30 A 184/2016 - 87

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci navrhovatele J.T., adresa místa trvalého pobytu: …, za účasti Krajského úřadu Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary, jako příslušného volebního orgánu, v řízení o návrhu na neplatnost voleb do Zastupitelstva Karlovarského kraje konaných ve dnech 7. a 8. října 2016, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Návrhem podaným soudu dne 21. 10. 2016 v 10.01 hod. se navrhovatel domáhal vydání rozhodnutí o neplatnosti voleb do Zastupitelstva Karlovarského kraje konaných ve dnech 7. a 8. října 2016. Krajský úřad Karlovarského kraje dne 27. 10. 2016 pod čj. 1632/LP/16 navrhl, aby soud tento návrh na neplatnost voleb zamítl. Podle § 90 odst. 1 s. ř. s. za podmínek stanovených zvláštními zákony se může občan, politická strana nebo nezávislý kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta. Zvláštním zákonem tu je zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o volbách do zastupitelstev krajů“). Podle § 53 odst. 1 věty prvé zákona o volbách do zastupitelstev krajů podáním návrhu na neplatnost hlasování, neplatnost voleb nebo neplatnost volby kandidáta se může domáhat ochrany soudu každý občan zapsaný do seznamu voličů ve volebním okrsku, kde byl člen zastupitelstva kraje volen, jakož i každá politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina byla zaregistrována pro volby do tohoto zastupitelstva (dále jen „navrhovatel“). Podle § 53 odst. 3 zákona o volbách do zastupitelstev krajů návrh na neplatnost voleb může podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledky voleb. Návrh se skládá z těchto bodů: I. Nemožnost kandidatury nezávislých kandidátů, II. Volební klauzule, III. Financování některých politických stran ze státního rozpočtu, IV. Mediální manipulace, V. Odnětí volebního práva bezdomovcům, VI. Nedoručení hlasovacích lístků a VII. Porušení zákona o volbách, ke kterým došlo v Karlovarském kraji. V bodech I., II. a III. návrhu se navrhuje, aby soud předložil věc Ústavnímu soudu, a proto se tu předesílá, že podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. V bodě I. návrhu navrhovatel pokládá nemožnost kandidatury nezávislých kandidátů ve volbách do zastupitelstev krajů za zjevnou diskriminaci občanů, která je v rozporu s čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Ve volbách do zastupitelstev krajů mohou kandidovat pouze ti občané, které si vyberou funkcionáři jednotlivých politických stran nebo politických hnutí. Vzhledem k tomu, že zakládání politických stran a politických hnutí je v České republice poměrně složitou záležitostí, občané nemají přístup k voleným funkcím za rovných podmínek. Do volených funkcí mají ve skutečnosti přístup pouze členové a sympatizanti politických stran a hnutí, které si vybere vedení těchto stran a hnutí. Navrhovatel navrhuje, aby soud předložil věc Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky. K tomu soud uvádí, že podle § 20 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, volební stranou podle tohoto zákona mohou být registrované politické strany a politická hnutí, jejichž činnost nebyla pozastavena, a jejich koalice, nezávislí kandidáti, sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů. Podle § 20 odst. 1 části věty před středníkem zákona o volbách do zastupitelstev krajů kandidátní listiny pro volby do zastupitelstev krajů mohou podávat registrované politické strany a politická hnutí, jejichž činnost nebyla pozastavena, a jejich koalice. Podle zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o volbách do Parlamentu“), kandidátní listiny pro volby do Poslanecké sněmovny mohou podávat registrované politické strany a politická hnutí, jejichž činnost nebyla pozastavena, a jejich koalice (§ 31 odst. 1 část věty před středníkem), kdežto kandidáty pro volbu do Senátu mohou přihlašovat registrované politické strany, politická hnutí, jejichž činnost nebyla pozastavena, a koalice, a to pouze prostřednictvím zmocněnce, nezávislý kandidát podává přihlášku k registraci sám (§ 60 odst. 1 věta prvá a druhá). Volby do Senátu jsou velmi specifické: Konají se podle zásady většinového systému ve volebních obvodech na území České republiky. V každém volebním obvodu se volí jeden senátor (§ 58 a § 59 odst. 1 věta druhá zákona o volbách do Parlamentu). Zastupitelstva krajů se nacházejí mezi Poslaneckou sněmovnou a zastupitelstvy obcí. I kdyby se kandidatura nezávislých kandidátů a sdružení nezávislých kandidátů mohla zvažovat v řízení o návrhu na neplatnost voleb, soud by věc Ústavnímu soudu nepředložil, protože by nedošel k závěru, že to, že pro orgán, který je na půli cesty, bylo zvoleno řešení, které jej v této otázce přibližuje Poslanecké sněmovně a vzdaluje zastupitelstvům obcí, je v rozporu s ústavním pořádkem. O ústavnosti voleb do Poslanecké sněmovny z tohoto hlediska neměl pochybnosti ani Nejvyšší správní soud ve svém usnesení ze dne 20. 11. 2013, čj. Vol 140/2013-49, body 18 a 19. V bodě II. návrhu se pětiprocentní volební klauzule, zakotvená v zákoně o volbách do zastupitelstev krajů, považuje za závažnou diskriminaci malých stran a hnutí a porušení práva na volnou soutěž politických stran podle čl. 5 Ústavy České republiky a čl. 22 Listiny základních práv a svobod. Navrhovatel navrhuje, aby soud předložil věc Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky. K tomu soud konstatuje, že podle § 43 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev krajů stanovený počet mandátů v zastupitelstvu kraje se rozdělí politickým stranám, politickým hnutím a koalicím jen v 1 skrutiniu způsobem uvedeným v odstavcích 2 až 9. Do skrutinia postupují pouze politické strany, politická hnutí a koalice, které v rámci kraje získaly alespoň 5 % z celkového počtu platných hlasů v kraji. Podle § 43 odst. 2 tohoto zákona k politickým stranám, politickým hnutím a koalicím, které podmínku podle odstavce 1 nesplnily, a k hlasům pro ně odevzdaným se nadále nepřihlíží. I kdyby se uzavírací klauzule týkala platnosti voleb a ne rozdělování mandátů, soud by věc Ústavnímu soudu nepředložil, protože by nedošel k závěru, že uvedená ustanovení zákona o volbách do zastupitelstev krajů jsou v rozporu s ústavním pořádkem, když ve srovnatelných případech Ústavní soud dospěl k tomu, že „pětiprocentní omezovací klauzuli nelze „a limine“ odmítnout jako protiústavní omezení rovného volebního práva“ (viz nález ze dne 2. 4. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 25/96, publikovaný pod č. 88/1997 Sb., nález ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 42/2000, publikovaný pod č. 64/2001 Sb., usnesení ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. IV. ÚS 54/03, a nález ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 14/14, publikovaný pod č. 176/2015 Sb.). V bodě III. návrhu poukazuje navrhovatel na to, že financování politických stran státem výrazně narušuje volnou soutěž politických stran, neboť strany, které státní příspěvky nedostávají, nemohou konkurovat stranám, které je dostávají, např. způsobem volební kampaně, a proto nemají možnost se do krajských zastupitelstev ani jiných volených orgánů dostat. Navrhovatel navrhuje, aby soud předložil věc Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky. K tomu soud uvádí, že navrhovatel tu spíše vyjadřuje politický postoj k zákonné úpravě financování politických stran a hnutí, než by formuloval relevantní bod volebního návrhu. Navrhovatel ovšem neupřesnil, jak se jím obecně kritizované porušování ústavně zakotvených principů mělo odrazit v zákonnosti voleb do Zastupitelstva Karlovarského kraje konaných ve dnech 7. a 8. října 2016. V přezkoumávané věci tak navrhovatel neuvedl skutečnosti, které by zpochybňovaly níže uvedené závěry Ústavního soudu, a zejména neposkytl tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit, že při napadených volbách byl porušen zákon o volbách do zastupitelstev krajů v důsledku nerovného postavení kandidujících politických stran a politických hnutí a jejich koalic. Státní příspěvek politickým stranám a hnutím je upraven zákonem č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů. Zdejší soud nedošel k závěru, že zákonná úprava financování politických stran a hnutí je v rozporu s ústavním pořádkem. Ústavní soud se otázkou finanční podpory politických stran a hnutí již zabýval, přičemž zaujal stanovisko, že v Ústavě České republiky, ani v Listině základních práv a svobod, ani v mezinárodních smlouvách podle čl. 10 Ústavy nelze nalézt oporu pro principiální odmítnutí finanční podpory politických stran a hnutí státem, pokud tato podpora nepřekročí míru respektující hranici upravenou v čl. 20 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle něhož jsou politické strany a politická hnutí odděleny od státu. Financování politických stran v České republice se shoduje s úpravou většiny evropských zemí se srovnatelným systémem politických stran (nález ze dne 18. 10. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 26/94, publikovaný pod č. 296/1995 Sb.). Věc nepředložil Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky ani Nejvyšší správní soud, když se k financování politických stran a hnutí dostal např. v usnesení ze dne 13. 11. 2012, čj. Vol 4/2012-39, body 10 až 13, nebo v usnesení ze dne 8. 11. 2016, čj. Vol 10/2016-22, body 10 až 12. V bodě IV. návrhu se namítá, že média v České republice neposkytují malým politickým stranám a hnutím dostatečný prostor k prezentaci jejich programu a cílů a téměř veškerý vysílací čas věnují velkým stranám. Povinností veřejnoprávních médií je informovat o politice objektivně a dávat prostor všem stranám a hnutím, neboť i jejich voliči financují provoz těchto médií. Česká televize ani Český rozhlas to však nedělají. To je dalším faktorem, který znemožňuje malým stranám překročit 5 % volební klauzuli a dostat se do krajského zastupitelstva, neboť voliči nemají mnoho příležitostí seznámit se s jejich programem. Do předvolebních debat vysílaných v České televizi nejen že nebyli pozváni představitelé malých stran a hnutí, ale příznivci těchto malých stran a hnutí a nestraníci dokonce ani nebyli vpuštěni do sálu, ve kterém se debata natáčela. Pořadatelé měli totiž strach, aby občané nemohli pokládat politikům nepříjemné otázky, a proto jako veřejnost vpustili do sálu pouze členy a sympatizanty velkých stran, kteří zřejmě mohli pokládat jen předem připravené otázky. Navíc Česká televize i Český rozhlas a další média vysílala před volbami řadu předvolebních průzkumů politických preferencí, které často neodpovídaly realitě a od skutečných výsledků voleb se podstatně lišily. Tyto průzkumy sloužily k manipulaci s veřejným míněním, a to zejména tak, že některým malým stranám bylo předpovězeno příliš málo hlasů, nebo nebyly do průzkumu zahrnuty vůbec, což odradilo potenciální voliče od podpory těchto stran, neboť mnoho voličů považovalo za zbytečné volit stranu, která nepřekročí 5% hlasů a hlasy pro tuto stranu tedy „propadnou“ a budou přerozděleny mezi úspěšnější strany. Tím tyto průzkumy závažným způsobem ovlivňují výsledky voleb. Zfalšované předvolební průzkumy tedy narušují legitimitu voleb, svobodnou soutěž politických stran a rovný přístup občanů k voleným funkcím a tedy jsou ve skutečnosti součástí předvolební kampaně některých stran. K tomuto návrhovému bodu soud uvádí, že k otázce působení sdělovacích prostředků ve volebním procesu zaujala soudní praxe zejména tyto zásadní názory: „Vyváženost a rovný přístup do veřejnoprávních médií nelze chápat mechanicky jako absolutní rovnost kandidujících subjektů, nýbrž pohledem tzv. odstupňované rovnosti. To znamená, že jednak musí každý kandidující subjekt dostat alespoň určitou minimální šanci ke své prezentaci tak, aby byl naplněn požadavek jejich plurality; nad tuto minimální úroveň musí být zastoupení kandidujících subjektů ve vysílání, zejména v pořadech zpravodajských či v publicistických debatách, přiměřené jejich politickému a společenskému významu.“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2006, čj. Vol 15/2006-20, publikované pod č. 946/2006 Sb. NSS) a „Ústavní princip svobodné soutěže politických sil je v publicistické a zpravodajské činnosti veřejnoprávních médií naplněn objektivním a vyváženým přístupem k volebním subjektům. Ten ovšem neznamená mechanickou rovnost v zastoupení ve všech pořadech, ale v odstupňování poskytnutých příležitostí odpovídajících reálnému postavení soutěžících subjektů v politickém a společenském životě.“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2006, čj. Vol 66/2006-105, publikované pod č. 948/2006 Sb. NSS). Uvedené zásadní názory byly vysloveny k volbám do Poslanecké sněmovny, ve vztahu k volbám do zastupitelstev krajů je možno je – vzhledem k částečně odlišné právní úpravě – použít přiměřeně. Na právě přezkoumávaný návrh na neplatnost voleb je ovšem plně aplikovatelný názor Nejvyššího správního soudu na obdobně koncipovanou námitku: „Aktivita veřejnoprávních sdělovacích prostředků v průběhu voleb je navrhovatelem kritizována pouze v obecné rovině. Obecně lze přisvědčit tvrzení, že případné uveřejnění záměrně nesprávných volebních průzkumů by mohlo narušit svobodnou soutěž politických stran a rovný přístup občanů k voleným funkcím. Navrhovatel však neuvádí, o jaké konkrétní průzkumy se v těchto volbách jednalo a jak ovlivnily jejich platnost. Jde tedy pouze o spekulaci a plošnou kritiku činnosti veřejnoprávních médií, bez vazby na platnost konkrétních voleb.“ (usnesení ze dne 8. 11. 2016, čj. Vol 10/2016-22, bod 13). Zdejšímu soudu dne 21. 10. 2016 napadl jednak návrh na neplatnost voleb do Zastupitelstva Plzeňského kraje (vedeno pod sp. zn. 30A 183/2016), jednak návrh na neplatnost voleb do Zastupitelstva Karlovarského kraje (vedeno pod sp. zn. 30A 184/2016). V řízení vedeném pod sp. zn. 30A 183/2016 bylo opatřeno vyjádření České televize (ze dne 9. 11. 2016). Jelikož bod o mediální manipulaci byl shodně pojat jak do návrhu vedeného pod sp. zn. 30A 183/2016, tak do návrhu vedeného pod sp. zn. 30A 184/2016, může soud pro výstižnost odkázat na vyjádření České televize, s nímž se ztotožňuje, i ve věci návrhu na neplatnost voleb do Zastupitelstva Karlovarského kraje. V předmětném vyjádření Česká televize k bodu IV. návrhu zejména uvedla, že tvrzení navrhovatele o mediální manipulaci ze strany České televize není důvodné: Česká televize je povinna plnit řadu povinností, které jí vedle zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, předpisuje také zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, z něhož plyne též povinnost řídit se Kodexem České televize, kterým se stanoví zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání (dále jen „Kodex ČT“). Kodex ČT schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR již v roce 2003, čímž se stal pro Českou televizi závazný. V čl. 5 Kodexu ČT jsou uvedeny zásady péče o informace ve zpravodajství a publicistice, které zaměstnanci České televize dodržují. V článku 6 Diskusní pořady a pluralita Kodexu ČT jsou zakotveny principy, podle nichž má Česká televize postupovat při výrobě a vysílání diskusních pořadů, konkrétně je zde uvedeno: „Vyváženost, se posuzuje zejména podle váhy jednotlivých politických stran v demokratické společnosti odvozené především z výsledků voleb do hlavních orgánů zastupitelské demokracie. Zároveň je však třeba zajistit, aby poměr mezi diskusními vystoupeními činitelů vládních stran a stran opozičních byl v souhrnu poskytnutého prostoru přibližně vyrovnaný. Česká televize také vytváří podmínky pro přiměřenou účast mimoparlamentnich politických stran a hnutí v těchto diskusích.“. Z uvedeného nelze tedy dovodit, že by Česká televize byla povinna dát stejný vysílací prostor všem politickým stranám a hnutím působícím v České republice, jak se nesprávně domnívá navrhovatel. Česká televize je oprávněna samostatně rozhodovat o výrobě a vysílání zpravodajských a publicistických pořadů. Odlišná situace je pouze v případě voleb do Poslanecké sněmovny a vysílaní tzv. volebních spotů, kdy zákon uložil České televizi vyhradit konkrétní vysílací čas pro kandidující subjekty a kdy pro všechny kandidující subjekty platí absolutní rovnost v přístupu k vysílacímu času (srov. § 16 odst. 8 zákona o volbách do Parlamentu). Tato zákonná povinnost se však neuplatní v případě voleb do zastupitelstev krajů (či voleb do Senátu). Ve snaze dosáhnout optimální vyváženosti věnovala Česká televize vysílání pořadů v předvolebním období obzvláštní pozornost. V souladu s čl. 6.

8. Kodexu ČT vydala podrobná Pravidla předvolebního a volebního vysílání České televize v souvislosti s volbami do zastupitelstev krajů a do Senátu Parlamentu ČR, které se konají ve dnech 7. a 8. října 2016 (a druhé kolo voleb do Senátu 14. a 15. října 2016), která rovněž obsahují plán vysílání (dále jen „Pravidla“). Tato Pravidla byla dne 1. září 2016 uveřejněna na internetových stránkách České televize (dodatek k Pravidlům uveřejněn dne 14. 9. 2016) a jsou zde i nadále dostupná. Kdokoliv se tedy mohl předem seznámit s tím, podle jakých kritérií Česká televize zveřejňuje výsledky předvolebních průzkumů (čl. II. Pravidel), podle jakého klíče bude zvát hosty do pořadů vysílaných v předvolebním období (čl. III. Pravidel), jak tomu přizpůsobí programovou skladbu (čl. VII. Pravidel), nebo jaká opatření učinila vůči svým redaktorům a ostatním zaměstnancům (čl. V., VI. a VIII. Pravidel). S ohledem na existenci těchto transparentních opatření jsou tvrzení navrhovatele o mediální manipulaci či dokonce pilíři diktatury politických stran zcela nemístná. Pokud navrhovatel tvrdí, že do předvolebních debat vysílaných v České televizi nebyli pozváni představitelé malých stran a hnutí, nebo že jejich příznivci nebyli vpuštěni do sálu, poukazuje Česká televize na čl. III odst. 5 Pravidel, v nichž je uvedeno, kdo a podle jakého principu bude pozván do toho či onoho pořadu. Česká televize postupovala při zvaní kandidujících subjektů do pořadů podle principu tzv. „odstupňované rovnosti“. Požadavek minimální šance splnila Česká televize tím, že v souladu s čl. III odst. 5 písm. a) Pravidel nabídla všem kandidujícím subjektům možnost účasti v předvolebním vysílání. Pokud se kandidující subjekty nepodařilo zkontaktovat přes oficiální kontakt dodaný při registraci kandidátky, uvedla to výslovně Česká televize ve vysílání. Účast publika byla možná pouze v případě pořadu Superdebata vysílaném dne 6. října 2016. Každá z pozvaných politických stran a hnutí, které se nominovaly podle předem stanovených pravidel do Superdebaty, si mohla přivést do publika 90 příznivců. Česká televize plně ctila princip tzv. „odstupňované rovnosti“, podle něhož je ústavně přípustné vyměřit vysílací časy diferencovaně podle významu politických stran. Tento přístup ostatně potvrdil i Nejvyšší správní soud v řadě svých rozhodnutí ve věcech volebních, např. v usnesení ze dne 29. 6. 2006, čj. Vol 15/2006-20, usnesení ze dne 22. 6. 2010, čj. Vol 12/2010-24, nebo ze dne 20. 11. 2013, čj. Vol 131/2013-24. S ohledem na závěry odkazované judikatury je Česká televize přesvědčena, že postupovala správně, jestliže při přípravě svých pořadů postupovala podle principu odstupňované rovnosti. Navrhovatelem namítanou rovnost šancí dle čl. 22 Listiny základních práv a svobod nelze směšovat s požadavkem absolutní (mechanické) rovnosti, který se uplatní pouze u tzv. volebních spotů, jejichž časový rozsah explicitně stanoví příslušný volební zákon například v souvislosti s volbami do Poslanecké sněmovny. Nelze jej však aplikovat na vysílání vlastních zpravodajských a publicistických pořadů, u nichž se naopak uplatňuje judikaturou vymezený princip odstupňované rovnosti. Pokud navrhovatel toliko obecně tvrdí, že vysílané předvolební průzkumy politických preferencí často neodpovídaly realitě, sloužily k manipulaci s veřejným míněním či dokonce byly zfalšované, poukazuje Česká televize na část II. Pravidel, kde je uvedeno, kdo a za jakých podmínek může provádět předvolební průzkumy pro Českou televizi. Česká televize poukazuje na to, že v souvislosti s volbami do krajských zastupitelstev zveřejnila výsledky 13 samostatných reprezentativních výzkumů pro jednotlivé kraje, jejichž souhrnné závěry jsou ode dne 5. září 2016 veřejně dostupné na internetových stránkách České televize. Tyto výzkumy prováděla specializovaná marketingová agentura Median, s.r.o., společně s agenturou STEM/MARK, a.s. Obě agentury jsou členy Sdružení agentur pro výzkum trhu a veřejného mínění (SIMAR), jež garantuje dodržování mezinárodně uznávaných standardů v oblasti výzkumu veřejného mínění. Tyto agentury provedly koordinovaný sběr dat prostřednictvím telefonického a osobního dotazování, a to při využití tazatelských sítí obou agentur. Výsledky jejich výzkumů Česká televize zveřejnila dne 5. září 2016 na svých webových stránkách. Výstupem těchto výzkumů byl tzv. volební potenciál jednotlivých politických subjektů kandidujících v příslušném kraji a postoj občanů ke specifickým tématům, které se kraje týkají. Volební potenciál ukazuje, kolik procent hlasů by mohl kandidující subjekt v kraji hypoteticky získat v době sběru dat, pokud by se k němu přiklonili všichni lidé, kteří jeho volbu reálně zvažovali a nevylučovali svoji účast u voleb. Jedná se tedy o hodnotu nesouměřitelnou s reálnými výsledky voleb. Výsledky výzkumu volebních potenciálů sloužily jako klíč ke zvaní kandidujících subjektů do předvolebních debat. Pozváno bylo vždy prvních osm subjektů s nejvyšším volebním potenciálem, v případě rovnost hlasů devět. Celkově bylo na základě tohoto principu pozváno do předvolebních debat 32 politických uskupení, resp. lídři jejich krajských kandidátek. Nařčení České televize z manipulace s volebními průzkumy či dokonce z falšování výsledků je proto nemístné. A je vyloučeno už jen tím, že sběr dat probíhal v gesci obou výše uvedených prověřených agentur. Agentury následně předaly České televizi výsledky potenciálu včetně dat, které analytici České televize podrobili další kontrole. Ohledně podrobností a dokumentace se odkazuje na celé vyjádření České televize ze dne 9. 11. 2016 včetně příloh (č.l. 30 až 85 soudního spisu). V bodě V. návrhu navrhovatel brojí proti tomu, že desetitisícům občanů České republiky bylo znemožněno volit, neboť jsou bezdomovci. K tomu soud uvádí, že podle § 4 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev krajů právo volit do zastupitelstva kraje má státní občan České republiky, který alespoň ve druhý den voleb dosáhl věku nejméně 18 let a je přihlášen k trvalému pobytu v obci, která náleží do územního obvodu kraje (dále jen „volič“). Trvalý pobyt občanů je upraven v zákoně č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“). Podle § 10 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu občana v České republice, která je vedena v základním registru obyvatel ve formě referenční vazby (kódu adresního místa) na referenční údaj o adrese v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem a který je určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci (dále jen „objekt“). V případech stanovených tímto zákonem může být místem trvalého pobytu sídlo ohlašovny. Podle § 10 odst. 5 věty druhé zákona o evidenci obyvatel je-li údaj o místě trvalého pobytu úředně zrušen (§ 12), je místem trvalého pobytu sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu byl občanovi trvalý pobyt úředně zrušen. To tedy platí i v případech, že ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místu trvalého pobytu z důvodu, že objekt, na jehož adrese je občan hlášen k trvalému pobytu, byl odstraněn nebo zanikl nebo je podle zvláštních právních předpisů nezpůsobilý k užívání za účelem bydlení [§ 12 odst. 1 písm. b) tohoto zákona], nebo z důvodu, že zaniklo užívací právo občana k objektu nebo vymezené části objektu, jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo trvalého pobytu občana, a občan neužívá tento objekt nebo jeho vymezenou část [§ 12 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona]. Místem trvalého pobytu je adresa pobytu ve smyslu § 10 odst. 1 věty prvé a druhé zákona o evidenci obyvatel, kterou si občan zvolí; je-li údaj o místu trvalého pobytu úředně zrušen, je místem trvalého pobytu sídlo příslušné ohlašovny. Právo volit do zastupitelstva kraje má tak státní občan České republiky, který dosáhl stanoveného věku a místo jehož trvalého pobytu je v obci, resp. v sídle ohlašovny v obci, která náleží do územního obvodu kraje. Zda jde o občana, který bydlí nebo je bez přístřeší, je z hlediska existence práva volit do zastupitelstva kraje nerozhodné. I bezdomovci jsou proto zapsáni ve stálých seznamech voličů, které vedou obecní úřady pro voliče, kteří jsou v obcích přihlášeni k trvalému pobytu. Každý volič si může v úředních hodinách na obecním úřadě ověřit, zda je zapsán ve stálém seznamu voličů; může požadovat doplnění údajů nebo provedení oprav. V bodě VI. návrhu se poukazuje na to, že mnoha občanům včetně navrhovatele, který je hlášen k trvalému pobytu na magistrátu v Karlových Varech, nebyly – v rozporu s § 24 odst. 4 zákona o volbách do zastupitelstev krajů – poštou doručeny volební lístky. Zde byl tedy jednoznačně porušen volební zákon a rozhodně se nejedná jen o formalitu, neboť mnozí občané, kteří volební lístky nedoslali, pak nešli k volbám vůbec, nebo šli k volbám a vyzvedli si volební lístky ve volební místnosti, avšak neměli čas v klidu se rozmyslet, kterou kandidátní listinu volit. Rozhodně nešlo jen o ojedinělé případy. Tím došlo k porušení volebního zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledky voleb. K tomu se Krajský úřad Karlovarského kraje vyslovil tak, že voliče s úřední adresou informoval Magistrát města Karlovy Vary opakovaně v tisku, že jejich volební místnost č. 1 se nachází v Základní škole Dukelských hrdinů, Moskevská 25, Karlovy Vary, a že jim hlasovací lístky nebudou rozesílány poštou, ale budou pro ně připraveny k vyzvednutí na informačním pultu v přízemí budovy Magistrátu města Karlovy Vary, Moskevská 2035/21, nebo je mohou obdržet též ve dnech voleb ve volební místnosti (např. Karlovarské radniční listy č. 10/2016, str. 11, dostupné v elektronické podobě na: https://mmkv.cz/sites/default/files/krl/krl_10_2016_web.pdf.). Jelikož navrhovatel má trvalý pobyt hlášen na úřední adrese ohlašovny, což je sídlo Magistrátu města Karlovy Vary, byly hlasovací lístky k dispozici i na této adrese, tj. na informačním pultu Magistrátu města Karlovy Vary. Bylo by velmi neekonomické zasílat z adresy magistrátu hlasovací lístky na stejnou adresu – navrhovatel nemá na ohlašovně schránku s vlastním jménem, a pokud by na adresu svého trvalého pobytu dorazil, mohl by si hlasovací lístky na této adrese vyzvednout. Primátor statutárního města Karlovy Vary v souladu s 24 odst. 4 zákona o volbách do zastupitelstev krajů zajistil, aby hlasovací lístky byly na adrese trvalého pobytu – ohlašovně navrhovatele k dispozici. Nedošlo tedy k porušení zákona, neboť hlasovací lístky byly v souladu s § 24 odst. 4 uvedeného zákona navrhovateli dodány a k dispozici v místě jeho trvalého pobytu a hlasovací lístky byly k dispozici také v příslušné volební místnosti. K tomuto návrhovému bodu soud konstatuje, že starosta zveřejní způsobem v místě obvyklým, nejpozději do 15 dnů přede dnem voleb do zastupitelstva kraje, oznámení o době a místě konání voleb do zastupitelstva kraje v obci. Bylo-li na území obce zřízeno více volebních okrsků, uvede, které části obce náležejí do jednotlivých volebních okrsků, a oznámení zveřejní na území každého z nich. Zároveň starosta v oznámení uvede adresy volebních místností (§ 27 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev krajů). Starosta a v obcích, kde není starosta, ředitel krajského úřadu dále zajistí, aby hlasovací lístky byly dodány všem voličům nejpozději 3 dny přede dnem voleb do zastupitelstva kraje a v den voleb do zastupitelstva kraje všem okrskovým volebním komisím (§ 24 odst. 4 zákona o volbách do zastupitelstev krajů). Podle § 31 odst. 3 věty třetí zákona o volbách do zastupitelstev krajů na žádost voliče [po příchodu do volební místnosti] mu okrsková volební komise vydá za chybějící nebo jinak označené hlasovací lístky nové. Zákon o volbách do zastupitelstva krajů tedy nepodmiňuje možnost hlasovat tím, že si volič do volební místnosti přinese dodané hlasovací lístky; za chybějící hlasovací lístky, ať už pro to, že voliči nebyly dodány, nebo třeba pro to, že je volič ztratil či zneplatnil, se voliči na jeho žádost ve volební místnosti vydají lístky nové. Navrhovatelův případ je podrobně popsán Krajským úřadem Karlovarského kraje. I soud má za to, že v jeho případě – s ohledem na specifickou situaci – splnil primátor Karlových Varů svou povinnost zajistit, aby hlasovací lístky byly voliči dodány. V navrhovatelově případě tedy k porušení § 24 odst. 4 zákona o volbách do zastupitelstev krajů nedošlo. Zbývající část tvrzení, že „mnoha občanům včetně navrhovatele nebyly poštou doručeny volební lístky“, je nekonkrétní a jedná se spíše o předpoklad navrhovatele než o jednoznačné tvrzení podepřené důkazy. Voličům byla s náležitým předstihem oznámena doba a místo konání voleb do zastupitelstva kraje. Byť nelze vyloučit, že některým z voličů nebyly hlasovací lístky dodány podle § 24 odst. 4 zákona o volbách do zastupitelstev krajů, neznamená to ještě, že se k potřebným informacím nedostali, neboť je mohli získat zejména při osobní návštěvě na obecním úřadě, z tisku nebo z internetu. Ani tehdy, zjistil-li někdo z voličů, které politické strany, politická hnutí a jejich koalice kandidují, až ve volební místnosti, nemusel k volebnímu aktu přistoupit hned a mohl si svou volbu ještě promýšlet (pokud nepřišel na poslední chvíli). Eventuální nedodání hlasovacích lístků některému z voličů proto sotva mohlo mít za následek znemožnění hlasování a stěží tak mohlo mít vliv na výsledek voleb. V bodě VII. návrhu navrhovatel namítá, že má americké i české občanství. České občanství mu vrátili v roce 2003, když přijel z USA, kam v roce 1969 imigroval jako utečenec od komunistického režimu po invazi vojsk Varšavské smlouvy. V České republice čelí státem podporovanému rasovému a politickému útoku na sebe, jakožto na kandidáta na prezidenta, kterému stát znemožnil účastnit se druhého kola v minulých volbách, a v současných volbách roku 2016 mu bylo znemožněno se jich účastnit, protože mu již 13 let odmítá vydat občanský průkaz, proto nemohl ani letos volit. Po tom, co na magistrátu v Karlových Varech doložil všechno, co od něj požadovali, včetně překladů ověřených dokladů, které nechal oficiálně přeložit, mu bylo řečeno, že mu občanský průkaz nedají, protože ověření musí být na českém konzulátu v USA, že tam musí dojet, protože jenom tam dělají jakési „apostile“ ověření, což mu předtím neřekli. To ovšem není možné, když se zdržuje kvůli policejní a justiční mafii v České republice. To, že nemá občanský průkaz, jej mimo jiné celou tu dobu diskriminuje tím, že mu je odepřeno právo volit, je mu opakovaně na úřadech připomínáno, že se dopouští nelegálního činu, že nemá občanský průkaz, a na magistrátu v Karlových Varech, kde mu občanský průkaz odmítají vydat, mu bylo dokonce řečeno, že proti němu bylo vedeno nějaké řízení, že žije v České republice bez občanského průkazu. K tomu se Krajský úřad Karlovarského kraje vyjádřil tak, že v bodě VII. návrhu navrhovatel nenapadá porušení zákona o volbách do zastupitelstev krajů, pouze konstatuje, že není vlastníkem platného občanského průkazu nebo pasu České republiky, kdy tato situace dle názoru krajského úřadu je zapříčiněna výhradně činností navrhovatele, resp. jeho nečinností, kdy nedoložil dokumenty potřebné k získání občanského průkazu. V dalším se odkazuje na plné znění stanoviska k návrhovému bodu VII. obsaženého na str. 2 a 3 vyjádření Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 27. 10. 2016, čj. 1632/LP/16 (č.l. 13 a 14 soudního spisu). K tomuto návrhovému bodu soud podotýká, že podle § 31 odst. 3 věty prvé zákona o volbách do zastupitelstev krajů volič po příchodu do volební místnosti prokáže svou totožnost a státní občanství České republiky platným občanským průkazem nebo cestovním pasem České republiky. Podle § 31 odst. 5 tohoto zákona neprokáže-li volič svou totožnost a státní občanství České republiky, nebude mu hlasování umožněno. Z těchto ustanovení je tedy zřejmé, že kdyby navrhovatel neprokázal svou totožnost a státní občanství České republiky platným občanským průkazem nebo cestovním pasem České republiky a kdyby mu z tohoto důvodu nebylo umožněno hlasování, nejednalo by se tu o porušování, nýbrž o naplňování příslušných ustanovení zákona o volbách do zastupitelstev krajů. Že „mu stát již 13 let odmítá vydat občanský průkaz“, pak není řešitelné v rámci soudnictví ve věcech volebních podle soudního řádu správního. Po zhodnocení všech návrhových bodů je třeba přikročit k posouzení jejich relevance pro soudní přezkum zákonnosti předmětných voleb do Zastupitelstva Karlovarského kraje. Při zkoumání důvodnosti volebních stížností se standardně postupuje ve třech krocích. Tento „algoritmus posuzování volebních stížností“ zformuloval Nejvyšší správní soud poprvé v případě řízení o stížnostech na neplatnost volby kandidáta ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004 (viz usnesení ze dne 2. 7. 2004, čj. Vol 6/2004-12, publikované pod č. 354/2004 Sb. NSS), lze však říci, že se jedná o univerzální postup používaný a použitelný v rámci soudního přezkumu výsledků všech typů voleb. Jeho podstata spočívá v tom, že si soud postupně položí tři otázky a teprve pokud odpověď na ně všechny bude kladná, stížnosti vyhoví a rozhodne o neplatnosti voleb. Tyto tři podmínky vyhovění volební stížnosti představují a) protizákonnost, tzn. porušení některých ustanovení zákona o volbách do zastupitelstev krajů či jiných relevantních právních předpisů, b) existence přímého vztahu mezi touto protizákonností a výsledkem voleb a c) zásadní intenzita této protizákonnosti, která ve svých důsledcích musí přinejmenším výrazně zpochybňovat volební výsledek. Jinak řečeno, tato intenzita musí v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně domnívat, že pokud by k protizákonnému jednání nedošlo, dopadly by volby zřejmě odlišně. Zjednodušeně řečeno, uvedená intenzita musí způsobovat „zatemnění“ volebních výsledků, tzn. jejich zásadní zpochybnění. Jak vyplývá z výše provedeného posouzení bodů uplatněných v nyní přezkoumávaném návrhu, žádný z nich nevede k závěru, že by u předmětných voleb do Zastupitelstva Karlovarského kraje došlo k porušení zákona o volbách do zastupitelstev krajů nebo jiného zákona, který by byl relevantní pro platnost těchto voleb. Pět z těchto bodů je příliš obecných a nevztahují se ve skutečnosti k uvedeným konkrétním volbám, šestý bod je sice částečně konkrétní, ale nedůvodný a sedmý bod, ač konkrétní, líčí skutečnosti, které nemohou být zvažovány v rámci soudního přezkumu zákonnosti předmětných voleb do Zastupitelstva Karlovarského kraje. Z těchto důvodů není naplněn ani první předpoklad výše zmíněného třístupňového algoritmu, tedy protizákonnost. Posuzovaný návrh je tudíž nedůvodný. Vzhledem k uvedenému soud podle § 90 odst. 3 věty prvé za použití § 78 odst. 7 s. ř. s. per analogiam návrh navrhovatele J.T. na neplatnost voleb do Zastupitelstva Karlovarského kraje konaných ve dnech 7. a 8. října 2016 zamítl. Žádný z účastníků řízení nemá podle § 93 odst. 4 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení. Soud poučil účastníky řízení, že mohou namítnout podjatost soudce. Navrhovatel převzal zásilku s uvedeným poučením dne 26. 10. 2016. V podání datovaném a došlém soudu dne 1. 11. 2016 navrhovatel vznesl námitku podjatosti vůči všem soudcům uvedeným v poučení. Vznesená námitka byla předložena k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu. Usnesením ze dne 8. 11. 2016, čj. Nao 278/2016-24, Nejvyšší správní soud rozhodl, že soudci správního úseku Krajského soudu v Plzni JUDr. Petr Kuchynka, JUDr. Václav Roučka a Mgr. Jaroslav Škopek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 30A 184/2016. V návaznosti na podání ze dne 1. 11. 2016 zaslal navrhovatel soudu „doplnění námitky podjatosti“. V něm uvedl, že existuje důvodné podezření, že někteří ze jmenovaných soudců jsou sympatizanti různých politických stran, které byly zvoleny do krajského zastupitelstva, a proto je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. „Doplnění námitky podjatosti“ bylo soudu doručeno dne 7. 11. 2016 v 23:21:22 hod. v elektronické formě bez uznávaného elektronického podpisu a bylo potvrzeno písemným podáním shodného obsahu došlým soudu dne 9. 11. 2016 v 8:02 hod. Ač byl poučen, že námitku podjatosti musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl (§ 8 odst. 5 věta druhá s. ř. s.), navrhovatel ji doplnil až po uplynutí této týdenní lhůty, počítané od doručení poučení o možnosti vznést námitku podjatosti. Jelikož k později uplatněným námitkám se nepřihlíží (§ 8 odst. 5 věta třetí s. ř. s.), zdejší soud „doplnění námitky podjatosti“ Nejvyššímu správnímu soudu už nepředkládal.

Poučení