30 A 183/2016 - 36

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci navrhovatele: JUDr. Bc. N.N., a dalšího účastníka řízení: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, 301 00 Plzeň, v řízení o návrhu na neplatnost voleb do zastupitelstva Plzeňského kraje konaných ve dnech 7. a 8. října 2016, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení Navrhovatel se návrhem ze dne 20. 10. 2016, který soud obdržel dne 21. 10. 2016, domáhal vyslovení neplatnosti voleb do zastupitelstva Plzeňského kraje konaných ve dnech 7. a 8. října 2016. Navrhovatel ve volbách do zastupitelstva Plzeňského kraje konaných ve dnech 7. a 8. října kandidoval jako volební lídr kandidátky Koalice Republikánů Miroslava Sládka, Patriotů České republiky a HOZK. Návrh žalobce podal jako občan České republiky žijící v Plzeňském kraji. II. Obsah návrhu Neplatnost průběhu voleb navrhovatel spatřuje v porušení zákona o volbách do zastupitelstev krajů, zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky (dále též „Ústava ČR“) a v porušení zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod (dále též „LZPS“). Neplatnost voleb navrhovatel namítá v celkem osmi následujících bodech. Navrhovatel v části I. návrhu namítá, že ve volbách do zastupitelstev krajů mohly dle ust. § 20 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev krajů kandidovat pouze registrované politické strany a politická hnutí a nikoli nezávislí kandidáti, jako je tomu v případě voleb do Senátu Parlamentu České republiky, nebo sdružení občanů, jako je tomu v případě komunálních voleb. To je dle navrhovatele zjevná diskriminace občanů, která je v rozporu s ust. čl. 21 odst. 4 LZPS. Navrhovatel dále uvedl, že zakládání politických stran a hnutí je v České republice poměrně složité, občané nemají rovné podmínky pro přístup k voleným funkcím. Do volených funkcí tak mají přístup pouze členové a sympatizanti politických stran a hnutí, které si vybere vedení těchto stran a hnutí, což navrhovatel pokládá za protiústavní. Takový systém není demokratický. Volby za těchto okolností neslouží k vyjádření vůle občanů nebo dokonce k jejich rozhodování o správě veřejných záležitostí, ale pouze k legitimizaci vládnoucího režimu. Navrhovatel krajskému soudu navrhl, aby byla věc dle ust. čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR předložena k posouzení protiústavnosti k Ústavnímu soudu České republiky. V části II. návrhu navrhovatel napadá 5% volební klauzuli nutnou pro získání mandátů, upravenou v ust. § 43 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev krajů. Z důvodu existence tohoto ustanovení propadají při každých volbách hlasy stovek tisíců voličů. Shora citované ustanovení považuje navrhovatel pro malé strany a hnutí za diskriminační. Pětiprocentní volební klauzule porušuje právo na volnou soutěž politických stran dle čl. 5 Ústavy ČR a čl. 22 LZPS a dále právo na rovný přístup občanů k politickým funkcím upravené v čl. 21 odst. 4 LZPS. Navrhovatel i v tomto bodě návrhu navrhl, aby byla věc dle ust. čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR předložena k posouzení protiústavnosti k Ústavnímu soudu České republiky. Navrhovatel dále v části III. návrhu namítal, že financování politických stran ze státního rozpočtu je nelegitimní a nedemokratické, jelikož občané ze svých daní financují i strany, které nevolili. Financování politických stran ze státního rozpočtu je dle navrhovatele v rozporu s dobrými mravy a narušuje soutěž politických stran, neboť strany, které příspěvek nedostávají, nemohou konkurovat stranám, které jej dostávají. Volby tak nejsou svobodné a demokratické. V této souvislosti žalobce poukázal na rozpor s ust. čl. 21 odst. 4 a čl. 22 LZPS a rovněž čl. 5 Ústavy ČR. I zde navrhovatel navrhl předložení věci k posouzení Ústavnímu soudu České republiky. V části IV. návrhu navrhovatel uvedl, že je povinností veřejnoprávních médií (České televize a Českého rozhlasu), která jsou financována z koncesionářských poplatků, informovat o politice objektivně a dávat prostor všem stranám a hnutím. Česká televize ani Český rozhlas to však nedělají. Česká televize poskytuje vysílací prostor pouze 6-8 velkým stranám. U Českého rozhlasu je situace jen o málo lepší, ale o nestrannosti či vyváženosti nelze hovořit ani zde. Toto je další faktor, který znemožňuje malým stranám překročit 5% volební klauzuli a dostat se do krajského zastupitelstva. Do předvolebních debat vysílaných v České televizi nejen že nebyli pozváni představitelé malých stran a hnutí, ale příznivci těchto stran a nestraníci nebyli ani vpuštěni do sálu, ve kterém se debata natáčela. Pořadatelé měli totiž strach, aby občané nemohli pokládat politikům nepříjemné otázky. Navíc Česká televize a Český rozhlas a další média vysílali před volbami řadu předvolebních politických preferencí, které často neodpovídaly realitě a od skutečných výsledků voleb se podstatně lišily. Tyto průzkumy sloužily k manipulaci s veřejným míněním, a to zejména tak, že některým malým stranám bylo předpovězeno příliš málo hlasů, nebo nebyly do průzkumu trhu zahrnuty vůbec, což odradilo potenciální voliče od podpory těchto stran. Tím tyto průzkumy závažným způsobem ovlivňují výsledky voleb, přičemž rovněž narušují legitimitu voleb, svobodnou soutěž politických stran a rovný přístup občanů k voleným funkcím. Navrhovatel rovněž uvedl, že nevyváženost zpravodajství ve veřejnoprávních médiích je v rozporu s právem na informace zaručeným v čl. 17 odst. 1 LZPS a dále pak s právem na rovný přístup k voleným funkcím dle čl. 21 odst. 4 a čl. 22 LZPS a v čl. 5 Ústavy ČR. V návrhu v části V. navrhovatel uvedl, že desetitisícům občanů České republiky bylo znemožněno volit, jelikož jsou bezdomovci. Těmto osobám tedy nemohly být doručeny volební lístky, předvolební letáky a jiné předvolební materiály. I pokud by tyto lidé chtěli volit a volební lístky si vyzvednout přímo ve volební místnosti, nemají kam jít, jelikož bezdomovci nepatří do žádného volebního okrsku. Ve shora uvedeném navrhovatel spatřuje porušení čl. 21 odst. 1 LZPS, dle kterého občané mají právo podílet se na správě věcí veřejných buď přímo, nebo svobodnou volbou svých zástupců. Rovněž je porušen čl. 21 odst. 3 LZPS, dle kterého je volební právo všeobecné, rovné a vykonává se tajným hlasováním. Právě všeobecnost je porušena, pokud se desetitisíce občanů nemohou voleb účastnit. Navrhovatel dále v části VI. uvedl, že jako nezávislý a nestranický kandidát do zastupitelstva Krajského úřadu Plzeňského kraje byl závažným způsobem poškozen Českou televizí, která vůči němu a koalici, za kterou navrhovatel kandidoval, uplatnila informační embargo, což je úmyslná a nezákonná manipulace voleb. Česká televize při natáčení diskuze, konané dne 22. 9. 2016 od 20 hodin na programu ČT24, s kandidáty do krajských voleb v Plzeňském kraji nekontaktovala navrhovatele a některé další volební lídry a neumožnila tak promluvit k voličům, ačkoliv tak podle zákona měla učinit. V odůvodnění zveřejněném na stránkách České televize je uvedeno, že se zástupce koalice Republikánů Miroslava Sládka, Patriotů České republiky a HOZK nepodařilo kontaktovat. Navrhovatel uvedl, že to je účelová lež, neboť Česká televize mohla získat kontakt přes volební sekretariát republikánské strany, či na stránkách http://spr-rsc.cz/ nebo mohla najít kontakt zadáním jména navrhovatele do internetového vyhledávače. Navrhovatel dále uvedl, že ani v návaznosti na žádost navrhovatele o dodatečné natočení rozhovoru s ním Česká televize rozhovor nenatočila a ani na jeho písemný dotaz ze dne 24. 9. 2016 nereagovala. Navrhovatel má tudíž za to, že s ním rozhovor nebyl natočen úmyslně a jedná se o závažné podezření, že tak bylo učiněno s cílem ovlivnit rozhodování voličů v krajských volbách. Navrhovatel proto podal již před volbami na odpovědné redaktory trestní oznámení pro podezření z trestného činu maření voleb. Tím, že navrhovatel nemohl vystupovat v médiích, mu bylo znemožněno být zvolen do krajského zastupitelstva. Tím bylo porušeno právo na informace zaručené v čl. 17 odst. 1 LZPS, dále právo na rovný přístup k voleným funkcím dle čl. 21 odst. 4 LZPS a právo na svobodnou soutěž politických stran upravené v čl. 22 LZPS a čl. 5 Ústavy ČR. V části VII. návrhu navrhovatel uvedl, že bylo porušeno ust. § 24 odst. 4 zákona o volbách do zastupitelstev krajů, jelikož mnohým voličům v Plzeňském kraji nebyly do poštovních schránek doručeny hlasovací lístky. Mnozí občané, kteří hlasovací lístky nedostali, pak nešli k volbám vůbec, popřípadě si vyzvedli hlasovací lístky přímo ve volební místnosti, avšak neměli čas v klidu se rozhodnout, komu dají svůj hlas. Tímto došlo k porušení volebního zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledky voleb. Navrhovatel v části VIII. návrhu upozornil, že ve volbách do zastupitelstva Plzeňského kraje došlo ke zvláštním volebním výsledkům, a to zejména u Koalice pro Plzeňský kraj, tvořené KDU-ČSL a několika dalšími stranami. Koalice pro Plzeňský kraj dostala ve volbách v některých okrscích výrazně více, jinde výrazně méně hlasů (výsledky v jednotlivých okrscích se pohybují v rozmezí 0-15 % hlasů. Pozoruhodné dle navrhovatele je, že strana, která má voliče především mezi venkovským obyvatelstvem a v každých volbách až dosud získala více hlasů na venkově než ve velkých městech, v těchto volbách naopak získala v Plzni výrazně více hlasů (5,51 % hlasů) než na venkově (okres Plzeň-jih 3,55 % hlasů, okres Plzeň-sever 4,29 % hlasů a okres Tachov 4,58 % hlasů). Dle navrhovatele jsou rovněž podezřelé výsledky v jednotlivých okrscích. Například ve volebním okrsku č. 3014 získala Koalice pro Plzeňský kraj 14,18 % hlasů. Je zajímavé, že v tomto okrsku je několik zařízení Diecézní charity Plzeň. To vyvolává podezření z nezákonného ovlivnění hlasování, neboť předsedou této charity je Ing. J.L. funkcionář KDU-ČSL, který kandidoval ve volbách na 19. místě kandidátky KPK a díky preferenčním hlasům přeskočil na 2. místo a stal se členem krajského zastupitelstva. Rovněž ve volebním okrsku č. 2007, kde se nachází také zařízení diecézní charity, obdržela Koalice pro Plzeňský kraj vysoce nadprůměrný počet hlasů. Dle navrhovatele se nabízí podezření, že v zařízení provozovaných diecézní charitou a možná i v některých nemocnicích, léčebnách dlouhodobě nemocných, domovech důchodců a podobných zařízení mohli za nemohoucí osoby hlasovat jejich ošetřovatelé či členové volebních komisí. Navrhovatel závěrem uvedl, že se Koalice pro Plzeňský kraj dostala do krajského zastupitelstva jen velice těsně, když dostala 8 196 hlasů, tj. 5,11 % hlasů. Některé strany v jiných krajích se do krajského zastupitelstva nedostaly jen proto, že jim k dosažení 5 % hlasů chybělo několik desetin či setin procenta. Proto by rovněž Koalice pro Plzeňský kraj mohla skončit bez krajských zastupitelů, pokud by dostala o pouhých 180 hlasů méně. Takto má Koalice pro Plzeňský kraj dva zastupitele, přičemž bude zastoupena i v krajské radě a nový hejtman se bude v zastupitelstvu opírat o její mandáty. Pokud by tak koalice pro Plzeňský kraj v zastupitelstvu nebyla, vypadalo by vedení Plzeňského kraje úplně jinak. Navrhovateli se shora uvedeného vyplývá závažné podezření, že volby byly nezákonně zmanipulovány způsobem, který mohl zcela zásadně ovlivnit jejich výsledky. Závěrem navrhovatel navrhl, aby krajský soud vyslovil, že volby do krajského zastupitelstva Plzeňského kraje konané ve dnech 7. a 8. října 2016 jsou neplatné. III. Vyjádření dalšího účastníka Krajský úřad Plzeňského kraje se k jednotlivým bodům obsaženým v návrhu vyjádřil v podání ze dne 25. 10. 2016. K části VI. návrhu uvedl, že skutečnosti uvedené navrhovatelem v této části nejsou porušením ustanovení zákona o volbách do zastupitelstev krajů. Krajskému úřadu nejsou známé skutečnosti v souvislosti s nekontaktováním volebního lídra Koalice Republikánů Miroslava Sládka, Patriotů České republiky a HOZK ze strany České televize, ani další skutečnosti v tomto bodě navrhovatelem uváděné. K části VII. návrhu, který se týkal nedoručení hlasovacích lístků, Krajský úřad Plzeňského kraje uvedl, že neobdržel žádnou stížnost na organizačně technické zabezpečení voleb týkající se nedoručení hlasovacích lístků voličům v zákonem stanovené lhůtě. Krajský úřad nemá informace o tom, že starostové obcí svojí povinnost nesplnili a hlasovací lístky voličů nejpozději 3 dny přede dnem voleb nedoručili. K části VIII. návrhu Krajský úřad Plzeňského kraje uvedl, že mu nepřísluší se k tomuto bodu vyjadřovat, neboť není v této věci kompetentním volebním orgánem. Volebním orgánem zajišťujícím systém sčítání hlasů je Český statistický úřad. K úvahám a podezřením uvedeným v tomto bodě se nelze nijak vyjádřit, neboť jak sám navrhovatel uvádí, nemá pro svá podezření důkazy. IV. Posouzení věci krajským soudem Podle § 90 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen s. ř. s. ) za podmínek stanovených zvláštními zákony se může občan, politická strana nebo nezávislý kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta. Zvláštním zákonem v tomto případě je zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o volbách do zastupitelstev krajů“). Podle § 53 odst. 1 věty prvé zákona o volbách do zastupitelstev krajů podáním návrhu na neplatnost hlasování, neplatnost voleb nebo neplatnost volby kandidáta se může domáhat ochrany soudu každý občan zapsaný do seznamu voličů ve volebním okrsku, kde byl člen zastupitelstva kraje volen, jakož i každá politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina byla zaregistrována pro volby do tohoto zastupitelstva (dále jen „navrhovatel“). Podle § 53 odst. 3 zákona o volbách do zastupitelstev krajů návrh na neplatnost voleb může podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledky voleb. Při posuzování návrhu soud akceptoval jeho rozdělení do osmi částí: I. Nemožnost kandidatury nezávislých kandidátů, II. Volební klauzule, III. Financování některých politických stran ze státního rozpočtu, IV. Mediální manipulace, V. Odnětí volebního práva bezdomovcům, VI. Porušení zákona o volbách, ke kterým došlo v Plzeňském kraji, VII. Nedoručení hlasovacích lístků a VIII. Pochybnosti o průběhu voleb. Při posuzování návrhu v části I. Nemožnost kandidatury nezávislých kandidátů, soud vycházel z čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky, podle kterého dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. Podle § 20 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, volební stranou podle tohoto zákona mohou být registrované politické strany a politická hnutí, jejichž činnost nebyla pozastavena, a jejich koalice, nezávislí kandidáti, sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů. Podle § 20 odst. 1 části věty před středníkem zákona o volbách do zastupitelstev krajů kandidátní listiny pro volby do zastupitelstev krajů mohou podávat registrované politické strany a politická hnutí, jejichž činnost nebyla pozastavena, a jejich koalice. Podle zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o volbách do Parlamentu“), kandidátní listiny pro volby do Poslanecké sněmovny mohou podávat registrované politické strany a politická hnutí, jejichž činnost nebyla pozastavena, a jejich koalice (§ 31 odst. 1 část věty před středníkem), kdežto kandidáty pro volbu do Senátu mohou přihlašovat registrované politické strany, politická hnutí, jejichž činnost nebyla pozastavena, a koalice, a to pouze prostřednictvím zmocněnce, nezávislý kandidát podává přihlášku k registraci sám (§ 60 odst. 1 věta prvá a druhá). Volby do Senátu jsou velmi specifické: Konají se podle zásady většinového systému ve volebních obvodech na území České republiky. V každém volebním obvodu se volí jeden senátor (§ 58 a § 59 odst. 1 věta druhá zákona o volbách do Parlamentu). Zastupitelstva krajů se nacházejí mezi Poslaneckou sněmovnou a zastupitelstvy obcí. I kdyby se kandidatura nezávislých kandidátů a sdružení nezávislých kandidátů mohla zvažovat v řízení o návrhu na neplatnost voleb, soud by věc Ústavnímu soudu nepředložil, protože by nedošel k závěru, že to, že pro orgán, který je na půli cesty, bylo zvoleno řešení, které jej v této otázce přibližuje Poslanecké sněmovně a vzdaluje zastupitelstvům obcí, je v rozporu s ústavním pořádkem. O ústavnosti voleb do Poslanecké sněmovny z tohoto hlediska neměl pochybnosti ani Nejvyšší správní soud ve svém usnesení ze dne 20. 11. 2013, čj. Vol 140/2013-49, body 18 a 19. K části návrhu II. Volební klauzule soud konstatuje, že podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. Podle § 43 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev krajů stanovený počet mandátů v zastupitelstvu kraje se rozdělí politickým stranám, politickým hnutím a koalicím jen v 1 skrutiniu způsobem uvedeným v odstavcích 2 až 9. Do skrutinia postupují pouze politické strany, politická hnutí a koalice, které v rámci kraje získaly alespoň 5 % z celkového počtu platných hlasů v kraji. Podle § 43 odst. 2 tohoto zákona k politickým stranám, politickým hnutím a koalicím, které podmínku podle odstavce 1 nesplnily, a k hlasům pro ně odevzdaným se nadále nepřihlíží. I kdyby se uzavírací klauzule měla týkat platnosti voleb a nikoli rozdělování mandátů, soud by věc Ústavnímu soudu nepředložil, protože by nedošel k závěru, že uvedená ustanovení zákona o volbách do zastupitelstev krajů jsou v rozporu s ústavním pořádkem. Ve srovnatelných případech již Ústavní soud dospěl k tomu, že „pětiprocentní omezovací klauzuli nelze „a limine“ odmítnout jako protiústavní omezení rovného volebního práva“ (viz nález ze dne 2. 4. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 25/96, publikovaný pod č. 88/1997 Sb., nález ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 42/2000, publikovaný pod č. 64/2001 Sb., usnesení ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. IV. ÚS 54/03, a nález ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 14/14, publikovaný pod č. 176/2015 Sb.). K části návrhu III. Financování některých politických stran ze státního rozpočtu soud konstatuje, že podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. V řízení o návrhu na neplatnost voleb soud podle § 53 odst. 3 zákona o volbách do zastupitelstev krajů posuzuje, zda způsobem, který mohl ovlivnit výsledky voleb, byla či nebyla porušena ustanovení zákona o volbách do zastupitelstev krajů. Státní příspěvek politickým stranám a politickým hnutím je ovšem upraven zákonem č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 424/1991 Sb.“). Obdobnou námitkou týkající se zásahu do práva na rovnou soutěž politických stran v důsledku způsobu financování politických stran ze státního rozpočtu, se zabýval Nejvyšší správní soud ve věci návrhu na neplatnost hlasování a neplatnost voleb a v rozhodnutí ze dne 13. listopadu 2012, čj. Vol 4/2012-39 ( dostupném na www.nssoud.cz ) dospěl k názoru, že tvrzení navrhovatele v tomto rozsahu je „…spíše vyjádřením politického postoje navrhovatele k zákonné úpravě financování politických stran a hnutí, než relevantním bodem volebního návrhu. Není úkolem zdejšího soudu přezkoumávat pravdivost navrhovatelových obecných tvrzení ohledně toho, jak velkou část finančních zdrojů jednotlivých politických stran a hnutí tvoří příspěvky na činnost, tedy stálé příspěvky a příspěvky na mandát, jak jsou vymezeny v § 20 až § 20b zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích.“ V tomto případě je předložení věci Ústavnímu soudu vyloučeno též proto, že v řízení o návrhu na neplatnost voleb zákonem, jehož má být při řešení věci použito, není zákon č. 424/1991 Sb., nýbrž zákon o volbách do zastupitelstev krajů. K části návrhu IV. Mediální manipulace soud konstatuje, že při jeho posuzování vycházel z ustanovení § 31 odst. 2 zákona 231/ 2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, podle kterého provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru. Současně přihlížel k ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) zákona o České televizi č. 483/1991 Sb., podle kterého hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou zejména poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů. Stejnou právní úpravu obsahuje i ust. § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 484/1991 Sb. o Českém rozhlasu. Současně soud vzal v úvahu, že zákon o volbách do zastupitelstev krajů neobsahuje zákonné podmínky pro vedení volební kampaně jako zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, který v § 16 odst. 4 praví, že pro volby do Poslanecké sněmovny mají v době začínající 16 dnů a končící 48 hodin před zahájením voleb kandidující politické strany, politická hnutí a koalice, jejichž kandidátní listina byla zaregistrována, vyhrazeno v Českém rozhlase celkem 14 hodin a v České televizi celkem 14 hodin v rámci jejich vysílacích okruhů bezplatně poskytnutého vysílacího času, který se rozdělí kandidujícím politickým stranám, politickým hnutím a koalicím rovným dílem. Termíny vysílacích časů se určí losem. Odpovědnost za obsah těchto pořadů mají politické strany, politická hnutí a koalice. Vzhledem k tomu, že zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů neupravuje podmínky vedení volební kampaně, jak činí zákon či 247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu České republiky, veřejnoprávní média nejsou zavázána požadavkem mechanické rovnosti, jak vyplývá ze zásady vyváženosti a rovného přístupu kandidujících subjektů v období volební kampaně do těchto médií. Na jeho místo nastupuje požadavek vyváženosti a objektivnosti, který je obecně platný pro všechny provozovatele rozhlasového a televizního vysílání a požadavek přiměřeně rovného přístupu, neboť v těchto podmínkách média nevystupují jako pouzí realizátoři zákonem striktně definovaného práva, ale v celé úplnosti svého mediálního působení. To jim zároveň již umožňuje přistupovat k jednotlivým kandidujícím subjektům, nikoliv z pozice absolutní rovnosti typické pro orgány podílející se na přípravě a průběhu voleb, nýbrž z pozice odstupňované rovnosti. Lze tak přisvědčit názoru, že míra zastoupení jednotlivých kandidujících subjektů v médiích významně ovlivňuje jejich vnímání veřejností, dokonce lze přisvědčit i tomu, že výše nastíněný a dvěma hlavními veřejnoprávními masmédii akceptovaný přístup odstupňované rovnosti do určité míry pomáhá stabilizovat rozložení voličské přízně, když je větší prostor v médiích poskytován zejména subjektům, jež se dosud jevily z hlediska více kritérií jako významné, a to i svým zastoupením v zastupitelských sborech, určeným výsledky minulých voleb do těchto sborů. Výsledný přístup médií ke kandidujícím subjektům v předvolební době je tak možno označit podle názoru zdejšího soudu v obecné rovině za legitimní a spravedlivý. Lze tak uzavřít, že zmiňovaný princip rovnosti je nutno vnímat ve dvojím významu: jako rovnost kandidujících volebních stran a jako rovnost občanů. Přitom je patrno, že absolutizace náhledu na rovnost kandidujících stran, vedoucí až v mechanickém trvání na přidělování zcela stejného rozsahu vysílacího času i v pořadech, které si média připravují sama, ve svých důsledcích porušuje princip občanské rovnosti, založený na myšlence zájmu občanů na tom, aby byli informováni zejména o relevantních skutečnostech, majících dopad na většinu z nich. Právě proto Nejvyšší správní soud považuje za nosný princip odstupňované rovnosti, který se snaží nalézt řešení mezi oběma zmíněnými póly. (Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 29. 6. 2006, čj. Vol 15/2006-20, publikovaný pod č. 946/2006 Sb.NSS ) Tento právní názor Nejvyššího správního soudu zaujatý v obdobné věci plně dopadá i na problematiku postavení veřejnoprávních médií v průběhu voleb do zastupitelstev krajů a zakládá nedůvodnost tvrzení navrhovatele o mediální manipulaci v důsledku neposkytování dostatečného prostoru malým politickým stranám a hnutím prezentaci jejich programů a cílů. Nedůvodnost tvrzení navrhovatele o mediální manipulaci, dokládá i konkrétní stanovisko České televize doručené Krajskému soudu v Plzni dne 10. listopadu 2016 společně s podklady, ze kterých vychází. K tomuto tvrzení Česká televize konstatovala, že nemůže souhlasit s názorem navrhovatele, že komerční televizní a rozhlasové stanice nemusí ve svých pořadech věnovaných politice zachovávat objektivitu a vyváženost. Na všechny provozovatele televizního vysílání a rozhlasového vysílání se vztahuje ust. § 31 odst. 3 zák. č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, které obsahuje povinnost dbát ve vztahu ke zpravodajským a politicko-publicistickým pořadům zásad objektivity a vyváženosti, nezvýhodňovat v celku vysílaného programu jednu stranu nebo hnutí, přihlížet k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě. Česká televize je rovněž povinna řídit se Kodexem České televize, kterým se stanoví zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání, který byl schválen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR v roce 2003, čímž se stal pro Českou televizi závazným. Čl. 6 Kodexu České televizi ukládá, aby časový prostor, který je dán jednotlivým politickým stranám a hnutím, byl ve svém celku vyvážený. Vyváženost se posuzuje zejména podle váhy jednotlivých politických stran, v demokratické společnosti odvozené především z výsledků voleb do hlavních orgánů zastupitelské demokracie. Zároveň je však třeba zajistit, aby poměr mezi diskuzními vystoupeními činitelů vládních stran a stran opozičních, byl v souhrnu poskytnutého prostoru přibližně vyrovnaný. Česká televize také vytváří podmínky pro přiměřenou účast mimoparlamentních politických stran a hnutí v těchto diskuzích. Česká televize ve svém stanovisku dále zdůraznila, že ve snaze dosáhnout optimální vyváženosti, věnovala vysílání pořadů v předvolebním období obzvláštní pozornost. V souladu s čl. 6.

8. Kodexu ČT vydala podrobná Pravidla předvolebního a volebního vysílání České televize v souvislosti s volbami do zastupitelstev krajů a do senátu Parlamentu ČR, které se konaly ve dnech 7. a 8. října 2016 (dále též Pravidla). Tato Pravidla byla uveřejněna na internetových stránkách České televize, včetně dodatku k pravidlům, byla a jsou i nadále zde dostupná. V čl. II. jsou zde upravena pravidla pro zveřejňování výsledků předvolebních průzkumů v České televizi ve vysílání zpravodajských a politicko-publicistických pořadů. V čl. III. pak se upravují pravidla pro zvaní hostů do pořadů vysílaných v předvolebním období. K tvrzení navrhovatele, že do předvolebních debat vysílaných v České televizi nebyli poznáni představitelé malých stran a hnutí, nebo že jejich příznivci nebyli vpuštěni do sálu, poukázala Česká televize na čl. III. odst. 5 Pravidel, kde je uvedeno, kdo a podle jakého principu bude pozván do toho či onoho pořadu. Česká televize postupovala při zvaní kandidujících subjektů do pořadů podle principu tzv. „odstupňované rovnosti“. Požadavek minimální šance splnila Česká televize tím, že v souladu s čl. III. odst. 5 písm. a) Pravidel nabídla všem kandidujícím subjektům možnost účasti v předvolebním vysílání. Pokud se kandidující subjekty nepodařilo zkontaktovat přes oficiální kontakt dodaný při registraci kandidátky, uvedla to výslovně Česká televize ve vysílání. Účast publika byla možná pouze v případě pořadu Superdebata, vysílaném dne 6. října 2016. Avšak koalice, za kterou kandidoval navrhovatel, se do tohoto pořadu nekvalifikovala. Každá z pozvaných politických stran a hnutí, které se nominovaly podle předem stanovených pravidel do Superdebaty, si mohla přivést do publika 90 příznivců. Česká televize plně ctila princip tzv. „odstupňované rovnosti“, podle něhož je ústavně přípustné vyměřit vysílací čas diferencovaně podle významu politických stran a vyslovila přesvědčení, že postupovala správně, když při přípravě svých pořadů tohoto principu použila. Navrhovatelem namítanou rovnost šancí podle čl. 22 Listiny, nelze směšovat s požadavkem absolutní mechanické rovnosti, který se uplatní pouze u tzv. volebních spotů, jejichž časový rozsah explicitně stranoví příslušný volební zákon, např. v souvislosti s volbami do Poslanecké sněmovny. Pokud navrhovatel obecně tvrdí, že vysílané předvolební průzkumy politických preferencí často neodpovídaly realitě, sloužily k manipulaci s veřejným míněním, či dokonce byly zfalšované, poukázala Česká televize na část II. Pravidel, kde je uvedeno, kdo a za jakých podmínek může provádět předvolební průzkumy pro Českou televizi. V souvislosti s volbami do krajských zastupitelstev Česká televize zveřejnila výsledky 13 samostatných reprezentativních výzkumů pro jednotlivé kraje, jejíž souhrnné závěry jsou od 5. září 2016 veřejně dostupné na internetových stránkách České televize. Tyto výzkumy prováděla specializovaná marketingová agentura Median s.r.o., společně s agenturou STEM/MARK a.s. Obě agentury jsou členy sdružení agentur pro výzkum trhu a veřejného mínění, což garantuje dodržování mezinárodně uznávaných standardů v oblasti výzkumu veřejného mínění. Výstupem těchto výzkumů byl tzv. volební potenciál jednotlivých politických subjektů kandidujících v příslušném kraji a postoj občanů ke specifickým tématům, které se kraje týkají. Volební potenciál ukazuje, kolik procent hlasů by mohl kandidující subjekt v kraji hypoteticky získat v době sběru dat, pokud by se k němu přiklonili všichni lidé, kteří jeho volbu reálně zvažovali a nevylučovali svoji účast u voleb. Výsledky výzkumu volebních potenciálů sloužily jako klíč ke zvaní kandidujících subjektů do předvolebních debat. Pozváno bylo vždy prvních 8 subjektů s nejvyšším volebním potenciálem, v případě rovnosti hlasů, 9 subjektů. Celkově bylo na základě tohoto principu pozváno do předvolebních debat 32 politických uskupení, resp. lídři jejich krajských kandidátek. Z těchto důvodů Česká televize odmítla důvodnost tvrzení navrhovatele o mediální manipulaci v průběhu voleb do zastupitelstev krajů. Soud komplexně neshledal tvrzení navrhovatele o mediální manipulaci za důvodné. K části návrhu V. Odnětí volebního práva bezdomovcům, soud konstatuje, že podle § 4 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev krajů právo volit do zastupitelstva kraje má státní občan České republiky, který alespoň ve druhý den voleb dosáhl věku nejméně 18 let a je přihlášen k trvalému pobytu v obci, která náleží do územního obvodu kraje (dále jen „volič“). Trvalý pobyt občanů je upraven v zákoně č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“). Podle § 10 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu občana v České republice, která je vedena v základním registru obyvatel ve formě referenční vazby (kódu adresního místa) na referenční údaj o adrese v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem a který je určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci (dále jen „objekt“). V případech stanovených tímto zákonem může být místem trvalého pobytu sídlo ohlašovny. Podle § 10 odst. 5 věty druhé zákona o evidenci obyvatel je-li údaj o místě trvalého pobytu úředně zrušen (§ 12), je místem trvalého pobytu sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu byl občanovi trvalý pobyt úředně zrušen. To tedy platí i v případech, že ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místu trvalého pobytu z důvodu, že objekt, na jehož adrese je občan hlášen k trvalému pobytu, byl odstraněn nebo zanikl nebo je podle zvláštních právních předpisů nezpůsobilý k užívání za účelem bydlení [§ 12 odst. 1 písm. b) tohoto zákona], nebo z důvodu, že zaniklo užívací právo občana k objektu nebo vymezené části objektu, jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo trvalého pobytu občana, a občan neužívá tento objekt nebo jeho vymezenou část [§ 12 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona]. Místem trvalého pobytu je adresa pobytu ve smyslu § 10 odst. 1 věty prvé a druhé zákona o evidenci obyvatel, kterou si občan zvolí; je-li údaj o místu trvalého pobytu úředně zrušen, je místem trvalého pobytu sídlo příslušné ohlašovny. Právo volit do zastupitelstva kraje má tak státní občan České republiky, který dosáhl stanoveného věku a místo jehož trvalého pobytu je v obci, resp. v sídle ohlašovny v obci, která náleží do územního obvodu kraje. Zda jde o občana, který bydlí nebo je bez přístřeší, je z hlediska existence práva volit do zastupitelstva kraje nerozhodné. I bezdomovci jsou proto zapsáni ve stálých seznamech voličů, které vedou obecní úřady pro voliče, kteří jsou v obcích přihlášeni k trvalému pobytu. Každý volič si může v úředních hodinách na obecním úřadě ověřit, zda je zapsán ve stálém seznamu voličů; může požadovat doplnění údajů nebo provedení oprav. Tvrzení navrhovatele, že desetitisícům občanů České republiky bylo znemožněno volit, jelikož jsou bezdomovci, což má přinášet porušení čl. 21 odst. 1 LZPS, a čl. 21 odst. 3 LZPS, je nedůvodné. K části návrhu VI. Porušení zákona o volbách, ke kterým došlo v Plzeňském kraji, soud konstatuje, že při posuzování důvodnosti tvrzení navrhovatele v této části vycházel z obecných právních názorů definujících vystupování veřejnoprávních médií v průběhu voleb do zastupitelstev krajů tak, jak byly prezentovány v posouzení návrhu v části IV. Mediální manipulace. Současně soud vycházel z Kodexu České televize, z Pravidel předvolebního a volebního vysílání České televize v souvislosti s volbami do zastupitelstev krajů a do senátu Parlamentu ČR konaných ve dnech 7. a 8. října 2016, včetně jeho Dodatku ze dne 14.9.2016 a přihlížel též k výsledkům předvolebního výzkumu v Plzeňském kraji provedeným agenturou Median s.r.o., společně s agenturou STEM/MARK a.s. Současně soud vycházel z vyjádření České televize, která se podrobně vyjádřila k tvrzení navrhovatele v části VI. návrhu Porušení zák. o volbách, ke kterým došlo v Plzeňském kraji. Česká televize konstatovala, že není pravda, že by vůči navrhovateli a Koalici Republikánů Miroslava Sládka, Patriotů České republiky a HOZK uplatnila absolutní informační embargo. V průběhu vysílání byli v předvolebním i volebním vysílání diváci informováni, že tato koalice ve volbách kandiduje a stejně jako ostatní kandidující subjekty, které se nekvalifikovaly do krajských debat, nebo do Superdebaty, měla prostor vyjádřit se v programu ČT 24. Protože se však tento subjekt nepodařilo zkontaktovat, Česká televize v souladu s pravidly zveřejnila, že uvedený kandidující subjekt, se kontaktovat nepodařilo, což dokládá článek „Mise: Krajské zastupitelstvo. Čím chtějí přesvědčit kandidáti z Plzeňska?“, zveřejněném 22.9.2016 na webu České televize. Výrobní štáb redakce zpravodajství, který měl v působnosti volby, několikrát telefonoval na číslo uvedené na oficiálních stránkách kandidujícího subjektu, sháněl další telefonický kontakt na krajském úřadu i na Ministerstvu vnitra. Nepodařilo se zastihnout nikoho. Česká televize ověřovala, zda jejímu zaměstnanci F.L., který měl v kompetenci volební vysílání, byl doručen nějaký e-mail od navrhovatele, což F.L. vyloučil. Z těchto důvodů nemohl jmenovaný na údajný e-mail navrhovatele reagovat. Česká televize poznamenala, že v jiných krajích se redakci lídry kandidátky Koalice Republikánů, Patriotů a HOZK kontaktovat podařilo, někteří s natáčením souhlasili a jiní odmítli. Česká televize zdůraznila, že pokud navrhovatel chtěl seznámit občany se svým programem, měl zajisté k dispozici i jiné prostředky, než pouze vystoupení ve veřejnoprávní televizi, neboť účast v mediích bez dalšího nezaručuje úspěch ve volbách, k čemuž ostatně dospěl i Nejvyšší správní soud ve svém usnesení z 20.11.2013, čj. Vol131/2013-24, ve kterém uvedl „… přístup kandidujících subjektů do medií je sice jedním z předpokladů skutečné politické soutěže politických stran, nicméně roli médií a přístup k nim nelze ve vztahu k prezentaci polických programů stanovisek a názorů kandidujících subjektů přeceňovat. Soutěži politických sil jsou k dispozici i další účinné prostředky a soutěžitelé je využívají. Jde např. o různé kontaktní formy (meetingy, předvolební setkání, letáky, placená inzerce, billboardy …“. Na podkladě shromážděných skutečností, soud vyhodnotil tvrzení navrhovatele, že jako lídr kandidujícího subjektu nebyl Českou televizí kontaktován a nebylo mu tak umožněno promluvit k voličům prostřednictvím televize v diskuzi konané dne 22. září od 20 hod. na programu ČT 24, ačkoliv podle zákona tak mělo být učiněno. Toto tvrzení je nedůvodné. Soud přitom vycházel z Pravidel předvolebního a volebního vysílání České televize, které v části III. bod 5b stanoví pravidlo, že do předvolební debaty na ČT 24 vysílané od 20 hod. do 22 hod. ve studiu bez publika, budou pozváni zástupci těch kandidujících subjektů, které se umístily na základě výsledků volebního potenciálu v příslušném kraji na prvních 8 místech. Podle předvolebních výzkumů v krajích v ČR zpracovaných pro krajské volby 2016 dne 5.9.2016 agenturou Median s.r.o. a agenturou STEM/MARK a.s. bylo zjištěno, že v Plzeňském kraji se z kandidujících stran hnutí a koalic v předvolebním průzkumu umístila Koalice Republikánů Miroslava Sládka, Patriotů České republiky a HOZK na 12. místě s aktuálním volebním potencionálem nižším než 3%. Z tohoto důvodu nebyl vytvořen prostor, aby tento kandidující subjekt byl přímo předvolán do předvolební debaty pro Plzeňský kraj, která probíhala na kanálu ČT 24 dne 22. září 2016 od 20 hod. Tvrzení navrhovatele, že jako lídr předmětné koalice nebyl v jiných případech kontaktován Českou televizí a nebylo mu umožněno promluvit k voličům jejím prostřednictvím, zůstalo pouhým tvrzením navrhovatele, proti kterému stálo oponující tvrzení České televize, že navrhovatel byl opakovaně telefonicky kontaktován na telefonickém čísle uvedeném na oficiálních stránkách kandidujícího subjektu. Tvrzení navrhovatele v tomto směru zůstalo nedoloženo. V rámci této části návrhu soud neshledal, že by došlo k porušení zákona o volbách do zastupitelstev krajů způsobem, který by mohl ovlivnit výsledek voleb. Tato část návrhu je nedůvodná. K části návrhu VII. Nedoručení hlasovacích lístků, soud konstatuje, že Krajský úřad Plzeňského kraje se k tomuto tvrzení vyslovil tak, že neobdržel žádnou stížnost na organizačně technické zabezpečení voleb týkající se nedoručení hlasovacích lístků voličům v zákonem stanovené lhůtě. Krajský úřad nemá informace o tom, že starostové obcí svojí povinnost nesplnili a hlasovací lístky voličů nejpozději 3 dny přede dnem voleb nedoručili. K tomuto návrhovému bodu soud v obecné rovině konstatuje, že ve smyslu ust. § 27 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev krajů starosta zveřejní způsobem v místě obvyklým, nejpozději do 15 dnů přede dnem voleb do zastupitelstva kraje, oznámení o době a místě konání voleb do zastupitelstva kraje v obci. Bylo-li na území obce zřízeno více volebních okrsků, uvede, které části obce náležejí do jednotlivých volebních okrsků, a oznámení zveřejní na území každého z nich. Zároveň starosta v oznámení uvede adresy volebních místností. Starosta a v obcích, kde není starosta, ředitel krajského úřadu dále zajistí, aby hlasovací lístky byly dodány všem voličům nejpozději 3 dny přede dnem voleb do zastupitelstva kraje a v den voleb do zastupitelstva kraje všem okrskovým volebním komisím (§ 24 odst. 4 zákona o volbách do zastupitelstev krajů). Podle § 31 odst. 3 věty třetí zákona o volbách do zastupitelstev krajů na žádost voliče, po příchodu do volební místnosti, mu okrsková volební komise vydá za chybějící nebo jinak označené hlasovací lístky nové. Zákon o volbách do zastupitelstva krajů tedy nepodmiňuje možnost hlasovat tím, že si volič do volební místnosti přinese dodané hlasovací lístky; za chybějící hlasovací lístky, ať už pro to, že voliči nebyly dodány, nebo třeba pro to, že je volič ztratil či zneplatnil, se voliči na jeho žádost ve volební místnosti vydají lístky nové. Tvrzení navrhovatele, že „mnoha občanům včetně navrhovatele nebyly poštou doručeny volební lístky“, je nekonkrétní a jedná se spíše o předpoklad navrhovatele než o jednoznačné tvrzení podepřené důkazy. Voličům byla s náležitým předstihem oznámena doba a místo konání voleb do zastupitelstva kraje. Byť nelze vyloučit, že některým z voličů nebyly hlasovací lístky dodány podle § 24 odst. 4 zákona o volbách do zastupitelstev krajů, neznamená to ještě, že se k potřebným informacím nedostali, neboť je mohli získat zejména při osobní návštěvě na obecním úřadě, z tisku nebo z internetu. Ani tehdy, zjistil-li někdo z voličů, které politické strany, politická hnutí a jejich koalice kandidují, až ve volební místnosti, nemusel k volebnímu aktu přistoupit hned a mohl si svou volbu ještě promýšlet (pokud nepřišel na poslední chvíli). Eventuální nedodání hlasovacích lístků některému z voličů proto sotva mohlo mít za následek znemožnění hlasování a stěží tak mohlo mít vliv na výsledek voleb. Tato část návrhu je nedůvodná. K části návrhu VIII. Pochybnosti o průběhu voleb, soud konstatuje, že navrhovatel zde uvádí vlastní subjektivní hodnocení objektivních údajů o výsledcích voleb a porovnává volební výsledky Koalice pro Plzeňský kraj v jednotlivých volebních okrscích. Pro rozdílné volební výsledky navrhovatel nabízí vlastní vysvětlení vycházející z podezření na nezákonné ovlivnění hlasování, k čemuž jak sám uvádí, nemá přímé důkazy. Ve smyslu ustanovení § 53 odst. 3 zákona volbách do zastupitelstev krajů návrh na neplatnost voleb může podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledky voleb. Tvrzení navrhovatele v této části návrhu však žádné skutečnosti dokládající konkrétní porušení ustanovení zákona o volbách do zastupitelstev krajů neobsahuje a tato část návrhu je nedůvodná. Po zhodnocení všech návrhových bodů je třeba přikročit k posouzení jejich relevance pro soudní přezkum zákonnosti předmětných voleb do Zastupitelstva Plzeňského kraje. Při zkoumání důvodnosti volebních stížností se standardně postupuje ve třech krocích. Tento „algoritmus posuzování volebních stížností“ zformuloval Nejvyšší správní soud poprvé v případě řízení o stížnostech na neplatnost volby kandidáta ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004 (viz usnesení ze dne 2. 7. 2004, čj. Vol 6/2004-12, publikované pod č. 354/2004 Sb. NSS). Lze říci, že se jedná o univerzální postup používaný a použitelný v rámci soudního přezkumu výsledků všech typů voleb. Jeho podstata spočívá v tom, že si soud postupně položí tři otázky a teprve pokud odpověď na ně všechny bude kladná, stížnosti vyhoví a rozhodne o neplatnosti voleb. Tyto tři podmínky vyhovění volební stížnosti představují a) protizákonnost, tzn. porušení některých ustanovení zákona o volbách do zastupitelstev krajů či jiných relevantních právních předpisů, b) existence přímého vztahu mezi touto protizákonností a výsledkem voleb a c) zásadní intenzita této protizákonnosti, která ve svých důsledcích musí přinejmenším výrazně zpochybňovat volební výsledek. Jinak řečeno, tato intenzita musí v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně domnívat, že pokud by k protizákonnému jednání nedošlo, dopadly by volby zřejmě odlišně. Zjednodušeně řečeno, uvedená intenzita musí způsobovat „zatemnění“ volebních výsledků, tzn. jejich zásadní zpochybnění. Jak vyplývá z výše provedeného posouzení bodů uplatněných v přezkoumávaném návrhu, žádný z nich nevede k závěru, že by u předmětných voleb do Zastupitelstva Plzeňského kraje došlo k porušení zákona o volbách do zastupitelstev krajů nebo jiného zákona, který by byl relevantní pro platnost těchto voleb. Body obsažené v částech návrhu I., II, III., jsou dílem obecné a dílem nekonkrétní a nevztahují se ve skutečnosti k uvedeným konkrétním volbám. Tvrzení v části IV., V., VI.,VII. a VIII. bylo nedůvodné. Z těchto důvodů není naplněn ani první předpoklad výše zmíněného třístupňového algoritmu, tedy protizákonnost a posuzovaný návrh je nedůvodný. Ke stejným právním závěrům dospěl i Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 8. listopadu 2016, čj.Vol 10/2016-22, ve kterém se v řízení o návrhu navrhovatele JUDr. Bc. N.N. na vyslovení neplatnosti voleb do Senátu Parlamentu České republiky vypořádal s obdobnými návrhovými body a s obdobnou argumentací jako v projednávaném případě. V průběhu řízení o návrhu navrhovatele na vyslovení neplatnosti voleb do Zastupitelstva Plzeňského kraje, navrhovatel vznesl námitku podjatosti soudců JUDr. Václava Roučky, JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka. O této námitce rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 8. listopadu 2016, čj. Nao 277/2016-20 tak, že soudci Krajského soudu v Plzni JUDr. Václav Roučka, JUDr. Petr Kuchynka a Mgr. Jaroslav Škopek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 30 A 183/2016. Dne 9. listopadu 2016 navrhovatel soudu doručil originál podání Doplnění námitky podjatosti. Toto podání soud posuzoval podle ustanovení § 8 odst. 5 s. ř. s., podle kterého účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Navrhovatel byl poučen o jménech soudců, kteří budou o návrhu rozhodovat dne 31. října 2016 a lhůta pro uplatnění řádné námitky podjatosti, co do formy podání i jejího odůvodnění, uplynula dne 7. listopadu 2016 16: 00 hodin ( podle pravidla pro počítání lhůt dle ustanovení § 61 odst. 3 zákona č. 130/2000 Sb.). Navrhovatel však svoji původní námitku podjatosti doručil soudu 1. listopadu 2016 s tím, že námitku odůvodní do jednoho týdne. Toto odůvodnění námitky provedl podáním v elektronické podobě bez připojeného podpisu, doručeným Krajskému soudu v Plzni až dne 7. 11. 2016 ve 23:03:58 hodin. Protože původně uplatněnou, avšak neodůvodněnou námitku podjatosti navrhovatel, doplnil až po lhůtě jednoho týdne, k této opožděné námitce podjatosti soud proto nepřihlédl. Vzhledem k uvedenému soud podle § 90 odst. 3 věty prvé za použití § 78 odst. 7 s. ř. s. per analogiam návrh navrhovatele na neplatnost voleb do Zastupitelstva Plzeňského kraje konaných ve dnech 7. a 8. října 2016 zamítl. V průběhu řízení se Česká televize domáhala postavení osoby zúčastněné řízení. Usnesením ze dne 10. listopadu 2016, čj. 30 A 183/2016-25 Krajský soud v Plzni vyslovil, že Česká televize není osobou zúčastněnou na řízení. V. Náklady řízení O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 93 odst. 4 s.ř.s., podle kterého v řízení ve věcech volebních nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Žádný z účastníků řízení nemá podle § 93 odst. 4 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení.