3 C 215/2023 - 131

Rubrum

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované C], narozená [Datum narození žalované C] bytem [Adresa žalované A] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o určení, že žalobce je dědic ze závěti, takto:

Výrok

I. Žaloba žalobce, kterou se domáhal určení, že žalobce je závětním dědicem zůstavitele [jméno FO], narozeného [datum], posledně bytem [adresa], zemřelého [datum] na základě allografní závěti, sepsané dne [datum], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1) a 2) na náhradě nákladů řízení 58 806 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupkyně.

Odůvodnění

1. Žalobce podal dne 9. 10. 2023 u soudu žalobu, kterou se domáhal určení, že je závětním dědicem zůstavitele [jméno FO], narozeného [datum], zemřelého [datum] (dále také jen „Z“) ze závěti ze dne [datum]. Poukázal na pravomocné usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 7. 7. 2023 č. j. 28 D 149/2022-126, kterým byl odkázán, aby tuto žalobu u Okresního soudu v Jičíně proti žalovaným podal ve lhůtě do tří měsíců ode dne právní moci tohoto usnesení, neboť mezi účastníky pozůstalostního řízení vyvstal spor o dědické právo po té, co byla popřena platnost uvedené závěti. Žalobce tvrdil, že žalobci popírají platnost allografní závěti z [datum] z důvodu porušení § 1534 o.z., proto, že dle nich Z tuto listinu s vědomím toho, že jde o závěť nepodepsal. Tyto skutečnosti jsou mezi stranami sporné. Žalobce vylíčil, že počátkem roku 2022 Z žalobci sdělil, že hodlá změnit závěť v jeho prospěch a nechce k tomu notářku, která mu předtím nepomohla při sepisu kupní smlouvy. Žalobce proto požádal známého [tituly před jménem] [jméno FO], aby závěť, týkající se nemovitostí, které mu chtěl Z odkázat, vypracoval. Dne 8. 2. 2022 se společně s ním a dalším svědkem, [jméno FO], dostavili do domu Z, žalobce mu vysvětlil, že oba muži jsou přítomni z důvodu podpisu závěti a sám z místnosti odešel. Po té, co závěť byla podepsána, ji [jméno FO] žalobci předal. Žalobce je přesvědčen, že závěť je řádná, Z ji podepsal po té, co mu bylo řádně vysvětleno, jaký úkon činí a s jakými důsledky. V době sepisu závěti byl zůstavitel plně svéprávný, vyjadřoval svou vůli a mohl o svém majetku svobodně rozhodnout. Tvrdí-li žalovaní, že Z nevěděl, co podepisuje, že byl mentálně ovlivnitelný, či že měl špatný zrak, zůstávají tato tvrzení bez relevantních důkazů.

2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby, protože nebyly splněny zákonem vyžadované podmínky pro její platnost. Poukazovali na to, že Z zanechal závěť sepsanou formou notářského zápisu z 2. 11. 2016, dle které za dědice veškerého svého majetku uvedl oba žalované, allografní závěť z [datum], dle které zůstavitel povolal za dědice svého nemovitého majetku žalobce, byla předložena až v pozůstalostním řízení. Žalovaní dále tvrdí, že Z závěť z [datum] buď nepodepsal vůbec, nebo bez toho, aniž by si byl vědom toho, že jde o závěť a jakého je obsahu, protože si ji nebyl pro těžkou zrakovou indispozici schopen přečíst. Za takového stavu bylo dle žalovaných nutno závěť pořídit ve formě veřejné listiny či za přítomnosti tří (nikoli jen dvou) svědků. Navíc bylo veřejně známo, že Z chtěl vždy svůj majetek vždy odkázat svému pečovateli a byli to žalovaní, kteří se od roku 2014 o něho výlučně a od roku 2015 každodenně starali, zatímco žalobce se s Z znal pouze krátce. Z informoval žalované vždy o tom, že žalobce po něm požaduje podpisy listin v souvislosti s výstavbou domu v sousedství, žalobce mu však neponechával kopie podepsaných listin a až na žádost žalovaných kopie některých listin poskytl. Podobně Z informoval žalované i v únoru 2022, že žalobci něco podepsal za přítomnosti dvou dalších osob, žalobce po jejich urgencích žalovaným předložil kopii listiny z [datum], avšak kopii sporné závěti nikoliv. Protože žalovaní o Z dlouhodobě a intenzivně pečovali a jejich vzájemné vztahy byly obdobné vztahům rodinným, dovozují proto, že i kdyby byl podpis na sporné závěti skutečně podpisem Z a i kdyby obsahoval jeho pravou a svobodnou vůli, je sporná závěť neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaní jsou dále přesvědčeni, že závěť nebyla podepsána [datum], protože žalovaná 2) přítomnost žalobce a svědků u Z nezaznamenala, k podpisu tak mohlo dojít až [datum], a proto žalovaní zpochybnili její správnosti i pravost.

3. Spisem Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 28 D 149/2022, týkajícím se pozůstalostního řízení po Z, je prokázáno, že byly zjištěny a prohlášeny celkem čtyři jeho závěti. První z nich byla pořízena formou notářského zápisu dne [datum] sp. zn. [značka], a Z v ní uvedl, že ustanovuje univerzální dědičkou veškerého svého majetku svojí praneteř [jméno FO], rozenou [jméno FO], nar. [datum], bytem [adresa]. Druhá závěť byla pořízena formou notářského zápisu dne [datum], sp. zn. [značka]. Z v ní uvedl, že ustanovuje univerzální dědičkou svého majetku [jméno FO], narozenou [datum], bytem [adresa]. Současně zrušil veškeré své závěti, které do dne [datum] učinil, zejména pak závěť z [datum] [značka]. Třetí závěť byla sepsána dne [datum] do notářského zápisu sp. zn. [značka], a Z v ní povolal za dědice veškerého svého majetku rovným dílem oba žalované s tím, že pokud by některý z dědiců povolaných touto závětí nedědil, povolával za jeho náhradníka druhého touto závětí povolaného dědice, a kdy by nedědil ani on, povolal za jeho náhradníka [jméno FO], narozeného [datum], bytem [adresa]. Současně zrušil všechna svá dřívější pořízení pro případ smrti. Dne [datum] byl zjištěn stav a obsah poslední předložené, allografní, závěti. Ta je datována dnem [datum] a Z v ní uvedl, že pořizuje pro případ smrti vědomě, bez nátlaku, po zralé úvaze a svobodně tuto závěť, která představuje a obsahuje jeho poslední vůli. Za dědice svého majetku, uvedeného níže, povolává žalobce. Dále je uveden seznam majetku: pozemek- parcelní číslo st. [číslo], součástí pozemků je stavba č. p. [číslo], st. [číslo], součástí pozemku je stavba – zemědělská budova, st. [číslo], součástí pozemku je stavba č. p. [číslo], dále pozemek parcelní číslo: [hodnota], [číslo] [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], vše obec [adresa], k. ú. [adresa], zapsáno na číslu LV [číslo] Katastrální pracoviště [adresa], Katastrální úřad pro [adresa] kraj. Podepsáno dne [datum]. Následuje rukou psaný i předtištěný podpis Z a svědků podpisu: [tituly před jménem] [jméno FO], narozeného [datum], bytem [adresa], a [jméno FO] narozeného [datum], bytem [adresa]. Žalovaní v pozůstalostním řízení cit. závěť zpochybnili. Dne [datum] notářka [tituly před jménem] [jméno FO] jako pověřená soudní jako komisařka vydala usnesení č. j. 28 D 149/2022-126, jímž odkázala žalobce, aby ve lhůtě tří měsíců od právní moci své dědické právo uplatnil žalobou podanou u Okresního soudu v Jičíně proti dědicům ze závěti ze dne [datum], tedy žalovaným, kterou se bude domáhat určení, že je dědicem zůstavitele, a to podle allolografní závěti ze dne [datum]. Usnesení nabylo právní moci [datum].

4. Spisem Policie České republiky, Krajského ředitelství policie [adresa] kraje, územní odbor, oddělení obecné kriminality, [adresa], sp. zn. [hodnota] je prokázáno, že na základě písemného oznámení žalovaných byly zahájeny úkony trestního řízení k prošetření okolnosti podpisu závěti Z, neboť na podkladě zjištěných skutečností byl dostatečně odůvodněn závěr, že v době od [datum] do [datum] neznámý pachatel spáchal zločin podvodu tím, že mohl využít omylu Z, kterému při podpisu dokumentu souhlasného stanoviska „Žádost“ týkající se stavby zahradního altánu na sousední parcele předložil k podpisu i podobně strukturovaný dokument „Závěť“, odkazující věci nemovité ve prospěch žalobce s tím, že mohlo dojít ke zneužití špatných rozeznávací schopností a zdravotní indispozice Z, zaviněné pokročilým věkem a špatným zrakem, a takto podepsaná závěť byla předložena notářce při projednávání dědictví po Z, i když Z již v roce 2016 sepsal závěť ve prospěch žalovaných. Spis obsahuje opis závěti z [datum] a listinu s nadpisem „Žádost“, datovanou dnem [datum]. Tato listina obsahuje prvou část, v níž Z dává souhlas s žádostí, týkající se stavby zahradního altánu na sousedním pozemku č. [číslo] v katastrálním území [adresa], další část žádosti obsahuje seznam staveb na ploše a následuje podpisová část, kde je obsažen rukou psaný i předtištěný podpis zůstavitele a dále žalobce a jeho manželky [jméno FO] jako spolumajitelů pozemku [číslo]. Spis dále obsahuje úřední záznam o podaném vysvětlení notářky [tituly před jménem] [jméno FO], dále žalovaných, žalobce a slyšených svědků. Vedle dalších důkazů je ve spise obsaženo i odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma, ze dne 3. 3. 2023, podané Odborem kriminalistické techniky a expertíz. Zpracovatel odborného vyjádření popisuje, že na základě přezkoumání předloženého sporného a srovnávacího materiálu bylo zkoumáno, zda podpis Z na dokumentu označeném jako Závěť z [datum] je jeho pravým podpisem. Závěr odborného vyjádření uvádí, že nelze zcela objektivně rozhodnout, zda sporný podpis je pravým podpisem Z, nebo zda je padělkem.

5. V průběhu trestního řízení byl [datum] sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení s žalobcem. Žalobce v něm popsal, jak se se Z seznámil, jak stavěl v jeho sousedství dům a jak se sblížili. Uvedl, že Z před ním několikrát říkal, že sepsal závěť a několikrát ji změnil a že není problém ji změnit znovu. Někdy po Vánocích (2021) Z řekl žalobci, že by byl rád, kdyby nějaké pozemky a „nemovitost“ po něm dědil on, protože žalovaným jde jen o peníze. Při další návštěvě se pak bavili, jak by to šlo provést. Mezitím si žalobce sehnal informace a věděl, že závěť má být podepsána před dvěma svědky nebo u notáře, Z však výslovně řekl, že k notářce nechce. Žalobce proto kontaktoval svého známého [tituly před jménem] [jméno FO] (dále též jen „[jméno FO]“), který má právní znalosti, a žádal ho, aby vystupoval při podpisu závěti jako svědek. Předal mu také veřejně přístupné informace o pozemcích Z. Dále si vybral jako svědka svého kamaráda [jméno FO] (dále též jen „[jméno FO]“). Dohodli si termín [datum], sešli se u domu Z a vstoupili dovnitř. Žalobce Z oba svědky představil, a sdělil, proč jsou na místě. Následně [jméno FO] Z seznámil s průběhem a okolnostmi podpisu s tím, že závěť nahlas přečte a žalobce, že se při čtení a rozhodování musí vzdálit. Z řekl „ano“ nebo „jo“ a žalobce šel ven. Asi za 5 min za ním přišel [jméno FO] a řekl, že Z souhlasil a závěť podepsal, žalobce se na to vrátil dovnitř a Z poděkoval. Jediné vyhotovení závěti dal [jméno FO] venku žalobci. Jiný dokument se ten den nepodepisoval, až druhý den si žalobce nechal od Z podepsat souhlas se stavbou na vedlejším pozemku.

6. Do úředního záznamu o podaném vysvětlení vypovídal rovněž svědek [jméno FO]. Uvedl, že v lednu nebo únoru 2022 ho žalobce oslovil s tím, že by ho potřeboval po jako svědka u závěti. Pak se u něho jednoho dne zastavil s tím, že pojedou závěť podepsat. Ve vozidle mu říkal, že jedou za Z, který mu odkáže majetek. Na místě již čekal [jméno FO], kterého [jméno FO] znal. Když přišli dovnitř domu Z, žalobce přítomné představil a posadili se ke stolu. [jméno FO] závěť, kterou měl předepsanou, přečetl nahlas a poté ji předložil Z. Ten si ji ještě jednou přečetl, při čtení měl brýle. Žalobce byl v té době mimo místnost. Po přečtení závěti ji Z bez komentáře podepsal, potom se podepsal svědek a naposledy [jméno FO]. Po[Anonymizováno]podpisu se rozloučili a žalobce ho odvezl domů. Ten den se podepisovala pouze závěť, jiná listina nebyla Z k podpisu předložena.

7. Do úředních záznamů Policie podával vysvětlení opakovaně i svědek [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum] uvedl, že žalobce, kterého zná od jeho dětství, se na něho počátkem roku 2022 obrátil a aby mu vypracoval závěť a podal informace, jak záležitost řešit. [jméno FO] žalobce vyzval, aby mu dodal podklady pro vypracování závěti, což žalobce učinil, a také mu sdělil, že druhým svědkem závěti bude [jméno FO]. Podpis závěti se dohodl na [datum] a v podvečerních hodinách se sjeli před domem Z. Společně šli do domu, kde je žalobce představil jako svědky závěti, Z s tím neměl problém a souhlasil. Na to [jméno FO] vyzval žalobce, aby opustil místnost a pak přečetl závěť. Tázal se Z, zda s tím souhlasí a rozumí tomu. Z byl při vědomí, nebyl ničím ovlivněn a uvedl, že takto je dohodnut s žalobcem, a závěť vlastnoručně podepsal. Při podpisu seděl u stolu, nezdálo se, že by špatně viděl, osvětlení bylo dost, podepsal závěť jako první a následně ji podepsali svědci. [jméno FO] měl za to, že Z měl brýle. [jméno FO] Z ukázal místo, kam se má podepsat, kde je předepsáno jeho jméno. Po [jméno FO] hlasitém přečtení si Z závěť kontroval, takže si byl vědom, co podepisuje. Pouze uváděl, že závěť má dohodnutou s žalobcem, že je to jeho rozhodnutí a že sousedovi chce přenechat nemovitost. Ten den byla řešena se Z jen závěť, nikoliv jiná listina. Dne [datum] do dalšího úředního záznamu o podaném vysvětlení [jméno FO] popsal okolnosti podpisu závěti shodně jako [datum], pouze s jistotou uvedl, že Z měl při podpisu nasazeny brýle. Dodal, že když mu [jméno FO] závěť četl, pokyvoval hlavou, když se dotazoval na připomínky, uvedl, že to má tak s žalobcem dojednané. Dne [datum] do dalšího úředního záznamu [jméno FO] upřesnil, že závěť před Z četl on, tedy doslovně odcitoval text a po té se dotázal Z, zda porozuměl, na což on odpověděl, že to je v souladu s dohodou s žalobcem. Pak mu [jméno FO] písemnost předložil, Z do textu nahlížel, vypadalo to, jako když čte, přitom ale hlasitě nepředčítal text, takže nelze posoudit, zda skutečně četl, a pak se dotázal, ve kterých místech má vůli podepsat. Z vypadal orientovaně, logicky odpovídal na otázky, jeho reakce byly předpokládané.

8. Usnesením z 16. 11. 2023 čj. [hodnota] rozhodl policejní orgán, že odkládá trestní věc podezření ze spáchání zločinu podvod, kterého se měl dopustit [jméno FO], neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Stížnost žalovaných, kterou proti tomuto rozhodnutí podali, byla usnesením náměstka Okresního státní zástupce v Jičíně ze dne 5. 12. 2023 č. j. [hodnota] jako nedůvodná zamítnuta.

9. Soud v dané věci provedl výslech svědků závěti [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] k okolnostem, za nichž byla závěť z [datum] pořízena a podepsána.

10. Výpovědí svědka [jméno FO] je prokázáno, že v únoru 2022 jej požádal žalobce, jeho letitý kamarád, zda by byl svědkem závěti [jméno FO] souhlasil, dohodli se na konkrétním datu s jeli společně do [adresa] na pozemek žalobce, kde staví dům. Odtud šli pěšky k domu Z, kde již čekal [jméno FO]. Zamířili směrem ke dveřím, žalobce zaťukal na okno, Z mu zevnitř mávl a vešli dovnitř. Tam je žalobce se Z seznámil, svědek si již přesně nepamatuje, jak to žalobce uvedl ani co Z říkal, ale už věděl, o co jde. Žalobce odešel před dům, protože mu [jméno FO] řekl, že u podpisu závěti nemůže být. [jméno FO] začal závěť číst a pak ji předal Z. Ten do závěti nahlížel, asi ji četl, pak ji podepsal a nic k tomu asi neříkal. Z u toho měl silné dioptrické brýle, svědek si už nepamatuje, zda se Z na něco dotazoval. Pak listinu podepsal svědek a nakonec [jméno FO]. Po té došli pro žalobce, chvilku se hovořilo a pak to ukončili. Svědek si nevybavuje, zda před tím, než [jméno FO] začal závěť číst, k závěti něco říkal nebo vysvětloval. [jméno FO] závěť četl asi celou, svědek si ale nepamatuje, zda skutečně četl všechna čísla všech pozemků, neví, zda se upřesňovalo, o které konkrétní pozemky jde, podrobně se to ale nerozebíralo. Sám vyhotovení závěti k dispozici neměl, nemohl čtení kontrolovat, ani ho to nezajímalo. Po přečtení závěti možná nějaké dotazy byly, ale jaké konkrétně, to si nepamatuje. [jméno FO] Z spíše neznal, jednou, dvakrát ho viděl u domu, když přijel za žalobcem. Nevybavuje si, zda [datum] viděl občanský průkaz Z, své doklady měl u sebe, Z je neukazoval. To, že jde zrovna o Z [jméno FO] věděl od žalobce. Byl u něho pouze jednou, jindy a v jiné věci za ním nebyl. Z nejprve seděl na křesle, než k nim přišel ke stolu, který byl zhruba uprostřed místnosti, někde naproti byla televize a svítilo se tam. Všichni seděli u stolu, jen žalobce si nesedl ani na začátku a pak byl venku. Z měl berle a pohybově na tom nebyl moc dobře, z křesla ale vstal sám. Po předestření fotografií, které zachycují interiér obytné místnosti domu žalobce, si svědek vybavil, že jde o místnost, kde se věc odehrávala, nedokázal přesně určit okno, na které žalobce při příchodu ťukal, uvedl, že Z seděl na židli s červeným podsedákem, zatím co on seděl v čele stolu a [jméno FO] naproti poblíž mikrovlnné trouby. Křeslo, na kterém Z původně seděl bylo poblíž postele, když přišli, Z se díval na televizi, která byla umístěna v rohu mezi oběma okny.

11. Svědek [jméno FO] vypověděl, že v r. 2022 ho navštívil žalobce s tím, že je dohodnut se Z na sepsání závěti a žádal ho, zda by mu ji mohl sepsat. Svědek žalobci vysvětlil možnosti, žalobce ale řekl, že Z chce, aby to bylo realizováno u něho doma, že nechce nikam jezdit. Svědek slíbil, že závěť sepíše, požádal, aby mu dali podklady, čeho se to týká a dostal katastrální čísla 10-15 pozemků, byly tam 2, 3 domy v [adresa]. Svědek místo, kde měl Z nemovitosti, znal, chodíval tam od malička, podle vidění znal i Z, v dětství byl přítomen tomu, když se s ním bavíval jeho otec. Ověřil si čísla pozemků v katastru, aby nedošlo k nějakému omylu a aby šlo skutečně o pozemky Z, a vypracoval závěť, kde všechny pozemky uvedl, a dále uvedl jako svědka sebe a [jméno FO], jak ho instruoval žalobce. Osobní údaje Z a [jméno FO] dostal od žalobce. Když závěť vyhotovil, seznámil s jejím obsahem žalobce. Pak se s žalobcem dohodli na termínu [datum] v odpoledních hodinách s tím, že se sjedou v [adresa] na křižovatce. Svědek čekal ve vozidle. Žalobce s [jméno FO] přišli z míst, kde má žalobce dům, a společně se sešli před brankou u domu Z. Šli kolem okna do kuchyně, která byla osvětlená, žalobce zaklepal na okno a dával o sobě vědět. Vešli do domu a do místnosti, kde Z seděl v křesle, vedle křesla byly nějaké noviny, televizní programy nebo něco takového, možná byly tiskoviny i na stole. Žalobce říkal Z, že dorazili na sepsání nebo podepsání závěti, jak bylo dohodnuto, a oba svědky představil. Z reagoval souhlasně. [jméno FO] řekl žalobci, aby odešel, ještě krátce se Z navázal slovní kontakt a ptal se, jestli s tím souhlasí, jestli mu může přečíst celou závěť. Z řekl, že ví, o co jde, že jsou tak dohodnutí. Svědek také zavzpomínal krátce na to, že kdysi u Z byli s otcem, připomněl mu to a on na to reagoval pokývnutím hlavy s tím, že už to není pravda, takže svědek neví, jestli si vybavil, kdo [jméno FO] je. Viditelnost v místnosti dle něho byla dobrá, světlo svítilo dobře. [jméno FO] závěť hlasitě přečetl, po přečtení se Z zeptal, jestli tomu rozuměl, on řekl, že ano. Závěť mu předal a Z při tom seděl v křesle, na očích měl brýle, svědek nabyl dojmu, že si závěť čte, protože to nějakou dobu trvalo, text sjížděl očima. Nahlas ji nečetl. Pak Z závěť svědkovi vrátil, svědek se zeptal, zda je všechno v pořádku, Z řekl, že ano. Svědek se zeptal, zda to podepíší a Z vstal z křesla, za pomocí hůlky, přešel ke stolu a přistoupili k podpisu. Z si k tomu sednul na židli, svědek stál a svědek [jméno FO] stál vedle něho. Z závěť podepsal, svědek ji od něho převzal, ještě proběhl nějaký další slovní kontakt, ale už ne o závěti, ale o tom, že závěť [jméno FO] předá žalobci. Ještě před podpisem závěti mu [jméno FO] vysvětloval, že závěť existuje jen v jednom vyhotovení, on nereagoval nebo pokyvoval hlavou. Po podpisu Z závěť podepsal [jméno FO] a pak sám [jméno FO]. Pak se rozloučili, Z si zpětně sedl do křesla a oni odešli, žalobce čekal u branky, svědek mu předal závěť a rozešli se. Na předložených fotografiích svědek označil místo, kde Z seděl při příchodu v křesle, nedokázal určit, na které židli Z seděl, když podepisoval závěť, uváděl, že sám neseděl vůbec, měl za to, že ani svědek [jméno FO] se neposadil. Občanský průkaz po Z nechtěl, protože ho znal od vidění, vše se obešlo bez průkazu, záměna byla vyloučena. Uvnitř domu Z [jméno FO] byl pouze jednou, a to právě [datum].

12. Z zemřel dne 4. 4. 2022, v řízení o pozůstalosti je proto třeba postupovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). V pozůstalostním řízení bylo žalobci pravomocným usnesením okresního soudu uloženo, aby ve stanovené lhůtě podal u soudu předmětnou určovací žalobu. Judikatura dovozuje, že žaloba podaná účastníkem řízení o pozůstalosti na základě odkazu vydaného soudem v tomto řízení podle § 170 odst. 1 z.ř.s. není žalobou o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není ve smyslu § 80 o.s.ř., a tedy, že naléhavý právní zájem na žalobou požadovaném určení není třeba tvrdit a prokazovat. Soud se jím proto nezabýval.

13. Podle § 1534 o.z. závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

14. Podle § 1539 odst. 1 o.z. svědci se zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědek se podepíše na listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž ho lze zjistit.

15. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Důkazní břemeno při zpochybnění pravosti a pravdivosti závěti sepsané ve formě soukromé listiny zůstavitelem, který zemřel po 1. 1. 2014, zatěžuje v uvedeném rozsahu toho, kdo z takové listiny vyvozuje pro sebe příznivé následky, tedy závětí povolaného dědice (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 22. 2. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2592/2021), v dané věci tedy žalobce.

18. Z provedeného dokazování vyplynulo, že Z závěť z [datum] nenapsal vlastní rukou, listina ale obsahuje rukou psaný podpis Z. Na rozdíl od vlastnoručně sepsané a podepsané závěti (tj. závěti holografní), listina nepsaná vlastní rukou zůstavitele (t.j. závěť allografní) není pokládána za spolehlivý doklad toho, že skutečně obsahuje poslední vůli zůstavitele. Zákon proto požaduje, aby zůstavitel před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevil, že listina jeho vůli skutečně obsahuje, a aby se tito svědci na závěť podepsali. Nezáleží přitom na pořadí, v jakém se tyto náležitosti splní, stane-li se tak v bezprostřední časové souvislosti, takže se jednotlivé úkony jeví jako úkon jednotný. Povolání svědků závěti slouží (mimo jiné) k tomu, aby tyto osoby mohly v budoucnu potvrdit, že jde o zůstavitelovu pravou závěť v případě, objeví-li se po smrti zůstavitele pochybnosti, zda se skutečně jedná o jeho poslední vůli. V soudní praxi je ustálen závěr, že pokud jde o allografní závěť je možno stále vycházet ze závěrů judikatury vztahující s ust. § 476b zák,. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák.). V nich nejvyšší soud vyslovil, že proto, že obligatorní součástí allografní závěti je svědectví dvou svědků o tom, že zůstavitel před nimi (současně přítomnými) výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, a že není dobře představitelné, že by zůstavitel před svědky výslovně tuto vůli projevil, aniž by ji vlastnoručně podepsal, „sporným“ se takové pořízení pro případ smrti stává – na rozdíl od holografní závěti – jen tehdy, byly-li (těmi, kdo si činí právo na dědictví) uvedeny takové skutkové okolnosti, které zpochybňují svědectví osob, které se na závěť podepsaly, jako je například tvrzení o tom, že svědky závěti ve skutečnosti nebyly, že jsou nezpůsobilými svědky, že zůstavitel před nimi výslovně neprojevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, apod. Allografní závěť je neplatná vždy, bude-li vyvráceno řádné svědectví osob, jejichž podpisy byly uvedeny na závěti. (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 9. 2013 sp. zn. 21 Cdo 1934/2012, rozsudek ze dne 29. 11. 2018 sp. zn. 24 Cdo 2922/2018). Vzhledem k výše uvedenému nepokládá soud za nutné se dále zabývat nejistotou, zda podpis Z na závěti z 8. 2. 2022 v daném případě je jeho pravým podpisem či nikoliv. I za situace, kdy odborné posouzení podpisu Z nepřineslo jednoznačný výsledek, by žalobce mohl v řízení uspět, pokud by prokázal, že zůstavitel před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Právě na to bylo dokazování v dané věci především zaměřeno.

19. Soudní praxe je dále ustálena na tom, že k tomu, aby bylo možno uzavřít, že výslovný projev vůle zůstavitele o tom, že listina obsahuje jeho poslední vůli, odpovídá použití jakýchkoliv slovních výrazů, popřípadě též i obvyklých znamení, jimiž zůstavitel před dvěma svědky současně přítomnými projeví způsobem nevzbuzujícím pochybnosti to, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Je totiž nezbytné, aby ten, kdo byl povolán jako svědek a kdo má z tohoto důvodu allografní závěť podepsat, nemohl mít žádné pochybnosti - bez zřetele na skutečný obsah listiny a případné svědkovy vlastní poznatky a názory o obsahu listiny nebo na to, zda byl seznámen s obsahem závěti - o tom, že zůstavitel v listině uvedl poslední vůli (tedy že jde o závěť), a aby svědek z projevu zůstavitele nepochybně věděl, že zůstavitel v závěti skutečně vyjadřuje svoji poslední vůli, tedy že jde o jeho závěť a že ji činí svobodně a vážně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2985/99, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 93, ročník 2000; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2346/2011, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2704/2017).

20. Pokud jde o hodnocení výsledků provedeného dokazování v dané věci je soud přesvědčen, že zákonem předpokládaný výslovný projev vůle Z před oběma současně přítomnými povolanými svědky provedenými důkazy nebyl prokázán.

21. Je třeba předeslat, že již vznik písemného vyhotovení závěti Z neproběhl obvyklým a očekávatelným způsobem. Svědek [jméno FO], který žalobci přislíbil závěť připravit, převzal veškeré informace a instrukce pouze od žalobce. Ačkoliv se jednalo o poslední vůli Z, svědek se Z v souvislosti s tvorbou závětí předem nehovořil, nezjišťoval zda je svobodně rozhodnut testovat, jaká je jeho skutečná vůle, které nemovitosti chce žalobci odkázat a zda si je vědom následků takového rozhodnutí. Vycházel pouze ze sdělení a podkladů, které mu poskytl žalobce. Vůli Z svědek pak nezjišťoval ani při návštěvě [datum] v [adresa] před podpisem závěti dne [datum] a přistoupil hned k tomu, že závěť Z přečetl, předal mu ji. Ten do ní nahlížel, možná ji i četl, jistota o tom ale není, a následně došlo k podpisu. Soud je přesvědčen, že právě proto, že písemné vyhotovení závěti vzniklo bez aktivity i účasti Z, i proto, že za svědky byly povolány osoby nikoliv z okolí Z, (které by Z znaly a dovedly nyní lépe vysvětlit jeho pohnutky či vzorce chování), ale známý a přítel žalobce, tedy osoby se vztahem k osobě obmyšlené, je třeba tím větší pozornost věnovat zjištěním, jak se Z v souvislosti s podpisem takto vzniklé závěti choval, co navenek projevoval a zda dal zřetelně a způsobem vylučujícím jakékoli pochybnosti najevo, že se se sepsanou listinou ztotožňuje a že jde skutečně o jeho poslední vůli.

22. I když je v úvodu závěti z [datum] uvedeno, že Z závěť pořizuje pro případ smrti vědomě bez nátlaku, po zralé úvaze a svobodně a že tato představuje a obsahuje jeho poslední vůli, je soud přesvědčen, že nelze uzavřít, že by pouhý podpis Z a svědků na této listině bez dalšího podmínky ustanovení § 1534 o. z. naplňoval. Jak již bylo zmíněno, z provedeného dokazování vyplynulo, že závěť bez účasti Z formuloval svědek [jméno FO], aniž by se Z o něčem radil. Je tedy jasné, že citovaný obrat byl do závěti pojat pouze formálně a nebyl skutečnou dokumentací výsledku rozhodovacího procesu Z.

23. Podpisu závěti byli přítomni pouze Z a svědci [jméno FO] a [jméno FO]. Protože Z zemřel, je možno vycházet pouze z výpovědi uvedených svědků. Výpovědi obou se ale shodují pouze v tom, svědek [jméno FO] při návštěvě Z [datum] po odchodu žalobce z místnosti závěť hlasitě přečetl, předal ji Z, který do ní nahlížel a pak došlo k podpisu listiny tak, že ji nejprve podepsal Z, pak svědek [jméno FO] a nakonec svědek [jméno FO]. Záhy na to bylo setkání ukončeno.

24. Svědek [jméno FO] nad rámec uvedeného ve své výpovědi před soudem popsal, že se po odchodu žalobce zeptal Z, zda „s tím“ souhlasí a zda mu může závěť přečíst, Z na to řekl, že „jsou tak dohodnutí“. Dál se svědek po přečtení se Z zeptal, zda závěti porozuměl a Z řekl, že ano, na otázku, zda je to v pořádku odpověděl Z opět kladně, stejně jako na otázku, zda závěť podepíší. Po podpisu se vzájemná komunikace dle svědka již závěti netýkala. Z této části výpovědi svědka [jméno FO] vyplývá, že Z se v souvislosti se závětí ničemu nebránil a proti ničemu se nevymezoval, na všechny položené otázky odpověděl kladně, na nic se také nedotazoval, tedy neprojevoval žádnou vlastní iniciativu. Otázky svědka, o nichž vypovídal, ale nesměřovaly ke zjištění, zda čtený text závěti je ve shodě s jeho vůlí a zda jde skutečně o jeho vůli poslední, nýbrž k tomu, zda porozuměl textu, který [jméno FO] zformuloval, zda je to „v pořádku“ a zda listinu podepíše. I když na všechny uvedené otázky Z odpověděl kladně, nelze mít zato, že tím došlo k výslovnému a jednoznačnému projevu Z, z něhož by vyplývalo, že listina skutečně obsahuje jeho skutečnou poslední vůli. Pokud Z připojil, jak svědek dále uvedl, že „jsou tak dohodnutí“, touto větou bylo zřejmě míněno, že jsou na závěti dohodnutí s žalobcem. Soud je přesvědčen, že ani tento výrok nelze označit za zákonem požadovaný kvalifikovaný projev vůle zůstavitele, neboť z něho vyplývá, že Z hovořil o dříve vytvořeném společném rozhodnutí Z a žalobce, čili nikoliv o samostatné, jednoznačné a jednostranném rozhodnutí jeho samotného. Je pravda, že do úředního záznamu Policie z [datum] svědek [jméno FO] uvedl, že kromě toho, že má závěť dohodnutou s žalobcem, měl Z uvést i to, že jde o jeho rozhodnutí (zřejmě míněno rozhodnutí Z) a že sousedovi (zřejmě žalobci) chce přenechat nemovitost (o kterou nemovitost mělo jít již nebylo specifikováno), což je prohlášení pro věc mnohem významnější. O tomto výroku Z však svědek [jméno FO] již nic neuvedl v úředním záznamu z [datum], nezopakoval ho ani v úředním záznamu z [datum] a nezmínil jej ani ve svém podrobném výslechu před soudem. I když soud bere v úvahu, že obsah výpovědi svědka [jméno FO] před soudem mohl být ovlivněn skutečností, že o záležitosti předtím třikrát vypovídal na policii a mohl mít pocit, že na předešlé výpovědi navazuje, je také pravda, že svědek má právní vzdělání, ví co je pro věc podstatné a soudem byl poučen o povinnosti vypovídat pravdu a nic nezamlčovat a o trestnosti opaku. Pravděpodobnějším se proto soudu jeví, že [jméno FO] zmíněné prohlášení v druhé a následujících výpovědích nezopakoval proto, že jej Z ve skutečnosti nepronesl a svědkovi se tak při dalším opětovném rozpomínání na okolnosti podpisu závěti nevybavoval. Soud tak uzavírá, že výslovný projev Z, že listina obsahuje jeho poslední vůli, svědecká výpověď svědka [jméno FO] ani v kontextu s dalšími provedenými důkazy neprokazuje.

25. Svědek [jméno FO] shodně jako v trestním řízení i před soudem konstantně uváděl, že má za to, že Z k závěti samotné nic neříkal, listinu podepsal bez komentáře, svědek si nepamatoval ani, zda se obsah závěti v této souvislosti nějak dál rozebíral. Výpověď tohoto svědka tak rovněž neprokazuje, že by Z za jeho přítomnosti dne 8. 2. 2022 v souvislosti s podpisem závěti učinil výslovně projev, jím by potvrdil, že listina skutečně obsahuje jeho poslední vůli. Svědek [jméno FO] navíc Z z minulosti neznal, jen ho dvakrát zahlédl u domu, nevybavil si ale ve své výpovědi, zda viděl jeho občanský průkaz. Výpovědí svědka [jméno FO] je ale prokázáno, že k ověřování totožnosti občanským průkazem nedošlo, protože sám Z z minulosti znal. Svědek [jméno FO] tedy občanský průkaz nebo jiný průkaz totožnosti Z neviděl, spolehl jen na to, že mu žalobce řekl, že jde o Z, a pravdivost tohoto výroku si neověřil. Jeho přesvědčení, že 8. 2. 2022 závěť podepisoval právě Z, tedy není objektivně podloženo, avšak požadavkem zákona je, aby se svědek zúčastnil pořizování závěti takovým způsobem, aby byl s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba.

26. Soud tedy uzavírá, že z důkazů provedených v tomto řízení nelze dovodit, že Z dostatečně zřetelně a výslovně projevil, že listina závěti z [datum] obsahuje jeho poslední vůli. Závěť je důležité a specifické právní jednání a jsou-li jejímu mu podpisu přítomni dva svědci, a přesto není možné z jejich výpovědí současně dovodit, že zůstavitel výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, není možné dospět k jinému právním závěru, než že jde o závěť pro rozpor se zákonem absolutně neplatnou. K takové neplatnosti je soud povinen přihlížet z moci úřední. Smysl a účel zákona totiž vyžaduje, aby poslední pořízení obsahovalo jasně a výslovně projevenou vůli zůstavitele, jak má být s jeho majetkem pro případ smrti naloženo. Jde-li o závěť allografní, není úkolem povolaných svědků potvrdit pouze to, že zůstavitel závěť před nimi podepsal, nýbrž i to, že před nimi způsobem nevzbuzujícím žádné pochybnosti projevil, že obsah závěti je souladný s jeho skutečnou vůlí. Podpis závěti se musí odehrát za současné přítomnosti obou svědků, právem lze proto očekávat, že oba svědci budou o okolnostech pořízení poslední vůle vypovídat v podstatných rysech shodně. Jestliže ale okolnosti pořízení závěti líčí oba povolaní svědci, tak jako v dané věci, nemůže soud dospět k závěru, že žalobcovo tvrzení o tom, že zůstavitel testoval v souladu s § 1534 o.z., tedy že před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, bylo prokázáno. O tom soud v průběhu řízení žalobce vyrozuměl a vyzval jej k doplnění důkazů s tím, že nesplněním této povinnosti se vystavuje nebezpečí věcně nepříznivého rozhodnutí. Žalobce reagoval tím, že naznačil pochybnosti o správnosti písemného protokolu ze soudního jednání ze dne [datum], při němž byli oba svědci soudem vyslechnuti, ač při jednání samotném žádné výhrady proti protokolaci nevznášel, a navrhl před soudem zopakovat výslech svědka [jméno FO]. Soud vzhledem k výhradám žalobce provedl doslovný přepis výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO] a z něho při rozhodování vycházel. Důvod pro opětovný výslech svědka [jméno FO] neshledal a pokládá jej za nadbytečný. I kdyby totiž svědek [jméno FO] výpověď zcela změnil, (což ale vzhledem k tomu, že by šlo o jeho páté slyšení, není pravděpodobné), stále zde zůstává výpověď svědka [jméno FO], která ovšem také výslovný projev Z, že závěť obsahuje jeho poslední vůli, neprokazuje.

27. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že by předmětná allografní závěť Z z [datum] byla pořízena způsobem, jaký vyžaduje § 1534 o.z., nelze na ní proto hledět jako na poslední vůli platnou, na jejímž základě nebylo možno dospět k určení, že žalobce je dědicem Z. Žaloba žalobce byla proto zamítnuta.

28. Soud zamítl také návrhy na provedení důkazů kupní smlouvou z [datum], sdělením Krajského státního zastupitelství ze dne [datum] č. j. [značka], usnesením Policie České republiky ze dne [datum] č. j. [značka] stížností proti usnesením Policie České republiky ze dne [datum] č. j. [značka],smlouva o poskytnutí pomoci - na péči pro [jméno FO], kalendář se zápisky o péči o [jméno FO], lékařskou dokumentací [jméno FO], u [tituly před jménem] [jméno FO], event odborným stanoviskem tohoto lékaře ke zdravotnímu stavu [jméno FO] ke dni [datum], zejména k otázce kvality jeho zraku , lékařskou dokumentací [jméno FO] u [tituly před jménem] [jméno FO], event. odborným stanoviskem této lékařky ke zdravotnímu stavu [jméno FO] ke dni [datum], zejména k otázce kvality jeho zraku, kupní smlouva ze dne [datum], lékařskou dokumentací [jméno FO] z Fakultní nemocnice v [adresa], kardiologie, včetně zprávy ze záchranné služby, výslechem svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], primářky NPP v [adresa] [tituly před jménem] [jméno FO] event. jejím písemným sdělením, fakturou prokazující zajištění a zaplacení pohřbu [jméno FO] , výslechem žalovaných, usnesením Krajského soudu v [adresa] č. j. 17 Co 181/2022-100 ze dne 23. 12. 2022, přepisem SMS ze dne 27. 9. 2020, výpisem z bankovního účtu 2. žalované z dubna 2021, výpisem z bankovního účtu 2. žalované z června 2020, výpisy z bankovního účtu [jméno FO] za roky 2020, 2021, 2022, usnesení Okresního soudu v [adresa] č. j. 34D 1291/2020-32,ocenění Obce [adresa] ze dne 24. 11. 2018, deníčky 2. žalované z let 2020-2022, resp. jejich stručný přepis a kopie výňatků. Tyto důkazní návrhy směřovaly k prokázání jiných důvodů, proč závěť zůstavitele z [datum] není platná, a soud se jimi vzhledem přijatému závěru již nezabýval. Provedení navržených důkazů proto neshledal potřebným.

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu účelně vynaložených nákladů proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V řízení zvítězili žalovaní, mají proto proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalovaných jsou představovány odměnou jejich advokátky dle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále AT) ve výši 42 000 Kč (10,5 úkonů a 4 000 Kč – převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě z 15. 12. 2023, vyjádření ve věci z 15. 4. 2024, účast u jednání 18. 3. 2024 - 2 úkony, 15. 7. 2024 - 1 úkon, 16. 7. 2024 - 0,5 úkonu, další porada s klienty přesahující 1 hod. 11. 12. 2023, 13. 3. 2024, 9. 4. 2024, 11. 7. 2024 - 4 úkony), 22 paušálními částkami náhrady hotových výdajů a 300 Kč stanovené dle § 13 odst. 3 AT, tj. 6 600 Kč, vše zvýšeno o DPH ve výši 21 %, přiznanou podle §14a AT a § 23a zák. č. 85/1996 Sb., tedy o 10 206 Kč. Náhrada nákladů řízení celkem činí celkem 58 806 Kč, a soud uložil žalobci, aby tuto částku žalovaným zaplatil k rukám jejích zástupkyně. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu ke splnění této povinnosti stanovil v trvání 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení