30 A 7/2018 - 406

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci navrhovatelů: a) J. D. b) J. D. c) J. D. d) E. D. e) Š. J. f) MUDr. T. K. g) M. K. h) R. L. ch) P. S. i) MUDr. M. Š. j) Ing. J. V. k) D. V. l) Ing. J. V. a m) S. V. všech zastoupených JUDr. Lukášem Slaninou, advokátem vykonávajícím advokacii jako společník společnosti ARROWS advokátní kancelář, s. r. o. se sídlem V Jámě 699/1, Nové Město, Praha 1 proti odpůrci: Obec Nahořany se sídlem Nahořany 76 zastoupené Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem se sídlem Gočárova třída 504, Hradec Králové 2 Shodu s prvopisem potvrzuje I. S. v řízení o spojených návrzích na zrušení opatření obecné povahy - Územního plánu Nahořany schváleného dne 31. 10. 2017 usnesením č. zastupitelstva obce Nahořany č. 1, resp. na zrušení jeho části, takto:

Výrok

I. Návrhy se zamítají.

I. Navrhovatelé jsou povinni společně a nerozdílně nahradit odpůrci náklady řízení ve výši 29 282 Kč k rukám Mgr. Zbyňka Čermáka, advokáta se sídlem Gočárova třída 504, Hradec Králové 2, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Obsah návrhu

1. V úvodu návrhu navrhovatelé konstatovali, že jsou vlastníky, resp. spoluvlastníky, pozemků (p. č. x až x) v k. ú. x (dále jen také „Pozemky navrhovatelů“). Všechny uvedené pozemky byly přímo dotčeny vydáním opatření obecné povahy, konkrétně Územním plánem x schváleným zastupitelstvem obce dne 31. 10. 2017 usnesením č. 1 (dále jen také „ÚP x“), v důsledku čehož byli navrhovatelé zkráceni na svých právech. Proti návrhu územního plánu podali včasné námitky, které ovšem byly zamítnuty.

2. Navrhovatelé uvedli, že všechny jejich dotčené pozemky jsou v území, které je v ÚP x označeno jako lokalita K2/1e, způsob využití NSpzv (plochy smíšené nezastavěného území – přírodní, zemědělské a vodohospodářské). Pozemky navrhovatelů slouží k rodinné rekreaci (pozemek p. č. x slouží jako přístupová cesta). Dle vydaného ÚP x by na dotčených pozemcích bylo zakázáno umisťovat stavby jako chaty, stavby sociálního zázemí, oplocení, zpevněné plochy apod. Přípustné jsou pouze stavby pro vodohospodářské využití, stavby pro nemotorovou dopravu a stavby dopravní a technické infrastruktury. Přitom v návrhu ÚP x pro společné projednání byly dotčené pozemky součástí plochy Z16 s navrženým způsobem využití RI (plochy rekreace – plochy staveb pro rodinnou rekreaci). V okolí této plochy Z 16 pak byla plocha NSpzvr (plochy smíšené nezastavěného území – přírodní, zemědělské, vodohospodářské a rekreační nepobytové).

3. Dne 8. 12. 2015 vydal Krajský úřad Královéhradeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, oddělení zemědělství, pod č. j. 31442/ZP/2015, stanovisko k návrhu územního plánu x. V něm uplatnil podle § 5 odst. 2 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu nesouhlasné stanovisko týkající se lokality Z16 (plocha staveb pro rodinnou rekreaci) v k. ú. x. Toto nesouhlasné stanovisko bylo odůvodněno pouze tím, že „se jedná o vymezení nové zastavitelné lokality, která nenavazuje na zastavěné území, jejím umístěním dochází k narušení souvislého půdního bloku“.

4. Odůvodnění nesouhlasného stanoviska považují navrhovatelé za naprosto nedostatečné a jediný důvod tam vymezený za nelogický a nesouladný s Posouzením vlivu na životní prostředí návrhu územního plánu obce x vypracovaným společností Empla AG, spol. s r.o. Hradec Králové, pod archivním číslem 285/15. Bonita půdy v lokalitě Z16 je totiž kategorie IV. (viz uvedený dokument, str. 47), jedná se tedy o nekvalitní půdu. Z tohoto důvodu proto nelze o narušení souvislého půdního bloku hovořit. Vymezením této nové zastavitelné lokality nemůže dle jejich názoru v žádném případě dojít k narušení souvislého půdního bloku, neboť lokalita Z16 se nachází na samém břehu vodního díla Rozkoš. O žádný souvislý blok zemědělské půdy se tak v daném místě nejedná. Kdyby nebylo možné umístit stavby na břehu vodního díla Rozkoš pro údajné narušení souvislého půdního bloku, pak by nemohlo být přípustné ani rozšíření zastavěného území. Takový absurdní závěr snad autor nesouhlasného stanoviska nezamýšlel. Shodu s prvopisem potvrzuje I. S.

5. V doplnění uvedeného stanoviska ze dne 6. 3. 2017 pak byl tento omyl znovu uveden a doplnění tak rozhodně nelze považovat za dostatečné, neboť pouze za použití více slov sdělilo totéž. Navíc argument, že nezbytnost odnětí zemědělské půdy pro nezemědělské účely nebyla u předmětné plochy prokázána, dle navrhovatelů neobstojí, protože nikdy není odnětí ze ZPF zcela nezbytné, ale jedná se o poměřování důležitosti jednotlivých zájmů – uplatnění principu proporcionality. Pokud by překážkou pro povolení výstavby v lokalitě Z16 mělo být to, že tato lokalita nenavazuje na zastavěné území, pak není nic jednoduššího, než tuto lokalitu zvětšit a protáhnout směrem k části obce x. Varianty, jak tohoto docílit, jsou nejméně dvě: a) jihovýchodně od pozemku p. č. x, tj. přes pozemky p. č. x (vše v k. ú. x), tj. podél zátoky, nebo b) přes pozemky p. č. x, x, x a x (vše v k. ú. x), na nichž se nacházejí pozemky členů Spolku přátel Rozkoše, kteří dle informací navrhovatelů také nejsou spokojeni s určením svých pozemků v územním plánu obce x.

6. Dále dne 12.1.2016 vydal Krajský úřad Královéhradeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, oddělení EIATO, pod č.j. 2202/ZP/2014, souhlasné stanovisko k vyhodnocení vlivů návrhu územního plánu x na životní prostředí za podmínek, že mj. lokalita Z16 má být vyřazena z důvodu ochrany krajinného rázu. Tento požadavek byl mimo jiné odůvodněn tím, že Městský úřad Nové Město nad Metují, odbor životního prostředí, požaduje vyřadit lokalitu Z16. Bližší zdůvodnění absentuje.

7. Ve stanovisku Městského úřadu Nového Města nad Metují, odboru životního prostředí, ze dne 4. 12. 2015, č. j. 9955/2015/OZP/TovJ, pak je uvedeno, že umístění plochy Z16 má být v rozporu s požadavky na ochranu krajinného rázu, navrhovaná lokalita nemá žádnou návaznost na zastavěné území ani zastavitelné plochy, není respektována původní struktura sídla, přírodní hodnoty území a její umístění prý je v rozporu s Preventivním hodnocením krajinného rázu ORP Nové Město nad Metují, zpracovaným Ing. B., CSc. v říjnu 2012. Vlastní vodní plocha (tedy nikoli přilehlé pozemky – ty jsou v úplně nejnižším stupni ochrany) je dle této publikace zařazena do IV. kategorie ochrany krajinného rázu (tj. do druhého nejnižšího stupně ochrany). Pro území vodního díla Rozkoše prý byl stanoven regulativ, že okolí v pásu cca 100 m je považováno za nezastavitelné plochy.

8. Dle navrhovatelů tímto závazným stanoviskem je zasahováno do vlastnických práv soukromých osob, a proto by jakýkoli zásah a jakékoli omezení mělo být pečlivě zdůvodněno a mělo by k němu být přistoupeno pouze ze závažných důvodů a v nezbytné míře. Tento požadavek však nebyl respektován, neboť nebylo zdůvodněno, proč lokalita Z17, která se také nachází v pásmu 100 m od vodního díla Rozkoš, není navrhována k vyřazení, ale Z16 ano. Lokalita Z17 přitom byla nově vytvořena stejně jako lokalita Z16 v místě, kde dosavadní územní plán vymezuje plochu zemědělského půdního fondu, a která také nenavazuje na zastavěné území obce. Pořizovatel v rozhodnutí o námitkách uvádí, že zákaz vymezení zastavitelných ploch bez návaznosti na zastavěné území obce nepřipouští žádnou výjimku, avšak vymezením lokality Z17 tento požadavek porušuje – a současně tím stejným požadavkem odůvodňuje nepřijatelnost vymezení lokality Z16.

9. Publikací B., L. Preventivní hodnocení krajinného rázu území ORP Nové Město nad Metují, 2012, je v Posouzení vlivu na životní prostředí návrhu územního plánu obce x argumentováno jako jedním z důvodů, proč je okolo vodního díla Rozkoš vymezen nezastavitelný pás 100 m. Tato publikace se ovšem na danou lokalitu dívá pouze z jednoho pohledu (ochrana krajiny) a příliš se nevěnuje dalším hlediskům, která jsou při územním plánování také brána v potaz a která je nutno vzájemně porovnávat a jednotlivé zájmy a požadavky vyvažovat. Nelze tedy bez dalšího přejímat její závěry a doporučení. Krom toho je nutno dle navrhovatelů uvést, že uvedená publikace hodnotí vodní dílo Rozkoš jako krajinný celek s málo zachovalým krajinným rázem a uvádí, že „vodní dílo Rozkoš bylo do této skupiny zařazeno jen účelově, protože hodnotu nově vzniklého krajinného rázu jezerní krajiny nelze určit a je diskutabilní“ (str. 34). Na str. 40 uvedené publikace je uvedeno, že území zařazená do IV. kategorie ochrany krajinného rázu i jejich okolí v Shodu s prvopisem potvrzuje I. S. pásu cca 100 m jsou považována za nezastavitelné plochy. Takové omezení však je větší než omezení v území zařazených do II. a III. kategorie ochrany krajinného rázu, neboť v nich lze stavby umísťovat, byť jen za určitých podmínek (např. mimo výhledy a průhledy). Absolutní zákaz výstavby, jak by se mohl z regulativu u IV. kategorie ochrany krajinného rázu zdát, by tak byl nepřiměřený, nesystematický a nelogický. Navrhovatelé tedy mají za to, že nelze tento regulativ chápat zcela doslovně a ad absurdum (navíc s přihlédnutím ke komentáři, který byl k zařazení vodního díla Rozkoš do této kategorie uveden na str. 34). Ostatně že tento regulativ doslovně nechápe ani pořizovatel, je patrné z toho, že do pásma 100 m od vodního díla Rozkoš umístil jiné dvě nové zastavitelné lokality (v ÚP x lokalita Z17 a v ÚP Provodov-Šonov, k. ú. x lokalita Z6ŠE).

10. Navrhovatelé dále upozornili na str. 63 uvedené publikace, kde jsou shrnuta doporučení a opatření pro územní plánování: U MKR IV. kategorie ochrany krajinného rázu je ochrana krajinného rázu zaměřena na přírodní hodnoty a dominanty, individuálně se podle § 12 zákona č. 114/1992 Sb. posuzují pouze zásahy, které by mohly tyto hodnoty negativně ovlivnit. O nezastavitelném pásmu 100 m tedy není ani zmínky, tudíž je patrné, že se opravdu nejedná o nijak zásadní požadavek, ale spíše o nezávazné doporučení. Dotčené pozemky jsou viditelné jen z velmi blízké vzdálenosti. Z „vnitrozemí“ nejsou vidět, neboť jsou za horizontem. Z hladiny vodního díla Rozkoš pak pozemky nejsou vidět díky pásu stromů, který se nachází na pobřeží. Zásah do krajinného rázu tedy je dle názoru navrhovatelů zcela zanedbatelný.

11. V souvislosti s tím navrhovatelé odkázali na dokumentaci vypracovanou státním podnikem Povodí Labe o možností rozvoje řízené rekreace pro veřejnost na vodní ploše a v jejím okolí: Ing. P.l S. – Vodní dílo Rozkoš, Hradec Králové, 2005-2009. Účelem zpracování tohoto dokumentu je možnost jeho promítnutí do územních plánů obcí podél vodní nádrže. Jedná se tedy o územně analytický podklad, který je postaven na roveň např. shora uvedené publikaci L. B. Dokument Ing. S. se zaměřuje pro změnu na rozvoj cestovního ruchu, sportovní a rybářské využití vodního díla Rozkoš. Možnosti rekreace neredukuje, ale naopak rozšiřuje. V lokalitě Z16 navrhuje plochu pro maríny a autocamping.

12. Dále navrhovatelé konstatovali, že při hodnocení vlivů na krajinný ráz nebylo dle názoru žalobce postupováno v souladu s metodikami Ministerstva životního prostředí a Agentury ochrany přírody a krajiny.

13. Pokračovali tím, že lokalita Z16 byla v Posouzení vlivu na životní prostředí návrhu územního plánu obce x (str. 62) ohodnocena svým vlivem na krajinný ráz indexem -2 a vlivem na vodu indexem -1. Vliv na ÚSES byl hodnocen jako 0, stejně jako vliv na ZPF a faunu a floru. Pozitivně pak byl hodnocen vliv na obyvatelstvo (+1).

14. Z jeho obsahu ale nevyplývá, proč by právě a pouze lokalita Z16 měla mít jako jediná negativní vliv na vody. Hodnocení vlivů jednotlivých lokalit na vodu a na krajinný ráz tak působí dle navrhovatelů jako libovůle autora tohoto podkladu.

15. Vhodnou regulací výstavby v lokalitě Z16 (stanovení podmínek, jak mají stavby vypadat, jak má být vyřešeno sociální zázemí apod.) by přitom bylo možné dosáhnout dokonce pozitivního vlivu na krajinný ráz, neboť udržované malebné chatky dobře zapadnou do krajiny a dané prostředí dokonce kultivují. Navrhovatelé také nesouhlasili s odkazem na bod I. odst. 1 písm. f) přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb., že by jediným řešením bylo podmínit rozhodování v území vydáním regulačního plánu.

16. Navrhovatelé dále uvedli, že ohledně pozemků v lokalitě Z16 opakovaně žádali o změnu územního plánu tak, aby v ní mohla vzniknout rekreační oblast. Dokonce nechali vypracovat studii Rekreační lokalita x - Územní a prostorové regulativy, a to společností Stapring, s.r.o. (autorizovaný projektant Ing. M. F., datum 07/2014). Tuto studii předkládali obci x, pořizovateli i Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje. Jedná se tedy o vytrvalé úsilí, nikoli o Shodu s prvopisem potvrzuje I. S. náhlé probuzení se z nečinnosti. Obec x byla (a snad stále je) nakloněna tomu, aby lokalita Z16 byla v územním plánu obce x určena k rodinné rekreaci s možností výstavby chatek, oplocení, zpevněných ploch atd.

17. Navrhovatelé rovněž poukázali, že v sousední obci Provodov-Šonov je v k. ú. x vymezena plocha hromadné rekreace (RH) o výměře 1,32 ha, která zasahuje do údajně chráněného pásma 100 m od břehu vodní nádrže Rozkoš. Vliv této plochy na ÚSES je v Posouzení vlivu na životní prostředí návrhu územního plánu obce x na str. 59 vyhodnocen jako trvalý, nevýznamný a bez kumulace či bez sekundárního vlivu. Rovněž vliv na půdu je u této lokality vyhodnocen jako málo významný. Je tedy dle jejich mínění s podivem, jak tentýž zpracovatel k ÚP x mohl vyhodnotit u lokality Z16 v k. ú. x vliv na vodu jako potencionálně negativní (když evidentně větší zátěž spojená s hromadnou rekreací v k. ú. x nemá znamenat žádný negativní vliv na kvalitu podzemních a povrchových vod, ani odtokové poměry). V tomtéž podkladovém dokumentu týkajícím se územního plánu obce Provodov-Šonov je vyhodnocen vliv plochy hromadné rekreace (RH) na krajinu stupněm 1 (potenciálně negativní vliv plochy na složku ŽP). Ani z jednoho z těchto dokumentů nevyplývá, proč v k. ú. x by měl být vliv plochy Z16 (RI, tj. plochy rekreace – plochy staveb pro rodinnou rekreaci) významně negativní, kdežto v k. ú. x by vliv plochy Z6ŠE (RH, tj. rekreace hromadná) měl být pouze potencionálně negativní.

18. Dle názoru navrhovatelů tak ÚP x není v souladu s cíli a úkoly územního plánování stanovenými v § 18 a § 19 stavebního zákona, neboť zejména v území dotčeném touto námitkou nevytváří předpoklady pro výstavbu a o udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který by uspokojoval potřeby současné generace (viz § 18 odst. 1).

19. Navrhovatelé upozornili, že záměr ochránit přírodu a krajinu zákazem takřka jakýchkoli staveb v lokalitě Z16 i v dalších plochách v pásu 100 m od břehu vodního díla Rozkoš se jim jeví jako nevhodný také z toho důvodu, že kvůli absenci staveb se zázemím pro turisty a rekreanty bude docházet k většímu znečištění, neboť návštěvníci cyklostezky, rybáři a osoby koupající se ve vodní nádrži Rozkoš nebudou mít kam vyhodit odpadky, kde vyměšovat atd., proto se budou zbavovat zátěže, kdekoli to půjde – tedy ve volné přírodě. Výsledem snahy o ochranu životního prostředí tak bude jeho znečištění.

20. Pořizovatel se s jejich námitkami nevypořádal přesvědčivě a s některými vůbec. Zejména to, že pořizovatel přiznal jistou diskutabilnost provedeného hodnocení SEA (a nic víc), považují za porušení práva na spravedlivý proces (§ 4 odst. 4 a § 7 odst. 1 správního řádu). Navrhovatelé napadají libovůli při hodnocení vlivů jednotlivých lokalit na vodu, krajinný ráz a ÚSES a také rozdílný přístup téhož pořizovatele v obcích x a Provodov-Šonov. A to ani neporovnávají přístup jiného pořizovatele v obcích Velká Jesenice a Česká Skalice, kde žádné pásmo 100 m nezastavitelného území okolo vodní nádrže Rozkoš vymezeno není a dokonce se v tomto pásmu nachází silnice I/33, která byla vybudována poměrně nedávno, tudíž nelze tvrdit, že se jedná o historickou zátěž.

21. Nelze souhlasit ani s tvrzením pořizovatele, že stávající urbanistická struktura obce x představuje tradiční návesní okrouhlou ves a že podaná námitka popírá její doposud dochovaný a velmi hodnotný charakter představující významnou kulturní hodnotu. Původní okrouhlý charakter vsi je dávno narušen ve východní a jihovýchodní části obce. O tom, že zachování původního okrouhlého charakteru vůbec není důležité, svědčí i stanovení nových zastavitelných ploch Z4 a Z5 a stanovení nové územní rezervy R3 pro zemědělskou výrobu.

22. Rozhodnutí o námitkách by dle názoru navrhovatelů mělo pracovat s principem proporcionality a vyhodnotit závažnost jednotlivých (často protichůdných) zájmů. To však nečiní, když mj. odkazuje na § 18 odst. 4 stavebního zákona, avšak vůbec nezmiňuje § 18 odst. 1 a 2 stavebního zákona, kde je kladen důraz na rozvoj území. Shodu s prvopisem potvrzuje I. S.

23. Navrhovatelé proto navrhli, aby nadepsaný soud zrušil část územního plánu obce x, a to lokalitu K2/1e, případně celý územní plán obce x, pokud to soud shledá nezbytné, a uložil žalovanému zařadit v Územním plánu x lokalitu K2/1e, zejména pozemky p. č xv k.ú. x, do plochy se způsobem využití RI (plochy rekreace – plochy staveb pro rodinnou rekreaci), případně s jiným způsobem využití, který bude umožňovat výstavbu drobných staveb pro rekreaci, staveb sociálního zázemí, zpevněných ploch a oplocení.

II. Vyjádření odpůrce

24. Odpůrce zvolil strukturu svého vyjádření k návrhům tak, že se vyjadřoval k jednotlivým návrhovým bodům s tím, že v mnoha případech byly tyto návrhové námitky totožné s námitkami, které navrhovatelé vznesli proti návrhu ÚP x, tedy u celé řady návrhových bodů odkázal na odůvodnění rozhodnutí o námitce a učinil pouze doplnění svého pohledu na věc.

25. Úvodem poznamenal, že plocha K2/1e není celá ve vlastnictví či spoluvlastnictví navrhovatelů. Odpůrce proto považuje vznesený požadavek na zrušení celé této plochy za neodůvodněný a dle jeho názoru bez řádné aktivní legitimace navrhovatelů.

26. Následně poukázal na skutečnost, že pozemky navrhovatelů nikdy nebyly územně plánovací dokumentací k rekreaci určeny (myšleno k rekreaci pobytové, nikoliv nepobytové, jako např. volné koupání, rybaření apod.) a v předmětné lokalitě nebylo nikdy možné umisťovat rekreační objekty.

27. Pokud by odpůrce vyhověl námitkám navrhovatelů, postupoval by v rozporu s § 51 stavebního zákona. Současně by pořizovatel nebyl schopen kladně přezkoumat soulad návrhu územního plánu s požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, jak ukládá ustanovení § 53 odst. 4 písm. d) stavebního zákona. V souvislosti s tím odkázal také na § 54 odst. 2 stavebního zákona. Zastupitelstvo obce x tedy nemohlo postupovat jinak, než v souladu s navrhovateli citovaným stanoviskem dotčeného orgánu ochrany zemědělského půdního fondu.

28. Pokud jde o lokalitu Z17, již po nahlédnutí do grafické části ÚP x lze konstatovat, že zastavitelná plocha Z17 přímo navazuje na zastavěné území na její západní, severní i jižní straně. Ve zbytku celého svého obvodu pak navazuje již jen na vodní hladinu vodní nádrže Rozkoš. Tato lokalita navíc navazuje na území sousední obce velká Jesenice Při nahlédnutí do územního plánu Velké Jesenice lze pak konstatovat, že i zde zastavitelná plocha navazuje na své severní straně na zastavěné území stávajícího kempu. Odpůrce dále poukázal na přecházející územně plánovací dokumentaci, která v lokalitě nyní vymezené zastavitelné plochy Z17 rovněž kromě zastavěného území vymezovala zastavitelné plochy. Z uvedeného je dle jeho názoru patrné, že případ zastavitelné plochy Z17 je naprosto odlišný od předmětného území s pozemky ve vlastnictví navrhovatelů, což je rovněž rozváděno v odůvodnění rozhodnutí o námitce navrhovatelů v příslušné části napadeného opatření obecné povahy. Dodal ještě, že předmětné území s pozemky ve vlastnictví navrhovatelů bylo na rozdíl od zastavitelné plochy Z17 v původní územně plánovací dokumentaci vedeno jako regionální biocentrum. Předmětná zastavitelná plocha Z17 a zastavitelná plocha Z6ŠE v územním plánu obce Provodov-Šonov vycházejí z původní urbanistické koncepce obsažené v předchozích územně plánovacích dokumentacích. Není tedy pravdou tvrzení navrhovatelů, že pořizovatel umístil do pásma 100 m od vodního díla Rozkoš dvě nové zastavitelné lokality.

29. Dokument Ing. S., který nechalo vypracovat Povodí Labe, s. p., považuje odpůrce za překonaný a na dnešní dobu příliš technicistní. Doplnil, že na základě písemného podnětu Městského úřadu Nové Město nad Metují, odboru výstavby a regionálního rozvoje, který je pořizovatelem územního plánu x a současně pořizovatelem územně plánovacích podkladů všech sídel, do jejichž území spadá vodní nádrž Rozkoš, vyslovili obce souhlas pořídit pro celé území dotčené vodní nádrží Rozkoš určitý strategický dokument (např. územní studii), který bude území řešit Shodu s prvopisem potvrzuje I. S. komplexně, bude diferencovat využívání samotné vodní hladiny, ale zejména i pobřeží vodní nádrže. Tento dokument by byl následně podkladem pro aktualizaci územně plánovacích dokumentací jednotlivých obcí a sloužil by k nastavení takových podmínek, které by skutečně zajistily trvale udržitelný rozvoj, což je jedním ze základních cílů územního plánování, jak je definuje stavební zákon. Na úrovni stejné pracovní skupiny v minulosti vznikl projekt cyklostezky okolo celé vodní nádrže Rozkoš, na kterou již bylo vydáno pravomocné územní rozhodnutí. Dotčené obce tak chtějí problematiku vodní nádrže Rozkoš a jejího využívání dlouhodobě řešit, nicméně opravdu komplexně a v širších vztazích.

30. Pokud jde o materiál Posouzení vlivu na životní prostředí návrhu územního plánu obce x, odpůrce nad rámec rozhodnutí o námitkách konstatoval, že mu nepřísluší zkoumat a rozporovat závěry tohoto dokumentu, který byl vypracován autorizovanou, tedy odbornou, osobou.

31. Odpůrce dále upozornil, že již v zadání ÚP x bylo stanoveno, že návrh ÚP bude vymezovat zastavitelné plochy výhradně v návaznosti na zastavěné území, proti čemuž navrhovatelé žádné připomínky nevznesli.

32. Odpůrce nesouhlasil s názorem navrhovatelů, že ÚP x není v lokalitě Z16 v souladu s cíli a úkoly územního plánování ve smyslu § 18 odst. 1 stavebního zákona. Udržitelný rozvoj území je nutné zajišťovat v rámci komplexního řešení a při pořizování územního plánu v rámci celého správního území obce, případně v rámci jeho jednotlivých místních částí. V k. ú. x ÚP x vymezuje řadu zastavitelných ploch rozvoj umožňujících.

33. Odpůrce se nemohl ztotožnit s názorem navrhovatelů ohledně odlišného přístupu pořizovatele v obcích x a Provodov-Šonov či přístupu jiného pořizovatele dalších územních plánů obcí okolo vodní nádrže Rozkoš. Každou z obcí je při přípravě jejího územního plánu nutno považovat za svébytnou a s odlišnými navrženými koncepcemi, vycházejícími rovněž z předchozích územně plánovacích dokumentací (viz např. již zmiňovaná lokalita Z6ŠE v územním plánu Provodov-Šonov). Za naprosto bezpředmětnou považuje poznámku navrhovatelů o vybudovaném obchvatu města České Skalice, tedy zmiňovanou silnici I/33. I kdyby v době povolování této stavby již bylo vypracováno preventivní hodnocení krajinného rázu, které o nezastavitelnosti 100 m pásu okolo vodní nádrže Rozkoš hovoří, jistě by se porovnávaly závažnosti jednotlivých veřejných zájmů, které je nutno chránit. Dle názoru odpůrce je pak jednoznačné, že v tomto konkrétním případě by byla potřeba výstavby obchvatu města Česká Skalice vyhodnocena výše než ochrana krajinného rázu.

34. S nesouhlasem odpůrce se setkalo také hodnocení navrhovatelů týkající se navržených zastavitelných ploch. Upozornil, že na jihovýchodě x žádná zastavitelná plocha vymezena není. Odpůrce rovněž nesouhlasí se závěrem navrhovatelů, že vymezení zastavitelných ploch Z4 a Z5 a nevyhovění námitce navrhovatelů představuje libovůli. Odpůrce je přesvědčen, že tyto lokality jsou naprosto odlišné a nelze je srovnávat, což rovněž potvrdila stanoviska dotčených orgánů. Nemůže se proto ztotožnit ani s tvrzením navrhovatelů, že při vyhodnocování námitek nebylo pracováno s principem proporcionality. Odpůrce považuje koncepci obsaženou v Územním plánu x za vyváženou a umožňující dostatečný rozvoj území obce x, včetně k. ú. x.

35. V další části vyjádření odpůrce namítá, že navrhovatelé nepodávají žádný konkrétní argument či důkaz, kterým by prokázali tvrzení, že se cítí být kráceni na svých právech. Neuvádějí, v čem spatřují dopad napadeného opatření obecné povahy do své právní sféry.

36. Za zásadní odpůrce považuje, že v původním územním plánu obce x, ve znění pozdějších změn, byla předmětná lokalita včetně pozemků ve vlastnictví navrhovatelů vedena jako plocha zemědělského půdního fondu. Dle textové části byly pro tuto plochu stanoveny následující podmínky využití: zemědělská rostlinná prvovýroba, stabilizace odtokových poměrů v krajině, ochrana půdního profilu, jako podmíněné funkce pak stabilizace ekosystémů, stavby a zařízení Shodu s prvopisem potvrzuje I. S. pro protierozní ochranu, optimalizaci vodního režimu, revitalizaci krajiny. Toto vše pak při zachování krajinného rázu.

37. Nový ÚP x pak pozemky ve vlastnictví podatelů vymezil jako plochu smíšenou nezastavěného území – přírodní, zemědělskou a vodohospodářskou (NSpzv), pro kterou stanovuje následující podmínky využití: hlavní využití – krajinná zeleň, zemědělské využití, vodohospodářské využití; přípustné využití – dopravní a technická infrastruktura, nemotorová doprava, hospodaření v lesích, obecné užívání lesa, ÚSES; nepřípustné využití – stavby, zařízení a využití území nesouvisející s hlavním, přípustným nebo podmíněně přípustným využitím. ÚP dále v plochách NSpzv vylučuje umísťování staveb a zařízení pro zemědělství a lesnictví a ve všech plochách v nezastavěném území ÚP vylučuje umísťování staveb, zařízení a jiných opatření pro těžbu nerostů a vylučuje trvalé oplocení.

38. Z uvedeného je patrné, že nový ÚP x žádným způsobem negativně nezasáhl do práv podatelů, neboť ve své podstatě v daném území zachovává původní koncepci obsaženou v předchozím územním plánu obce x. Jinými slovy a zjednodušeně lze říci, že navrhovatelé se stali vlastníky rozparcelovaného „pole“ a i po vydání ÚP x jim toto pole zůstává, včetně obdobných možností jeho využití.

39. Za další naprosto zásadní skutečnost odpůrce považuje rozpor mezi v podaném návrhu na zrušení části územního plánu vzneseným požadavkem navrhovatelů na vymezení plochy rekreace v dané lokalitě se schváleným zadáním územního plánu. V kapitole „A.2 Urbanistická koncepce“ schváleného zadání jsou uvedeny tyto požadavky: Návrh ÚP bude zachovávat původní historický obraz každého sídla; zastavitelné plochy bude vymezovat výhradně v návaznosti na zastavěné území. Požadavek na vymezení zastavitelné plochy individuální rekreace, který byl v námitkách navrhovatelů a v nyní podaném návrhu vznesen, těmto požadavkům zadání ÚP jednoznačně neodpovídá. Zadání ÚP, které bylo zastupitelstvem obce x schváleno, nezmiňuje žádnou možnou výjimku z výše uvedeného požadavku. Odpůrce také připomněl, že vlastník pozemku nemá nárok na jeho zahrnutí do určité funkční plochy.

40. V tomto světle se mu jeví jako neoprávněný požadavek navrhovatelů na příslušné zrušení části územního plánu x, jako nepochopitelný potom vznesený požadavek (byť podmíněný tím, zda to soud shledá za nezbytné) na zrušení celého územního plánu x.

41. Odpůrce poukázal rovněž na skutečnost, že pouze jediní dva z navrhovatelů, kteří podali návrh na zrušení části (či dokonce celého) Územního plánu obce x, jsou občany obce x. Všichni ostatní zde pouze koupili účelově rozparcelované pozemky v dané lokalitě, které byly ještě do ledna 2012 uceleným pozemkem orné půdy. Původní majitel totiž v rámci řízení o dělení pozemků tvrdil, že důvodem dělení je jeho snaha přidělit rozdělené pozemky rodinným příslušníkům.

42. Z pohledu odpůrce je za absurdní nutno označit tu skutečnost, že obec x se v průběhu pořizování ÚP x (pracovní schůzky obce, projektanta a pořizovatele) zasazovala o to, aby předmětné pozemky p. č. x v k. ú. x byly vymezeny jako plocha rekreace. Tuto svou snahu rovněž určený zastupitel veřejně deklaroval i na veřejném projednání územního plánu a toto pozitivní naklonění obce k vznesenému požadavku zmiňují i sami navrhovatelé. Nicméně s odkazem na výše uvedené ustanovení § 54 odst. 2 stavebního zákona obec x musela ctít závazná stanoviska dotčených orgánů, stejně tak jako upozornění pořizovatele na příslušná ustanovení stavebního zákona, se kterými by byl návrh plochy rekreace na dotčených pozemcích v rozporu. Zmíněná absurdita se pak projevuje v současné situaci obce, která záměru navrhovatelů nebránila, nicméně vydala Územní plán x v podobě respektování zákonných předpisů a nyní za to čelí návrhu.

43. K té části návrhu, ve které navrhovatelé požadují, aby soud uložil odpůrci zařadit v územním plánu obce x lokalitu K2/1e, zejména pozemky p. č. x v k. ú. x, do plochy se způsobem využití RI (plochy rekreace Shodu s prvopisem potvrzuje I. S. – plochy staveb pro rodinnou rekreaci), případně s jiným způsobem využití, který bude umožňovat výstavbu drobných staveb pro rekreaci, staveb sociálního zázemí, zpevněných ploch a oplocení, odpůrce uvedl, že takto soudu rozhodovat nepřísluší, tím by překročil svou pravomoc, která je mu dána v § 4 odst. 2 písm. c) soudního řádu správního.

44. Závěrem navrhl, aby podaný návrh na zrušení části ÚP x, případně celého územního plánu, byl krajským soudem zamítnut a dále, aby podaný návrh uložit odpůrci povinnost zařadit v Územním plánu obce x lokalitu K2/1e, zejména pozemky p. č. x v k. ú. x, do plochy se způsobem využití RI (plochy rekreace – plochy staveb pro rodinnou rekreaci), případně s jiným způsobem využití, který bude umožňovat výstavbu drobných staveb pro rekreaci, staveb sociálního zázemí, zpevněných ploch a oplocení, byl krajským soudem odmítnut.

III. Jednání soudu

45. Ještě před zahájením jednání nařízeného na den 29. 5. 2018 spojil krajský soud věci ohledně všech návrhů jednotlivých navrhovatelů ke společnému projednání s tím, že věc bude nadále vedena pod sp. zn. 30 A 7/2018. Pro takový postup byly totiž splněny podmínky vymezené v § 39 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “s. ř. s”). Obsah všech návrhů byl totiž ve své podstatě shodný a všechny návrhy směřovaly vůči jednomu a témuž opatření obecné povahy.

46. Při vlastním jednání soudu setrvali účastníci na svých postojích, jejich přednesy v zásadě kopírovaly obsah návrhů a vyjádření odpůrce k nim.

47. Zástupce navrhovatelů upřesnil návrhový petit a to tak, že navrhovatelé navrhují, aby krajský soud zrušil část Územního plánu x, konkrétně ohledně lokality K2/1e, případně celý daný územní plán.

48. Dále označil judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž lze dle jeho názoru dovodit, že i podklady územně plánovací dokumentace vypracované autorizovanou osobou podléhají přezkumu soudu. Zdůraznil, že navrhovatelé nemohou své pozemky užívat tak, jak by chtěli. Připomněl jejich trvalé úsilí o změnu funkčního zařazení pozemků, které vyústilo v to, že původně byla lokalita Z16 v Návrhu ÚP x určena k zástavbě objekty pro rodinnou rekreaci. Navrhovatelům tak vzniklo legitimní očekávání této změny, ze kterého ovšem po vyjádření orgánů státní správy sešlo. Tento stav lze podle nich přirovnat k ušlému zisku.

49. Při jednání dále krajský soud provedl důkazy předloženými přílohami ať už navrhovatelů, tak odpůrce, tak těmi podklady, které si sám obstaral.

IV. Dosavadní průběh řízení před správními soudy

50. Následně krajský soud ve věci rozhodl, a to konkrétně rozsudkem ze dne 31. 5. 2018, č. j. 30 A 7/2018 - 350, kterým zamítl návrhy na zrušení části ÚP x a odpůrci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud postupně vypořádal všechny návrhové body, jak jsou podrobněji popsány výše, a dospěl k závěru, že návrhy na zrušení části ÚP x nejsou důvodné. V podrobnostech na tomto místě krajský soud odkazuje na znění citovaného rozsudku, který je účastníkům řízení znám.

51. K podané kasační stížnosti navrhovatelů Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 30. 1. 2019, č. j. 1 As 224/2018 – 62, zrušil shora citovaný rozsudek krajského soudu a zavázal jej svým právním názorem.

52. V dosavadní právní argumentaci dal Nejvyšší správní soud, až na výjimku, krajskému soudu za pravdu a jeho právní závěry zopakoval (k tomu viz odstavce č. 38, 46, 47 a 48 shora citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu). Na svých původních závěrech (těch potvrzených Nejvyšším správním soudem) tedy krajský soud dále setrvává a níže je opětovně rozepisuje, neboť jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno. Shodu s prvopisem potvrzuje I. S.

53. Ona, již výše zmíněná výjimka, ve které Nejvyšší správní soud shledal pochybení krajského soudu, jeho právní závěry korigoval a zavázal jej co do dalšího postupu svým závazným právním názorem, se týká stanovisek dotčených orgánů, konkrétně stanoviska Krajského úřadu Královehradeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, oddělení zemědělství, ze dne 8. 12. 2015, č. j. 31442/ZP/2015, ve znění jeho doplnění ze dne 6. 3. 2017, č. j. KUKHK- 8278/ZP/2017, vydaného dle § 5 odst. 2 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, a stanoviska Krajského úřadu Královehradeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, oddělení EIATO, ze dne 14. 12. 2015, č. j. 2202/ZP/2014, vydaného dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Konkrétněji potom otázky jejich přezkumu co do obsahu. Nejvyšší správní soud v tomto směru korigoval původní právní názor krajského soudu a uložil mu povinnost se předmětnými stanovisky zabývat, jak je podrobněji a konkrétně rozvedeno níže, v právních a skutkových závěrech krajského soudu.

54. V průběhu dalšího řízení před krajským soudem po vrácení věci bylo vyjasněno procesní nástupnictví po zemřelém navrhovateli P. J., jeho nástupcem se stala navrhovatelka Š. J.

55. Navrhovatelé zaslali soudu ještě vyjádření ze dne 5. 4. 2019, jehož podstata spočívala v zopakování a souhrnu návrhových námitek. Na svém návrhu jinak zůstali. Odpůrce se již k věci nevyjádřil.

V. Posouzení věci krajský soudem

56. Krajskému soudu tak nic nebránilo přezkoumat napadené opatření obecné povahy v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu sedmého s. ř. s. Učinil tak již bez nařízení jednání, neboť s tím účastníci řízení po vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení výslovně souhlasili. Byl přitom dle § 101d odst. 1 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody návrhu. O věci usoudil následovně.

57. Krajský soud úvodem stručně konstatuje, že návrhem byl napaden Územní plán x schválený zastupitelstvem obce dne 31. 10. 2017 usnesením č. 1 (dále také jen „ÚP x“). V dané věci tak není pochyb o tom, že daný území plán, který je dle § 43 odst. 4 stavebního zákona opatřením obecné povahy, byl řádně přijat, oznámen a je účinný, stejně tak jako že návrh byl s ohledem na znění § 101b odst. 1 s. ř. s. podán včas.

58. Dále krajský soud předesílá, že všechny nemovitosti zmiňované v tomto rozsudku se nacházejí v katastrálním území x. Nebude tedy již tuto skutečnost při označování konkrétních nemovitostí pro zjednodušení dále uvádět.

59. Kromě existence opatření obecné povahy, které je možno podrobit soudnímu přezkumu, je bezpochyby naplněna i další podmínka řízení, a to aktivní procesní legitimace navrhovatele k podání návrhu. Podle § 101a s. ř. s. je oprávněn podat návrh ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech vydáním opatření obecné povahy zkrácen. V daném případě je zřejmé, že navrhovatelům přísluší vlastnické právo k pozemkům dotčeným ÚP x. Tvrzená nezákonnost napadeného územního plánu pak směřuje právě k problematice zařazení pozemků navrhovatelů do funkčních ploch. K tomu srovnej například usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2010, č. j. 8 Ao 1/2010-89; všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu citovaná v tomto rozsudku jsou dostupná na www.nssoud.cz).

60. Navrhovatelé napadají předmětný územní plán pro jeho neproporcionalitu (pokud jde o vzájemný střet soukromých a veřejných zájmů v území regulovaném územním plánem) a z toho plynoucí zásah do jejich vlastnického práva, přičemž hlavním důvodem pro napadení předmětného územního plánu v řízení před soudem je nespokojenost navrhovatelů s vymezeným způsobem využití jejich pozemků, jak jsou specifikovány výše, v ÚP x. Shodu s prvopisem potvrzuje I. S.

61. Přes výše uvedený obecný rámec směřování návrhu na zrušení ÚP x, respektive jeho části, navrhovatelé návrhovými body brojí proti způsobu vypořádání jejich námitek, které vznášeli v průběhu pořizování územního plánu. Dále proti obsahu, zejména pokud jde o kvalitu odůvodnění, dvou stanovisek, ze kterých následně pořizovatel ÚP x vycházel, respektive, jejichž závěry v územním plánu zohlednil. Konkrétně jde o stanovisko Krajského úřadu Královehradeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, oddělení zemědělství, ze dne 8. 12. 2015, č. j. 31442/ZP/2015, vydané dle § 5 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně zemědělského půdního fondu“), ve znění jeho doplnění ze dne 6. 3. 2017, č. j. KUKHK- 8278/ZP/2017, a v druhém případě o stanovisko Krajského úřadu Královehradeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, oddělení EIATO, ze dne 12. 1. 2016, č. j. 2202/ZP/2014, vydané dle § 10g zákona č. 100/2001 Sb., zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o posuzování vlivů na životní prostředí“). K jednotlivým návrhovým bodům se krajský soud podrobně vyjadřuje níže.

62. Krajský soud nejprve považuje za nutné zmínit, že proporcionalitou uspořádání vztahů v územním plánu se může zabývat až za předpokladu, že navrhovatel v průběhu jeho pořizování uplatnil námitky nebo připomínky. Uváděné a contrario plyne z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 9 Ao 2/2009, dle kterého: „Námitkou omezení vlastnických a jiných věcných práv spočívající v určení jiného funkčního využití pozemků v novém územním plánu obce se soud může na návrh vlastníka takových pozemků zabývat v řízení podle § 101a a násl. s. ř. s. pouze tehdy, vyslovil-li vlastník dotčených pozemků (navrhovatel) v procesu přijímání a schvalování nového územního plánu obce své námitky nebo připomínky proti novému funkčnímu využití pozemků, a tedy obci umožnil se s těmito výhradami seznámit a reagovat na ně prostřednictvím vypořádání námitek nebo připomínek dle § 53 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006.“ 63. Je nesporné, že navrhovatelé v průběhu procesu pořizování územního plánu námitky vznášeli, konkrétně tak učinili písemně svými podáními ze dne 16. 11. 2016.

64. Uváděná podmínka, respektive pomyslná vstupní brána, pro možnost soudu vstoupit do věcného přezkumu úpravy vztahů v území, jak byly nastaveny v územním plánu, včetně jejich vzájemné proporcionality, je tedy splněna.

65. Krajský soud se nejprve musel vypořádat s kvalitou, pokud jde o formu a obsah, vypořádání námitek uplatněných navrhovatelem v průběhu pořizování územního plánu.

66. Pokud jde o požadavky na kvalitu rozhodnutí o námitkách vznesených v procesu pořizování územního plánu vlastníky pozemků, tyto vymezil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 11. 2007, č. j. 1 Ao 5/2010-169, publik. pod č. 2266/2011 Sb. NSS, tak, že na odůvodnění rozhodnutí o námitkách lze klást stejné požadavky jako v případě typických správních rozhodnutí, tj. musí z něj být seznatelné, z jakého důvodu považuje obec námitky uplatněné oprávněnou osobou za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje skutečnosti předestírané oprávněnou osobou za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené.

67. V této souvislosti nicméně krajský soud neopomíná ani závěr obsažený v nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11, že „Požadavky (…) vůči zastupitelstvu obce, pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami vlastníka pozemku uplatněnými proti územnímu plánu, nesmí být přemrštěné. Takové přehnané požadavky jsou výrazem přepjatého formalismu.“, jakož i Nejvyšším správním soudem zastávaný názor, že míra konkrétnosti odůvodnění rozhodnutí o námitkách je závislá i na velikosti dané obce (viz jeho rozsudek ze dne 26. 2. 2014, č. j. 6 Aos 2/2013-95). Shodu s prvopisem potvrzuje I. S.

68. S námitkami navrhovatelů vznesenými v jejich písemných podáních ze dne 16. 11. 2016, se odpůrce vypořádal v textové části územního plánu II.3 – Návrh rozhodnutí o námitkách – kapitola II.1.o).

69. Z obsahu námitek navrhovatelů lze seznat, že jejich obsah je prakticky totožný jako návrhové body uplatněné v projednávaném návrhu na zrušení ÚP x, respektive jeho části. I v námitkách navrhovatelé brojili zejména proti způsobu využití pozemků (jak bylo nastaveno tehdy v návrhu ÚP x) v jejich vlastnictví, respektive spoluvlastnictví, jak jsou specifikovány výše, a navrhují způsob využití jiný, lépe odpovídající jejich záměru, jak s předmětnými pozemky výhledově naložit. Navrhovatelé rovněž napadali stanovisko Krajského úřadu Královehradeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, oddělení zemědělství, ze dne 8. 12. 2015, č. j. 31442/ZP/2015, vydané dle § 5 odst. 2 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění jeho doplnění ze dne 6. 3. 2017, č. j. KUKHK-8278/ZP/2017, a stanovisko Krajského úřadu Královehradeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, oddělení EIATO, ze dne 12. 1. 2016, č. j. 2202/ZP/2014, vydané dle § 10g zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. V souvislosti s tím (obdobně jako v návrzích na zrušení opatření obecné povahy, resp. jeho části) polemizovali se správností závěrů obsažených ve studiích, které sloužily uvedeným orgánům státní správy k vyhotovení uvedených stanovisek. Konkrétně šlo o materiál nazvaný Preventivní hodnocení krajinného rázu území ORP Nové Město nad Metují, vypracovaný Ing. L. B., CSc. v období srpen až říjen 2012, a o materiál Posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí v platném znění – Návrh Územního plánu x, vypracovaný EMPLA AG, spol. s r. o. a Ing. V. P. v září 2015.

70. Každé z rozhodnutí o námitce toho kterého z navrhovatelů má rozsah přes dvanáct stran, který je proložen i nákresy daného území a jeho leteckým snímkem, obsahově jsou shodná. Krajský soud proto nepovažuje za nutné a ani vhodné, aby opisoval celé toto rozhodnutí, zdůrazní proto ve stručnosti pouze dle jeho názoru stěžejní pasáže.

71. Odpůrce v rozhodnutí o námitkách podrobně popsal předmětné pozemky navrhovatelů včetně rozsahu a tvaru dané lokality. Zdůraznil, že lokalita nenavazuje na zastavěné území obce, střední vzdálenost od něj činí zhruba 380 m, což doložil zmíněným nákresem. Dále popsal urbanistickou strukturu obce a odůvodnil, proč je s ní požadavek navrhovatelů v příkrém rozporu. Stejně jako s požadavkem na ochranu krajiny, nezastavěného území a nezastavitelných ploch. Zmínil rovněž, jak je v ÚP x řešena problematika rozvoje bydlení a rekreace, v souvislosti s tím zdůraznil ustanovení § 43 odst. 3 stavebního zákona. Připomněl také, že v Zadání ÚP x bylo v kapitole A.2 Urbanistická koncepce stanoveno, že Návrh územního plánu bude zachovávat původní historický obraz každého sídla a že zastavitelné plochy budou vymezovány výhradně v návaznosti na zastavěné území.

72. Dále se věnoval problematice stanoviska Krajského úřadu Královehradeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, oddělení zemědělství, ze dne 8. 12. 2015, č. j. 31442/ZP/2015, vydaného dle § 5 odst. 2 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Konstatoval, že si na základě námitek navrhovatelů vyžádal jeho doplnění, které příslušný správní orgán vyhotovil ze dne 6. 3. 2017 pod č. j. KUKHK-8278/ZP/2017. Odpůrce ocitoval v rozhodnutí jeho obsah s tím, že je považuje za plně dostačující a jednoznačně prokazující a odůvodňující převahu veřejného zájmu ochrany zemědělského půdního fondu nad soukromým zájmem navrhovatelů. Uvedl, že pokud by námitce vyhověl, postupoval by v rozporu s § 51 stavebního zákona a nebyl by schopen přezkoumat soulad návrhu územního plánu s požadavky zvláštních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních předpisů, jak ukládá ustanovení § 53 odst. 4 písm. d) téhož zákona. Dále odpůrce odůvodnil, proč není možné realizovat ani jednu z variant navržených odpůrci pro zvětšení lokality a její protažení směrem k obci, aby na sebe zastavěná území navazovala. Shodu s prvopisem potvrzuje I. S.

73. Následně se odpůrce věnoval stanovisku Krajského úřadu Královehradeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, oddělení EIATO, ze dne 12. 1. 2016, č. j. 2202/ZP/2014 (dále také jen „SEA“). Konstatoval významný rozdíl mezi lokalitami Z16 a Z17. Zatímco v případě lokality Z16 by šlo o zcela novou zastavitelnou plochu, lokalita Z17 naopak vychází z dlouhodobé koncepce, kdy se zde již v minulosti začal pořizovat regulační plán a kdy tato plocha navazuje na stávající rekreační areály v sousedním území obce Velká Jesenice, kde obě obce své územní plány koordinují. Odpůrce se také věnoval materiálu Preventivní hodnocení krajinného rázu území ORP Nové Město nad Metují, vypracovaném Ing. L. B., CSc. v období srpen až říjen 2012, konkrétně jeho navrhovateli napadeným pasážím a odůvodnil, proč tento podklad považuje za relevantní a proč s ním ÚP x je v souladu. Zdůvodnil naopak, proč nepovažuje za relevantní navrhovateli zdůrazňovaný dokument Vodní dílo Rozkoš vypracovaný Ing. P. S., který navíc, od předchozího materiálu, nepředstavoval územně analytický podklad pro návrh územního plánu. Upozornil také, že řada námitek, např. že odpůrce postupoval v rozporu s metodikami ústředních orgánů státní správy, zůstala ve zcela obecné rovině, bez bližšího odůvodnění.

74. Krajský soud hodnotí uvedená odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatelů nejenom jako přezkoumatelná, ale po zkušenostech, které nabyl ze své úřední činnosti, jak nadstandardně podrobná. Je z nich zřejmé, jaké skutečnosti odpůrce při zařazení Pozemků navrhovatelů do dané funkční plochy vzal v potaz, jak poměřoval protichůdné zájmy vlastníků nemovitostí v dané lokalitě a proč nakonec zvolil dané řešení. Proti zákonnosti, ale ani proti správnosti, jeho závěrů nemá krajský soud žádných připomínek.

75. Odpůrcem zvolené řešení nepovažuje ve vztahu k navrhovatelům ani za nepřiměřené, ani za diskriminační, řeč nemůže být ani o odpůrcově libovůli (ani o libovůli státních orgánů vyhotovujících předmětná stanoviska či o libovůli autorů územně analytických podkladů, z nichž tato stanoviska vycházela). K tomu ještě v podrobnostech níže.

76. V obecné rovině považuje soud na nutné zdůraznit, že rozhodnutí o přijetí územního plánu a obsah územního plánu je politickou diskrecí konkrétního zastupitelského orgánu územní samosprávy a projevem práva na samosprávu územního celku. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010 – 103). Soudům nepřísluší přezkoumávat, zda byl pro určitý pozemek zvolen nejvhodnější způsob funkčního využití či regulace. Soud pouze zkoumá, zda příslušný orgán postupoval při pořizování územního plánu a v řízení o jeho vydání v souladu se zákonem (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006 – 74). Úlohou soudu je bránit jednotlivce před excesy v územním plánování, nikoliv územní plány dotvářet či věcně regulovat. Při hodnocení zákonnosti územního plánu či jeho změny se proto soud řídí zásadami proporcionality a zdrženlivosti. Ke zrušení územního plánu či jeho změny soud přistoupí pouze tehdy, byl-li zákon porušen v nezanedbatelné míře, tj. v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řízení a vydaného opatření obecné povahy. Soud může podle okolností zrušit i část územního plánu, pokud to umožňuje charakter napadeného aktu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007 – 73).

77. V procesu územního plánování se zvažují zájmy soukromé i veřejné, přičemž výsledkem je rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování právem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. Územní plán je způsobilý značně ovlivnit práva a povinnosti fyzických a právnických osob, zejména pak vlastnická práva k nemovitostem nacházejícím se v území regulovaném územním plánem, neboť dotyční vlastníci mohou své vlastnické právo vykonávat pouze v mezích přípustných podle územního plánu. V tomto smyslu může územní plán představovat omezení ústavně zaručeného práva vlastnit majetek (čl. 11 Listiny). Zásahy do vlastnického práva proto musí mít Shodu s prvopisem potvrzuje I. S. zásadně výjimečnou povahu, musí být prováděny na základě zákona, z ústavně legitimních důvodů, jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů, vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 120).

78. V posuzované věci se krajský soud zabýval tedy tím, zda návrhem upravené poměry v území nepřekračují spravedlivou míru. Jak už uvedeno shora, dospěl přitom k závěru, že odpůrcem zvolené řešení do práv navrhovatelů neproporcionálně nezasahuje.

79. Ostatně jediné právo, jehož narušení navrhovatelé namítali, má být právě jejich právo vlastnické k dotčeným pozemkům, k jehož atributům patří i právo užívat věc způsobem odpovídajícím vůli vlastníka.

80. S odkazem na shora uvedené krajský soud zdůrazňuje, že vlastníkům pozemků v území řešeném územním plánem nevzniká nárok na to, aby jejich pozemky byly zařazeny do té funkční plochy, kterou by si oni přáli, která by odpovídala jejich představám. V posuzované věci se navíc funkční zařazení pozemků navrhovatelů oproti předchozímu územnímu plánu prakticky nezměnilo. Také předchozí územní plán obce x řadil tyto pozemky do funkční plochy, která výstavbu objektů rodinné rekreace neumožňovala. Právní postavení navrhovatelů coby vlastníků dotčených pozemků se přijetím napadeného ÚP x nikterak nezměnilo. Jen se jim nepodařilo zrealizovat svůj plán na změnu zařazení daných pozemků do takové funkční plochy, která by výstavbu takových objektů umožnila.

81. Zcela bez relevance jsou tvrzení navrhovatelů, že tento záměr se z řady důvodů jevil reálným. Legitimní očekávání pak navrhovatelům rozhodně nemohlo vzniknout ani poté, co jejich přání odpovídala původní podoba Návrhu ÚP x. Ostatně soudu není jasné, jak k tomu mohlo dojít, vždyť taková podoba návrhu byla evidentně v rozporu se Zadáním ÚP x, které stanovilo podmínku, že nová zastavitelná území budou navazovat na území zastavěné.

82. Neobstojí ani jejich tvrzení, že se u různých lokalit neměřilo „stejným metrem“. Z podkladů tvořících přílohy vyjádření odpůrce k návrhu lze dovodit, že jak u lokality Z17, tak u lokality v k. ú. x, která se nachází v obci Provodov – Šonov, už předchozí územní plány předpokládaly možnost zastavění daných území. Stejně jako, že lokalita Z17 navazuje na zastavěné území obce Velká Jesenice. Z grafické části ÚP x pak plyne, že toto území navazuje rovněž na zastavěné území obce x. Jedná se tedy skutečně o případy zcela odlišné od lokality Z16, která by byla zcela nově vzniklou zastavitelnou plochou, vzniklou doslova „na zelené louce“, bez návaznosti na dosavadní zastavěné území obce.

83. Námitka, že při hodnocení vlivů na krajinný ráz nebylo postupováno v souladu s metodikami Ministerstva životního prostředí a Agentury ochrany přírody a krajiny, pak zůstala ve zcela obecné rovině, bez bližšího odůvodnění. Na tom nic nezměnila skutečnost, že navrhovatelé v závěru jednání dne 29. 5. 2018 předložili soudu metodické doporučení Agentury ochrany přírody a krajiny z roku 1999 nazvané Hodnocení krajinného rázu a jeho uplatňování ve státní správě, ovšem bez konkretizace, se kterými jejími ustanoveními by měl být postup odpůrce či pořizovatele při tvorbě Návrhu územního plánu v rozporu.

84. Krajský soud znovu připomíná, že územní plánování je prostředkem k harmonizaci poměrů na území jím regulovaném a umožňuje sladit veřejný zájem (včetně veřejného zájmu přesahujícího dimenze regulovaného území) s individuálními zájmy týkajícími se daného území. Soud v řízení o zrušení části opatření obecné povahy, jímž je územní plán, brání jednotlivce (a tím zprostředkovaně i celé politické společenství) před excesy a nedodržením zákonných mantinelů. Není jeho úkolem sám územní plány (namísto orgánu územní samosprávy) dotvářet.

85. Bez ohledu na výše uvedené, pro úplnost vypořádání návrhu na zrušení územního plánu, respektive jeho části, a dle závazného právního názoru vyjádřeného Nejvyšším správním soudem v jeho rozsudku ze dne 30. 1. 2019, č. j. 1 As 224/2018 – 62, považuje krajský soud za Shodu s prvopisem potvrzuje I. S. nutné věnovat se podrobněji těm návrhovým bodům, které svým obsahem napadají odůvodnění a závěry dvou stanovisek, jak jsou specifikována výše. Obě stanoviska byla pořizovatelem ÚP x zohledněna a i z toho důvodu nebyl pozemkům navrhovatelů přiznán jimi chtěný a požadovaný funkční způsob využití.

86. Návrhové námitky totiž ve své podstatě směřovaly jednak proti rozhodnutí odpůrce o námitkách (která pochopitelně jsou nedílnou součástí územního plánu) a poté právě proti řádnosti a dostatečnosti odůvodnění shora uvedených stanovisek orgánů státní správy. O neproporcionalitě tak navrhovatelé nemluví ani tak úplně ve vztahu k územnímu plánu jako takovému, jako spíše ve vztahu k rozhodnutím o námitkách a ve vztahu k uvedeným stanoviskům.

87. Pokud jde o stanovisko Krajského úřadu Královehradeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, oddělení zemědělství, ze dne 8. 12. 2015, č. j. 31442/ZP/2015, ve znění jeho doplnění ze dne 6. 3. 2017, č. j. KUKHK-8278/ZP/2017, vydané dle § 5 odst. 2 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, jde o tzv. stanovisko závazné (závazné hmotně-právně a co do svého obsahu).

88. V této souvislosti krajský soud vychází předně z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 2/2008 – 62, jehož závěry krajský soud zprvu chybně interpretoval. Z tohoto rozsudku plyne, že z důvodu nemožnosti napadat stanovisko dle § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona samostatně, je jeho přezkum (včetně přezkumu věcné správnosti) vyhrazen právě až pro řízení o zrušení opatření obecné povahy: „Nemožností přezkoumání stanoviska podle § 149 správního řádu ovšem navrhovatelé nejsou dotčeni v právu na jeho přezkum, neboť ten je, byť jen nepřímo, vyhrazen Nejvyššímu správnímu soudu v řízení o zrušení opatření obecné povahy (územního plánu) podle hlavy II. dílu 7 s. ř. s. Při rozhodování o návrhu na zrušení opatření obecné povahy Nejvyšší správní soud posuzuje jeho soulad se zákonem, a to, zda ten, kdo je vydal, postupoval v mezích své působnosti a pravomoci a zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným způsobem (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). … V rámci posuzování toho, zda je opatření obecné povahy vydáno v souladu se zákonem, se pak Nejvyšší správní soud zabývá i správností stanoviska dotčeného orgánu.“ 89.Svoji povinnost přezkoumat shora uvedená stanoviska dotčených orgánů nejen z hlediska zákonnosti, ale také z hlediska věcné (obsahové) správnosti, dovodil krajský soud rovněž z právního názoru prezentovaného Nejvyšším správním soudem ve zrušujícím rozsudku ze dne 30. 1. 2019, č. j. 1 As 224/2018-62. Ten v závěru bodu 39. svého rozsudku konstatoval, že se jedná o obdobný režim jako přezkum závazných podkladů pro rozhodnutí dle § 75 odst. 2 s. ř. s. Tuto poznámku shledal krajský soud sice poněkud vnitřně rozpornou s ostatními částmi odůvodnění ohledně této problematiky, protože dle tohoto ustanovení soud přezkoumává k žalobní námitce pouze zákonnost takového závazného podkladu. Na jiných místech odůvodnění zrušujícího rozsudku však Nejvyšší správní soud (viz předchozí část bodu 39., bod 40. i bod 41.) výslovně konstatoval, že bylo povinností krajského soudu přezkoumat uvedená stanoviska i z pohledu věcné (obsahové) správnosti. Tímto právní závěrem byl tedy krajský soud vázán (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

90. Povinností krajského soudu, v kontextu výše uvedeného, je tak vypořádat i námitky zpochybňující obsahovou správnost a zákonnost stanoviska Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, jakožto dotčeného orgánu na úseku ochrany zemědělského půdního fondu ze dne 8. 12. 2015, ve znění jeho doplnění ze dne 6. 3. 2017.

91. Navrhovatelé proti výše uváděnému stanovisku brojili s argumentací, že odůvodnění tohoto nesouhlasného stanoviska považují za naprosto nedostatečné a jediný důvod tam vymezený za nelogický a nesouladný s Posouzením vlivu na životní prostředí návrhu územního plánu obce x vypracovaném společností Empla AG, spol. s r.o. Hradec Králové, pod archivním číslem 285/15. Bonita půdy v lokalitě Z16 je totiž kategorie IV. (viz uvedený dokument, str. 47), jedná se tedy o nekvalitní půdu. Z tohoto důvodu proto nelze o narušení souvislého půdního bloku Shodu s prvopisem potvrzuje I. S. hovořit. Vymezením této nové zastavitelné lokality nemůže dle jejich názoru v žádném případě dojít k narušení souvislého půdního bloku, neboť lokalita Z16 se nachází na samém břehu vodního díla Rozkoš. O žádný souvislý blok zemědělské půdy se tak v daném místě nejedná. Kdyby nebylo možné umístit stavby na břehu vodního díla Rozkoš pro údajné narušení souvislého půdního bloku, pak by nemohlo být přípustné ani rozšíření zastavěného území, dodali navrhovatelé.

92. V doplnění uvedeného stanoviska ze dne 6. 3. 2017 pak byl dle jejich názoru tento „omyl“ znovu uveden a doplnění tak rozhodně nelze považovat za dostatečné, neboť pouze za použití více slov sdělilo totéž. Navíc argument, že nezbytnost odnětí zemědělské půdy pro nezemědělské účely nebyla u předmětné plochy prokázána, dle navrhovatelů neobstojí, protože nikdy není odnětí ze zemědělského půdního fondu zcela nezbytné, ale jedná se o poměřování důležitosti jednotlivých zájmů – uplatnění principu proporcionality. Pokud by překážkou pro povolení výstavby v lokalitě Z16 mělo být to, že tato lokalita nenavazuje na zastavěné území, pak není nic jednoduššího, než tuto lokalitu zvětšit a protáhnout směrem k části obce x - x. Varianty, jak tohoto docílit, jsou nejméně dvě: a) jihovýchodně od pozemku p. č. x, tj. přes pozemky p. č. x (vše v k. ú. x), tj. podél zátoky, nebo b) přes pozemky p. č. x, x, x a x (vše v k. ú. x), na nichž se nacházejí pozemky členů Spolku přátel Rozkoše, kteří dle informací navrhovatelů také nejsou spokojeni s určením svých pozemků v ÚP x.

93. Krajský soud se tedy k uvedené námitce, a s ohledem na výše nastíněný závazný právní názor Nejvyššího správního soudu, zabýval obsahem nesouhlasného závazného stanoviska Krajského úřadu Královehradeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, oddělení zemědělství, ze dne 8. 12. 2015, č. j. 31442/ZP/2015, ve znění jeho doplnění ze dne 6. 3. 2017, č. j. KUKHK-8278/ZP/2017, když jeho nesouhlasné znění se týká vyjmutí lokality Z16 ze zemědělského půdního fondu.

94. Pokud jde o zákonnost ale i věcnou správnost přezkoumávaného stanoviska, je nutno vyjít ze znění § 4 a 5 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, kde jsou stanoveny základní zásady plošné ochrany zemědělského půdního fondu a stanovena kritéria, dle kterých má dotčený orgán při vydávání souhlasného či nesouhlasného stanoviska postupovat. Krajský soud z obsahu předmětného stanoviska zjistil, že nesouhlasné stanovisko ve vztahu k lokalitě Z16 bylo vydáno vzhledem k tomu, že se jedná o vymezení nové zastavitelné lokality, která nenavazuje na zastavěné území, jejím umístěním dochází k narušení souvislého půdního bloku. Při posuzování návrhu ÚP x krajský úřad vycházel z tabulkové části „Vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond“ a z „Výkresu předpokládaných záborů půdního fondu“ v měřítku 1 : 5 000, které zpracovala společnost SURPMO, a.s., Projektové středisko Hradec Králové, Třída ČSA 219, 500 03 Hradec Králové, v září 2015.

95. Zejména v doplnění odůvodnění předmětného stanoviska dotčený orgán konkrétněji rozvedl, že nesouhlasné stanovisko ve vztahu k lokalitě Z16 bylo vydáno především vzhledem k tomu, že umístění předmětné plochy je v rozporu s obecnými zásadami plošné ochrany zemědělského půdního fondu dle § 4 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Plocha nenavazuje na zastavěné území, narušuje organizaci zemědělského fondu, nevhodně zasahuje do celistvého intenzivně obhospodařovaného půdního bloku, její umístění nevhodně zasahuje do volné krajiny. Vymezení předmětné plochy je tak z výše uvedených důvodů z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu nežádoucí.

96. Krajský úřad upozorňuje na skutečnost, že podle § 4 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu je pro nezemědělské účely nutno použít především nezemědělskou půdu, zejména nezastavěné a nedostatečně využité pozemky v zastavěném území nebo na nezastavěných plochách stavebních pozemků staveb mimo toto území, stavební proluky a plochy získané zbořením přežilých budov a zařízení. Musí-li však v nezbytných případech dojít k odnětí Shodu s prvopisem potvrzuje I. S. zemědělského půdního fondu, je nutno zejména co nejméně narušovat organizaci zemědělského půdního fondu a odnímat jen nejnutnější plochu zemědělského půdního fondu. Nezbytnost odnětí zemědělské půdy pro nezemědělské účely nebyla v posuzované věci u předmětné plochy prokázána.

97. Podle § 1 odst. 1 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu je zemědělský půdní fond základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu. Zemědělský půdní fond je jednou z hlavních složek životního prostředí, ochranou zemědělského půdního fondu je zajišťována ochrana a zlepšování životního prostředí. Podle § 18 odst. 4 stavebního zákona je prvořadým cílem územního plánování ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní hodnoty, přitom chránit krajinu jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti, s ohledem na to zajišťuje ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků. Jedním z úkolů územního plánování podle § 19 odst. 1 stavebního zákona je prověřovat a posuzovat potřebu změn v území s ohledem na životní prostředí a vytvářet podmínky pro ochranu území podle zvláštních právních předpisů před negativními vlivy záměrů v území.

98. Dle názoru krajského soudu je tedy z výše nastíněného obsahu závazného stanoviska zřejmé, z jakých konkrétních podkladů dotčený orgán při jeho vydávání vycházel a že jeho odůvodnění zcela jistě koresponduje s požadavky vznesenými zejména v § 4 a 5 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu.

99. Skutečnost, že si navrhovatelé představují, byť i poměrně konkrétně, jiné řešení dané lokality (za tímto účelem dokonce nastiňují, jakým způsobem by mohlo dojít k navázání lokality Z16 na již zastavěné území), nemá na zákonnost a de facto i věcnou správnost závazného stanoviska vliv, neboť toto vychází ze zcela logického, racionálního a věcného odůvodnění (jak je uvedeno výše). Rovněž pro případné řešení otázky proporcionality není v předmětné věci prostor (jak se jí domáhají navrhovatelé), neboť otázku poměřování zájmů má dotčený orgán zkoumat jen u zemědělské půdy I. a II. třídy ochrany (k tomu viz § 4 odst. 3 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu).

100. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce navrhovatelů, že nesouhlasné stanovisko je nesouladné s Posouzením vlivu na životní prostředí návrhu územního plánu obce x vypracovaném společností Empla AG, spol. s r.o. Hradec Králové, pod archivním číslem 285/15. Je pravdou, že předmětný podklad zařazuje plochu Z16, pokud jde o kvalitu půdy, do tzv. IV. kategorie (z celkem pěti možných, k tomu srov. § 3 odst. 5 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu), to však neznamená, že by plocha Z16 nemohla, potažmo neměla, navazovat na souvislý půdní blok (což navrhovatelé rozporují právě s ohledem na kvalitu půdy, k tomu znění námitky navrhovatelů v odstavci 4 a 5 tohoto rozsudku). Vynětí půdy jakéhokoli stupně, respektive třídy, ochrany znamená narušení stávajícího stavu, tj. souvislého bloku půdy a je na orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, jak toto vynětí posoudí s ohledem na vše již výše uvedené. Rozdělování jednotlivých tříd ochrany zemědělské půdy má vliv na rozsah jednotlivých nástrojů ochrany té které třídy a nikoli na to, zda o půdu jde či nikoli.

101. Nesouhlasné stanovisko orgánu ochrany zemědělského půdního fondu tedy respektuje závěry uvedené v dokumentu označeném jako Posouzení vlivu na životní prostředí návrhu územního plánu obce x vypracovaném společností Empla AG, spol. s r.o. Hradec Králové, pod archivním číslem 285/15, s těmito dále pracuje a jejich vyhodnocení následně koresponduje s § 4 a § 5 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, když výsledkem je stanovisko nesouhlasného znění.

102. S ohledem na výše uvedené tak krajský soud na tomto místě dospívá k nedůvodnosti návrhových námitek směřujících proti stanovisku Krajského úřadu Královehradeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, oddělení zemědělství, ze dne 8. 12. 2015, č. j. 31442/ZP/2015, ve znění jeho doplnění ze dne 6. 3. 2017, č. j. KUKHK-8278/ZP/2017. Shodu s prvopisem potvrzuje I. S. Vydané stanovisko je zákonné, s ohledem na jeho výše uvedený obsah i věcně správné, vycházející z podkladů k tomu povolaných specializovaných subjektů, a pořizovatel územního plánu je jako závazné při tvorbě územního plánu (a následně odpůrce při jeho schvalování) správně respektoval.

103. Spíše nad rámec výše uvedeného je nutno zdůraznit, že i vypořádání námitek navrhovatelů vznesených v průběhu pořizování předmětného územního plánu, odkazující na výše rozebírané stanovisko, je s ohledem na výše uvedené, v souladu se zákonem. Nyní přezkoumávané stanovisko, které bylo v několika případech i podkladem pro rozhodnutí o námitkách, v soudním přezkumu obstojí, stejně tak tedy rozhodnutí o námitkách, která na ně odkazují.

104. Pokud jde o stanovisko Krajského úřadu Královehradeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, oddělení EIATO, ze dne 12. 1. 2016, č. j. 2202/ZP/2014, vydané dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, pak v jeho případě jde o tzv. prosté stanovisko vydané podle § 10g uváděného zákona (k tomu viz § 50 odst. 5 stavebního zákona), podle něhož toto stanovisko není stanoviskem dle § 4 odst. 2 stavebního zákona. Stanovisko SEA je tzv. stanoviskem ke koncepci a nikoli k záměru, jde tedy o odborný podklad pro schvalování koncepcí, jako je například územní plán. Po vydání stanoviska zpravidla následuje postup vedoucí ke schválení koncepce (nejedná se však již o další fázi procesu posouzení vlivů koncepce) a záleží na schvalujícím orgánu, respektive právní úpravě, jíž je vázán, zda a kdy ke schválení koncepce přistoupí. Stanovisko SEA, jako tzv. stanovisko ke koncepci, neboli stanovisko prosté (na rozdíl od stanoviska tzv. závazného), požívá pouze procesně-právní závaznost (v případě posuzovaných koncepcí musí být vydáno), nikoli však závaznost hmotně- právní (na rozdíl od stanoviska k záměru – například v podobě územního rozhodnutí - které má povahu závazného stanoviska ve smyslu § 149 správního řádu). Orgán schvalující koncepci je povinen zohlednit stanoviska, podmínky i požadavky plynoucí ze stanoviska, nemusí je však bezvýhradně do výsledku koncepce promítnout (to vše však za řádného odůvodnění, proč k odchýlení došlo).

105. Předmětné stanovisko tedy není stanoviskem dle § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, ke kterému se vztahuje výše uvedená judikatura, je však povinností krajského soudu (jak plyne ze zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího právního soudu), se jím zabývat jako jedním z podkladů pro pořízení a vydání územního plánu.

106. Z obsahu tohoto stanoviska je zřejmé, že pouze rekapitulovalo podmínky dotčených orgánů k návrhu územního plánu. Proto v odůvodnění obsahuje odkazy na tato stanoviska. Žalobní námitky stěžovatelů se týkají zejména stanoviska Městského úřadu Nové Město nad Metují ze dne 4. 12. 2015, jakožto dotčeného orgánu ochrany přírody příslušného dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), tedy dotčeného orgánu z hlediska vodoprávního a státní správy lesů. S těmito námitkami se tedy musí krajský soud taktéž věcně vypořádat s ohledem na závěry uvedené výše. Ačkoliv závěry z hodnocení SEA ani další analytické podklady nejsou pro pořizovatele územního plánu závazné, je-li SEA zpracována, stává se podkladem pro vydání územního plánu. Všechny podklady pro vydání územního plánu slouží ke zjištění skutkového stavu věci a je na krajském soudu, aby ověřil, zda byl skutkový stav zjištěn správně.

107. Návrhová námitka směřující a brojící proti obsahu nezávazného stanoviska SEA je výše specifikována v návrhových tvrzeních popsaných konkrétně v odstavcích č. 6 – 15 tohoto rozsudku.

108. Ze stanoviska Městského úřadu Nové Město nad Metují ze dne 4. 12. 2015, jakožto stanoviska orgánu ochrany přírody a krajiny dle § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny plynul požadavek (mimo jiné) vyřadit lokalitu Z16 (plochy staveb pro rodinnou rekreaci). Důvodem bylo, že umístění takové plochy je v rozporu s požadavky na ochranu krajinného rázu dle § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny, navrhovaná lokalita nemá žádnou návaznost na zastavěné území, ani Shodu s prvopisem potvrzuje I. S. zastavitelné plochy, není respektována původní struktura sídla, přírodní hodnoty území, její umístění je rovněž v rozporu s Preventivním hodnocením krajinného rázu území ORP Nové Město nad Metují, zpracovaným Společností pro životní prostředí spol. s r. o. Brno v říjnu 2012, jako odborný podklad pro rozhodování orgánu ochrany přírody dle § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny. Dle uváděného Preventivního hodnocení je vlastní vodní plocha Rozkoše zařazena do IV. kategorie ochrany krajinného rázu – zahrnující celky se zvýšenou přírodní hodnotou, které jsou zvláště chráněnými územími nebo mají specifický význam pro krajinný ráz. Proto byl stanoven regulativ, že okolí v pásu cca 100 m je považováno za nezastavitelné plochy (vše výše uvedené navrhovatelé rozporují s tím, že je uvedeným zasahováno do jejich vlastnických práv).

109. Povinností krajského soudu, jak plyne z kasačního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, je ověřit, zda byl skutkový stav (spočívající v závěrech o důvodnosti vyřazení lokality Z16 z ploch staveb pro rodinnou rekreaci) zjištěn v souladu s § 3 správního řádu. Ona skutečnost, že navrhovatelé nesouhlasí se závěry uvedenými v posledně uváděném stanovisku a podkladu, ze kterého toto vychází, nemůže sama o sobě znamenat, že je územní plán (byť co do části vymezení plochy Z16) nezákonný. Skutkové závěry v projednávané věci, co do vymezení plochy Z16, vycházejí z řady podkladových materiálů – zejména těch na kterých stojí všechna výše uváděná stanoviska. Konkrétními podklady byly Vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond, Výkres předpokládaných záborů půdního fondu v měřítku 1 : 5 000, které zpracovala společnost SURPMO, a.s., Projektové středisko Hradec Králové, v září 2015, Preventivní hodnocení krajinného rázu území ORP Nové Město nad Metují, zpracované Společností pro životní prostředí spol. s r. o. Brno, v říjnu 2012, a ona výše specifikovaná stanoviska.

110. V této souvislosti je klíčovým stanoviskem závazné stanovisko Krajského úřadu Královehradeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, oddělení zemědělství, ze dne 8. 12. 2015, č. j. 31442/ZP/2015, ve znění jeho doplnění ze dne 6. 3. 2017, č. j. KUKHK- 8278/ZP/2017 (které je v podrobnostech rozebráno výše), u kterého krajský soud dospěl k jednoznačnému závěru o jeho zákonnosti i věcné správnosti. Už jen s ohledem na dané stanovisko je zřejmé, že nemohlo dojít k vyjmutí předmětné plochy Z16 ze zemědělského půdního fondu a zařazení oné plochy do ploch staveb pro rodinnou rekreaci. I přesto však krajský soud svému přezkumu podrobuje další, navrhovateli napadané podklady.

111. Navrhovatelé totiž napadají i dílčí závěry dalšího z podkladů, konkrétně dokumentu Preventivní hodnocení krajinného rázu území ORP Nové Město nad Metují, zpracovaného Společností pro životní prostředí spol. s r. o. Brno, v říjnu 2012, ze kterého vychází stanovisko Městského úřadu Nového Města nad Metují ze dne 4. 12. 2015, a v návaznosti rovněž stanovisko Krajského úřadu Královehradeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, oddělení EIATO, ze dne 12. 1. 2016, č. j. 2202/ZP/2014. Závěry uváděného dokumentu chtějí navrhovatelé nahradit jiným odborným dokumentem. Konkrétně zmiňují odborný dokument „Vodní dílo Rozkoš“ vypracovaný Ing. P. S. pro Povodí Labe, státní podnik. Zde je však nutné konstatovat, že není pravdivé tvrzení, že tento představuje územně analytický podklad, na rozdíl od dokumentu Preventivní hodnocení krajinného rázu. Dle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů, se jako sledovaný jev v rámci územně analytických podkladů objevuje i oblast a místo krajinného rázu včetně jejich charakteristik. Současně lze ovšem konstatovat, že se dle citované přílohy vyhlášky v rámci územně analytických podkladů vedou i informace o záměrech v území. Nicméně Povodí Labe, s. p., žádná data o svých záměrech, která zmiňují navrhovatelé, neuplatnil ani v rámci pořizování územně analytických podkladů, ani v rámci pořizování územního plánu. Pro úplnost lze doplnit, že zmíněný dokument nebyl nikdy projednán s dotčenými orgány a nebyla tedy ověřena jeho přijatelnost z hlediska veřejných zájmů dotčenými orgány chráněných. Shodu s prvopisem potvrzuje I. S.

112. K tvrzením navrhovatelů, že územní plán obsahuje rozpor, pokud jde o plochy Z16 a Z17, uvádí krajský soud, že lokalita Z16 by byla v daném území naprosto novou zastavitelnou plochou, bez návaznosti na jiné urbanizované části obce, jak bylo podrobněji popsáno výše. Lokalita Z17 naopak vychází z dlouhodobé koncepce, kdy se zde již v minulosti začal pořizovat regulační plán a kdy plocha navazuje na stávající rekreační areály koordinované se sousedním územím obce Velká Jesenice. V roce 2013 bylo schváleno zadání změny č. 4 územního plánu obce x a současně zadání regulačního plánu poloostrova Rozkoš. Zahájením pořizování nového územního plánu bylo od dalšího pořizování těchto dokumentací upuštěno, ale v zadání nového územního plánu je v kapitole „A.2 Urbanistická koncepce“ uvedeno: řešení území poloostrova Rozkoš (severně od hráze vodní nádrže) bude vycházet ze schváleného zadání regulačního plánu poloostrova Rozkoš z února 2013. Předmětný územní plán tento požadavek respektuje, zastavitelnou plochou Z17 doplňuje stávající rekreační využívání poloostrova Rozkoš a současně rozhodování o změnách v území v rámci plochy Z17 podmínil vydáním regulačního plánu, pro který rovnou v kapitole I.1.c) stanovil jeho zadání. Z uvedeného je jednoznačně patrná odlišnost ploch Z16 a Z17 a tedy i jiného přístupu k řešení těchto lokalit.

113. Stejně jako v odstavci č. 103 tohoto rozsudku tak krajský soud konstatuje, že i vypořádání námitek navrhovatelů vznesených v průběhu pořizování posuzovaného územního plánu, odkazující na předmětné stanovisko, je s ohledem na výše uvedené, v souladu se zákonem. Rovněž nyní přezkoumávané stanovisko, které bylo v několika případech i podkladem pro rozhodnutí o námitkách, v soudním přezkumu obstojí, stejně tak tedy rozhodnutí o námitkách, která na ně odkazují.

114. S ohledem na vše výše uvedené tedy krajský soud dospívá k závěru, že při pořizování územního plánu, co do vymezení plochy Z16, bylo dáno zadost zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 3 správního řádu, tj. že skutkový stav byl ve vztahu k uváděné ploše (s ohledem na všechny výše uvedené a detailně rozebrané podklady) zjištěn v rozsahu dostačujícím pro pořízení, schválení a vydání územního plánu a tak, aby zde nebyly důvodné pochybnosti o správnosti a zákonnosti závěrů v územním plánu (a podkladech pro jeho vydání) uvedených.

115. Ze shora uvedených důvodů tedy krajský soud nemohl přisvědčit žádné z návrhových námitek a neshledal návrhy důvodnými. Proto mu nezbylo, než je dle § 101d odst. 2 s. ř. s. zamítnout.

VI. Náklady řízení

116. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Dle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Dle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.

117. Ve věci měl úspěch odpůrce, který náklady řízení uplatnil. Ty sestávaly z odměny za právní pomoc vyúčtované jeho zástupcem, kterým byl advokát.

118. V souvislosti s touto problematikou nepřehlédl krajský soud existenci usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014-47. Dle jeho závěru náhradu nákladů řízení spojených s účastí pracovníků správního orgánu u jednání správního soudu soud dle § 60 odst. 7 s. ř. s. procesně úspěšnému správnímu orgánu zásadně nepřizná. V odstavci 29 citovaného usnesení Nejvyšší správní soud vymezil právě ty situace, kdy žalované správní orgány mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, pokud přesahují jejich běžnou úřední činnost. Příkladem může být dle Nejvyššího správního soudu právě řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy, např. územního plánu, vydaného malou obcí, která nedisponuje odborným personálem, kdy odbornou agendu spojenou s pořízením územního plánu zákon svěřuje pořizovateli. Shodu s prvopisem potvrzuje I. S.

119. V daném případě nemá odpůrce statut města, nemá úřad, který by vykonával agendu stavebního úřadu, pořizovatelem územního plánu byl Městský úřad Nové Město nad Metují. Za této situace považuje krajský soud za odůvodněné, pokud se odpůrce v řízení nechal zastupovat advokátem, neboť žádný z pracovníků jeho obecního úřadu k takové činnosti s největší pravděpodobností erudici neměl, a náklady s tím spojené za náklady účelně vynaložené, na jejichž náhradu má odpůrce právo.

120. Odměna jeho zástupce, který je advokátem, vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.

121. Advokát odpůrce vyúčtoval odměnu za právní zastoupení v původním řízení před krajským přípisem ze dne 30. 5. 2018, požadoval úhradu 36. 300,- Kč včetně DPH. Ve vyúčtování odměny však objevil krajský soud pochybení, proto nemohl vyúčtovanou částku přiznat v uvedené výši.

122. Předně nemohl přiznat odměnu za úkon nazvaný „prostudování spisu“ ze dne 25. 5. 2018. Takový úkon totiž není ve správním soudnictví úkonem právní pomoci ve smyslu § 11 advokátního tarifu.

123. Dále zástupce odpůrce pochybil, když vycházel z předpokladu, že před jednáním soudu dne 29. 5. 2018 došlo ke spojení 15 věcí. Ve skutečnosti bylo spojeno 9 věcí.

124. Zástupce odpůrce má tedy právo na odměnu za úkon právní pomoci „přijetí a převzetí zastupování“ ze dne 25. 5. 2018 [dle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bod. 5 advokátního tarifu] ve výši 3. 100,- Kč + jeden režijní paušál 300,- Kč.

125. Dále má právo na odměnu za 2 úkony právní pomoci „účast při jednání před soudem“, neboť jednání soudu dne 29. 5. 2018 přesáhlo 2 hodiny, jak plyne z protokolu o jednání. Před jednáním došlo ke spojení 9 věcí ke společnému projednání. Výše odměny za tyto úkony právní pomoci se tak řídí následujícími pravidly:

126. Výše tarifní hodnoty byla stanovena dle § 12 odst. 3 ve spojení s § 9 odst. 4 a § 7 bod. 6 advokátního tarifu a činí částku 450. 000,- Kč, výše odměny za jeden úkon právní pomoci pak 10.100,- Kč [9.100 + (40 x 25)]. Odměna za 2 úkony právní pomoci pak činí 20.200,- Kč + 2x režijní paušál po 300,- Kč.

127. Celkem odměna za shora specifikované 3 úkony právní pomoci včetně 3 režijních paušálů činí tedy 24. 200,- Kč. Protože advokát odpůrce doložil, že je registrován coby plátce DPH, má nárok na povýšení odměny o částku odpovídající dani, již je advokát povinen z odměny odvést, a to v zákonné sazbě 21% (§ 57 odst. 2 s. ř. s.)

128. Celková výše odměny zástupce odpůrce v původním řízení před krajským soudem tedy představuje částku 29. 282,- Kč.

129. Pokud jde o náklady řízení odpůrce v řízení před Nejvyšším správním soudem, pak odpůrce existenci takových nákladů nejen neprokázal, ale ani se jich nedomáhal.

130. Pokud jde o náklady řízení odpůrce v řízení před krajským soudem po vrácení věci, pak z obsahu soudního spisu plyne, že zástupce odpůrce v tomto řízení odpůrci žádný úkon právní služby neposkytl. A odpůrce se přiznání nákladů vzniklých mu případně v tomto řízení ani nedomáhal.

131. Krajský soud proto zavázal navrhovatele k tomu, aby shora uvedenou částku společně a nerozdílně zaplatili dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s § 64 s. ř. s. k rukám advokáta odpůrce.