30 A 74/2013 - 79

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Pavla Kumprechta a JUDr. Marcely Sedmíkové, ve věci navrhovatele P. H., zast. JUDr. Martinem Skalickým, advokátem advokátní kanceláře SKALICKÝ/ADVOKÁTI, se sídlem Dlouhá 138, 261 01 Příbram II, proti odpůrci městu Špindlerův Mlýn, se sídlem Svatopetrská 173, 543 51 Špindlerův Mlýn, zast. JUDr. Karlem Havlem, advokátem se sídlem AK v Plzni, Martinská 8, PSČ 301 00, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy - územního plánu Špindlerův Mlýn, schváleného na 11. zasedání zastupitelstva města Špindlerův Mlýn dne 15. 11. 2011, usnesením č. 8/11/2011 – Z, takto:

Výrok

I. Krajský soud v Hradci Králové zrušuje dnem právní moci tohoto rozsudku opatření obecné povahy - územní plán Špindlerův Mlýn, schválený na 11. zasedání zastupitelstva města Špindlerův Mlýn, dne 15. 11. 2011, usnesením č. 8//11/2011-Z, a to v té jeho části, ve které byla pozemková parcela 206 v kat. území Špindlerův Mlýn zařazena do funkční plochy ZS.1 – ostatní sídelní zeleň s podílem vysoké zeleně a nezastavěného území města.

II. Odpůrce je povinen uhradit navrhovateli náklady řízení v částce 15.130,-- Kč k rukám jeho zástupce, JUDr. Martina Skalického, advokáta advokátní kanceláře SKALICKÝ/ADVOKÁTI, se sídlem Dlouhá 138, 261 01 Příbram II, do osmi dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Zastupitelstvo města Špindlerův Mlýn schválilo usnesením č. 8/11/2011-Z, ze dne 15. 11. 2011, územní plán města Špindlerův Mlýn (dále jen „OOP“ či „územní plán“). Jeho vydání bylo oznámeno veřejnou vyhláškou ze dne 16. 11. 2011. Územní plán nabyl účinnosti dne 1. 12. 2011. Navrhovatel návrhem ze dne 30. 10. 2013, který byl doručen nadepsanému krajskému soudu poštou dne 6. 11. 2013, zahájil řízení o zrušení opatření obecné povahy – územního plánu Špindlerův Mlýn. Odůvodnil jej následujícím způsobem. I. Návrh na zrušení územního plánu Navrhovatel odůvodnil návrh na zrušení částí shora uvedeného územního plánu ohledně pozemkové parcely č. 206 v kat. území Špindlerův Mlýn (dále jen „parcela či parc. č. 206“) tak, že jím byl bezdůvodně zkrácen na svých vlastnických právech, když jím došlo ke zrušení jejího určení k zastavění podle předchozího územního plánu, s čímž v době koupě pozemku nepočítal. Konkretizoval jej v celkem pěti bodech. Předně spatřoval omezení svých vlastnických práv v tom, že bez řádného odůvodnění a bez opory v cílech a úkolech územního plánování, ve větší, než v nezbytně nutné míře, nešetrným a diskriminačním způsobem, s náznaky libovůle, omezil, respektive zrušil možnost zastavění části pozemkové parcely č. 206, v důsledku čehož byla tato účelově i finančně zcela znehodnocena. Podle předchozího územního plánu sídelního útvaru Špindlerův Mlýn byla část parc. č. 206 v k. ú. (dle číslování v době platnosti předchozího územního plánu část pozemku parc. č. 204/4 v k. ú. Špindlerův Mlýn) zařazena do funkční zóny č. III/23 Komerčně – rezidenční zóna, ve které bylo možné umísťovat stavby občanské vybavenosti a služeb, rodinné domy, bytové domy atd. – viz příloha návrhu č. 6a. S ohledem na její polohu, v zastavěném území obce a v místě, kde se v blízkém i vzdálenějším okolí nacházejí stavby zejména rodinných domů, tedy takové stavby, kterou chtěl navrhovatel na části svého pozemku umístit, což prokazuje obsah příloh č. 10, 11 a 12 tohoto návrhu, navrhovatel odůvodněně očekával, že nový územní plán funkční využití jeho pozemku zachová nebo jej omezí pouze na stavby pro individuální bydlení. To se však nestalo, když napadený územní plán zastavění části předmětného pozemku zrušil, neboť celý pozemek parc. č. 206 zahrnul do funkční plochy v textové části označené jako ZS.1 – ostatní sídelní zeleň s podílem vysoké zeleně, ve které lze umísťovat pouze porosty přírodě blízké a okrasné s podílem vysoké zeleně, komunikace pro pěší a cyklistickou dopravu, dětská hřiště (plochy s prolézačkami a pískovišti), což je využití, které není v souladu s tím, s jakým úmyslem navrhovatel, z hlediska jeho pozdějšího využití, shora uvedenou parcelu kupoval. Navrhovatel požádal odpůrce dne 11. 4. 2011 o zařazení navrhované stavby rodinného domu na parc. č. 206 do nového územního plánu. O této žádosti odpůrce rozhodl jako o námitce proti návrhu územního plánu tak, že ji zamítl s odůvodněním, že koncept i návrh územního plánu s výstavbou v uvedené lokalitě nepočítá, že lze konstatovat značně přečerpanou hustotu zástavby v dané lokalitě a nejbližším okolí, že koncept a návrh územního plánu výrazně omezuje možnost nové výstavby, neboť od roku 2001 je již počet nových objektů naprosto vyčerpán, atd. (viz rozhodnutí o námitkách). Nedůvodnost a lichost této argumentace, bez opory v důkazech, prokazuje skutečnost, že v lokalitě, ve které se nachází pozemek navrhovatele, ve vzdálenosti pouze několika málo metrů od něj, zařazuje napadený územní plán pozemkovou parcelu č. 63/3 v kat. území Špindlerův Mlýn, kterou vlastní Město Špindlerův Mlýn, do funkční plochy BM – bydlení městské s možností výstavby vícepodlažních staveb pro bydlení, tedy rodinných a bytových domů, penzionů, prodejen atd. Rovněž pozemkovou parcelu č. 53/12 v kat. území Špindlerův Mlýn zařazuje do funkční plochy BI – bydlení individuální s možností výstavby rodinných domů s ubytováním, dále pozemkovou parcelu č. 94/6 v kat. území Špindlerův Mlýn, kterou vlastní současný ředitel společnosti ČEZ, a.s., Ing. D. B., zařazuje do funkční plochy BI – bydlení individuální, a jistě by se našly ještě další podobné případy potvrzující nedůvodnost zrušení zastavění části pozemku navrhovatele, když v jiných případech, resp. v případech jiných vlastníků pozemků, nacházejících se ve stejné lokalitě, to nutné nebylo. Nabízí se tedy zcela logicky otázka, jak to ve skutečnosti je s tvrzenou značně přečerpanou hustotou zástavby a naprostým vyčerpáním počtu staveb v posuzovaném území? Odpověď na tuto otázku by mělo poskytovat především odůvodnění napadeného územního plánu a také odůvodnění rozhodnutí o námitkách podaných proti jeho návrhu, což ovšem v rozporu se zákonem neobsahují. Ve zrušení zastavění části parc. č. 206 navrhovatel dále spatřoval rozpor s ústavním pořádkem České republiky, konkrétně s článkem 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle kterého je nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Odpůrce se prokázáním veřejného zájmu na tom, aby ze zastavitelného pozemku navrhovatele vznikla v podstatě nezastavitelná louka, v územním plánu v potřebném rozsahu nezabývá, ačkoliv to bylo jeho zákonnou povinností, stejně tak jako se nezabývá otázkou náhrady za toto omezení vlastnického práva. Je přitom veřejným tajemstvím, že odpůrce s pořízením územního plánu v závěrečné fázi spěchal, a to s cílem schválit jej do konce roku 2011, aby nemusel podle § 102 zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění (dále jen „stavební zákon“) poskytnout navrhovateli náhradu za majetkovou újmu způsobenou novým územním plánem. Ve třetím žalobním bodu navrhovatel tvrdil, že žalovaný územní plán je v rozporu s cíli a úkoly územního plánování, stanovenými v § 18 a § 19 stavebního zákona. Podle § 18 odst. 1 stavebního zákona je cílem územního plánování vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území. Podle jeho odst. 2 územní plánování zajišťuje předpoklady pro udržitelný rozvoj území soustavným a komplexním řešením účelného využití a prostorového uspořádání území s cílem dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území. Podle odst. 3 orgány územního plánování postupem podle tohoto zákona koordinují veřejné a soukromé záměry změn v území, výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území a konkretizují ochranu veřejných zájmů vyplývajících ze zvláštních právních předpisů. Obsah žalovaného územního plánu potvrzuje, že jím tyto cíle naplňovány nejsou, což vyplývá již ze skutečnosti, že ruší zastavění části pozemku, který je umístěn v zastavěném území obce, v místě, kde se nachází celá řada staveb stejného druhu jako stavba, o které navrhovatel delší dobu uvažuje a s odpůrcem tento záměr už projednával. Navržené funkční využití předmětného pozemku jako louka je neodůvodněné a v podstatě i nereálné, pokud vlastník tohoto pozemku na takové využití dobrovolně nepřistoupí. Za daného stavu by bylo možno očekávat jediné, a sice to, že pozemek zaroste travou a nikdo se o něj starat nebude. Podle § 19 stavebního zákona je úkolem územního plánování zejména stanovovat koncepci rozvoje území, včetně urbanistické koncepce s ohledem na hodnoty a podmínky území, prověřovat a posuzovat potřebu změn v území, stanovovat urbanistické, architektonické a estetické požadavky na využívání a prostorové uspořádání území a na jeho změny, zejména na umístění, uspořádání a řešení staveb, stanovovat podmínky pro provedení změn v území, zejména pak pro umístění a uspořádání staveb s ohledem na stávající charakter a hodnoty území, stanovovat podmínky pro obnovu a rozvoj sídelní struktury a pro kvalitní bydlení. Obsah žalovaného územního plánu potvrzuje, že jím tyto úkoly naplňovány nejsou, zejména pokud se týče obnovy a rozvoje sídelní struktury, vytváření podmínek pro kvalitní bydlení a navrhované umístění, uspořádání a řešení staveb v řešeném území. Odpůrce se v žalovaném územním plánu cíli a úkoly územního plánování sice zabývá v části označené písmenem „A – Vyhodnocení koordinace využívání území z hlediska širších vztahů v území“, „A.5 – soulad s cíli a úkoly územního plánování“ na str. 85 textové části, ale jen obecně, když je v této části pouze konstatováno, že žalovaný územní plán je v souladu s cíli a úkoly územního plánování dle § 18 a § 19 stavebního zákona a následně potom pouze s odkazem na § 19 stavebního zákona odpůrce uvádí skutečnosti, které by toho měly být důkazem. Jedná se však v podstatě pouze o obecné a důkazy nepodložené proklamace, a proto nelze tuto část napadeného územního plánu považovat za obsahově dostatečnou, respektive, pro nedostatek důvodů je nepřezkoumatelná. Ve čtvrtém návrhovém bodu navrhovatel namítal neodůvodněnost přijatého řešení a absenci předpokládaných důsledků schváleného řešení. Odkazoval přitom na § 43 odst. 6 stavebního zákona a vyhlášku č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, v platném znění, která v § 13 odst. 1 stanoví, že obsah územního plánu, včetně jeho odůvodnění, je stanoven v její příloze č.

7. Podle části II. této přílohy textová část odůvodnění územního plánu obsahuje, kromě náležitostí vyplývajících ze správního řádu a náležitostí uvedených v § 53 odst. 4 a 5 stavebního zákona, zejména: a) vyhodnocení koordinace využívání území z hlediska širších vztahů v území, včetně souladu s územně plánovací dokumentací vydanou krajem, b) údaje o splnění zadání, v případě zpracování konceptu též údaje o splnění pokynů pro zpracování návrhu, c) komplexní zdůvodnění přijatého řešení a vybrané varianty, včetně vyhodnocení předpokládaných důsledků tohoto řešení, zejména ve vztahu k rozboru udržitelného rozvoje území, d) informaci o výsledcích vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území spolu s informací, zda a jak bylo respektováno stanovisko k vyhodnocení vlivů na životní prostředí, popřípadě zdůvodnění, proč toto stanovisko nebo jeho část nebylo respektováno, e) vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkce lesa. Podle § 53 odst. 5 stavebního zákona je součástí odůvodnění územního plánu zpracovaného pořizovatelem podle písm. b) vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území a podle písm. d) vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelných ploch. Předmětná parcela navrhovatele se nachází v zastavěném území obce, v místě, kde v blízkém i vzdálenějším okolí stojí celá řada staveb stejného typu a druhu, o jaké uvažuje navrhovatel. Očekával by proto v územním plánu především odpověď na otázku, zda bylo zrušení zastavění části pozemku navrhovatele skutečně nutné a z jakého důvodu. Napadený územní plán ale nemá předepsané náležitosti, když neobsahuje zejména komplexní zdůvodnění přijatého řešení a vybrané varianty, včetně vyhodnocení předpokládaných důsledků tohoto řešení, zejména ve vztahu k rozboru udržitelného rozvoje území, a neobsahuje ani správné vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území ani vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelných ploch. Rovněž část územního plánu označená písm. A.8, obsahuje pouze údaj o tom, že vyhodnocení koordinace využívání území z hlediska širších vztahů v území bude doplněno podle stanoviska Krajského úřadu Královéhradeckého kraje. Do dnešního dne (míněno dne napsání tohoto návrhu) se tak, podle názoru navrhovatele, nestalo. Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území je věnována pozornost v části A.9, územního plánu, žádné přezkoumatelné vyhodnocení však neobsahuje. V této souvislosti se navrhovatel pozastavoval nad argumentací uvedenou v části označené jako „Soudržnost obyvatel“, ve které je mj. uvedeno, že je napadeným územním plánem utvářena, „možnostmi získání bydlení nebo získaní pozemku pro výstavbu rodinného domu i pozemku pro případné podnikání v době osamostatnění mladého člověka“, což je v příkrém rozporu s tím, kolik a jaké pozemky, včetně pozemku navrhovatele, jsou podle žalovaného územního plánu, oproti tomu předchozímu, např. rodinnými domy nezastavitelné, resp. jejich zastavění bylo žalovaným územním plánem, až na několik vybraných, či lépe vyvolených, zrušeno. Navrhovatel má za to, že logické, přesvědčivé a přezkoumatelné odůvodnění toho, proč územní plán zastavění části parc. č. 206 ruší a proč celý tento pozemek zařazuje do funkční plochy ZS.1 – ostatní sídelní zeleň s podílem vysoké zeleně, v něm v rozporu v rozporu s uvedenými ustanoveními stavebního zákona chybí. V pátém návrhovém bodu navrhovatel namítal, že rozhodnutí o námitkách není řádně a přesvědčivě odůvodněno, když se opírá pouze o obecné závěry. Je proto podle něho nepřezkoumatelné. Námitky navrhovatele totiž byly zamítnuty s konstatováním, že koncept a návrh územního plánu s výstavbou v uvedené lokalitě nepočítá a s odůvodněním, že se jedná o lokalitu, ve které je hustota zástavby značně přečerpána. Toto tvrzení ale neopřel o konkrétní čísla či fakta, stejně jako tvrzení o výrazném nepoměru mezi lůžkovou kapacitou města a rekreačními možnostmi území, limitovanými zájmy ochrany přírody a krajiny. Odpůrce totiž neuvedl, na základě jakých skutečností k těmto závěrům dospěl, aniž by nutnost jejich ochrany řádně odůvodnil a opřel o příslušné právní předpisy. Obsah odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatele prokazuje, že se odpůrce námitkami navrhovatele řádně nezabýval a nedal odpověď zejména na otázku, proč, z jakých konkrétních důvodů, muselo dojít ke změně ve funkčním využití jeho pozemku. Je tudíž nepřezkoumatelné. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhovatel navrhoval zrušit územní plán v části, ve které byla pozemková parcela č. 206 v k. ú. Špindlerův Mlýn zařazena do funkční plochy ZS.1 – ostatní sídelní zeleň s podílem vysoké zeleně. II. Vyjádření odpůrce k návrhu na zrušení územního plánu Odpůrce se vyjádřil k návrhu na zrušení územního plánu podáním ze dne 2. 7. 2014. Již v jeho úvodu stručně shrnul námitky navrhovatele a konstatoval, že žádný z jím tvrzených důvodů nezákonnosti, jenž by byl závažným důvodem pro zrušení napadeného opatření obecné povahy, není dán, popř. že tvrzený zásah do subjektivních práv navrhovatele nemůže dosáhnout takové intenzity, aby byl, při správném využití zásady proporcionality zásahů a zdrženlivosti, důvodem pro zrušení napadaného opatření obecné povahy. Považuje je za správní akt, jenž je v souladu s příslušnými právními předpisy, které se k procesu přijímání tohoto druhu opatření obecné povahy (územnímu plánu města) vztahují. Jediným důvodem k podání předmětného návrhu je údajná změna funkčního využití pozemku navrhovatele parc. č. 206 z plochy č. III/23 – komerčně rezidenční zóna (dle minulého územního plánu) na plochu ZS.1 – zeleň sídelní specifická, ostatní sídelní zeleň s podílem vysoké zeleně (dle napadeného opatření obecné povahy). K věci samé odpůrce uvedl, že se nejednalo o změnu funkčního využití pozemku tak, jak tvrdí navrhovatel, ale o stanovení zcela „nového“ funkčního využití pozemku v kontextu s rozsáhlými úpravami napadeným opatřením obecné povahy řešeného území města Špindlerova Mlýna. Nadepsaný krajský soud proto nemůže podle něho „vycházet z odůvodnění, které v minulosti již opakovaně použil, že byl napadeným opatřením obecné povahy porušen faktický veřejný příslib, který ve vztahu k původním funkčnímu řízení plynul navrhovateli z minulého územního plánu. Odpůrce připomněl, že již v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2014, sp.zn. 6 Aos 3/2013, který je nadepsanému soudu znám, soud konstatoval: „Nelze souhlasit s krajským soudem v tom směru, že pouhé začlenění pozemku do určité plochy v předchozím územním plánu zakládá jeho vlastníkovi právní nárok, aby seznal z odůvodnění nového územního plánu konkrétní důvody pro odlišné účelové určení daného pozemku, resp. jeho začlenění do jiné plochy (jiná situace by byla, pokud by vlastník pozemku tento dosavadní potenciál využití svého pozemku úspěšně transformoval např. do podoby rozhodnutí o umístění stavby, které by pak bylo nutno při přípravě nového územního plánu zohlednit).“ A dále: „Takové zdůvodnění v obecné rovině obstojí, a to i s přihlédnutím k tomu, že se nejedná o změnu stávajícího územního plánu, ale o nahrazení původního územního plánu zcela novým. Již tím dává politická reprezentace najevo, že změny oproti dřívější koncepci mají být rozsáhlejší a že vlastníci pozemků by měli proces pořizování územního plánu bedlivě sledovat, což v nyní posuzovaném případě stěžovatel zjevně nečinil.“ Ke změně funkčního využití pozemků navrhovatele při správném pochopení podstaty územního plánování tedy nedošlo. Ke změně funkčního využití předmětného pozemku však nedošlo ani oproti územnímu plánu obce z roku 1994. Z odpůrcem „předkládaného snímku z mapy pozemkového katastru a také z grafické části územního plánu z roku 1994 (výkres Návrh urbanistického řešení – funkční zónování) je patrné, že byly pozemky parc. č. 204/4 a parc. č. 206 v k.ú. Špindlerův Mlýn polohově a plošně zcela jinak uspořádané, než tomu je nyní! Současný pozemek parc. č. 206 ve vlastnictví Navrhovatele byl v převládající části (=minimálně to bylo podílem 2/3!) pozemkem parc. č. 204/4 a tento pozemek (tato část pozemku) byl v územním plánu z roku 1994 určen jako plocha urbanistické zeleně! Plochou urbanistické zeleně se rozumí plocha, kde se umísťují parky, parky se sportovním zařízením, hřbitovy, zahrádky, zahrady, ostatní urbanistická zeleň, kdy je jejich společným atributem nezastavitelnost takto vymezené plochy. Z uvedeného je tedy patrné, že ačkoliv došlo ke změně pojmenování funkčního využití pozemku z plochy urbanistické zeleně na plochu ostatní sídelní zeleň s podílem vysoké zeleně tak, se (ne)zastavitelnost nezměnila! Lze uvést, že část současného pozemku parc. č. 206, tehdy označované také jako pozemek parc. č. 206 (=lichoběžník hnědé barvy podél komunikace), byla zahrnuta do zóny III/23 – komerčně rezidenční zóna, ale tato část pozemku není převládající plochou současného pozemku parc.č. 206 v k.ú. Špindlerův Mlýn ve vlastnictví Navrhovatele a pouze na ní není možné umístit žádnou Navrhovatelem uvažovanou stavbu, jelikož je na to jednoduše příliš malá.“ Navrhovatel proto musel znát v době koupě předmětného pozemku podmínky jeho možného využití, takže stávající návrh na zrušení OOP odpůrce vnímá jako snahu o funkční využití pozemku, které je zastavitelné uvažovanými stavbami, jako nepřijatelné vynucování jeho zhodnocení. V této souvislosti odpůrce odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž: „Právo vlastnit majetek je právem ústavně zaručeným, přičemž v sobě nepochybně implicite zahrnuje i právo vlastníka předmět vlastnictví zhodnocovat. Tento atribut vlastnického práva však nelze vykládat tak, že by se vlastník takového zhodnocení mohl domáhat na jiných osobách, včetně veřejné moci.“ A dále také: „Majitel pozemku nemá právní nárok na stanovení takových podmínek rozvoje plochy zahrnující pozemky v jeho vlastnictví, které by plně vyhovovaly jeho soukromoprávním zájmům.“ (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, č.j. 4 Ao 2/2008-42, ze dne 31. 8. 2011, č.j. 1 Ao 4/2011-42, a ze dne 13. 5. 2014, sp. zn. 6 Aos 3/2013). Navrhovatel tedy nebyl zkrácen napadeným územním plánem na svých právech, když schválené funkční využití pozemku odpovídá dosavadnímu faktickému způsobu jeho užívání! Výsledné řešení nelze kvalifikovat jako nezákonnost, nýbrž jako projev práva odpůrce na samosprávu, vyplývajícího z ústavního pořádku České republiky, do kterého nemůže být zasahováno ani mocí soudní. Obdobný názor vyslovil Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 8. 2. 2012, č.j. 6 Ao 8/2011-74. Ohledně změny funkčního využití minoritní části pozemku navrhovatele (viz lichoběžník označený hnědě podél komunikace) zastává odpůrce názor, který byl již Nejvyšším správním soudem rovněž vysloven například v ze dne 29. 4. 2008, č.j. 4 Ao 2/2008-42: „K podstatě navrhovatelových námitek považuje Nejvyšší správní soud za nutné především zdůraznit, že jakkoliv přijetí územně plánovací dokumentace nesmí vést k neodůvodnitelné ingerenci do stávající práv vlastníků dotčených nemovitostí, nelze přehlédnout, že jeho úkolem je harmonizace a regulace rozvoje širšího územního celku. Pořizování územně plánovací dokumentace je tedy výrazem veřejného zájmu na naplnění cílů definovaných v § 18 nového stavebního zákona. Z tohoto důvodu je také rozhodování v tomto procesu (rozhodnutí o pořízení územního plánu, zadání územního plánu, schválení pokynů k zapracování do návrhu územního plánu, i vydání územního plánu či zamítnutí návrhu na jeho vydání) svěřeno zastupitelstvu příslušné obce; jde o výkon její samostatné působnosti (srov. § 6 odst. 5 nového stavebního zákona). Tyto výstupy (tedy i schválený návrh územního plánu) tak představují konkrétní podobu veřejného zájmu na prostorovém a funkčním využití území obce, na podobě její infrastruktury, na jejím dalším rozvoji, atd. Jsou výsledkem konsenzu, na němž se usnesli jednotliví zastupitelé reprezentující různé skupinové i individuální zájmy obyvatel obce. Nelze jistě rozumně předpokládat, že tento konsenzus představuje optimální (maximálně racionální) řešení, s nímž jsou srozuměny všechny osoby, kterých se dotýká. V praxi může jít i o rozhodnutí, která jsou výsledkem pouhé snahy jednotlivých zastupitelů o maximalizaci jejich vlastních (politických) funkcí a dokonce i rozhodnutí nesprávná, iracionální. Z tohoto důvodu je celý proces pořizování územně plánovací dokumentace podroben právní reglemantaci, a to zejména stavebním zákonem a jeho prováděcími předpisy. V těchto mantinelech se popsané rozhodování odehrává a úkolem soudu je tak pouze sledovat, zda se obec v rámci tohoto procesu pohybovala v jejích mezích. Soudu tedy nepřísluší určovat, jakým konkrétním způsobem má být určité území využito, zda je toto využití optimální, atd. Zcela pregnantně je úloha soudu při přezkumu územně plánovací dokumentace vyjádřena v rozsudku Nejvyššího správního soudu publikovaném pod č. 1462/2008 Sb. NSS, kde je uvedeno, že "soud brání jednotlivce (a tím zprostředkovaně celé politické společenství) před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů, avšak není jeho úkolem sám územní plány dotvářet". V daném případě bylo na pozemek odpůrcem převzato funkční využití pozemku z minulého územního plánu města z roku 1994 a také toto funkční využití pozemku vztaženo na jeho minoritní část z části jednoznačně převládající. Odpůrce při procesu pořizování napadeného opatření obecné povahy zvážil veškeré aspekty v území (v rozsahu celého sídelního útvaru, nikoliv pouze jeho partikulární části – pro jednotlivé pozemky, i když samozřejmě i tímto se zabýval!), zejména pak nadměrné zastavění stavbami a jeho snaha je jasně zřetelná z celého přijatého územního plánu města Špindlerův Mlýn (napadeného opatření obecné povahy – názor vyslovený v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2014, sp.zn. 6 Aos 3/2013), a to jak z textové části, tak i grafické, kdy je preferováno na nezastavěných pozemcích v nahuštěné zástavbě vytváření ploch sídelní zeleně. Pokud se navrhovatel zmiňoval o pozemcích, u kterých oproti jeho pozemku bylo funkční využití zachováno, anebo nově stanoveno, odpůrce uvedl, že se nejedná o sousední pozemky a pozemky, kde bude docházet např. k dostavbám obslužných objektů nebo k provedení (dříve pravomocně umístěných a stavebně povolených) doprovodných staveb, které byly pravomocně povoleny před přijetím napadeného opatření obecné povahy. Odpůrce pokračoval, že motivem k přijetí napadeného opatření obecné povahy nebylo postupovat co nejrychleji, ale snaha o odstranění benevolentního povolování nových staveb podle původního územního plánu města a zrušení stále platné stavební uzávěry z roku 2004. Krom toho jednal s péči řádného hospodáře, který má ochraňovat veřejný zájem všech stálých občanů města Špindlerův Mlýn a případně i zabránit dalším výdajům ze svého rozpočtu na poskytování navrhovatelem zmíněných náhrad. Při formulování třetího a čtvrtého návrhového bodu pak navrhovatel vůbec nekonkretizoval, jak byl omezen nebo ohrožen na svých právech v nich vytýkanými vadami. Před vyjádřením se k rozhodnutí o námitkách odpůrce uvedl, že je: „…nové funkční využití pozemku Navrhovatele správné vzhledem k funkčnímu využití řešeného území a cílům, které si odpůrce přijetím napadeného opatření obecné povahy stanovil! V žádném případě nezasahuje nadměrným způsobem do vlastnických práv Navrhovatele nebo jeho práv chráněných ústavním pořádkem, jak Navrhovatel uvádí. Dlužno uvést, že Nejvyšší správní soud ČR v usnesení č.j. 1 Ao 1/2009-120 připouští, že: „Územní plán reguluje možné způsoby využití určitého území. V tomto smyslu představuje významný, byť ve své podstatě spíše nepřímý zásah do vlastnického práva těch, jejichž nemovitosti tomuto nástroji právní regulace podléhají, neboť dotyční vlastníci mohou své vlastnické právo vykonávat pouze v mezích přípustných podle územního plánu. Znamená to především, že jsou omezeni v tom, co se svým pozemkem či stavbou do budoucna mohou činit, na přípustné varianty využití jejich nemovitostí, jež vyplývají z územního plánu.“ S námitkou ohledně změny funkčního využití pozemku parc. č. 206 se odpůrce vypořádal řádně, neboť změna funkčního využití některých (nezastavěných) ploch, u kterých před nabytím účinnosti nedošlo k vydání pravomocného rozhodnutí o umístění konkrétní stavby, je v celém řešeném území města Špindlerův Mlýn dostatečně odůvodněna v textové i grafické části napadeného opatření obecné povahy. Rozhodnutí o námitkách obsahuje všechny zákonné náležitosti a dostatečně srozumitelné a přezkoumatelné odůvodnění, proč nelze vyhovět návrhu navrhovatele na změnu stanoveného funkčního využití na funkční využití, které tehdy (nově) požadoval navrhovatel a odpůrci ho sdělil až při rozhodování o návrhu. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že rozhodnutí o námitkách je nedílnou součástí napadeného opatření obecné povahy a v jeho kontextu by také mělo být vykládáno. Schválený územní plán představuje konkrétní podobu veřejného zájmu na prostorovém a funkčním využití území obce, na podobě její infrastruktury, na jejím dalším rozvoji, atd. a je výsledkem konsenzu, na němž se usnesli jednotliví zastupitelé reprezentující různé skupinové i individuální zájmy obyvatel obce. Poté odpůrce zmínil následující části napadeného opatření obecné povahy, které byly pro vypořádání se s námitkou relevantní a ze kterých vyplývá potřeba omezit další výstavbu na území města Špindlerův Mlýn: „VÝROKOVÁ ČÁST 1. V části B. Koncepce rozvoje území obce, ochrany a rozvoje jeho hodnot (na str. 6 a násl. napadeného opatření obecné povahy) - B.

1. Koncepce rozvoje území obce: Špindlerův Mlýn se bude rozvíjet jako vzdušné lázně v Krkonošském národním parku a město s významným uplatněním krajinného zázemí. Špindlerův Mlýn bude podporovat rekreační využití celého správního území s respektem k přírodním hodnotám. - B.

2. Hlavní cíle ochrany a rozvoje hodnot: Územní plán v zájmu ochrany a rozvoje přírodních hodnot území navrhuje provázání zastavěného a zastavitelného území s krajinou v okolí sídel stabilizaci ploch ÚSES a ploch sídelní zeleně a rozvojem parků ve Špindlerově Mlýně a stagnaci počtu objektů k bydlení a individuální rekreaci. Územní plán v zájmu ochrany a rozvoje civilizačních hodnot území využívá stávající kapacitní technické vybavenosti pro rozvoj města v oblasti bydlení, výroby a služeb a navrhuje doplnění technické vybavenosti v sídlech určených k dalšímu rozvoji. Územní plán v zájmu ochrany a rozvoje urbanistických hodnot a architektonických hodnot území navrhuje funkční využití ploch, které je v souladu s ochranou přírodních a kulturních hodnot území 2. V části C. Urbanistická koncepce, vymezení zastavitelných ploch, ploch přestavby a systému sídelní zeleně (na str. 7 a násl. napadeného opatření obecné povahy) - C.

1. Urbanistická koncepce: Chrání krajinné a přírodní hodnoty správního území. Usiluje o vyrovnání existujícího nepoměru mezi ubytovacími kapacitami města a rekreační únosností a možnostmi krajiny. Výrazně omezuje nárůst ubytovací kapacity města. - C.

3. Systém sídelní zeleně (str. 27 a 28 napadeného opatření obecné povahy): Systém sídelní zeleně je založen na vzájemné propojení ploch lesů v navazujícím krajinném území a stávajících parkových ploch a ploch stávající vysoké zeleně s plochami navrhovaných parků a městské zeleně na veřejných prostranstvích, stromořadími podél silnic a nábřeží v zastavěném území města a sídel. POZN: K uvedenému odpůrce poznamená, že na podstatné části pozemku Navrhovatele parc.č. 87/1 v k.ú. Špindlerův Mlýn se nachází vysoká zeleň, což je patrné i z předkládané ortomapy.

3. V části E. Koncepce uspořádání krajiny (na str. 36 a násl. napadeného opatření obecné povahy) - E.

1. Návrh uspořádání krajiny: Správní území města vykazuje vysoké krajinné a přírodní hodnoty (krajinný reliéf, voda, fauna a flora), které jsou obecně vnímané, historicky respektované a legislativně chráněné. Ze zařazení území do KRNAP a EVL Krkonoše vyplývá nadřazená zákonná ochrana přírodních a krajinných hodnot řešeného území.V řešeném území je zásadní a velmi obtížné hledání poměru vzájemné vyváženosti rekreačního využívání krajiny s ochrannou funkcí krajiny. Všechny dostupné zdroje informací (statistika města, studie Ecosign, územně analytické podklady, vlastní průzkumy) jednoznačně dokládají značné přetížení kapacity „údolí“, tj. ubytovacích kapacit města oproti kapacitám „svahů“, tj. rekreačních možností okolní krajiny. Vzhledem k objektivně prokázaném existujícím nepoměru mezi ubytovacími kapacitami města a rekreačními možnostmi krajiny a z důvodu ochrany základních hodnot přírodního prostředí není podporován další nárůst ubytovacích kapacit. V zájmu ochrany okolní krajiny a přírodních hodnot území je rozvoj města a zástavby přednostně orientován na přestavbové plochy uvnitř města (především v centrální části města a technické zóně) s drobným doplněním (zahuštěním) zástavby v Bedřichově. Rozvoj zástavby v ostatních sídlech s vyšší krajinnou hodnotou (Sv. Petr, Přední Labská) je návrhem ÚP velmi omezen. V blízkém okolí města nejsou navrhovány nové zastavitelné plochy, naopak jsou (v míře přípustné z hlediska ochrany přírodních a krajinných hodnot) navrhovány nové plochy pro celoroční rekreační využité příměstské krajiny (cesty, pěší stezky, lyžařské trasy, sjezdové tratě) pro širší spektrum rekreačních příležitostí. ODŮVODNĚNÍ 4. V části A. Vyhodnocení koordinace využívání území z hlediska širších vztahů v území (na str. 81 a násl. napadeného opatření obecné povahy) - A.

2. Soulad s politikou územního rozvoje ČR: Zpracovaný návrh je v souladu s "Politikou územního rozvoje ČR", schválenou usnesením vlády České republiky pod č. 929 dne 20.7.2009. Návrh plní touto politikou stanovené „Republikové priority územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území“ dle kapitoly 2 Politiky územního rozvoje ČR (PÚR). Návrhem jsou plněny všechny níže uvedené požadavky: 1) vytvářet předpoklady pro dosažení vyvážených podmínek udržitelného rozvoje území v koordinaci s ochranou přírody a krajiny, 5) vytvářet podmínky pro zajištění jak zájmů ochrany přírody, tak zájmů ekonomických a sociálních. - A.

3. Soulad s územně plánovací dokumentací vydanou krajem: Ze zásad územního rozvoje Královéhradeckého kraje, které byly vydány 8. září 2011 vyplývají pro řešené území tyto požadavky: · SOB 7 - specifická oblast Krkonoše – Jizerské hory - Na území Krkonošského národního parku a jeho ochranného pásma vytvářet územní podmínky pro zachování a zvyšování biologické rozmanitosti území a ekologických funkcí krajiny. - Vytvářet územní předpoklady pro dosažení vyvážených podmínek udržitelného rozvoje území, zejména v koordinaci s ochranou přírody a krajiny. - Plochy změn využití umisťovat především ve vazbě na zastavěné území a při jejich vymezení se řídit stávajícími i potenciálními přírodními hodnotami území. - A.

5. Soulad s cíli a úkoly územního plánování: Územní plán je zpracován v souladu s cíli a úkoly územního plánování dle § 18 a § 19 zákona 183/2006 Sb. Soulad navrženého řešení s cíli a úkoly územního plánování dle ustanovení § 19 zákona 183/2006 Sb.: rekreačních parkových ploch v návrhových a přestavbových lokalitách, - stagnace a zamezení další výstavby apartmánových domů, - provázání zastavěného a zastavitelného území s krajinou v okolí sídel stabilizací ploch ÚSES a ploch sídelní zeleně. - F.II. Shrnutí přínosu územního plánu k vytváření podmínek pro předcházení zjištěným rizikům ovlivňujícím potřeby života současné generace obyvatel řešeného území a předpokládaným ohrožením podmínek života generací budoucích (na str. 97 a násl. napadeného opatření obecné povahy) Souhrnně byly identifikovány následující hlavní klady (+) a zápory (–) realizace ÚP pro vyváženost vztahů územních podmínek udržitelného rozvoje území: + Návrh ÚP se snaží o navrácení lázeňského charakteru města (volné louky, návrh parků, veřejných prostranství, zeleně, regulace výstavby. + Návrh ÚP má vliv na snížení hrozeb narušení přírodního prostředí neregulovanou výstavbou sjezdových tratí a rekreačního bydlení a zamezením přestaveb horských bud na apartmánové rekreační bydlení – Návrh ÚP není schopen samostatně zmenšit (zrušit) trvající enormní zájem o apartmánové bydlení jinak než přísnou regulaci (zákazem). Zájem o jejich výstavbu vyplývající z ekonomických zájmů developerů však neustále trvá. +Návrh ÚP počítá nadále se zvyšováním (byť jen mírným) ubytovacích kapacit ve městě a s posilováním kapacit zimní rekreace, což poněkud snižuje pozitivní přínos ke zmírnění rozdílů mezi zimním a letním sezónním využíváním území. – V řešeném území jsou již prakticky vyčerpány možnosti a rezervy pro další územní rozvoj, aniž by docházelo ke střetům s dalšími veřejnými zájmy (především ochrany přírody KRNAP, EVL a PO Krkonoše), tj. pro další období a generace bude stále problematičtější umísťování nových rozvojových lokalit (zbývá možnost přestaveb a rekonstrukcí).

5. V části C. Kompletní zdůvodnění přijatého řešení (na str. 99 a násl. napadeného opatření obecné povahy) - F.II. Shrnutí přínosu územního plánu k vytváření podmínek pro předcházení zjištěným rizikům ovlivňujícím potřeby života současné generace obyvatel řešeného území a předpokládaným ohrožením podmínek života generací budoucích (na str. 97 a násl. napadeného opatření obecné povahy) Ze zařazení území do KRNAP a EVL Krkonoše vyplývá nadřazená zákonná ochrana přírodních a krajinných hodnot řešeného území. V řešeném území je zásadní a velmi obtížné hledání poměru vzájemné vyváženosti rekreačního využívání krajiny s ochrannou funkcí krajiny. Všechny dostupné zdroje informací (statistika města, studie Ecosign, územně analytické podklady, průzkumy) jednoznačně dokládají značné přetížení kapacity „údolí“, tj. ubytovacích kapacit města oproti kapacitám „svahů“, tj. rekreačním možnostem okolní krajiny. Navyšování rekreačních možností území a jeho okolí je přitom velmi omezeno zákonnými limity ochrany přírody a krajiny chránící základní hodnoty území. Z důvodu objektivně prokázaného existujícího nepoměru mezi ubytovacími kapacitami města a rekreačními možnostmi krajiny a z důvodu ochrany základních hodnot přírodního prostředí není podporován další nárůst ubytovacích kapacit. Z důvodu ochrany okolní krajiny a přírodních hodnot území je rozvoj města a zástavby přednostně orientován ve vnitřních částech města na přestavbové plochy (především v centrální části města) s drobným doplněním (zahuštěním) zástavby a Bedřichově. Rozvoj zástavby v ostatních sídlech (Sv. Petr, Přední Labská) je návrhem ÚP velmi omezen z důvodu ochrany přírodních a krajinných hodnot území. V blízkém okolí města nejsou navrhovány nové zastavitelné plochy, naopak jsou (v míře přípustné z hlediska ochrany přírodních a krajinných hodnot) navrhovány nové plochy pro celoroční rekreační využité příměstské krajiny (cesty, pěší stezky, lyžařské trasy, sjezdové tratě) a pro širší spektrum rekreačních příležitostí. - C.

3. Urbanistické analýzy Urbanistická analýza vzhledu a charakteru města Špindlerův Mlýn: Neuspořádaná urbanistická struktura postupné nekoncepční zahušťování zástavby, zejména v centru města. Chybějící plochy zeleně (parky, pobytové louky, stromořadí podél komunikací, ozelenění parkovišť). Problémy k řešení – letní období: Rozšíření veřejné zeleně (parky, nábřeží, pobytové louky, stromořadí). - C.

4. Způsob zajištění ochrany urbanistických a architektonických hodnot území a ochrany nezastavěného území Urbanistické a architektonické hodnoty území a ochrana nezastavěného území je zajištěna celkovým řešením územního plánu, zejména důsledným uplatňováním: - koncepce uspořádání krajiny, specifikované v kapitole E a koncepce sídelní zeleně, specifikovaná v kapitole C.3 - prostorových a funkčních regulativů ploch s rozdílným způsobem využití, specifikovaných v kapitole F.územního plánu; tyto regulativy umožňují v jednotlivých plochách umísťovat takové činnosti, které se doplňují, nejsou ve vzájemném rozporu a při jejich správném uplatnění eliminují možné konflikty uživatelů zastavěného a zastavitelného území.“ Odpůrce pokračoval s tím, že smyslem a účelem podaných námitek a hlavním cílem návrhu na zrušení územního plánu, bylo a je získat výhodné funkční využití minoritní části pozemku navrhovatele z předchozího územního plánu města Špindlerův Mlýn na jeho převládající část a domoci se zhodnocení pozemku parc. č.

206. A to na úkor veřejného zájmu města Špindlerův Mlýn, který je prezentován v celém napadeném opatření obecné povahy. Svého cíle chce navrhovatel dosáhnout tvrzením o nedostatečném odůvodnění rozhodnutí o jeho námitkách. Odpůrce však na námitky navrhovatele a jiných vlastníků pozemků reagoval i v samotném návrhu územního plánu města Špindlerův Mlýn, když pro celé řešené území vymezil veřejný zájem, který chce odpůrce aplikovat a dodržovat prostřednictvím napadeného opatření obecné povahy u všech dotčených pozemků. Nebylo by přiměřené požadovat, aby v každém rozhodnutí o námitkách vlastníka byly opětovně opisovány všechny části opatření obecné povahy, které důvody konkrétní změny v řešeném území vysvětlují. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že rozhodnutí o námitkách je součástí územního plánu obce/města a v tomto kontextu by mělo být vykládáno! Tedy pokud důvody konkrétní změny na pozemku vlastníka podávajícím námitky již obce či města vymezila ve zbylých částech přijímaného územního plánu, netřeba je opětovně doslovně citovat a postačí uvést jejich základní - charakterové shrnutí. V těchto souvislostech odpůrce poukazoval na rozdílnosti v odůvodněních individuálních správních aktů a opatření obecné povahy, jakož i na nebezpečí přílišného formalismu při přezkoumávání územních plánů. S ohledem na výše uvedené považuje odpůrce rozhodnutí o námitkách podaných navrhovatelem za dostatečné, když obsahuje autoritativní jednoznačný výrok a odůvodnění, čímž splňuje zákonné požadavky dle stavebního zákona na tento druh správního rozhodnutí, jež je částí územního plánu obcí/měst. Důvody pro zamítnutí námitky navrhovatele odpůrce uvedl a podrobněji jsou uváděny v celém napadeném opatření. Kdyby navrhovatel vycházel ze všech těchto skutečností (úplného znění návrhu přijímaného územního plánu obsahujícího definování veřejného zájmu města Špindlerův Mlýn), pak nemohl nikdy nabýt přesvědčení, že u jeho pozemku dojde ke změně, kterou on požaduje, když i předchozí územní plán chtěl pozemek ponechat jako urbanistickou zeleň. Navrhovatel krom toho nedostál v této části (týkající se rozhodnutí o námitkách) požadavkům kladeným na návrhy na zrušení opatření obecné povahy tak, jak jsou m.j. specifikovány v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 25. 11. 2009, č.j. 3 Ao 1/2007-210. Neuvádí totiž, jak byla zasažena jeho práva tvrzeným nedostatečným odůvodněním rozhodnutí o jeho námitce. V této části návrhu totiž navrhovatel pouze uvádí, že: „Díky tomu odůvodnění o námitkách navrhovatele nedává odpověď zejména na otázku, proč, z jakých důvodů, muselo dojít ke změně ve funkčním využití pozemku a tím i k tak zásadnímu omezení jeho vlastnických práv.“ V samotném závěru odpůrce upozornil na to, že: „… námitku proti návrhu napadeného opatření obecné povahy, tehdy Navrhovatel podmínil slovy: „Případně do uvažovaných změn nového územního plánu.“ Odpůrce je tak názoru, že takto podmíněná námitka (návrh na změnu funkčního využití pozemku) nemusela být – PŘÍMO podle pokynu Navrhovatele – vypořádána v napadeném opatření obecné povahy, čehož však nyní Navrhovatel proti odpůrci Návrhem domáhá a co mu tedy vytýká!“ Vzhledem k uvedenému odpůrce navrhoval návrh na zrušení územního plánu zamítnout. III. Jednání krajského soudu Krajský soud projednal návrh při jednání dne 21. 4. 2015. Účastníci řízení při něm setrvali na svých dosavadních stanoviscích k věci. Navrhovatel uvedl, že předmětný pozemek koupil v roce 2007 a součástí této kupní smlouvy bylo rovněž stanovisko Městského úřadu Špindlerův Mlýn ze dne 5. 6. 2006, v němž bylo uvedeno, že se jedná o zastavitelný pozemek. Navrhovatel tak byl v legitimním očekávání, že na uvedeném pozemku o výměře 1000m může vystavět rodinný dům. Za tím účelem také následně podnikl konkrétní kroky. Nechal vypracovat projektovou dokumentaci, k níž podaly souhlasná vyjádření a stanoviska příslušné orgány státní správy. Předložil závazné stanovisko Správy Krkonošského národního parku ze dne 5. 2. 2007, přičemž výslovně odkázal na jeho odůvodnění a dále souhrnné stanovisko odboru regionálního rozvoje a životního prostřední Městského úřadu Vrchlabí ze dne 22. 1. 2008, vyjádření Severočeských vodovodů a kanalizací, a.s., ze dne 25. 2. 2008, vyjádření ČEZ distribuce ze dne 19. 12. 2007 a snímek z výkresové dokumentace. Zdůraznil, že proti návrhu územního plánu podal námitky. Učinil tedy konkrétní kroky k výstavbě plánovaného rodinného domu a v důsledku napadeného územního plánu tak došlo k porušení jeho práv. Připomněl ještě, že pozemek se nachází bezprostředně vedle komunikace a v jeho okolí jsou umístěny stavby. Do soudního spisu navrhovatel založil fotokopii příslušné kupní smlouvy ze dne 3. 7. 2007, stanovisko odboru výstavby Městského úřadu Špindlerův Mlýn ze dne 5. 6. 2006, fotokopii situačního výkresu, kopii snímku z katastrální mapy z roku 2007, na níž je růžovou barvou vymezeno původní označení pozemku. Na cípu původní parcely č. 206 měl být umístěn rodinný dům. Odpůrce odkázal na své písemné stanovisko k návrhu na čl. 27-32. Ke stanovisku Městského úřadu Špindlerův Mlýn ze dne 5. 6. 2006 starosta odpůrce uvedl, že zavádějící, neurčité a nemá formu rozhodnutí, které by žadateli umožňovalo postavení konkrétní stavby. Je v něm podána pouze obecná informace o funkčním využití předmětného pozemku. Dále upozornil na formulaci návrhového petitu, kterému dle jeho názoru nelze vyhovět s ohledem na to, co navrhovatel sdělil při jednání, tj. že se domáhá zrušení územního plánu v části pozemku nyní označeného p. č. 206, který byl původním územním plánem z roku 1994 zařazen do plochy komerčně residenční, ale dle petitu formulovaného v návrhu se domáhá zrušení části územního plánu, který se týká celého stávajícího pozemku p.č.

206. V návaznosti na to zástupce navrhovatele uvedl, že při uzavírání kupní smlouvy vycházel navrhovatel z platného územního plánu, ale nad rámec běžné opatrnosti si vyžádal ještě stanovisko stavebního úřadu ze dne 5. 6. 2006. Dodal, že vzhledem k tomu nemá, co by na návrhovém petitu měnil, pokud jde o označení předmětného pozemku. Upřesňuje ale, že zrušení předmětné části územního plánu odůvodňuje nejenom z pohledu zařazení předmětného pozemku do funkční plochy, ale také co do vymezení zastavěného území. To ostatně vyplývá z odůvodnění návrhového bodu číslo 3. Byť se tato skutečnost neobjevila výslovně v návrhovém petitu, domáhá se zrušení části územního plánu, týkající se parcely č. 206, také co do tohoto důvodu. K dotazu soudu zástupce navrhovatele uvedl, že poté, co si navrhovatel nechal vypracovat projektovou dokumentaci a opatřil si předložená stanoviska orgánů státní správy, obrátil se na stavební úřad ve Špindlerově Mlýně s dotazem na možnost umístění stavby rodinného domu, ale bylo mu sděleno, že stavba umístěna být nemůže. Zástupce odpůrce dodal, že pozemek par. č. 206 byl i dle předchozího územního plánu v převážné části funkce zařazen do sídelní zeleně, pouze cca v jedné třetině byl zařazen do residenční zóny komerční. Toto funkční zařazení zůstalo v podstatě zachováno i v napadeném územním plánu. Upozornil také na to, že navrhovatel při dnešním jednání rozšířil návrhový petit v rozporu s ust. § 101b) odst. 2 s.ř.s. Krajský soud poté přezkoumal napadené opatření obecné povahy podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu sedmého, zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s.ř.s), přičemž došel k následujícím zjištěním a právním závěrům IV. Skutková zjištění a právní závěry krajského soudu Krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení, za kterých může o návrhu na zrušení OOP (§ 101a s. ř. s.) jednat. Těmi jsou existence OOP, aktivní procesní legitimace navrhovatele a formulace závěrečného návrhu. Zjistil, že o vydání územního plánu města Špindlerův Mlýn rozhodlo zastupitelstvo odpůrce na 11. zasedání zastupitelstva města Špindlerův Mlýn, a to dne 15. 11. 2011, usnesením č. 8/11/2011-Z. Tento územní plán jako OOP byl v souladu s § 173 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“), oznámen veřejnou vyhláškou, která byla vyvěšena na úřední desku odpůrce dne 16. 11. 2011. Podle § 71 odst. 2 písm. c) ve spojení s § 173 odst. 1 správního řádu proto nabyl účinnosti dne 1. 12. 2011. Tento územní plán je tedy OOP, které bylo řádně vydáno a je účinné. Pravomoc zastupitelstva města vydat územní plán vyplývá z § 6 odst. 5 písm. c) stavebního zákona, napadené OOP tedy bylo vydáno orgánem, kterému zákon k takovéto formě výkonu veřejné moci svěřuje nezbytnou pravomoc, a to věcně i místně příslušným. Aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení OOP (jeho části) je ve smyslu § 101a odst. 1 s.ř.s. ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným OOP. Procesní legitimace je tak založena na tvrzení o dotčení subjektivních práv navrhovatele OOP. Navrhovatel tvrdil konsekventně a myslitelným způsobem možnost dotčení svých práv OOP, které spatřoval ve znehodnocení části parcely č. 206, a to jak z hlediska jejího možného funkčního využití, když podle předchozího územního plánu ji bylo možno zastavět, tak ve snížení její ceny, když již není určena k zastavění. S tímto záměrem ji přitom navrhovatel kupoval. V přezkoumávané věci je tedy aktivní procesní legitimace navrhovatele spojena s jeho vlastnictvím k části pozemkové parcely č. 206 dána, když zcela nepochybně dochází k zásahům do jeho právní sféry. Podle krajského soudu byla splněna též podmínka formulace závěrečného návrhu, s nímž odpůrce polemizoval na straně třetí a čtvrté svého vyjádření k návrhu a k této otázce se vrátil i při soudním jednání dne 21. 4. 2015. Při něm namítal, že se navrhovatel fakticky domáhá zrušení územního plánu v části pozemku nyní označené jako pozemková parcela č. 206, která byla původním územním plánem sídelního útvaru z roku 1994 zařazena do plochy komerčně rezidenční, ale podle petitu se domáhá zrušení části územního plánu zahrnující celý stávající pozemek parc. č.

206. K tomu krajský soud ze spisu zjistil, že přinejmenším do dne 3. 7. 2007, kdy navrhovatel uzavřel kupní smlouvu, na jejímž základě získal vlastnictví k parcele č. 206 v dnešním stavu, byla situace v daném prostoru následující. Sousedily spolu dvě pozemkové parcely, a to č. 204/4 o výměře 1.076 m2 a č. 206 o výměře 529 m2. Geometrickým plánem zhotoveným Ing. Václavem Burešem, Geodetická kancelář, Lipová 510, Trutnov, úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem, došlo k rozdělení a vzájemnému sloučení jejích částí, přičemž vznikla po jeho realizaci v katastru nemovitostí parcela č. 204/4 o výměře 414 m2 (sestávající dílem i z parcely č. 206) a parcela č. 206 o výměře 1.088 m2 (sestávající dílem i z parcely č. 204/4), přičemž právě tato parcela byla předmětem zmíněné kupní smlouvy. Není také pochyb o tom (viz obsah stanoviska Městského úřadu Špindlerův Mlýn ze dne 5. 6. 2006, č.j.: Výst.1217/2006), že se do té doby nacházela pozemková parcela č. 206 podle předchozího územního plánu sídelního útvaru „v zóně III. Komerčně – rezidenční zóna, III/23 – Špindlerův Mlýn – severovýchod, která je charakterizována jako stavebně vcelku stabilizovaná zóna, umožňující dílčí zahuštění (do cca 6 budov). Umísťovat zde lze mj. rodinné domy bez funkčního omezení.“ Pozemková parcela č. 204/4 v kat. území Špindlerův Mlýn byla plochou urbanistické zeleně, bez možnosti výstavby. Z hlediska předchozího funkčního využití (ÚPSÚ) tedy v sobě „dnešní“ parcela č. 206 zahrnuje jak část určenou k výstavbě, tak část určenou pro zeleň. Důležité pro formulaci petitu návrhu je však skutečnost, že tyto dvě části nemají samostatná parcelní čísla, že jsou částmi jedné parcely č. 206, geometricky a polohově určené, zobrazené v katastrální mapě, a proto navrhovatel neměl jinou možnost, než napadnout její funkční určení (byť jde o část), jakož i její nezařazení do zastavěného území obce (a to již v celém rozsahu), jako celek. Podle § 51 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), jsou totiž údaje o parcelním číslu, geometrickém určení nemovitosti, název a geometrické určení katastrálního území závazné pro právní jednání týkající se nemovitostí vedených v katastru. Krajský soud krom toho nespatřuje nic mimořádného či dokonce nedovoleného na situaci, kdy je jeden pozemek určen k využití pro více účelů. Vždyť i podle § 2 odst. 1 písm. g) stavebního zákona se rozumí plochou část území tvořená jedním či více pozemky nebo jejich částí! Z odpůrcem předložené původní katastrální mapy (se zákresem parcely č. 206 ještě před jejím dělením) a výše zmíněného geometrického plánu (z údajů jeho staničení), pak na první pohled nelze vyloučit možnost umístění rodinného domu na té části dnešní parcely č. 206, která byla dřívějším územním plánem určena k zastavění. Nelze tedy bez dalšího konstatovat, že je stejně pro navrhovatelem zamýšlený účel nepoužitelná. A to, že zbytek uvedené parcely by byl již doprovodnou zelení této stavby, by pro její případné povolení či nepovolení bylo zcela irelevantní. Krajský soud proto mohl konstatovat, že v přezkoumávané věci jsou podmínky řízení splněny. Navrhovatel se domáhal zrušení platného územního plánu v podstatě ze dvou příčin. V obou z nich hájil své vlastnické právo, a to z důvodů zrušení zastavění části pozemkové parcely č. 206 bez náležitého odůvodnění, jakož i jejího nezařazení do zastavěného území obce (města). Odpůrce měl tento druhý bod sice za rozporný s ustanovením § 101b odst. 2 s.ř.s., krajský soud se s ním však neztotožnil, když pod pojmem „zrušení zastavění části pozemkové parcely č. 206“ měl navrhovatel evidentně na mysli i její nezákonné zařazení mimo zastavěné území, jak plyne z odůvodnění návrhu. V něm totiž navrhovatel mimo jiné např. na jeho straně třetí uprostřed uvedl, že: „S ohledem na polohu předmětného pozemku, který se nachází v zastavěném území obce a v místě, kde se v blízkém i vzdálenějším okolí nacházejí stavby zejména rodinných domů (…) navrhovatel jistě zcela důvodně očekával, že nový územní plán funkční využití jeho pozemku zachová nebo jej omezí pouze na stavby pro individuální bydlení (…)“. Obdobně na straně šesté návrhu nahoře navrhovatel uvedl, že: „Vzhledem k tomu, že se navrhovatel cítí dotčen na svých právech tím, že došlo žalovaným územním plánem ke zrušení zastavění části pozemku v jeho vlastnictví a že se jedná o pozemek nacházející se v zastavěném území obce (…).“ Vzhledem k uvedenému proto krajský soud zkoumal, jak se odpůrce s námitkou, že pozemková parcela č. 206 byla chybně zařazena do nezastavěného namísto správně zastavěného území obce, vypořádal. Dlužno přitom poznamenat, že ji navrhovatel výslovně ve svých námitkách proti návrhu územního plánu neuvedl. Na druhé straně však nelze nevidět, že by ji ani uvádět nemusel, pokud by její přináležitost do zastavěného území obce vyplývala přímo ze zákona. Jde přitom o věc zásadního významu, neboť v nezastavěném území je výstavba významně regulována ustanovením § 18 odst. 5 stavebního zákona, podle něhož: „V nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra.“ S takovým způsobem využití svého pozemku parc. č. 206 navrhovatel pochopitelně neuvažoval a s tímto cílem si jej nepořizoval. To je ostatně patrno z jeho komunikace se stavebním úřadem ještě v době, než jej zakoupil (viz zmiňované stanovisko Městského úřadu Špindlerův Mlýn ze dne 5. 6. 2006). Krajský soud nemá pochyb o tom, že otázka zařazení pozemku do zastavěného či nezastavěného území obce má pro každého jeho vlastníka zásadní význam, neboť by jej přinejmenším omezovala v možnostech nakládání s ním (viz uvedený § 18 odst. 5, vliv na cenu pozemku, přičemž její význam nelze dohlédnout ani do budoucna). O to větší důležitost má proto odůvodněnost územních plánů v případech, jako tomu je v přezkoumávané věci, kdy napadeným územním plánem došlo nejen ke změně funkčního určení předmětného pozemku oproti předchozímu územnímu plánu sídelního útvaru Špindlerův Mlýn, ale kdy byla tato zásadní změna podtržena podle navrhovatelova tvrzení nesprávně vymezeným zastavěným územím obce ohledně něho. Krajský soud proto zkoumal, jak se odpůrce vypořádal s otázkou zastavěného území obce, a to na základě § 58 stavebního zákona, který je vymezuje následujícím způsobem: „Zastavěné území (1) Na území obce se vymezuje jedno případně více zastavěných území. Hranici jednoho zastavěného území tvoří čára vedená po hranici parcel, ve výjimečných případech ji tvoří spojnice lomových bodů stávajících hranic nebo bodů na těchto hranicích. (2) Do zastavěného území se zahrnují pozemky v intravilánu, s výjimkou vinic, chmelnic, pozemků zemědělské půdy určených pro zajišťování speciální zemědělské výroby (zahradnictví) nebo pozemků přiléhajících k hranici intravilánu navrácených do orné půdy nebo do lesních pozemků, a dále pozemky vně intravilánu, a to a) zastavěné stavební pozemky, b) stavební proluky, c) pozemní komunikace nebo jejich části, ze kterých jsou vjezdy na ostatní pozemky zastavěného území, d) ostatní veřejná prostranství, e) další pozemky, které jsou obklopeny ostatními pozemky zastavěného území, s výjimkou pozemků vinic, chmelnic a zahradnictví. (3) Zastavěné území se vymezuje v územním plánu a aktualizuje se jeho změnou.“ Z textové části napadeného územního plánu k tomu krajský soud na straně 6. územního plánu, označené jako „A. VYMEZENÍ ZASTAVĚNÉHO ÚZEMÍ“, zjistil, že obsahuje pouze strohý údaj o tom, že: „Řešené území je vymezeno správním územím města Špindlerův mlýn. (číslo obce ZÚJ –579742). Správní území města Špindlerův Mlýn zahrnuje čtyři katastrální území: · k.ú. Špindlerův Mlýn · k.ú. Bedřichov v Krkonoších · k.ú. Labská · k.ú. Přední Labská Zastavěné území je vymezené ke dni 1. 1. 2009 a je zakresleno ve výkresu základního členění návrhu územního plánu.“ Z ustanovení § 58 odst. 2 stavebního zákona je zřejmé, že vymezení zastavěného území obce nezávisí výlučně na vůli pořizovatele územního plánu, a to konkrétně v té jeho části, která je tvořena tzv. intravilánem obce. Podle citovaného zákonného ustanovení se totiž pozemky v intravilánu obce zahrnují do zastavěného území obce vždy! Nezáleží tak ani např. na vyhodnocení účelného využití toho kterého pozemku v zastavěném území obce, neboť jeho přináležitost k intravilánu je dána stavem, který tu byl ke dni 1. 9. 1966. Jeho existence - určení plyne přímo z obecně závazných právních předpisů, s nimiž nemůže být OOP v rozporu. Jinými slovy, část zastavěného území obce v rozsahu intravilánu platného ke dni 1. 9. 1966, je z hlediska materiálního tou jeho částí, o níž vzhledem k této skutečnosti zastupitelstvo obce ani rozhodovat nemůže. Svým rozhodnutím, schválením územního plánu, totiž nemůže měnit rozsah intravilánu obce (s výjimkami dle § 58 odst. 2 věty první stavebního zákona, což ovšem není daný případ), neboť plyne přímo ze zákona, takže jej v podstatě bere pouze na vědomí. To si zřejmě málokdo uvědomuje. Pokud by proto bylo zastavěné území obce vymezeno v jejím územním plánu chybně, a to právě ve vazbě na zmíněný intravilán, měla by při posuzování této disproporce a důsledků s tím spojených přednost zákonná úprava vymezující pojem intravilán. Pojem intravilán, jeho aplikace, by neměla činit orgánům státní moci žádné obtíže, neboť z dosavadní dlouhodobě platné právní úpravy je všeobecně známo, že se jedná o zastavěné území obce vymezené k datu 1. 9. 1966, které bylo souvisle zastavěno nebo jinak technicky upraveno pro potřeby obce. Jeho hranice (hranice zastavěného území obce) se zobrazovaly v pozemkových mapách evidence nemovitostí a jsou dostupné u katastrálních úřadů. Krajský soud hodlal v průběhu přezkumného řízení posoudit navrhovatelovu námitku ohledně příslušnosti parcely č. 206 do zastavěného území obce, a to právě z pohledu zmíněného intravilánu obce. Napadený územní plán to však svým obsahem neumožnil. Jak z něho citováno výše, zmiňuje se o zastavěném území pouze na straně šesté své textové části, a to způsobem, z něho se nelze dozvědět nic jiného, než že správní území města Špindlerův Mlýn zahrnuje čtyři katastrální území a že zastavěné území je vymezené ke dni 1. 1. 2009. Neobsahuje jakýkoliv náznak procedury, jež k vymezení zastavěného území vedla, chybí úvahy, na jejichž základě došlo k jeho vymezení. Z územního plánu tak nelze zjistit žádné argumenty, žádné výsledky či jiné okolnosti, jež by hranice vymezeného zastavěného území odůvodňovaly. Nelze tak vůbec zjistit, jaké plochy (pozemky) byly do zastavěného území zahrnuty ve smyslu § 58 odst. 2 stavebního zákona a proč. Přitom podle § 53 odst. 5 stavebního zákona měly být součástmi odůvodnění územního plánu i výsledek přezkoumání územního plánu podle jeho odst. 4 (mimo jiné soulad územního plánu s požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů) a vyhodnocení účelného využití zastavěného území. Nelze tak rozpoznat „skladbu“ zastavěného území města Špindlerův Mlýn a tudíž ani vymezení jeho intravilánu. Pojem zastavěné území je přitom jedním ze základních pojmů územně plánovací dokumentace, a právě proto na jeho vymezení klade stavební zákon zvláštní důraz vyjádřený v § 60 odst. 3 stavebního zákona. Podle něho musí být vymezení zastavěného území odůvodněno a odůvodnění musí obsahovat i vyhodnocení jeho souladu s již zmiňovaným § 58 odst. 1 a 2 citovaného zákona. Tyto, zákonem vyžadované náležitosti, však napadený územní plán neobsahuje. Jak již bylo uvedeno výše, navrhovatel v průběhu pořizování územního plánu neuplatnil výslovně námitku proti způsobu vytýčení zastavěného území obce. Aktivní však v uvedeném směru byl a Městský úřad Špindlerův Mlýn o tom byl náležitě informován (viz souhlasné závazné stanovisko Správy Krkonošského národního parku ze dne 05. 2. 2007 či souhrnné stanovisko odboru regionálního rozvoje a životního prostředí Městského úřadu Vrchlabí ze dne 22. 1. 2008, o uplatněných námitkách proti návrhu územního plánu nemluvě, o tom ještě dále). Nejdůležitější je přitom skutečnost, že jde v případě vymezení zastavěného území obce o námitku, dotýkající se porušení procesních i hmotně právních norem chránících zásadní veřejné zájmy, včetně zájmů jednotlivých vlastníků pozemků. K obdobné otázce (odůvodnění OOP) se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 18. ledna 2011, č.j. 1 Ao 2/2010-185, pod bodem 106, následovně: „K náležitostem odůvodnění opatření obecné povahy se zdejší soud vyjádřil již v rozsudku ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008 - 136, publikovaném pod č. 1795/2009 Sb. NSS: „Podle § 173 odst. 1 správního řádu musí opatření obecné povahy obsahovat odůvodnění. Jeho specifický obsah je blíže určován řadou ustanovení (tak např. z § 172 odst. 4 správního řádu plyne, že správní orgán se v odůvodnění opatření obecné povahy musí vypořádat s uplatněnými připomínkami, s nimiž se musí zabývat jako s podkladem pro jeho vydání; dle § 172 odst. 5 správního řádu je součástí odůvodnění opatření obecné povahy dále rozhodnutí o námitkách, které navíc musí obsahovat vlastní odůvodnění; podle § 60 odst. 3 stavebního zákona pak odůvodnění opatření obecné povahy, jímž se vymezuje zastavěné území, vždy obsahuje i vyhodnocení souladu s § 58 odst. 1 a 2 téhož zákona). Z § 68 odst. 3 užitého přiměřeně dle § 174 odst. 1 správního řádu je však zřejmé, že v tomto odůvodnění nesmí zejména chybět esenciální obsahové náležitosti odůvodnění běžného správního rozhodnutí. I v odůvodnění opatření obecné povahy je tak nutno uvést důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů.“ V přezkoumávané věci není vymezení zastavěného území obce odůvodněno v rozporu se správním řádem i stavebním zákonem vůbec. Jde přitom o jeden ze základních pojmů územního plánování, který má zásadní význam pro vytváření územně plánovací dokumentace a realizaci výstavby v daném území. Povinnost odůvodnit územní plán z těchto hledisek proto není pouhou formální záležitostí, ale naopak nutnou podmínkou pro to, aby veřejnost, dotčené orgány státní správy, okolní obce i soudy měly v otázce vymezení zastavěného území obce jasno, aby byly schopny posoudit, zda územním plánem nedochází k ohrožení zájmů chráněných právním řádem. Odpůrce, resp. pořizovatel územního plánu, však v přezkoumávané věci rezignoval na svoji povinnost odůvodnit vymezení zastavěného území obce, když k východiskům jeho vymezení neuvedl, a to doslova, ani jednu větu. Takovéto pochybení má však vzhledem k významu zastavěného území zásadní vliv na zákonnost obsahu celého územního plánu, včetně následných postupů podle něho v konkrétních správních řízeních (např. v územním řízení, řízení o změně v účelu užívání stavby atd.). S ohledem na výše vyřčené má krajský soud za prokázané, že je dán závažný důvod pro zrušení napadeného opatření obecné povahy v části týkající se zařazení pozemkové parcely č. 206 do nezastavěného území obce. A to pro naprostou absenci odůvodnění tohoto závěru odpůrce nejen ve směru k uvedenému pozemku z hlediska ustanovení § 2 odst. 1 písm. d) a § 58 odst. 2 stavebního zákona, ale k žádnému z pozemků, na něž předmětný územní plán dopadá. V důsledku toho nezbylo, než konstatovat, že je napadené OOP v navrhovatelem uvedené části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Krajský soud proto „Územní plán Špindlerův Mlýn“ v části, ve které byla pozemková parcela č. 206 v kat. území Špindlerův Mlýn zařazena do nezastavěného území obce, ve výroku I. podle § 101d odst. 2 s. ř.s. zrušil, a to dnem právní moci tohoto rozsudku. Obiter dictum krajský soud k věci poznamenává, že souběžně přezkoumává povícero návrhů na zrušení částí územního plánu Špindlerův Mlýn, v nichž se námitka ohledně chybně vymezeného zastavěného území obce opakuje. Při jednáních o nich nedovedl odpůrce na tyto otázky odpovědět, a na základě toho si nadepsaný krajský soud opatřil u Krajského úřadu Královéhradeckého kraje mapy evidence nemovitostí se zakreslením intravilánu města Špindlerův Mlýn. Tato skutečnost je odpůrci známá, když při jiných jednáních měl již příležitost do nich nahlédnout. V dané věci nebyl těmito podklady prováděn důkaz, nicméně z pouhého nahlédnutí do uvedené mapy evidence nemovitostí je zřejmé, že předmětná parcela č. 206 tvoří intravilán obce. Bude však již na odpůrci, aby tuto otázku prověřil v důkazním řízení a uvedl do souladu se stavem upraveným zákonem, který má legitimní přednost před řešením obsaženým v územním plánu. Navrhovatel dále spojoval zkrácení svých práv se změnou funkčního určení parcely č. 206, která mu brání využít jej v souladu s jeho představami, opřenými o předchozí územní plán. Důvody této změny nechápe a v odůvodnění OOP je nenašel. Proti této změně navrhovatel brojil námitkami vůči návrhu územního plánu, v nichž požadoval, aby jeho pozemková parcela č. 206 o výměře 1.088 m2 byla určena novým územním plánem pro výstavbu nového rodinného domu bez funkčního omezení, o zastavené ploše do 150 m2 a maximálně dvou bytových jednotkách. Případně, aby tento jeho záměr byl do nového územního plánu zakotven jeho změnou. Dodal, že podle původního územního plánu sídelního útvaru Špindlerův Mlýn se jedná o zónu III./23, která je v současné době kvantitativně omezena, ale v zásadě umožňuje výstavbu rodinného domu bez funkčního omezení. V příloze zaslal situační zákres a návrh vizualizace uvažované stavby. O těchto námitkách odpůrce rozhodl v usnesení z 11. zasedání zastupitelstva města Špindlerův Mlýn dne 15. 11. 2011 tak, že jim nevyhověl (viz příloha územního plánu č. 2, bod 6., označená jako „Rozhodnutí o námitkách k návrhu územního plánu Špindlerův Mlýn“). Rozhodnutí odůvodnil tím, že koncept a návrh územního plánu s výstavbou v uvedené lokalitě nepočítá. A pokračoval, že: „Z důvodu navržené a preferované stávající urbanistické koncepce lze konstatovat značně přečerpanou hustotu zástavby v dané lokalitě a nejbližším okolí. Koncept a návrh ÚP výrazně omezuje možnosti nové výstavby, nárůst počtu obyvatel a zvýšení lůžkové kapacity města z důvodu výrazného nepoměru mezi lůžkovou kapacitou města a rekreačními možnostmi území limitovanými zájmy ochrany přírody a krajů. Ochrana okolní přírody a krajiny je veřejným zájmem nejširší skupiny lidí, kterou si lze představit, vyjádřenou zákonnou ochranou území (EVL - evropsky významná lokalita, KRNAP). Posouzení a vyhodnocení konceptu územního plánu z hlediska celkové udržitelnosti rozvoje území a jeho 3 pilířů (přírodního, ekonomického a sociálního) je předmětem posouzení SEA, které bylo na předmětný koncept ÚP zpracováno. V ÚPSÚ z roku 1994 je celé území vedeno jako zóna III. – komerčně residenční, ve které je v současné době, resp. od roku 2001, již počet nových objektů naprosto vyčerpán. Návrh územního plánu území zhodnotil a požadovanou zástavbu nezahrnul.“ Co k tomu říci v duchu stávající judikatury Krajského soudu v Hradci Králové (viz jeho pravomocný rozsudek ze dne 31. 5. 2012, č.j. 30A 10/2012-68) či judikatury Nejvyššího správního soudu (viz jeho výše zmíněný rozsudek ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008 - 136, nebo rozsudek ze dne 25. 6. 2014, č.j. 8 Aos 4/2013-50) ? Jedině to, že se toto rozhodnutí, nazvané rozhodnutím o námitkách, jako takové pouze tváří. Nelze se totiž z něho dozvědět nic konkrétního ohledně pozemku parc. č. 206, jehož se námitky navrhovatele týkaly. Proč došlo ke změně v jeho funkčním – účelovém využití, když odůvodnění rozhodnutí o námitkách je natolik obecné a vágní, že pro jeho povšechnost v obecné a nic neříkající rovině je použitelné pro všechny případy tohoto typu. Jako předmluva – úvod daného územního plánu jistě možné řešení, jako odůvodnění rozhodnutí o konkrétních námitkách navrhovatele a v konfrontaci s požadavky na odůvodnění OOP (viz zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008 – 136) nepřijatelné. Na konkrétní námitku, proč došlo k funkční změně, totiž v odůvodnění rozhodnutí o ní odpověď není. Stejně tak z něho nelze zjistit, v čem spatřuje odpůrce proporcionalitu zásahu do vlastnických práv navrhovatele. Argumenty, jichž pak používá, nejen že přiléhavě neodůvodnil slovním výkladem, ale nemá je podložené ani čísly, což by bylo příhodné právě v daném případě. Soud by očekával, že odpůrce provede srovnání ploch v území, posoudí míru jejich zastavěnosti a využití, počty obyvatel trvale bydlících, počty návštěvníků, počty lůžek pro ně atd. Za významné soud považuje také námitky navrhovatele, podle nichž odpůrce nepostupuje rovnocenně vůči všem vlastníkům pozemků v dotčeném území (viz jeho námitky o další výstavbě na pozemcích odpůrce i dalších osob, jak uvádí na straně třetí a čtvrté návrhu). Soud v této souvislosti připomíná, že obec je při přijímání územního plánu limitována nejen zákonem stanovenými podmínkami a omezeními, ale též omezeními plynoucími ze samotného ústavního pořádku, včetně požadavku rovného zacházení (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2009, č. j. 2 Ao 4/2008 – 88). Navíc dlužno konstatovat, že byť se pod obecné formulace dá skrýt leccos, tak ani to se v daném případě nezdařilo. V odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatele se totiž mluví o přečerpané hustotě zástavby v dané lokalitě a nejbližším okolí již od roku 2001 a o nutnosti zabezpečit zájmy ochrany přírody a krajiny. V opozici k tomu se však příslušný orgán veřejné správy a třeba dodat speciálně zřízený k ochraně těchto zájmů na území Krkonošského národního parku, vyjádřil k možné výstavbě rodinného domu na pozemku parc. č. 206 zcela jinak. Správa KRNAP totiž vydala žalobci dne 5. 2. 2007 pod zn. KRNAP 00274/2008 dle § 37 odst. 2 a § 12 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, souhlasné závazné stanovisko s vydáním územního rozhodnutí na stavbu rodinného domu na parcele č.

206. Odůvodnila je mimo jiné tím, že: „Správa KRNAP se zabývala dopadem takto navržené stavby na krajinný ráz lokality a shledala, že uvažovaná stavba navazuje na tradiční schéma původních staveb (půdorys, sedlové střechy), není v konfrontaci k okolním stavbám, je začleněna do hustě urbanizované části obce pohledově méně exponované, a tudíž nebude mít negativní dopad na estetickou hodnotu lokality. Ve svém posouzení Správa KRNAP dospěla k názoru, že navrhovaná stavba, respektive stavební činnost, nemá nepřijatelný dopad na rostliny a živočichy a jejich společenstva, na význačné jevy neživé přírody, jevy geomorfologické ani na krajinný ráz místa či oblasti, proto souhlas udělila.“ Zamítnutí námitek navrhovatele je přitom přinejmenším z poloviny odůvodněno potřebou chránit zájmy ochrany přírody a krajiny. Druhá polovina odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí námitek navrhovatele se pak týká již zmiňované vyčerpanosti území znemožňující další jeho zastavitelnost, a to již od roku 2001. Oproti tomu právě stavební úřad Městského úřadu Špindlerův Mlýn, tedy stavební úřad pořizovatele územního plánu (a je jedno, které jeho složky), ve svém stanovisku ze dne 5. 6. 2006, č.j.: Výst. 1217/2006, pro realitní kancelář uvedl (nepochybně v souvislosti s prodejem předmětného pozemku), že parcela č. 206 umožňuje zahuštění v počtu do cca 6 budov. Ve světle uvedeného proto nelze označit odůvodnění rozhodnutí o námitkách navrhovatele nejen jako obecné a nic neříkající ke konkrétnímu případu, ale i jako zcela nepřesvědčivé. Krajský soud v Hradci Králové rozhodně nesdílí názor, že by navrhovatel neměl mít právo znát důvody rozhodnutí, jímž bylo zasaženo do jeho vlastnických práv, v konkrétním případě změnou ve funkčním určení parcely č. 206, což ji činí pro navrhovatele s ohledem na cíl, se kterým ji kupoval, v podstatě bezcennou, přestože za ni zaplatil částku 2,700.000,--Kč. Krajský soud rozhodně nevychází z předpokladu, že vlastník pozemku má subjektivní právo na to, aby v rámci přijímané územně plánovací dokumentace byla jeho nemovitost zahrnuta do funkčního určení dle jeho představ, aby si ji takto zhodnocoval, nebo že by mohl soud zasahovat do stanovení funkčního využití území. To soudům skutečně nepřísluší. Přísluší jim však posoudit, zda pořizovatel územního plánu přitom postupoval zákonem předepsaným způsobem, zda zvolené řešení není v rozporu s požadavky hmotného práva. V dané věci dospěl krajský soud k závěru, že napadený územní plán je nepřezkoumatelný z pohledu uplatněných námitek, neboť není odůvodněn odpovídajícím způsobem. K tomuto závěru dospěl krajský soud na základě výše uvedené judikatury Nejvyššího správního soudu, z níž stojí za připomenutí zejména rozsudek ze dne 25. 6. 2014, č.j. 8 Aos 4/2013-50, který se shodou okolností také týkal právě přezkoumávaného územního plánu. V bodu č. 21 jeho odůvodnění je uvedeno např. následující: „Pokud vlastník zůstane při procesu přijímání územního plánu nečinným a neuplatní námitky, nemůže pořizovateli územního plánu následně před soudem úspěšně vytýkat, že změna funkčního využití jeho pozemku není detailně odůvodněna a že neobsahuje odpověď na výtky, které vlastník uplatní ve fázi soudního přezkumu.“ V bodu č. 24 se pak uvádí, že: Pokud by navrhovatel uplatnil konkrétní námitky výslovně ve vztahu k tomuto pozemku, bylo by třeba klást na odůvodnění rozhodnutí o námitce vyšší nároky.“ V přezkoumávané věci navrhovatel uplatnil námitky proti návrhu, přesto se konkrétní odpovědi ke změně ve funkčním určení pozemku parc. č. 206 nedočkal. A za zmínku jistě stojí i další závěry Nejvyššího správního soudu obsažené v jeho rozsudku ze dne 25. 6. 2014, č.j. 8 Aos 4/2013-50, jeho právní názory k otázkám řešeným i tímto rozsudkem krajského soudu, tedy ve vztahu ke stejnému územnímu plánu, s nimiž se krajský soud jako s naprosto logickými ztotožňuje. Dále viz výňatky z uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu: „

25. Nejvyšší správní soud ověřil, že posuzovaný územní plán neobsahuje konkrétní zmínku o dotčeném pozemku a zejména ani o ploše, v níž se nachází. Ve vztahu k funkčnímu využití KO - ostatní krajinná zeleň lze na str. 65 územního plánu nalézt přípustné a nepřípustné způsoby využití. Z odůvodnění ale není zřejmé, proč stěžovatel přistoupil ke změně funkčního využití daného pozemku, resp. pozemků nacházejících se v blízkých plochách a pozemků se shodnýmurčením, a oproti předchozímu stavu znemožnil jeho zastavení. (…) Odpověď na tyto otázky nelze nalézt ani pod bodem F. II. nazvaného Shrnutí přínosu územního plánu k vytváření podmínek pro předcházení zjištěným rizikům ovlivňujícím potřeby života současné generace obyvatel řešeného území a předpokládaným ohrožením podmínek života generací budoucích. V něm stěžovatel pouze obecně poukázal na snahu o navrácení lázeňského charakteru města a na skutečnost, že v řešeném území jsou již prakticky vyčerpány možnosti pro další územní rozvoj s tím, že pro další období a generace bude stále problematičtější umisťování nových rozvojových lokalit (zbývá možnost přestaveb a rekonstrukcí). Jak již bylo uvedeno, požadavku na řádné zdůvodnění změny by v tomto případě postačovalo přezkoumatelné vysvětlení, proč dochází ke změně vymezení plochy. I s poukazem na shora zmíněnou relativní procesní pasivitu navrhovatele pokud jde o konkrétní pozemek, nelze po územním plánu vyžadovat, aby za takové situace obsahoval podrobné vymezení změny ve vztahu ke každému konkrétnímu pozemku. To však na druhou stranu neznamená, že lze rezignovat na odůvodnění nutnosti změny funkčního využití území, resp. je opatřit pouze stručnými a zcela obecnými tvrzeními o potřebě takového opatření. Územní plán je přijímán k zajištění veřejného zájmu, jímž zajisté může být i potřeba koordinovat masivní výstavbu. Tento zájem lze chránit i prostřednictvím vymezení zastavěného území dle § 58 stavebního zákona. Hodnoty chráněné územním plánem nicméně musí být nejenom řádně pojmenovány a specifikovány, ale také doloženy.

26. Ačkoliv stěžovatel polemizoval s jednotlivými požadavky krajského soudu na odůvodnění územního plánu, zůstal v rovině obecných polemik a sám neuvedl, kde přesně se změnou posuzovaného území (alespoň v nějaké míře) zabýval. Kasační argumentace proto není s to zvrátit závěr soudu o nepřezkoumatelnosti územního plánu.“ Uvedeným rozsudkem rozhodováno o kasační stížnosti odpůrce (také města Špindlerův Mlýn) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byl rovněž zrušen územní plán Špindlerova Mlýna v části, ve které došlo v podstatě ke stejné změně ve funkčním zařazení pozemkové parcely bez náležitého odůvodnění. Jako v nyní přezkoumávané věci, jak již rozvedeno výše. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani vyjádření odpůrce, včetně jeho odkazů na obsah textové části územního plánu, které uvedl na straně osmé až dvanácté svého vyjádření a které krajský soud v celém rozsahu přenesl do odůvodnění tohoto rozsudku, aby bylo zřejmé, že je nepominul. Ačkoliv je však krajský soud všechny prošel, musel konstatovat, že v nich žádné odůvodnění změny funkčního určení pozemkové parcely č. 206 ani v náznacích nenašel. Tyto výňatky z OOP byly přitom nepochybně vybrány v přesvědčení, že jsou to právě ony, co dávají odpovědi na důvody provedené změny novým územním plánem. Podle krajského soudu naopak na základě nich nezbývá, než znovu konstatovat oprávněnost námitek navrhovatele ohledně neodůvodněnosti územního plánu. Vždyť jde skutečně o obecné a nic neříkající formulace, z nichž se nelze dozvědět nic konkrétního ve vztahu k navrhovatelově pozemku parc. č. 206, proč u něho došlo ke změně ve funkčním – účelovém určení, v čem převažuje veřejný zájem nad zájmem navrhovatele, jaké konkrétní hodnoty vedly k daným změnám funkčního využití uvedeného pozemku, v čem spočívá nalezená rovnováha mezi urbanistickými, ekologickými a ekonomickými požadavky atd. Z pojmů v OOP uvedených nelze ani zjistit, co se jimi myslí, jaké hodnoty se chrání, viz např. „Chrání krajinné a přírodní hodnoty správního území.“ Jaké hodnoty se tím myslí, není však v OOP uvedeno, zda hustota obyvatel na km2, v čem je nepoměr, není vymezena nerovnováha, a to ve směru k plochám, kde je pozemek navrhovatele. Z takto obecně koncipovaných proklamací ale není možno dovodit, proč by se omezovací, změnová opatření měla týkat právě pozemku v té či oné části města Špindlerův Mlýn. Takže OOP sice předpokládá omezení výstavby, vysvětlení konkrétního řešení však v něm chybí. Např. tak zásadní požadavek, jako je soulad územního plánu s cíli a úkoly územního plánu je v OOP vyřešen opět jen několika obecnými požadavky (strana 85 OOP), přičemž pokud by jim bylo učiněno zadost, navrhovatel by odpověď na své legitimní otázky, proč tedy došlo k dané změně, prostřednictvím nich dostal. Protože tedy důvody zmiňované funkční změny u pozemkové parcely č. 206 nebylo možno z napadeného OOP zjistit, nezbylo než opakovaně i v závěru rozsudku zkonstatovat, že územní plán je v napadené části nepřezkoumatelný a že z něho nelze zjistit přiměřenost právní regulace. K častým odkazům odpůrce na judikaturu Nejvyššího správního soudu pak třeba poznamenat, že krajskému soudu pochopitelně není neznámá, ale jde o to, aby byla vždy aplikována odpovídajícím způsobem, a to s ohledem na specifikum, té které věci. Krajskému soudu tak nebylo třeba dávat návody v tom směru, že odpůrce nemá právo na zhodnocení svého pozemku prostřednictvím územně plánovací dokumentace, že soud nemůže zasahovat do výkonu samosprávy, že mu nepřísluší určovat konkrétní využití území atd., neboť k takovým postupům nikdy neinklinoval a nesklouzl. A pokud je zdůrazňována zdrženlivost v zásazích do OOP ze strany soudu, je takováto zásada nepochybně na místě v případech úvah o jejich možném zrušení v celém či zásadním rozsahu. Jde-li však o přezkum OOP v nepatrné části, tak jako územní plán v daném případě (jde o jeden pozemek bez jakéhokoliv vlivu na své okolí), při jeho zachování jako celku a tedy nadále životaschopného dokumentu pro rozvoj obce, nelze tuto zásadu absolutizovat a jeho soudem zjištěné nedostatky uvedenou zásadou vlastně omlouvat. Respektive, preferovat pořizovatele územního plánu, jeho chyby, na úkor jednotlivce, jehož práv se naopak taková věc bezprostředně dotýká. Pro pořizovatele územního plánu přitom nejde v takovýchto případech v podstatě o nic jiného, než aby odstranil vytýkané vady způsobem souladným se zákonem. Uvedený stav je tak možno přirovnat k mozaice, z níž vypadl jeden kamínek, který na jejím celkovém obrazu nic nemění. Vše (a nejen tento případ) se v převládající míře točí stále kolem rozsahu odůvodnění provedených změn v účelovém určení pozemků novým územním plánem, a to za situace, kdy odpůrce zjevně vychází z přesvědčení, že si „samospráva může dělat při stanovení funkčních ploch, co chce, a že dokonce dotčený subjekt nemá ani právo znát důvody provedených změn“. A to dokonce s odkazem, že ke změně funkčního využití pozemku nedošlo, neboť se nejedná o změnu stávajícího územního plánu, ale o nahrazení původního územního plánu zcela novým. Takovýto závěr totiž neplyne ze žádného zákonného ustanovení, přičemž ani stavební zákon mezi uvedenými formami nerozlišuje (viz např. § 102 odst. 2 stavebního zákona v platném znění). Jde o pouhé a ničím nepotvrzené tvrzení, pomíjející materiální stránku věci. Vždyť důsledky (změna ve funkčním určení pozemků) jsou v obou případech pro vlastníka dotčeného pozemku zcela stejné. Takový přístup k věci je pro Krajský soud v Hradci Králové nepřijatelný a rovněž při jeho formování vychází z judikatury Nejvyššího správního soudu (viz výše). Nezmění proto názor, že územní plán je společenskou dohodou o využití území lidmi, kteří v něm žijí a mění-li se, tak že jím dotčení účastníci, kteří si zákonným způsobem střežili svá práva, tak jako v daném případě navrhovatel, musí znát důvody takové změny (viz nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III.ÚS 1669/11 a Koudelka, Z.: Samospráva. Praha: Linde, 2007, s. 143 a násl.). Pokud by tomu tak být nemělo, pak by se stal soudní přezkum územních plánů fakticky zbytečným. Proto krajskému soudu nezbylo, než podle § 101d odst. 2 s.ř.s. zrušit napadené OOP rovněž v části, ve které byla pozemková parcela 206 v kat. území Špindlerův Mlýn zařazena do funkční plochy ZS.1 – ostatní sídelní zeleň s podílem vysoké zeleně (viz výrok I. tohoto rozsudku). Tímto rozsudkem není zpochybňováno právo odpůrce na samosprávu, nýbrž je o tom, že i samosprávu je nutno vykonávat způsoby odpovídajícími principům dobré veřejné správy. Ostatně v nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2003, sp. zn IV. ÚS 150/01, se uvádí, že podstatou uplatňování veřejné moci v demokratickém právním státě (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky) je kromě jiného také princip dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci a ochrana dobré víry v nabytá práva konstituovaná akty veřejné moci, ať již plynoucí z normativního právního aktu (např. z obecně závazné vyhlášky, jako v daném případě) nebo z aktu aplikace práva. V projednávané věci nelze nevidět, že navrhovatel jednal na základě společenské dohody, předchozího územního plánu a i právě proto je nepřijatelný názor, že z OOP nemusí být seznatelné důvody jeho přijetí. V. Náklady řízení Navrhovatel měl ve věci úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 1 s.ř.s. proti účastníkovi, který úspěch neměl. Jeho důvodně vynaložené náklady soudního řízení spočívaly v náhradě soudního poplatku 5.000,-- Kč, odměně advokáta za celkem dva úkony právní služby při zastupování po 3.100,-- Kč (převzetí a příprava zastoupení a účast na jednání před soudem - § 11 odst. 1 písm. a/ a g/ a § 9 odst. 3 písm. f/ ve spojení s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/), v platném znění, v náhradě hotových výdajů za celkem 2 úkony po 300,-- Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky) a dále v náhradě jízdného osobním vozidlem zn. VOLVO V 70, reg. zn. 2AJ 70 37 ve výši 1.172,--Kč za cestu ze sídla advokáta v Příbrami k procesnímu soudu a zpět a v náhradě za promeškaný čas při této cestě za celkem čtyři půlhodiny po 100,--Kč - § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů řízení bez daně z přidané hodnoty by tak činila celkem 13.372,--Kč. Protože je ale zástupce navrhovatele advokát JUDr. Martin Skalický plátcem daně z přidané hodnoty, jak krajskému soudu doložil, byla k uvedené částce podle § 57 odst. 2 s.ř.s. ještě připočtena výše této daně z odměny za zastupování a náhrad hotových výdajů ve výši 1.758,--Kč, takže celková výše náhrady nákladů řízení činí 15. 130,--Kč. Náklady řízení je odpůrce povinen zaplatit podle výroku č. II tohoto rozsudku zástupci navrhovatele, neboť je advokátem (viz § 64 s.ř.s. a § 149 odst. 1).

Poučení