3 C 52/2022-144

Rubrum

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Fukse, Ph.D. a přísedících Jozefy Šitinové a Aleše Frühbauera ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] pro neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí takto:

Výrok

I. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobce domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru z 30. 11. 2021.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 58706,13 Kč.

III. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou náklady řízení ve výši 2351 Kč, v téže lhůtě.

IV. Žalobci soud vrací zaplacenou zálohu ve výši 1500 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce podal dne 16. 3. 2022 žalobu ve věci výše rubrikované. Tvrdil, že je zaměstnancem žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 8. 4. 2016. Dne 30. 11. 2022 mu zaměstnavatel dal výpověď podle § 52 písm. e) zákoníku práce. Výpověď je neplatná. Jednak protože nebyla žalovanému doručena, jednak protože odkazuje na pracovnělékařský posudek, který byl následně zrušen. Neexistuje tak žádný podklad pro výpověď.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Tvrdil, že se pokusil předat výpověď žalovanému, avšak žalovaný ji odmítl převzít. To je situace rovnocenná doručení. Dále tvrdil, že žalovaný byl dlouhodobě v pracovní neschopnosti. Dne 23. 11. 2021 provedl smluvní poskytovatel zdravotních služeb [právnická osoba] mimořádnou lékařskou prohlídku žalovaného a vydal lékařský posudek sp. zn. C 32640 o tom, že žalovaný pozbyl zdravotní způsobilost konat dosavadní práci. Na jeho základě dal žalovaný žalobci výpověď.

3. Podle ust. § 50, odst. 1, 2 a 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů platí, že výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52. Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn. Podle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce platí, že zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost. Podle ust. § 72 zákoníku práce platí, že neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Podle ust. § 334 odst. 1 zákoníku práce platí, že písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (§ 113 odst. 4) nebo platový výměr (§ 136) a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (dále jen "písemnost"), musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou. Podle ust. § 334 odst. 1 zákoníku práce platí, že se písemnost považuje za doručenou také tehdy, jestliže zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne, nedoručuje-li zaměstnavatel písemnost prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

4. Vznik pracovního poměru žalobce soud ověřil z pracovní smlouvy z 8. 4. 2016, ve znění jejích dodatků z 12. 12. 2016 a 20. 6. 2017 Smlouva obsahuje ujednání o druhu práce (dělník hutní dřevovýroby – převin), o místě výkonu práce ([obec]) i o datu nástupu do práce (11. 4. 2016), je písemná a není důvodu k pochybnostem o její platnosti. Žalobce pracoval pro žalovaného jako dělník na pozici. Tato skutečnost ani nebyla mezi stranami sporná.

5. Žalobce předložil soudu výpověď, dle úpravy listiny zjevně připravenou v textovém editoru na počítači. Soud z ní zjistil obsah jejího odůvodnění:„ …podle § 52 písm. e) zákona č. 262/2006, zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů …, z důvodu, že jste na základě lékařského posudku smluvního poskytovatele pracovnělékařských služeb zaměstnavatele [právnická osoba] [číslo] [obec], [ulice a číslo], [IČO] (jeho lékaře [titul] [jméno] [příjmení]) ze dne 23. 11. 2021 pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost dále konat dosavadní práci DHD, převin pro tzv. obecné onemocnění“ Výpověď podepsala za zaměstnavatele vedoucí personálního odboru žalovaného [titul] [jméno] [příjmení]. Listina dále obsahuje předepsaný text„ Převzal ve [obec] dne [datum] v ….. hodin:“ a dále o řádek níže předepsané jméno a příjmení žalobce. Podpis žalobce na listině chybí, namísto toho jsou na ní podpisy M. [příjmení] a H. [příjmení] na potvrzení, že žalovaný odmítl listinu převzít (ručně připsaný text„ odmítl převzít 30.11.2021 9.58“) Ve výpovědi je dále uvedena 2měsíční výpovědní doba, jež měla uplynout 31. 1. 2022. Je zjevné, že žalobce podal žalobu včas – ve smyslu ust. § 72 zákoníku práce. Ve výpovědi je uvedeno, že byla předem projednána s odborovou organizací.

6. Z výpovědi svědkyně [titul] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že vedla jednání se žalovaným dne 30. 11. 2021 v kanceláři personálního oddělení žalovaného. U jednání byly i [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Když žalovaný odmítl skončení pracovního poměru dohodou, připravila na počítači písemnou výpověď z pracovního poměru, listinu vytiskla a předložila ji žalovanému. Žalovaný si ji přečetl, požádal, aby se mohl telefonicky poradit, s listinou odešel z kanceláře na chodbu, tam telefonoval, po návratu do kanceláře řekl, že listinu nepodepíše. Na žádost svědkyně tedy obě další svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na listině potvrdily, že ji žalobce odmítl podepsat. Žalobce poté požádal, aby si listinu mohl odnést s sebou, což mu však svědkyně neumožnila. Jiným způsobem mu již výpověď nedoručila.

7. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že byla při předání výpovědi žalobci. Průběh jednání popsala stejně jako [titul] [příjmení] - když žalovaný odmítl dohodu o rozvázání pracovního poměru, řekla mu [titul] [příjmení], že s ním ukončí pracovní poměr výpovědí pro ztrátu zdravotní způsobilosti a předala mu písemnou výpověď, žalobce požádal, aby si mohl zatelefonovat, odešel z kanceláře, po několika minutách se vrátil a řekl, že odmítá listinu podepsat. [titul] [příjmení] požádala obě svědkyně o potvrzení, že žalobce odmítá listinu podepsat.

8. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla obdobně – byla přítomna při předání výpovědi spolu s oběma s předešlými svědkyněmi. Když žalobce odmítl dohodu o ukončení pracovního poměru, dala mu [titul] [příjmení] výpověď pro zdravotní nezpůsobilost. Žalobce si výpověď přečetl, požádal, aby si mohl zatelefonovat a na několik minut vzdálil. Po návratu řekl, že výpověď nepodepíše a [titul] [příjmení] požádala obě svědkyně, aby potvrdily podpisem, že žalobce odmítl výpověď převzít.

9. Při posouzení výpovědí svědkyní a žalované v jejich souvislostech tak soud dovodil, že žalobce odmítl převzít písemnou výpověď. [titul] [příjmení] sice vypověděla, že požádala o potvrzení, že žalobce odmítl listinu podepsat, avšak tento rozpor soud hodnotí jako nevýznamný s ohledem na obsah listiny, z něhož je zřejmé, že podpis žalobce měl být potvrzením o jejím převzetí, a s ohledem na to, že výpovědi svědkyní jsou v ostatních směrech vzájemně souladné. Soud neuvěřil výpovědi žalobce, který vypověděl, že mu listina s výpovědí vůbec nebyla předána a že mu nebylo umožněno, aby se seznámil s jejím obsahem. Výpověď žalobce se soudu jeví jako osamocená a nepřesvědčivá, když žalobce jednání situoval až na 26. 1. 2022. Soud nepřehlédl, že žalobce měnil svá tvrzení k otázce doručení výpovědi. V žalobě tvrdil, že mu žádná výpověď nebyla předložena, tj. žalovaný se mu ji nepokusil předat, že při jednání 30. 11. 2021 mu nebyla vůbec předložena listina s výpovědí a jednání se omezilo na pokus zaměstnavatele přesvědčit žalobce k rozvázání pracovního poměru dohodou, že při tomto jednání mu nebyla předána žádná listina a že se teprve později dozvěděl, že mu měla být předložena výpověď z pracovního poměru a tu měl odepřít převzít. Žalovaný změnil stanovisko při jednání soudu 25. 4. 2022 - projevil ochotu učinit nesporným, že se mu žalovaný pokusil předat listinu, o které tvrdil, že jde o výpověď, že ji žalobce odmítl převzít a neměl možnost se s listinou seznámit. Při posledním jednání pak žalobce vypověděl, že při jednání hovořili o 2 listinách (jež označil jako výpověď dohodou a výpověď podle zákoníku práce). Změna procesního postoje žalobce se soudu jeví jako významná při hodnocení jeho výpovědi. Soud má za to, že žalobce mění svoje tvrzení podle aktuální procesní situace, proto i jeho výpověď je třeba hodnotit s tímto vědomím a je možno z ní vycházet pouze tam, kde je podpořena jinými důkazy (jako např. v té části, kde vypověděl, že mu nebylo umožněno, aby si z jednání s sebou odnesl listinu s výpovědí – shodně vypověděla [titul] [příjmení]).

10. Soud má tedy za prokázané, že dne 30. 11. 2021 žalovaný odmítl převzít písemnou výpověď, a na tu je tak třeba hledět jako na doručenou. Na tom již nic nemění zjištění, že poté žalobce neúspěšně požádal, aby si listinu mohl vzít s sebou domů. Při této žádosti již bylo možno považovat listinu za doručenou, ve smyslu ust. § 334 odst. 1 zákoníku, a odmítnutí žádosti žalobce takový stav nezměnilo.

11. Žalobce argumentoval poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, 21 Cdo 3278/2010 (s právní větou: Při osobním doručování písemností uvedených v ustanovení § 334 odst. 1 zák. práce do vlastních rukou zaměstnance musí být zaměstnanci předána (odevzdána) do vlastních rukou listina s vlastnoručním podpisem jednající osoby; nestačí, jestliže zaměstnavatel umožní zaměstnanci seznámit se s obsahem listiny s vlastnoručním podpisem jednající osoby například tím, že mu ji předloží k nahlédnutí, a poté mu předá pouze fotokopii této listiny, která obsahuje jen grafickou napodobeninu tohoto podpisu.). Taková argumentace se však soudu jeví jako nepřiléhavá, když citované rozhodnutí vychází ze zcela odlišného skutkového stavu. V tomto sporu soud posuzoval odmítnutí převzetí listiny, nikoliv doručení kopie listiny namísto originálu jako v rozhodnutí 21 Cdo 3278/2010 Tomu pak také odpovídá výklad, jaký význam má umožnění seznámit se s obsahem listiny. Zákonodárce nespojil žádné právní účinky se samotným seznámením se s obsahem listiny, když k platnosti vymezených pracovněprávních jednání výslovně požaduje jejich doručení zaměstnanci v písemné podobě (tj. právní jednání písemné a adresné), pod sankcí neplatnosti. K platnosti pracovněprávních jednání tak nepostačí (pouhé) seznámení zaměstnance s obsahem listiny. Doručení je skutečností nezávislou na vědomosti adresáta o obsahu listiny. Ta mu musí být doručena, ať již se zaměstnanec v okamžiku doručení seznámil s jejím obsahem či nikoliv. V případě odmítnutí převzít listinu však má význam zjištění o tom, že adresát se předtím seznámil s jejím obsahem, věděl tak, že podpisem listiny má potvrdit její převzetí, a přesto ji odmítl podepsat. Odmítnutí podpisu se zde rovná odmítnutí převzetí listiny. V tomto konkrétním případě plyne z výpovědí [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], že tak vyznělo vyjádření žalobce 30. 11. 2021 Tomu odpovídá i jejich písemný projev – obě svědkyně potvrdily na listině, že ji žalobce odmítl převzít.

12. Důvod výpovědi (že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k práci pro obecné onemocnění) žalovaný doložil lékařským posudkem o zdravotní způsobilosti k práci, ze dne 23. 11. 2021, který zpracoval [titul] [jméno] [příjmení] jménem poskytovatele pracovnělékařských služeb [právnická osoba] V řízení nebylo sporu o tom, že ona společnost zajišťovala v té době pro žalovaného pracovnělékařské služby. Z listiny rovněž plyne, že dne 26. 11. 2021 žalobce požádal o přezkoumání posudku. Žalobce dále doložil takovou žádost i dopisem [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 6. 12. 2021 a dopisem [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 20. 12. 2021 prokázal jeho odpověď, že ruší výše popsaný posudek.

13. Žalovaný tak tvrdil, že neexistuje žádný podklad pro výpověď, když byl zrušen posudek, ze kterého žalovaný vycházel při podání výpovědi. Při posouzení otázky významu pracovnělékařského posudku soud vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, jak byla vyjádřena v obdobné věci. Nejvyšší soud přesvědčivě vyložil v rozsudku ze dne 26. 8. 2021, 21 Cdo 1096/2021-95, že pracovnělékařský posudek je pouze dobrozdáním a nelze jej považovat za rozhodnutí, z něhož by mohl soud bez dalšího vycházet v občanském soudním řízení ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř., neboť„ …není aktem vrchnostenského orgánu nadaného právem rozhodovat o právech a povinnostech…“.

14. Otázka rozhodné doby pro posouzení platnosti výpovědi byla již vyřešena v rozhodovací praxi českých soudů. Soud posuzuje výpověď k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy bylo toto právní jednání učiněno - v souladu s konstantní judikaturou (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2955/2012). Není tedy právně významné, zdali byl pracovnělékařský posudek po výpovědi formálně zrušen, když existoval v době, kdy byla výpověď učiněna.

15. Pro odůvodnění výpovědi podle ust. § 52 písm. e) zákoníku práce jistě platí, že zaměstnavatel musí mít k dispozici lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb (jak výše citováno), avšak stejně důležitou je i otázka jeho správnosti – tj. zdali skutečně zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu. Zjišťování zdravotní způsobilost zaměstnance je otázkou zejména skutkových zjištění, jejichž kvalifikované posouzení si zpravidla vyžaduje i odborné znalosti (§ 127 odst. 1 o. s. ř.). Z § 127 o. s. ř. se podává, že závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce (odstavec 1). Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem (odstavec 2). Podle § 127a o. s. ř. jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Soud umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu § 127 a § 127a o. s. ř. k hodnocení znaleckých posudků se podává: 1) Znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru. 2) Soud ustanoveného znalce vyslechne (při jednání nebo jiném roku), i když mu uložil, aby svůj posudek vypracoval písemně. Spokojit se s písemným znaleckým posudkem (a tedy upustit od výslechu znalce) může soud jen tehdy, neukládá-li mu zákon, aby znalce vždy vyslechl (srov. § 187 odst. 3 větu první, § 191d odst. 3 větu druhou o. s. ř. a s účinností od 1. ledna 2014 srov. § 38 odst. 1, § 70 odst. 2 větu druhou zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních), a pouze v odůvodněných případech. 3) O odůvodněný případ, v němž se soud místo výslechu znalce může spokojit s písemným posudkem znalce, jde, nemá-li soud pochybnosti o tom, že posudek má všechny„ formální náležitosti“, tedy že závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a že jsou podloženy obsahem nálezu, že znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, že přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, a že jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů, nemají-li k posudku připomínky ani účastníci řízení (jejich zástupci) a souhlasí-li účastníci řízení (jejich zástupci) s upuštěním od výslechu znalce, popř. nelze-li - zejména s ohledem na to, že předmětem posouzení jsou jen jednoduché skutečnosti - očekávat (důvodně předpokládat), že budou vznášeny dotazy k doplnění nebo objasnění posudku ze strany účastníků (jejich zástupců); i kdyby se soud spokojil s písemným posudkem znalce, přistoupí vždy dodatečně k jeho výslechu, vyžadují-li to obsah písemného posudku nebo okolnosti uváděné účastníky řízení. 4) V případě, kdy soud sám o správnosti písemného vyhotovení znaleckého posudku pochybnosti nemá, musí znalce při jednání vyslechnout, pokud některý z účastníků vznáší proti závěrům znalce podstatné (zdůvodněné) výhrady, jejichž vyjasnění je pro rozhodnutí ve věci samé podstatné, nestačí ale pouhé tvrzení o nesprávnosti znaleckého posudku, účastník musí uvést konkrétně, v čem jeho výhrady spočívají (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009, a dále též rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 29 Cdo 635/2018, a ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4318/2018). Z uvedeného vyplývá, že soud nesmí upustit od výslechu znalce mimo jiné tehdy, vznáší-li účastník řízení proti závěrům znalce výhrady, jejichž vyjasnění je pro rozhodnutí ve věci samé podstatné, a to i v případě, že soud jinak nemá o správnosti písemného znaleckého posudku pochybnosti (srov. též rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010, ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5138/2014, a ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1651/2018). Ke zpochybnění znaleckého posudku přitom nepostačuje paušální nesouhlas s jeho obsahem, nýbrž je třeba předestřít zcela konkrétně vymezené námitky (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 170/2011, a ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3823/2012, dále viz Lavický, P. In: Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). řízení sporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016 s. 627-628).

16. Z posudku [celé jméno znalce], znalce z oboru Zdravotnictví, odvětví Pracovní úrazy a nemoci z povolání, soud zjistil, že žalobce již před 30. 11. 2021 dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k práci dělníka při převíjení drátu, z obecných zdravotních důvodů. Nepotvrdila se námitka žalobce, že znalec neměl k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci žalobce, jako důvod pro nesprávnost jeho závěrů. Z výpovědi [titul] [jméno] [příjmení], ošetřujícího lékaře žalobce byl zjištěn opak – lékař předal znalci kompletní zdravotní dokumentaci žalobce ke zpracování posudku. Listiny, jimiž žalobce dokládal svoji námitku, potom nejsou zprávami o jeho zdravotním stavu, jak soud zjistil z poukazů k vyšetření, potvrzení o absolvování lékařské prohlídky a návrhu na lázeňskou péči (č. l. 109-115). Znalec při jednání soudu podrobně rozebral diagnózu žalobce a přesvědčivě vysvětlil její význam pro závěry posudku. Soud nevyhověl návrhu žalovaného na zpracování revizního znaleckého posudku, když nemá pochybnosti o správnosti odborných závěrů znalce a když ani výhrady žalovaného vůči posudku nepřekročily rámec všeobecného, blíže nekonkretizovaného nesouhlasu. Na základě zjištění výše uvedených posoudil soud právní jednání žalovaného jako výpověď platnou. Proto zamítl žalobu.

17. Účastníku soudního sporu, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. (ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu) O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. (ustanovení § 151 odst. 1 občanského soudního řádu)

18. Žalovaný uspěl ve sporu, a má tak právo na náhradu jeho nákladů. Náklady řízení, které žalovaný vynaložil, sestávají z náhrady nákladů zastoupení a nákladů na dokazování. Právním předpisem upravujícím výši náhrady nákladů je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 6 odst. 1 advokátního tarifu se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Podle ust. § 7 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty: do 500 Kč 300 Kč, přes 500 Kč do 1000 Kč 500 Kč, přes 1000 Kč do 5000 Kč 1000 Kč, přes 5000 Kč do 10 000 Kč 1500 Kč, přes 10 000 Kč do 200 000 Kč 1500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč, přes 200 000 Kč do 10 000 000 Kč. 9100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč, přes 10 000 000 Kč. 48300 Kč a 40 Kč za každých započatých 100 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 000 Kč. Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. (ust. § 8 advokátního tarifu) Advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby. (ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu)

19. Tarifní hodnotou je 35000 Kč ve smyslu ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů. Zástupce žalovaného účelně provedl 12 úkonů právní služby – převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při jednání soudu (25. 4. 2022 – přesáhlo 2 hodiny, 24. 10. 2022 - přesáhlo 2 hodiny a 16. 1. 2023 – rovněž přesáhlo 2 hodiny) písemné vyjádření z 2. 5. 2022 (jednodušší úkon, ve smyslu ust. § 11 odst. 2 advokátního tarifu), písemné vyjádření ze 14. 10. 2022 – nesouhlas s procesním postupem žalobce (jednodušší úkon, ve smyslu ust. § 11 odst. 2 advokátního tarifu), písemné vyjádření z 5. 12. 2022, písemné vyjádření k důkazním návrhům, z 3. 1. 2022. Za jeden úkon právní služby mu náleží odměna ve výši 2500 Kč, za jednodušší úkon 1250 Kč, celkem tedy 27500 Kč. Podle ust. § 13 advokátního tarifu mu dále náleží paušální náhrada hotových výloh, vždy 300 Kč za 1 úkon právní služby. Dále náhrada cestovních výloh zástupce za 3 cesty k jednání soudu z Prahy do Rychnova nad Kněžnou a zpět – 3 x 2051 Kč a dále náhrada času promeškaného při cestách – 3x 1000 Kč za 3 x 10 půlhodin. Dále mu náleží náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a z náhrad, dle ust. § 137 odst. 3 občanského soudního řádu. Dále žalovanému náleží náhrada nákladů dokazování – 10000 Kč složených jako záloha na znalečné. Celkem tak soud přiznal žalovanému právo na náhradu 58706,13 Kč. Žalovaný nedoložil 3 x poradu s klientem (2x v den 20. 4. 2022 a dále 12. 1. 2023), proto mu soud nemohl přiznat (oproti jeho vyúčtování) náhradu odměny za 3 úkony právní služby, ani s tím související náhradu hotových výloh.

20. Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. (ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu).

21. Soud zvážil, zdali snad v tomto případu nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu ust. § 150 občanského soudního řádu, avšak nenalezl takové důvody. Žádný z účastníků je neuvedl a neplynou ani z obsahu spisu.

22. Podle ust. § 148 odst. 1 občanského soudního řádu má stát podle výsledků řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady znalečného přesáhly výši složené zálohy o 2351 Kč a tuto částku tak soud vyplatil ze státních prostředků. Proto uložil žalobci povinnost její náhrady, v závislosti na výsledku sporu.

23. Povinnost uloženou rozsudkem je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu). Soud nenalezl důvody pro určení jiné lhůty splatnosti.

Poučení