3 C 254/2021 - 262

Rubrum

Okresní soud v Jičíně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Drahomíry Šorfové a přísedících [jméno FO] a [tituly před jménem]. [jméno FO] ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o 96 695,38 Kč a 2 100 EUR s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) 88 508,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z 21 790 Kč od 23. 7. 2020 do 22. 8. 2020, a z 42 925,64 Kč od 23. 8. 2020 do 22. 9. 2020, z 88 508,51 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení a b) 2 100 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z 930 EUR od 23. 7. 2020 do 22. 8. 2020 a z 2 100 EUR od 23. 8. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobce v části, v níž se domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci dalších 8 186,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 23. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen žalobci plně nahradit náklady řízení, tj. zaplatit mu 124 742 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

IV. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně náklady řízení ve výši 6 254,92 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce podal u soudu žalobou, kterou se domáhal, aby žalovanému, jakožto jeho bývalému zaměstnavateli, byla uložena povinnost zaplatit žalobci neuhrazenou mzdu a příplatky za práci přesčas, o víkendu a svátku v celkové výši 96 695,38 Kč s příslušenstvím a dále neuhrazené zahraniční stravné 2 100 EUR s příslušenstvím. Tvrdil, že mezi účastníky vznikl pracovní poměr smlouvou z 6. 9. 2019 na jejímž základě žalobce pro žalovaného vykonával práci řidiče mezinárodní kamionové dopravy. Pracovní poměr byl ukončen 4. 9. 2020, kdy bylo žalovanému doručeno okamžité zrušení pracovního poměru, které žalobce žalovanému dal dle § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce proto, že mu žalovaný neproplácel řádně mzdu, zahraniční stravné a příplatky, na něž žalobci vznikl nárok. Protože žalovaný ani po skončení pracovního poměru neuspokojil mzdové nároky žalobce, nezaplatil mu příplatky a stravné, na něž mu vzniklo právo, a neposkytl mu ani náhradu mzdy za 2 měsíce při skončení pracovního poměru okamžitým zrušením, ač k tomu byl žalobcem opakovaně vyzýván, obrátil se na soud.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu proto, že žalobce v ní uplatňuje nároky, které mu měly vzniknout po 31. 5. 2020, kdy již však žalovaný nebyl jeho zaměstnavatelem. Pracovní poměr účastníků totiž dle žalovaného zanikl dohodou o rozvázání pracovního poměru z 31. 5. 2020 k témuž dni a od 1. 6. 2020 žalobce pracoval na základě jiné pracovní smlouvy již pro jiného zaměstnavatele. Žalovaný proto není dle jeho názoru v řízení pasivně legitimován. Namítl dále zdánlivost právního jednání, jímž žalobce zamýšlel okamžitě zrušit pracovní poměr pro jeho neurčitost a nesrozumitelnost, které žalovanému neumožňovaly zjistit, zda jde o okamžité zrušení pracovního poměru či žádost o rozvázání pracovního poměru, protože v závěru dopisu z 3. 9. 2020 požaduje zaslání podepsané výpovědi.

3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že před zahájením tohoto řízení zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu s upozorněním na možnost soudního vymáhání jeho nároků. Výzvou z 24. 8. 2020 je prokázáno, že se žalobce obrátil na žalovaného s žádostí o zaplacení dlužné částky výplaty od března a dalších dluhů s úrokem včetně nedoplatků za duben a zaslání výplatních pásek za dobu trvání pracovního poměru.

4. Nesporným bylo dále i tvrzení, že pracovní poměr účastníků byl založen 6. 9. 2019 pracovní smlouvou z téhož dne a žalobce pro žalovaného vykonával práci řidiče mezinárodní kamionové dopravy.

5. Pracovní smlouvou, uzavřenou účastníky dne 6. 9. 2019, je prokázáno, že se účastníci dohodli na tom, že žalobce bude pro žalovaného pracovat v pracovním poměru, sjednaném na dobu neurčitou jako řidič mezinárodní kamionové dopravy s nástupem do práce dne 6. 9. 2019. Místem výkonu práce byly všechny provozovny žalovaného. Za vykonanou práci měl žalovaný žalobci vyplácet mzdu 16 280 Kč měsíčně, z níž měl provádět srážky dle příslušné právní úpravy. Mzda měla být žalobci vyplácena k jeho rukám vždy nejpozději do 22. dne kalendářního měsíce následujícího. Smlouva je podepsána oběma jejími stranami.

6. Mzdový list vystavený žalovaným pro žalobce od 6. 9. 2019 do 31. 12. 2019 prokazuje, že v měsíci září žalobce odpracoval 17 dnů, říjnu 23 dny, v listopadu a v prosinci 2019 vždy 21 dnů. V řádku dovolená je v prosinci 2019 uvedena číslovka 7, stejně tak je uvedena ve výkazu mezd u řádku dovolená, aniž by byla vyčíslena náhrada mzdy. Hrubá mzda je kalkulována ve výši 16 280 Kč, stejně jako v ostatních měsících, kdy žalobce odpracoval všechny pracovní dny a hodiny. Z uvedeného je zřejmé, že číslovka 7, uváděná na řádcích dovolená, není uváděná důvodně. Pokud žalobce odpracoval 21 dnů, nemohl zároveň čerpat 7 dnů dovolené a navíc mu za dovolenou nebyla poskytnuta náhrada mzdy, ale mzda mu byla vyplacena ve stejné výši jako za ostatní měsíce, kdy žalobce odpracoval všechny pracovní dny. Tímto mzdovým listem žalobce je tedy prokázáno, že žalobce v době trvání pracovního poměru v roce 2019 žádnou dovolenou, na níž mu vznikl nárok, nečerpal. Hrubá mzda žalobce činila 16 280 Kč z ní byla vypočtena čistá mzda 13 288 Kč (s výjimkou měsíce září 2019, v němž odpracoval pouze 17 dnů a jeho čistá mzda činila 11 143 Kč.) Je třeba podotknout, že i z údajů z karty řidiče přesněji z přehledu použitých vozidel (čl. 217), o níž bude ještě pojednáno, vyplývá, že v období od 4. 12. 2019 do 31. 12. 2019 pouze dva dny, a to 22. 12. 2019 a 25. 12. 2019 neujel s vozidlem ani jeden km, ostatní dny jsou jízdy zaznamenány, a to vždy v řádech stovek km, což skutečně svědčí o tom, že žalobce v prosinci 2019 dovolenou v délce 7 dnů nemohl čerpat a údaj mzdovém listě je chybný.

7. Mzdový list, vystavený žalovaným pro žalobce pro měsíce leden 2020 až květen 2020 prokazuje, že v měsíci lednu žalobce odpracoval 23 dny, v únoru 2020 pak 20 dnů, v březnu 2020 jen 8 dnů a měl čerpat 14 dnů dovolené, v dubnu 2020 odpracoval 22 dnů, v květnu 2020 celkem 21 dnů. Mzdový výpočet vychází z hrubé mzdy 17 800 Kč, čistá mzda pak činí (s výjimkou měsíce března 2020, kdy činila 13 887 Kč) vždy 14 327 Kč. Dále soud prověřoval správnost údajů v mzdovém listu, pokud jde o čerpání 14 dnů dovolené v měsíci březnu 2020. Záznamy na kartě řidiče, přesněji výkaz práce řidiče (čl. 212 p. v.) prokazují, že žalobce práci ukončil v pátek 7. 2. 2020 a prvým následujícím jeho pracovním dnem byl až den 16. 3. 2020. Z uvedeného je zřejmé, že pokud žalobce pracoval v měsíci březnu 2020 od 16. 3., mohl čerpat dovolenou v rozsahu maximálně nikoliv 14, ale jen 10 pracovních dnů, a že tudíž údaj na mzdovém listu není opět správný.

8. Žalovaný předložil rovněž mzdový list vedený na jméno žalobce za měsíce červen, červenec a srpen 2020, vystavený [jméno zainteresované společnosti]., němž je uvedeno, že žalobce v červnu 2020 odpracoval 22 dnů, v červenci 23 dnů a v srpnu 2 dny, tj. 16 hodin. Mzda mu byla vypočtena v červnu a červenci ve výši 14 327 Kč, v srpnu ve výši 1 507 Kč, není obsažen žádný údaj o dovolené a náhradě mzdy.

9. Mezi účastníky bylo sporné, jak a kdy byl jejich pracovní poměr ukončen. Žalobce tvrdil, že se tak stalo 4. 9. 2020, kdy bylo žalovanému doručeno okamžité zrušení pracovního poměru, které žalobce žalovanému dal dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce proto, že od března 2020 nehradil žalobci mzdu v plné výši a že mu po dobu pracovního poměru neproplácel zahraniční stravné (tzv. diety), příplatky za přesčasy, příplatky za víkendy a svátky. Žalovaný tvrdil, že pracovní poměr skončil dohodou o rozvázání pracovního poměru k 31. 5. 2020 a že žalovaný od 1. 6. 2020 pracoval již pro jiného zaměstnavatele ([jméno zainteresované společnosti]). Žalobce uvedená tvrzení žalovaného popíral, poukazoval na to, že dohodu o rozvázání pracovního poměru s žalovaným nepodepsal, stejně tak pracovní smlouvu s jiným zaměstnavatelem a o obojím se dozvěděl až po šetření Oblastního inspektorátu práce, které sám vyvolal.

10. Dopisem žalobce žalovanému bez data je prokázáno, že žalobce sdělil žalovanému že „podává okamžité rozvázání pracovního poměru“ pro neustálé hrubé porušování zákoníku práce a vyhlášky o mezinárodní kamionové dopravě a porušování smlouvy především neustálým pozdním placením výplat a nevyplácením diet dle zákona“. Žádal o vyplacení zákonného odstupného za 2 měsíce „v průměrné mzdě“. V závěru žalobce uvedl, že žádá o “zaslání podepsané výpovědi a zápočtový list-neprodleně. Ve výpovědi musí být výše uvedený legitimní důvod“. Dle podacího lístku byl dopis žalobcem odeslán doporučenou poštou, dle sledování zásilek byl žalovanému doručen 4. 9. 2020. Dne 3. 9. 2020 žalobce adresoval žalovanému „dodatek k výpovědi pro porušování pracovní smlouvy“, jak prokazuje jeho písemné vyhotovení. V úvodu žalobce uvádí, že vrací dvě firemní karty a dále žádá o zaplacení dlužné částky 33 000 Kč + 10 000 Kč z dubna a dále celou výplatu za červenec + 4 dny v srpnu, odstupné v průměrné mzdě do 30 dnů od výpovědního data. Žalobce dodal, že důrazně žádá o zaslání výpovědi a zápočtového listu.

11. V dohodě o rozvázání pracovního poměru účastníků z 31. 5. 2020 je zaznamenána shoda účastníků na tom, že pracovní poměr žalobce u žalovaného skončí dne 31. 5. 2020 dohodou z důvodu přechodu do nové firmy. Dohoda je podepsána oběma stranami. Žalobce od počátku popíral, že by na listině byl jeho pravý podpis a tvrdil, že ji nepodepsal.

12. Pracovní smlouva z 1. 6. 2020, v níž jsou jako její účastníci označení [jméno zainteresované společnosti], IČO [IČO] se sídlem [sídlo zainteresované společnosti] a žalovaný, stanovila, že uvedeného dne na základě vzájemného konsenzu stran je sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou s druhem práce řidič mezinárodní kamionové dopravy a dnem nástupu do práce 1. 6. 2020 s tím, že místem výkonu práce jsou všechny provozovny zaměstnavatele. Mzda měla být žalobci vyplácena k jeho rukám vždy nejpozději do 22. dne kalendářního měsíce následujícího. Smlouva je podepsána oběma jejími stranami. Žalobce od počátku popíral, že by na listině byl jeho pravý podpis a tvrdil, že ji nepodepsal.

13. K návrhu žalobce soud provedl dotaz na okresní správu sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovnu žalobce, který zaměstnavatel v měsících červen až srpen 2020 prováděl platby zdravotního a sociálního pojištění za žalobce, příp. kdy byla ohlášena těmto subjektům změna zaměstnavatele žalobce. Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR se odvolala na zákonem stanovenou povinnost mlčenlivosti a zprávu nepodala. Okresní správa sociálního zabezpečení [adresa] ve zprávě z 31. 8. 2022 sdělila, že žalobce byl přihlášen v kmenové evidenci ČSSZ u zaměstnavatele [Jméno zainteresované osoby 1/0] IČO: [IČO] od 6. 9. 2019 do 31. 5. 2020 a u zaměstnavatele [jméno zainteresované společnosti] IČO: [IČO] od 1. 6. 2020 do 31. 3. 2021.

14. K prokázání pravdivosti tvrzení obou stran sporu soud ve věci ustanovil znalce z oboru písmoznalectví se specializací na ruční písmo [tituly před jménem] [jméno FO], kterému uložil vypracovat znalecký posudek, jímž bude určeno, zda podpis žalobce, zachycený na listině s názvem Dohoda o rozvázání pracovního poměru s datem 31. 5. 2020, je pravým podpisem žalobce či nikoliv, a zda podpis žalobce, zachycený na listině s názvem Pracovní smlouva s datem 1. 6. 2020, je pravým podpisem žalobce či nikoliv. Znaleckým posudkem č. [číslo] u 27. 11. 2022 je prokázáno, že znalec učinil a ověřil na základě zjištěných rozdílů, které jsou podmíněny strukturou podpisů, závěr, že podpisy žalobce na předložené dohodě o rozvázání pracovního poměru a na pracovní smlouvě velmi pravděpodobně nejsou jeho pravými podpisy. Po porovnání sporných podpisů s podpisy žalobce jednoznačně vyloučil, že by podpisy na obou listinách byly smyšlenými padělky, jejich nápadná podobnost nemohla vzniknout ani pouhou náhodou, byla též vyloučena varianta technických padělků, varianta podpisů pravých bezděčně či záměrně komolených. Zjištění znalce svědčí ve prospěch varianty padělku vyhotoveného se snahou o napodobení vzoru podle předlohy z volné ruky.

15. Žalovaný proti znaleckému posudku námitky nevznesl, akcentoval však pravděpodobnost závěru znalce a namítal, že žalovaný neměl důvod podpis žalobce padělat. Protože listiny žalobce podepsal před několika svědky, navrhl žalovaný provedení výslechu svědka [jméno FO] a [jméno FO], kteří pravost podpisu žalobce na obou listinách měli prokázat. Výslech svědka [jméno FO] byl proveden za přítomnosti soudního znalce [tituly před jménem] [jméno FO].

16. Svědek [jméno FO] vysvětlil, že žalovaný je jeho otec a zaměstnavatel, žalobce zná jako bývalého zaměstnance jejich rodinné firmy, kde pracoval jako řidič kamionové dopravy. Svědek je zaměstnán jako dispečer, rozhoduje ještě s dalším kolegou o tom, který pracovník kam pojede a takto tomu bylo i v roce 2019 a 2020. Jak jsou organizovány pracovněprávní vztahy ve firmě svědek neví, pracovní smlouvy do podrobností nečte, ale stává se, že je kanceláří od účetní, kde mají tyto věci na starosti, požádán, aby zaměstnancům předal nějaké listiny nebo aby je tyto listiny nechal podepsat, jde však spíše o ojedinělou záležitost. Svědek si vzpomíná si, že takto dával žalobci podepisovat listiny, které souvisely s jeho přechodem od zaměstnavatele - fyzické osoby k zaměstnavateli ve formě s. r. o.. Přesně nedovede říct, kdy to bylo a ani v jakém období se tak stalo, ale ví, že k této změně došlo proto, že žalobci bylo svěřeno do správy jiné vozidlo, a to asi rok starý kamion, který byl ve vlastnictví s. r. o.. Dle svědka měl žalobce pracovní rytmus takový, že tři měsíce pracoval tak, že jezdil téměř nepřetržitě a pak měl měsíc nebo měsíc a půl volno, podle toho, jak se domluvili s žalovaným. Žalobce i svědkovi oznamoval, kdy odjíždí a kdy lze počítat s jeho návratem. Tyto věci si žalobce rozhodoval sám. Jezdil dálkové trasy, a bylo třeba na takové trasy vysílat spolehlivější vozidla, proto byl žalobci vůz vyměněn a byl mu poskytnut vůz novější. Svědek si již přesně nevybavuje, jestli žalobce podepsal pracovní smlouvu před převzetím vozidla nebo až po první jízdě, nepamatuje si, který den to bylo, ale vzpomíná si, že v místnosti, která slouží jako zázemí pro řidiče a kde s řidiči přichází i dispečeři do styku, žalobci předal do ruky listiny, které měl podepsat a řekl mu, že je jeho podpis potřeba a proč. Už si nevzpomíná, jestli žalobce tyto listiny četl, vzpomíná si, že se žalobce podepisoval, jestli podepisoval obě listiny, to už neví, ale jednu listinu mu potom vrátil. Druhé vyhotovení pracovní smlouvy mu svědek ponechal. Byl instruován z kanceláře, že má vysvětlit, že takto podepisují pracovníci novou pracovní smlouvu a že přecházejí k jinému zaměstnavateli. Žalobci to také tak vysvětlil, což si pamatuje. Nevzpomíná si, že by to žalobce nějak komentoval, myslí, že listinu jen podepsal a dále nic neprobírali. Nepamatuje si, jestli žalobci dával k podpisu listinu, kterou byl rozvázán jeho stávající pracovní poměr. Pracovníkům takto předkládá k podpisu i listiny, které se vztahují k pojištění a náhradám škody, a pokud jde o žalobce, podobných listin bylo mnoho, takže přesně si nevzpomíná, jestli mezi nimi byla i listina, kterou byl jeho pracovní poměr rozvázán. Pokud jde o organizaci práce, vypověděl svědek, u žalobce změnou zaměstnavatele nedošlo k žádné jiné změně. Stále mu svědek nebo jeho kolega přiděloval práci a vyřizoval s ním všechny potřebné věci. Další věci, které se týkaly účetních záležitostí, mohl žalobce vyřizovat v kanceláři, která je rovněž pro oba zaměstnavatele stejná. To, že se jeden pracovní poměr ukončí a uzavře se pracovní poměr s novým zaměstnavatelem, není ve firmě až tak častá věc, proto si svědek pamatuje, že u žalobce k tomu došlo, odhaduje, že k podobné situaci u jiných zaměstnanců došlo jen v několika málo případech. Pro žalobce tento přechod neměl prakticky žádný důsledek. Je možné, že když dával žalobci k podpisu pracovní smlouvu, bylo u toho přítomno víc osob, např. [jméno FO], což je druhý dispečer, dále [jméno FO], řidič, který do zázemí pro řidiče zrovna přišel, na další osoby si nevzpomíná. Svědek si nedokázal vybavit čas, kdy žalobci listiny k podpisu předkládal. Jedná totiž s řidiči, kterých je kolem dvaceti, poměrně často, dostává také informace od zákazníků, a proto si podrobnosti o čase, kdy žalobci dával listinu k podpisu, nezafixoval. Pouze z toho, co pochopil v průběhu svého výslechu, dovodil, že jde o rok 2019, ale na termín této záležitosti nepamatuje. Také neví, zda žalobce podepsal dohodu o hmotné odpovědnosti, protože tyto věci nezařizuje. Obecně ví, že dohodu o převzetí vozidla řidič podepisuje, když mu je vozidlo předáváno. Obvykle je předávání vozidla přítomen on nebo druhý dispečer, případně technik, jaké listiny a kdy se k předání vyhotovují, to neví. Pracovní smlouvu dal žalobci k podpisu, protože o to byl požádán, nevybavuje si, kdo ho o to požádal, vybavuje si přítomnost [jméno FO], na další okolnosti si nedokáže vzpomenout, neví např. jestli žalobce zrovna odněkud přijel nebo to jestli to bylo jinak. Určitě k podpisu došlo v jeho pracovních hodinách tj. od 8,00 do 16,00 hodin. Dle svědka byl žalobce komunikativní, zkušený, ale nebyl ochoten přiznat svoji chybu. Krátce před úplným ukončením jeho pracovního vztahu, došlo ke zborcení nákladu v jím řízeném návěsu a žalobce neuznával žádné své zavinění. Pak odjel na svoje obvyklé volno a svědkovi bylo následně řečeno, že už se do práce nevrátí. Žalobce prakticky pracoval tak, že celé 3 měsíce byl firmě k dispozici, a to i o víkendech a pokud neřídil, byl v zázemí firmy a s jeho docházkou nebyl nikdy žádný problém. Po této době, měl měsíc nebo měsíc a půl volna, tak, jak s ním bylo dohodnuto.

17. Soudní znalec [tituly před jménem] [jméno FO] na závěrech svého znaleckého posudku setrval i přes provedený výslech svědka. Uvedl, že z jeho výpovědi se nedozvěděl nic nového, jen to, že žalovaný měl k dispozici velké množství podpisů žalobce, avšak výzvu znalce žádný srovnávací materiál neposkytl. Na výzvu znalce předložil originál dohody o rozvázání pracovního poměru z 31. 5. 2020, ten se ale neshoduje s kopií, která se stala součástí spisu dříve (čl. 43 a čl. 77). To, že žalovaný neposkytl srovnávací materiál nijak nepoznamenalo znalecký posudek, protože znalec měl srovnávacího materiálu velké množství, a to z objektivních zdrojů. Při znaleckém zkoumání, jak v posudku popsal, přišel na zásadní rozdíly mezi zkoumanými podpisy a pravým podpisem žalobce. Jde o rozdílný směr vedení psacího tahu a nesrovnalosti tvarové, zejména v obratech oválu a v místě nasazení. Po vyhodnocení všech zjištěných skutečností učinil vysoce pravděpodobný závěr, že listiny, které byly předmětem znaleckého zkoumání, nebyly podepsány žalobcem. Závěr neučinil s úplnou jistotou s ohledem na to, že podpis žalobce je obtížněji zpracovatelný, neboť se jedná o tahy v jednom směru. Na zkoumaných podpisech nenalezl žádné znaky úmyslného komolení pro účely následného popření pravosti. Pokud chce pisatel záměrně podpis komolit, aby jej mohl v budoucnosti popřít, mění příznačné znaky, které jsou opticky nápadné. K tomu v daném případě nedošlo.

18. Svědek [jméno FO] byl vyslechnut prostřednictvím dožádaného soudu a vypověděl, že mu o ukončení pracovního poměru žalobce, jehož viděl celkem jen dvakrát, a o uzavření nové pracovní smlouvy žalobce s [jméno zainteresované společnosti]. není nic známo. Jezdil Španělsko a ve Španělsku také bydlel, takže se na firmě zdržoval jednou za tři měsíce. O změně zaměstnavatele žalobce nevěděl a ani později se o ni nijak nedozvěděl. Podpisu rozvázání pracovního poměru a podpisu nové pracovní smlouvy nebyl přítomen, podpis těchto listin neviděl ani o tom s žalobcem nemluvil.

19. Po provedení těchto důkazů nelze učinit závěr, že by žalovaný výsledek znaleckého zkoumání zpochybnil a že by jinými jím navrženými důkazy prokázal, že dohodu o rozvázání pracovního poměru a pracovní smlouvu žalobce skutečně podepsal. Svědek [jméno FO] vypovídal, že k podpisu žalobci předkládal pouze novou pracovní smlouvu a nutno poznamenat, že vypovídal značně jako neurčitě a dílem i rozporně. Svědek např. vypověděl, že nemá přehled o pracovněprávních vztazích, pracovní smlouvy nečte, pouze na žádost účetní zaměstnancům předává některé listiny, nebo je nechá je podepsat, jde ale o ojedinělou záležitost, k níž dochází cca jednou měsíčně. Na jiném místě vypověděl, že pracovníkům předkládá k podpisu i listiny vztahující se k pojištění a náhradám škod, přičemž u žalobce takových listin bylo mnoho, na listinu o rozvázání pracovního poměru si nevzpomíná. Žalobci měl nechat podepsat pracovní smlouvu, s novým zaměstnavatelem, která je datována dnem 1. 6. 2020, protože žalobci bylo přiděleno vozidlo z majetku s. r. o., z výpisu z karty řidiče- přehled použitých vozidel (čl. 218) však plyne, že žalobce poslední vozidlo SPZ [SPZ] převzal již 25. 4. 2020, tedy více jak měsíc předem, takže se nezdá, že by tyto dvě věci spolu souvisely. Svědek si žádné další okolnosti nepamatuje, ví jen, že byl instruován z kanceláře, že má žalobci vysvětlit, že podepisuje novou pracovní smlouvu a že přechází k jinému zaměstnavateli, což učinil. Pokud by ale žalobce den předem, tj. 31. 5. 2020 podepsal skutečně dohodu o rozvázání pracovního poměru, musel by být již informován, k čemu dochází a proč a svědek by mu nic vysvětlovat nemusel. Svědek s jistotou hovořil o přítomnosti dalšího řidiče při podpisování listiny, ten však žádné podobné vzpomínky nemá a o podpisu listiny nic neví.

20. Navíc, žalobce se v řízení dále dovolával záznamů zaznamenaných v kartě řidiče. Vysvětlil, že karta řidiče se vkládá do tachografu, kterým je vybaveno každé vozidlo a na tuto kartu jsou pak automaticky prováděny záznamy dokumentující veškeré podrobnosti z cest, vykonaných týmž řidičem. Karta je vystavena na osobu řidiče a záznamy na ni nelze dodatečně upravovat. Údaje takto zachycené jsou zaměstnavatelem z karty přenášeny do informačního systému zaměstnavatele a na jejich základě jsou vypočítávány mzdy a cestovní náhrady, slouží však i pro jiné účely. Žalobce předložil výtisk údajů z karty řidiče v rozhodném období, jehož věrohodnost žalovaný zpochybňoval. Za tím účelem předložil vyúčtování zahraniční cesty žalovaného za dobu od 3. 1. do 20. 1. (rok neuveden) s tím, že dieta 18 047 Kč byla žalovanému proplacena 21. 1. 2020, dále za dobu od 22. 1. do 6. 2. (rok neuveden) s tím, že dieta 15 684 Kč byla žalovanému proplacena 6. 2. 2020, za dobu od 25. 4. do 15. 5. (rok neuveden) s tím, že dieta 13 106 Kč byla žalovanému proplacena 15. 5. 2020 a za dobu od 16. 5. do 2. 6. (rok neuveden) s tím, že dieta 19 188 Kč byla žalovanému proplacena 2. 6. 2020. Z uvedeného však vyplývá, protože logicky lze usuzovat, že služební cesty nemohly probíhat jindy než v roce 2020, kdy byly také vyúčtovány, že v době, kdy měl žalobce podepsat dohodu o rozvázání pracovního poměru a novou pracovní smlouvu, tj. 31. 5. 2020 a 1. 6. 2020, přičemž nikdo z účastníků netvrdil a neprokazoval, že by listiny byly podepsány jindy, byl na služební cestě v zahraničí. Žalovaný dále předložil záznamy o provozu vozidla za stejná období roku 2020, týkající se žalovaného, z nichž soud zjistil o jeho zahraničních v uvedené době totéž. Jestliže měl žalobce 31. 5. 2020 s žalovaným uzavřít dohodu o rozvázání pracovního poměru a 1. 6. 2020 uzavřít pracovní smlouvu s novým zaměstnavatelem, musel by být alespoň v ČR přítomen, avšak i z listin předložených samotným žalovaným je zřejmé, že byl v zahraničí. Žalobce v řízení navrhoval, aby soud nechal ve věci vypracovat znalecký posudek, jímž by byly věrohodně zajištěny výstupy z karty řidiče, kterou žalobce soudu předložil. Jak soud zjistil, uvedené se míjí se specializací znalců a na jejich doporučení se soud obrátil Krajský úřad [adresa], Státní odborný dozor odboru dopravy a jeho prostřednictví potřebné údaje z karty řidiče, patřící žalobci, získal. I z těchto záznamů je zřejmé, že se shodují v této části s obsahem listin předložených žalovaným, tedy v tom, že 31. 5. 2020 byl žalovaný na cestě-ujel 326 km a 1. 6. 2020 dokonce 1 004 km, těžko lze proto uvěřit, že se ještě v době od 8,00 do 16,00 hodin dostavit k svědku [jméno FO] k podpisu pracovní smlouvy. Že by listina byla podepsána jiného dne předem nebo dodatečně nikdo v řízení netvrdil.

21. Po zvážení shora uvedeného a po jeho posouzení v kontextu s dalšími provedenými důkazy znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] soud hodnotí jako spolehlivý podklad, z něhož při svém rozhodování může vycházet, neboť se jej žalovanému nepodařilo ani jedním z navržených důkazů zpochybnit. Znalec splnil uložený znalecký úkol, v posudku jasně a srozumitelně vysvětlil, jak zkoumal předložené podpisy žalobce a opatřený srovnávací materiál, co jeho zkoumání odhalilo, do svých zjištění pak promítl odborné názory a zkušenosti. Znalecké závěry jsou jasné a byly učiněny s vysokou mírou pravděpodobnosti. Soud má proto za prokázanou pravdivost tvrzení žalobce, že ani jednu z uvedených listin nepodepsal. Pokud žalovaný v této souvislosti předložil ještě listinu s názvem Mzdy 1/2020-5/2020 bez data, v němž vyčísluje, že za uvedené období byla žalobci přeplacena mzda o 21 813 Kč s tím, že tento přeplatek byl převeden na firmu [jméno zainteresované společnosti], a výpisy z účtu dokládající žalobci odeslané platby, tyto se k předmětu sporu nevztahují a nemají žádnou důkazní váhu. Kompenzační námitka žalovaným vznesena nebyla, vzhledem k údaji o převodu přeplatku na s. r. o. zřejmě ani vznesena být nemohla.

22. Shora uvedené dovoluje soudu učinit předběžný závěr, že žalovaný se svou obranou neuspěl a neprokázal, že pracovní poměr žalobce k němu skončil k 31. 5. 2020 a dnem 1. 6. 2020 vznikl žalobcův pracovní poměr k jinému zaměstnavateli. Nedůvodná je proto i jeho námitka nedostatku pasivní legitimace ohledně žalovaným vznesených nároků. Pracovní poměr žalovaného k žalobci tedy fakticky trval i po 31. 5. 2020, a to bez ohledu na to, že byl žalobce pro potřeby sociálního zabezpečení hlášen u jiného zaměstnavatele, neboť to nemá na trvání pracovněprávního vztahu žádný vliv.

23. Soud dále řešil, zda pracovní poměr účastníků, založený pracovní smlouvou ze dne 6. 9. 2019, zanikl právním jednáním žalobce, doručeným žalovanému 4. 9. 2020.

24. Podle § 56 odst. 1 písm. b) odst. 2 zák. práce, zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže, b) zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).

25. Podle § 60 zák. práce, v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

26. Podle § 72 zák. práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

27. Byť zkoumané právní jednání žalobce není učiněno brilantním právním jazykem, lze z něho bez pochybností zjistit, že jím žalobce sledoval okamžité ukončení pracovního poměru k žalobci pro pozdní placení mezd a nevyplácení diet, tedy okamžité zrušení pracovního poměru ze zákonem předpokládaného důvodu. Pokud v závěru žalobce žádá o zaslání „podepsané výpovědi“, (podobně v dopise z 3. 9. 2020), lze se snadno dovtípit, že žalobci jde zaslání potvrzení o zaměstnání, neboť paralelně vznesený požadavek na zaslání zápočtového listu svědčí o jeho odhodlání, že svým právním jednáním pracovní poměr účastníků zamýšlel ukončit. Posledně uvedená věta tedy nijak podstatně význam dalšího obsahu právního jednání žalobce nemění ani nezpochybňuje. Soud proto nesdílí názor žalovaného, že pro neurčitost nebo nesrozumitelnost šlo pouze o právní jednání zdánlivé, k němuž se nepřihlíží (§ 554 o. z.) Je samozřejmě otázkou, zda žalobcovo okamžité zrušení pracovní poměru vyhovovalo požadavkům shora cit. ustanovení § 60 zák. práce a zda by obstálo, pokud by žalovaný v zákonem stanovených lhůtách neplatnost rozvázání pracovního poměru napadl u soudu. Protože však lhůty stanovené v § 72 zák. práce uplynuly marně, platnost rozvázání pracovního poměru již nemůže být soudem přezkoumávána a je třeba vycházet z toho, že pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil dnem 4. 9. 2020. Z tohoto východiska pak soud posuzuje všechny v žalobě vznesené nároky žalobce.

28. Žalovaný se dovolával pro případ závěru, že nebude možno vycházet z písemné pracovní smlouvy z 1. 6. 2020, aby na vztah mezi žalobcem a spol. [jméno zainteresované společnosti]. bylo nahlíženo jako tzv. faktické zaměstnávání, a poukazoval na to, že žalobce vykonával práci pro spol. [jméno zainteresované společnosti]., tento zaměstnavatel mu práci přiděloval a žalobce podle jeho pokynů práci plnil, mzda za vykonanou práci byla žalobci spol. [jméno zainteresované společnosti] vyplácena z bankovního účtu této společnosti a žalobce byl oficiálně veden jako zaměstnanec tohoto zaměstnavatele (spol. [jméno zainteresované společnosti]. Zmínil v této souvislosti nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 615/17, dle něhož může jít o tzv. faktický pracovní poměr tehdy, koná-li fyzická osoba pro zaměstnavatele (s jeho vědomím a podle jeho pokynů) práci (závislou práci), ačkoliv mezi nimi nevznikl platný pracovněprávní vztah (nebyla sjednána platná pracovní smlouva, popřípadě platná dohoda o pracích konaných mimo pracovní poměr). Nejedná se o pracovní poměr jako vzájemně provázaný komplex práv a povinností, nýbrž jen dílčí (právem neaprobovaný) faktický vztah, jehož vypořádání se řídí pracovněprávními předpisy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2287/2002 ze dne 7. 5. 2003; rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2029/2009 ze dne 15. 6. 2010 či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5189/2015 ze dne 7. 11. 2016).“ 29. Podle ustálené judikatury o tzv. faktický pracovní poměr jde, když fyzická osoba sice začala pro zaměstnavatele s jeho souhlasem pracovat, avšak v důsledku toho, že pracovní smlouva nebyla sjednána (jmenování nebylo učiněno) platně, nebyl zde právní úkon způsobilý založit pracovní poměr. Pouze v případě, jestliže pracovní smlouva není sjednána platně, nemůže vzniknout pracovní poměr jako vzájemně provázaný komplex práv a povinností, nýbrž jen dílčí (právem neaprobovaný) faktický vztah, jehož vypořádání se řídí pracovněprávními předpisy (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 21 Cdo 2287/2002), který není třeba rozvazovat, protože právně neexistuje. Fyzické osobě, která vykonává u zaměstnavatele práci v tzv. faktickém pracovním poměru, přísluší od zaměstnavatele v podstatě stejné nároky jako zaměstnanci v platném pracovním poměru; přísluší jí zejména mzda (plat) za vykonanou práci, právo na náhradu mzdy (platu) při překážkách v práci, právo na dovolenou nebo právo na náhradu škody (včetně odškodnění pracovního úrazu nebo nemoci z povolání) a stejně jako zaměstnanec je povinna nahradit škodu, kterou by způsobila zaměstnavateli zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2016 sp. zn. 21 Cdo 1851/2016).

30. Soud je přesvědčen, že v dané věci se úvahy o vzniku faktického pracovního poměru mezi [jméno zainteresované společnosti]. a žalobcem od 1. 6. 2020 nemohou uplatnit. Podle výsledků provedeného dokazování, žalobce uzavřel pracovní smlouvu s žalovaným a avšak provedené důkazy nenasvědčují tomu, že tento pracovněprávní vztah byl 31. 5. 2020 byl ukončen dohodou, jak žalovaný tvrdil. Jestliže tedy žalobce byl i po 1. 6. 2020 účastníkem pracovněprávního vztahu s žalovaným, nezměnilo se místo výkonu a druh práce, práci mu i nadále přiděloval stejný nadřízený a za stejných podmínek a žalovaný nebyl seznámen s tím, že jde o práci pro jiného zaměstnavatele, je soud přesvědčen, že žádný další vztah, regulovaný pracovním právem mezi žalobcem a třetím subjektem vzniknout nemohl. Tento závěr soudu se zcela jistě neprotiví ustanovení § 18 zák. práce, jež stanoví, že pokud je možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější. Pasivní legitimace žalovaného v dané věci ani touto argumentací žalovaného není zpochybněna, a je proto třeba se zabývat jednotlivými nároky, o které žalobce žaluje.

31. Mezi stranami bylo nesporné, že žádný z žalobcem požadovaných nároků nebyl ani z části žalovaným uspokojen, nebylo, s výjimkou nároku na vyplacení náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu odpovídající výpovědní lhůtě, zpochybněno ani tvrzení žalobce o neproplacení části mezd od června do srpna 2020 ani důvodnost a výše požadavků na požadované příplatky a zahraniční stravné. a) Žalobce na žalovaném požadoval náhradu mzdy podle dle § 56 odst. 2 zákoníku práce ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, tj. náhradu dvojnásobku tzv. zaručené měsíční mzdy pro 3. skupinu prací, 17 800 Kč hrubého, tj. 35 600 Kč hrubého.

32. Podle § 56 odst. 2 zák. práce, zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3.

33. Podle § 67 odst. 3 zák. práce, pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.

34. Žalobce v tomto svém žalobním požadavku vycházel ze skutečnosti, že v pracovní smlouvě z 6. 9. 2019 měl s žalovaným sjednanou mzdu ve výši 16 280 Kč, tj. mzdu na nejnižší úrovni zaručené mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin pro 3. skupinu prací dle vládního nařízení č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění platném ke dni uzavření pracovní smlouvy, tj. ke dni 6. 9. 2019. Nejnižší zaručená mzda pro 3. skupinu prací dle uvedeného právního předpisu ve znění platném a účinném od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 pro rok 2020 pak činila 17 800 Kč, tj. 106,40 Kč za 1 hodinu, své nároky vzniklé v roce 2020 žalobce proto odvozoval správně ze mzdy 17 800 Kč hrubého. Tato částka je ostatně uváděna jako hrubá mzda v mzdovém listu žalobce v roce 2020. Žalobce tedy své požadavky odvíjel od minimální mzdy, která je nižší než by byl průměrný výdělek žalobce. Soud nemůže jít nad návrh žalobce, tento uvedený postup žalobce jako správný a jedině možný akceptoval a z částky 17 800 Kč při rozhodování vycházel.

35. Pokud jde tedy o nárok žalobce na náhradu mzdy za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, tj. dle § 51 odst. 1 zák. práce dvěma měsícům, uzavírá soud, že žalovanému náleží 2 x 17 800 Kč, tj. 35 600 Kč hrubého, jež měly být vyplaceny žalobci v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru okamžitým zrušením, tj. do 22. 9. 2020. V této části žaloby proto soud žalobci vyhověl, včetně požadovaného úroku z prodlení. b) Žalobce dále požadoval neproplacenou mzdu za měsíce červen, červenec a srpen 2020 v celkové výši 53 400 Kč hrubého (tj. 3x 17 800 Kč dle tzv. zaručené mzdy pro 3. skupinu prací), neboť žalovaný mu tuto mzdu neproplatil.

36. Podle § 109 odst. 1 zák. práce, za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

37. Podle § 222 odst. 1 zák. práce, zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

38. Vzhledem k tomu, že žalovaný pokládal pracovní poměr žalobce za ukončený k 31. 5. 2020, žalobci nevyplatil mzdu za měsíce červen, červenec a srpen 2020. Pokud proto nyní žalobce požaduje hrubou mzdu, za tyto měsíce náleží, shledává soud tento jeho požadavek důvodným. Jak vyplývá z tvrzení žalovaného a mzdového listu, vedeného pro žalobce [jméno zainteresované společnosti], žalobce odpracoval v červnu 22 pracovních dnů, v červenci 23 pracovních dnů, tedy odpracoval celý fond pracovní doby, a za oba měsíce mu náleží hrubý měsíční výdělek vždy 17 800 Kč. Pokud jde o měsíc srpen 2020 mzdový list uvádí, že žalobce odpracoval 2 dny, tj. 16 pracovních hodin, výkaz práce řidiče z karty řidiče na měsíc srpen 2020 prokazuje, že žalobce odpracoval ve 3 dnech (1. 8. 2020, 3. 8. 2020 a 4. 8. 2020) celkem 10,42 hod. a od 5. 8. 2020 do 31. 8. 2020 měl žalobce dle svého tvrzení celkem 18 pracovních dnů čerpat dovolenou, za níž požadoval náhradu ve výši průměrného výdělku. Za měsíce červen a červenec žalobci mzda ve výši 17 800 Kč náleží a jeho požadavek je důvodný. Aby bylo možno stanovit výši mzdy za měsíc srpen a uvažovat o náhradě mzdy za dovolenou, je třeba znát výši průměrného výdělku žalobce, zjištěného dle § 351 a násl. zák. práce. v rozhodném období, jímž je 2. kalendářní čtvrtletí roku 2020 (§ 254 zák. práce).

39. Žalovaný předložil soudu jím vypracovaný mzdový list žalobce za dobu od 1. 1. 2020 do 31. 5. 2020 a dále mzdový list vedený [jméno zainteresované společnosti] za dobu od 1. 6. 2020 do 31. 12. 2020. Těmito listinami je prokázáno, že v dubnu 2020 žalobce odpracoval 176 hodin za hrubou mzdu 17 800 Kč, v květnu 2020 odpracoval 168 hodin za tutéž hrubou mzdu a červnu 2020 také 176 hod za hrubou mzdu 17 800 Kč. Celkem v tomto čtvrtletí odpracoval 520 hodin a hrubá mzda za tuto dobu činila 53 400 Kč, což představuje 102,6923 Kč hrubého hodinového výdělku žalobce v rozhodném čtvrtletí. Jde tedy o částku nižší než je výše zaručená dle nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, je proto třeba uvažovat s průměrným hrubým hodinovým výdělkem 106,40 Kč.

40. Podle § 356 odst. 2 věta druhá zák. práce, průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce. Tímto postupem (106,40 Kč x40 hodin x4,348) je zjištěno, že průměrný hrubý měsíční výdělek žalobce ke dni 1. 7. 2020 činil 18 505,08 Kč. Měsíc srpen 2020 měl 21 pracovních dnů, tj. 168 pracovních hodin. Dle výkazu práce řidiče žalobce odpracoval 10 hod 42 min, tj. 10,7 hod., za což mu náleží mzda 1 133,69 Kč ( tj. (17 800 Kč : 168 hod.)x 10,7) a za zbývajících 157,3 hod by mu náležela náhrada mzdy za dovolenou 17 326,49 Kč ( (18 505,08 Kč : 168 hod)x 157,3 hod. , pokud by tuto výměru dovolené měl nárok. Jak ale již bylo výše uvedeno, dle mzdového listu žalobce za rok 2020, v měsíci březnu 2020 měl žalobce čerpat 14 dnů dovolené s náhradou mzdy. Záznamy na kartě řidiče ale prokazují, že prvým dnem, kdy žalobce v březnu 2020 pracoval, byl den 16. 3. 2020. V měsíci březnu 2020 mohl tedy žalobce čerpat dovolenou v rozsahu maximálně 10 pracovních dnů, a je evidentní, že údaj na mzdovém listu není správný. Protože pracovní poměr žalobce u žalovaného trval od 6. 9. 2019 do 4. 9. 2020 tj. téměř přesně jeden rok, podle § 212 odst. 1 zák. práce žalobci vznikl nárok na 4 týdny, tj. 20 pracovních dnů, dovolené. Pokud vyčerpal 10 dnů v březnu 2020, v srpnu mu zbývalo pouze druhých 10 dnů dovolené a žalobce tudíž může požadovat náhradu pouze za ně, tj. za 80 hodin, tedy 8 811,94 Kč ((18 505,08 Kč:168) x 80 Kč = 8 811,94 Kč). Celkem tak žalovanému za měsíc srpen 2020 náleží 9 945,63 Kč (1 133,69 Kč + 8 811,94 Kč) hrubého. Pokud žalobce žalobou požadoval 17 800 Kč hrubého, je jeho požadavek o 7 854,37 Kč nedůvodně vyšší a v tomto rozsahu bylo třeba žalobu zamítnout, včetně požadovaného příslušenství. Celkem tak žalovanému za měsíce červen, červenec a srpen 2020 náleží hrubá mzda a náhrada mzdy v celkové výši 45 545,63 Kč, z níž 17 800 Kč mělo být žalobci vyplaceno 22. 7. 2020, 17 800 Kč dne 22. 7. 2020 a 9 945,63 Kč dne 22. 7. 2020. c) Žalobce dále žalovaného žaloval o nevyplacenou mzdu za práci přesčas a příplatky za práci přesčas za období od 1. června 2020 do dne 4. srpna 2020 v celkové výši 6 317,50 Kč.

41. Podle § 114 odst. 1 zák. práce, za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo (dále jen "dosažená mzda"), a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku.

42. Výkazem práce řidiče na měsíc červen 2020 je prokázáno, že v měsíci červnu 2020 odpracoval celkem celých 204 hodin v 22 pracovních dnech, tedy celkem 28 přesčasových hodin práce, v červenci 2020 odpracoval celkem 193 hodin v 22 pracovních dnech, tedy odpracoval celkem 17 hodin práce přesčas a srpnu 2020 odpracoval celkem 10,5 hodin ve 2 pracovních dnech a jednom dni víkendovém, tedy v srpnu žalobce neodvedl práci přesčas.

43. Aby mohl být správně vypočten příplatek za přesčasovou práci v měsíci červnu 2020 je třeba znát i výši průměrného hrubého výdělku žalobce za rozhodné období, tj. za 1. čtvrtletí roku 2020. Jak již bylo vysvětleno výše, pro 2. čtvrtletí roku 2020 je třeba uvažovat s průměrným hrubým hodinovým výdělkem 106,40 Kč.

44. Pro výpočet hrubého průměrného hodinového výdělku žalobce v 1. čtvrtletí roku 2020 vyšel soud z předloženého mzdového listu žalobce za dobu od 1. 1. 2020 do 31. 3. 2020. Tato listina prokazuje, že v lednu 2020 žalobce odpracoval 184 hodin za hrubou mzdu 17 800 Kč, v únoru 2020 odpracoval 160 hodin za tutéž hrubou mzdu a březnu 2020, jak již bylo vysvětleno 96 hod., za něž měl dostat hrubou 10 214,44 Kč. Celkem v tomto čtvrtletí odpracoval 440 hodin a hrubá mzda za tuto dobu měla činit 45 814,4 Kč, což představuje 104,1236 Kč hrubého hodinového výdělku žalobce v rozhodném čtvrtletí. Protože uvedený zjištěný hrubý hodinový výdělek žalobce je opět nižší než jeho zaručená výše, i v měsíci červnu je nutno uvažovat s jeho výší 106,40 Kč.

45. Z výše uvedeného je tedy možno uzavřít, že žalobci náleží za červen 2020 za přesčasovou práci v trvání 28 hodin jednak mzda ve výši 2 979,20 Kč (tj. 28 x 106,40 Kč) a příplatek za práci přesčas ve výši 744,80 Kč (tj. 28 x 106,40 Kč / 1 hod. x 25 %) tedy celkem částka 3 724 Kč, která mu měla výt vyplacen do 22. 7. 2020. Za přesčasovou práci v červenci 2020 v délce 17 hodin mu náleží jednak mzda ve výši 1 808,80 Kč (tj. 17 x 106,40 Kč) a příplatek za práci přesčas ve výši 452,20 Kč (tj. 17 x 106,40 Kč / 1 hod. x 25 %), tj. celkem 2 261 Kč, jež měly být vyplaceny do 22. 8. 2020. V srpnu 2020 žalobce přesčasovou práci nevykonal, mzda ani příplatek mu proto nenáleží. Za přesčasovou práci v měsíci srpnu 2020 žalobce požadoval celkem 332,50 Kč. Celkem za práci přesčas, vykonanou od června do konce července 2020 patří žalobci 5 985 Kč a i tuto částku mu proto soud přisoudil včetně úroku z prodlení. Ohledně 332,50 Kč neshledal soud požadavek žalobce důvodným a v tomto rozsahu jeho žalobu zamítl včetně požadovaného příslušenství. d) Žalobce dále požadoval na žalovaném příplatky za práci o víkendu 633,08 Kč.

46. Výkazem práce z karty řidiče je prokázáno, že žalobce v měsíci červnu 2020 odpracoval v součtu 24,51, po zaokrouhlení 25 hodin práce o víkendu, v červenci 2020 celkem 31 hodin a v srpnu 2020 pak 3,5 hodiny.

47. Podle § 118 odst. 1 zák. práce, za dobu práce v sobotu a v neděli přísluší zaměstnanci dosažená mzda a příplatek nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku. Je však možné sjednat jinou minimální výši a způsob určení příplatku.

48. Za práci o víkendu v měsíci červnu 2020 tak žalobci náleží příplatek 266 Kč (tj. 25 x 106,40 Kč / 1 hod. x 10), v měsíci červenci 2020 pak 329,84 Kč (tj. 31 x 106,40 Kč / 1 hod. x 10 %), a za měsíc srpen 2020 pak 37,24 Kč (tj. 3,5 x 106,40 Kč / 1 hod. x 10 %), celkem za všechny 3 měsíce 633,08 Kč. Žalobu žalobce shledává soud v této části důvodnou a vyhověl ji s tím, že i tyto příplatky měly být žalobci vyplacena vždy do 22. dne následujícího měsíce, a pokud se tak nestalo, patří žalobci i příslušný úrok z prodlení. e) Žalobce se dále domáhal na žalovaném příplatku za práci o svátku ve výši 744,80 Kč, a to za celkem odpracovaných 7 hodin práce dne 6. července 2020 (tj. 7 x 106,40 Kč / 1 hod. x 100 %) Výkazem práce řidiče je prokázáno, že žalobce v měsíci červenci 2020, a to dne 6. července odpracoval 7,04, zaokrouhleno 7 hodin práce ve svátek.

49. Podle § 115 odst. 1, odst. 2 zák. práce, za dobu práce ve svátek přísluší zaměstnanci dosažená mzda a náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek, které mu zaměstnavatel poskytne nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době. Za dobu čerpání náhradního volna přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. (2) Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí příplatku k dosažené mzdě nejméně ve výši průměrného výdělku místo náhradního volna.

50. Žalobce na žalovaném požadoval náhradu mzdy za hodiny odpracované ve svátek, tj. 744,80 Kč, (tj. 7 x 106,40 Kč). I tento požadavek má soud za oprávněný, protože vzhledem k okolnostem nepřicházelo v úvahu poskytnutí náhradního volna s náhradou mzdy žalobci, a proto i v této části žaloby rovněž vyhověl. Tato částka měla být žalobci vyplacena 22. 8. 2023, a protože se tak nestalo, náleží žalobci ode dne následujícího i úrok z prodlení. f) Dalším nárokem žalobce, který požadoval, je zahraniční stravné za zahraniční pracovní cesty do Německa, Francie a Španělska, které pro žalovaného vykonal v období ode dne 1. 6 2020 do dne 4. 8. 2020. Z tohoto titulu požadoval celkem 2 100 EUR.

51. Podle § 170 odst. 1 a 3 zák. práce, zaměstnanci přísluší při zahraniční pracovní cestě zahraniční stravné v cizí měně ve výši a za podmínek dále stanovených. 3) Zaměstnanci přísluší zahraniční stravné ve výši základní sazby podle odstavce 2, jestliže doba strávená mimo území České republiky trvá v kalendářním dni déle než 18 hodin. Trvá-li tato doba déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin, poskytne zaměstnavatel zaměstnanci zahraniční stravné ve výši dvou třetin této sazby zahraničního stravného, a ve výši jedné třetiny této sazby zahraničního stravného, trvá-li doba strávená mimo území České republiky 12 hodin a méně, avšak alespoň 1 hodinu, nebo déle než 5 hodin, pokud zaměstnanci vznikne za cestu na území České republiky právo na stravné podle § 163 nebo § 176. Trvá-li doba strávená mimo území České republiky méně než 1 hodinu, zahraniční stravné se neposkytuje.

52. Základní sazby zahraničního stravného v cizí měně pro rok 2020 jsou stanoveny v příloze vyhlášky č. 310/2019 Sb., o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2020. Pro Německo, Francii a Španělsko činí základní sazba vždy 45 EUR.

53. Výpisem z karty řidiče je prokázáno, že žalobce zahájil 4. 6. 2020 v 23:40 hod. zahraniční pracovní cestu do Francie a Španělka, trvající do dne 10. 6. 2020 do 7:08 hodin, tedy na této cestě strávil 5 celých dnů a poslední den 7:08 hodin. Dle cit. právních předpisů za to žalobci náleží stravné ve výši 240 EUR tj. 5 x 45 EUR (tj. 5 celých denních sazeb) a 1 x 15 EUR (tj. 1/3 denní sazby).

54. Výpisem z karty řidiče je prokázáno, že další zahraniční pracovní cestu žalobce absolvoval též ode dne 12. června 2020 od 5:00 hod. do dne 20. června 2020 do 8:45 hod., tato cesta směřovala do Německa, Francie, Španělska a zpět do Francie, trvala prvý den cca 14 hodin, dále 7 celých dnů, a poslední den 8:45 hodin. Dle cit. právních předpisů za to žalobci náleží stravné 360 EUR, tj. 7 x 45 EUR (tj. 7 celých denních sazeb), 1 x 30 EUR (tj. 2/3 denní sazby) a 1 x 15 EUR (tj. 1/3 denní sazby).

55. Výpisem z karty řidiče je prokázáno, že další za zahraniční cestu žalobce vykonal v období ode dne 23. června 2020 (1:34 hod.) do dne 30. června 2020 (10:31 hod.) tj. prvý den pobýval na cestě 22:26 hod, dále 6 celých dnů a poslední den 10:31 hod. Cesta opět směřovala do Německa, Francie a Španělka a zpět. Dle cit. právních předpisů za to žalobci náleží stravné 330 EUR, (tj. 7 x 45 EUR (tj. celých denních sazeb) a 1 x 15 EUR (tj. 1/3 denní sazby).

56. Stravné za zahraniční cesty v měsíci červnu 2020 činí celkem 930 EUR a mělo být žalobci vyplaceno nejpozději do 22. 7. 2020, a protože se tak nestalo, náleží žalobci od 23. 7. 2020 i úrok z prodlení z této částky.

57. Výpisem z karty řidiče je prokázáno, že další zahraniční cesta žalobce proběhla v období ode dne 2. července 2020 (18:29 hod.) do dne 9. července 2020 (7:38 hod.), tj. trvala 5:31 hod. prvý den, dále 6 celých dnů a poslední den 7:38 hod. a směřovala do Francie a Španělka a zpět. Stravné činí 300 EUR, tj. 6 x 45 EUR (tj. celých denních sazeb) a 2 x 15 EUR (tj. 1/3 denní sazby)

58. Výpisem z karty řidiče je prokázáno, že další zahraniční cestu žalobce vykonal do Francie a Španělska a Německa v období ode dne 11. července 2020 (2:23 hod.) do dne 22. července 2020 (18:11 hod.), tj. trvala prvý den 21:37 hod, dále 10 celých dnů a poslední den 18:11 hodin Dle cit. právních předpisů za to žalobci náleží stravné 540 EUR, tj. 12 x 45 EUR (tj. celých denních sazeb)

59. Výpisem z karty řidiče je prokázáno, že poslední zahraniční cesta žalobce do Francie a Španělska a Německa trvala ode dne 23. července 2020 (5:11 hod.) do dne 30. července 2020 (5:39 hod.) tedy 19:48 hod prvý den, 6 celých dnů a 5:39 hod. poslední den. Dle cit. právních předpisů za to žalobci náleží stravné 330 EUR, tj. 7 x 45 EUR (tj. celých denních sazeb) a 1 x 15 EUR (tj. 1/3 denní sazby).

60. Stravné za zahraniční cesty v měsíci červenci 2020 činí celkem 1170 EUR a mělo být žalobci vyplaceno nejpozději do 22. 8. 2020, a protože se tak nestalo, náleží žalobci od 23. 8. 2020 i úrok z prodlení z této částky.

61. Jak vyplývá ze shora uvedeného, žalobce v řízení prokázal, že mu žalovaný na neproplacených mzdových nárocích dluží 88 508,51 Kč a 2 100 EUR, a to s úrokem z prodlení vždy od počátku prodlení (§ 1970 o. z.). Výše úroku z prodlení odpovídá vl. nař. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. ohledně 8 186,87 Kč s příslušenstvím, shledal soud žalobu žalobce nedůvodnou a v tomto rozsahu včetně požadovaného příslušenství ji zamítl.

62. Pro nadbytečnost soud neprovedl důkaz kopií podnětu ke kontrole ze dne 19. prosince 2020, informací o výsledku kontroly ze dne 16. února 2021, e-mailem ze dne 1. listopadu 2021, obsahem spisu OIP, předžalobní výzvou ze dne 19. prosince 2020 a předžalobní výzvou ze dne 26. listopadu 2021, a tyto důkazní návrhy zamítl. Návrh na provedení znaleckého posudku ke zjištění údajů z karty řidiče vzal žalobce v průběhu řízení zpět.

63. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § l42 odst. 3 občanského soudního řádu („o. s. ř. “), a protože žalobce v řízení neuspěl jen v relativně nepatrné části, rozhodl soud, že má proti žalovanému právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobce jsou představovány náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 7 507 Kč a zálohou zaplacenou na znalecký posudek 4 000 Kč a dále odměnou a náhradou nákladů, vypočtených dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále AT). Předmětem sporu byla částka 96 695,38 Kč a 2 100 EUR, tj. (v přepočtu na Kč v kurzu 1 EUR=25,35 Kč) 53 235 Kč, tj. celkem 149 930,38 Kč. Odměna zástupce dle § 7 a 8 odst. 1 AT činí 7 100 Kč za jeden úkon právní služby. Těchto úkonů zástupce žalobce v řízení vykonal celkem 12 (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání 16. 8. 2022, 12. 6. 2023-2 úkony, 16. 10. 2023 a 26. 2. 2024, podání ve věci z 16. 8. 2022, 21. 4. 2023, 12. 6. 2023 a 23. 1. 2024), za něž mu náleží odměna 85 200 Kč. K ní je třeba připočíst 12 paušálních náhrad nákladů dle § 13 odst. 3 AT po 300 Kč, tj. 3 600 Kč, náhradu jízdného zástupce z místa jeho sídla k jednáním u soudu a zpět, vypočtenou podle § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., za den 16. 8. 2022 ve výši 771,60 Kč, 12. 6. 2023 ve výši 824,92 Kč, 16. 10. 2023 ve výši 758,52 Kč a 26. 2. 2024 ve výši 827,94 Kč, náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a 3 AT ve výši 1 600 Kč za 16 promeškaných půlhodin, a 21 % daň z přidané hodnoty, přiznanou podle § 14a AT a § 23a zák. č. 85/1996 Sb. ve výši 19 652,39 Kč. Náhrada nákladů řízení celkem činí 124 742,40, po zaokrouhlení 124 742 Kč a soud uložil žalovanému, aby tuto částku žalobci zaplatil k rukám jeho zástupce.

64. V průběhu řízení vnikly náklady i České republice, neboť zálohou nehrazená část znalečného znalci [tituly před jménem] [jméno FO] byla placena ze státního rozpočtu. Znalci bylo celkem vyplaceno na znalečném 14 254,92 Kč (11 044 Kč + 3 210,92 Kč), zálohy byly uhrazeny ve výši 8 000 Kč, 6 254,92 Kč pak platila Česká republika. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř., tj. podle výsledků řízení, rozhodl soud nyní o povinnosti žalovaného uvedenou částku České republice na účet Okresního soudu v Jičíně nahradit.

65. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůtu ke splnění všech povinností soud stanovil v trvání 3 dnů.

Poučení