30 A 56/2014 - 63
Citované zákony (5)
Rubrum
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: P. P., proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2014, č.j. JMK 42186/2014, takto:
Výrok
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
I. Vymezení věci Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného. Žalovaný změnil rozhodnutí Městského úřadu Hodonín, obecného stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“) ze dne 21. 2. 2014, č. j. MUHOCJ 15838/2014.Hn.DODA. Rozh. v části tak, že: „ I. Následující text ve výrokové části rozhodnutí v posledním odstavci na str. 1, ve znění: Účel užívání této stavby vymezuje Městský úřad Hodonín obecný stavební úřad podle § 34 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 132/1998 S, kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona, se bez náhrady vypouští. II. Následující text ve výrokové části rozhodnutí v prvním odstavci na str. 2, ve znění: Pro užívání stavby Městský úřad Hodonín, obecný stavební úřad stanoví podle § 82 odst. 1 stavebního zákona a § 34 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se provádí některá ustanovení stavebního zákona tyto podmínky, se nahrazuje textem ve znění: Pro užívání stavby Městský úřad Hodonín, obecný stavební úřad stanovuje tyto podmínky.“ Odvolání žalobce bylo přitom zamítnuto a napadené rozhodnutí ve zbývající části bylo potvrzeno. II. Obsah žaloby Žalobce namítal, že celková situace střechy je jinak, než bylo v původní stavební dokumentaci, se kterou souhlasil. Dne 1. 8. 2012 podal stížnost na stavbu provedenou v rozporu se stavební dokumentací, čímž se však stavební úřad nezabýval. Již v předcházejícím odvolání uvedl důvody a žalovaný zcela správně jeho odvolání vyhověl. Na důvodech odvolání se nic nezměnilo, neboť ani stavebník M. Ch. nic nezměnil. Stavební úřad neprověřil podklady dodané stavebníkem a rovněž ani neověřil skutečný stav věci. Stavební úřad se tedy zcela nedostatečně vypořádal se všemi skutkovými okolnostmi, které za řízení vyšly najevo. Především neuvedl, že celková situace střechy je jinak, než bylo v původní stavební dokumentaci, kterou se stavební úřad nezabýval. Stavební úřad sice komentuje ČSN 734201 a technické požadavky na stavbu (vyhl. č. 268/2009) tak, že původní komín byl součástí „původní stavební dokumentace“ a je nyní zakončen výše. Vůbec se však nezabývá tím, že střecha je nyní situována jinak a nebere do úvahy povětrnostní situaci a situaci v jeho rodinném domě. Žalobce nadále trvá na uvedení střechy do souladu s původní stavební dokumentací. Do jeho nemovitosti zatékají srážky, a to i v případě, pokud neprší, neboť dochází ke srážení (kondenzaci) vodních par. V nynější situaci sedlové střechy bude neustále docházet k poškozování jeho nemovitosti. Komín na domě stavebníků je zcela nevyhovující a nemůže proto odpovídat žádné technické normě, protože dochází k zadýmování a spadu zplodin na jeho dům a jeho pozemek, neboť nynější střecha přímo navádí zplodiny. Komín není zkolaudován. Za účelem prokázání takového tvrzení bylo stavebnímu úřadu předloženo DVD se zachycením průběhu zadýmovaní nemovitosti a skutečným stavem. Žalobce zdůraznil zdravotní komplikace jeho manželky (bronchiální astma), přičemž dochází k pronikání zplodin do jejich domu. Odvětrávání domu po dobu topného období je pak plně znemožněno. Žalobce rovněž argumentoval nemožností donedávna běžného způsobu užívání jeho nemovitosti. Předchozí majitelé nemovitosti stavebníků netopili pevnými palivy, krb nevyužívali a užívali dům, i když nebyl zkolaudován. III. Vyjádření žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření především uvedl, že dne 9. 8. 2012 na základě stížnosti žalobce a jeho manželky provedl stavební úřad kontrolní prohlídku na místě samém. Bylo ověřeno, že předmětná stavba byla předchozím vlastníkem provedena v rozporu se stavebním povolením ze dne 10. 6. 2004, č. j. SÚ/1540/2004/Še-stPo. Bylo zjištěno, že střecha přístavby byla provedena sedlová s výškou hřebene +5,5 m oproti povolené pultové střeše s výškou v nejvyšším místě +4,5 m. Byla provedena čtyři okna do dvorní části o rozměrech 1500 mm x 1400 mm, oproti povoleným pěti oknům o rozměrech 700 mm x 1500mm. Nebylo provedeno okno do zadní části dvora, zádveří a spíž (místnost č. 9 a 7 ve schválené dokumentaci) a místnost č. 8 (chodba) byla provedena o větším půdorysném rozměru. Půdorysný rozměr přístavby byl zvětšen na 15,43 m x 4,86 m, oproti povolení 15,4 m x 4,5 m. Výška komínového tělesa byla zvýšena na +6,15 m oproti původní výšce + 5,15 m. Stavební úřad zahájil s novými vlastníky z úřední povinnosti řízení dle § 129 odst. 3 stavebního zákona o odstranění stavby postavené v rozporu se stavebním povolením. Vlastníci požádali o dodatečné povolení stavby a řízení o jejím odstranění bylo přerušeno. V řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad zkoumá, zda je možné stavbu dodatečně povolit v rozsahu (tzn. včetně tvaru střechy, komínu), v jakém je již realizována. Správní orgány nemají oprávnění měnit předmět žádosti, případně vyzývat stavebníka, aby projektovou dokumentaci dle požadavku souseda upravoval. Stavební úřad vede řízení na podkladě podané žádosti stavebníka a vyhoví-li požadavkům, je možné stavbu dodatečně povolit. Požadavku žalobce, aby manželé Ch. uvedli stavbu přístavby do souladu s předchozí stavební dokumentací, nelze vyhovět, neboť předmětem řízení o dodatečném povolení stavby byla již realizovaná stavba. Jde-li o námitku zatékání, stavební úřad za účelem zjištění skutečného stavu věci nechal vypracovat odborné posouzení projektantem a klempířem, kteří uvedené závady nezjistili. Dle učiněných zjištění je odvodňovací žlab mezi provedenou přístavbou a stěnou RD žalobce vyhotoven z titanzinkového plechu o šířce 1 m jako jeden celek bez spojů a falců. Na žleb navazuje vodorovný svod podél celé přístavby, který je zakončen svislým svodem na pozemku stavebníků se zaústěním do vnitřních rozvodů kanalizace jejich RD. Dle vyjádření Ing. M. H., autorizovaného inženýra pro pozemní stavby, je provedení žlabu plně dostačujícím klimatickým podmínkám Jižní Moravy, platným normám stanoveným pro klempířské práce a obvyklé praxe ve stavebnictví. Provedení okapového žlebu rovněž posoudil M. F. (klempířské a pokrývačské práce). Dle jeho závěru je úžlabí vyhotoveno v pořádku a jeho provedení skýtá záruku bezpečného odvádění dešťových vod a sněhu ze střechy stavebníků dle platných norem pro provádění klempířských prací. Profesionálním provedením je vyloučeno zatékání či vlhnutí stěny sousedního RD a úžlabí bylo shledáno bez závad. Ke komínu pak stavebník doložil „Revizní zprávu spalinové cesty“ č. 147/2013 ze dne 28. 11. 2013, která byla zpracována odborně způsobilou osobou (Kominictví J. M., číslo osvědčení 057/036-024/2010). Dle revizní zprávy je spalinová cesta schopna odvádět spaliny od připojeného spotřebiče do volného ovzduší a je v souladu s ČSN 734201/2010. Stavebníci rovněž doložili Technickou zprávu z ledna 2014 vypracovanou Ing. M. H., v které je popisován soulad provedení komínu s požadavky ust. § 24 vyhl. č. 268/2009 Sb. Stavební úřad s odkazem na zjištění v obou zprávách konstatoval, že komín je schopen bezpečně a bez závad odvádět spaliny a rozptylovat je do ovzduší tak, aby nad míru přiměřenou poměrům nebylo obtěžováno okolí kouřem a zápachem. K námitce žalobce, týkající se pronikání zplodin do jeho domu, žalovaný uvedl, že stavební úřad obdržel dne 11. 3. 2013 podnět ve věci obtěžování kouřem. Podnět byl postoupen k prošetření Městskému úřadu Hodonín, odboru životního prostředí, který dne 2. 4. 2013 vykonal kontrolní prohlídku na místě samém, a to za účasti stavebníka, žalobce a pracovníka stavebního úřadu. Z průběhu kontrolního šetření byl pořízen protokol, z něhož plyne, že nebylo zjištěno obtěžování kouřem a zápachem ve smyslu zákona o ochraně ovzduší. Žalovanému není známo datum pořízení DVD se zachycením průběhu zadýmování nemovitosti žalobce, a tudíž se k němu nevyjadřoval. Stavebník může předmětnou stavbu užívat až po povolení stavebním úřadem, tj. ode dne 9. 6. 2014. IV. Jednání před soudem Žalobce při jednání zejména zdůraznil, že stavební úpravy byly provedeny v rozporu se stavebním povolením. Dále uvedl, že není pravda, že střecha je zaizolovaná. Rovněž je nesprávná vzdálenost komína od jeho domu. Revizní technik uváděl 10 m, ale to není pravdivý údaj, správně je to cca 5 m. Nesprávně provedená stavba je omezuje v užívání dvora, kde má jeho manželka živnost, neboť dým z komína se valí přes střechu. Navrhoval, aby kolem střechy byla postavena atika, rýna byla svedena na jejich pozemek a komín se zvedne. To zamezí vlhkosti, padání vody na jejich pozemek. Komínové těleso není umístěno ve správném směru a není ve správné výšce. Nebyla zkontrolována skutečná stavba. Žalovaný uvedl obdobné skutečnosti jako ve vyjádření. Soud provedl při jednání dokazování dvěma fotografiemi, které žalobce předložil k prokázání vzdálenosti komína od jeho stavby. V. Posouzení věci krajským soudem Napadené rozhodnutí žalovaného krajský soud přezkoumal v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích uplatněných žalobních bodů, ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (ex offo), a vycházeje ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného správního orgánu, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle ust. § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona platí, že stavební úřad nařídí vlastníku stavby, popřípadě s jeho souhlasem jiné osobě, odstranění stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem, anebo v rozporu s ním. Podle § 129 odst. 2 stavebního zákona platí, že stavbu uvedenou v odstavci 1 písm. b) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že a) není umístěna v rozporu se záměry územního plánování, zejména s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území, b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem. Podle ust. § 129 odst. 3 stavebního zákona u stavby prováděné či provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem, anebo v rozporu s ním, stavební úřad zahájí řízení o jejím odstranění. Pokud půjde o stavbu uvedenou v odstavci 2, stavebník nebo vlastník požádá o její dodatečné povolení a předloží podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti; v tomto řízení postupuje podle §§ 111 až 115. Bude-li stavba dodatečně povolena, řízení o odstranění stavby zastaví. V posuzovaném případě bylo vedeno řízení o dodatečném povolení již realizované stavby. Stavební úřad na základě místního šetření zjistil, že stavba byla provedena v rozporu se stavebním povolením ze dne 10. 6. 2004, č. j. SÚ/1540/2004/Še-stPo. Byly zjištěny následující skutečnosti: Střecha přístavby byla provedena sedlová s výškou hřebene + 5,5 m oproti povolené pultové střeše s výškou v nejvyšším místě + 4,5 m. Byla provedena čtyři okna do dvorní části o rozměrech 1500 mm x1400 mm, oproti povoleným pěti oknům o rozměrech 700 mm x 1500 mm. Nebylo provedeno okno do zadní části dvora, zádveří a spíž (místnost č. 9 a 7 ve schválené dokumentaci) a místnost č. 8 (chodba) byla provedena o větším půdorysném rozměru. Půdorysný rozměr přístavby byl zvětšen na 15,43 m x 4,86 m, oproti povolení 15,4 m x 4,5 m. Výška komínového tělesa byla zvýšena na + 6,15 m oproti původní výšce + 5,15 m. Soud k věci předně uvádí, že předmětem řízení tedy bylo posouzení již realizované stavby. V takovém případě se stavební úřad zabývá splněním jednotlivých podmínek dle § 129 odst. 3 stavebního zákona. Po stavebním úřadu nelze v takovém řízení požadovat, aby na základě žádosti žalobce jako vlastníka sousední nemovitosti rozhodl o nutnosti provedení změny stavby dle jeho požadavků. Dodatečné povolení stavby rovněž není vázáno na souhlas vlastníka sousední nemovitosti, ale právě na splnění podmínek § 129 odst. 3 stavebního zákona. Žalobce namítal, že v důsledku jiného provedení střechy dochází k zatékání do jeho nemovitosti, a to i v době, kdy neprší, neboť dochází ke srážení vodních par. K tomu soud uvádí, že součástí správního spisu je Technická zpráva k přístavbě dvorní části k RD č.p. X ze dne 16. 11. 2013, vypracovaná Ing. M. H., autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby. V popisu změn pod bodem 3 je uvedeno: „Okapní žlab při styku štítu sousedního RD a sedlové střechy je zhotoven ze svitku pozinkovaného plechu o šířce 1 m. Tento žlab je jeden celek bez spojů a falců. Na zdi sousedního RD jeho zahnutí dosahuje do výš 300 mm a délka šikmé plochy i se žlábkem pro odvod vody je 700 mm, což při celkové délce 5000 mm plně dostačuje klimatickým podmínkám Jižní Moravy, platným normám stanoveným pro klempířské výrobky a obvyklé praxe ve stavebnictví.“ Součástí správního spisu je i posouzení provedení okapového žlebu manželů Ch. na domu č.p. X s domem žalobce, vypracované M. F., klempíř-pokrývač, dne 28. 3. 2013. Je zde uvedeno: „Po důkladné kontrole okapového úžlabí, které je zhotovené z jednoho celku, materiálu titanzinek, slitina plechu ze tří hlavních prvků-zinku, titanu a mědi, která si přirozenou cestou vytváří ochranu před povětrnostními vlivy formou patinace povrchu, tj. patiny a tím vytváří dokonalou ochranu oproti jiným méně kvalitním materiálům, jakožto např. pozinkovaný plech. Úžlabí je vyhotoveno v pořádku a jeho provedení skýtá záruku bezpečného odvádění dešťových vod ze sněhu ze střechy stavebníků dle platných norem pro provádění klempířských prací. Profesionálním provedením je vyloučeno zatékání či vlhnutí stěny sousedního rodinného domu a úžlabí bylo shledáno bez závad.“ Žalobce nepředložil žádné odborné vyjádření, které by výše uvedené závěry zpochybňovalo či vyvracelo. Za takto zjištěného skutkového stavu nelze dospět k závěru, že způsob odvádění dešťových vod ze střechy přístavby, nebyl proveden řádně a v souladu s obecnými technickými požadavky na výstavbu. Další námitka směřovala proti způsobu provedení komína a jeho nesprávné funkci. Požadavky na stavbu komína jsou vymezeny v ust. § 24 vyhl. č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na výstavbu. Dle § 24 odst. 1 vyhlášky komíny a kouřovody musí být navrženy a provedeny tak, aby za všech provozních podmínek připojených spotřebičů paliv byl zajištěn bezpečný odvod a rozptyl spalin do volného ovzduší, aby nenastalo jejich hromadění, nebyly překročeny emisní limity stanovené jiným právním předpisem18) vztažené k předmětnému zdroji znečištění i k okolní zástavbě a nedošlo k ohrožení bezpečnosti a zdraví osob nebo zvířat. Bezpečnost spalinové cesty instalovaného spotřebiče musí být potvrzena revizní zprávou obsahující údaje o výsledku její kontroly vymezené normovými hodnotami. Dle odstavce 2 spaliny spotřebičů paliv se odvádí nad střechu budovy. Vyústění odvodu spalin venkovní stěnou do volného ovzduší lze použít jen v technicky odůvodněných případech při stavebních úpravách budov nebo u průmyslových staveb, při dodržení normových hodnot a emisních limitů podle odstavce 1. Dle odstavce 3 materiály komínů, kouřovodů, komínových vložek a jejich izolací musí odpovídat normovým hodnotám. Komíny musí být opatřeny identifikačními štítky odpovídajícími normovým hodnotám. Dle odstavce 4 výška komína nad střechou budovy i ve vztahu k nejbližšímu okolí je dána normovými hodnotami. Dle odstavce 5 nejmenší dovolený rozměr světlého průřezu průduchu podtlakového a přetlakového komína je dán normovými hodnotami. Dle odstavce 6 na spalinové cestě musí být kontrolní, popřípadě vybírací, vymetací nebo čisticí otvory pro kontrolu a čištění komínů a kouřovodů. Umístění otvorů, jejich počet a provedení jsou dány normovými hodnotami. Dle odstavce 7 ke komínům, které se kontrolují a čistí ústím průduchu komína, musí být zabezpečen trvalý přístup budovou, otvorem ve střeše, komínovou lávkou, popřípadě vnější přístupovou cestou, střešními stupni. Požadavky na přístupové cesty a komínové lávky jsou dány normovými hodnotami. Dle odstavce 8 požadavky na volně stojící průmyslové komíny jsou stanoveny normovými hodnotami. Ve výše uvedené technické zprávě je přitom výslovně uvedeno, že komín v šikmé střeše splňuje jednotlivé podmínky § 24 odst. 1 až 8 vyhlášky. Přitom je buď stručně uvedeno, z jakých důvodů (odst. 2, 4, 7 a 8) splňuje či vyhovuje, případně odkazuje na revizní zprávu komína (odst.1, 3, 5, 6 a 7). Součástí správního spisu je i revizní zpráva spalinové cesty, vypracovaná J. M., odborně způsobilou osobou kominictví dne 12. 8. 2013, č. 147/2013, z níž plyne, že spalinová cesta je schopna odvádět spaliny od připojeného spotřebiče do volného ovzduší. V příloze k této revizní zprávě ze dne 28. 11. 2013 je pak v části E (popis komína) uvedeno: „…DODATEK: vústění komínového tělesa a vzdálenost vůči sousední budově odpovídá ČSN 73 4201/2010, vzdálenost je cca 10 m – viz foto….“ Soud při jednání provedl dokazování fotografiemi předloženými žalobcem. Z nich je zřejmé, že vzdálenost mezi komínem a sousední budovou žalobce je cca 4,95 m. Soud se dále zabýval tím, zda by tato nesprávně uvedená vzdálenost v revizní zprávě mohla mít vliv na posouzení provedení a z toho plynoucí správnosti funkce komína. Soud k věci uvádí, že Komíny a kouřovody - Navrhování, provádění a připojování spotřebních paliv je upraveno normou ČSN 73 4201 z října 2010. V čl. 6.7.1. je upraveno vyústění komínů a vzdálenost od sousedních objektů. Dle čl. 6.7.1.1. komíny se vyúsťují tak vysoko, aby za všech provozních podmínek připojených spotřebičů paliv byl zajištěn bezpečný odvod a rozptyl spalin do volného ovzduší. Při provozu komínů má být vyloučen rušivý vliv okolních objektů na funkci komína. Nejmenší dovolené výšky komínů nad střechou budovy, od střešních oken a od nástaveb nad plochou střechou stanoví 6.7.1.2. až 6.7.1.6: Vliv sousedních objektů na výšku komína stanoví 6.7.1.
7. Dle 6.7.1.7 vliv sousední budovy nebo jiné přírodní překážky (skála apod.) na ústí komína, podle obrázku 9, se uvažuje pokud: - vodorovná vzdálenost L mezi ústím a budovou je menší než 15 m, - při pohledu od ústí komína na vodorovnou šířku budovy se vytvoří úhel alfa větší než 30, a - při pohledu od ústí komína je převýšení budovy nad vodorovnou rovinou pod úhlem vyšším než 10 (úhel beta). Pokud jsou splněna výše uvedená kritéria, musí se u komínů s přirozeným komínovým tahem připočítat ztráta účinkem větru hodnotou 25 Pa. Z výše citovaných článků normy ČSN 73 4201 je zřejmé, že vzdálenost od sousední budovy má při splnění i dalších podmínek dle čl. 6.7.1.7 vliv na výšku komína. Ve výše zmíněné technické zprávě Ing. M. H. je mj. uvedeno, že komín vyhovuje čl. 6.7.1.1. normy ČSN 734201. Předmětný komín bezpečně odvádí a rozptyluje spaliny do volného ovzduší, neboť je vyústěn 1500 mm nad hřeben, což převyšuje požadavky normy o 850 mm. K čl. 6.7.1.7. normy je uvedeno, že předmětný komín je dostatečně vysoký, viz 6.7.1.1., a tudíž není ovlivňován sousední budovou. Zpětně, tzn., že by komín ovlivňoval jinou stavbu, tento odstavec normy neplatí - komín vyhovuje. Z technické zprávy tedy plyne, že výška komína je dostatečná a ani žalobce nedoložil žádné odborné vyjádření či posouzení, které by závěry uvedené v technické zprávě zpochybňovaly. Rovněž nedoložil žádný relevantní podklad, který by po odborné stránce zpochybnil schopnost spalinové cesty odvádět spaliny od připojeného spotřebiče do volného ovzduší. Ani zde nelze dospět k závěru, že by komín či spalinová cesta nebyly v souladu technickými požadavky na výstavbu. Má-li žalobce za to, že dochází k zadýmení a spadu zplodin na jeho nemovitost v míře nepřiměřené místním poměrům, může se podle § 1013 ve spojení s ust. § 1042 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník domáhat ochrany negatorní žalobou proti takovému narušování jeho vlastnického práva u soudu. Případně se může znovu i obrátit na Městský úřad Hodonín, odbor životního prostředí. Souhlas s užíváním přístavby dle ust. § 82 odst. 1 stavebního zákona, včetně komínového tělesa, byl udělen napadeným rozhodnutím stavebního úřadu. Neporušuji-li vlastník právní předpisy a nezasahuje-li do práv jiného vlastníka v míře nepřiměřené místním poměrům, nelze mu zakázat užívání jeho nemovitostí (topení pevnými palivy, využívání krbu). Dle názoru soudu skutkový stav byl i s ohledem na to, že žalobce ve stavebním řízení nedoložil žádné důkazy zpochybňující např. Technickou zprávu či Revizní zprávu spalinové cesty, zjištěn v dostatečném rozsahu a soud v postupu správních orgánů neshledal pochybení. Soud se v tomto typu řízení nemohl zabývat způsobem užívání nemovitosti stavebníkem, či posuzovat způsob vytápění domu. V žalobě žalobce uváděl, že předložil DVD se zachycením průběhu zadýmování jeho nemovitostí. DVD však ani při jednání nepředložil, a soud z něj proto nemohl vycházet. S ohledem na uvedené skutečnosti krajský soud podanou žalobu zamítl. V. Náklady řízení Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v řízení úspěšný nebyl, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.