30 A 221/2015 - 75

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobkyně: H.Č., zastoupené JUDr. Ivanou Čadkovou, advokátkou, se sídlem Modřínová 2436/2, 326 00 Plzeň, proti žalovanému: Úřad městského obvodu Plzeň 1, Alej Svobody 60, 323 18 Plzeň, za účasti osoby na řízení zúčastněné: Pavel Havránek, bytem Husova 36, Plzeň, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Žaloba Žalobkyně se žalobou domáhala ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu a tvrdila, že jako výlučný vlastník parcely č. 2413/1 a stavební parcely s chatou č. 2413/2 v k. ú. Bolevec je účastníkem řízení o umístění a povolení stavebních úprav a přístavby chaty ev. č. 709 na sousedním pozemku č. parc. 2412/1 a st. 2412/2 v k. ú. Bolevec ve vlastnictví stavebníka P.H. V tomto řízení vedeném Úřadem městského obvodu Plzeň 1 bylo dne 15.7.2015 vydáno rozhodnutí o umístění a povolení předmětné stavby. Toto rozhodnutí bylo týmž správním orgánem zrušeno v důsledku tvrzení žalobkyně, že stávající stavba chaty č. e. 709 je v rozporu s povolením této stavby a je z části stavbou nepovolenou. V průběhu dalšího řízení před stavebním úřadem na základě žádosti stavebníka P.H., stavební úřad dne 2.11.2015 vydal písemnost čj. ÚMO1/22578/15, jíž ověřil zjednodušenou dokumentaci stavby rekreačního objektu ev. č. 709 v Plzni – Bolevec na pozemku č. parc. 2412/2 v k. ú. Bolevec potvrdil existenci a účel užívání této stavby. Žalobkyně tvrdila, že vydaná listina o ověření zjednodušené dokumentace předmětné stavby (pasport stavby) sice není správním rozhodnutím, ale je zásahem, který přímo dopadá na postavení žalobkyně ve hmotněprávních i procesních vztazích. Žalobkyně přitom v rámci správního postupu nebyla oslovena jako účastnice či osoba, mající zájem na výsledku tohoto zjištění. O udělení ověření a potvrzení se dozvěděla až v rámci pokračujícího správního řízení. Žalobkyně dále namítala nezákonný postup v tom směru, že předmětem vydaného osvědčení (pasportu stavby) je stavba, která měla být předmětem řízení o odstranění nepovolené stavby event. předmětem řízení o dodatečném povolení této stavby. V době, kdy vyšlo najevo, že část předmětné stavby je nepovolená, měl stavební úřad zahájit řízení o jejím odstranění a nikoliv vydávat potvrzení o existenci stavby a účelu jejího užívání. Žalobkyně tím byla zkrácena na svých právech, neboť nemohla uplatnit svá práva v příslušném stavebním řízení o odstranění stavby či v řízení o dodatečném povolení. Žalobkyně tvrdila, že při ověření pasportu a potvrzení existence stavby a účelu jejího užívání, bylo předmětné osvědčení vydáno v rozporu s právními předpisy a žalobkyně byla přímo zkrácena na svých právech vlastníka sousední nemovitosti. Rozpor s právními předpisy žalobkyně spatřovala v tom, že stavební úřad posuzoval věc již jednou rozhodnutou, a to dodatečné povolení stavby chaty na pozemku č. parc. 2412/2, že předmětné osvědčení se dostalo do rozporu s obsahem dodatečného povolení stavby z 28.1.1960, že osvědčení je v rozporu s dalšími skutečnostmi rozhodnými pro posouzení věci a že osvědčení je v rozporu se skutkovým stavem, který byl v době vydání dodatečného povolení. Stavební úřad přitom nepostupoval správně, když zjevně nepovolenou změnu stavby neprojednal v řízení o odstranění stavby a navíc v řízení byl nadbytečně posuzován i účel užívání stavby. Podle žalobkyně, osvědčení nemělo být vůbec vydáno, a pokud stavební úřad měl konat, pak měl provést řízení o odstranění nepovolené změny stavby, minimálně její přístavby, provedené poté, co stavba byla v roce 1960 dodatečně povolena. Žalobkyně navrhla proto vydání rozsudku, který by deklaroval, že vydání ověření zjednodušené dokumentace a potvrzení o existenci stavby a účelu užívání stavby ev. č. 709 v Plzni – Bolevec sp. zn. UMO/093444/15/ReSc, čj. UMO1/22578/15 ze dne 2.11.2015, je nezákonné a požádala, aby soud jí přiznal náhradu nákladů řízení. II. Vyjádření žalovaného Žalovaný ve vyjádření k žalobě uváděl, že žalobkyně napadá vydání ověření zjednodušené dokumentace a potvrzení o existenci stavby a účelu užívání stavby ev. č. 709 v Plzni – Bolevec, které bylo vydáno podle § 125 stavebního zákona. K problematice postupu stavebního úřadu podle § 125 stavebního zákona pak uváděl, že podle tohoto ustanovení se postupuje u staveb, pro které se nedochovaly doklady, z nichž by bylo patrné, jak byly povoleny a dále jejich dokumentace, podle níž by bylo možno zjistit účel, pro který byla stavba povolena. V takovém řízení se nevede řízení o odstranění stavby ve smyslu § 129 stavebního zákona, ale vydává se tzv. pasport stavby. Žalovaný konstatoval, že hranice, kdy postupovat v konkrétním případě podle § 129 stavebního zákona a vést řízení o odstranění stavby a kdy postupovat podle § 125 téhož zákona a vydávat pasport stavby, je mnohdy nezřetelná a musí se posuzovat v každém konkrétním případě samostatně. Na jedné straně existuje riziko, že stavební úřad neoprávněně zlegalizuje tzv. „černou stavbu“, ale na druhé straně, zejména u starších staveb, existuje poměrně velké riziko toho, že stavební úřad povede vůči vlastníkovi nemovitosti neoprávněnou represi, kterou je nepochybně nařízení odstranění stavby, případné řízení o uložení pokuty. I když stavební úřad nemůže zpochybnit, že i u starších staveb může se někdy jednat o tzv. „černou stavbu“, v případě těchto historických staveb by k řízení o odstranění stavby mělo být přistoupeno pouze za situace, kdy je beze vší pochybnosti prokázáno, že se jedná o tzv. „černou stavbu“. Stavební úřad také v souladu se základními zásadami správního řízení je povinen s plynoucím časem chránit práva nabytá v dobré víře. Žalovaný zdůraznil, že pouhé nedochování stavební dokumentace nelze klást pouze k tíži vlastníka stavby. Stavební úřad přitom v průběhu jedno roku ověřuje přibližně 10 pasportů staveb a jedná se tak o zcela běžný způsob, kterým se řeší případy, kdy se doklady bohužel nedochovaly, nebo případy, kdy nelze jednoznačně prokázat, že se doklady nedochovaly. Naprosto stejným postupem bylo přitom postupováno i v případě samotné žalobkyně ve vztahu k její stavbě, která byla realizována na přelomu 70 a 80 let minulého století a její původní dokumentace se rovněž ve stavebním archivu nedochovala. I pro stavbu žalobkyně tak stavební úřad vydal v roce 2006 tzv. pasport stavby, to k žádosti žalobkyně, která tehdy doslovně uvedla: „V roce 2005 jsem zdědila stavbu chaty na uvedeném pozemku. Doklady, které jsem nalezla, jsou nekompletní a nelze z nich dovodit soulad se stavebním zákonem. Tento stav bych chtěla vyřešit a uvést do souladu s platnou legislativou.“ Stavební úřad proto žádost žalobkyně tehdy posoudil a dospěl ke stejnému názoru, jako v žalovaném případě a přistoupil k ověření předložené dokumentace a dne 26.11.2006 vydal Potvrzení o existenci stavby čj. VS/1590/06/ReSc. Tyto skutečnosti žalovaný uváděl na ilustraci toho, že v obdobných věcech postupuje shodně v souladu se základními zásadami správního řádu. Ve vztahu k projednávanému případu stavební úřad uváděl, že pečlivě zvažoval, zda má vést řízení o odstranění stavby se všemi jeho důsledky, či postupovat podle § 125 stavebního zákona. Přitom vzal v úvahu, že se jedná o stavbu, případně změnu stavby, realizovanou přibližně před 50 lety, kdy podle vyjádření žalobkyně i majitele předmětné chaty byla změna předmětné stavby realizována zřejmě v 60 letech 20. století. Po celou dobu existence této stavby nikdo protiprávní stav nenamítal. Údajný protiprávní stav byl namítán až v současnosti v případě vyhroceného sousedského sporu, kdy jedna z jeho stran zjistila skutečnost, že ve stavebním archivu se ve vztahu k předmětné nemovitosti nachází pouze dodatečné povolení stavby z roku 1960. Stavební úřad vycházel ze skutečnosti, že dokumentace a doklady ve stavebním archivu prostě nemusí a dosti často nejsou úplné a kompletní a že ke ztrátě dokladů a dokumentací k jednotlivým stavbám v souvislosti s převodem nemovitostí v praxi bohužel dochází. Historicky ne všechny dokumentace byly do stavebního archivu postupovány. Stavební úřad tak v daném případě zvažoval, zda zahájit řízení o odstranění stavby nebo postupovat podle § 125 stavebního zákona a zvolil řešení, které presumuje ochranu práv nabytých v dobré míře ve víceméně již historickém stavu v území. Stavební úřad se rozhodl stejně jako u žalobkyně přistoupit k postupu podle § 125 stavebního zákona, nepřiklonil se k zahájení řízení o odstranění stavby v situaci, kdy neměl beze vší pochybnosti jistotu, zda jde o nelegální stavbu. Situace byla těžší i z toho důvodu, že již nebylo možné ani vyslechnout jiné svědky, kteří by mohli původní stav osvětlit. Stavební úřad tak přistoupil k posouzení stavby, jejího technického stavu a vlivu na veřejný zájem a vzal v úvahu i skutečnost, že po celou dobu existence stavby, tj. po dobu více jak 50 let, neměla stavba prokazatelně negativní vliv na veřejný zájem ani na okolí a okolní nemovitosti a následně ověřil zpracovanou, zjednodušenou dokumentaci v souladu s § 125 stavebního zákona. Stavební úřad dále uváděl, že akceptuje, že není možné ověřením pasportu legalizovat stavbu, která je prokazatelně nepovolená a to ani v případě, že uteklo 50 let, avšak taková situace podle přesvědčení stavebního úřadu v tomto případě nenastala. Přitom podle stavebního úřadu zůstává otázkou, zdali předmětný pasport či rozhodnutí o dodatečném povolení mohly skutečně zasáhnout do práv žalobkyně, když se jedná o historický stav v území, který zde existuje přibližně 50 let, neboť předmětná chata zde stála v dnešní podobě ještě dříve, nežli byl vůbec sousední objekt žalobkyně vybudován. K jednotlivým žalobním bodů žalovaný uváděl, že postup podle § 125 stavebního zákona není správním řízením, jde o dokládání stávajícího stavu, a proto žalobkyně nemohla být účastníkem řízení. Žalobkyně je však účastníkem dosud probíhajícího řízení, ve kterém je předmětný pasport stavby podkladem pro další rozhodnutí. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně na svých právech nemohla být nijak zkrácena. Svoji chatu zdědila v podobě, v jaké je v současné době, když předmětná chata, kterou žalobkyně považuje za černou stavbu, se v území nachází přes 50 let, existovala v současné podobě ještě před tím, než byla chata žalobkyně vybudována. Pokud žalobkyně tvrdí, že stavební úřad měl vést řízení o odstranění stavby, pak ani v tom případě by takový postup neměl vliv na konečný výsledek, neboť žalovanému nejsou známy žádné okolnosti, které by mohly bránit dodatečnému povolení předmětné stavby. K tvrzení žalobkyně, že předmětná sousední stavba měla být posuzována podle § 129 stavebního zákona a že se jedná o stavbu nepovolenou, čímž žalobkyně byla zkrácena na svých právech, neboť objekt stavby je umístěn 0,5 m od její hranice, žalovaný uváděl, že obdobný případ byl řešen i ve vztahu k žalobkyni, v jejímž případě bylo rovněž přistoupeno k ověření pasportu její stavby. V případě žalobkyně stavební úřad usoudil, že doklady od stavby se nedochovaly a rovněž k odstranění stavby nepřistoupil. Žalovaný uvedl, že nezpochybňuje existenci a ani obsah dodatečného rozhodnutí o přípustnosti stavby, která byla realizována v roce 1944. Předmětem sporu tak není ani zpochybňování skutečností uvedených v dodatečném povolení stavby ze dne 28.1.1960, čj. Výst 328/2-2058/59, které stavební úřad měl při vydávání pasportu k dispozici. Pasport stavby byl vydáván právě proto, že stavba neodpovídá dokladům v archivu a není jistota, že se jedná o nepovolenou stavbu. K tvrzení žalobkyně, že žalovaný nepostupoval při vydání ověření zjednodušené dokumentace v souladu s právními předpisy, žalovaný k jednotlivým tvrzením uváděl, že rozhodně neposuzoval věc již jednou rozhodnutou. Kdyby tomu tak bylo, nemohla by žalobkyně tvrdit, že se jedná o stavbu černou, ale jednalo by se o stavbu povolenou dodatečným povolením. Stavební úřad nikdy neargumentoval ani tím, že změny předmětné stavby nejsou tak podstatné, aby se jimi zabýval v řádném řízení, ale vycházel naopak z názoru, že neexistuje jistota, že provedené změny stavby, byly provedeny nelegálně tak, aby mohl s jistotou postupovat podle § 129 stavebního zákona. Žalovaný souhlasil s názorem žalobkyně, že osvědčení je v rozporu s obsahem dodatečného povolení z 28.1.1960. Pokud by bylo v souladu, nemohla by žalobkyně tvrdit, že jde o černou stavbu a nemohlo být ani vedeno řízení podle § 129 stavebního zákona a ani vydáno ověření dokumentace podle § 125 téhož zákona. Žalovaný tvrdil, že jeho postup je plně v souladu se zásadou šetření práv nabytých v dobré víře a se zásadou rozhodování skutkově shodných nebo obdobných případů a rovněž je v souladu se stavebním zákonem. Žalovaný rovněž souhlasil s tvrzením žalobkyně, že osvědčení je v rozporu se skutkovým stavem, který byl v době vydání dodatečného povolení. Je přirozené, že osvědčení z roku 2015 musí být v rozporu s obsahem dodatečného povolení z 28.1.1960, protože v pasportu byl osvědčen stav stavby po přístavbě, oproti původnímu dodatečnému povolení z roku 1960. Žalovaný zdůrazňoval, že jeho postup je v souladu se zákonem, což dostatečně vyjádřil a pokud jde o předmětnou chatu, která byla předmětem vystaveného osvědčení, účel jejího užívání nezpochybňuje ani samotná žalobkyně a žalovaný tento fakt pouze potvrdil a uvedl pro přesnější záznam do katastru nemovitostí. Tímto potvrzením faktického účelu užívání nemohla žádné straně vzniknout újma na právech, neboť se jednalo o potvrzení faktického stavu. Žalovaný navrhl, aby na podkladě této argumentace soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení věci krajským soudem a) Výchozí stav věci Z obsahu správního spisu zjistil soud následující skutečnosti. Žalobkyně je vlastnicí pozemku p. č. 2413/1 a st. 2413/2 se stavbou, P.H. je vlastníkem parc. p. č. 2412/1, st. p. 2412/2 se stavbou pro rodinnou rekreaci č. e. 709 v k. ú. Bolevec. Dne 13.4.2015 k žádosti P.H. bylo zahájeno spojené území a stavební řízení, ve kterém dne 15.7.2015 stavební úřad rozhodl o umístění stavby – přístavby domu č. e. 709 na pozemku st. p. č. 2412/1 a současně bylo rozhodnuto o stavebním povolení na stavbu: „ Přístavba a stavební úpravy rekreačního domu č. e. 709 Plzeň – Bolevec na pozemcích parc. č. 2412/1 a 2412/2 v k. ú. Bolevec.“ Dne 19.8.2015 cestou tzv. autoremedury stavební úřad zrušil toto své vlastní rozhodnutí o umístění stavby a o stavebním povolení, a to k podnětu žalobkyně, která požádala o prominutí zmeškání úkonu k podání vyjádření k předmětné stavbě se vznesenou výhradou, že objekt P.H. e. č. 709 je z části nepovolenou stavbou a je nutno ověřit, zda provedení stavby č. e. 709 odpovídá vydanému stavebnímu povolení. V důsledku této situace žadatel P.H. byl vyzván k doplnění žádosti o předložení pasportu stavby e. č. 709 do 60 dnů. Součástí správního spisu je projektová dokumentace o skutečném provedení stavby (pasport stavby) rekreačního objektu na p. č. 2412/1 a 2412/2 v k. ú. Bolevec, zpracovaný projektantem Ing. M.S. v říjnu 2015. Dne 29.10.2015 byl sepsán protokol o ústním jednání ve věci ověření zjednodušené dokumentace a potvrzení o existenci a účelu užívání stavby rekreačního domu č. e. 709 v Plzni – Bolevci na pozemku parc. č. 2412/2 v k. ú. Bolevec, jehož vlastníkem je P.H. Jednání proběhlo za přítomnosti pověřeného pracovníka stavebního úřadu a P.H. Dne 2.11.2015 Úřad městského obvodu Plzeň 1 pod čj. UMO1/22578/15 ověřil zjednodušenou dokumentaci rekreačního objektu č. e. 709 v Plzni – Bolevci, jejímž vlastníkem je P.H. a vydal současně potvrzení o existenci stavby a účelu užívání toto stavby. Dne 22.12.2015 v průběhu pokračujícího spojeného územního a stavebního řízení žalobkyně podala návrh na zrušení vystaveného pasportu stavby rekreačního objektu č. e. 709 v Plzni – Bolevci jakožto osvědčení vydaného podle části čtvrté správního řádu. Dne 27.1.2016 Úřad městského obvodu Plzeň 1 pod čj. UMO1/00187/16 vydal rozhodnutí o umístění stavby – Přístavba rekreačního domu č. e. 709 Plzeň – Bolevec na parc. č. 2412/1 a v k. ú. Bolevec“ a současně vydal stavební povolení na tuto stavbu na pozemku parc. č. 2412/1, 2412/2 v k. ú. Bolevec. Tímto rozhodnutím stavební úřad současně rozhodl o vznesených námitkách, kromě jiného též o námitce, kterým se Helena Černá dovolávala zrušení osvědčení vydaného dle části čtvrté správního řádu, kterým je ověření zjednodušené dokumentace stavby rekreačního objektu č. e. 709 v Plzni – Bolevci. Stavební úřad předložený návrh posoudil jako námitku do předmětného společného řízení, kterou vyhodnotil jako nedůvodnou. Toto rozhodnutí stavebního úřadu napadla odvoláním H.Č. Magistrát města Plzně, jako příslušný odvolací orgán, v této věci vzneseného odvolání dne 2.6.2016 usnesením rozhodl o přerušení odvolacího řízení do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 30 A 221/2015, jehož předmětem je projednávaná žaloba žalobkyně ve věci ochrany proti nezákonnému zásahu v důsledku schválení pasportu stavby e. č. 709 v k. ú. Plzeň – Bolevec. Dne 5.9.2016 Krajský úřad Plzeňského kraje usnesení Magistrátu města Plzně o přerušení odvolacího řízení zrušil a věc vrátil Magistrátu města Plzně k dalšímu řízení, k dokončení odvolacího řízení o odvolání proti rozhodnutí UMO Plzeň 1 ze dne 27.1.2016. Následně dne 13.10.2016 Magistrát města Plzně předložil krajskému soudu pro potřeby vedeného řízení pod sp. zn. 30 A 221/2015 správní spis odvolacího orgánu ve věci odvolání proti rozhodnutí ve společném řízení, které dosud nebylo skončeno, současně se správním spisem správního orgánu I. stupně ve věci společného územního a stavebního řízení. b) Právní posouzení žaloby Krajský soud posuzoval žalobu na ochranu před nezákonným zásahem podle ust. § 82 a násl. s.ř.s., podle kterého každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím a byl zaměřen přímo proti němu, nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Ve smyslu ust. § 85 s.ř.s. žaloba o ochraně před nezákonným zásahem je nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky, to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. Žaloba není důvodná. Žalobkyně spatřovala podstatu nezákonného zásahu správního orgánu v jeho postupu před a v samotném průběhu zpracování zjednodušeného ověření stavby, tzv. pasportu, rekreační stavby č. e. 709 v k. ú. Bolevec. Zajišťování dokumentace skutečného provedení stavby upravuje § 125 stavebního zákona č. 183/2006 Sb. Podle § 125 odst. 1 stavebního zákona vlastník stavby je povinen uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení. V případech, kdy dokumentace stavby nebyla vůbec pořízena, nedochovala se nebo není v náležitém stavu, je vlastník stavby povinen pořídit dokumentaci skutečného provedení stavby. Při změně vlastnictví ke stavbě odevzdá dosavadní vlastník dokumentaci novému vlastníkovi stavby. Nejsou-li zachovány doklady, z nichž by bylo možné zjistit účel, pro který byla stavba povolena, platí, že stavba je určena k účelu, pro který je svým stavebně technickým uspořádáním vybavena. Jestliže vybavení stavby vyhovuje několika účelům, má se za to, že stavba je určena k účelu, ke kterému se užívá bez závad. (§ 125 odst. 2 téhož zákona) Neplní-li vlastník stavby povinnost podle odstavce 1, stavební úřad mu nařídí, aby pořídil dokumentaci skutečného provedení stavby. Pokud není nezbytná úplná dokumentace skutečného provedení stavby, uloží stavební úřad pouze pořízení zjednodušené dokumentace (pasport stavby), pokud ji stavebník nepořídil sám. (§ 125 odst. 3 téhož zákona) Není-li třeba dokumentaci pořízenou podle odstavce 1 nebo 3 doplnit, změnit nebo jinak přepracovat, stavební úřad ji ověří a po jednom ověřeném vyhotovení zašle vlastníkovi stavby a obecnímu úřadu, v jehož správním obvodu se stavba nachází, není-li sám stavebním úřadem, vyjma stavby v působnosti vojenského nebo jiného stavebního úřadu. To platí i pro dokumentaci skutečného provedení stavby předloženou stavebnímu úřadu spolu s oznámením o užívání stavby podle § 120 odst. 1, popřípadě se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu. (§ 125 odst. 4 téhož zákona) Soud se prvotně zabýval otázkou přípustnosti žaloby na ochranu žalobkyně před nezákonným zásahem správního orgánu a vzal v úvahu, že žalobkyně se domáhala pouze určení, že zásah správního orgánu byl nezákonný. Současně soud vzal v úvahu, že žalobkyně se domáhala ochrany před nezákonným zásahem, který se úzce vázal na proces zajištění zjednodušeného ověření stavby - pasportu stavby a pouze v tomto směru se cítila být na svých právech dotčena. Přímé zkrácení na svých právech žalobkyně vázala na postup stavebního úřadu, který nevzal v úvahu, že žalobkyně je osobou dotčenou na řízení a žalobkyně tím před a v průběhu vydání zjednodušeného ověření stavby nebyla o postupu správního orgánu vyrozuměna. Při posuzování důvodnosti tohoto tvrzení žalobkyně, vycházel soud z povahy vypracované dokumentace skutečného provedení stavby, ověřené stavebním úřadem, která svojí povahou je jiným úkonem správního orgánu a pověření zjednodušené dokumentace provedené příslušným stavebním úřadem má povahu osvědčení vydávaného správním orgánem podle části čtvrté § 154 a násl. správního řádu. Ve smyslu § 154 správního řádu v procesu vydání osvědčení se neuplatňuje ust. § 27 a § 28 správního řádu upravující postavení účastníků řízení zahrnující i další dotčené osoby. O záměru a samotném postupu správního orgánu završeným ověřením zjednodušené dokumentace stavby, proto žalobkyně vyrozuměna být neměla a nelze proto dospět k závěru, že by v tomto směru byla přímo dotčena na svých právech. Pořizování pasportu stavby je svázáno s výlučnou povinností vlastníka stavby zajistit dokumentaci jejího skutečného provedení. V projednávaném případě správní orgán postupoval podle § 125 odst. 3 stavebního zákona, a protože v průběhu vedeného spojeného územního a stavebního řízení na základě zjištění, že vlastník stavby č. e. 709 v k. ú. Bolevec nesplnil svoji povinnost uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci odpovídající jejímu skutečnému provedení plynoucí z § 125 odst. 1 stavebního zákona, nařídil vlastníkovi této stavby pořízení zjednodušené dokumentace stavby – pasportu stavby. Právě v tomto směru žalobkyně tvrdila nezákonný zásah správního orgánu, který podle jejího tvrzení neměl vlastníku stavby ukládat povinnost předložit pasport stavby, ale mělo být vedeno řízení o jejím odstranění jako nepovolené stavby, event. řízení o dodatečném povolení této stavby. K tomuto tvrzení soud posuzoval postup správního orgánu, který byl podložen shromážděnými podklady a hodnotil i výsledný úsudek správního orgánu o otázce, zda předmětná stavba je stavbou v minulosti povolenou a pouze do současné doby se nedochovala dokumentace této stavby, či zda se jedná o stavbu nepovolenou, u které namísto provedené pasportizace je nezbytné vést řízení o jejím odstraněné podle § 129 stavebního zákona. Výsledný úsudek správního orgánu soud vyhodnotil jako podložený shromážděnými podklady a závěr z nich učiněný jako logický a podložený ust. § 125 stavebního zákona. Pro ověřování zjednodušené dokumentace stavby, stavební úřad měl k dispozici shromážděné listiny, a to žádost V.H., …, ze dne 28.12.1959, o dodatečné povolení postavení chaty a udělení evidenčního čísla na pozemku 954/2 v Bolevci, žádost V.H. za rozhodnutí o stavbě na pozemku č. 954/2 v Plzni – Bolevci ze dne 30. března 1959, dále dodatečné rozhodnutí o přípustnosti stavby zděné chaty na pozemku č. 954/2 v Plzni – Bílá Hora vydané Odborem výstavby a vodního hospodářství Rady měst NV v Plzni 28. ledna 1960 zn. Výst 328/2-1058/59-NÚ, dále plán pro chatu pro pana H. v Plzni – Bolevci schválený odborem výstavby 28.1.1960, dále žádost V.H. o přidělení evidenčního čísla pro jeho chatu postavenou na pozemku č. 954/2 v Plzni – Bílá Hora povolené Odborem výstavby a vodního hospodářství měst NV v Plzni 28. ledna 1960 a dále dokument o přidělení evidenčního čísla k chatě postavené V.H. na pozemku č. 954/2 v Plzni – Bílá Hora dokládající přidělení evidenčního čísla E 709. Předložené dokumenty doložily, že v průběhu vydání osvědčení o zjednodušené dokumentaci stavby ev. č. 709 v Plzni – Bolevci nebyly k dispozici správnímu orgánu žádné přímé či nepřímé důkazy pro závěr, že předmětná stavba je stavbou nepovolenou a že jsou dány důvody pro zahájení řízení o odstranění stavby podle § 129 stavebního zákona. Jedinou skutečností signalizující nelegálnost zřízení předmětné stavby bylo tvrzení žalobkyně, která stavbu označila za nepovolenou v rozsahu její přístavby, a to v rozsahu zastavěné plochy přesahující plochu uváděnou v povolení této stavby z roku 1960. Soud ve shodě s vyjádřením žalovaného neshledal, že by příslušný stavební úřad při vydávání ověření zjednodušené dokumentace stavby, postupoval v rozporu s právními předpisy a že v důsledku toho by žalobkyně byla přímo zkrácena na jejích právech. Vydáním osvědčení o ověření zjednodušené dokumentace nemohl stavební úřad posuzovat věc již jednou rozhodnutou, neboť vystavení pasportu stavby odstraňuje neúplnost stavební dokumentace a předmětem tohoto úkonu není vydání povolení předmětné stavby. Vydaný pasport stavby se logicky dostává do rozporu s obsahem dodatečného povolení předmětné stavby z 28.1.1960 a právě diskrepance vzniklá vydáním původního dodatečného povolení stavby a její současný reálný stav, byla důvodem pro zajištění zjednodušené dokumentace této stavby. Skutkový stav, ze kterého bylo odvozeno vydání osvědčení, musel být rozdílný, oproti stavu, který zde byl v době vydání dodatečného povolení v roce 1960 a právě tento rozpor podložený neúplnou stavební dokumentací byl důvodem opatření zjednodušené dokumentace stavby. Změna stavby objektu č. e. 709 v Plzni – Bolevci proti obsahu dodatečného povolení této stavby z 28.1.1960, nenese znaky stavby zjevně nepovolené a takto učiněný závěr správního orgánu je podpořen všemi shromážděnými podklady tvořícími obsah správního spisu, a označení stavby jako nepovolené přináší pouze žalobkyně. Stavebnímu úřadu nebyl k dispozici žádný podklad, či podnět signalizující, že předmětná stavba je nepovolená. Jedinou prokázanou skutečností zůstalo, že vlastník předmětné stavby nedisponoval stavební dokumentací této stavby a právě tento nedostatek se stal důvodem pro zahájení procesu vydání osvědčení o ověření zjednodušené dokumentace této stavby. Pokud provedení ověření zjednodušené dokumentace stavební úřad současně potvrdil existenci předmětné stavby a účel jejího užívání, pak pouze deklaroval reálný stav, vytvořil tak podklad pro záznam této skutečnosti do katastru nemovitostí. Souhrnně v rámci těchto tvrzení žalobkyně nemohla být přímo dotčena na svých právech a její tvrzení bylo nedůvodné. Soud vyhodnotil žalobu na ochranu před nezákonným zásahem jako nedůvodnou a postupem podle § 87 odst. 3 s.ř.s. žalobu zamítl. Soud žalobu projednal bez nařízení jednání při splnění podmínek plynoucích z ust. § 51 odst. 1 s.ř.s., kdy účastníci vyjádřili s tímto postupem souhlas. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a určuje, že žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení nemá právo, neboť žalovaný, který v řízení dosáhl procesního úspěchu, náhradu nákladů nežádal. Rozhodnutí o nepřiznání práva na náhradu řízení osobě na řízení zúčastněné pak vychází z ust. § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť této osobě soud neukládal splnění povinnosti, které by náklady řízení přivodilo.

Poučení