30 C 164/2004-485

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Laurou Penn ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] c) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] sídlem [adresa] d) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] e) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] všichni zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa žalované] pro: náhrada škody při výkonu státní moci ve výši 1 518 171 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům ad a) a ad b) společně a nerozdílně částku 334 000 Kč s úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 10. 2004 do 27. 1. 2005 ve výši 3%, od 28. 1. 2005 do 31. 3. 2005 ve výši 2,5%, od 1. 4. 2005 do 27. 4. 2005 ve výši 2%, od 28. 4. 2005 do 30. 6. 2005 ve výši 9,5%, od 1. 7. 2005 do 31. 12. 2005 ve výši 8,75%, od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006 ve výši 9%, od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007 ve výši 9,5%, od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007 ve výši 9,75%, od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008 ve výši 10,5%, od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008 ve výši 10,75%, od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009 ve výši 9,25%, od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009 ve výši 8,5%, od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 ve výši 8%, od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75%, od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5%, od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05%, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5%, od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8%, od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75%, od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9%, od 1. 7. 2020 do 24. 6. 2021 ve výši 7,25% a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se návrh žalobců ad a) a ad b), aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jim společně a nerozdílně další částku ve výši 295 763 Kč s příslušenstvím specifikovaném v žalobě.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ad c) částku 222 667 Kč s úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 10. 2004 do 27. 1. 2005 ve výši 3%, od 28. 1. 2005 do 31. 3. 2005 ve výši 2,5%, od 1. 4. 2005 do 27. 4. 2005 ve výši 2%, od 28. 4. 2005 do 30. 6. 2005 ve výši 9,5%, od 1. 7. 2005 do 31. 12. 2005 ve výši 8,75%, od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006 ve výši 9%, od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007 ve výši 9,5%, od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007 ve výši 9,75%, od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008 ve výši 10,5%, od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008 ve výši 10,75%, od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009 ve výši 9,25%, od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009 ve výši 8,5%, od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 ve výši 8%, od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75%, od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5%, od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05%, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5%, od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8%, od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75%, od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9%, od 1. 7. 2020 do 24. 6. 2021 ve výši 7,25% a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Zamítá se návrh žalobkyně ad c), aby žalované byla uložena povinnost zaplatit ji další částku ve výši 197.175 Kč s příslušenstvím specifikovaném v žalobě.

V. Žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců ad d) a ad e) částku 55 666,50 Kč s úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 10. 2004 do 27. 1. 2005 ve výši 3%, od 28. 1. 2005 do 31. 3. 2005 ve výši 2,5%, od 1. 4. 2005 do 27. 4. 2005 ve výši 2%, od 28. 4. 2005 do 30. 6. 2005 ve výši 9,5%, od 1. 7. 2005 do 31. 12. 2005 ve výši 8,75%, od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006 ve výši 9%, od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007 ve výši 9,5%, od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007 ve výši 9,75%, od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008 ve výši 10,5%, od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008 ve výši 10,75%, od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009 ve výši 9,25%, od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009 ve výši 8,5%, od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 ve výši 8%, od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75%, od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5%, od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05%, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5%, od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8%, od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75%, od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9%, od 1. 7. 2020 do 24. 6. 2021 ve výši 7,25% a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Zamítá se návrh žalobců ad d) a e), aby žalovaná každému z nich zaplatila další částku ve výši 49.293,50 Kč s příslušenstvím specifikovaném v žalobě.

VII. Žalovaná je povinna nahradit žalobcům na nákladech řízení 65 289,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právního zástupce.

VIII. Žalovaná je povinna nahradit České republice na znalečném částku 10 361,50 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 1, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalobci ad a) a ad b) jsou povinni nahradit České republice společně a nerozdílně na znalečném částku 3 312,25 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 1, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

X. Žalobkyně ad c) je povinna nahradit České republice na znalečném částku 2 208, 25 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 1, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XI. Žalobce ad d) je povinen nahradit České republice na znalečném částku 552 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 1, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XII. Žalobce ad e) je povinen nahradit České republice na znalečném částku 552 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 1, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci žalobou, která byla doručena zdejšímu soudu dne 17.9.2004 požadovali náhradu škody za omezení jejich vlastnického práva za období od 1.1.2002 do 30.9.2004. Žalobou se žalobci původně na žalované domáhali náhrady ve výši 1.358.520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % od 1. 10. 2005 do zaplacení. Konkrétně žalobci a) a b) na žalované požadovali zaplacení společně a nerozdílně částky ve výši 679.260 Kč s přísl. Původní žalobci c) a d) (nyní žalobci c), d), e) f) požadovali zaplacení společně a nerozdílně částky ve výši 679.260 Kč s přísl. Předmětná částka byla požadována za omezení vlastnického práva z titulu tzv. regulace nájemného za období od 1. 1. 2002 až 30. 9. 2004.

2. V průběhu řízení zemřel původní žalobce [jméno] [celé jméno žalobce], narozen 7. 12. 1949, posl. trv. pobyt [ulice a číslo], [PSČ] [obec], zemřelém 15. 10. 2014 ze dne č.j. 58 D 3208/2014- 248 rozhodl Městský soud v Brně dle ust. §§ 100 a 101 z.ř.s. provedením úkonů v řízení o pozůstalosti po [jméno] [celé jméno žalobce], narozeném 7. 12. 1949, posl. trv. pobyt [ulice a číslo], [PSČ] [obec], zemřelém 15. 10. 2014 bez zanechání pořízení pro případ smrti tak, že I. Stanoví se obvyklá cena nově objeveného majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a poz. manželky [celé jméno žalobkyně] ke dni smrti zůstavitele částkou 493 865,67 Kč a schvalil dohodu pozůstalé manželky s dědici o vypořádání nově objeveného majetku patřícího do společného jmění manželů, tak že do pozůstalostního jmění patří ze společného jmění 1/2 pohledávky zůstavitele a poz. manželky [celé jméno žalobkyně] vůči České republice - Ministerstvu financí z titulu majetkové škody představující rozdíl mezi inkasovaným nájemným a obvyklým (tržním) nájemným, která je předmětem řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 30 C 164/2004, ve výši 1/2 jistiny 759 085,50 Kč, a dále spolu s 3% úrokem z prodlení ode dne 1. 10. 2004 do dne úmrtí zůst. ve výši 228 645,83 Kč, tj. ke dni úmrtí ve výši celkem 493 865,67 Kč a schválil dohodu dědiců ve znění, že a) poz. manželka [celé jméno žalobkyně] nabývá 1/6 pohledávky zůstavitele a poz. manželky [celé jméno žalobkyně] vůči České republice - Ministerstvu financí z titulu majetkové škody představující rozdíl mezi inkasovaným nájemným a obvyklým (tržním) nájemným, která je předmětem řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 30 C 164/2004, ve výši 1/2 jistiny 759 085,50 Kč, a dále spolu s 3% úrokem z prodlení ode dne 1. 10. 2004 do dne úmrtí zůst. ve výši 228 645,83 Kč, tj. ke dni úmrtí ve výši 164 621,89 Kč, poz. syn [celé jméno žalobce], a taktéž pozůstalý syn [celé jméno žalobce], každý z nich nabývá 1/6 pohledávky zůstavitele a poz. manželky [celé jméno žalobkyně], [datum narození] vůči České republice - Ministerstvu financí z titulu majetkové škody představující rozdíl mezi inkasovaným nájemným a obvyklým (tržním) nájemným, která je předmětem řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 30 C 164/2004, ve výši 1/2 jistiny 759 085,50 Kč, a dále spolu s 3% úrokem z prodlení ode dne 1. 10. 2004 do dne úmrtí zůst. ve výši 228 645,83 Kč, tj. ke dni úmrtí ve výši 493 865,67 Kč soud v odůvodnění výslovně uvedl, že zůstavitel byl v době úmrtí ženatý a zanechal z prvního manželství poz. dceru [jméno] [příjmení], a z druhého manželství poz. syna [celé jméno žalobce] a poz. syna [celé jméno žalobce]. Poz. dcera [jméno] [příjmení], [datum narození], jejíž pobyt nebyl a není znám, byla již v původním dědickém řízení vyrozuměna jako dědic neznámého pobytu o svém dědickém právu vyhláškou ze dne 15. 2. 2016, č.j. 58 D 3208/2014-143, která byla vyvěšena na úřední desce soudu od 23. 2. 2016 do 1. 4. 2016, v níž byla dále vyzvána, aby se ve lhůtě stanovené soudem přihlásila soudu nebo opatrovníkovi ustanovenému jí usnesením zdejšího soudu ze dne 27. 5. 2015, č.j. 58 D 3208/2014-106, pravomocným dne 22. 12. 2015, a současně poučena o následcích, pokud se ve stanovené lhůtě nepřihlásí. Vzhledem k tomu, že poz. dcera [jméno] [příjmení] ve stanovené lhůtě nedala o sobě vědět a nepřihlásila se, soud v souladu s ust. § 1671 o.z. dále k jejímu dědickému právu nepřihlížel. [jméno] [příjmení] již není právním nástupcem po zemřelém původním žalobci [jméno] [celé jméno žalobce].

3. Podáním ze dne 4. 1. 2012 žalobci rozšířili žalobou uplatněný nárok, a to za období od 1. 10. 2004 do 31. 12. 2005 o částku 645.300 Kč (bez příslušenství).

4. Usnesením ze dne 26.5.2012, č.j. 30 C 164/2004-154 soud připustil změnu žaloby o částku 645.300 Kč bez přísl., žalobci podáním, které bylo doručeno odvolacímu soudu dne 4.1.2012 uplatnili nárok též za období od 1.10.2004 do 31.12.2005.

5. Předmětem řízení se tak stala částka 2, 003.820 Kč. Žalobci a) a b) na žalované požadovali zaplacení částky ve výši 1.001.910 Kč, tehdejší žalobci c) a d) částky ve výši 1.001.910 Kč.

6. V rámci závěrečného návrhu žalobců ze dne 17. 9. 2012 došlo k omezení žalobního požadavku žalobců, a to tak, že žalobci a) a b) požadovali zaplatit společně a nerozdílně částku ve výši 590.001 Kč s úrokem z prodlení od 1. 10. 2004 do zaplacení. Tehdejší žalobci c) a d) pak požadovali zaplatit společně a nerozdílně částku ve výši 590.001 Kč s úrokem z prodlení od 1. 10. 2004 do zaplacení. Předmětem řízení tak učinili částku ve výši 1.180.002 Kč s přísl., když se ztotožnili se závěry znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ve znaleckém posudku ze dne 10. 7. 2012. Žalobci uvedli, že nemají připomínky k závěrům uvedeného znalce a navrhují, aby znalcem kalkulovaná hodnota 1.180.002 Kč za období od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2005 jim byla přiznána jako majetková újma za tzv. nucené omezení vlastnického práva.Částka ve výši 1.180.002 Kč byla znalcem vypočtena jako náhrada za omezení vlastnického práva žalobců ve vztahu k bytům [číslo] za období od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2005 (nikoli pak k bytům [číslo] [číslo]) (viz č.l. 169).

7. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 9. 2012, č.j. 30 C 164/2004-196 byla žalobcům a) a b) přiznána společně a nerozdílně částka ve výši 129.322,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % z této částky od 17. 5. 2005 do zaplacení. Současně byla tehdejším žalobcům c) a d) přiznána společně a nerozdílně částka ve výši 129.322,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % z této částky od 17. 5. 2005 do zaplacení. Náhrada byla žalobcům přiznána v celkové výši 258.645 Kč s přísl., a to za byty [číslo]. V této části rozsudek nabyl právní moci. V částce 1.745.175 Kč s přísl. pak byla žaloba zamítnuta.

8. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2017, č.j. 39 Co 362/2013-299 byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. co do částky 1.518.171 Kč s 3 % úrokem z prodlení z této částky od 1. 10. 2004 do zaplacení a ve výroku o nákladech řízení zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Odvolací soud má tedy za to, že v tomto konkrétním případě nelze podle ust. § 3 odst. 1 obč. zák. přiznat žalované právo vznesení námitky promlčení s jejími hmotněprávními důsledky. Proto odvolací soud je názoru, že je namístě toto právo žalované odepřít. Vzhledem k tomu, že se soud I. stupně nezabýval otázkou výše nároku žalobců za období od 1.10.2004 do 31.12.2005, podle ust. § 221 odst. 1 písm. b) ve spojení s ust. § 219a odst. 2 o.s.ř. napadený rozsudek co do částky 645.300 Kč s 3% úrokem z této částky od 1.10.2004 do zaplacení zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Pokud pak se jednalo o zbylou částku 872.871 Kč s 3% úrokem z této částky od 1.10.2004 do zaplacení (napadenou odvoláním), pokud soud I. stupně měl za to, že žalobci neunesli svoje důkazní břemeno (popř. břemeno tvrzení) ohledně bytů 2 a 3 (byt [číslo] žalobci výslovně neučinili předmětem řízení – viz žalobní tvrzení), měl je poučit podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř.

10. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 8. 2018, č.j. 30 C 164/2004-342 bylo řízení částečně zastaveno co do částky 178.518 Kč s přísl. Současně soud připustil rozšíření žaloby navržené žalobci při ústním jednání dne 11. 1. 2017, že žalobci se ve věci samé nadále domáhají vůči žalované zaplacení částky 1.518.171 Kč spolu s 3 % úrokem z prodlení od 1. 10. 2004 do zaplacení.

11. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 3. 2020, č.j. 30 C 164/2004-393 bylo řízení částečně zastaveno i co do částky 645.300 Kč s přísl.

12. Předmětem řízení tak zůstala částka ve výši 1, 518.171 Kč spolu s 3 % úrokem z prodlení z této částky od 1. 10. 2004 do zaplacení.

13. Tato částka v součinu sestává z částky 645.300 Kč s 3% úrokem z této částky od 1.10.2004 do zaplacení (nárok žalobců za období od 1.10.2004 do 31.12.2005, jež žalobci uplatnili dne 1.11.2012) a z částky 872.871 Kč s 3% úrokem z této částky od 1.10.2004 do zaplacení (nárok ohledně bytů [číslo] [číslo]).

14. Žalovaná žádala zamítnutí žaloby, neboť nejsou dány zákonné podmínky nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 zák.č. 82/1998 Sb., žalobci neprokázali, že všechny předmětné byty podléhaly regulaci nájemného a nesplňují podmínku intenzity omezení vlastnictví, neboť dům koupili v roce 2007 za účelem zisku s vědomím, že v domě se nalézají byty s regulací nájemného. Pokud jde o částku 596 814 Kč s přísl., kterou žalobci uplatnili nárok za období od 1.10.2004 do 31.12.2005 podáním, které bylo žalobci učiněné upřesněním odvolacího petitu a odvolání při ústním jednání dne 11. 1. 2017, vznáší žalovaná do této částky námitku promlčení.Žalovaná uvádí, že tato část nároku žalobců byla uplatněna až dne 11. 1. 2017 a jelikož se vztahuje k období od 2002 do 2005, je nutné jí považovat za promlčenou.I přesto, že žalobci tuto část nároku uplatnili u soudu již dříve, nemohlo v daném případě dojít k tzv. stavení promlčecí lhůty. Předpokladem pro uplatnění příslušných ustanovení občanského zákoníku, které upravují situaci, kdy promlčecí lhůta v průběhu řízení neběží, je nejen uplatnění předmětného práva u soudu (či jiného příslušného orgánu), ale také řádné pokračování v zahájeném řízení. K tomuto však v rubrikovaném řízení ze strany žalobců nedošlo. Jak již bylo výše uvedeno, žalobci vzali svůj žalobní požadavek na zaplacení částky částečné zpět, což mělo za následek, že řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno. V daném případě tak nastal stav, jako kdyby k tomuto řízení v částce ve výši 594.814 Kč s přísl. vůbec nedošlo. V řízení pokračuje účastník řízení řádně tehdy, jestliže svými procesními úkony nebrání náležitému průběhu řízení, takže toto řízení může skončit rozhodnutím ve věci, resp. soudním smírem (tzv. meritorní ukončení řízení). Řádně naopak nepokračuje ten účastník řízení, který se souhlasem soudu vezme žalobu zpět (soud v takovém případě řízení za splnění podmínek § 96 o. s. ř. zastaví), právě tak jako např. ten, který nepodá návrh na pokračování přerušeného řízení (§ 111 odst. 3 o. s. ř.). Tuto konstrukci přejal i zák. č. 89/2012 Sb., který v ust. § 648 také stanovuje povinnosti„ řádného pokračování v řízení“ jako jednu z nezbytných podmínek pro stavení promlčecí lhůty. je dále toho názoru, že námitku promlčení, kterou žalovaná vznesla, nelze považovat v rozporu s dobrými mravy.V otázce posouzení námitky promlčení četná rozhodnutí vyšších soudů uvádějí, že promlčení je institutem zákonným, který je použitelný ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Současně přispívá k právní jistotě v právních vztazích. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by zánik nároku na plnění (v důsledku uplynutí promlčecí doby) byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil.Uvedené okolnosti by přitom musely být naplněny kumulativně a v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 21 Cdo 85/2010) .Jestliže žalobci řádně nepokračovali v započatém řízení, nepochybně se tak nestalo z viny žalované. Žalované nemůže být přičítáno k tíži jednání žalobců, které spočívá v jejich procesním postupu, kterým sami zapříčinili promlčení části svého žalobou uplatněného nároku.

15. Nad rámec výše uvedené procesní obrany žalované, žalovaná z procesní opatrnosti předložila soudu výpočet případné náhrady žalobců, přičemž žalovaná výpočet učinila v souladu s poučením soudu, které bylo uděleno na jednání soudu dne 11. 3. 2021 („ prostý rozdíl, a to znamená odpočet mezi tzv. regulovaným nájemným a tržním nájemným z bytů [číslo] od 1. 10. 2004 do 31. 12. 2005 a za byty [číslo] od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2005“). Při výpočtu pak žalovaná vycházela ze znaleckého posudku ze dne 6. 9. 2011 (dále jen„ ZP“) a dodatku znaleckého posudku ze dne 10. 7. 2012 (dále jen„ Dodatek“), a to konkrétně:- Výměra bytů [číslo] – dle čl. 3 Dodatku (znalcem byly užity výměry jednotlivých bytů z přílohy ZP); - Výměra bytů [číslo] – dle přílohy ZP výměry jednotlivých bytů; - Výše nájemného dle platných předpisů – dle str. 14 ZP (sloupec„ placené nájemné Kč/m“); - Výše tržního nájemného – dle čl. 3 Dodatku (tržní nájemné pro rok 2002 – 76,75 Kč, rok 2003 – 81,15 Kč, rok 2004 – 86,76 Kč, rok 2005 97,23 Kč). Žalovaná shodně se závěry znaleckého posudku a dodatku dospěla k závěru, že u předmětných bytů je rozdíl ve specifikovaném období mezi tržním nájemným a nájemným dle tehdy platných předpisů (nájemným vybíraným) ve výši 926.645 Kč a projevila ochotu po odpočtu již přiznaného plnění uzavřít se žalobci smír ohledně této částky (668 000Kč), což žalobci strikně při jednání konaném dne 15.6.2021 odmítli.

16. Mezi účastníky již nebylo sporné, že žalobci resp. jejich právní předchůdce byli v rozhodném období spoluvlastníky obytného domu - objekt bydlení [adresa], k.ú. [část obce], obec Brno, že v domě bylo 8 bytů, ve vztahu k předmětnému období z toho 6 bytů užívali nájemci s „ regulovaným nájemným“ dle vyhl.č. 176/1993 Sb. a že s odkazem na nález Ústavního soudu [číslo] 2000 Sb. žádají žalobci jakožto pronajímatelé za období od 1.1. 2002 do 31.12.2005 rozdíl mezi tzv. regulovaným nájemným a nájemným ekonomickým z těchto šesti bytů, neboť stát po publikaci výše citovaného nálezu Ústavního soudu„ nenahradil zrušenou vyhlášku č. 176/1993 Sb.“ a tak svojí nečinností nesprávně úředně postupoval.

17. Soud již v řízení zjistil z [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], obec Brno, že žalobce a) a ad b) a zrovna tak původní žalobkyně ad d) a její /již zemřelý/ manžel měli v předmětném období ve společném jmění manželů každý z id objekt bydlení [adresa] čítající 8 bytů.

18. Pokud jde o byty pod [číslo] byla žalobcům c) a d) a e) již pravomocně přiznána částka, pokud jde o období do 30.9.2004 v celkové výši 129.322,50 Kč s požadovaným příslušenstvím za tyto byty [číslo].

19. Pokud jde o byty pod [číslo] byla žalobcům a) a b) již pravomocně přiznána částka, pokud jde o období do 30.9.2004 v celkové výši 129.322,50 Kč s požadovaným příslušenstvím za tyto byty [číslo].

20. Pokud jde o byt [číslo] soud zjistil z nájemní smlouvy žalobců s [jméno] [příjmení], z výpovědi z nájmu, z evidenčního listu, z rozhodnutí ONV v [obec] ze dne 10.12.1964, č.j. 8138/462-64 byt.Zuz., z oznámení výše nájemného, ze Znaleckého posudku [číslo] soudem ustanoveného znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], že příslušným bytovým orgánem hospodařícím se státním bytovým fondem byla schválena dohoda o výměně bytu [číslo] podle níž se měla [jméno] [příjmení] po výměně svého bytu v [obec], [ulice a číslo] s [jméno] [příjmení] bytem v [obec], [ulice a číslo] po uzavření dohod o odevzdání a převzetí bytů přestěhovat a užívat předmětný byt [číslo] žalobci s touto nájemkyní uzavřeli nájemní smlouvu dne 1.3.1998 a že až dne 4.3.2007 byla dána nájemkyni výpověď z bytu, tato nájemkyně byt užívala v předmětném období, pronajímatelé vyměřili nájemkyni regulované nájemné.

21. Ohledně bytu [číslo] soud zjistil, nájemní smlouvy žalobců s [jméno] [příjmení], z výpovědi z nájmu, z evidenčního listu a z oznámení výše nájemného, ze Znaleckého posudku [číslo] soudem ustanoveného znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], že žalobci uzavřeli nájemní smlouvu dne 1.3.1998, když [příjmení] [příjmení] byl v roce 1985 vystaven Protokol o převzetí bytu a dle evidenčního listu z téhož roku byt [příjmení] [příjmení] užívala společně se svými syny, s [jméno] [příjmení] (roč. 1971) a s [jméno] [příjmení] (roč. 1981) a že byla dána [jméno] [příjmení] opakovaně výpověď z bytu, avšak [příjmení] [příjmení] byt užívala v předmětném období až do roku 2009, v předmětném období za regulované nájemné, toto zjištění vyplývá též z protokolu o předání a převzetí bytu z 11.6.2009, v této listině je konstatováno, že podpisem tohoto protokolu končí platnost nájemní smlouvy, která byla sjednána [jméno] [příjmení] s pronajímatelkou žalobkyní ad b) [celé jméno žalobkyně] a dále v Čestném prohlášení [příjmení] [příjmení] ze dne 3.9.2020, v níž prohlásila autorka listiny prohlásila, že byt v předmětném období užívala [příjmení] [příjmení] se syny.

22. Ohledně bytu [číslo] soud zjistil z nájemní smlouvy ze dne 1.3.1998, ze Znaleckého posudku [číslo] soudem ustanoveného znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], z výměrů nájemného, z evidenčního listu a z oznámení nové výše nájemného žalobci nájemci tohoto bytu, že již roce 1992 bylo obcí [příjmení] [jméno] [příjmení] vyměřeno regulované nájemné a poté i v roce 1997, 1998 bylo [jméno] [příjmení] vyměřeno žalobci regulované nájemné a též dne 1.3. 1998 žalobci s tímto nájemcem uzavřeli nájemní smlouvu.

23. Ohledně bytu [číslo] soud zjistil z nájemní smlouvy ze dne 1.3.1998, z evidenčního listu, z výměrů nájemného a z dohody o ukončení nájemního vztahu, že [jméno] [příjmení] bylo regulované nájemné vyměřeno obcí [obec] již v roce 1992, poté jí byl regulovaný nájem vyměřován žalobci v roce 1997, 1998, 2000, 2001, 2002, 2006 a že dne 1.3.1998 žalobci uzavřeli s [jméno] [příjmení] nájemní smlouvu a v dohodě o skončení nájmu se žalobci s touto nájemkyní dohodli na ukončení nájemního vztahu ke dni 31.3.2008.

24. Ohledně bytu [číslo] soud zjistil z nájemní smlouvy ze dne 1.3.1998, z evidenčního listu, z výměrů nájemného, že [příjmení] [příjmení] bylo nájemné vyměřeno obcí [obec] již v roce 1992, poté jí byl nájem žalobci vyměřen v roce 1997, 1998, 1999, 2002, 2006 a 1.3.1998 žalobci uzavřeli s [jméno] [příjmení] nájemní smlouvu, tato ve svém Čestném vyjádření ze dne 3.9.2020 prohlásila, že byt po celou dobu předmětného období užívala a platila nájemné v regulované výši 25. Ohledně bytu [číslo] soud zjistil z nájemní smlouvy ze dne 1.3.1998, z evidenčního listu, z výměrů nájemného, z dohody o ukončení nájmu, že [jméno] [příjmení] bylo nájemné vyměřeno obcí [obec] již v roce 1992, poté jí byl nájem žalobci vyměřen v roce 1997, 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2006 a dne 1.3.1998 žalobci uzavřeli s [jméno] [příjmení] nájemní smlouvu, dohodou byl nájem ukončen ke dni 30.5.2008.

26. Soud zjišťoval pokud jde o byty [číslo] za celé předmětné období (1.1.2002 do 31.12.2005) a pokud jde o zbylé předmětné byty 4,6,7 a 8 pokud jde o období od 1.10.2004 do 31.12.2005 rozdíl mezi výší regulovaného nájemného, které měl resp. mohl pronajímatel od nájemce požadovat a mezi výší nájemného, kterého by dosáhl v tomto čase na tomto místě, přičemž vyšel ze znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce [příjmení] a jeho Dodatku, když zjistil: 27. ohledně bytu [číslo] o podlahové ploše 83, 47 m bylo nájemci předepsané (resp. náleželo mu) regulované nájemné ve výši 74.418 Kč a výše tržního nájemného pro rok 2002 (76,75 Kč /m), pro rok 2003 (81,15 Kč /m) pro rok 2004 (86,76 Kč /m), pro rok 2005 (97,23 Kč /m) činila 342. 450,81 Kč 28. Ohledně bytu [číslo] o podlahové ploše 75,24 m bylo nájemci předepsané (resp. náleželo mu) regulované nájemné ve výši 72.996 Kč a výše tržního nájemného pro rok 2002 (76,75 Kč /m), pro rok 2003 (81,15 Kč /m) pro rok 2004 (86,76 Kč /m), pro rok 2005 (97,23 Kč /m) činila 308.685,64 Kč 29. Ohledně bytu [číslo] o podlahové ploše 102,34 m bylo nájemci předepsané (resp. náleželo mu) regulované nájemné ve výši 33.420 Kč a výše tržního nájemného pro rok 2002 (76,75 Kč /m), pro rok 2003 (81,15 Kč /m) pro rok 2004 (86,76 Kč /m), pro rok 2005 (97,23 Kč /m) činila 146.043,28 Kč 30. Ohledně bytu [číslo] o podlahové ploše 102,34 m bylo nájemci předepsané (resp. náleželo mu) regulované nájemné ve výši 35.415 Kč a výše tržního nájemného pro rok 2002 (76,75 Kč /m), pro rok 2003 (81,15 Kč /m) pro rok 2004 (86,76 Kč /m), pro rok 2005 (97,23 Kč /m) činila 146.043,28 Kč 31. Ohledně bytu [číslo] o podlahové ploše 76, 73 m bylo nájemci předepsané (resp. náleželo mu) regulované nájemné ve výši 25.380 Kč a výše tržního nájemného pro rok 2002 (76,75 Kč /m), pro rok 2003 (81,15 Kč /m) pro rok 2004 (86,76 Kč /m), pro rok 2005 (97,23 Kč /m) činila 109.496,77 Kč 32. Ohledně bytu o podlahové ploše 104,52 m bylo nájemci předepsané (resp. náleželo mu) regulované nájemné ve výši 33.600 Kč a výše tržního nájemného pro rok 2002 (76,75 Kč /m), pro rok 2003 (81,15 Kč /m) pro rok 2004 (86,76 Kč /m), pro rok 2005 (97,23 Kč /m) činila 149.154,23 Kč.

33. Regulované nájemné celkem činí v součtu za tyto byty v předmětném období 275.229 Kč, tržní nájemné 1, 201.874 Kč, rozdíl je v částce 926.645 Kč.

34. Soud vzal za prokázaný tento skutkový stav: původní žalobci manželé [příjmení] a manželé [celé jméno žalobce] /nyní žalobci ad c až d) / po dobu předmětného období (1.1.2002 až 31.12.2005) měli ve společném jmění manželů každý z id z id. objekt bydlení [adresa] čítající 8 bytů, obytného domu - objekt bydlení [adresa], k.ú. [část obce], obec Brno, v domě bylo 8 bytů, ve vztahu k předmětnému období z toho 6 bytů /konkrétně byty pod [číslo] užívali nájemci s „ regulovaným nájemným“ tedy s nájemným jehož výše byla regulována dle vyhl. [číslo].

35. Regulované nájemné celkem činí v součtu za tyto bytu v předmětném období 275.229 Kč, tržní nájemné 1, 201.874 Kč, rozdíl je 926.645 Kč.

36. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 9. 2012, č.j. 30 C 164/2004-196 ve spojení s Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2017, č.j. 39 Co 362/2013-299 byla žalobcům a) a b), manželům [celé jméno žalobce] přiznána společně a nerozdílně částka ve výši 129.322,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % z této částky od 17. 5. 2005 do zaplacení.

37. Taktéž původním žalobcům manželům [příjmení] byla přiznána společně a nerozdílně částka ve výši 129.322,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % z této částky od 17. 5. 2005 do zaplacení. Náhrada byla žalobcům (resp. jejich pr. předchůdcům přiznána v celkové výši 258.645 Kč s přísl., a to za byty [číslo].

38. Po právní stránce lze věc posoudit takto:

39. Dle článku 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod má každý právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

40. Dle § 3081 zákona č. 89/2012 Sb. je tento zákon účinný od 1. ledna 2014. Dle § 3028 odst. 3 zákona není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

41. Dle ust. § 123 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen "obč. zák.") je vlastník v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním.

42. Dle ust. § 124 obč. zák. mají všichni vlastníci stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná právní ochrana.

43. Dle ust. § 696 odst. 1 obč. zák., ve znění platném a účinném ode dne 1. 1. 1992 do 30. 3. 2006, způsob výpočtu nájemného, úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu, způsob jejich placení, jakož i případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu, a změnit další podmínky nájemní smlouvy, stanoví zvláštní právní předpis.

44. V období po roce 1989 byl otázka nájemného z bytu upravena vyhláškou ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, která ustanovením § 17 zrušila vyhlášku Ústřední správy pro rozvoj místního hospodářství č. 60/1964 Sb., o úhradě za užívání bytu a za služby spojené s užíváním bytu, ve znění vyhlášky Českého cenového úřadu č. 105/1969 Sb., vyhlášky Federálního cenového úřadu č. 96/1976 Sb., vyhlášky Federálního cenového úřadu č. 77/1988 Sb. a vyhlášky federálního ministerstva financí ministerstva financí České republiky a ministerstva financí Slovenské republiky č. 15/ 1992 Sb.

45. Podle ustanovení § 1 vyhlášky č. 176/1993 Sb. tato vyhláška stanoví způsob určení maximální výše nájemného z bytu a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu (dále jen "ceny služeb") a způsob sjednávání a placení nájemného a cen služeb mezi pronajímatelem a nájemcem.

46. Teprve až dle § 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb. si mohli účastníci smlouvy o nájmu bytu sjednat způsob zvyšování nájemného (například tak, že nájemné se každoročně zvýší o míru inflace vyhlášenou Českým statistickým úřadem), pak se na změně nájemného dohodli jinak (§ 3 odst. 2 zákona č. 107/2006 Sb.), a postup o jednostranném zvyšování nájemného podle zákona č. 107/2006 Sb. se neuplatnil.

47. Ode dne 1. 1. 1993 do dne 31. 12. 2001 bylo nájemné z bytů upraveno vyhláškou č. 176/1993 Sb. Ministerstva financí České republiky o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, která byla zrušena nálezem Ústavního soudu České republiky č. 231/ 2000 Sb., který s odkazem na Dodatek protokolu k Evropské sociální chartě uvedl, že na jedné straně proti sobě stojí sociální politika státu mající projev v přijímání zákonů ochraňujících potřebné a nemajetné při zajišťování jejich bytových potřeb, která po dobu několika desetiletí (od padesátých do konce osmdesátých let 20. století) podstatně omezila vlastnické právo vlastníků nájemních domů v poměru k vlastníkům ostatním, když v době vyhlášení nálezu platná úprava nájemného brání vlastníkům nájemních domů požívat plody a užitky svého vlastnictví.

48. Vlastníci domů (v projednávané věci žalobkyně) tak mohli vybírat pouze nájemné založené stávajícími nájemními smlouvami, aniž by existoval účinný právní nástroj, jak by mohli tento stav změnit. Vyhlášku č. 176/1993 Sb. shledal Ústavní soud jsoucí v rozporu s článkem 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě č. 11 odst. 1, článkem 4 odst. 3 a článkem 4 Listiny základních práv a svobod a článkem 1 Ústavy a tuto ke dni 31. 12. 2001 zrušil. Zákonodárce měl dostatečný časový prostor pro přijetí nové právní úpravy nájemného z bytů, zachovávající rovnováhu mezi oprávněnou ochranou nájemníků a možností vlastníků nájemních domů vykonávat práva vlastníka, zejména ve smyslu brát z předmětu vlastnictví plody a užitky, přesto k přijetí příslušné ústavně konformní právní úpravy v době do 31. 12. 2001 nedošlo.

49. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ze dne 28. 2. 2006 Ústavní soud konstatoval, že dlouhodobá nečinnost Parlamentu České republiky spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy, je protiústavní a porušuje článek 4 odst. 3, článek 4 odst. 4, a článek 11 Listiny základních práv a svobod a článek 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud rovněž konstatoval, že je povinností obecných soudů posoudit a rozhodnout o žalobních návrzích vlastníků domů s byty s regulovaným nájemným, kterými se domáhají zvýšení nájemného vůči nájemci a to za dobu od podání žaloby do 31. 12. 2006, když ode dne 1. 1. 2007 počala účinnost zák. č. 107/2006 Sb. (viz Stanovisko Pléna Ústavního soudu sp. zn. PL ÚS 27/09). Nárok vlastníků domáhat se náhrady za nucené omezení vlastnického práva podle článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod v souvislosti s absencí ústavně konformní úpravy nájemného má přitom vůči nároku vlastníka (pronajímatele) bytu proti nájemci na zvýšení nájemného subsidiární charakter pouze za dobu počínající dnem podání žaloby; za dobu, která tomuto dni předchází, může pronajímatel bytu uplatnit svůj nárok na náhradu za nucené omezení vlastnického práva proti státu přímo. Ústavní soud dále konstatoval, že je třeba zkoumat, zda a do jaké míry v konkrétním případě došlo v důsledku absence ústavně konformní úpravy nájemného, tj. stavu, za něhož pronajímatelé mohli vybírat v době od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2006 pouze regulované nájemné v konstantní výši, k zásahu do práva vlastníka domu vlastnit majetek a zda je opodstatněn jím vznesený nárok vůči státu na náhradu za tvrzené omezení jeho vlastního práva, tj. zda bylo jeho vlastnické právo v důsledku uvedeného stavu skutečně omezeno a jakém rozsahu. [jméno] absence ústavně konformní úpravy nájemného protiústavnost neznamená bez dalšího, že došlo k omezení vlastnického práva vlastníka domu (pronajímatele). Soud setrval v nyní projednávaném případě na závěru, že žalobkyně byla v důsledku regulace nájemného, resp. absence ústavně konformní zákonné úpravy nájemného za užívání bytu omezena ve výkonu svého vlastnického práva, tj. v právu s věcí ve svém vlastnictví nakládat a užívat její plody a užitky (§ 123 obč. zák.), konkrétně sjednat novou výši nájemného a vybírat nájemné vyšší, a náleží jí náhrada za toto omezení ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Soud se řídil závěry uvedenými v rozsudku v němž je řešena právní otázka, jakým způsobem a za jakých podmínek má být stanoven základ a rozsah nároku za omezení vlastnického práva v souvislosti s tzv. regulovaným nájemným. Při posuzování intenzity omezení vlastnického práva, za které nepřísluší náhrada v případě jakéhokoli omezení, neboť toto právo není ze své samotné povahy neomezené, je omezeno řadu předpisů soukromého a veřejného práva, je proto třeba se zabývat mírou intenzity tohoto omezením, zda dosahuje takové intenzity, že je zasažena sama podstata vlastnictví. V případě regulace nájemného je potřebná intenzita dána tehdy, nedosahuje-li regulované nájemné po delší dobu ani nákladů na údržbu a opravy domu a přiměřeného zisku zajišťujícího návratnost vložených investic v rozumné době a omezení vlastníka není státem kompenzováno. Význam má rovněž to, zda regulované nájemné činilo v daném místě a čas nikoliv významnou část obvyklého nájemného, konkrétní výše nákladů na údržbu a opravy domu žalobce, jak velká část domu byla regulovaným nájemným zatížena, zda byly dotčené byty za obvyklé nájemné pronajímatelné.

50. Soud dospěl v poměrech projednávané věci na základě závěrů znaleckého posudku [titul] a jeho dodatku, o jejichž správnosti nemá důvod pochybovat a které znalec náležitě a pečlivě zdůvodnil i v rámci své výpovědi před soudem (při níž vyvrátil rovněž námitky vznášené žalovanou proti jeho posudku), 51. Žalobci v době od zveřejnění nálezu Ústavního soudu České republiky č. 231/ 2000 Sb. do 31. 12. 2006 legitimně očekávali přijetí ústavně konformní právní úpravy nájemného; ta však byla přijata teprve s účinností od 1. 1.2007 (zákon č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného). Právě úprava deregulace nájemného provedená zákonem č. 107/2006 Sb. je z hlediska závěrů nálezu Ústavního soudu zveřejněného pod č. 231/ 2000 Sb. ústavně konformní, vyhovuje požadavku rovnováhy mezi ochranou vzájemně si konkurujících práv vlastníků (pronajímatelů) bytů a nájemců a rovněž v mezích zákona ve smyslu ust. § 123 obč. zák. omezila vlastnické právo žalobkyně postupnou deregulace nájemného.

52. Žalovaná vznesla námitku promlčení pokud jde o částku 596 814 Kč s přísl., kterou žalobci uplatnili nárok za období od 1.10.2004 do 31.12.2005 podáním, které bylo žalobci učiněné upřesněním odvolacího petitu a odvolání při ústním jednání dne 11. 1. 2017 ustálené soudní praxe (viz např. R 59/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 595/2010, uveřejněné pod [číslo] 2012 Sb. rozh. obč., rozsudek téhož soudu ze dne 1. 6. 2016, sen. zn. 23 ICdo 19/2015, uveřejněný pod č. 99/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 643/04 ze dne 6. 9. 2005 (N 171/38 SbNU 367)) není pochyb, že obecně dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení se příčí dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy je výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti přitom musí být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Důraz byl vždy kladen na individuální posouzení okolností každého jednotlivého případu založené na skutkových zjištěních.

53. Ústavní soud pak ve svých rozhodnutích (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 2216/09 ze dne 31. 5. 2011 (N 103/61 SbNU 551), nález sp. zn. II. ÚS 2062/14 ze dne 25. 10. 2016) konstatoval, že zvláštní skupinu případů tvoří ty, v nichž byla námitka promlčení vznesena státem. Zdůraznil přitom specifickou povinnost státu jednat tak, aby sám nezasahoval do základních práv jednotlivců a aktivně poskytoval ochranu základním právům jednotlivce. Vytkl obecným soudům, že akceptováním námitky promlčení vznesené státem aprobovaly jednání, které je contra bonos mores.

54. Souladem námitky promlčení nároku na náhradu za omezení vlastnického práva v souvislosti s tzv. regulací nájemného podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, kterou uplatnil stát v řízení, v němž se pronajímatel domáhal tohoto nároku, s dobrými mravy, se Ústavní soud zabýval v nálezu sp. zn. II. ÚS 2062/14. V bodě 36. a 37. konstatoval, že stát na jedné straně prostřednictvím Parlamentu toleroval vznik situace, v níž docházelo k rozsáhlému porušování základních práv, a na straně druhé těmto právům po dlouhou dobu (prostřednictvím soudů) neposkytoval adekvátní ochranu. V důsledku dlouhodobých a trvalých rozporů v judikatuře (i na úrovni Ústavního soudu) přitom bylo fakticky„ sázkou do loterie“, zda podaná žaloba bude úspěšná, či nikoliv. Tuto situaci lze prizmatem ochrany základních práv vnímat jako selhání státu; v takovém případě ovšem břemeno tohoto selhání v materiálním právním státě musí nést právě stát, a nikoliv jednotlivec, který svá práva hájil s dostatečnou péčí. Výkonná moc pak prostřednictvím České republiky – Ministerstva financí tento proces završila vznesením námitky promlčení, kterou obecné soudy přijaly, ačkoliv je kumulace shora uvedených okolností měla vést k tomu, aby konstatovaly rozpor vznesené námitky s dobrými mravy.

55. Stejná situace je i ve všech řízeních, v nichž pronajímatel uplatnil nárok na náhradu za omezení vlastnického práva v souvislosti s regulací nájemného. Ve všech těchto řízeních uplatňují pronajímatelé náhradu škody vůči státu, která jim vznikla v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy;jde přitom o náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (R 74/2013, stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS-st. 27/09 (dále jen„ Pl. ÚS-st. 27/09“) ze dne 28. 4. 2009 (ST 27/53 SbNU 885; 136/ 2009 Sb.), nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ze dne 28. 2. 2006 (N 47/40 SbNU 389; 252/ 2006 Sb.)). Závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2062/14 o selhání státu, který neposkytl pronajímatelům dlouhodobě odpovídající ochranu, se proto uplatní ve všech řízeních, jejichž předmětem je nárok na náhradu za nucené omezení vlastnického práva způsobeného protiústavní regulací nájemného, v nichž bude soud posuzovat soulad námitky promlčení vznesené státem (žalovanou) s dobrými mravy. V těchto případech tak bude zásadně nutné považovat uplatnění námitky promlčení státem za příčící se obecnému principu spravedlnosti a slušnosti, tedy odporující dobrým mravům.

56. Uvedené závěry by se výjimečně neprosadily jen tam, kde by např. žalobce (pronajímatel) postupoval v rozporu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt (právo patří bdělým), zejména v případech, kdy by žalobu na náhradu za takovéto nucené omezení vlastnického práva podal u soudu s nepřiměřeným časovým odstupem od doby, kdy skončila protiústavní nečinnost Parlamentu, tedy kdy regulace nájemného přestala postrádat právní základ.

57. Soud nepřisvědčuje žalované, pokud jde o námitku promlčení co do částky ve výši částku 596.814 Kč s přísl., že nárok ohledně této částky je promlčen, i když tuto změnu žaloby (o další zaplacení této částky) učinili žalobci upřesněním odvolacího petitu a odvolání při ústním jednání dne 11. 1. 2017. Žalobci přitom dne 17. 9. 2012 částečně vzali zpět žalobu a to tak, že původní žalobci a) a b) požadovali zaplatit společně a nerozdílně částku ve výši 590.001 Kč s úrokem z prodlení od 1. 10. 2004 do zaplacení. Tehdejší původní žalobci c) a d) pak požadovali zaplatit společně a nerozdílně částku ve výši 590.001 Kč s úrokem z prodlení od 1. 10. 2004 do zaplacení. Předmětem řízení tak učinili částku ve výši 1.180.002 Kč s přísl., když se ztotožnili se závěry znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ve znaleckém posudku ze dne 10. 7. 2012. Žalobci tak zjevně postupovali v rozporu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt (právo patří bdělým), když nejprve o tuto částku cca v této výši vzali žalobu v roce 2012 zpět s vědomím, že soud řízení ohledně této částky zastaví.V rozsahu částky 594.814 Kč s přísl. pak žalobci učinili podání, kterým zcela„ nově“ požadovali náhradu za omezení vlastnického práva za období 2002 až 2005.

58. Soud je však vázán podle § 226 odst. 1 o.s.ř. právním názorem odvolacího soudu vysloveném v jeho usnesení č.j. 39 Co 362/2013-299 (č.l. 299 spisu), a to včetně posouzení otázky vznesené námitky promlčení (srovnej str. 7 tohoto rozhodnutí), jako nemravné a ve stručnosti na odůvodnění tohoto rozhodnutí odkazuje.

59. Jde-li o výši náhrady, která žalobcům náleží, soud vycházel ze závěrů rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. prosince 2017, č.j. 31 Cdo 1042/2017-354.

60. Výše náhrady za omezení vlastnického práva regulací nájemného v období let 2002 2006 musí vycházet jako z primárního kritéria z rozdílu mezi obvyklým /tržním/ nájemným v daném místě a čase a nájemným, kterého mohl dle právní úpravy vlastník dosahovat či kterého skutečně dosahoval (IV. US 2326/16-1).

61. Otázka způsobu určení výše náhrady za omezení vlastnického práva v případě regulace nájemného z bytů byla v rozhodnutích Nejvyššího i Ústavního soudu řešena opakovaně (např. R 74/2013, sp. zn. Pl 27/09, z jejichž závěrů vycházela i celá řada dalších rozhodnutí). Soudy v nich formulovaly a odůvodnily závěr, že tato náhrada nemusí být totožná s rozdílem mezi obvyklým a regulovaným nájemným, nejde o nárok na náhradu škody, a proto se neuplatní zásada plné náhrady ve smyslu § 442 obč. zák. Výše takové náhrady nepředstavuje reparaci ušlého zisku, kterého by případně pronajímatel mohl dosáhnout pronájmem bytu bez jakéhokoliv omezení výší nájemného. Výchozím pro úvahu o kritériích rozhodných pro určení výše náhrady je při splnění požadavku intenzity zásahu do vlastnického práva pronajímatele hledisko opodstatněně vynaložených nákladů na údržbu a opravy nemovitosti a hledisko jeho přiměřeného zisku umožňující i návratnost investic v reálně adekvátním období, přičemž tato východiska je vždy nutné poměřovat konkrétními zjištěními v individuálních poměrech každého případu. Výše náhrady musí být i proporcionální následné právní regulaci. Ta je pro období od 1. 1. 2007 stanovena zákonem č. 107/2006 Sb. Přiznání vyšší náhrady by vedlo k tomu, že by celková měsíční částka získaná vlastníkem v souvislosti s užíváním bytu (tj. součet vybraného regulovaného nájemného a náhrady za omezení vlastnického práva) do 31. 12. 2006 byla vyšší než nájemné, kterého mohl vlastník (pronajímatel) dosáhnout od 1. 1. 2007.

62. ESLP však ve věcech R&L, s. r. o., a ostatní proti České republice, č. 37926/05, 25784/09, 36002/09, 44410/09 a 65546/09, v rozsudku ze dne 3. 7. 2014 ve spojení s rozsudkem ze dne 9. 2. 2017 konstatoval, že v době nejméně od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2006 český systém regulace nájemného postrádal právní základ, porušoval majetková práva vlastníků, kterým vznikla škoda, neboť po tuto dobu existence právního vakua nemohli vybírat ze svých bytů přiměřeně vysoké nájemné. Poukázal na obecné závěry v dřívějších rozhodnutích, podle nichž členské státy Úmluvy (Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod) jsou při přijímání právní úpravy v oblasti bydlení oprávněny snížit nájemné pod úroveň tržního nájemného, neboť zákonodárce může v odůvodněných případech učinit politické rozhodnutí, že požadovat tržní nájemné je z hlediska sociální spravedlnosti nepřijatelné; dospěl však k závěru, že o takový případ v dané věci nešlo. Měl za to, že je třeba zohlednit, jakým způsobem Ústavní soud ve své judikatuře formuloval povinnost vnitrostátních soudů rozhodovat o zvýšení nájemného v období existence mezery ve vnitrostátním právu, a to i ve vztahu k legitimnímu očekávání stěžovatelů ohledně možnosti zvýšení nájemného v daném období. Uzavřel, že určení náhrady by se mělo zakládat na rozdílu mezi nájemným v podmínkách volného trhu a nájemným, na něž měli pronajímatelé právo podle vnitrostátní úpravy.

63. Vycházeje z těchto závěrů má velký senát Nejvyššího soudu za to, že výše náhrady za omezení vlastnického práva v případě regulace nájemného z bytů by měla být zásadně totožná s rozdílem mezi obvyklým (tržním) a regulovaným nájemným, na které měl pronajímatel nárok podle tehdejší protiústavní úpravy. Nelze přehlédnout, že nejde o nárok proti nájemci, který mohl s ohledem na tehdy platnou právní úpravu očekávat, že bude platit regulované a posléze postupně deregulované nájemné, ale proti státu, který prostřednictvím Parlamentu svou dlouhodobou protiústavní nečinností spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn zvýšit nájemné a změnit další podmínky nájemní smlouvy, způsobil, že regulace nájemného v době od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2006 neměla právní základ.

64. Regulované nájemné celkem činí v součtu za tyto bytu v předmětném období 275.229 Kč, tržní nájemné 1, 201.874 Kč, rozdíl je 926.645 Kč. Po odpočtu již částek přiznaných (pro každého spoluvlastníka id. domu) ve výši 129.322,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % z této částky od 17. 5. 2005 do zaplacení, zůstává na jistině 668 000 Kč, tj. pro žalobce ad a) a ad b) a pro žalobce ad c až d) po 334 000 Kč.

65. Soud tento nedoplatek rozdělil, pokud jde o žalobce ad c), d) a c) podle jejich podílů dle jejich dědické dohody schválené Usnesením Městského soudu v Brně ze dne č.j. 58 D 3208/2014- 248 a to, že 4/6 z této částky přísluší žalobkyni ad c) (pozůstalé manželce) a každému synovi po jedné 1/6.

66. Žalobci tak jsou úspěšní co do částky 926 645 Kč a neúspěšní co do částky 591.526 Kč náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli poměrně úspěšnější náhradu z 22% v částce 65 289,80 Kč, když žalobci byli úspěšní co do 61 % a neúspěšní co do 39 %.

67. Náklady řízení pokud jde o řízení od podání žaloby do podání dovolání do rozhodnutí odvolacího soudu, vznikly žalobcům ve výši 107 783,50 Kč (rozsudek Městského soudu ze dne 16.1.2008, č.j. 39 Co 350/2007-52) ve výši za osm (§ 3 bod 5 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění účinném od 1.9.2006) po 11 200 Kč a za osm paušálních náhrad po 300 Kč podle § 13/3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) 3 úkonů (převzetí zastoupení, podání žaloby, doplnění žaloby, ú.j. 6.6.2007, podání odvolání, doplnění odvolání, účast u odvolacího řízení dne 16.1.2008) + 19 % DPH z 90 560 ve výši 17 223,50 Kč, když soud vycházel z pccta 679 260 Kč, když se žalobci domáhali zaplacení této částky z titulu SJM. Dále vznikly žalobcům náklady ve výši 69 575 Kč za pět úkonů po 11.200 Kč počínaje vyjádřením žalobců ke znaleckému posudku, účast u ú.j. dne 20.9.2012, podání odvolání, účast u ú.j. u odvolacího soudu dne 11.1.2017, vyjádření k dovolání, + 21% DPH (z 57 500 Kč) ve výši 12 075 Kč když soud vycházel z pccta 679 260 Kč, když se žalobci domáhali zaplacení této částky z titulu SJM. Počínaje právní mocí usnesení na č.l. 342 soud vycházel z pccta 759 085,50 Kč, když se žalobci (resp. jejich právní předchůdce) domáhali zaplacení této částky z titulu SJM. Žalobcům dále vznikly náklady řízení ve výši 84 506,40 Kč, a to za šest úkonů (odvolání a jeho doplnění, účast u jednání dne 10.3.2020, 11, 3.2021 a 15.6.2021 a podání žalobců na č.l. 432 vč. 21% DPH z 69.840 Kč (cca 261.864,40 Kč). Žalobci požadovali dále nahradit cestovné z [obec] do [obec] a zpět k jednání ve dnech: 6.6.2017 – 4 185,46 Kč, 16.1.2008 – 4 482,59 Kč, 17.1.2012 – 4 433,77 Kč, 25.9.2012 – 4.433,77 Kč, 11.1.2017 – 4.287,16 Kč, 10.3.2020 4.589,23 Kč, 11.3.2021 4.102,50 Kč a 15.6.2021 – 4. 392,86 Kč (cca 34 907,34 Kč) osobním vozidlem [registrační značka].

68. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na jejich náhradu. Nezálohované náklady státu ve výši 16 986 Kč zaplatí poměrně z 61 % stát ve výši 10.361,50 Kč a poměrně z 39 % ve výši 6.624,50 Kč žalobci, a to žalobci a) a b) polovinou těchto nákladů společně a nerozdílně ve výši 3.312,25 Kč, ostatní žalobci též polovinou a z ní žalobkyně ad c) ze 4/6 ve výši 2.208,25 Kč, žalobce ad d) z 1/6 a žalobce ad d) každý z nich 1/6 po 552 Kč

Poučení