30 C 137/2024 - 52

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 1 824 053 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 824 053 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 824 053 Kč od 20. 9. 2022 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 824 053 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je právnickou osobou, která při své podnikatelské činnosti provozuje hotel s názvem „[Anonymizováno]“, umístěný na adrese [adresa] (dále jen „Hotel“). Hotel je již podle svého názvu zaměřen především na ubytovávání těch hostů, kteří využívají služeb sousedního aquaparku „[adresa]“, ve kterém je provozován vodní a saunový svět, fitness a welness/spa; s přihlédnutím k tomu se ubytovávají v Hotelu i mnozí zahraniční návštěvníci, kteří přijíždějí právě za účelem návštěvy tohoto aquaparku.

2. Žalovaná prostřednictvím Ministerstva zdravotnictví vydala v roce 2021 dle zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „pandemický zákon“), různá mimořádná opatření směřující k potlačení pandemie COVID-19,konkr. Pandemickým opatřením 14301/2021-6/MIN/KAN, účinným od 26.4.2021 do 2.5.2021, včetně, bylo v článku I bod 6 ve své podstatě výslovně zakázáno poskytování krátkodobých a rekreačních ubytovacích služeb, s výjimkou tam uvedených případů ad hoc). Z toho je naprosto zřejmé, že díky tomuto omezení nemohla žalobkyně provozovat v Hotelu obvyklým způsobem svou výdělečnou podnikatelskou činnost, neboť pokud vůbec nastaly případy ubytovacích výjimek jednotlivců, ty nemohly v žádném případě zvrátit totální výpadek příjmů z obvyklé podnikatelské činnosti. Tímto výpadkem hotelových hostů pak byly logicky postiženy i doprovodné stravovací a jiné služby, které byly jinak poskytovány v restauracích, barech a cukrárně umístěných v Hotelu. Veškerá škoda vzniklá žalobkyni v důsledku výpadku těchto příjmů z její podnikatelské činnosti v Hotelu, při současné nutnosti hradit nezbytné náklady na provoz Hotelu, je tedy v jednoznačné příčinné souvislosti s Pandemickým opatřením 14301/2021-6/MIN/KAN; Pandemickým opatřením 14301/2021-10MIN/KAN, účinným od 10.5.2021 do 16.5.2021, včetně, bylo v článku I bod 5 ve své podstatě opětovně výslovně zakázáno poskytování krátkodobých a rekreačních ubytovacích služeb, s výjimkou tam uvedených případů ad I bod 1 v podstatě zakázán i provoz stravovacích služeb v restauracích, hospodách, barech apod., tedy v zařízeních provozovaných žalobkyní v Hotelu. Z toho je naprosto zřejmé, že díky tomuto omezení nemohla žalobkyně provozovat v Hotelu obvyklým způsobem svou výdělečnou podnikatelskou činnost, neboť pokud vůbec nastaly případy ubytovacích výjimek jednotlivců, ty nemohly v žádném případě zvrátit totální výpadek příjmů z obvyklé podnikatelské činnosti. Veškerá škoda vzniklá žalobkyni v důsledku výpadku těchto příjmů z její podnikatelské činnosti v Hotelu, při současné nutnosti hradit nezbytné náklady na provoz Hotelu, je tedy v jednoznačné příčinné souvislosti s Pandemickým opatřením 14301/2021-10/MIN/KAN; Pandemickým opatřením 14301/2021-12MIN/KAN, účinným od 17.5.2021 do 23.5.2021, včetně, bylo v článku I bod 5 ve své podstatě opětovně výslovně zakázáno poskytování krátkodobých a rekreačních ubytovacích služeb, s výjimkou tam uvedených případů ad hoc). Nadto byl článkem I bod 1 v podstatě zakázán i provoz stravovacích služeb v restauracích, hospodách, barech apod., tedy v zařízeních provozovaných žalobkyní v Hotelu. Z toho je naprosto zřejmé, že díky tomuto omezení nemohla žalobkyně provozovat v Hotelu obvyklým způsobem svou výdělečnou podnikatelskou činnost, neboť pokud vůbec nastaly případy ubytovacích výjimek jednotlivců, ty nemohly v žádném případě zvrátit totální výpadek příjmů z obvyklé podnikatelské činnosti. Veškerá škoda vzniklá žalobkyni v důsledku výpadku těchto příjmů z její podnikatelské činnosti v Hotelu, při současné nutnosti hradit nezbytné náklady na provoz Hotelu, je tedy v jednoznačné příčinné souvislosti s Pandemickým opatřením 14301/2021-12/MIN/KAN; Pandemickým opatřením 14301/2021-13/MIN/KAN, účinným od 24.5.2021 do 30.5.2021, včetně, bylo omezeno poskytování krátkodobých a rekreačních ubytovacích služeb na případy vyjmenované v článku I bod 5. Nadto byl článkem I bod 1 zakázán provoz stravovacích služeb v restauracích, hospodách, barech apod., tedy v zařízeních provozovaných žalobkyní v Hotelu. Z toho je naprosto zřejmé, že díky tomuto kombinovanému omezení ubytovacích služeb v Hotelu a zákazu provozování doprovodných stravovacích služeb byla ve své podstatě vyloučena návštěvnost Hotelu, neboť prakticky každý hotelový host očekává, že s úhradou ubytování dostane i doprovodné stravovací služby, ať už se jedná o ubytování se snídaní, polopenzí, a nebo plnou penzí (all inclusive). S přihlédnutím k tomu nemohla žalobkyně provozovat v Hotelu obvyklým způsobem svou výdělečnou podnikatelskou činnost, neboť pokud vůbec nastaly případy ubytovacích výjimek jednotlivců, ty nemohly v žádném případě zvrátit totální výpadek příjmů z obvyklé podnikatelské činnosti. Veškerá škoda vzniklá žalobkyni v důsledku výpadku těchto příjmů z její podnikatelské činnosti v Hotelu, při současné nutnosti hradit nezbytné náklady na provoz Hotelu, je tedy v jednoznačné příčinné souvislosti s Pandemickým opatřením 14301/2021-13/MIN/KAN; Pandemickým opatřením 14301/2021-16/MIN/KAN, účinným od 31.5.2021 do 7.6.2021, včetně, bylo opětovně omezeno poskytování krátkodobých a rekreačních ubytovacích služeb na případy vyjmenované v článku I bod 5. Nadto byl článkem I bod 1 omezen i provoz stravovacích služeb, a to zcela zásadním omezením kapacity provozoven stravovacích služeb, stejně tak i administrativním omezením ve spojitosti s prokazováním bezinfekčnosti z hlediska onemocnění COVID-19. I z toho je naprosto zřejmé, že díky těmto omezením nemohla žalobkyně provozovat v Hotelu obvyklým způsobem svou výdělečnou podnikatelskou činnost, neboť pokud vůbec nastaly případy ubytovacích výjimek jednotlivců, kteří akceptovali omezení ve vztahu k doprovodným stravovacím službám, tyto nemohly v žádném případě zvrátit totální výpadek příjmů z obvyklé podnikatelské činnosti. Veškerá škoda vzniklá žalobkyni v důsledku výpadku těchto příjmů z její podnikatelské činnosti v Hotelu, při současné nutnosti hradit nezbytné náklady na provoz Hotelu, je tedy v jednoznačné příčinné souvislosti s Pandemickým opatřením 14301/2021-16/MIN/KAN. 3.

4. Z výše uvedeného je zřejmé, že Pandemická opatření měla prokazatelně vliv na návštěvnost, a tedy i na příjmovou stránku podnikatelské činnosti žalobkyně v Hotelu. V jakém konkrétním rozsahu, to plyne z bodu III podané žaloby, kde je podrobně popsán a doložen způsob výpočtu škody vzniklé žalobkyni v Rozhodném období I a v Rozhodném období II v příčinné souvislosti s Pandemickými opatřeními.

5. Touto žalobou žalobkyně uplatňuje náklady při své podnikatelské činnosti, které nebyly v Rozhodném období I a v Rozhodném období II pokryty příjmy z této podnikatelské činnosti. Žalobkyně konkrétně tvrdí, že: jí na základě toho vznikla škoda ve výši 1 824 053 Kč, která byla zapříčiněna výpadkem příjmů v Rozhodném období I a v Rozhodném období II v důsledku Pandemických opatření, která zakazovala a/nebo omezovala podnikání žalobkyně v Hotelu v Rozhodném období I a v Rozhodném období II.; nebýt takového výpadku, žalobkyně by dosaženými příjmy v Rozhodném období I a v Rozhodném období II dosáhla alespoň na úhradu nezbytně vynaložených nákladů v tomto období, a tím by jí nevznikla uvedená škoda.

6. Na podkladě vyčíslených a doložených údajů o skutečných nákladech a příjmech žalobkyně v Rozhodném období I a v Rozhodném období II žalobkyně vypočetla skutečnou škodu celkovou částkou ve výši 1.824.053,-Kč, která byla zapříčiněna výpadkem příjmů v Rozhodném období I a v Rozhodném období II v důsledku Pandemických opatření, která zakazovala a/nebo omezovala podnikání žalobkyně v Hotelu v Rozhodném období I a v Rozhodném období II. Nebýt takového výpadku, žalobkyně by dosaženými příjmy v Rozhodném období I a v Rozhodném období II dosáhla alespoň na úhradu nezbytně vynaložených nákladů v tomto období, a tím by jí nevznikla uvedená škoda. Obvykle dosahované příjmy žalobkyně z provozní činnosti Hotelu v období od 26.4.2021 do 2.5. a od 10.5. do 7.6. každého kalendářního roku v období předcházejících předpandemických let 2017 – 2019 totiž činily v průměru částku ve výši 18.773.281,-Kč, dosažené příjmy v roce 2021 za stejná období (tedy Rozhodné období I a Rozhodné období II) pak činily celkem částku ve výši 9.610.639,-Kč (která je součtem částky ve výši 5.072.813,-Kč odpovídající poměrné výši podpory z dotačního programu „VÝZVA 2 Programu COVID – Nepokryté náklady“ do Rozhodného období I a do Rozhodného období II a dále částky ve výši 4.537.826,-Kč odpovídající dosaženým omezeným příjmům v Rozhodném období I a v Rozhodném období II). Z toho je naprosto zřejmé, že propad příjmů za Rozhodné období I a Rozhodné období II činil celkem částku ve výši 9.162.642,-Kč, z čehož vyplývá, že pokud by byl v Rozhodném období I a v Rozhodném období II zachován plný obvyklý provoz Hotelu jako v předchozích letech 2017 – 2019, dostačovaly by obvykle dosahované příjmy na pokrytí nákladů spojených s provozem Hotelu, to se však v důsledku Pandemických opatření nestalo. Výpočet příjmů dosahovaných žalobkyní v období od 26.4. do 2.5. a v období od 10.5. do 7.6. předpandemických let 2017 – 2019, včetně výpočtu průměrně dosažených příjmů za tato období činí v Kč zažalovanou jistinu.Pokud žalobkyně nemohla tyto náklady pokrýt z podnikatelské činnosti v Hotelu, neboť jí to zakazovala a/nebo jí v tom omezovala přijatá Pandemická opatření, vznikla tím žalobkyni škoda, na jejíž úhradu od žalované má nárok dle pandemického zákona. Pokud se tedy žalobou uplatňovaná škoda bude hradit v rozsahu, ve kterém vznikla v časovém úseku od 26.4.2021 do 2.5.2021 a dále od 10.5.2021 do 7.6.2021, dle gramatického i logického výkladu ustanovení § 9 odst. 4 pandemického zákona lze dospět k závěru, že tato škoda má být snížena pouze a jedině o dotaci poskytnutou pro tento časový a žádný jiný úsek. S přihlédnutím k tomu má žalobkyně za to, že snížení požadované škody „pouze“ o částku ve výši 5.072.813,- Kč, je naprosto správné a důvodné.

7. Žalovaná žádá zamítnuté žaloby. Náhrada škody, kterou žalobkyně požaduje dle pandemického zákona, se týká časového úseku od 26.4. do 2.5.2021 (Rozhodné období I) a časového úseku od 10.5.2021 do 7.6.2021 (Rozhodné období II), ve kterém byla poskytnuta podpora z dotačního programu „VÝZVA 2 Programu COVID – Nepokryté náklady“ pouze a jedině ve výši 5, 072.813 Kč. Na uvedený časový úsek se také vztahují Pandemická opatření, která omezovala a/nebo zakazovala žalobkyni provozovat její podnikatelskou činnost v Hotelu.

8. Dne 5. 4. 2022 Ministerstvo financí obdrželo žádost žalobkyně o náhradu škody způsobenou v příčinné souvislosti s mimořádnými opatřeními podle zákona č. 94/2021 Sb. a zákona č. 82/1998 Sb. V podání žádal o kompenzaci ztráty za období od 12. 4. 2021 do 7. 6. 2021 podle zákona č. 94/2021 Sb., za znemožnění poskytování ubytovacích služeb, stravovacích služeb nájemcem a provozovatelem hotelu [Anonymizováno]. K datu 12. 4. 2021 poškozený měl 60 zaměstnanců.V podání žádal o kompenzaci ztráty za období od 12. 4. 2021 do 10. 5. 2021a dále od 17. 5. 2021 do 24. 5. 2021 podle zákona č. 82/1998 Sb., za ušlý zisk s důvodu nemožnosti provozování [Anonymizováno].Poškozený žádal částku 8.852.667,- Kč za nájem budov, částku 1.595.594,- Kč za náhrady mezd zaměstnanců, částku 1.384.205,- Kč za náklady spojené s údržbou, správou a propagací hotelu [Anonymizováno].Celkem tedy částku ve výši 11.832.466,- Kč dle zákona č. 94/2021 Sb.

9. Žalobkyně dále konstatovala, že za období 12. 4. 2021 do 7. 6. 2021 přijala od České republiky jako částečnou kompenzaci vzniklé škody v bodě 2 částku 1.194.245,- Kč na nepokryté náklady 8.746.230,- Kč, snižuje požadovanou částku podle zákona č. 94/2001 Sb. z 11.832.466,- Kč na částku 1.891.991,- Kč.Dále žádala kompenzaci za škody dle zákona č. 82/1998 Sb. a to: částku 19.730.716,- Kč za ušlý zisk z důvodu nemožnosti provozování areálu Aquaparku dle zákona č. 82/1998 Sb. Část žádosti týkající se náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb. byla postoupena k přímému vyřízení Ministerstvu zdravotnictví.Dne 4. 5. 2022 Ministerstvo financí postoupilo část žádosti o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., na Ministerstvo zdravotnictví a vyjádřilo se žadateli k části žádosti o náhradě škody podle zákona č. 94/2021 Sb.

10. Dne 4. 5. 2022 Ministerstvo financí se vyjádřilo k žádosti o náhradu škody způsobené mimořádnými opatřeními podle § 9 zák. č. 94/2021 Sb. Dne 19. 9. 2022 Ministerstvo financí zaslalo firmě [právnická osoba]. vyjádření k žádosti o náhradě škody způsobené mimořádným opatřením podle § 9 zák. č. 94/2021 Sb., v kterém informuje, že nemůže žádosti vyhovět.

11. Dne 20. 9. 2022 společnost [právnická osoba]. doplnila původní žádost uplatnění náhrady škody podle § 9 zák. č. 94/2021 Sb. Dne 18. října 2022 Ministerstvo financí zaslalo firmě [právnická osoba]. vyjádření k doplněné žádosti, která byla podána po zamítnutí žádosti o náhradu škody způsobené mimořádnými opatřeními podle § 9 zák. č. 94/2021 Sb.

12. Po doplnění žádosti bylo opakovaně shledáno, že žadatel i nadále požadoval náhradu škody ve formě stálých fixních nákladů na základě smluvních vztahů uzavřených před účinností mimořádných opatření, jež vyhodnotil jako marně vynaložené, neboť nedocházelo ke generování tržeb na pokrytí těchto nákladů. V této souvislosti bylo podotknuto, že předložené smluvní vztahy s dobou uzavření nesouvisí s namítanými mimořádnými opatřeními.Přestože došlo k doplnění žádosti, Ministerstvu financí nezbylo, než opakovaně konstatovat, že samotná škoda a její výše není průkazná. Ušlý zisk, kterého se k úhradě těchto nákladů žadateli nedostávalo na úhradu fixních nákladů, pak nelze dle pandemického zákona odškodnit, a to i kdyby tento byl v příčinné souvislosti s uvedenými mimořádnými opatřeními. Tvrzený vznik skutečné škody formou marně vynaložených nákladů s odkazy na uváděnou judikaturu nedopadá dle dosud předložených dokladů na žadatelem uváděné škody, přičemž i příčinná souvislost jejich vzniku s pandemickými opatřeními není jednoznačně prokázána. K žádosti MF sdělilo, že považuje za spornou, resp. neprokázanou, existenci a výši škody a současně i existenci příčinné souvislosti vzniku této škody s mimořádnými opatřeními dle pandemického zákona. Skutečnosti ve vztahu k poskytnutí dotací a jiných podpor nebylo možno ověřit, neboť žadatel neposkytl zaslaný formulář nezbytný pro zproštění orgánů Finanční správy České republiky povinnosti mlčenlivosti podle § 52 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Po provedeném šetření bylo shledáno, že ani pro provedeném doplnění žádosti nebylo prokázáno splnění zákonných podmínek pro přiznání nároku na náhradu dle pandemického zákona, proto Ministerstvo financí nemohlo žádosti vyhovět.

13. Hotel je již podle svého názvu zaměřen především na ubytovávání těch hostů, kteří využívají služeb sousedního aquaparku „[adresa]“, ve kterém je provozován vodní a saunový svět, fitness a welness/spa; s přihlédnutím k tomu se ubytovávají v Hotelu i mnozí zahraniční návštěvníci, kteří přijíždějí právě za účelem návštěvy tohoto aquaparku.

14. Dle ustanovení § 9 odst. 1 pandemického zákona platí, že žalovaný je povinen nahradit právnickým a fyzickým osobám škodu způsobenou v příčinné souvislosti s mimořádnými opatřeními, přijatými mimo jiné i dle pandemického zákona. Mezi tato mimořádná opatření patří Pandemická opatření, která žalobce významně omezovala v jeho podnikání při provozování Hotelu, konkrétně pak Pandemické opatření 14601/2021-6/MIN/KAN omezující toto podnikání v období od 26. 4. 2021, 0:00 hodin, do 2. 5. 2021, 24:00 hodin (dále jen „Rozhodné období I“), a dále pak Pandemické opatření 14601/2021-10/MIN/KAN, Pandemické opatření 14601/2021-12/MIN/KAN, Pandemické opatření 14601/2021-13/MIN/KAN a Pandemické opatření 14601/2021-16/MIN/KAN omezující toto podnikání v období od 10. 5. 2021, 0:00 hodin, do 7. 6. 2021, 24:00 hodin (dále jen „Rozhodné období II“).

15. Pokud jde o Rozhodné období I a II žalobkyně neuvádí v jakém rozsahu a která konkrétní část podnikatelské činnosti byla omezena, když citovaná mimořádná opatření neobsahovala zákaz podnikatelské činnosti žalobkyně a v průběhu času se měnil i rozsah jednotlivých omezení a zejména pak žalobkyně netvrdí a neprokazuje, které z uváděných nákladů se v důsledku vydání citovaných opatření MZDR staly marně vynaloženými. Žalovaná netvrdí ani neprokazuje, v jakém rozsahu měla citovaná opatření MZDR vliv na příjmovou stránku její podnikatelské činnosti v Rozhodných obdobích. Žalobkyně tak pouze předkládá přehled vynaložených nákladů, přehled výnosů a přepočtenou část obdržených dotací a podpor obdržených v souvislostí s onemocněním Covid-19. Existenci vzniku škody pak dovozuje v účetně zjištěném rozdílu příjmů a výdajů. Podle názoru žalované je takové stanovení výše škody nedostatečné a neurčité a nárok žalobkyně neprojednatelný.

16. Dle názoru žalované je pak i nesprávný způsob výpočtu vlivu poskytnutých podpor a dotací (§ 9 odst. 4 pandemického zákona) neboť příslušné ustanovení hovoří o snížení náhrady škody, nikoliv o poměrném snížení za určité období, jak uvádí žalobkyně.

17. Žalobou uplatněný nárok na náhradu škody zcela absentuje na nezbytné prokázání příčinné souvislosti mezi citovanými mimořádnými opatřeními a údajným vznikem škody. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem (protiprávního)úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. (NS 25 Cdo 1807/2001). Poukazuje-li žalobkyně na ubytovávání zahraničních klientů v hotelu – viz čl. II odst. 1 tohoto vyjádření („Hotel je již podle svého názvu zaměřen především na ubytovávání těch hostů, kteří využívají služeb sousedního aquaparku „[adresa]“, ve kterém je provozován vodní a saunový svět, fitness a welness/spa; s přihlédnutím k tomu se ubytovávají v Hotelu i mnozí zahraniční návštěvníci, kteří přijíždějí právě za účelem návštěvy tohoto aquaparku“), pak žalovaná namítá, že žalobkyně neprokázala, že by tito hosté vůbec přijeli a služeb hotelu a aquaparku využili, a to z důvodu samotného onemocnění COVID – 19 či z důvodu opatření proti COVID – 19 v jejich vlastních zemích, u leteckých společností či v zemích, přes které by cestovali, které stojí zcela mimo odpovědnost České republiky. Žalobkyně také nijak neprokázala, že by byly rušeny jakékoliv již dohodnuté pobyty v hotelu v Rozhodném období.

18. Žalobkyně se domáhá marně vynaložených nákladů, jejichž marnost však spatřuje ve skutečnosti, že negenerovala v rozhodném období zisk, který by tyto náklady uhradil a tuto skutečnost dokládá pouze a výhradně porovnáním příjmů a výdajů v Rozhodném období. Z obsahu samotné žaloby je zřejmé, že se jednalo o fixní resp. obvyklé náklady žalobkyně ve spojitosti s údržbou a správou Hotelu za účelem jeho udržení v provozuschopném stavu v Rozhodném období, a tedy tyto náklady ani dle tvrzení žalobkyně nebyly vynaloženy marně. K otázce marně vynaložených nákladů lze odkázat na dosavadní rozhodovací praxi soudů zejména Obvodního soudu pro Prahu 2, který v rozsudku ze dne 19. 11. 2021, č. j. 43 C 92/2021-286 uzavřel, že vyplacené mzdy zaměstnanců, povinné odvody za zaměstnance a náklady spojené s provozem provozovny (elektřina, plyn, vodné, stočné aj.) nelze vůbec kvalifikovat jako škodu, když šlo o náklady spojené se žalobcovým podnikáním, které by žalobci vznikly, i pokud by žádné mimořádné opatření vydáno nebylo i na názor vyslovený v rozsudku Městského soudu Praze ze dne 17. 2. 2022, č. j. 70 Co 32/2022-310, ve kterém se soud taktéž zabýval požadavkem na náhradu škody tvrzeně vzniklé z důvodu omezení podnikání v provozovně žalobce zapříčiněného mimořádnými protipandemickými opatřeními.

19. Doplňující tvrzení žalované k otázce oprávněnosti nároku žalobce Dle žalované je zjevné, že podstatnou, právně relevantní příčinou je v posuzovaném případě existence pandemie Covid -19. Jednalo se o plošnou epidemii a tzv. vis maior; její existenci a negativní důsledky s ní spojené nelze přičíst k tíži žádné ze žalovaných, o to víc za předpokladu, že mimořádná opatření pouze chránila primární hodnoty všech obyvatel České republiky a obsahově vycházela z aktuální situace, doporučení a direktiv vědců a zdravotních odborníků, v rozhodné době by platila vždy obsahově stejná opatření, zahrnující stejná pravidla a omezení (s rozdílem absence formálních vad, které byly důvodem pro konstatování nezákonnosti/zrušení (částí) opatření). I kdyby bylo odhlédnuto od všeho výše uvedeného, což dle žalované není možné, bylo by nutné zkoumat a zohlednit: a) v jaké míře měla vliv na tvrzenou škodu samotná pandemie covid-19, resp. jak a kolik lidí by samotná existence pandemie ovlivnila a v jaké míře by se lidi z vlastního přesvědčení rozhodli nevyužívat/užívat omezeně služeb z opatrnosti a ochrany zdraví, tedy jaká byla situace bezprostředně před vydáním žalobkyní citovaných mimořádných opatření b) nakolik by se nekontrolovaně a bez omezení šířila nemoc Covid-19 mezi zaměstnanci a klienty alobkyně, kdyby na povinnost chránit primární hodnoty svých obyvatel rezignoval stát nebo tuto neplnil adekvátně, c) v jaké míře by byla žalobkyně povinna v daném případě šířící se pandemie covid- 19 jednat a přijímat opatření v souladu s obecnou prevenční povinností počínat si při svém konání (podnikání) tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na životě, zdraví, majetku jiného (v dotčeném případě i sebe samého) jak předvídá ustanovení § 2900 a násl. OZ; tj. opatření na ochranu života a zdraví svého a svých zaměstnanců a klientů na straně jedné a na straně druhé opatření, kterými žalobkyně mohla své ztráty ponížit či jim dokonce zcela předejít, a to například uzavřením odpovídajícího pojištění, vytvořením rezervního fondu, omezením podnikatelské činnosti (v případě předvídané nepříznivé situace), a v neposlední řádě i dobrovolné upuštění od podnikání za účelem zamezení šíření nemoci a případných náhrad škod, kterým by následně musel čelit.

20. Soud zjistil ze smlouvy o nájmu mezi pronajímatelem [právnická osoba]. a žalobkyní jako nájemkyní, že předmětem nájemního vztahu je hotel v k.ú. [adresa], a z Dodatku č. 10 ke smlouvě, že právním nástupcem původního pronajímatele je společnost [právnická osoba]., ze seznamu zaměstnanců žalobkyně , které u žalobkyně byly zaměstnáni v rozhodném období , a dále z listin, které byly označeny žalobkyní jako příloha č. 5 a č. 6 , vč tabulky, která je nadepsána výše dotace Antivirus 1, Antivirus A, Antivirus B, že žalobkyně v rozhodném období zaměstnávala 60 zaměstnanců a dále, že za období od 12. 4. 2021 do 7. 6. 2021 přijala od České republiky jako částečnou kompenzaci vzniklé škody částku 1 194 245 Kč (na mzdy) a na nepokryté náklady 8 746 230 Kč .

21. Podle vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 31.7.2024 byly žalobkyni vyplaceny státem tyto dotace: 8 130 000 Kč dne 22.1.2021 a dne 23.3.2021 (16 260 000 Kč), na nepokryté náklady 14 775 000 Kč dne 19.5.2021 a 10 670 000 dne 24.8.2021 , Covid Gastro za uzavření provozovny dne 19.2.2021 v částce 717 800 000 Kč a na podporu cen energií částku 336 854 000 Kč dne 21.2.2021 , tyto poskytnuté dotace též plynou z tranží z účtu majitele- žalobkyně prokazující transakční historii vč. dat zaúčtování a částek , že byly poskytnuty z účtu České národní banky a uvedení plátce Úřad práce pro hlavní město Prahu.

22. Z přílohy žalobkyně č. 6 – nezbytné náklady na provoz hotelu v rozhodném období I, , tabulky za období 26. 4. - 2. 5. 2021, obsahující souhrn, a jednotlivé listiny: vyčíslení televizního poplatku, vč. transakční historie, z níž vyplývá, že žalobkyně dne 3. 5. 2021 zaslala na účet [jméno FO] 62 370 Kč za duben až červen 2021. Z faktur, daňových dokladů , že žalobkyně hradila měsíčně nájemné za hotel částky ve výši 6 558 200 Kč, což plyne i z transakční historie, z níž vyplývá, že 17. 8. 2021 žalobkyně zaslala na účet pronajímateli částku 6 558 200 Kč za nájemné. Z Faktury č. [Anonymizováno],vystavenou na žalobkyni společností [právnická osoba] za instalatérské práce částka 15 290 Kč, dále z transakční historie soud zjistil, že žalobkyně zaplatila částky za vyčištění zaneseného dešťového svozu, otevření potrubí, opravu potrubí na objektu [Anonymizováno] dne 19. května 2021.

23. Z odborného vyjádření od společnosti [právnická osoba], ze dne 13.11.2024 soud zjistil, že se účetně ověřilo , že příjmy (výnosy), které žalobkyně dosáhla v Rozhodném období I a v Rozhodném období II a dále ve srovnatelných obdobích let 2017, 2018 a 2019 , že dosažené příjmy žalobkyně v roce 2021 za stejná období (tedy Rozhodné období I a Rozhodné období II) pak činily celkem částku ve výši 9.610.639,-Kč.

24. Z Výroční zprávy za rok 2021 žalobkyně soud zjistil, že představenstvo žalobkyně zmínilo omezení cestování a nemožnost vycestovat z některých zemí a citelnou absenci izraelských hostů a naopak vyšší počty domácích a příhraničních návštěvníků, zaznamenala pokles tržeb a po dohodě s pronajímatelem jí bylo po část roku sníženo nájemné.Investovala do pokojů obnově technologií a oprav, jež by si za běžného provoziu vyžádalo několikadenní uzavření hoteluPoukázala na skvělé hospodářské výsledky během letní sezony a vykázala zisk 26 820 000 Kč.

25. Takto zjištěný skutkový stav je dostatečný k posouzení věci po právní stránce a proto soud ostatní důkazní návrhy účastníků zamítl, neboť jejich provádění by bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

26. Soud totiž vzal za prokázané, že se žalobkyně se domáhá marně vynaložených nákladů, jejichž marnost však spatřuje ve skutečnosti, že negenerovala v rozhodném období zisk, který by tyto náklady uhradil a tuto skutečnost dokládá pouze a výhradně porovnáním příjmů a výdajů v Rozhodném období. Z obsahu samotné žaloby je zřejmé, že se jednalo o fixní resp. obvyklé náklady žalobkyně ve spojitosti s údržbou a správou hotelu [Anonymizováno] ) za účelem jeho udržení v provozuschopném stavu v Rozhodném období, a tedy tyto náklady ani dle tvrzení žalobkyně nebyly vynaloženy marně.Žalobkyně čerpala v řádu desítky milionů Kč z dotačních programů a dalších podpor v souvislosti s Covid pandemií a a vykázala zisk ve výši 26 820 000 Kč.

27. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

28. Podle § 5 písm. a) zák. č. 82/1998 Sb. Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

29. Podle § 7 zák. č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda (odst. 1). Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo (odst. 2).

30. Podle § 8 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán (odst. 1). Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce (odst. 3).

31. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 94/2021 Sb. tento zákon upravuje opatření pro zvládání epidemie onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem označovaným jako SARS CoV-2 (dále jen „epidemie COVID-19“) a jejích dopadů na území České republiky.

32. Podle § 9 zák. č. 94/2021 Sb. je stát povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám (dále jen „poškozený“) během stavu pandemické pohotovosti v příčinné souvislosti s a) mimořádnými opatřeními podle § 2 odst. 2, nebo b) mimořádnými opatřeními podle zákona o ochraně veřejného zdraví, jejichž účelem je zvládání epidemie COVID-19 (odst. 1).

33. Podle odstavce 1 se hradí skutečná škoda. Za škodu se nepovažují náklady vzniklé v souvislosti s pořízením nebo používáním ochranných, mycích, čisticích nebo dezinfekčních prostředků.

34. Škodu stát nehradí, prokáže-li, že si ji poškozený způsobil sám (odst. 2).

35. Nárok na náhradu škody podle odstavce 1 může poškozený uplatnit u Ministerstva financí, a to ve lhůtě do 12 měsíců od okamžiku, kdy se o škodě dozvěděl, nejdéle do 3 let od vzniku škody, jinak právo na náhradu škody zaniká.

36. Škoda se hradí v rozsahu, v němž poškozený prokáže, že jejímu vzniku nebylo možné předejít nebo zabránit. Výše náhrady škody se dále snižuje o výši dotací a jiných podpor, poskytnutých ke zmírnění dopadů epidemie COVID-19, nebo dopadů mimořádných opatření uvedených v odstavci 1 (odst. 4).

37. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

38. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odst. 5). Je-li pro posouzení nároku na náhradu škody nezbytné zohlednit okolnosti, k nimž má v rámci své činnosti přístup jiný orgán veřejné moci, poskytne tento orgán veřejné moci Ministerstvu financí, popřípadě soudu nezbytnou součinnost (odst. 6).

39. Žalobkyně uplatnila svůj nárok touto žalobou včas, když uplatnila nárok před podáním žaloby u příslušné složky státu.

40. Ze srovnání právní úpravy odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci podle zákona č. 82/1998 Sb. a právní úpravy odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 94/2021 Sb. vyplývá, že oba předpisy se částečně vztahují na stejný okruh právních vztahů. Zatímco ale zákon č. 82/1998 Sb. se vztahuje na veškerou újmu (tj. náhradu skutečné škody, ušlého zisku i nemajetkové újmy) způsobenou veškerými rozhodnutími, včetně opatření obecné povahy, zákon č. 94/2021 Sb. se vztahuje pouze na mimořádná opatření (opatření obecné povahy) uvedená v § 9 odst. 1 zákona a toliko na jimi způsobenou skutečnou škodu, a to ještě ne veškerou a ne nutně v plném rozsahu (srov. § 9 odst. 2 větu druhou a odst. 4 zákona). Okruh právních vztahů upravený zákonem č. 94/2021 Sb. je tedy užší.

41. Odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným výkonem veřejné moci je sice přirozeným, ale nežádoucím důsledkem lidské omylnosti, neboť jde o odpovědnost za protiprávní jednání a nechtěný výsledek selhání jednotlivce vykonávajícího veřejnou moc, jemuž stát usiluje předcházet a je povinen kompenzovat jeho negativní dopady ve sféře konkrétních jednotlivců. Tuto odlišnost reflektuje právě i odlišnost ústavněprávní odpovědnosti státu. Zatímco v případě nezákonného výkonu veřejné moci je stát dle čl. 36 odst. 3 Listiny povinen škodu nahradit a této odpovědnosti se nemůže zprostit ani s poukazem na mimořádné okolnosti, veřejné subjektivní právo na náhradu škody či jiné újmy vzniklé v souvislosti s postupem secundum et intra constitutionem ac legem při ochraně života, zdraví či jiných ústavně chráněných hodnot při mimořádných událostech či déletrvajících krizových stavech ústavní pořádek výslovně nezaručuje. Je tak zásadně věcí zákonodárce, jakým způsobem, a především jak velkoryse takové právo na kompenzaci upraví (viz nález Ústavního soudu ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 20/21).

42. Naproti tomu ovšem zákon č. 94/2021 Sb. stanoví výrazně mírnější předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou opatřením obecné povahy, jestliže oproti zákonu č. 82/1998 Sb. nevyžaduje jeho zrušení pro nezákonnost, účastenství poškozeného, ani využití opravných prostředků (srov. § 7 a § 8 zák. č. 82/1998 Sb.).

43. Z tohoto srovnání zároveň vyplývá, že nepřichází do úvahy, aby na stejné plnění měl poškozený nárok současně podle obou právních předpisů. Není-li mimořádné opatření pro nezákonnost zrušeno, nelze o vzniku nároku na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. vůbec uvažovat. Bude-li splněna tato základní podmínka a současně budou splněny i zbývající předpoklady vzniku odpovědnostního vztahu (účastenství, využití opravného prostředku), může poškozený podle zákona č. 82/1998 Sb. požadovat náhradu těch újem, na které se zákon č. 94/2021 Sb. nevztahuje. Z toho ale současně vyplývá, že pokud dojde k zániku nároku poškozeného na náhradu škody podle zákona č. 94/2021 Sb., např. z toho důvodu, že poškozený svůj důvodný nárok řádně neuplatnil v prekluzivní lhůtě u Ministerstva financí, nemůže se stejného nároku domáhat podle zákona č. 82/1998 Sb., byť by jinak podmínky pro jeho uplatnění podle tohoto zákona splňoval.

44. Z uvedeného srovnání je tak zřejmé, že institut odpovědnosti za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s mimořádným opatřením uvedeným v § 9 odst. 1 zák. č. 94/2021 Sb. je speciální normou obsahující zvláštní skutkovou podstatu odpovědnosti státu za škodu, která se řídí právě tímto zákonem, nikoliv zákonem č. 82/1998 Sb. či obecným předpisem. Protože na rozdíl od zákona č. 82/1998 Sb. nevyžaduje, aby škoda byla vyvolána nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, je pro vznik nároku na náhradu skutečné škody podle zákona č. 94/2021 Sb. otázka případné nezákonnosti mimořádných opatření bez právního významu.

45. Stát se může odpovědnosti zprostit pouze tehdy, prokáže-li (důkazní břemeno leží na něm), že poškozený si škodu způsobil sám.

46. Žalobkyně je adresátem právní úpravy odpovědnosti za škodu podle § 9 zák. č. 94/2021 Sb., byla-li adresátem mimořádného opatření uvedeného v § 9 odst. 1 zákona, což tvrdí a v řízení bude na ní, aby to prokázala. Předmět podnikání vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku (ubytovací služby) .

47. Pokud jde o Pandemická opatření 14601/2021 v číslech 7,10,12, 13, 16/MIN/KAN je z jejich obsahu nepochybné, že byl nejprve zakázán a později omezen provoz umělých koupališť a saun , fitness a wellnes zařízení a to jednak stanovením podmínek (např. omezení počtu osob na vodní plochu či procentem , určením povinných rozestupů. Soud na ně odkazuje v souvislosti s provozem hotelu, který na [Anonymizováno] navazuje a je s ním podnikatelsky spjat. Stejně tak je zřejmé , že žalobcem další citovaná opatření výrazně omezila poskytování krátkodobých ubytovacích služeb (Pandemická opatření 14301/2021-v číslech 6, 10,12,13 a 16 /MIN/KAN).

48. K otázce marně vynaložených nákladů lze odkázat na dosavadní rozhodovací praxi soudů zejména nepravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 18 C 61/2023 ve věci [právnická osoba]. ve kterém v obecné rovině soud přitakává žalobkyni, že marně vynaložené náklady je možno za splnění určitých podmínek považovat za skutečnou škodu. Musí se však jednat o náklady skutečně marně vynaložené, tj. náklady vynaložené (zcela) zbytečně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2006, sp zn 25 Cdo 453/2005). Soud se však ztotožňuje s žalovanou v tom, že uvedené náklady vynaložené žalobkyní nelze považovat za skutečnou škodu vzniklou v příčinné souvislosti s předmětnými mimořádnými opatřeními. Soud připomíná, že režim § 9 pandemického zákona zakotvuje, stručně řečeno, právo na náhradu skutečné škody (nikoliv i ušlého zisku, nemajetkové újmy či vydání bezdůvodného obohacení), která vznikla jednotlivci v přímém důsledku některého z mimořádných opatření určených ke zmírnění pandemie, jestliže poškozený prokáže, že jejímu vzniku nebylo možno zabránit, přičemž náhrada se krátí o plnění poskytnutá z veřejných prostředků ke zmírnění dopadů pandemie ve sféře poškozeného.

49. Jak vysvětlil Ústavní soud ve svém nálezu Pl ÚS 20/2021 Pandemický zákon nemá sloužit k sanování ekonomické neaktivity v době trvání mimořádných opatření, neboť k tomu stát zavedl řadu veřejných podpor, jejichž účelem je zmírnění ekonomických dopadů pandemie, a tedy je zřejmé, že nezůstal lhostejný ani k neblahému stavu ekonomické reality v průběhu pandemie (např. Antivirus A, Antivirus A Plus, Antivirus B, Covid 2021, Nepokryté náklady, Covid – Nájemné, Kompenzační bonus, Covid – Kultura, Covid – Lázně, 2021, Covid – Veletrhy/kongresy, Covid – Cestovní kanceláře, Agrocovid Potravinářství, Mimořádná finanční pomoc Ministerstva průmyslu a obchodu Covid-19 aj.) má zjevně za účel i paušalizovanou náhradu škody způsobené mimořádnými opatřeními dle § 2 odst. 1 písm. a) a b) pandemického zákona. Snížení náhrady škody o tyto poskytnuté podpory tak sleduje racionální cíl spočívající v zamezení zdvojení náhrady za stejnou škodu, pro které neexistuje legitimní důvod, a naopak jeho připuštění by poškozené bezdůvodně majetkově zvýhodňovalo.Ústavní soud vysvětlil, že účelem pandemického zákona musí být pouze taková podpora, kterou si stát vulgárně řečeno „může dovolit“, tato podpora tak rozhodně nemůže podnikatelským subjektům zaručit, že nedojde k žádnému snížení jejich majetku oproti stavu před covidem, účelem zákona je zajistit možnost kontinuity ekonomické činnosti.

50. Okolnost, že zákon č. 82/1998 Sb. stanoví širší odpovědnost státu za způsobené následky, tedy i ve vztahu k ušlému zisku či nemajetkové újmě, je v daném případě nerozhodná, neboť požaduje-li žalobkyně náhradu škody podle zákona lex specialis spočívající v nákladech spojených s užíváním svých provozoven (nájemné, fixní služby, opravy vnitřní technologie, povinné revize ), domáhá se náhrady skutečné škody, která jí však vzniknout nemohla, neboť tyto náklady by žalobkyně tak jako tak vynaložila , neboť jsou nezbytné k zajištění její podnikatelské činnosti do budoucna a jejich potřeba neřkuli nutnost nejsou v příčinné souvislosti s MOMZDR .

51. Nicméně vzhledem k závěru soudu, že žalobkyně uplatnila nárok na škodu, již sama spatřuje ve vynaložení tzv. fixních provozních nákladů , která by hradila dlouhodobě bez ohledu na skutečnost , zda (ne)mohla podnikatelskou činnost vykonávat , resp. ji omezit , postrádalo by smysl žalobkyni v tomto smyslu poučit a vyzvat k doplnění tvrzení, a řízení tak prodlužovat. Dané náklady by totiž žalobkyni vznikly bez vydání mimořádných opatření , jsou spojeny s provozem čestlické provozovny žalobkyně , nelze je kvalifikovat jako škodu , neboť by vznikly , i pokud by žádná mimořádná omezení , MOMZDR, nebyla vydána.

52. Soud též zdůrazňuje, že pokud v § 9 odst. 4, větě druhé zákona č. 94/2021 Sb. se výše náhrady škody dále snižuje o výši dotací a jiných podpor, poskytnutých ke zmírnění dopadů epidemie COVID-19, nebo dopadů mimořádných opatření , nelze toto ustanovení vykládat tak, že žalobkyně si poměrně tyto veřejné finanční podpory rozdělí na konkrétní úseky , na jednotlivá období v souvislosti s MOMZDR a bude je porovnávat s vynaloženými náklady a „ušlou tržbou“.

53. Stejně tak nelze pandemické období (stav pandemie) , který stát nezavinil a jednalo se o viz maior nezohlednit , když bez ohledu na mimořádná opatření , byl společenský, sportovní život omezen a ve svém důsledku dopadl negativně na určitá odvětví podnikání , vč. hotelových služeb navíc spojených s omezenou možností cestování . Pokud žalobkyně srovnává konkrétní období (Předmětná období I. a II) se stejně ohraničeným obdobím za (nepandemické) roky 2017 až 2019 nelze s ohledem na specifickou úpravu odškodnění dle zákona č. 94/2021 Sb. činit základ nároku výdaje a náklady za tato konkrétní období bez zohlednění období podnikání během pandemie . Pokud jde o rok 2021 , žalobkyně zcela pomíjí, že po celý rok pobírala nevratné dotační prostředky a další podpory, poskytnuté ke zmírnění dopadů epidemie COVID-19, nebo dopadů mimořádných opatření .

54. Žalobkyně tak nepožaduje náhradu v budoucnu nenastalého rozmnožení svých majetkových hodnot, nýbrž požaduje úhradu fixních nákladů, které již nutně vynaložila na nezbytný chod provozovny a nákladů naopak vedoucích ke zvýšení čistého zisku do budoucna a které již svým charakterem nejsou v příčinné souvislosti s mimořádnými opatřeními , vznikly by totiž i pokud by MOMZDR vydána nebyla.

55. Žalobkyně totiž vůbec netvrdila (natož aby hodlala prokazovat) že požaduje odškodnění skutečné škody ve smyslu Pandemického zákona , když náhradu ušlého zisku ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 94/2021 Sb. vyloučilo , tj. omezilo nárok na náhradu k následku projevujícího se snížením majetku poškozeného (vyjma ušlého zisku ) a vyloučilo též náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s pořízením nebo používáním ochranných, mycích, čisticích nebo dezinfekčních prostředků.

56. Soud shrnuje, že žalobkyně uplatnila žalobou náhradu škody ve formě stálých fixních nákladů na základě smluvních vztahů uzavřených před účinností mimořádných opatření. Smluvní vztahy s dobou uzavření nesouvisí s mimořádnými opatřeními. Ušlý zisk, kterého se k úhradě těchto nákladů žalobkyni nedostalo na úhradu fixních nákladů, nelze dle pandemického zákona odškodnit, i kdyby byl v příčinné souvislosti s uvedenými mimořádnými opatřeními, což žalobkyně neprokázala.

57. Žaloba je , se zřetelem výše uvedeného, co do základu nedůvodná a proto ji soud zamítl, aniž by řízení zatížil zdlouhavým a neekonomickým dokazováním.

58. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

Poučení