3 C 269/2023 - 202

Rubrum

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Profousovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o vrácení daru pro nevděk takto:

Výrok

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitých věcí, a to pozemku označeného jako stavební parcela č. st. [Anonymizováno] - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p.[Anonymizováno] – rodinný dům příslušná k části obce [adresa] a pozemku označeného jako pozemková parcela č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] – orná půda, vše zapsáno v katastru nemovitostí [právnická osoba] pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště [adresa] na listu vlastnictví č. [hodnota] vedeném pro obec a katastrální území [adresa], eventuelně: aby žalovaná do tří dnů od právní moci rozsudku byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 3 222 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 3 222 000 Kč od 5.6.2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech řízení 160 677,06 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou k soudu dne 10.11.2023 se žalobce proti žalované domáhal vydání rozsudku, dle kterého má dárce právo na vrácení daru a obdarovaná je povinna dar vrátit. Odůvodnění uvedl, že předmětem daru je nemovitost specifikovaná ve výroku tohoto rozhodnutí, vlastnické právo má žalovaná a [jméno FO], každý jednou ideální polovinou, z toho [jméno FO] souhlasným prohlášením ze dne 25.10.2023 vrátil dárci podíl jedné ideální poloviny, nemovitost je zatížena věcným břemenem pro oprávněného žalobce a [jméno FO]. Žalobce se svou tehdejší manželkou [jméno FO] darovací smlouvou ze dne 10.10.2008 převedli na obdarované, své děti, na každého jednu ideální polovinu nemovitostí, a v rámci darovací smlouvy zřídili věcné břemeno spočívající v právu doživotního bydlení pro oba dárce a pana [jméno FO]. [jméno FO] zemřela dne [datum]. Obdarovaný [jméno FO] dobrovolně vrátil žalobci dar ve výši ideálního podílu nemovitostí souhlasným prohlášením o odstoupení od smlouvy dne 25.10.2023. Žalobce v den odchodu do starobního důchodu dne 29.7.2021 se chtěl podívat do předmětu daru, kam se později plánoval přestěhovat se svou přítelkyní, se kterou žije 18 let převážně v [adresa] v nájemním bytě. V uvedený den a ani později se žalobce nedostal dál než za vstupní dveře, v čemž žalobce spatřuje závadové chování obdarované, když dle žalobce za hrubé porušení dobrých mravů lze považovat i dlouhodobé a opakované neplnění povinností vyplývajících z čl. VIII darovací smlouvy. Do 29.7.2021 měl žalobce neomezený vstup do domu. Žalovaná v domě nebydlí, nemá tam své osobní věci a nebydlí tam ani [jméno FO]. Závadové chování žalobce žalované neprominul a vyzval žalovanou k vrácení daru.

2. Podáním ze dne 30.5.2024 změnil žalobce žalobu tak, že žádal, aby bylo soudem určeno, že je výlučným vlastníkem nemovitostí specifikovaných ve výroku tohoto rozhodnutí, pro případ, že by primárnímu nároku nebylo vyhověno pro nemožnost, žádal, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit mu 3 222 000 Kč. K odůvodnění uvedl, že darovací smlouva byla uzavřena v souvislosti s rozvodem manželství žalobce a [jméno FO], když tím bylo řešeno také vypořádání jejich společného majetku. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi č.j. 4 C 236/2008-6 ze dne 23.10.2008, který nabyl právní moci téhož dne. [jméno FO] zemřela dne [datum]. Žalobce dále uvedl, že žalovaná navázala partnerský vztah s [jméno FO] (partnerem matky) a tento partnerský vztah zřejmě trvá doposud, žalovaná žije s [jméno FO] ve společné domácnosti v [adresa]. Kupní smlouvou ze dne 2.3.2016 převedla žalovaná svůj podíl na [jméno FO]. Dne 16.6.2017 rozhodl Okresní soud v Chrudimi pod sp. zn. 4 C 90/2017o osvojení zletilé žalované [jméno FO], v té době očekával žalovaná narození dítěte spolu s [jméno FO], když předtím si změnila jméno na [Jméno žalované]. Darovací smlouvou ze dne 16.7.2019 převedl [jméno FO] podíl na nemovitostech na žalovanou. Žalobce po rozvodu s [jméno FO] pracoval v [adresa], kam se přesunul a našel dočasné bydlení, trvalý pobyt má na adrese nemovitosti, která je předmětem tohoto sporu. Žalobce měl v úmyslu tuto nemovitost užívat, proto si vymínil právo věcného břemene. V březnu 2019 žalovaná neumožnila žalobci převzetí movitých věcí žalobce a [jméno FO] a 30.3.2020 podala k soudu žalobu o zrušení podílového spoluvlastnictví předmětných nemovitostí a jeho vypořádání. V r.2021 se vznikem nároku na důchod měl žalobce v úmyslu užívat předmětnou nemovitost k bydlení, pokusil se o prohlídku domu a zpřístupnění domu v přízemí, kam se nedostal. V nemovitosti byly vyměněny zámky, na dveřích bytu v přízemí je petlice, je odpojen plyn a elektřina, v domě je instalován kamerový systém. Žalobce vyzval oba obdarované k vrácení daru, za porušení dobrých mravů považuje nemožnost užívání nemovitosti k bydlení, vytváření zábran a překážek ke vstupu ze strany žalované, zajištění kamerovou ostrahou. Žalobce očekával od obdarovaných přiměřenou podporu ve stáří, což se nestalo. Žalovaná nikdy neposkytla žalobci podporu, pomoc, péči, chovala se k němu opovržlivě a odmítavě, zpřetrhala s ním kontakty a nechala se osvojit jinou osobou. Na základě výzvy žalobce k vrácení daru mu poskytl součinnost pouze syn [jméno FO]. Žalobce žádal vrácení daru oznámením z 28.10.2023, žalobce má naléhavý právní zájem na určení jeho výlučného vlastnického práva. Pro případ nemožnosti vrátit předměte daru žádá náhradu hodnoty daru.

3. Žalobce doplnil skutková tvrzení podáním ze dne 13.12.2024 tak, že má evidován pobyt na adrese předmětné nemovitosti a měl vždy v úmyslu tuto nemovitost užívat a bydlet v jednom z bytů, to bylo důvodem, proč si vymínil zřízení věcného břemene. Dle žalobce, pokud obdarovaný aktivně brání dárci ve výkonu věcného břemene, nemůže být právo promlčeno. Žalobce nějakou dobu pečoval o matku své manželky a pobíral příspěvek na péči. Žalovaná zamezovala žalobci užívání nemovitosti k bydlení všemi prostředky. V nemovitosti byly vyměněny zámky, žalobce se dostal jen do vstupní chodby, do nemovitosti se nemohl vrátit i z toho důvodu, že tam byl instalován kamerový systém. Nemovitost není dlouhodobě udržována, nejsou prováděny ani běžné opravy, chátrá. Po dobu několika let je odpojen plyn a elektřina, k tomu nedal souhlas ani žalobce ani druhý obdarovaný [jméno FO]. Žalobce považuje za porušení dobrých mravů nemožnost užívání nemovitosti k bydlení, vytváření překážek a zábran v užívání nemovitosti ze strany žalované, tj. výměny zámků od vchodových dveří, instalace zábran ve vstupu, kamerová ostraha a poplašné zařízení. Žalobce má zdravotní problémy a očekával přiměřenou podporu ve stáří od obdarovaných, což se nestalo. Žalovaná mu nikdy neposkytla žádnou podporu, pomoc a péči, chovala se k němu opovržlivě a odmítavě. Žalovaná zpřetrhala se žalobcem veškeré kontakty a soudně se domohla osvojení jinou osobou. Žalobce je přesvědčen, že vzhledem k tomu, že jeho bývalá manželka zemřela, nemůže souhlas k jednání udělit, a není důvodu, proč by soud poskytl ochranu žalobci jen proto, že fakticky již nelze souhlas udělit. Žalobce je přesvědčen, že je oprávněn domáhat se vrácení daru sám.

4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 25.6.2024 tak, že žádala zamítnutí žaloby. K odůvodnění uvedla, že žalobce nabyl vlastnického práva k ideální předmětné nemovitosti od svého syna [jméno FO], kdy tento vyhověl jeho výzvě na vrácení daru. Tento postup považuje žalovaná za účelový a není jim nijak vázána. Žalovaná zpochybňuje, zda je žalobce ve vztahu k ní dárcem ve smyslu ust. § 630 občanského zákoníku z.č. 40/1964 Sb. Žalobce se tímto postupem snaží dosáhnout výlučného vlastnictví nemovitosti, což není možné, pokud dárci byli dva. Dále, pokud byla darovací smlouva uzavřena za účinnosti starého občanského zákoníku, je třeba podmínky pro vrácení daru posuzovat dle staré právní úpravy, dle které jediným důvodem pro vrácení daru bylo to, že obdarovaný se k dárci chová tak, že svým jednáním hrubě porušuje dobré mravy. Dle žaloby se žalobce domáhá vrácení daru z důvodu, že se o něj žalovaná nestará a neprojevuje o něj žádnou péči a že mu brání užívat nemovitost. Tato tvrzení ani nemají znaky hrubého porušení dobrých mravů. Žalovaná sice nabyla původně spoluvlastnický podíl na základě darovací smlouvy z r.2008, následně ale v r. 2016 daný podíl prodala, a následně jej nabyla darem od svého otce [jméno FO]. Žalovaná tedy drží vlastnické právo z jiného právního důvodu než darování v r. 2008. Proto není možné, aby po ní žalobce požadoval vrácení daru. Žalobce fakticky předmětnou nemovitost neužívá od r. 1991, kdy se odstěhoval. Žalovaná se žalobcem dlouhodobě neměla žádný vztah, žalobce se nepodílel na její výchově, a byl to on, kdo ji opustil. Žalovaná odkázala na rozhodnutí NS ČR 21 Cdo 48/2000, dle kterého pokud o potomka neprojevuje zájem rodič, nemůže čekat, že tak bude činit potomek. Žalobce ani není biologickým otcem žalované, žalovaná vnímá jako svého otce [jméno FO], který se stal jejím osvojitelem. Pokud by hrubé porušení dobrých mravů mělo spočívat v osvojení, nárok na vrácení daru by byl promlčen. Z obecné úpravy darování neplyne povinnost o obdarovaného o dárce osobně pečovat. Žalovaná je ze strany žalobce a jeho rodiny obviňována z incestního vztahu se svým otcem, dokonce z toho, že by měl být otcem jejího dítěte, tato obvinění jsou nepravdivá a nechutná. Žalobce od r.2009 pobývá v [adresa], sjednané věcné břemeno nikdy nepožíval, je tedy promlčeno. Nemůže se proto žalobce domáhat rušení promlčeného věcného břemene, a to nemůže být důvodem pro vrácení daru. Krom toho žalobce poslední své věci z domu odstěhoval v r. 2006. V r. 2016 byla nemovitost vykradena, žalovaná proto vyměnila a nainstalovala bezpečnostní zařízení. Žalobce žalovanou nepožádal o vydání nových klíčů. Žalobce tvořil dluhy, tyto byly vymáhány exekucemi, exekutoři navštěvovali i předmětnou nemovitost, což bylo žalované nepříjemné, proto iniciovala zrušení pobytu žalobce. [jméno FO], syn žalobce, prostřednictvím své zástupkyně žalované sdělil, že nemovitost neužívá a nemá námitek proti odpojení energií. Žalovaná již nebyla ochotna snášet situaci, kdy vše ohledně nemovitosti spočívalo jen na ní, a v r.2020 zahájila řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedeno pod sp. zn. 4 C 81/2020. Žalovaná má za to, že řízení o vrácení daru je vedeno za účelem zabránění vypořádání podílového spoluvlastnictví.

5. Z darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene uzavřené dne 10.10.2008 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi dárci [jméno FO] a [jméno FO], obdarovanými a povinnými z věcného břemene [jméno FO] a [jméno FO], dále s oprávněnými z věcného břemene [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Předmětem daru je rodinný dům č.p. [Anonymizováno], pozemek st. [Anonymizováno], pozemek [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] vše v obci a k.ú. [adresa], když uvedené nemovitosti byly ve společném jmění dárců. Nemovitosti byly darovány obdarovaným každému jednou ideální polovinou. Obdarovaní zřídili pro oprávněné z věcného břemene bezplatné věcné břemeno doživotního bydlení a užívání nemovitosti tak, jak jej dosud užívají s oprávněním vstupovat do všech společných prostor domu.

6. Z výzvy k vrácení daru ze dne 27.10.2023 adresované žalované bylo zjištěno, že žalobce odstupuje od darovací smlouvy ze dne 10.10.2008. Dále uvádí, že v r.2021 odešel do starobního důchodu a rozhodl se vrátit do domu v Chrudimi, kde má právo bezplatného bydlení, obdarovaná záměrně vyměnila klíče v předmětu daru a na vstupní dveře do bytu v I.NP krom zámku připevnila petlici. V květnu 2023 se žalobce dostal do nemovitosti v době, kdy tam byl soudní znalec, a zjistil, že v domě je odpojen plyn. Díky chování žalované musel zůstat žalobce v podnájmu a je nucen nadále pracovat. Porušování etických norem ze strany žalované žalobce spatřuje v neposkytnutí potřebné pomoci a dlouhodobé a opakované neplnění povinností vyplývajících z darovací smlouvy. Žalobce vyzval žalovanou k podepsání souhlasného prohlášení, na jehož základě by byl převeden u katastrálního úřadu podíl žalované na žalobce.

7. Z nájemní smlouvy uzavřené dne 1.11.2008 bylo zjištěno, že pronajímatel [jméno FO] pronajala nájemcům [jméno FO] a [jméno FO] byt č.[hodnota], v domě č.p.[Anonymizováno] v [Anonymizováno] ulici v [adresa].

8. Z připojeného spisu Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 4 C 81/2020 bylo zjištěno, že dne 23.3.2020 podala [Jméno žalované], nynější žalovaná, proti [jméno FO] žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti, která je předmětem tohoto sporu. Rozsudkem ze dne 13.11.2023 soud zrušil podílové spoluvlastnictví a nařídil prodej nemovitosti s tím, že výtěžek bude rozdělen mezi spoluvlastníky každému jednou polovinou.

9. Z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi č.j. 4 C 236/2008-6 ze dne 23.10.2008, který nabyl právní moci téhož dne, bylo zjištěno, že manželství [jméno FO] a [jméno FO] bylo rozvedeno, manželé uvedli, že od r. 1991 žijí odděleně, každý z nich má jiného partnera.

10. Z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi č.j. 4 C 98/2017-27 ze dne 16.6.2017, který nabyl právní moci dne 29.6.2017, bylo zjištěno, že [Jméno žalované], dcera [jméno FO] a [jméno FO], se stává dnem právní moci tohoto rozsudku osvojenkyní [jméno FO]. Rozhodnuto bylo ke společnému návrhu osvojenkyně a osvojitele, dle kterého spolu matrikoví rodiče osvojenkyně žili do r. 1989, k formálnímu rozvodu došlo až v r.2008. V r. 1989 začala matka osvojenkyně žít s partnerem - osvojitelem, kterého od dětských let osvojenkyně vnímala jako svého vychovatele a osobu, která ji vždy podporovala. Matrikový otec bydlel i po rozchodu rodičů v druhé bytové jednotce rodinného domu, o dceru ale zájem nejevil, a to ani o Vánocích nebo narozeninách. Nynější žalobce, který byl v tomto řízení v procesním postavení svědka, vypověděl, že je jen papírovým otcem žalované, nikoliv biologickým, věc osvojení jej uráží. Uvedl, že na adrese [adresa], bydlel až do r.2007, pak bydlel dva roky v [adresa] a pak od r. [adresa]. Soud v řízení neshledal ničeho, co by vedlo k závěru, že osvojení je v rozporu s dobrými mravy.

11. Z kupní smlouvy ze dne 2.3.2016 bylo zjištěno, že prodávající (nynější žalovaná) prodala svůj spoluvlastnický podíl k předmětné nemovitosti kupujícímu [jméno FO].

12. Z darovací smlouvy ze dne 16.7.2019 bylo zjištěno, že dárce [jméno FO] daroval žalované podíl jedné ideální poloviny předmětných nemovitostí.

13. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 29.1.2024 bylo zjištěno, že žalobce a žalovaná jsou evidováni jako spoluvlastníci předmětných nemovitostí, každý jednou ideální polovinou. Na straně žalobce je právním titulem k zápisu vlastnického práva souhlasné prohlášení o odstoupení od smlouvy ze dne 25.10.2023, s právními účinky zápisu k 27.10.2023, zápis proveden 25.1.2024.

14. Z úředního záznamu ze dne 8.4.2016 Policie ČR, OO [adresa] bylo zjištěno, že [jméno FO] nahlásil zjištěné vloupání do domu č.p.[Anonymizováno], v [adresa] v [Anonymizováno].

15. Z přípisu [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky, ze dne 24.1.2020 bylo zjištěno, že jako zástupkyně [jméno FO] byla jím zmocněna k tomu, aby sdělila žalované, že klient nemovitost neužívá, nemá zájem o žádné věci, které jsou v ní uloženy. Je ochoten a připraven k vyklizení nemovitosti vlastním nákladem, a to vyklizení přízemí a společných prostor a zpřístupnění části nemovitosti, která byla v jeho užívání. Souhlasil s odhlášením připojení domu k energiím, pokud nebude dům nikým užíván, tj. ani oprávněnými z věcného břemene. Pokud by žalovaná pro případ vypořádání spoluvlastnictví souhlasila s prodejem, je připraven zajistit vzdání se práva věcného břemene ze strany jeho otce.

16. Z výpisu z Centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že na žalobce byla v r. 2016 vedena exekuce pod sp. zn. 129EX3870/16,( z ISAS Okresního soudu v Chrudimi ověřeno, že na žalobce bylo od r.2008 vedeno 5 exekučních spisů, a to v r.2014 jeden, v r. 2015 jeden, v r. 2016 jeden, v r.2017 dva).

17. Z rozhodnutí [právnická osoba] [adresa], odboru sociálních věcí z 19.6.2006 bylo zjištěno, že žalobci byla přiznána dávka sociální péče 3 658 Kč za péči o [jméno FO]., rozhodnutím ze dne 25.10.2006 byla dávka zvýšena na 5 400 Kč.

18. Z potvrzení Úřadu práce, kontaktního pracoviště v Chrudimi ze dne 25.1.2016 bylo zjištěno, že žalovaná poskytovala péči své babičce [jméno FO] od listopadu 2007 do úmrtí jmenované 3.3.2014, příspěvek na péči byl přiznán od listopadu 2007.

19. Žalovaná jako účastnice řízení při jednání ve věci dne 13.11.2024 uvedla, že jsou se žalobcem podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti, každý jednou ideální polovinou. Žalobce v nemovitosti nebydlel od r. 1991, což sám potvrdil v návrhu na rozvod. Oficiálně se žalobce odstěhoval v r.2006 nebo 2008, od té doby tam nikdy nebydlel. Žalobce žalované nikdy neadresoval žádnou výzvu, že by chtěl v nemovitosti bydlet, že se tam chce nastěhovat. Žalovaná v nemovitosti nebydlí, v r.2014 se musela postarat o babičku, pak o maminku, která potřebovala denní péči, pak nějakou dobu žalovaná bydlela v [adresa], pak v předmětné nemovitosti v r. 2016-2018, teď opět bydlí v [adresa]. Žalovaná to vnímala tak, že žalobce dostal polovinu nemovitosti od bratra žalované, který ji předtím od žalobce dostal, žalovaná svou polovinu dostala od matky. Kvůli vloupání namontovali do nemovitosti atrapu kamery. Žalovaná na žalobce nikdy nevolala policii, volala ji na bratra, který ji obviňoval z krádeží, to se řešilo dědictví. Bratr nepřijel ani na pohřeb matky, přijel až v r.2015 dědit a oženit se. Žalovaná se nedomnívá, že by měl žalobce v domě nějaké věci, on se odstěhoval, pak jej matka ještě kontaktovala, měl tam nějaké fotky, vyřešila to s ním. O sklepě není žalované nic známo, v domě jsou nějaké petlice, ale žalovaná tam žádné nedávala, ani žádné visací zámky neinstalovala. Žalovaná v r.2015 vyzývala [jméno FO], aby jí a jejímu otci, panu [jméno FO], vydal zadržované věci ze spodní bytové jednotky. Nemovitost odemykal znalci při odhadu žalobce. V nemovitosti je odpojena elektřina a plyn, obé od r. 2016, kdy tehdejší zástupkyně žalobce a bratra žalované [tituly před jménem] [jméno FO] žalované sdělila, že s tím souhlasí, že žalobce v domě nechce bydlet a o nemovitost nemá zájem. V r. 2014 a 2015 obtěžoval žalobce tehdy těžce nemocnou matku žalované, o kterou se starala, exekucemi. Matku to uvádělo do strachu, že do domu přijdou exekutoři a seberou její věci. Žalovaná není se žalobcem v žádném kontaktu.

20. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], družky žalobce, při jednání ve věci dne12.3.2025 bylo zjištěno, že se žalobce spolu žijí skoro 18 let od r. 2007, bydlí spolu na adrese [adresa], v bytě, který od r. 2005 patří dceři svědkyně. Do tohoto bytu se se žalobcem nastěhovali v r. 2008, předtím bydleli v [adresa]. Svědkyně byla v předmětném domě v r.2007, pak se žalobcem na krátké návštěvě babičky k 90. narozeninám, pak když se syn žalobce [jméno FO] vloni na podzim vrátil z [Anonymizováno], volal žalobci, že se nemůže dostat do domu, pak žalobci volal, aby pro něj přijeli, [jméno FO] klíče od domu měl, ale žalovaná nechtěla dovolit, aby nechal udělat druhé klíče žalobci. Žalobce je nemocen, jeho nemoc je psychického charakteru, na pracovní neschopnosti není, není léčen u psychiatra, jen u obvodního lékaře. Žalobce šel do důchodu, ale pracoval a nadále pracuje ve firmě [Anonymizováno] v [adresa]. Žalobce má v domě v [Anonymizováno] zařízení dílny. V době, kdy byl [jméno FO] v [Anonymizováno], chtěl, aby jeho tchán a tchyně a svědkyně se žalobcem vyzvedli z nemovitosti nářadí a poslali mu ho do [Anonymizováno], pravděpodobně měla přijet žena [jméno FO] z [Anonymizováno] a věci odvézt. Nemohli se dovolat žalované, žalobce neměl klíče. Žalovaná se žalobce zřekla, chovala se k němu odměřeně.

21. Z výpovědi svědka [jméno FO] syna žalobce a bratra žalované, při jednání ve věci dne12.3.2025 bylo zjištěno, že svědek žil v [Anonymizováno] od r. 2011 do r.2024, průměrně jednou za rok jezdil do [Anonymizováno], to pobýval u své tchyně v [Anonymizováno]. Svědek byl vlastníkem jedné poloviny předmětné nemovitosti, vloni se rozhodl svůj podíl darovat otci, protože si otec zaslouží dožít v domě svůj důchod. To má souvislost se sporem, který vede svědek se žalovanou o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Svědek chtěl zrušit podílové spoluvlastnictví a nemovitost převzít do svého vlastnictví s tím, že by se zrušila věcná břemena. Před 3-4 lety svědek zjistil, že je vyměněný zámek, v r.2020 mu žalovaná dala klíče, ale žádala, aby je nedával žalobci. Svědek klíče nemá, předal je žalobci, poslal mu je z [Anonymizováno]. Svědek dal na dolní byt petlici, přes ni dala žalovaná jinou petlici. V posledních 5 letech nebyl svědek přítomen žádnému jednání mezi žalobcem a žalovanou. Svědkovi je jasné, že sestra otce nenávidí, protože si změnila jméno a nechala se osvojit jiným otčímem. V posledních 5 letech žalovaná žalobci žádnou pomoc neposkytla, pokud se týká pomoci ze strany svědka, svědek mu jednou půjčil 8 000 Kč, žalobce žádnou pomoc nepožadoval. Před 3,5 lety žalobce poslal svědkovi do [Anonymizováno] použité nářadí, závitníky, pilníky, stěrky na silikon, bylo toho asi krabice od bot, žalobce to měl ve své dílně v [adresa].

22. Z výpovědi svědka [jméno FO], při jednání ve věci dne 12.3.2025 bylo zjištěno, že svědek je sousedem nemovitosti, která je předmětem tohoto sporu, se žalobcem se přátelí od r. 1984, kdy se řadovky stavěly. Pak se [jméno FO] rozvedli a pak paní [jméno FO] zemřela. Žalobce byl po rozvodu někde jinde, se svědkem si občas telefonují. Žalobce má snahu tam dojíždět, ale je to zamčené, svědek o tom nic neví, pracuje. Když žalobce přijede, tak se staví, ale svědek většinou není doma, když byl svědek doma, tak se žalobce stavil tak4-5krát do roka. Asi před 3 lety tam byli policisté. Od r. 2019 dům není užíván nikým.

23. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO], při jednání ve věci dne 12.3.2025 bylo zjištěno, že svědek je sousedem nemovitosti, která je předmětem tohoto sporu, se žalobcem byli i kolegové v zaměstnání. Svědek se žádným z účastníků neudržuje kontakt, ani telefonický, osobně nebyl přítomen žádnému jednání mezi účastníky, v domě byl svědek naposledy v r. 2006-2007, kdy tam bydlel žalobce. Od r. 2006 nebo 2007 se žalobce asi 2krát v ulici objevil, svědek s ním mluvil, žalobce říkal, že žalovaná a její bratr mají spor, to bylo vloni v létě, žalobce chodil kolem domu a říkal, že se tam nemůže dostat, svědek ho přes svůj dům pouštěl do zahrady, aby se podíval. Ten druhý případ byl asi 4 roky předtím.

24. Z výpovědi svědka [jméno FO], při jednání ve věci dne 12.3.2025 bylo zjištěno, že svědek zná [jméno FO], tím mínil žalobce, jeho ženu [jméno FO], a jejich děti a pana [Anonymizováno] asi 40 let. Žalobce byl svědkův kamarád, přátelí se i teď. Svědek jim chodil pomáhat se stavbou domu a navštěvoval je asi 8-10 let po dostavbě domu, když u nich byl naposledy, to ještě žila paní [jméno FO]. Teď se nenavštěvují, svědek si se žalobcem volají asi 10krát do roka. V posledních 10 letech v domě nikdo nebydlí, dům chátrá. Svědek uvedl, že žalobce do domu nemá přístup a vztahy mezi žalobcem a žalovanou nejsou dobré, nechovala se k němu jako k tátovi, žalobce zapřela jako svého tátu. Svědek potvrdil, že všechny tyto informace má od žalobce.

25. Žalobce v závěrečném návrhu žádal vyhovění žalobě, tj. určení jeho vlastnického práva, v případě nemožnosti uložení povinnosti zaplatit peněžitou náhradu. K odůvodnění uvedl, že důvodem je jeho výzva z 28.10.2023, kterou bylo žalované oznámeno odstoupení od darovací smlouvy. Přestože v mezidobí došlo ke změně vlastnictví na straně žalované, k datu rozhodování soudu je žalovaná opět vlastníkem nemovitostí ve stejném rozsahu, jaký nabyla darováním, za této situace lze dar žalobci vrátit. Žalobce má v nemovitosti evidovaný trvalý pobyt a vždy měl v úmyslu nemovitosti užívat a bydlet v jednom z bytů, to bylo důvodem pro zřízení věcného břemene. Žalovaná žalobci aktivně bránila v přístupu do nemovitosti a ve výkonu jeho věcného břemene užívání. V nemovitosti byly vyměněny zámky a na vstupních dveřích bytu v přízemí bylo nainstalováno zařízení k zabránění vstupu žalovanou. Žalobce se dostal jen do vstupní chodby. Nemovitosti nejsou dlouhodobě udržovány, jsou ve špatném stavu a chátrají, několik let je odpojen plyn a elektřina na základě jednání žalované, k čemuž nedal souhlas ani žalobce ani druhý obdarovaný. V rodinném domu je instalován kamerový systém či jeho atrapa, které mají zamezit přístupu jiných osob. Za porušení dobrých mravů žalobce považuje nemožnost užívání nemovitosti k bydlení, bránění v užívání vytvářením překážek vstupu a zábran. Tím jsou zhoršeny životní podmínky žalobce, který jako starobní důchodce nedisponuje dostatečnými prostředky k zajištění bydlení. Žalobce má zdravotní problémy a očekával přiměřenou podporu ve stáří, pomoc a péči ze strany obdarovaných, což se nedělo. Žalovaná žalobci nikdy žádnou podporu, pomoc a péči neposkytla a chovala se k němu odmítavě a opovržlivě, zpřetrhala s ním veškeré kontakty a soudně se domohla osvojení jinou osobou.

26. Žalovaná v závěrečném návrhu žádala zamítnutí žaloby. K odůvodnění uvedla, že žalobce nepovažuje za dárce, nemovitosti byly darovány žalobcem a matkou žalované, žalované a jejímu bratrovi, žalovaná to vnímala vždy tak, že svůj podíl získává od matky a její bratr od žalobce. Je pochybné, zda žalobce jako jeden ze dvou dárců může odvolávat dar, když druhý dárce tak nečiní. Smlouva z r. 2008 již pro žalovanou není nabývacím titulem k jejímu spoluvlastnickému podílu. Žalobce se nemůže domáhat, aby znovunabyl předmětný spoluvlastnický podíl na nemovitostech, ale ani alternativní nárok žalobce není po právu. Věc je nutno posuzovat dle § 630 z.č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, dle kterého je jediným důvodem pro odvolání daru chování obdarovaného vůči dárci či členům jeho rodiny, které hrubě porušuje dobré mravy. Žalovaná se žalobcem nejednala v rozporu s dobrými mravy, nemá s ním žádné kontakty, a ani on s ní nevešel v žádný styk a nic po ní nepožadoval a ničeho se nedomáhal. Žalobce není ani biologickým ani matrikovým otcem žalované, žalovaná mu není ničím povinna. Žalobce opustil společnou domácnost na základě vlastního rozhodnutí, v době, kdy bylo žalované 9 let. Žalovaná neznemožňoval žalobci nemovitost užívat. Žalobce se dobrovolně z domu odstěhoval ještě před uzavřením darovací smlouvy, od r. 2007 bydlel v [adresa], předmětné nemovitosti ani nikdy nezačal užívat. Ani žalovaná nemovitosti neužívá, nemá do nich přístup, v r. 2016-2019 ani nebyla jejich vlastníkem. V r. 2020 podala žalovaná žalobu o zrušení podílového spoluvlastnictví předmětných nemovitostí. Žalovaná doložila souhlas syna žalobce s odpojením médií, což by neučinil, pokud by žalobce měl zájem nemovitost užívat. Sám žalobce ji nikdy o opětovné připojení médií nežádal, vůči žalované ani druhému spoluvlastníku, svému synovi, se nikdy nedomáhal umožnění užívání nemovitosti. Věcné břemeno žalobce je promlčeno jak pro uplynutí 10leté lhůty neužívání, tak 3leté lhůty od jeho tvrzeného rušení žalovanou. Žalovaná má zato, že toto řízení je pomstou žalobce za to, že se žalovaná v r. 2017 nechala osvojit panem [jméno FO] a v r.2020 podala žalobu o zrušení podílového spoluvlastnictví. Žalobce žalovanou nechutně napadá, chová se nepoctivě a nemravně.

27. Provedeným dokazováním má soud za prokázány tyto skutečnosti: Ke dni rozhodnutí soudu ve věci byli oba účastníci podílovými spoluvlastníky nemovitostí, a to nádvoří, jehož součástí je stavba č.p.[Anonymizováno] – rodinný dům příslušná k části obce [adresa] a pozemku označeného jako pozemková parcela č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] – orná půda, vše zapsáno v katastru nemovitostí [právnická osoba] pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště [adresa] na listu vlastnictví č. [hodnota] vedeném pro obec a katastrální území [adresa], každý z nich jednou ideální polovinou. Žalobce nabyl vlastnického práva k jedné ideální polovině nemovitostí na základě souhlasného prohlášení o odstoupení od smlouvy uzavřené s [jméno FO] dne 25.10.2023, s právními účinky zápisu do katastru ke dni 27.10.2023. Žalovaná nabyla vlastnického práva k jedné ideální polovině nemovitosti na základě darovací smlouvy ze dne 16.7.2019 od dárce [jméno FO]. Nemovitost byla vybudována za trvání manželství [jméno FO] (žalobce) a [jméno FO] (matky žalované), tzn. manželé [jméno FO] nemovitosti nabyli do společného jmění manželů. Manželství manželů [jméno FO] bylo rozvedeno pravomocně ke dni 23.10.2008. Tyto skutečnosti byly prokázány výpisem z katastru nemovitostí, darovací smlouvou, rozsudkem o rozvodu, krom toho byly mezi účastníky nesporné. Oba tehdy ještě manželé [jméno FO] dne 10.10.2008 jako dárci uzavřeli s dětmi narozenými z manželství, tj. [jméno FO] (žalovaná) a [jméno FO] jako obdarovanými darovací smlouvu, kterou nemovitosti převedli do podílového spoluvlastnictví obdarovaných, každému jednou ideální polovinou. Současně dárci zřídili pro oprávněné z věcného břemene, tedy [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] bezplatné věcné břemeno doživotního bydlení a užívání nemovitosti tak, jak jej dosud užívají s oprávněním vstupovat do společných prostor bytu (smlouva ze dne 10.10.2008, nesporné). [jméno FO] zemřela dne [datum] (nesporné). [Jméno žalované] (žalovaná) se pravomocně ke dni 29.6.2017 stala osvojenkyní [jméno FO], [Jméno žalobce] (žalobce) byl v řízení o osvojení vyslechnut, vyjádřil se tak, že je „papírovým“ nikoli biologickým otcem [Jméno žalované], a dále že se osvojením cítí uražen (rozsudek Okresního soudu v Chrudimi č.j. 4 C 98/2017-27). Žalovaná svoji ideální polovinu nemovitosti prodala dne 2.3.2016 [jméno FO] (kupní smlouva ze dne 2.3.2016). [jméno FO] pak nabytý podíl převedl na žalovanou darovací smlouvou ze dne 16.7.2019. Žalobce je v nemovitosti, která je předmětem tohoto sporu, nepřetržitě hlášen k pobytu (nesporné). Soud má za prokázáno, že žalobce v nemovitosti nebydlel od r.2007. Tuto skutečnost má soud za prokázánu, především výpovědí samotného žalobce v řízení o osvojení žalované, kdy uvedl, že na adrese [adresa] bydlel až do r. 2007, pak bydlel dva roky v [adresa], a od r. [adresa]. Družka žalobce, [jméno FO], při své svědecké výpovědi potvrdila, že spolu se žalobcem žijí od r.2007, od r. 2008 na adrese [adresa], svědek [jméno FO] potvrdil, že žalobce byl po rozvodu někde jinde, svědek [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že v domě byl naposledy v r. 2006-2007, kdy tam bydlel žalobce. Sám žalobce předložil nájemní smlouvu na byt č. [hodnota] v domě č.p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] ul., [adresa], ze dne 1.11.2008. Žalobce sám předložil doklad, že na adresu do [adresa] si nechává posílat starobní důchod., byl a je zaměstnán v dosahu z [adresa], soud při ověřování tvrzení žalobce, že je odkázán pouze na důchod a nemá jiný příjem, to vše pro účely osvobození od soudního poplatku, zjistil, že žalobce je i nyní evidován jako zaměstnanec firmy [právnická osoba] na dohodu o pracovní činnosti.

28. Prokázané skutečnosti soud po právní stránce posoudil takto:

29. Dle 3028, odst.1.2 občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. Tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

30. Dle § 630 občanského zákoníku z.č. 40/1964 Sb. dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

31. Dle § 101 občanského zákoníku z.č. 40/1964 Sb. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

32. Dle § 109 občanského zákoníku z.č. 40/1964 Sb. právo odpovídající věcnému břemeni se promlčí, není-li po dobu deseti let vykonáváno.

33. Dle § 80 občanského soudního řádu z.č. 99/1963 Sb. ve znění účinném ke dni podání žaloby v této věci určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

34. V daném případě se jedná o žalobcem vznesený nárok na vrácení daru z darovací smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 29.5.2013, nárok na vrácení daru je nutno posuzovat dle občanského zákoníku z.č. 40/1964 Sb., i když k „nemravnému“ chování žalovaného, pro které žalobce žádá vrácení daru, došlo až po 1.1.2014 (33 Cdo 1841/2020). K zániku darovacího vztahu, tj. obnově vlastnictví dárce k věci, dojde na základě dvou právních skutečností, a to hrubého porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny a jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému směřujícího k vrácení dar. I pro tento jednostranný právní úkon platí, že musí splňovat náležitosti požadované občanským zákoníkem pro právní úkony obecně, tedy náležitosti projevu vůle ve smyslu jeho určitosti. K platnosti právního úkonu dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny. Jen tak, při současném splnění zákonných předpokladů podle § 630 občanského zákoníku, nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví okamžikem, kdy došel jeho projev vůle obdarovanému. Povinnost obdarovaného vrátit předmět darovací smlouvy není závislá na tom, zda dárce uplatnil právo na vrácení daru u soudu či nikoli. K naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu z hlediska společenského a objektivizovaného nevzbuzuje pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy ( 33 Odo 936/2006). Protože restituční povinnost není v obč. zákoníku z.č. 40/1964 Sb. zvlášť upravena, je třeba použít ustanovení, které upravuje právní vztahy nejbližší (§ 853). V případě, je-li předmětem darovací smlouvy nemovitost, je namístě žaloba na určení vlastnického práva, neboť jen tak lze dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí, tedy v případě, že by žalobce byl ve věci úspěšný, dosáhnout souladu faktického stavu se stavem právním. Na straně žalobce je tedy ve smyslu ust. § 80 občanského soudního řádu dán zájem na určení vlastnického práva.

35. Úvaha soudu, zda v řízení zjištěné (prokázané) chování obdarované lze kvalifikovat jako „hrubě porušující dobré mravy“ ve smyslu § 630 obč. zákoníku, se odvíjí od posouzení všech zvláštností každého individuálního případu. Soud přitom vždy hodnotí, zda chování obdarované vykazuje znaky závadnosti, tj. zda koliduje se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, zda jde o porušení značné intenzity nebo o porušení soustavné, a to ať již fyzickým násilím, psychickým týráním, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci, apod. Vždy rovněž zohledňuje vzájemné chování účastníků právního vztahu (33 Cdo 2711/2014). Soud při rozhodování tedy musí vycházet ze znění odstoupení od smlouvy a posuzovat, zda je platné po formální stránce, a dále pokud ano, zda i po skutkové, tj. zda se obdarovaný dopustil jednání, pro které dárce dostoupil od smlouvy darovací, a dále pokud ano, zda toto jednání nabylo intenzity předpokládané ustanovením § 630 obč. zákoníku.

36. Smyslem vrácení daru je dosáhnout stavu ve vlastnických právech před uzavřením darovací smlouvy. V daném případě, ale před uzavřením darovací smlouvy byla nemovitost ve společném jmění žalobce a jeho tehdejší manželky [jméno FO], a neexistuje důvod, pro který by se žalobce v případě vrácení daru od obou obdarovaných mohl stát výlučným vlastníkem celé nemovitosti, neboť původním stavem nebylo jeho výlučné vlastnictví, ale společné jmění manželů. Navíc k podání žaloby by žalobce nebyl aktivně legitimován, neboť tu mohou podat jen oba manželé, a v případě, že by jeden z manželů souhlas nedal, musel by se druhý domáhat nahrazení tohoto souhlasu soudně. [jméno FO] ale zemřela, a to již po zániku společného jmění rozvodem. Žádná její práva na žalobce tedy nemohla zákonně přejít. Již to bylo důvodem pro zamítnutí žaloby.

37. Soud se ale zabýval i samotným úkonem žalobce adresovaným žalované směřujícím k vrácení daru, tj. přípisem žalobce ze dne 27.10.2023. Z tohoto přípisu vyplývá, že žalobce jako důvod pro vrácení daru uvádí a) že se žalobce v r. 2021 po odchodu do starobního důchodu rozhodl vrátit do Chrudimi, kde má právo bezplatného bydlení, žalovaná záměrně vyměnila klíče v předmětu daru a na vstupní dveře do bytu v I.NP krom zámku upevnila petlici, v květnu se žalobce dostal do bytu v době, kdy tam byl znalec, a zjistil, že je odpojen plyn. Dále b) neposkytnutí potřebné pomoci a dlouhodobé a opakované neplnění povinností vyplývajících z darovací smlouvy. Jiné důvody pro odstoupení žalobce nespecifikoval.

38. Předně se soud musel zabývat jako otázkou předběžnou, zda žalobce je, resp. ke dni výzvy k vrácení daru (27.10.2023) byl oprávněn z práva věcného břemene založeného smlouvou ze dne 10.10.2008. Právo věcného břemene se dle 109 z.č. 40/1964Sb. občanského zákoníku promlčuje, pokud není po dobu 10 let vykonáváno. Ve věci není rozhodné, že bylo prokázáno, že žalobce v předmětném domě nebydlel od r. 2007, rozhodující je, že žalobce mohl započít vykonávat toto právo věcného břemene dnem 10.10.2008. Žalobce ale toto právo nezačal vykonávat, tj. od jeho počátku tj. od 10.10.2008 do současné doby v domě nebydlel a ani jej neužíval. Je nerozhodné, z jakých to bylo důvodů, vyjma důvodu, že by mu v tom bylo spoluvlastníky nemovitosti bráněno. Žalobce ale neprokázal, že by mu kdokoli ze spoluvlastníků, a tedy ani žalovaná, bránil, pokud by projevil úmysl v nemovitosti bydlet na základě práva z věcného břemene, žalobce prokazatelně měl klíče od nemovitosti, neprokázal, že by kdy vyzval spoluvlastníky nemovitosti k jednání o tom, kdy začne v nemovitosti bydlet a v jakých prostorách. Ze smlouvy ze dne 10.10.2008 to zcela jednoznačně dovodit nelze, když tam je použita formulace „jak jej dosud užívají“, což za situace, kdy žalobce již nemovitost neužíval, poměrně nejasné. Soud má za to, že právo žalobce odpovídající věcnému břemeni dle smlouvy ze dne 10.10.2008 bylo uplynutím dne 10.10.2018 promlčeno. Žalobce navíc ani nespecifikoval, kdy konkrétně a jakým konkrétním způsobem mělo dojít ze strany žalované k bránění v uplatnění práva z věcného břemene žalobce, v tomto směru je jeho podání neurčité, navíc i toto právo na vrácení daru se promlčuje v obecné tříleté promlčecí lhůtě ode dne, kdy k závadnému jednání, které by mohlo mít za následek oprávněnost vrácení daru. Taktéž tvrzení žalobce obsažené ve výzvě ze dne 27.10.2023, tj. že žalovaná neposkytuje žalobci potřebnou pomoc a dlouhodobě neplní povinnosti z darovací smlouvy je jen obecné, nelze z něj ani výkladem ani jinak dovodit, kdy k údajnému závadnému chování žalované došlo, a co konkrétně udělala nebo neudělala, tj. kdy a co se stalo. Přitom je to naprosto nezbytnou náležitostí tohoto právního úkonu. V této části je tedy úkon žalobce neplatný ve smyslu ust. § 37, odst.1občanského zákoníku z.č. 40/1964 Sb. Žalobce doplnil důvody pro vrácení daru podáním ze dne 30.5.2024 a ze dne 31.12.2024, tedy po více než roce od podání žaloby, kde uvedl, že nějakou dobu pečoval o matku své manželky, že obdarovaná aktivně bránila ve výkonu věcného břemene všemi prostředky, v domě byl instalován kamerový systém, zábrany a nástražný systém, nemovitost není udržována, chátrá, není v ní zapojen plyn a elektřina, že žalobce očekával od obdarovaných podporu ve stáří, což se nestalo, že mu žalovaná nikdy neposkytla pomoc a péči, že se k němu chovala opovržlivě a odmítavě a zpřetrhala a sním kontakty a soudně se domohla osvojení jinou osobou . Předně jedná se o úkony nové, které byly ve vztahu k žalované účinné až jejich doručením, opět se ale jedná o neurčitá tvrzení obecného charakteru, z nichž nevyplývá, k jakému závadovému jednání žalované a kdy mělo dojít, tedy úkony neplatné. Jediné, co jde časově zařadit, je výtka, že se žalovaná soudně domohla osvojení jinou osobou, k tomu dle provedeného dokazování došlo pravomocně ke dni 29.6.2017. I kdyby to byl důvod k vrácení daru, pak toto právo by opět bylo promlčeno v tříleté lhůtě. Osvojení zletilého nelze provést jinak než soudně a je to úkon upravený z.č. 89/2012 Sb. občanským zákoníkem, nejedná se tedy o nějaké protizákonné jednání, v příslušném řízení se soud důsledně zabýval tím, zda osvojení není v rozporu s dobrými mravy, a dospěl k závěru, že nikoli. V řízení vyšlo najevo, že matka žalované žila s osvojitelem od r. 1989, osvojenkyně (žalovaná) jej vnímala jako vychovatele a osobu, která ji vždy podporovala, to vše za situace, kdy matrikový otec (žalobce) o ni nejevil zájem. Žalobce se k návrhu na osvojení žalované vyjádřil tak, že se cítí uražen, ale byl to on, kdo v tomto řízení uvedl, že není ani biologickým otcem žalované. To, že žalobce byl veden jako pečující osoba matky své manželky a pobíral příslušnou dávku, je pro rozhodnutí ve věci zcela bez významu, zvláště za situace, kdy bylo soudem zjištěno, že se tak stalo v r.2006, od r. 2007 do úmrtí babičky v r. 2014 již byla osobou pečující žalovaná. Pokud se týká slyšených svědků, nebyly z nich zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, které by v dané věci byly relevantní, jedná se převážně o subjektivní úvahy svědků patrně ovlivněné vztahem k žalobci (tvrzení, že se žalovaná k žalobci chovala odměřeně, že mu neposkytovala žádnou pomoc, že žalovaná žalobce „ zapřela“ jako svého otce a podobně).

39. Na žalobci spočívalo břemeno tvrzení a břemeno důkazní k prokázání dvou právních skutečností, a to hrubého porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny a jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému směřujícího k vrácení daru. Žalobce neunesl břemeno důkazní k prokázání ani jediné z nich. Nebylo prokázáno, že by se žalovaná dopustila vůči žalobci nebo členům jeho rodiny jednání, jehož charakter a intenzitu předpokládá zákon, a ani že by žalobce platným způsobem, tj. zcela určitým právním úkonem uplatnil své právo na vrácení daru.

40. Žaloba byla proto zamítnuta. Nad rámec soud uvádí, že i v případě úspěšnosti by nebylo možné reálné vrácení daru, tj. určení vlastnického práva žalobce, když nabývacím právním titulem žalované není darovací smlouva ze dne 10.10.2008, ale darovací smlouva ze dne 16.7.2019. To je již bez významu vzhledem k tomu, že žalobě nebylo vyhověno.

41. Žalovaná byla ve věci úspěšná, dle § 142, odst.1 občanského soudního řádu má proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení, a to právního zastoupení dle vyhl.č.177/1996 Sb. za 6 úkonů po 21 220 Kč ) převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 25.6.2024, účast při jednání ve dnech 13.11.2024, 12.3.2025, 13.3.2025, sepis závěrečného návrhu), 3krát 300 Kč paušál, 3krát 450 Kč paušál, cestovné k jednání [adresa] a zpět ke všem jednáním , tj. 538,56 Kč, 541,20 Kč, 541,20 Kč, náhrada za promeškaný čas 4krát 100 Kč a 4krát 150 Kč,21% DPH, celkem činí náklady 160 677,06 Kč.

Poučení