3 C 7/2023 - 187

Rubrum

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o vypořádání zaniklého společného jmění manželů a o 300 000 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba žalobkyně, kterou se domáhala vypořádání nemovitých věcí ze zaniklého společného jmění účastníků, a to: pozemku parcela st. [číslo]- zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: [adresa], č. p. [číslo], rodinný dům, stojící na parcele st. [číslo], a pozemků parcela [číslo]-zahrada a [číslo]-zahrada, v katastru nemovitostí zapsaných na LV č. [hodnota], vedeném pro obec a k.ú. [adresa] u Katastrálního úřadu pro [adresa] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], se zamítá.

II. Žaloba žalobkyně, kterou se domáhala, aby ji žalovaný zaplatil 300 000 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení 47 102 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala u soudu dne 16. 1. 2023 žalobu, kterou se domáhala vypořádání nemovitých věcí, spadajících do společného jmění účastníků, zaniklého 14. 1. 2021 rozvodem jejich manželství, a dále požadovala vypořádání práva společného bydlení ve společném domě čp. [číslo] v [adresa] částkou 300 000 Kč. Tvrdila, že v průběhu odvolacího řízení o rozvod manželství účastníků žalovaný žalobkyni donutil uzavřít dohodu o vypořádání jejich společného jmění výhrůžkou, že bude dle zákona otcem očekávaného dítěte, počatého s jejím tehdejší partnerem a nynějším manželem za trvání manželství účastníků. To si žalobkyně nepřála a v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek byla donucena podepsat dohodu, jež vycházela z ocenění nemovitostí částkou 2 500 000 Kč, ač skutečná cena činí 6 000 000 Kč. Po podpisu dohody vzal žalovaný odvolání do rozvodového rozsudku zpět. Dohodu proto žalobkyně považuje z uvedeného důvodu za absolutně neplatnou. Neplatná ostatně je, dle žalobkyně, i pro rozpor s dobrými mravy, když způsobuje hrubý nepoměr mezi tím, co získala žalobkyně a co získal žalovaný. Žalovaný sice dle dohody před zahájením řízení v dané věci vyplatil žalobkyni část vypořádacího podílu 300 000 Kč, s výplatou zbytku otálel, ač měl možnost si jej opatřit dříve. Žalobkyně navíc společný dům, kde účastníci vedli společnou domácnost, opustila jen s několika kusy oblečení, žalovaný ji následně zabránil ve vstupu zpět a společný dům užíval sám. Žalobkyně proto požadovala i vypořádání práva bydlení ve výši poloviny obvyklého nájemného za více jak dva roky, jež následně kvantifikovala částkou 300 000 Kč.

2. Žalovaný nároky žalobkyně neuznal a navrhl zamítnutí její žaloby v celém rozsahu. Dohoda o vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění byla mezi účastníky uzavřena v prosinci 2020 za přítomnosti právních zástupců obou stran, žalobkyni zastupovala advokátka [tituly před jménem] [jméno FO]. Dohoda byla uzavírána minimálně po 2 jednáních a byl respektován požadavek žalobkyně, aby jí byl vyplacen vypořádací podíl 1 300 000 Kč. Úmyslem účastníků přitom bylo dosáhnout stavu, kdy žalovaný bude výlučným vlastníkem nemovitých věcí, doplatí hypoteční úvěr se zůstatkem 471 902 Kč a nejpozději do 3 let doplatí žalobkyni zbytek vypořádacího podílu ve výši 950 000 Kč. Žalovaný svou povinnost z této dohody splnil 20. 11. 2023 a je přesvědčen, že důvody, pro které žalobkyně podává žalobu, nejsou. Žalobkyně snad měla možnost vyvodit nároky v důsledku neúměrného zkrácení, avšak doba, kdy tak mohla učinit, již uplynula. Dále poukázal na to, že žalobkyně jedná rozporným způsobem, neboť poté, co žalovaný uhradil vypořádací podíl, žalobkyně podala návrh na vklad s uzavřenou dohodou účastníků na katastrální úřad a současně vede toto řízení. Má tak za to, že ze strany žalobkyně jde o nemravné jednání. Žalovaný dále zpochybnil tvrzení žalobkyně o okolnostech, za nichž opustila společnou nemovitost a namítl, že tak učinila dobrovolně poté, co za trvání manželství účastníků navázala mimomanželský vztah s novým partnerem. Žalobou uplatněné nároky žalobkyně má žalovaný za zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o.z., které nepožívá žádné právní ochrany.

3. Výpisem z katastru nemovitostí LV číslo [hodnota] vedeným pro obec a katastrální území [adresa] Katastrálním úřadem pro [adresa] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pořízeným ke dni 4. 1. 2023 je prokázáno, že účastníci byli v katastru nemovitosti zapsáni jako bezpodíloví spoluvlastníci pozemku parcela st. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: [adresa], č. p. [číslo] – rodinný dům, stojící na tomto pozemku, dále pozemku [číslo] zahrada a číslo [číslo] – zahrada ( dále též „předmětné nemovitosti“). Nahlédnutím do aktuálních údajů katastru nemovitostí soud zjistil, že je jako jediný vlastník uvedených nemovitostí evidován žalovaný.

4. Spisem Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 3 C 125/ 2020 je prokázáno, že žalobkyně dne 7. 7. 2020 zahájila řízení rozvod manželství s žalovaným. Po provedeném dokazování dne 15. 9. 2020 vynesl soud rozsudek č. j. 3 C 125/2020-14, jímž bylo manželství účastníků, uzavřené 21. 7. 2001 před Městským úřadem v [adresa] rozvedeno a současně bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po vyhlášení rozsudku se manželka vzdala práva odvolání, manžel si odvolací lhůtu ponechal. Dne 30. 9. 2000 žalovaný doručil soudu blanketní odvolání do rozsudku a 10. 11. 2020 zaplatil na výzvu soudu soudní poplatek z odvolání. Dne 10. 12. 2020 došlo do datové schránky soudu podání zástupce žalovaného, jímž bylo odvolání žalovaného vzato zpět. Usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 7. ledna 2021, č. j. 26 Co 4/2021-29 bylo odvolací řízení zastaveno. Toto usnesení odvolacího soudu a společně s ním shora zmíněný rozvodový rozsudek okresního soudu tak nabyly právní moci 14. 1. 2021.

5. V průběhu řízení žalobkyně upřesnila svá tvrzení tak, že opustila společnou domácnost v září 2019 a v březnu 2020 otěhotněla se svým současným manželem. Chtěla se s žalovaným domluvit na rozvodu a vypořádání společného jmění, žalovaný to stále odkládal, přestože věděl, že je těhotná, a k rozvodu došlo až na konci roku 2020, přičemž v únoru 2021 žalobkyně začala rodit. Tento průběh konce manželství pokládá za donucení k podpisu dohody o vypořádání z 10.12. 2020. O vypořádání společného jmění s žalovaným nějakou dobu vyjednávali, za žalobkyni s žalovaným jednala [tituly před jménem] [adresa], žalobkyně se ale těchto jednání účastnila také. Sama s žalovaným o vypořádání společného jmění nejednala. O nemovitosti resp. o její ceně účastníci neměli k dispozici žádný posudek. Žalovaný na vypořádání nabídl částku 1 300 000 Kč a s touto částkou žalobkyně souhlasila. Byla v ní zohledněna výše společného dluhu na hypotéce, s čímž žalobkyně také souhlasila. Pokud jde o lhůtu k plnění, žalobkyně požadovala lhůtu kratší, ale žalovaná strana to odmítala, žalobkyně nakonec delší dobu akceptovala proto, aby se její dcera jmenovala tak, jak se jmenuje nyní. Samotnému podpisu dohody nepředcházelo žádné vyhrožování, jednání probíhalo v advokátní kanceláři a bylo v pořádku. Před podpisem dohody se ale stávalo, že žalovaný, když žalobkyni potkal, vulgárně ji napadal, a to i před dcerou. Žalobkyně jeho chování oznamovala na policii a byla vedena přestupková řízení, o jejichž výsledku není informována. Na policii byla před podpisem dohody nejméně 5x a oznamovala tam chování žalovaného. Bála se o své zdraví i o svou dceru. Ve vulgárním chování žalovaný pokračoval i po uzavření dohody a je tomu tak i do současné doby. Žalobkyně však většinu útoků žalovaného policii již neoznámila, možná ojediněle. Žalobkyně potvrdila, že vypořádací podíl od žalovaného obdržela a dále postupovala podle uzavřené dohody o vypořádání podílového spoluvlastnictví, tedy zařídila zápis na katastrálním úřadu.

6. Průběh vyjednávání dohody o vypořádání společného jmění je dokumentován elektronickou komunikací zástupců stran z roku 2020, kterou předložila žalovaná strana. Dne 23. 7. 2020 zástupkyně žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] zástupci žalovaného zaslala v příloze odpověď na předcházející dopis z 8. 7. 2020. Dne 2. 10. 2020 zástupce žalovaného zástupkyni žalobkyně odeslal návrh dohody a informoval ji, že na pokyn žalovaného podal odvolání proti rozsudku o rozvodu manželství. Dne 27. 10. 2020 zástupkyně žalobkyně sdělila zástupci žalovaného, že žalobkyně má především zájem, pokud se žalovaný stane výlučným vlastníkem nemovitých věcí a převezme hypoteční úvěr, aby byla vyvázána z úvěrové smlouvy. K vyplacení žalobkyně požaduje nejméně 1 300 000 Kč, což ji bylo předcházejícího dne žalovaným nabídnuto, i když v jiných splátkách. Zástupkyně uvedla, že žalobkyně se chce dohodnout, takže se nebrání dalšímu jednání ve věci. Dále poznamenala, že protože rozvodový rozsudek není v právní moci, nelze provést souhlasné prohlášení rodičů (zřejmě k určení rodičovství očekávaného dítěte). Zástupkyně doporučila, aby žalovaný přehodnotil své rozhodnutí ohledně podaného odvolání, když jeho „manželka“ očekává narození dítěte s jiným mužem. Dále žádala o zahájení jednání s úvěrující bankou, aby žalobkyně měla jistotu, že z úvěrového vztahu bude vyvázána. Dopisem z téhož dne zástupce žalovaného odpověděl, že mezi účastníky předešlého dne došlo ke shodě, že žalovaný zaplatí žalobkyni před podpisem dohody 800 000 Kč a 500 000 Kč bude v pravidelných měsíčních splátkách žalobkyni splácet po dobu 3 let. Sdělil, že vyvázání žalobkyně z úvěrového vztahu je reálné nejpozději do 5 let od podpisu dohody. Žalovaný nedisponuje možností nahradit solidárního dlužníka jiným dlužníkem nebo ručitelem, ale činí v tomto směru aktivní kroky, proto je možné, že se situace změní. Pokud by došlo ke shodě, upraví návrh dohody a zašle je zástupkyni ke kontrole. Dne 11. 11. 2020 zástupce žalovaného sdělil zástupkyni žalobkyně, že zasílá návrh dohody, na němž se účastníci měli domluvit. Žalovaný dle dohody doplatí hypoteční úvěr do 30. 11. 2020, poskytne žalobkyni 300 000 Kč a zbylou část ve výši 950 000 Kč doplatí nejpozději do 3 let ve 2 splátkách s tím, že termíny splátek nejsou definovány. Pokud by s touto dohodou žalobkyně souhlasila, žádal zástupce o sdělení možného termínu podpisu. Dopisem ze dne 24. 11. 2020 zástupkyně žalobkyně sdělila zástupci žalovaného, že po projednání s klientkou, která zjistila, že bylo odvolání do rozvodového rozsudku doplněno, usoudily, že za dané situace je předčasné, aby bylo jednáno o uzavření předložení dohody a navrhla vyčkat do rozhodnutí odvolacího soudu a dohodu neuzavírat. Dopisem z 24. 11. 2020 zástupce žalovaného sdělil zástupkyni žalobkyně, že informaci předal žalovanému a upřesnil, že proti rozvodovému rozsudku podal pouze blanketní odvolání a byl zaplacen soudní poplatek z odvolání. Doplnění odvolání podáno soudu nebylo. Navazujícím dopisem z téhož dne zástupkyně žalobkyně poděkovala za vysvětlení a poukázala na to, že žalobkyně čeká narození potomka s jiným mužem, nechce se do manželství vracet, což by si mohlo vyžádat složité řešení. Na to téhož dne zástupce žalovaného odpověděl, že odvolání nebylo doplněno, protože vše nasvědčovalo tomu, že se účastníci dohodnou na vypořádání SJM a dojde k zpětvzetí odvolání. Protože k finální dohodě zatím nedošlo, musel být zaplacen soudní poplatek, aby řízení nebylo zastaveno. Vyjádřil důvěru v to, že do porodu očekávaného dítěte se účastníci dohody doberou. Vyřešit otázku otcovství po té nepokládal za nikterak složité.

7. Dohodou o vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů, uzavřenou účastníky 10. 12. 2020, je prokázáno, že oba odkázali na rozvodové řízení a jeho výsledky, prohlásili, že movité věci si již před podpisem této dohody fakticky rozdělili a činí nesporným, že každému z účastníků připadají ty věci, které má ve svém držení. Dále konstatovali, že do společného jmění účastníků náleží: stavební pozemek, parc. st. [číslo]- zastavěná plocha a nádvoří, na níž stojí stavba čp. [číslo], stavba č. p. [číslo] – rodinný dům, na parcele st. [číslo], a pozemkové parcely č. [číslo] a č. [číslo] vše v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota], vedeném pro obec a k.ú. [adresa] Katastrálním úřadem pro [adresa] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], a potvrdili, že dosud existují nedoplatky ve výši 471 902 Kč ze smlouvy hypotéčním úvěru č. [číslo] poskytnuté za trvání manželství [právnická osoba]. za účelem financování výstavby rodinného domu. Veškerá práva a povinnosti ze závazku vůči [právnická osoba]. převzal na sebe žalovaný a zavázal se na tento řádně plnit a zaplatit celý nesplacený zůstatek hypotečního úvěru nejpozději do 31. 1. 2021. Dále se žalovaný zavázal vyplatit žalobkyni z titulu vypořádacího podílu částku 1 250 000 Kč. Žalobkyně výslovně potvrdila, že část vypořádacího podílu v částce 300 000 Kč již od žalovaného převzala v hotovosti před podpisem této dohody s tím, že zbylou část vypořádacího podílu ve výši 950 000 Kč se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit ve lhůtě nejpozději tří let od podpisu této dohody. Účastníci si dále sjednali, že zaplacením vypořádacího podílu v částce jen 1 250 000 Kč se žalovaný stane výlučným vlastníkem nemovitých věcí a tedy, že veškeré shora uvedené nemovité věci touto dohodou přecházejí do výlučného vlastnictví žalovaného. Návrh na vklad vlastnického práva dle této dohody měly účastníci podat katastrálnímu úřadu společně, a to ve lhůtě tří dnů, poté co bude žalobkyni zaplacen vypořádací podíl v celkové částce 1 250 000 Kč. Žalobkyně se dále zavázala poskytnout žalovanému veškerou součinnost, zejména poskytnout souhlas se zřízením zástavního práva smluvního prospěch jeho úvěrující banky zatěžující předmětné nemovitosti, pokud bude k tomuto právnímu jednání vyzvána. Zároveň se žalobkyně zavázala, že nepřevede vlastnické právo k předmětným nemovitostem po dobu účinnosti této dohody na jakoukoliv jinou osobu. Strany prohlásily, že tímto považují své společné jmění manželů za zcela a definitivně vypořádané s tím, že ani jedna strana nemá vůči sobě dalších, a to ani finančních nároků. Pokud by se vyskytly věci a majetkové hodnoty neobsažené v této dohodě, pak veškerá práva a závazky přecházejí na toho z účastníků, který má tyto věci ve své faktické dispozici, dluhy či nedoplatky přechází na toho z účastníků, na jehož jméno závazek zní. Obě strany vzaly na vědomí, že dohoda nabývá platnosti a účinnosti okamžikem podpisu obou účastníků. Na závěr obě strany potvrdily, že tato dohoda o vypořádání společného jmění manželů byla sepsána na základě pravé a svobodné vůle, nikoliv v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Na důkaz správnosti připojili účastníci své vlastnoruční podpisy. Dohoda je dále doplněna prohlášením o pravosti podpisů na listině sepsané advokátem s datem 10. 12. 2020.

8. Návrhem na vklad do katastru nemovitostí ze dne 27. 11. 2023 je prokázáno, že tohoto dne žalobkyně navrhla zápis vlastnického práva z dohody o vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění účastníků do katastru nemovitostí.

9. Dopisem z 31. 8. 2021 je prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k vypořádání vztahů společného bydlení po rozvodu ve smyslu § 768 o. z. Navrhla uzavření dohody s tím, že jí bude vyplacena náhrada za ztrátu jejího práva v penězích. Stanoviskem 20. 9. 2021, sděleným žalobkyni zástupcem žalovaného, je prokázáno že žalovaný tyto návrhy jako nedůvodné odmítl. Dopisem z 19. 10. 2022 je prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k vypořádání práva bydlení opětovně a požadovala úhradu částky 300 000 Kč, odpovídací neoprávněnému zisku žalovaného a žalobkyni ušlému nájemnému za dobu od 10. 12. 2020 do 9. 5. 2022.

10. Chování žalovaného před uzavřením dohody o vypořádání společného jmění navrhla žalobkyně prokázat zprávou policie, případně spisy, které byly k jejím oznámením založeny a výslechem svého manžela.

11. Výpovědí svědka [jméno FO], současného manžela žalobkyně, je prokázáno, že koncem roku 2019 žalobkyně od žalovaného odešla a nastěhovala se do jeho bytu. Žalovaný tehdy požadoval rozvod manželství a žalobkyně s tím souhlasila, pak ale žalovaný začal dělat obstrukce a rozvod odmítal. Ve společné nemovitosti bydlel sám a tuto situaci protahoval. Když žalobkyně se svědkem otěhotněla, žalovaný nato reagoval prohlášením, že se rozvádět nebude. Pak říkal, že pokud bude dohoda o vypořádání SJM podepsána, vezme zpět odvolání do rozvodového rozsudku. Teprve koncem r. 2020 došlo k podpisu dohody a žalovaný svým postojem žalobkyni podepsat donutil. Došlo ke snížení ceny nemovitosti na úplné minimum, neboť žalovaný dle svědka zcela nedůvodně uvažoval, že cena společných nemovitostí činí 3 000 000 Kč. Z toho vyplývalo, že každý účastníků dostane 1 500 000 Kč, při tom ceny podobných nemovitostí se dle svědka pohybovaly kolem 6 000 000 Kč. Žalobkyně ale s dohodou nakonec souhlasila, podepsala ji a rozvodový rozsudek nabyl právní moci. Svědek s žalobkyní hned uzavřeli manželství a krátce na to se jim narodila dcera. Dohoda totiž byla účastníky podepsána v době, kdy hrozil žalobkyni porod, ačkoliv její manželství s žalovaným ještě nezaniklo. Svědek s žalobkyní to podkládali za komplikaci hlavně proto, že by se dítě jmenovalo po žalovaném, měli také naplánovanou svatbu, což vzhledem ke covidovému období bylo složité. To také rozhodovalo o podpisu dohody, protože svědek s žalobkyní sledovali hlavně své priority, což bylo uzavření manželství a narození dítěte v klidu. Žalobkyně ale pak tři roky čekala na vyplacení zbytku vypořádacího podílu a v té době veškeré náklady domácnosti platil svědek sám. Ještě před podpisem dohody o vypořádání SJM docházelo ze strany žalovaného k slovnímu vulgárnímu napadání žalobkyně při náhodných setkáních. Svědek se to dozvídal většinou od žalobkyně, žalovaný také žalobkyni zasílal vulgární SMS. Podobně se ale žalovaný choval i po podpisu dohody, byl vulgární i na svědka, např. když se dobýval do bytovky, kopal do dveří a nadával mu.

12. Zprávou Policie ČR, ÚOO [adresa], obvodní oddělení [adresa] je prokázáno, že v době od 1. 1. 2019 do 10. 12. 2024 byla na obvodním oddělení v [adresa] oznámeny následující události: pod č,j, [číslo], byla vedena věc, oznámená žalobkyní, spočívající v tom, že v blíže nezjištěné době měsíce listopad 2020 do 21. 2. 2021 žalovaný opakovaně obtěžoval žalobkyni a jejího manžela nevhodnými a urážlivými SMS zprávami a svou přítomností před jejich bytovým domem. Pod č. j. [číslo] byla vedena věc, spočívající v tom, že 8. 4. 2021 žalovaný u prodejny [právnická osoba] v [adresa] z důvodu dlouhodobých rozepří slovně napadl manžela žalobkyně a vyhrožoval mu újmou na zdraví. Pod pod č. j. [číslo] byla vedena věc, oznámená žalobkyní 23. 7. 2021, jako nevyžádaný dlouhodobý kontakt ze strany žalovaného v souvislosti s péčí o jejich nezletilou dceru. Pod č.j. [číslo] byla vedena věc z 29. 7. 2021, kdy téhož dne se žalovaný vůči žalobkyni před jejím bydlištěm dopustil hrubého jednání, byl vůči ní agresivní a chtěl si odvést nezletilou dceru, kterou svým chováním rozplakal. Pod č. j. [číslo] byla vedena věc, kterou žalobkyně oznámila 17. 2. 2022 a jež spočívala v tom, že žalovaný ji odmítal vydat dceru, ač k tomu byl dle soudního rozhodnutí povinen. Pod č. j. [číslo] byla vedena věc k oznámení [jméno FO] na schválnost ze strany žalovaného, trvající od podzimu 2022 a spočívající v opakovaném strhávání jmenovky ze schránky u bytového domu. Všechny policejní spisy byly následně postoupeny Městskému úřadu v [adresa] jako přestupek.

13. Přestupkovým spisem Městského úřadu v [adresa] sp. zn. 22/2021 je prokázáno, že žalovaný byl přestupkovým orgánem předvolán shora k vysvětlení přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a),c) bod 4 zák. č. 251/2016 Sb. jehož se měl dopustit tím, že v blíže nezjištěné době od 11/2020 prostřednictvím telefonické (SMS) komunikace verbálně urazil žalobkyni výroky: „Namyšlená latexová princezno“, „Ty štětko!“ a „Ubohá chudinko“ a voláním a nevyžádaným osobním kontaktem se mohl vůči ní dopustit hrubého jednání. V téže době měl verbálně urazit na cti poškozeného [jméno FO], jemuž v SMS komunikaci vulgárně nadával, stejně se vůči němu opětovně v přesně nezjištěné době a také 21. 2. 2020, kdy na místě veřejnosti přístupném poškozeného verbálně napadl, zesměšnil a hrubě urazil. Ve vysvětlení žalovaný popsal aktuální rodinnou situaci, v níž se neovládl a použil hrubá slova, uvedl, že ho situace mrzí, uznal spáchání přestupku a na místě zaplatil uloženou blokovou pokutu. Ze spisu je dále zřejmé, že Městský úřad odložil přestupkovou věc, vedenou proti žalobkyni a jejímu manželovi, kteří měli v době od listopadu 2020 do 26. 2. 2021 účelově znemožňovat žalovanému fyzický i telefonický kontakt s jeho dcerou Alicí, jež se nacházela v péči žalobkyně, a takto žalovanému činit schválnost, neboť oznámení neodůvodňuje zahájení přestupkového řízení.

14. Městský úřad v [adresa] předložil soudu dalších pět přestupkových spisů, vztahujících se k účastníkům. Věc sp. zn. 75/2021, v níž by podezřelý žalovaný a [jméno FO] ze slovního napadení [jméno FO] urážkami 6. 4. 2021, skončila odložením, s tím, že oznámení neodůvodňuje zahájení přestupkového řízení. Ve věci sp. zn. 109/2021 byl žalovaný šetřen pro hrubé jednání k žalobkyni při předávání nezletilé dcery 29. 7. 2021. Věc skončila odložením, s tím, že oznámení neodůvodňuje zahájení přestupkového řízení. Ve věci sp. zn. 122/2021 byl žalovaný šetřen pro napadení a hrubé urážky, slovní i telefonické, z doby od 14. 7. 2021 do 24. 7. 2021, směřující jednak na žalobkyni, jednak na [jméno FO], jednak na [jméno FO]. Věc skončila uložením blokové pokuty 1 000 Kč žalovanému. Ve věci sp. zn. 19/2022 byl žalovaný řešen pro nepředání a nezl. dcery a neinformování žalobkyně dne 17. 2. 2022. Věc skončila odložením, s tím, že oznámení neodůvodňuje zahájení přestupkového řízení. Ve věci sp. zn. 102/2023 byl žalovaný řešen pro to, že od Vánoc roku 2022 do 21. 8. 2023 při předávání nezl. dcery žalobkyni v jejím bydlišti přibližně ve 30 případech strhl jmenovku s jejím jménem ze schránky. Věc skončila uložením blokové pokuty 500 Kč žalovanému.

15. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že účastníci jsou bývalí manželé. Faktický rozpad jejich manželství proběhl v roce 2019, kdy žalobkyně odešla ze společné domácnosti k novému partnerovi. V roce 2020 proběhlo rozvodové řízení, které skončilo zánikem manželství, žalovaný se však proti rozsudku soudu prvého stupně odvolal. S odchodem žalobkyně se vyrovnával obtížně, nedokázal situaci přijmout a uchyloval se k verbálním, často vulgárním útokům na žalobkyni a jejího nového partnera, jimiž především narážel na skutečnost, že mu žalobkyně byla nevěrná, a rovněž předávání společné nezletilé dcery ke styku se stalo konfliktním. Některá jeho jednání se stala později předmětem šetření policie a přestupkového orgánu. V průběhu odvolacího řízení proti rozsudku o rozvodu manželství účastníci, oba zastoupeni advokáty, vyjednávali o vypořádání společného jmění. Oba účastníci, resp. jejich zástupci, v průběhu tohoto procesu taktizovali akcentací nevýhod procesní a životní situace svých klientů, tj. vysoký stupeň těhotenství žalobkyně s jiným mužem v dosud neukončeném manželství. Podpisu dohody, jak žalobkyně výslovně při jednání u soudu uvedla, nepředcházelo ze strany žalovaného žádné vyhrožování a podpisu došlo za přítomnosti zástupců obou stran. Při vyjednávání se strany shodly na tom, že vlastnictví k nemovitým věcem a povinnost doplatit hypotéku připadne žalovanému, dále byla shoda na výši vypořádacího podílu, žalobkyně požadovala co nejrychlejší vyvázání z úvěrového vztahu, opakovaně řešeny byly lhůty k plnění. Nakonec byla 10. 12. 2020 dohoda stranami uzavřena a žalovaný téhož dne vzal odvolání do rozvodového rozsudku zpět. Následně oba účastníci své povinnosti z dohody splnili, hrubé chování adresované žalobkyni a jejímu manželovi ze strany žalovaného paralelně dále pokračovalo a v několika případech bylo předmětem oznámení Policii ČR.

16. Podle § 765 odst. 2 o.z., nedohodnou-li se rozvedení manželé o vypořádání (míněno zaniklého společného jmění - pozn. soudu), může bývalý manžel podat návrh na vypořádání rozhodnutím soudu.

17. Z cit. ustanovení zákona je zřejmé, že zákon především předpokládá, že bývalí manželé v případě rozvodu manželství, pokud jde o jejich majetkové povinnosti a majetková práva, naleznou shodu, tj. že se na vypořádání zaniklého společného jmění dohodnou. Soudní vypořádání nastupuje tam, kde k dohodě nedošlo, a jeden z účastníků to navrhne. V dané věci k uzavření dohody o vypořádání rozvodem zaniklého majetkového společenství účastníků dne 10. 12. 2020 došlo, soud by tedy mohl žalobu žalobkyně projednat jen tehdy, pokud by již uzavřená dohoda zanikla, čemuž však nic nenasvědčuje a účastníky to není tvrzeno ani prokazováno, nebo pokud dohoda nebyla uzavřena platně. Právě posledně uvedené žalobkyně tvrdila a dovozovala absolutní neplatnost tohoto právního jednání v důsledku toho, že byla k uzavření dohody donucena a proto, že pro nepoměr vzájemných plnění dohoda odporuje dobrým mravům. Touto argumentací se proto soud zabýval.

18. Podle § 1721 o. z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

19. Podle § 1724 odst. 1 o.z., smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

20. Podle § 1725 o.z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

21. Podle § 1759 o.z., smlouva strany zavazuje. Lze ji změnit nebo zrušit jen se souhlasem všech stran, anebo z jiných zákonných důvodů. Vůči jiným osobám smlouva působí jen v případech stanovených v zákoně.

22. Podle § 3 odst. 2 písm. d) o.z. soukromé právo spočívá též na zásadě, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny.

23. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Podle § 587 odst. 1 o.z., kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.

25. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. V dané věci nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by se žalovaný v souvislosti z uzavíráním dohody o vypořádání společného jmění z 10. 12. 2020 proti žalované dopustil přímého fyzického či psychického násilí, jímž by žalovaná, zbavena vlastní vůle s byla k podpisu dohody donucena. Nebylo ani prokázáno, že by žalovaný vůči žalobkyni užil hrozby, ať fyzického (tělesného), nebo psychického (duševního) násilí, jimiž by žalobkyni k projevení vůle, tj. k podpisu dohody přiměl. Je pravda, že žalovaný ještě před podpisem dohody žalobkyni, někdy i jejího partnera, urážel především SMS zprávami s vulgárními výrazy, to ale nesouviselo s vyjednávanou dohodou, nýbrž s nevěrou žalobkyně, s níž se žalovaný nedovedl důstojně a mužně vyrovnat. O tom svědčí fakt, že podobné chování žalovaný opakoval i po uzavření dohody o vypořádání společného jmění a není schopen se mu vyhnout prakticky doposud. Licitaci s odvoláním do rozvodového rozhodnutí soudu, resp. prodlužováním rozvodového řízení jako fyzický ani psychický nátlak hodnotit nelze, uvažovat by bylo možno pouze o tom, zda jde bezprávnou výhrůžkou. Obecně vzato, bezprávnou výhrůžkou je výhrůžka, kterou je něco vynucováno. Může spočívat v tom, že je vyhrožováno něčím, co hrozící vůbec není oprávněn provést, nebo co sice oprávněn provést je, ale nesmí tím hrozit tak, aby někoho pohnul k určitému právnímu jednání, přičemž není třeba, aby cíl, který je sledován použitím bezprávné výhrůžky, byl sám protiprávní. Musí však jít o výhrůžku takového druhu a takové intenzity, aby podle okolností a povahy konkrétního případu u toho, vůči komu jí bylo použito, vzbudila důvodnou bázeň. Každý psychický nátlak (psychické donucení) ovšem nelze považovat za nepřípustný a musí jít také o výhrůžku takového druhu a takové intenzity, aby podle okolností a povahy konkrétního případu u toho, vůči komu jí bylo použito, vzbudila důvodnou bázeň. Hrozí-li však někdo tím, co je oprávněn provést a čím je oprávněn hrozit za tím účelem, aby druhou stranu přiměl k určitému jednání, nejde o bezprávnou výhrůžku, ale o oprávněný nátlak, který nemůže být důvodem neplatnosti právního úkonu (nyní právního jednání) uzavřeného pod jeho vlivem (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 33 Odo 808/2005). Pokud žalovaný prodlužoval rozvodové řízení blanketním odvoláním, nešlo o něco, co by nebyl oprávněn udělat. Dílem šlo o jeho neschopnost adaptovat se v adekvátním čase na žalobkyní vytvořenou změnu v rodinném životě, možná i o snahu žalobkyni úplně neztratit či ji aspoň zkomplikovat založení nové rodiny, dílem o procesní taktiku, kterou však v opačném směru využívala i strana žalobkyně, když se přechodně rozhodla vyčkávat na rozhodnutí odvolacího soudu v rozvodovém řízení a ve vyjednávání nepokračovat. Avšak, i kdyby se věci měly tak, že odvolací řízení bylo vedeno čistě účelově pro zlepšení vyjednávací pozice žalovaného, intenzita takto vyvinutého tlaku na žalobkyni byla nízká, neschopná ochromit či jen narušit vůli dospělého sebevědomého člověka na vrcholu všech životních sil, navíc zastupovaného advokátem. Ani tehdy by proto takový postup nebylo možno hodnotit jako bezprávnou výhrůžku, ale maximálně jako oprávněný nátlak, jehož důsledkem však není neplatnost právního jednání.

27. Soud se proto zabýval námitkou žalobkyně, poukazující na nepoměr vzájemných plnění, vyplývajících z dohody. Otázka, zda hrubý nepoměr mezi výší majetkových hodnot, připadnuvších tomu kterému z manželů při vypořádání zaniklého společného jmění dohodou, zakládá neplatnost této dohody, když dle zákona podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné, byla v minulosti vyřešena dlouhodobě konstantní judikaturou vyšších soudů. Tato se ujednotila v závěru, že takto není neplatná dohoda o vypořádání společného jmění manželů, kterou jeden z účastníků nabude podstatně menší podíl, případně se mu nedostane nic (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1247/2005). Obdobný závěr byl vyjádřen v poměrech právní úpravy účinné do 31. 7. 1998 v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. 22 Cdo 726/99, jenž byl publikován v časopise Právní rozhledy č. 11, roč. 2000, str.

522. V tomto rozsudku dovolací soud vysvětlil, že se při uzavření dohody, která zakládá nerovnost ve výši vypořádacích podílů, může plně uplatnit dispozitivní volnost účastníků občanskoprávních vztahů. Ani v podmínkách právní úpravy aktuální nelze mít případnou nerovnost vzájemných plnění v dohodě o vypořádání zaniklého společného jmění za důvod neplatnosti či zásahu do obsahu právního jednání. Platný o.z. je založen na individualistickém pojetí, zdůrazňuje autonomii vůle a vkládá odpovědnost za úpravu vztahů jednotlivce s okolím do jeho vlastních rukou. Teprve pokud by k nepoměru plnění přistoupily další významné skutečnosti, zakládající rozpor s dobrými mravy, bylo by možno uvažovat o neplatnosti dohody. Prokázané okolnosti, za nichž byla dohoda o vypořádání společného jmění účastníků uzavřena, nedávají ale možnost uvažovat o tom, že by byly naplněny pojmové znaky lichvy (§ 1796 o.z.), žalobkyně je v řízení netvrdila ani neprokazovala. Pokud jde o neúměrné zkrácení dle § 1793 a násl o.z., na které narážel žalovaný, jeho podmínkou, že se týká úplatné smlouvy a k uplatnění dojde ve lhůtě l roku od uzavření dohody (§ 1795 o.z.). Žalobkyně v roční lhůtě, ale ani v tomto řízení nároky z neúměrného zkrácení neuplatnila a její případné právo je proto mít za zaniklé. Navíc má soud za to, že dohodu o vypořádání společného jmění nelze pokládat za úplatné právní jednání, neboť je jím vypořádáváno a mezi bývalé manžele děleno to, co již bezpodílově vlastní, takže použití tohoto institutu na daný případ by bylo problematické.

28. Protože tedy není možno učinit závěr, že dohoda účastníků o vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění z 10. 12. 2020 je neplatná a žalobkyně se přesto domáhala nového vypořádání nemovitých věcí ze zaniklého společného jmění účastníků, nebylo této části žaloby žalobkyně vyhovět a žaloba v této části byla zamítnuta (výrok I).

29. Pokud jde o část žaloby, týkající se náhrady za vypořádání práva bydlení, kterou žalobkyně požadovala ve výši obvyklého nájemného za dva roky ve výši 300 000 Kč, pokládá soud za nutné předeslat, že tento nárok nelze kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení. U společného jmění manželů není vztah mezi spoluvlastníky vymezen ideálním podílem, ale vyjadřuje rovné postavení manželů tak, že každý z manželů je vlastníkem celé věci. Právní vztahy bývalých manželů v době mezi zánikem společného jmění manželů a jeho vypořádáním, nejsou zákonem výslovně upraveny a je nutné posuzovat je obdobně podle předpisů o společném jmění manželů. Každému z bývalých manželů tak náleží právo k celé věci omezené jen stejným právem druhého bývalého manžela. Užívá-li tudíž bývalý manžel věc, která náležela do společného jmění manželů, k jehož vypořádání dosud nedošlo, nelze dovozovat, že se na úkor druhého z bývalých manželů bezdůvodně obohacuje; důvodem užívání je totiž jeho vlastnické právo k (celé) věci. Nárok žalobkyně vůči žalovanému na vydání bezdůvodného obohacení proto není dán.

30. Vzhledem k uvedenému zbývá žalobkyní uplatněný nárok posoudit z hlediska § 768 odst. 1 a 2 o.z. , dle něhož 1) zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo, a nedohodnou-li se, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva; přitom přihlédne zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, jakož i ke stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení. (2) Rozvedený manžel, který má dům nebo byt opustit, má právo tam bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu v řízení podle odstavce 1 náhrada nebyla přiznána; v tomto případě má právo v domě nebo bytě bydlet nejdéle jeden rok. Byla-li mu však svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali za trvání manželství, nebo o dítě nezaopatřené, které s ním žije, může soud na návrh tohoto manžela založit v jeho prospěch právo bydlení; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.

31. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že cit. ustanovení míří především na případy zrušení společného práva nájmu (§ 745 o.z. ) či na jiné obligační tituly stejného nebo společného práva bydlení, nelze vyloučit použití uvedeného ustanovení i na věcně právní tituly (např. společná služebnost užívání bytu), nevztahuje se však na společné právo v bytě nebo domě ve společném jmění manželů či stejné právo v rámci podílového spoluvlastnictví manželů. Nejvyšší soud zaujal jednoznačný názor, že samostatná úprava vypořádání společného jmění manželů (§ 736 a násl. o. z. ) a samostatná úprava zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (§ 1140 a násl. o.z.) použití § 768 o.z. neumožňuje. Řízení o žalobě na zrušení stejného nebo společného práva bydlení je řízením sporným, které lze zahájit jen na návrh jednoho z bývalých manželů. Tento návrh nemůže být uplatněn v rámci řízení o vypořádání společného jmění nebo v rámci řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví a samostatně jej nelze uplatnit předem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4820/2016) ani později, kdy jsou již vlastnické vztahy uspořádány jinak. V případě společného jmění manželů ani návrh na jeho zrušení nepřichází v úvahu, neboť trvalo-li společné jmění manželů v době (ke dni) rozvodu, zaniklo ze zákona rozvodem manželství, a není tedy zřejmé, o zrušení jakého práva by měl soud ještě rozhodovat. Ustanovení § 768 o.z. by tak mělo být aplikováno na případy, kdy společné nebo stejné právo bývalých manželů nejde zrušit a případně vypořádat jiným zákonným způsobem.

32. V projednávané věci vedli účastníci rodinnou domácnost v domě, který vlastnili ve společném jmění manželů. Jejich společné jmění (a tím i jejich společné bezpodílové vlastnické právo, na základě něhož v domě bydleli) zaniklo rozvodem manželství. Po té účastníci uzavřeli, jak bylo v tomto řízení prokázáno, platnou dohodu o jeho vypořádání, dle níž se po výplatě vypořádacího podílu stal výlučným vlastníkem nemovitosti žalovaný. O užívání společné nemovitosti za trvání manželství i po něm spor mezi účastníky nevznikl, neboť žalobkyně ze společné domácnosti ještě za trvání manželství odešla do bytu k novému partnerovi. Vzhledem k uvedenému je soud přesvědčen, že ustanovení § 768 o.z. neumožňuje žalobou uplatněnému požadavku vyhovět a nelze mu přisvědčit ani dle jiného ustanovení zákona. Žaloba žalobkyně proto byla i v této části zamítnuta (Výrok II).

33. Pro nadbytečnost soud nevyhověl návrhu žalobkyně na vypracování znaleckého posudku o ceně předmětných nemovitých věcí, neboť to vzhledem k přijatým závěrům není třeba.

34. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu účelně vynaložených nákladů proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně v řízení neuspěla, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení svědčí žalovanému. Náklady žalovaného jsou představovány náklady jeho zástupce dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění platném v době vykonání úkonu právní služby (dále jen AT). Odměnu soud vypočítává podle § 8 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1 a § 12 odst. 3 AT z tarifní hodnoty 310 000 Kč. Zástupce žalovaného v řízení vykonal 4,5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě z 9. 5. 2023, vyjádření k dovolání v procesních otázkách-1/2 úkonu, účast na jednání 21. 10. 2024 a 20. 1. 2025) , za něž mu náleží odměna 42 930 Kč (tj. 4,5 x 9 540 Kč), k níž je třeba připočíst 4 paušální náhrady nákladů podle § 13 odst. 3 AT 300 Kč a jednou podle § 13 odst. 4 AT ve výši 450 Kč, celkem 1 650 Kč, náhradu jízdného zástupce z místa sídla zástupce k procesnímu soudu a zpět, vypočtená podle § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., k jednání 21. 10. 2024 činí 761,24 Kč, k jednání 20. 1. 2025 činí 760,44 Kč, náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a 3 AT v souvislosti s jednáním 21. 10. 2024 představuje 400 Kč za 4 promeškané půlhodiny á 100 Kč, a v souvislosti s jednáním 20. 1. 2025 představuje 600 Kč za 4 promeškané půlhodiny á 150 Kč. Náklady řízení žalovaného činí celkem 47 101,68 Kč zaokrouhleno 47 102 Kč a soud uložil žalobkyni, aby tuto částku žalovanému zaplatila k rukám jeho zástupce. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůta k plnění byla stanovena v trvání 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení