30 C 1/2024 - 116

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Gabriely Řezníčkové a přísedících Marie Trojanové a Lucie Jahodové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] se sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] se sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] se sídlem [Adresa advokáta B] o určení neplatnosti výpovědi takto:

Výrok

I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru ze dne 21. 8. 2023, doručená žalobkyni dne 5. 9. 2023, je neplatná.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 44 365 Kč k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta A], do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit České republice náklady řízení v částce 52 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 12. 2023 domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 21. 8. 2023, která jí byla doručena dne 5. 9. 2023. K odůvodnění uvedla, že v roce 2016 uzavřela se žalovanou pracovní smlouvu, na základě které vykonávala pro žalovanou sjednaný druh práce na pozici pracovník v sociálních službách. Od 9. 1. 2021 nebyla žalobkyně schopna práci vykonávat v důsledku zdravotních obtíží neurologického a psychiatrického charakteru. Žalobkyně v průběhu dočasné pracovní neschopnosti ode dne 9. 1. 2021 do dne 3. 4. 2022 čerpala nemocenské dávky. Při jednáních probíhajících mezi účastnicemi o skončení pracovního poměru žalobkyně (konkrétně dne 16. 5. 2022) byl žalobkyni na pracovišti předložen ze strany žalované lékařský posudek, ve kterém smluvní poskytovatel pracovnělékařských služeb vystupující jako zdravotnické zařízení [právnická osoba], IČO: [IČO], se sídlem [adresa], dále jen [právnická osoba], uvedl údaj o pozbytí dlouhodobě zdravotní způsobilosti žalobkyně z obecných příčin. Dokument neobsahoval podstatné náležitosti lékařského posudku, žalovaná proto odmítla stvrdit převzetí posudku svým podpisem. Vzhledem k uvedenému postupu žalované navštívila žalobkyně kliniku pracovního lékařství ve Fakultní nemocnici [adresa], která jí jako poskytovatel pracovnělékařských služeb vydala lékařský posudek č. [Anonymizováno] ze dne 4. 5. 2022, ve kterém uvedla, že na základě zdravotního stavu posuzované osoby je uznáno zjištěné onemocnění COVID-19 jako nemoc z povolání. Podkladem zmíněného lékařského posudku byl protokol z šetření [právnická osoba] [Anonymizováno] kraje, kdy byly ověřovány podmínky vzniku onemocnění pro účely posouzení nemoci z povolání. Žalobkyně disponuje i zprávou o ambulantním vyšetření a lékařským posudkem č. [hodnota] ze dne 25. 5. 2022, kde jsou uvedeny údaje vztahující se k odškodnění bolesti pro nemoc z povolání. S lékařským posudkem kliniky pracovního lékařství byla žalovaná seznámena. Dne 13. 5. 2022 byl [právnická osoba] vyhotoven další lékařský posudek č. ev. [Anonymizováno], ve kterém je uvedeno, že žalobkyně na základě výsledků lékařské prohlídky ze dne 13. 5. 2022 pozbyla dlouhodobé zdravotní způsobilosti k výkonu práce z důvodu obecného onemocnění. Ani tento posudek neobsahuje žádnou specifikaci tvrzených obecných příčin. Z podnětu žalobkyně byl lékařský posudek poskytovatele pracovnělékařských služeb Krajským úřadem [Anonymizováno] kraje zrušen a věc vrácena [právnická osoba] k vydání nového lékařského posudku. Dne 29. 8. 2023 žalovaná nařídila žalobkyni čerpání dovolené, žalobkyně však žádnou dovolenou nečerpala, neboť překážky v práci na její straně stále trvaly. Dne 5. 9. 2023 obdržela žalobkyně výpověď z pracovního poměru dle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce s výpovědní dobou 2 měsíce. Žalovaná výpověď zdůvodnila tím, že podle lékařského posudku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 18. 5. 2023 vypracovaného smluvním poskytovatelem pracovnělékařských služeb [právnická osoba] žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost z obecných příčin. Podle žalobkyně byla skutečným důvodem její zdravotní nezpůsobilosti nemoc z povolání, a proto mělo jako důvod výpovědi být uvedeno ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce. Žalobkyně zaslala dne 3. 10. 2023 žalované sdělení, ve kterém vyslovila svůj nesouhlas s výpovědí, respektive s důvodem výpovědi a odkazovala na lékařský posudek kliniky pracovního lékařství, ze kterého je zřejmé, že zjištěné onemocnění žalobkyně je uznáno jako nemoc z povolání. Žalobkyně však s ohledem na svoji zdravotní nezpůsobilost netrvala na dalším zaměstnávání, a proto má za to, že v souladu s ustanovením § 69 odst. 3 zákoníku práce pracovní poměr skončil fikcí uplynutím výpovědní doby, neboť mezi stranami nebyl dojednán žádný jiný den skončení pracovního poměru.

2. Žalovaná se k žalobě o určení neplatnosti výpovědi žalobkyně z pracovního poměru vyjádřila tak, že uplatněný nárok ani zčásti neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně byla zaměstnána v pracovním poměru na základě pracovní smlouvy ze dne 19. 9. 2016, ve znění pozdějších dodatků, na pozici pracovník v sociálních službách, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Dále uvedla, že ukončila pracovní poměr žalobkyně výpovědí dle § 52 písm. e) zákoníku práce z důvodu, že žalobkyně pozbyla vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb dlouhodobě zdravotní způsobilost, a to z obecných příčin. Výpověď ze dne 21. 8. 2023 byla žalobkyni doručena dne 5. 9. 2023, pracovní poměr skončil uplynutím výpovědní doby k 30. 11. 2023. V době trvání pracovního poměru byla žalobkyně v pracovní neschopnosti od 9. 1. 2022 do 15. 5. 2022, z toho pro onemocnění COVID-19 trvala dočasná pracovní neschopnost od 9. 1. 2021 do 15. 2. 2021, následující neschopnost byla z jiných příčin. Žalobkyně avizovala, že ani po ukončení dočasné pracovní neschopnosti nebude moci s ohledem na svůj zdravotní stav vykonávat práci sjednanou v pracovní smlouvě. Žalovaná proto požádala svého smluvního poskytovatele pracovnělékařských služeb zařízení [právnická osoba], IČO: [IČO], se sídlem [adresa], o provedení mimořádné lékařské prohlídky k posouzení zdravotní způsobilosti žalobkyně k výkonu práce pracovník v sociálních službách. Smluvní poskytovatel pracovnělékařských služeb prostřednictvím praktického lékaře [právnická osoba] vydal následně dne 19. 5. 2022 lékařský posudek, jehož posudkový závěr zněl, že žalobkyně jako posuzovaná osoba k uvedené práci pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost, a to z obecných příčin (tj. z jiného důvodu než z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání). Žalovaná rozporovala tvrzení žalobkyně o tom, že žalobkyně navštívila kliniku pracovního lékařství Fakultní nemocnice v Hradci Králové kvůli postupu žalované, neboť vydání posudku č. [Anonymizováno] dne 4. 5. 2022 předcházelo samotnému posouzení zdravotní způsobilosti žalobkyně a vydání posudku ze dne 19. 5. 2022. Každý z uvedených lékařských posudků měl přitom zcela jiné zaměření a účel, když posudky zpracované na žádost žalobkyně Fakultní nemocnicí v Hradci Králové se týkaly uznání nemoci z povolání a následně určení bodového ohodnocení pro účely odškodnění nemoci z povolání. Posudky kliniky pracovního lékařství zejména nesloužily ke zjištění popřípadě potvrzení pozbytí zdravotní způsobilosti k práci vykonávané žalobkyní a jejich závěry tak nemohou být relevantní pro posouzení dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti žalobkyně k výkonu práce. Naopak posudek ze dne 19. 5. 2022 vypracovaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb se týkal právě posouzení dlouhodobé zdravotní způsobilosti k vykonávané práci žalobkyně. Posudek ze dne 19. 5. 2022 byl následně rozhodnutím Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje pro formální nedostatky zrušen a věc byla vrácena poskytovateli pracovnělékařských služeb [právnická osoba] k vydání nového posudku. Žalobkyně v období leden až květen 2023 absolvovala vyšetření u praktického lékaře a specializovaných lékařů a dne 18. 5. 2023 absolvovala též lékařskou prohlídku u poskytovatele pracovnělékařských služeb [právnická osoba] za účelem posouzení zdravotní způsobilosti k práci. Na základě provedeného přezkoumání zdravotního stavu vydal poskytovatel pracovnělékařských služeb nový lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci č. [Anonymizováno] ze dne 18. 5. 2023, jehož posudkový závěr zněl, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilosti z důvodu obecných příčin tj. z jiného důvodu než z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nebo ohrožení. Na základě posudku ze dne 18. 5. 2023 doručila žalovaná žalobkyni dne 5. 9. 2023 výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. e) zákoníku práce ze dne 21. 8. 2023. Žalobkyně nevyužila svého práva podat žádost o přezkum posudku z 18. 5. 2023, který jí byl doručen rovněž doporučenou zásilkou dne 20. 6. 2023. Z lékařského posudku č. [Anonymizováno], vypracovaného Fakultní nemocnicí Hradec Králové, klinikou pracovního lékařství dne 4. 5. 2022, nijak nevyplývá, že by žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost z příčiny nemoci z povolání, popř. že by z důvodu nemoci z povolání (ohledně které je v posudku uvedeno, že akutní fáze pominula), nesměla dosavadní práce vykonávat. Z tohoto posudku pouze vyplývá, že žalobkyně v minulosti onemocněla nemocí COVID-19, která byla následně uznána jako nemoc z povolání. Žalovaná proto zcela odmítla, že by skutečným důvodem zdravotní nezpůsobilosti žalobkyně měla být nemoc z povolání a výpovědní důvod měl být tedy dle § 52 písm. d) zákoníku práce. Výpověď z pracovního poměru ze dne 21. 8. 2023 podle žalované splňuje veškeré formální náležitosti a materiální podmínky a došlo na základě ní ke skončení pracovního poměru žalobkyně uplynutím výpovědní doby.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k níže uvedených závěrům o skutkovém stavu:

4. Mezi účastnicemi byl pracovní smlouvou ze dne 14. 9. 2016 ve znění následných změn a doplňků sjednán s účinností od 19. 9. 2016 pracovní poměr. Žalobkyně jako zaměstnankyně žalované vykonávala práci pracovnice v sociálních službách, působila jako asistentka v přímé péči, její pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Z nesporných prohlášení účastnic, ze sdělení [právnická osoba], z posudků a rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení [adresa] se podává, že žalobkyně byla na základě rozhodnutí č. [hodnota] vydaného ošetřující registrující lékařkou [tituly před jménem] [jméno FO] uznána dlouhodobě práce neschopnou s datem vzniku dočasné pracovní neschopnosti 9. 1. 2021 a s datem ukončení dočasné pracovní neschopnosti 15. 5. 2022. Důvodem dočasné pracovní neschopnost žalované byl COVID-19, nákaza tímto infekčním onemocněním byla potvrzena pozitivním testem dne 13. 1. 2021. Po odeznění akutních příznaků u žalobkyně přetrvávaly bolesti obou kolenních kloubů a depresivní syndrom. Na doporučení posudkové lékařky OSSZ [adresa] byla žalobkyni přiznána výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby.

5. Lékařským posudkem o uznání nemoci z povolání č. [Anonymizováno] vzal soud za prokázané, že dne 4. 5. 2022 byla žalobkyni uznána oprávněným pracovištěm k uznávání nemocí z povolání Fakultní nemocnicí [adresa], klinikou pracovního lékařství, nákaza COVID-19 jako nemoc z povolání s datem zjištění nemoci z povolání 13. 1. 2021. Stalo se tak na podkladě protokolárního zjištění [právnická osoba] [Anonymizováno] kraje, která dne 8. 2. 2022 provedla u žalované šetření k ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posouzení nemoci z povolání. Po hlášení nemoci z povolání žalobkyně byl vystaven lékařský posudek č. [hodnota] ze dne 25. 5. 2022 o odškodnění bolesti pro nemoc z povolání, který mimo jiné obsahuje údaj, že akutní fáze onemocnění odezněla.

6. Dne 19. 5. 2022 posoudil zdravotní způsobilost žalobkyně k práci pracovníka v sociálních službách lékař pracovnělékařských služeb [právnická osoba] se závěrem, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu této práce z důvodu obecného onemocnění. Žalobkyně s posudkem nesouhlasila, odmítla ho převzít a domáhala se jeho přezkoumání. Napadený posudek přezkoumal správní orgán Krajský úřad [Anonymizováno] kraje, odbor zdravotnictví, který rozhodnutím ze dne 10. 11. 2022 čj. [Anonymizováno] posudek vystavený [právnická osoba] zrušil a vrátil věc k vydání nového lékařského posudku.

7. Žalovaná požádala poskytovatele pracovnělékařských služeb [právnická osoba] o mimořádnou prohlídku žalobkyně za účelem posouzení její způsobilosti k práci. Na podkladě prohlídky byl vydán lékařský posudek č. [Anonymizováno], podle něhož posuzovaná osoba – žalobkyně - pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilosti z důvodu obecných příčin (tj. z jiného důvodu než pracovního úrazu, nemoci z povolání nebo ohrožení). Žalobkyně si posudek nepřevzala z důvodu nesouhlasu, zpracovatel posudku jí posudek zaslal doporučeně poštou, vyzvednutí zásilky s posudkem žalobkyní dne 20. 6. 2023 je potvrzováno údaji na dodejce. Dne 5. 9. 2023 obdržela žalobkyně od žalované písemnou výpověď z pracovního poměru datovanou dne 21. 8. 2023. Výpověď byla žalobkyni dána podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce a zdůvodněna tím, že dle lékařského posudku č. [Anonymizováno] ze dne 18. 5. 2023, vypracovaného ze strany poskytovatele pracovnělékařských služeb [právnická osoba], byl stanoven posudkový závěr, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost z obecných příčin. Pozbytím dlouhodobě zdravotní způsobilosti k výkonu práce dle pracovní smlouvy je naplněn ve výpovědi použitý výpovědní důvod. Žalobkyně byla poučena, že její pracovní poměr skonči uplynutím výpovědní doby, která činí dva měsíce a počíná běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi.

8. Účastnice jsou ve shodě, že žalobkyně nebyla v okamžiku dání výpovědi dne 5. 9. 2023 způsobilá výkonu dosavadní práce, překážkou dalšího zaměstnání u žalované se stal její nepříznivý zdravotní stav. Rozpor mezi žalobkyní a žalovanou spočívá v tom, že zatímco žalobkyně spatřuje příčinu dlouhodobého pozbytí své zdravotní způsobilosti v nemoci z povolání, žalovaná trvá na zhoršení zdravotního stavu žalobkyně z jiných příčin, dovolává se přitom závěrů posudku č. [Anonymizováno] ze dne 18. 5. 2023. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1096/2021 (Rc 43/2022) sjednotil právní praxi názorem, že zůstávají v platnosti závěry, podle nichž lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, poskytuje zaměstnanci, zaměstnavateli, soudům, správním úřadům a jiným orgánům pouze nezávazné „dobrozdání“ o zdravotním stavu zaměstnance z hlediska jeho zdravotní způsobilosti k práci, z něhož soud při svém rozhodování nemůže vycházet ve smyslu § 135 odst. 2 OSŘ [viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1804/2015, konstatující, že …lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nestanoví (a neprokazují) autoritativně (závazným a zásadně konečným způsobem), že by posuzovaný zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost, neboť poskytují zaměstnanci, zaměstnavateli i soudům (správním úřadům a jiným orgánům) pouze nezávazné „dobrozdání“ o zdravotním stavu zaměstnance z hlediska jeho zdravotní způsobilosti k práci, z něhož soud při svém rozhodování nemůže vycházet ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. Při zkoumání, zda byl naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zák. práce, může soud v řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí vycházet (jen) z lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb (z rozhodnutí příslušného správního orgánu, které lékařský posudek přezkoumává) pouze tehdy, má-li všechny stanovené náležitosti a jestliže za řízení nevznikly žádné pochybnosti o jejich správnosti; v případě, že lékařský posudek (rozhodnutí příslušného orgánu, který lékařský posudek přezkoumává) nebude obsahovat všechny náležitosti nebo bude neurčitý či nesrozumitelný anebo že z postojů zaměstnance nebo zaměstnavatele nebo z jiných důvodů se objeví potřeba (znovu a náležitě) objasnit zaměstnancův zdravotní stav a příčiny jeho poškození, je třeba v příslušném soudním řízení otázku, zda zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě zdravotní způsobilost, vyřešit (postavit najisto) dokazováním, provedeným zejména prostřednictvím znaleckých posudků].

9. V projednávaném případě má soud za to, že není možné bez pochybností přijmout závěry posudku poskytovatele pracovnělékařských služeb č. [Anonymizováno] ze dne 18. 5. 2023 [právnická osoba]. Posudek, který se stal podkladem pro výpověď žalobkyně z pracovního poměru, je co do odůvodnění velmi stručný a neřeší otázku, zda a jakým způsobem nemoc z povolání ovlivnila zdravotní stav žalobkyně. Byť žalobkyně včas nepožádala o přezkoumání uvedeného posudku, s jeho obsahem zásadně nesouhlasí. Žalobkyně tvrdí, že právě následkem prodělané nemoci z povolání u ní došlo ke zhoršení stávajících onemocnění i k výskytu nových zdravotních obtíží. Soud nemohl přehlédnout, že po zjištění nemoci z povolání u žalobkyně dne 13. 1. 2021 nedošlo nikdy k „oduznání“ nemoci z povolání. Po odeznění akutních příznaků COVID-19 mohl u žalobkyně nastat postcovidový syndrom s dopadem do fyzického i psychického stavu žalobkyně. Podle přesvědčení soudu muselo být v řízení dokazováním objasněno a postaveno najisto, co bylo skutečnou příčinou dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti žalobkyně ke dni 5. 9. 2023.

10. Z důvodů uvedených v předchozím odstavci soud ustanovil znalce ke stanovení příčin, které žalobkyni ke dni dání výpovědi činily nezpůsobilou k výkonu práce pro žalovanou, jinými slovy ke zjištění důvodů ukončení pracovního poměru žalobkyně. [tituly před jménem] [jméno FO], znalec v oboru zdravotnictví se specializací posudkové lékařství, zpracoval písemný znalecký posudek č. [Anonymizováno], proti jehož závěrům nebyly vzneseny námitky. Soud proto nepřistoupil ke slyšení znalce. Na základě písemného posudku má soud za prokázané, že ke dni 5. 9. 2023 přetrvávalo v důsledku nemoci z povolání u žalobkyně těžké funkční postižení v oblasti tělesné i psychické. K tomuto dni nebyla žalobkyně dlouhodobě způsobilá k výkonu práce pracovníka v sociálních službách v přímé péči. Rozhodnou příčinou dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti k výkonu dosavadní práce byly následky nemoci z povolání COVID-19 s následným rozvojem postcovidového syndromu. Nemoc z povolání nebyla jedinou příčinou ztráty zdravotní způsobilosti k výkonu předmětné práce pracovníka v sociálních službách v přímé péči, byla však příčinou důležitou, podstatnou a značnou a žalobkyni z této práce nemoc z povolání sama o sobě vyřazovala. Příčinou uznání nemoci z povolání lékařským posudkem č. [Anonymizováno] ze dne 4. 5. 2022 bylo onemocnění COVID-19. Ke dni 5. 9. 2023 přetrvával jako pozdní následek uvedeného onemocnění postcovidový syndrom. Ten představuje řadu chorobných symptomů, které vedou k těžkému funkčnímu poškození zdraví v oblasti psychiky anxiózně depresivním syndromem, dýchání syndromem spánkové apnoe, poruchami spánku, poruchou jemné motoriky a těžkou poruchou mobility. Prohloubil se bolestivý syndrom horní i dolní páteře a kloubů, došlo k progresi oboustranné gonartrózy III. stupně. V průběhu postcovidového syndromu došlo k extrémnímu nárůstu tělesné hmotnosti žalobkyně do stadia obezity III. stupně s hodnotou BMI 50+. Na otázku, jaká poškození zdraví či zdravotní omezení žalobkyně byla ke dni 5. 9. 2023 následkem jiných příčin, než onemocnění COVID-19 znalec sdělil, že odpověď nemůže být jednoznačná. Řada zdravotních omezení se v symptomatologii následků nemoci z povolání a následků onemocnění z obecných příčin prolíná, vzájemně splývá a doplňuje. Řada chorobných příznaků graduje v příčinné souvislosti s nemocí z povolání, jsou v tzv. adekvátní příčinné souvislosti s nemocí z povolání v rámci postcovidového syndromu. Mezi onemocnění obecné povahy žalobkyně lze zařadit premorbidní obezitu II. stupně s hmotností 91 kg, počínající artropatii kolenních kloubů a vertebropatii (postižení páteře). Následky nemoci z povolání akcelerovaly progresi funkčních následků onemocnění obecné povahy. Znalec zdůraznil, že nemoc z povolání COVID-19 byla hlavní, důležitou a podstatnou příčinou zdravotních obtíží žalobkyně, které ji ke dni 5. 9. 2023 činily nezpůsobilou k výkonu práce pracovnice v sociálních službách v přímé péči.

11. Znalec se podrobně vyjadřoval k vlivu nemoci z povolání na již existující onemocnění žalobkyně, popisoval též souvislost s onemocněními, které se nově projevily v době pracovní neschopnosti žalobkyně. Podle znalce nálezy odborných specialistů v oborech neurologie, ortopedie a psychiatrie jednoznačně dokládají, že u žalobkyně objektivně došlo ke zhoršení zdravotního stavu z příčin onemocnění COVID-19. Lze učinit závěr, že kdyby žalobkyně neprodělala COVID-19, její zdravotní stav by se ke dni 5. 9. 2023 oproti stavu v prosinci 2020 vysoce pravděpodobně nezhoršil (pokud by hypoteticky nedošlo k nějaké nové dosud neproběhlé události). Bolesti kolenních kloubů se u žalobkyně objevily již před uznáním nemoci z povolání. Obecně se artróza kolenních kloubů nevyvine náhle, její rozvoj je pozvolný a závisí na mnoha faktorech (vrozené dispozice, věk, dlouhodobé přetížení kolenních kloubů, přechozí trauma kolenního kloubu, lése měkkých nitrokloubních tkání – vazů, menisků, narušený stereotyp chůze, atd). COVID-19 zřejmě nebyl prvotní příčinou vzniku artrózy kolenních kloubů, je však nepopiratelné, že následkem infekce COVID-19 došlo k akceleraci gonartrózy do III. stupně. Do symptomatologie postcovidového syndromu patří mimo jiné bolesti kloubů, páteře a svalů. Vědecky se zkoumá možný vliv viru SARS-CoV-2 na chrupavčité tkáně kloubních ploch (obecně na jakékoli tělesné tkáně a orgány). Podle znalce nemoc z povolání COVID-19 zcela jistě zapříčinila u žalobkyně rozdíl mezi stavem onemocnění artrózou kolenních kloubů v prosinci 2020 a stavem tohoto onemocnění ke dni 5. 9. 2023 (viz lékařské zprávy ortopeda [tituly před jménem] [jméno FO] z 01/2023 a 06/2024). Nemoci z povolání COVID-19 není primární příčinou onemocnění vysokým krevním tlakem. Nicméně, k akcentaci arteriální hypertense nepochybně dochází vlivem psychických poruch a stresu v rámci postcovidového syndromu. Zkoumá se i vliv původce COVID-19 přímo na cévní stěnu. Onemocnění anxiózně depresivním syndromem má podle znalce jednoznačně svůj původ v rámci rozvoje postcovidového syndromu po nákaze virem SARS-Cov-2 při onemocnění COVID-19. U onemocnění, kterými trpí žalobkyně je faktorem způsobujícím zhoršení zdravotního stavu i obezita III. stupně. Premorbidně žalobkyně trpěla obezitou již od dětství, před onemocněním COVID-19 v roce 2020 vážila 91 kg, šlo o obezitu II. stupně (přibrala během těhotenství 3 dětí), která ji ovšem nebránila plnohodnotnému zapojení do pracovního a osobního života. K masivnímu nárůstu obezity o cca 40 kg došlo až po zjištění nemoci z povolání, v průběhu rozvoje postcovidového syndromu. V lednu 2022 vážila cca 130 kg. Taková morbidní obezita III. stupně s BMI nad 50 kg/m2 má samozřejmě negativní vliv na opěrný a kloubní aparát, zrychluje progresi artrózy nosných kloubů, zrychluje degenerativní procesy páteřních struktur, má negativní vliv na mobilitu žalobkyně, zrychluje proces cévní aterosklerózy, vytváří vysoké riziko pro kardiovaskulární a metabolické onemocnění, především riziko manifestace cukrovky a v neposlední řadě potencuje psychické poruchy, depresivní stavy, dýchací potíže, atd. Vše je však nutno vidět v kontextu s rozvojem symptomatologie postcovidového syndromu.

12. Soud shora zjištěný skutkový stav právně posoudil podle níže uvedených ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce:

13. Podle § 50 odst. 1 zákoníku práce výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží. Podle § 50 odst. 2, odst. 4 zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52. Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

14. Podle § 52 písm. d) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice.

15. Podle § 52 písm. e) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost.

16. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen důvodů, které jsou taxativně vymezeny v ustanovení § 52 zákoníku práce. Je-li překážkou dalšího výkonu práce zaměstnance jeho nepříznivý zdravotní stav, přichází v úvahu výpověď ze strany zaměstnavatele jedině podle shora citovaných ustanovení § 52 písm. d) a § 52 písm. e) zákoníku práce. Soud v projednávaném případě učinil na základě znaleckého posudku jednoznačný závěr, že hlavní, důležitou a podstatnou příčinou zdravotních obtíží žalobkyně, které ji ke dni 5. 9. 2023 činily nezpůsobilou k výkonu práce pracovnice v sociálních službách v přímé péči, byla nemoc z povolání COVID-19. Ke dni dání výpovědi z pracovního poměru u žalobkyně podle odborných zjištění a závěrů znalce přetrvával postcovidový syndrom jako pozdní následek uvedeného onemocnění. Nesmí-li zaměstnanec konat pro svůj nepříznivý zdravotní stav dále dosavadní práci, je naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce, jen jestliže nejde o následek pracovního úrazu nebo nemoci z povolání a jestliže se u zaměstnance jedná o dlouhodobý stav. Bylo prokázáno, že nemoc z povolání sama o sobě žalobkyni vyřazovala z možnosti výkonu práce. Prodělání COVID-19 u žalobkyně akcelerovalo progresi funkčních následků onemocnění obecné povahy, tedy v důsledku nemoci z povolání došlo k podstatnému zhoršení předchozích potíží a onemocnění žalobkyně. Odpovídajícím důvodem pro dání výpovědi ze strany zaměstnavatele byl proto důvod uvedený v ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce. Žalovaná ve výpovědi z 21. 8. 2023 použila nesprávný, nepřiléhavý výpovědní důvod uvedený § 52 písm. e) zákoníku práce, což činí výpověď neplatnou.

17. Žalobkyně dopisem z 3. 10. 2023 oznámila žalované svůj nesouhlas s výpovědním důvodem uvedeným ve výpovědi, která jí byla doručena dne 5. 9. 2023. Žalobkyně označila výpověď za neplatnou s tím, že pro žalovanou nadále nemůže vykonávat práci nikoli z obecných příčin ale kvůli následkům nemoci z povolání. Žalobkyně zahájila soudní řízení o určení neplatnosti výpovědi včas ve lhůtě podle § 72 zákoníku práce (Neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním). Žaloba byla podána důvodně a soud jí vyhověl výrokem I. rozsudku.

18. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud v projednávaném případě neshledal důvod, proč by úspěšné žalobkyni neměl přiznat plnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyni byla dána neplatná výpověď. Žalobkyně se proti účinkům úkonu zaměstnavatele směřujícího k zániku pracovního poměru mohla bránit pouze v soudním řízení o určení neplatnosti výpovědi. V opačném případě by výpověď byla považována za platnou a v ní obsažený (chybný) výpovědní důvod by zásadně ovlivnil nároky žalobkyně související s ukončením pracovního poměru.

19. Žalobkyně byla zastoupena advokátem, který má podle vyhl. č. 177/1996 Sb. právo na odměnu za úkony právní služby z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky ve výši 2 500 Kč za úkony vykonané do 31. 12. 2024 a ve výši 3 700 Kč za úkony vykonané po 1. 1. 2025. Soud zástupci žalobkyně přiznal odměnu za úkony: převzetí právního zastoupení dne 22. 5. 2023, písemná předžalobní výzva dne 15. 12. 2023, podání žaloby s datem 30. 12. 2023, replika žalobkyně k vyjádření žalované k žalobě ze dne 2. 5. 2024, účast u jednání soudu dne 7. 5. 2024, porada s klientkou dne 13. 5. 2024 po konaném jednání a před ustanovením znalce, vyjádření žalobkyně s otázkami na znalce ze dne 27. 5. 2024, porada s klientkou dne 10. 12. 2024 po zpracování znaleckého posudku, účast u jednání dne 5. 2. 2025. Podle názoru soudu zástupci žalobkyně nepřísluší odměna za nesouhlas s výpovědí ze dne 3. 10. 2023 a za podání ze dne 2. 11. 2023 označené jako výzva k plnění a urgence (přičemž naposledy uvedené podání ani nebylo ve spise dohledáno). Korespondenci určenou žalované před zahájením řízení nelze s výjimkou předžalobní výzvy ze dne 15. 12. 2023 považovat za úkony související se soudním řízením, za které by měla advokátovi náležet odměna. Soud nepřiznal odměnu za podání z 18. 6. 2024, neboť jde o pouze o průvodní dopis k lékařským zprávám, které žalobkyně založila do spisu, ani odměnu za stručné vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 10. 12. 2024, které soud vyžádal jako podklad ke zvážení, zda bude při jednání slyšen znalec.

20. Advokátovi žalobkyně náleží odměna za shora uvedené úkony právní služby 8 x 2 500 Kč a 1 x 3 700 Kč a paušální náhrady 8 x 300 Kč a 1 x 450 Kč, tj. celkem částka 26 550 Kč. Zástupce žalobkyně v souladu s předpisy o cestovních náhradách vyúčtoval na částku 2 140,26 Kč cestovné automobilem k jednání dne 7. 5. 2024 s průměrnou spotřebou 4,6 l nafty/100 km při cestě z Prahy do Trutnova a zpět v celkové délce 290 km. Autobusovými jízdenkami byly doloženy náklady cestovného k jednání dne 7. 2. 2025 v částce 109 Kč. Za promeškaný čas cestou k jednání náleží zástupci žalobce náhrada za 6 půlhodin po 100 Kč (jednání dne 7. 5. 2024) a za 10 půlhodin po 150 Kč (jednání dne 7. 2. 2025 ), celkem 2 100 Kč. Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH, z odměny a náhrad (částka 30 790,26 Kč) mu proto byla přiznána částka 6 465,95 Kč jako DPH ve výši 21 %. Kromě soudního poplatku zaplatila žalobkyně zálohu na znalecký posudek ve výši 5 000 Kč a vzniklo jí právo vynaloženou zálohu žádat po žalované. Celkové náklady řízení žalobkyně činí po zaokrouhlení částku 44 365 Kč (odměny a náhrady 30 790,26 Kč + 6 465,95 Kč DPH + náklady cestovného hromadnou dopravou 109 Kč + vynaložený soudní poplatek 2 000 Kč + náhrada zálohy na znalečné 5 000 Kč). Náklady řízení se podle § 149 odst. 1 o.s.ř. platí advokátovi žalobkyně, lhůta k náhradě byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

21. Soud při vyhlášení rozsudku nerozhodl o nákladech znalečného, které zálohoval stát. Soud proto do písemného vyhotovení rozsudku bez návrhu připojil výrok III., který má formu doplňujícího usnesení vydaného v souladu s ustanovením § 166 odst. 1 o.s.ř.

22. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Stát v projednávaném případě vynaložil náklady znalečného v rozsahu 52 500 Kč (celkové náklady posudku [tituly před jménem] [jméno FO] činily 57 500 Kč, z toho 5 000 Kč bylo uhrazeno z žalobkyní složené zálohy). Soud proto neúspěšné žalované uložil povinnost k náhradě nákladů řízení výrokem III.

Poučení