat o svých právech a povinnostech podle vlastního uvážení. Tento princip je základním stavebním kamenem moderního právního systému a hraje rozhodující roli nejen v právních vztazích mezi jednotlivci, ale i v právním uspořádání celé společnosti. Autonomie vůle zajišťuje, že každý jedinec má právo svobodně uzavírat smlouvy, rozhodovat o majetku a jiných osobních právech, a to podle vlastního uvážení. Právní systém založený na autonomii vůle umožňuje účastníkům právních vztahů uzavírat smlouvy přizpůsobené jejich konkrétním potřebám a okolnostem. Tímto způsobem je možné vytvářet dynamické právní vztahy, které se mohou vyvíjet v čase a reagovat na změny v životních podmínkách stran. Autonomie vůle přispívá k právní jistotě, neboť smlouvy uzavřené na základě svobodné vůle stran mají závaznost. Smluvní strany mohou očekávat, že pokud jejich vůle byla projevena v souladu se zákonem, bude právní řád tento jejich projev respektovat a vynucovat. Respektování autonomie vůle znamená uznání soukromé sféry jednotlivce, tedy práva rozhodovat o svém majetku, osobních vztazích a životních volbách. Tato svoboda je základem pro ochranu osobní svobody a důstojnosti.

39. Podle § 555 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Podle § 557 o. z. připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první.

40. Základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení § 556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním) [srov. Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol., op. cit. výše, s. 594 a 595, nebo Handlar, J. in Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1989].

41. Pro výklad právního jednání je tedy určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží. To platí jak pro vícestranná, tak i pro jednostranná adresovaná právní jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 61/2017, ze dne [datum][Anonymizováno].

42. Pokud jde o úmysl jednajících, oba účastníci se shodně vyjádřili, že jejich skutečnou společnou vůlí bylo vypořádat své SJM touto dohodou zcela, úplně, jednorázově a definitivně, aby již o majetku nemuseli dále jednat. Tato vůle byla následně také zachycena v písemné Smlouvě o vypořádání zaniklého společného jmění ze dne [datum], a to na několika místech. Soud proto konstatoval, že písemné znění Smlouvy v tomto ohledu odpovídá skutečnému úmyslu stran.

43. Žalobkyně však dále uváděla, že tuto Smlouvu uzavřela v omylu, který vyvolal žalovaný, proto je přesvědčena, že vypořádání SJM by mělo být provedeno navzdory uzavřené Smlouvě a nad její rámec.

44. Podle § 583 o. z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné. Podle § 584 o. z. týká-li se omyl vedlejší okolnosti, kterou ani strany neprohlásily za rozhodující, je právní jednání platné, ale osoba uvedená v omyl má vůči původci omylu právo na přiměřenou náhradu. Bylo-li právně jednáno v omylu vyvolaném lstí, je právní jednání neplatné, třebaže se omyl týká jen vedlejší okolnosti.

45. Omyl lze považovat za vadu právního jednání (resp. vadu vůle či jejího projevu) založenou na nesprávné představě jednajícího o určité skutečnosti týkající se jeho právního jednání, přitom může být spojen s vůlí jednajícího i s jeho projevem (srov. Nejvyšší soud, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020).

46. Omyl ale není rozhodný vždy – pro platnost právního jednání má význam jen tehdy, je-li splněno několik určitých podmínek stanovených zákonem a judikaturou. Právní jednání je neplatné, pokud jsou splněny všechny dále uvedené podmínky. Předně, omyl se musí týkat rozhodné okolnosti. Dále je třeba, aby platilo, že by k právnímu jednání (uzavření smlouvy) nebyl přistoupil ten, kdo se mýlí, pokud by byl býval o svém omylu věděl. Třetí podmínkou pak je, že druhá strana (ten, komu je projev vůle určen) jednajícího v omyl (sama) uvedla.

47. Omyl je podstatný, jestliže jednající osoba učinila právní úkon v omylu vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro právní úkon rozhodující (tedy podstatná), a bez níž by k právnímu úkonu nedošlo, a dále osoba, které byl právní úkon určen, tento omyl vyvolala nebo o něm musela v době právního úkonu alespoň vědět. Podstatnou je pak taková skutečnost (resp. vlastnost věci), k níž úmysl jednající osoby směřuje ve své podstatě a současně byl takovýto úmysl i ozřejměn.

48. Omyl také musí být omluvitelný – obecně platí, že omluvitelným je jen takový omyl, k němuž došlo přesto, že jednající (mýlící se) osoba postupovala s obvyklou mírou opatrnosti (že vyvinula obvyklou péči), kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat k tomu, aby se takovému omylu vyhnul (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 1830/2007, uveřejněný pod číslem 55/2010 Sbírky soudních rozhodnutí).

49. Požadavek na omluvitelnost omylu není zákonem výslovně stanoven a nebylo tomu tak ani v předcházející právní úpravě. Právní význam omluvitelnosti omylu dovodila dosavadní soudní praxe. Tyto závěry se prosadí i v poměrech platné právní úpravy. Navíc § 4 odst. 1 o. z. stanoví domněnku, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze 14 Cmo 248/2018).

50. Pokud existující skutečnosti nasvědčují tomu, že ten, kdo se jednání v omylu dovolává, zanedbal pro něho ve věci objektivně existující možnost přesvědčit se o pravém stavu věci, ačkoli měl potřebné listiny k dispozici a skutečnosti rozhodné pro uskutečnění zamýšleného právního jednání si svou liknavostí neověřil, pak si omyl způsobil svým jednáním, a proto není důvodu činit napadené právní jednání neplatným.

51. Obvykle je právně relevantní omyl skutkový, tedy nesprávná představa o předpokladech, které vedou k právnímu jednání Právní omyl spočívá v neznalosti anebo v neúplné znalosti obecně závazných právních předpisů a z toho vyplývajícího nesprávného posouzení právních důsledků právních skutečností. Takový ve většině případů bude omylem neomluvitelným v souladu se zásadou „neznalost zákona neomlouvá“. Judikatura již však opakovaně potvrdila, že lze výjimečně i omyl právní považovat za omluvitelný, zejména, týká-li se objektivně nejasného znění určitého ustanovení. V případě, kdy však půjde o jasně formulovaná ustanovení občanského zákoníku, účinná v době, kdy k právnímu jednání došlo, nelze na omluvitelnost omylu usuzovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2002, sp. zn. 22 Cdo 490/2001 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2050/2011].

52. Žalobkyně tvrdila, že v době uzavírání Smlouvy u ní existoval omyl ohledně účtů a bankovních produktů, omyl ohledně obchodního závodu žalovaného a omyl ohledně motorových vozidel. Nebylo zároveň zjištěno, že by žalovaný jednal jakkoli lstivě, že by nepravdivě předstíral existenci nějakých skutečností.

53. Pokud jde o finanční a bankovní produkty, ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně byla v době uzavírání Smlouvy o většině účtů informována. Jak vyplývá z rozhodnutí KS [spisová značka], je nutné vzít v úvahu znalost žalobkyně o jednotlivých účtech. Sama žalobkyně uvedla, že věděla, že žalovaný má na své jméno vedené účty u [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Její předpoklad, že tyto účty ŽALOVANÉHO zrušil, dle názoru soudu nelze označit jako postup s obvyklou mírou opatrnosti. K domněnce o zrušení účtů neměla žalobkyně žádné výrazné indicie, jednalo se pouze o její předpoklad založený na tom, že z uvedených účtů jí nepřicházely žádné peníze. Žalobkyni však nic nebránilo položit žalovanému (či jeho právní zástupkyni) dotaz na osud těchto účtů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala v tomto ohledu s obvyklou mírou opatrnosti a nevyvinula obvyklou péči, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu požadovat k tomu, aby se takovému omylu vyhnula. Omyl proto nelze považovat za omluvitelný.

54. Žalobkyně byla také v průběhu manželství informována o tom, že žalovaný má založeno stavební spoření. Pokud však při uzavírání Smlouvy o vypořádání SJM nepožadovala žádné informace o tomto spořen nebo o zůstatku finančních prostředků, nejednala s obvyklou opatrností a zanedbala potřebnou péči. Pokud si žalobkyně skutečnosti rozhodné pro uskutečnění zamýšleného právního jednání v důsledku své liknavosti neověřila, pak si omyl způsobila svým jednáním, tento omyl tedy není omluvitelný. Proto není důvodu činit napadené právní jednání neplatným.

55. Soud provedenými dotazy u mnoha finančních institucí zjistil pouze 2 finanční produkty, o kterých žalobkyně nevěděla – vkladní knížku založenou na jméno žalovaného v době trvání manželství, na které byl (a stále je) zůstatek [částka] a spořicí účet č. [č. účtu] u [Anonymizováno] (dříve [právnická osoba]), který vykazoval zůstatek [částka]. V tomto směru tedy soud konstatuje u žalobkyně omluvitelný skutkový omyl o existenci těchto finančních produktů. Vzhledem k hodnotě zůstatků však tento omyl nelze považovat za podstatný – vzhledem k celkovému objemu hodnot vypořádávaných Smlouvou není částka [částka] rozhodující okolností, která by mohla změnit postoj žalobkyně ve vztahu k uzavření Smlouvy o vypořádání a k jejímu obsahu. Proto ani tento omluvitelný omyl žalobkyně nezpůsobuje neplatnost Smlouvy.

56. Pokud jde o motorová vozidla nabytá za trvání manželství a vlastněná ke dni zániku manželství žalovaným, již v samotné žalobě žalobkyně uvedla, že jí bylo známo, že žalovaný za trvání manželství opakovaně nakupoval a prodával řadu osobních automobilů a jiných motorových vozidel, přičemž žalobkyně nemá vzhledem ke způsobu hospodaření žalovaného se společným majetkem přehled o tom, jaké automobily a jiná vozidla se ke dni [datum] nacházela ve společném jmění manželů účastníků. Za této situace však žalobkyně v rámci jednání o uzavření smlouvy o vypořádání SJM nevznesla na žalovaného žádný dotaz ohledně motorových vozidel, ani nepožadovala od žalovaného výpis z registru motorových vozidel, ze kterého by bylo zřejmé, jaká vozidla žalovaný vlastní. Takové chování žalobkyně soud hodnotí jako zanedbání objektivně existující možnosti přesvědčit se o pravém stavu věci, proto tento omyl není omluvitelný, tudíž nepředstavuje důvod pro neplatnost Smlouvy.

57. Pokud jde o obchodní závod žalovaného (a potažmo výnosy z tohoto závodu), žalobkyně uvedla, že nevěděla, že obchodní závod spadá do SJM, proto nebyl ve Smlouvě uveden a vypořádán a vypořádání je tak nespravedlivé. Ze zjištěného skutkového stavu vyplynulo, že žalobkyně měla v době uzavírání Smlouvy k dispozici všechny potřebné skutkové informace – věděla, že žalovaný zahájil podnikatelskou činnost za trvání manželství a nadále ji vykonával i v době rozvodu manželství a v době podpisu Smlouvy. Pokud si žalobkyně neověřila právní úpravu závodu a jeho vztahu k SJM a ani její právní zástupkyně ji nepoučila o důsledcích platné právní úpravy, jedná se o právní omyl žalobkyně, který není žádným způsobem přičitatelný žalovanému. Podle názoru soudu ani v tomto ohledu nejsou splněny podmínky formulované judikaturou pro to, aby právní omyl byl výjimečně relevantní pro platnost právního jednání. Ani tento omyl žalobkyně proto nemá vliv na platnost Smlouvy.

58. Ačkoli tedy žalobkyně při uzavírání Smlouvy jednala v omylu o několika skutečnostech, žádný z těchto omylů není relevantní pro platnost Smlouvy, jak je vyloženo výše. Z tohoto důvodu neshledal soud žádný zákonný důvod pro to, aby vůle, kterou účastníci shodně projevili uzavřením Smlouvy o vypořádání zaniklého společného jmění, nebyla respektována. Účastníci uzavřeli dohodu o vypořádání SJM, která obsahuje obecné ujednání, které vyjadřuje vůli vypořádat jej zcela, stejně jako ustanovení řešící režim případně opominutých hodnot a za této situace podle názoru soudu převažuje zásada „pacta sunt servanda“, která je projevem autonomie vůle účastníků, a navíc zajišťuje potřebnou právní jistotu, jak již bylo vyloženo výše. Proto soud neshledal důvod pro ingerenci soudu do vypořádání provedeného samotnými účastníky. Soud proto dospěl k závěru, že SJM účastníků lze považovat za vypořádané Smlouvou o vypořádání zaniklého společného jmění ze dne [datum] a není tady nic, o čem by měl soud nadále ve vztahu k zaniklému SJM rozhodovat. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok I.).

59. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 162 607,83 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši jedné poloviny hodnoty všech jednotlivých věcí, pohledávek a dluhů, které strany učinily předmětem vypořádání – tedy z 1 006 672,43 Kč = 503 336,22 Kč. Při této tarifní hodnotě náklady řízení sestávají z částky 10 340 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne [datum], z částky 10 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 5 170 Kč za účast při přípravě jednání dle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 10 340 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne [datum], z částky 10 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 5 170 Kč za účast při přípravě jednání dle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 5 170 Kč za účast při přípravě jednání dle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 10 340 Kč za nahlížení do spisu analogicky dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 10 340 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne [datum], z částky 5 170 Kč za účast při přípravě jednání dle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 10 340 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne [datum], z částky 10 340 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 5 170 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne [datum] včetně třinácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 21 916,64 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 3 093,92 Kč za 270 ujetých km v částce 2 293,92 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 3 137,12 Kč za 270 ujetých km v částce 2 337,12 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 3 137,12 Kč za 270 ujetých km v částce 2 337,12 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 3 137,12 Kč za 270 ujetých km v částce 2 337,12 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 3 137,12 Kč za 270 ujetých km v částce 2 337,12 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 3 137,12 Kč za 270 ujetých km v částce 2 337,12 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 3 137,12 Kč za 270 ujetých km v částce 2 337,12 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 134 386,64 Kč ve výši 28 221,19 Kč.

Poučení