30 C 186/2022 - 212

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Bílým ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] c) [Jméno žalobce C], narozený [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce C] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], IČO [IČO žalovaného A] sídlem [Adresa žalovaného A], za nějž jedná [Jméno žalovaného B] sídlem [Adresa žalovaného B] o určení vlastnického práva k pozemkům takto:

Výrok

I. Určuje se, že [Jméno žalobce B], narozený [rodné přijmení] [datum], byl ke dni úmrtí [datum] vlastníkem nemovitých věcí: - pozemek parc. č. [hodnota] – zahrada o výměře [Anonymizováno] m2, - pozemek parc. č. [hodnota] – zahrada o výměře [Anonymizováno] m2, - pozemek parc. č. [hodnota] – zahrada o výměře [Anonymizováno] m2, - pozemek parc. č. [hodnota] – trvalý travní porost o výměře [Anonymizováno] m2, - pozemek parc. č. [Anonymizováno] – zahrada o výměře [Anonymizováno] m2, který byl vyčleněn na základě geometrického plánu č. [hodnota] ze dne [datum] z pozemku parc. č. [hodnota] (trvalý travní porost o celkové výměře [Anonymizováno] m2), nacházejících se v katastrálním území [adresa], obec [adresa], vše zapsáno u [právnická osoba] pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 88.688,08 Kč, k rukám zástupce žalobců, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit náklady státu v částce 383,23 Kč, na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci (původně [Jméno žalobce B], nar. [datum], zemř. [datum]) se žalobou došlou soudu dne [datum], ve znění pozdějších podání, domáhali určení toho, že vlastníkem pozemků, které jsou zmíněny ve výroku I. tohoto rozsudku, byl ke dni [datum] (ke dni úmrtí) [Jméno žalobce B], jakožto původní žalobce. Žaloba byla odůvodněna tím, že původní žalobce byl vlastníkem pozemků parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], které se nacházejí v katastrálním území [adresa], obec [adresa], vše zapsáno u [právnická osoba] pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa]. Původní žalobce nabyl pozemek parc. č. [hodnota] v roce 1985 na základě kupní smlouvy a dohody o zřízení práva osobního užívání. Pozemek parc. č. [hodnota] nabyl původní žalobce na základě kupní smlouvy z roku 1998. A konečně původní žalobce nabyl pozemek parc. č. [hodnota] na základě kupní smlouvy z roku 2016. Uvedené pozemky původní žalobce od počátku užíval v dobré víře jako vlastní. Předmětné nemovitosti jsou po celou dobu oploceny a tvoří jeden funkční celek. Součástí tohoto funkčního a oploceného celku jsou i ve výroku uvedené nemovitosti, tj. pozemky parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a část pozemku parc. č. [hodnota]. Původní žalobce tyto pozemky v tomto oploceném rozsahu užíval od roku 1985, resp. od roku 1998, přičemž jejich užívání zejména spočívalo v obdělávání půdy, vysazování stromů a chování domácího zvířectva. Později bylo žalobci doplněno, že původní žalobce se svojí rodinou pozemky parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] užívali od roku 1985, a to v návaznosti na kupní smlouvu z téhož roku. Pokud se jedná o pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [Anonymizováno] (část pozemku oddělená geometrickým plánem z pozemku parc. č. [hodnota]), tyto byly užívány původním žalobcem od roku 1999, tj. od okamžiku, kdy je původní žalobce zakoupil od [tituly před jménem] [jméno FO], který je užíval předtím. Původní žalobce měl po celou dobu za to, že tyto pozemky, tj. pozemky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, jsou v jeho výlučném vlastnictví, když o tomto neměl sebemenší pochybnosti. Původní žalobce si tedy nebyl vědom toho, že by se mělo jednat o pozemky ve vlastnictví žalované. Až posléze na základě měření, které proběhlo asi v roce 2015, bylo žalovanou zjištěno, že žalobce užívá pozemek par. č. [hodnota], za což žalovaná požadovala nájemné. Původní žalobce měl za to, že když předmětné pozemky, u nichž je jako katastrální vlastník zapsaná žalovaná, užíval od roku 1985, resp. některé od roku 1998, že je vydržel, pročež se z titulu vydržení stal jejich vlastníkem. Žalobci proto navrhli, aby soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, neboť původní žalobce se stal vlastníkem dotčených pozemků, a to z titulu mimořádného vydržení.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že má žalobu za nedůvodnou. Dle žalované původní žalobce měl znát hranice svých pozemků. S ohledem na výměru pozemků, které původní žalobce nabyl na základě kupních smluv v porovnání s výměrou pozemků, které měl původní žalobce užívat, není možné, aby si původní žalobce nevšiml, že všechny tyto pozemky nekoupil, a že tedy není jejich vlastníkem. Dle žalované je rovněž podstatné, že původní žalobce s žalovanou uzavřel dne [datum] nájemní smlouvu na pronájem pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota]. Za této situace si původní žalobce musel být vědom skutečnosti, že předmětné pozemky užívá bez právního důvodu, tudíž neoprávněně, neboť nájemní smlouvu uzavřel svobodně a dobrovolně. Žalovaná dále zpochybnila svědeckou výpověď [tituly před jménem] [jméno FO], když uvedla, že s ohledem na právní vzdělání svědka nelze věřit tomu, že si tento poté, co dotyčné pozemky získal do osobního užívání, neověřil, kde vedou faktické hranice pozemků. A konečně žalovaná poukázala na § 980 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), a to konkrétně na zásadu materiální publicity, která vylučuje dobrou víru držitele o tom, že mu náleží právo k nemovité věci, není-li toto právo zapsané do katastru nemovitostí. Dle žalované tak platí, že držba práva k jakémukoliv pozemku v zásadě nemůže být držbou poctivou, tj. držbou způsobilou zakládat vydržení, poněvadž dotyčný držitel se mohl a měl seznámit se zapsaným stavem. Vzhledem k těmto všem okolnostem žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutkové zjištění:

4. Při ohledání na místě, které se uskutečnilo dne [datum] v obci [adresa], žalobce b) opětovně zopakoval, že ploty, které ohraničují předmětné pozemky, se na místě nacházely již v roce 1985, a že s umístěním plotů nebylo od té doby nijak manipulováno. Žádné změny spočívající v jejich umístění nebyly učiněny, což platí i pro plot, jenž se nachází v zadní části na hranici pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota].

5. Při ohledání na místě soud zjistil, že celý areál je skutečně oplocen, resp. na některých místech je ohraničen kamennou zdí, na níž je umístěn plot (dřevěný nebo pletivový), pročež tvrzení žalobců o tom, že se jedná o jeden funkční celek, lze s poukazem na skutečnost, že celý areál je v zásadě oplocen, pokládat za důvodné.

6. Plot není umístěn pouze v části, kde se nachází vnější hrana stavby (domu) č.p. 6 a k ní přiléhající silnice. V těchto místech není žádný plot umístěn. Od hrany stavby (domu) směrem dovnitř pozemku parc. č. [hodnota] se již nachází dřevěný plot, který dále pokračuje přes pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] a až na hranu s pozemkem parc. č. [hodnota]. Jedná se o část plotu, který měl být postaven [tituly před jménem] [jméno FO] v osmdesátých letech minulého století.

7. Vizuálně je zřejmé, že všechny části plotu jsou na předmětných pozemcích umístěny již po nějakou dobu. Nejedná se proto o plot, které by byl postaven v poslední době, tj. např. v několika posledních letech. Na plotu, a to jak na dřevěných částech (dřevěné plaňky), tak i na kovových částech (sloupy), jsou patrné významné známky patiny, které značí, že plot je po delší dobu vystaven zejména působení vlivu ovzduší a vody.

8. Pozemek parc. č. [hodnota] je z části, která přiléhá k silnici, ohraničen kamennou zdí, na níž je umístěn dřevěný plot. Tento pozemek (téměř ve tvaru trojúhelníku) tvoří jakousi vstupní špičku do celého areálu. Tento pozemek není nijak reálně oddělen od pozemku parc. č. [hodnota].

9. Výše rozvedené skutečnosti a z nich učiněné závěry vycházejí primárně z informací, které soud osobně načerpal při ohledání na místě dne [datum]. Tyto skutečnosti a učiněné závěry jsou podporovány a prokazovány fotodokumentací pořízenou soudem při ohledání na místě. Z fotografií je zřejmé, kudy vede plot kolem předmětných pozemků, jakož je i patrný stav plotu. Dle soudu ohledání na místě a možnost reálně se seznámit se stavem věci, tj. mít možnost si prohlédnout dotyčné pozemky a jejich ohraničení, umožnilo soudu učinit skutkový závěr, že tyto pozemky v důsledku jejich ohraničení opravdu mohou vytvářet dojem jediného ohraničeného funkčního celku.

10. Soud dále poukazuje na zejména fotografie č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota], na nichž je možné pozorovat kmen (kládu). Soud poukazuje na tento kmen z důvodu, že někde v těchto místech vede hranice mezi pozemkem parc. č. [hodnota] a původním pozemkem parc. č. [hodnota] (nyní sloučeném do pozemku parc. č. [hodnota]), na němž se nacházela stodola, resp. zbořeniště stodoly. Do roku 1998, než původní žalobce zakoupil pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], se jednalo o přirozenou hranici mezi těmito pozemky, tj. o hranici mezi odlišnými vlastníky.

11. Soud rovněž zdůrazňuje, že kolem stavby, která se nachází na pozemku parc. č. [hodnota], bylo možno volně projít na pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], kde se nacházejí hospodářské stavby po původních německých obyvatelích (viz zejména fotografie č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota]).

12. Ze svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že svědek kolem roku 1985 postavil plaňkový plot z kulatin, které si předtím sám nařezal. Jedná se o plot, o který se (nyní) primárně nachází na hranici pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [Anonymizováno]. Svědek postavil plot v místech, které mu ukázal pan [jméno FO], což by měl být tehdejší předseda Místního národního výboru [adresa]. [[Anonymizováno]] Tento svědkovi ukázal, kde končí pole, a kde si může postavit plot. Svědek na základě předestřených fotografií, které byly pořízeny při ohledání na místě dne [datum], uvedl, že na těchto fotografiích je zachycena část plotu, který svědek postavil v osmdesátých letech. Na části plotu byly stále původní plaňky. Svědek taktéž uvedl, že se domnívá, že plot ve směru k silnici musel být zalomen, a to z důvodu, aby se na pozemek mohl dostat vozidlem, tj. aby na něj mohl vjíždět. Svědek rovněž uvedl, že původní žalobce užíval celý dvůr, čímž myslel pozemek parc. č. [hodnota], a že tento pozemek byl užíván až ke stodole, kde byla hranice pozemku. Svědek také uvedl, že původní žalobce užíval pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], a to především pro účely uskladnění materiálu, k čemuž doplnil, že původní žalobce na nich mohl mít umístěny i nějaké stroje, ale v tomto ohledu si svědek nebyl jistý. Dle svědka původní žalobce užíval i pozemek parc. č. [hodnota], kde měl umístěny (pěstoval) nějaké květiny či zeleninu. [1: Soud dodává, že název obce [adresa] se používá až od roku 1991. Předtím se používal toliko název [adresa]. Název [adresa], jakožto označení původní a zrušené osady, se od počátku šedesátých let používal toliko jako název místní části obce [adresa]. S účinností od 1.7.1980 byl vznikl Místní národní výbor [adresa], kterým bylo reagováno na sloučení obcí [adresa] v jednu obec, jakožto střediskovou obec. Správa bývalého Místního národního výboru [adresa] přešla pod Místní národní výbor [adresa]. Za této situace je potom otázkou, zda místo, kde svědek mohl postavit plot, mu byl ukázán tehdejším předsedou Místního národního výboru [adresa] anebo [adresa]. Tato okolnost (otázka), a to zejména s ohledem na časový odstup, však nic nemění na tom, že soud nemá žádného důvodu, na jehož podkladě by svědkovi nevěřil, že mu tehdejším aparátčíkem, lhostejno, zda představitelem Místního národního výboru [adresa], bylo ukázáno, kde si může postavit plot. Pro posuzovanou věc je toto stěžejní informace. ]

13. Pokud se týká námitky žalované, jež zpochybňovala svědeckou výpověď [tituly před jménem] [jméno FO], že s ohledem na jeho právní vzdělání, když v rozhodné době byl navíc soudcem, si musel být vědom toho, kde jsou hranice jeho pozemků, soud dodává, že námitku žalované má za nedůvodnou.

14. Svědek se v rámci svědecké výpovědi několikráte zmínil o tom, že tehdy, tj. na počátku osmdesátých let minulého století, byla prostě jiná doba. Pakliže tehdejší předseda Místního národního výboru svědkovi ukázal, kde si může postavit plot, na což svědek reagoval tak, že se pak už dále nezabýval tím, zde umístění plotu koresponduje hranici pozemků, k nimž mu bylo zřízeno právo osobního užívání, soud nemá žádného důvodu svědkovi nevěřit. Ze svědecké výpovědi, z toho, jak soud vnímal svědka při podání svědecké výpovědi, soud nezískal žádný dojem, na jehož podkladě by mohl učinit závěr, že svědecká výpověď byla (je) zčásti či zcela nevěrohodná, resp. že si svědek vymýšlel či dokonce lhal. Nic takového nebylo zjištěno, pročež soud nemá žádného důvodu pochybovat o pravdivosti a správnosti svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO].

15. Ze svědecké výpovědi [jméno FO], jež byla první manželkou původního žalobce, soud zjistil, že tato měla za to, že si původní žalobce v roce 1985 koupil vše, neboť se staral o vše, kam bylo vidět. Pokud by si původní žalobce předmětné pozemky nekoupil, nestaral by se o ně. Svědkyně doplnila, že původní žalobce užíval pozemek parc. č. [hodnota], kde byla krásná květinová zahrada, jakož i užíval pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota].

16. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] soud zjistil, že se jednalo o souseda původního žalobce, který bydlí cca 200 m od předmětných pozemků. Svědek ve vztahu k pozemku parc. č. [hodnota] uvedl, že na tomto pozemku se pěstovaly kytičky, tudíž tento pozemek byl užíván. Svědek dále zmínil, že pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] byly původním žalobcem užívány, když tam choval slepice.

17. Ze svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], jež je partnerkou žalobce b), soud zjistil, že předmětné pozemky byly původním žalobcem a jeho rodinou užívány v hranicích stávajícího oplocení. Na pozemku parc. č. [hodnota] byly chovány slepice.

18. Ze svědecké výpovědi [jméno FO], jehož rodina má v [Anonymizováno] chalupu asi 60 let (přesně od roku 1971), soud zjistil, že plot na hranici pozemku parc. č. [hodnota] stavěli původní odsunutí obyvatelé německé národnosti. Plot byl následně zrekonstruován původním žalobcem, resp. jeho rodinou. Předchozí německý vlastník, když se tam přijel v devadesátých letech podívat, tak dle svědka uvedl, že je tam vše tak, jak tomu bylo původně, a to včetně plotu. Oprava, resp. rekonstrukce, plotu se dle svědka prováděla na stejných či přibližných místech, kde byl umístěn původní plot. Ve vztahu k pozemku parc. č. [hodnota] svědek uvedl, že tento byl využíván jako okrasná zahrádka, a že původní žalobce u tohoto pozemku zpevňoval kamennou zídku. Pozemek parc. č. [hodnota] původní žalobce užíval jako garáž a dílnu.

19. Ze svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] soud pro projednávanou věc nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

20. Z listin (z předložených leteckých snímků map) soud zjistil, pokud se jedná o snímky map z let 2003, 2006, 2012 a 2015, že na těchto snímcích map je patrný plot na hranici pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [Anonymizováno]. Plot se následně stáčí (je zalomen) směrem k silnici, a to ve směru od pozemku parc. č. [hodnota] k pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Na snímku mapy z roku 1995 plot není zřetelný. Z tohoto snímku je však seznatelný způsob, resp. hranice, kde je (byla) strojově sekána tráva na pozemku parc. č. [Anonymizováno], která vizuálně odpovídá hranici, jež je zřejmá u později pořízených snímků map. To se zejména týká snímků map z roku 2006, 2012 a 2015. Jakkoliv na snímku mapy z roku 1995 není plot vizuálně zřejmý, lze na podkladě později pořízených snímků map usuzovat na to, že tráva na pozemku parc. č. [Anonymizováno] byla sekána stále ve stejných místech, neboť dále nemohla být sekána, a to z důvodu, že takovému postupu bránil postavený plot. Ze snímku mapy z roku 1954, a to s ohledem na jeho nízkou rozlišovací kvalitu, soud ničeho nezjistil, tj. není možno učinit jednoznačný závěr, že na tomto snímku je či naopak není zachycen plot po původním odsunutém německém obyvatelstvu.

21. Z listiny označené jako Kupní smlouva a dohoda o zřízení práva osobního užívání, jež byla dne [datum] signována původním žalobcem a paní [jméno FO] (viz shora zmíněná svědkyně [jméno FO]), jakožto kupujícími, soud zjistil, že [adresa], jakožto prodávající, prodal kupujícím rodinný domek č.p. [Anonymizováno], který se nachází v [Anonymizováno], a to za kupní cenu ve výši [Anonymizováno]. Mezi kupujícími a prodávajícím byla taktéž sjednána dohoda o zřízení práva osobního užívání stavební parcely č. [Anonymizováno] (nyní pozemek parc. č. [hodnota] v důsledku přečíslování parcel), na níž se nacházel rodinný domek č.p. [Anonymizováno], a to za příslušnou úhradu.

22. Z listiny označené jako Kupní smlouva, jež byla signována dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], jakožto prodávajícími, a původním žalobcem, jakožto kupujícím, soud zjistil, že předmětem této listiny byl prodej pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], které se nacházejí v [Anonymizováno], původnímu žalobci, a to za kupní cenu [částka]. Tyto pozemky byly prodávajícími užívány od roku 1980, kdy jim byly dány do osobního užívání.

23. Soud dodává, že pozemek parc. č. [hodnota] později zanikl sloučením do pozemku parc. č. [hodnota] (viz sdělení Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa] ze dne [datum]). Na tomto pozemku se nacházela stodola, resp. zbořeniště stodoly.

24. Z listiny označené jako Výpis z katastru nemovitostí ze dne [datum] soud zjistil, že u pozemků, které se nacházejí v obci [adresa], v katastrálním území [adresa], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] je jako vlastník zapsán (evidován) stát, tj. Česká republika.

25. Z listiny označené jako Smlouva o koupi nemovité věci č. [Anonymizováno], jež byla sjednána mezi obcí [adresa], jakožto prodávajícím, a původním žalobcem, jakožto kupujícím, soud zjistil, že předmětem této listiny byl prodej pozemku parc. č. [hodnota], který se nachází v obci [adresa], katastrální území [adresa], původnímu žalobci za kupní cenu ve výši [částka].

26. Z listiny označené jako geometrický plán pro rozdělení č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že z pozemku parc. č. [hodnota] (nově označovaného [Anonymizováno], byl vyčleněn (oddělen) pozemek parc. č. [Anonymizováno].

27. Z listiny označené jako Pachtovní smlouva č. [spisová značka] ze dne [datum] a její přílohy soud zjistil, že původní žalobce, jakožto pachtýř, si prostřednictvím této listiny s Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem, jakožto propachtovatelem, sjednal za úplatu, tj. za roční pachtovné ve výši [částka], na dobu neurčitou s účinností od [datum] užívání pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota].

28. Z listiny označené jako Dohoda o zaplacení úhrady za užívání nemovité č. [spisová značka] ze dne [datum] soud zjistil, že původní žalobce, jakožto uživatel, se zavázal za užívání pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] v období od [datum] do [datum] zaplatit České republice – Státnímu pozemkovému úřadu úhradu v celkové výši [částka].

29. Z kopie fotografie, když originál fotografie byl při jednání dne [datum] předložen [tituly před jménem] [jméno FO], soud zjistil, že na této fotografii je zachycena dřevěná stavba trojúhelníkového typu (chatka či srub), přičemž tato stavba se měla nacházet v horní části pozemku parc. č. [hodnota].

30. Na podkladě jednotlivých skutkových zjištění má soud za prokázané, že původní žalobce v návaznosti na listinu označenou jako Kupní smlouva a dohoda o zřízení práva osobního užívání začal v roce 1985 užívat (dle stávajícího označení) pozemky parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota]. Tvrzení původního žalobce, resp. stávajících žalobců, ohledně užívání těchto pozemků je kromě samotné fakticity, která vyplynula pro soud při ohledání na místě (umístění pozemků a jejich ohraničení), prokazováno i svědeckými výpověďmi. Svědci (vyjma [tituly před jménem] [jméno FO], jež s ohledem na časový odstup neměla o celé záležitosti žádné bližší informace) shodně uvedli, že původní žalobce tyto pozemky užíval pro různé účely (skladování, pěstování, chov). Obdobně má soud za prokázané, že původní žalobce od roku 1998 užíval pozemek parc. č. [Anonymizováno] parc. č. [hodnota], který v tom roce zakoupil od [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], jakož i užíval navazující pozemek parc. č. [hodnota] a část pozemku parc. č. [hodnota] (v rozsahu vyčleněného pozemku parc. č. [Anonymizováno]), a to v hranicích opakovaně zmíněného plotu. [tituly před jménem] [jméno FO] pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] užíval od roku 1980.

31. Skutečnost, že původní žalobce užíval pozemky parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] minimálně od [datum] je též prokazována listinnou označenou jako Dohoda o zaplacení úhrady za užívání nemovité č. [spisová značka], z níž vyplývá, že původní žalobce se zavázal zaplatit žalované částku ve výši [částka] za užívání těchto pozemků v období od [datum] do [datum].

32. Soud má dále za prokázané, že žalovaná, jakožto v katastru nemovitostí evidovaný vlastník pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], s původním žalobcem v roce 2015 uzavřela dohodu, na jejímž základě původnímu žalobci umožnila, aby tento za úplatu nadále užíval předmětné pozemky, a to na dobu neurčitou. Soud naopak nemá za prokázané, když taková skutečnost nebyla v řízení ani tvrzena, že by žalovaná s původním žalobcem uzavřela nějakou dohodu o předání pozemků (držby) zpět vlastníkovi, tj. žalované, resp. že by se snažila takovou dohodu s původním žalobcem uzavřít, a že tento by se bránil uzavření takové dohody.

33. Soud v řízení provedl ještě jiné listinné důkazy (žádost o zápis do katastru nemovitostí, přečíslování parcel, návrh na zápis práva správy nemovitosti ve vlastnictví státu pro Pozemkový fond ČR, listy vlastnictví, hospodářské smlouvy, katastrální mapa [adresa] a soupis nemovitostí č. [hodnota]). Z hlediska vymezeného předmětu řízení (možnost mimořádného vydržení nemovitostí) soud z těchto listin nezjistil žádné relevantní skutečnosti. Přesto se sluší dodat, že některé z těchto listin byly pro soud důležitým pomocníkem, aby se v celé záležitosti náležitě zorientoval, a to především z důvodu, že v průběhu času došlo k přečíslování pozemků, jakož i ke sloučení pozemků.

34. Soud při jednání dne [datum] poskytl žalované poučení dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), o tom, že je třeba označit a předložit důkaz, z něhož bude vyplývat, že držitel, tj. původní žalobce, se držby ujal v nepoctivém úmyslu, a to k okamžiku, kdy se ujal držby. Žalované byla stanovena lhůta 20 dnů ode dne skončení tohoto jednání. Žalovaná ve stanové lhůtě, jakož ani později, neoznačila a nepředložila důkaz, z něhož by vyplývalo, že se původní žalobce ujal držby dotčených pozemků v nepoctivém úmyslu. Žalovaná žádný důkaz neoznačila a nepředložila. Žalovaná tak neunesla břemeno důkazní.

35. Námitkou žalované, že původní žalobce si s poukazem na listinu označenou jako Kupní smlouva a dohoda o zřízení práva osobního užívání musel být vědom toho, že na podkladě této listiny nemůže být oprávněn užívat další pozemky vyjma pozemku parc. č. [hodnota], jakož i námitkou vědomosti původního žalobce o tom, že v katastru nemovitostí ohledně předmětných pozemků není evidován jako jejich vlastník, se bude soud zabývat v rámci právního posouzení věci.

36. Pro úplnost soud dodává, že v průběhu řízení byl navrhován účastnický výslech žalobců. Při jednání dne [datum] však zástupce žalobců soudu k jeho dotazu sdělil, že žalobci již na tomto procesním návrhu netrvají, pročež soud k účastnickým výslechům žalobců nepřistoupil.

37. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:

38. Dle § 1095 NOZ, ve znění účinném do 30.6.2020, platí, že uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

39. Dle § 1096 odst. 2 NOZ, ve znění účinném do 30.6.2020, platí, že při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

40. Dle § 3066 NOZ, ve znění účinném do 29.2.2016, platí, že do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

41. Problematikou mimořádného vydržení se v několika posledních letech opakovaně zabýval Nejvyšší soud (viz zejména rozsudek ze dne 19.4.2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, usnesení ze dne 8.5.2022, sp. zn. 22 Cdo 2961/2021, usnesení ze dne 27.9.2022, sp. zn. 22 Cdo 1240/2022, rozsudek ze dne 10.5.2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022), jakož i Ústavní soud kupříkladu v usnesení ze dne 6.3.2024, sp. zn. III. ÚS 476/24.

42. Nejvyšší soud ve zmíněných rozhodnutích normoval obecné zásady (předpoklady), které musí být splněny, aby u držitele věci (nemovitosti) došlo k mimořádnému vydržení, resp. uvedl, co naopak musí učinit vlastník věci (nemovitosti), aby vyloučil mimořádné vydržení, jakož i zmínil rozhodný okamžik pro posouzení držby nikoliv v nepoctivém úmyslu.

43. Nejvyšší soud vyslovil, že podmínkou mimořádného vydržení dle § 1095 NOZ není poctivá držba (§ 992 odst. 1 NOZ), ani – pro dobu držby před 1.1.2014 – držba oprávněná (§ 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele.

44. Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální. Žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Posouzení této otázky je v zásadě na úvaze soudů v nalézacím řízení, která musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená.

45. Vlastník věci držené jiným zabrání mimořádnému vydržení zejména tím, že s držitelem uzavře dohodu o předání držby zpět vlastníkovi. Jinak může v průběhu vydržecí doby zabránit mimořádnému vydržení v zásadě jen žalobou napadající držbu nebo tvrdící nepoctivý úmysl držitele při jejím nabytí. Bude-li žalobě vyhověno, považuje se držitel od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba, za držitele jednajícího v nepoctivém úmyslu.

46. Kvalifikace držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ vychází z hodnocení poctivosti či nepoctivosti v obecném smyslu. K naplnění takové držby postačí „držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“. Jde zde o kritérium obdobné dobré víře „v nejméně přísném pojetí“. Samotný „nikoliv nepoctivý úmysl“ se nemusí změnit v úmysl nepoctivý jen tím, že držitel zjistí okolnosti, ze kterých se podává, že vlastníkem věci je ve skutečnosti někdo jiný.

47. Úmysl jako vnitřní stav sám o sobě nemůže být předmětem dokazování. Předmětem dokazování mohou být skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení (stejně tak úmysl) projevuje navenek. Tento závěr platí i pro posuzování držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Tento úmysl nelze zpravidla prokázat přímo, je-li však prokázána existence skutečností, zakládajících nepoctivost držitele, o kterých věděl anebo – při splnění předpokladu § 4 odst. 1 NOZ, tedy že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností – vědět nutně musel, pak je třeba učinit závěr o jeho nepoctivém úmyslu.

48. Nepoctivý úmysl musí prokázat ten, kdo mimořádné vydržení popírá, a to důkazem okolností, z nichž by rozumná osoba v postavení jednajícího dospěla k závěru, že působí bezpráví. Tyto faktory jsou pak kompenzovány mimo jiné dvojnásobnou délkou vydržecí doby.

49. Podmínkou mimořádného vydržení je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby. Nepoctivý úmysl brání vydržení jen tehdy, byl-li tu při uchopení držby. To, že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. V zásadě platí, že ujal-li se někdo držby nikoliv v nepoctivém úmyslu a později zjistí, že není vlastníkem (není v katastru nemovitosti evidován jako vlastník), není tím jeho nikoliv nepoctivý úmysl dotčen. Taková vědomost nemá za následek zánik kvalifikované držby, tj. držby nikoliv v nepoctivém úmyslu.

50. Ze shora rozvedených východisek lze shrnout, že základní norma obsažená v § 1095 NOZ stanoví, že podmínkou mimořádného vydržení je uplynutí nepřerušené vydržecí doby v trvání dvaceti let. Protinorma dle téhož ustanovení pak stanoví, že chce-li vlastník věci (nemovitosti) zabránit mimořádnému vydržení, je zapotřebí, aby v řízení tvrdil a prokázal, že se držitel věci ujal věci v nepoctivém úmyslu. Nepoctivý úmysl je třeba prokázat k okamžiku uchopení držby. Bylo proto na žalované, chtěla-li zabránit mimořádnému vydržení předmětných pozemků původním žalobcem, aby v řízení tvrdila a současně prokázala, že se původní žalobce držby pozemků ujal v nepoctivém úmyslu, a to v roce 1985, resp. v roce 1998.

51. Soud shledal, že ve věci je dán naléhavý právní zájem na tom, aby bylo určeno, že původní žalobce byl ke dni úmrtí, tj. ke dni [datum], vlastníkem pozemků uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku. Určovací žaloba, že ke dni smrti byl zůstavitel vlastníkem sporných věcí, je nadále prostředkem pro otevření dodatečného projednání dědictví, a to i po 1.1.2014, tj. za účinnosti NOZ. Z tohoto důvodu je u podané určovací žaloby dán naléhavý právní zájem. Prostřednictvím určovací žaloby bude odstraněn stav právní nejistoty stran toho, zda vlastníkem pozemků je skutečně žalovaná, jakožto vlastník evidovaný v katastru nemovitostí, anebo zda vlastníkem těchto pozemků byl ke dni úmrtí původní žalobce. Právní postavení žalované, které je v důsledku této žaloby nejisté, bude věcným rozhodnutím soudu postaveno najisto, čímž bude zároveň i postaveno najisto právní postavení původního žalobce ke dni jeho úmrtí, tj. k [datum].

52. Soud doplňuje, že si je vědom právních závěrů obsažených v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24.7.2024, č.j. 12 Co 62/2024 – 219, stran naléhavého právního zájmu. Soud je ovšem oproti právnímu závěru Krajského soudu v Ústí nad Labem právního názoru, že dědicům i po 1.1.2014 nadále náleží (zůstává) subjektivní právo se u soudu domáhat věcného určení, že věc patřila zůstaviteli ke dni jeho smrti, a to s očekávaným dodatečným projednáním dědictví. Takové subjektivní právo nelze dědicům zůstavitele s poukazem na nedostatek naléhavého právního zájmu po 1.1.2014 upřít.

53. Přesněji řečeno – subjektivní právo spočívající v podání určovací žaloby, tj. že se budou dědicové zůstavitele domáhat určení, že ke dni úmrtí byl zůstavitelem vlastníkem určité věci, dědicům nadále zůstává. Při aplikaci právního názoru zaujatého Krajským soudu v Ústí nad Labem by to ovšem bez dalšího znamenalo, že určovací žaloba bude zamítnuta s poukazem na nedostatek naléhavého právního zájmu. S tímto právním závěrem se soud neztotožňuje.

54. Soud nepřehlédl, že Krajský soud v Ústí nad Labem při formulování právního názoru vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2023, sp. zn. 24 Cdo 2207/2023. Jedním ze členů senátu Nejvyššího soudu, který vydal tento rozsudek, byl i JUDr. David Vláčil. Tento člen senátu Nejvyššího soudu (24 Cdo) v rámci gremiální porady konané dne 11.11.2024 v Ústí nad Labem kromě jiného uvedl, že dědický senát Nejvyššího soudu má za to, že nelze dědicům upírat právo, aby se domáhali určení, že věc patřila zůstaviteli ke dni jeho smrti (ve vztahu ke třetím osobám), a aby tento majetek byl projednán v pozůstalostním řízení formou dodatečného projednání dědictví, a to i v případě, že se jediný dědic může domáhat přímo určení vlastnického práva proti nesprávně zapsanému katastrálnímu vlastníkovi. Po skončení dědického řízení se dědicové mohou domáhat určení vůči katastrálně zapsanému vlastníkovi, tak se mohou domáhat, že věc patřila zůstaviteli ke dni jeho smrti s očekávaným dodatečným projednáním pozůstalosti (sporné věci). Nejvyšší soud setrvale po 1.1.2014 zastává názor, že soud (až na 1 výjimku) nemůže projednat v pozůstalostním řízení nemovitost zapsanou v katastru, byť by se na tom všichni dědici shodli, že je to nesporné, že to patřilo zůstaviteli, pokud ten zůstavitel není zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí. Není totiž možné, aby se vydávalo rozhodnutí o dědickém právu s tím, že se někomu potvrdí nabytí vlastnictví nemovité věci zapsané v katastru, ale katastrální úřad už následně neprovede vklad, protože tam bude chybět zápisová návaznost. Nejvyšší soud proto i nadále přiznává dědicům právo domáhat se přímo určení, že věc patřila zůstaviteli.

55. Vzhledem k právě popsanému soud vyšel ze skutečnosti, že žalobcům, jakožto dědicům zůstavitele a původního žalobce, po 1.1.2014 stále zůstává přímá možnost se u soudu domáhat určení toho, že původní žalobce, jakožto zůstavitel, byl ke dni [datum] (ke dni úmrtí) vlastníkem pozemků specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku, aniž by podání takové žaloby bylo v zásadě automaticky spojeno s deficitem spočívajícím v nedostatku naléhavého právního zájmu, který by bez dalšího vedl k zamítnutí žaloby důvodu absence naléhavého právního zájmu.

56. Jinými slovy řečeno – žalobcům po pravomocném připuštění změny žaloby (viz usnesení ze dne 3.10.2023, č.j. 30 C 186/2022 – 58, a usnesení ze dne 25.4.2024, č.j. 30 C 186/2022 – 118) a za situace, že dědické řízení o pozůstalosti zůstavitele bylo taktéž pravomocně skončeno, nadále svědčil naléhavý právní zájem (subjektivní právo) na věcné projednání žaloby a na meritorní rozhodnutí o podané žalobě. Soud je toho názoru, že žalobci nebyli po pravomocném skončení dědického řízení povinni učinit (podat) procesní návrh na další připuštění změny žaloby, kterým by se žalobci tentokrát přímo vůči žalované domáhali určení toho, že jsou vlastníky dotčených pozemků, čímž by si tzv. pojistili, že žalobě bude stále svědčit naléhavý právní zájem. Soud je přesvědčen, že dědice nelze nutit, aby postupovali tímto způsobem, jestliže se namísto toho rozhodnou domáhat určení, že věc patřila zůstaviteli ke dni jeho úmrtí.

57. Jak bylo opakovaně shora zmíněno – prvotním předpokladem pro mimořádné vydržení dle § 1095 NOZ je skutečnost, že držitel měl věc po stanovenou dobu, tj. minimálně po dobu 20 let, ve své držbě. Ustanovení § 1095 NOZ k mimořádnému vydržení totiž toliko vyžaduje uplynutí vydržecí doby.

58. Z provedeného dokazování je patrné, že původní žalobce (s tehdejší manželkou) v roce 1985 koupili rodinný domek č.p. [Anonymizováno], který se nacházel na pozemku (nyní) parc. č. [hodnota]. Z provedeného dokazování je taktéž patrné, že původní žalobce kromě pozemku parc. č. [hodnota], k němuž jedinému bylo dle tehdy platné právní úpravy ve prospěch původního žalobce zřízeno právo osobního užívání, začal užívat i sousední (související) pozemky, a to pozemky (nyní označované jako) parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota]. Původní žalobce se tak v roce 1985 ujal držby těchto pozemků, byť k nim neměl zřízeno právo osobního užívání. Soud poznamenává, že se dále nebude zabývat pozemkem parc. č. [hodnota] z hlediska případného mimořádného vydržení, a to z důvodu, že původní žalobce tento pozemek získal do svého vlastnictví v roce 2016 na základě kupní smlouvy z téhož roku.

59. Jestliže se původní žalobce ujal držby zmíněných pozemků v roce 1985, je nepochybné, že u těchto pozemků dnem 1.1.2019 uplynula nezbytná vydržecí doba v trvání minimálně 20 let. Proběhlá vydržení doba je v rozsahu téměř 33 let. Z tohoto hlediska je proto nesporné, že u pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] uplynula potřebná vydržení doba pro mimořádné vydržení. Původní žalobce měl tyto pozemky k 1.1.2019 v nepřerušené (v nepřetržité) držbě po dobu téměř 33 let.

60. Pokud se týká pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [Anonymizováno] (pozemek oddělený geometrickým plánem), tak držby těchto pozemků se původní žalobce ujal v roce 1998, a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Obdobně jako v předchozím případě i u těchto pozemků platí, že dnem 1.1.2019 uplynula nezbytná vydržecí doba, a to v délce minimálně 20 let. Konkrétně to znamená, že u pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [Anonymizováno] uplynula potřebná vydržení doba pro mimořádné vydržení. Původní žalobce měl tyto pozemky k 1.1.2019 ve své nepřerušené (nepřetržité) držbě minimálně 20 let.

61. K těmto dvěma pozemkům soud doplňuje, že pakliže by u původního žalobce nebyla splněna podmínka nepřerušené (nepřetržité) držby v trvání 20 let (uplynutí dvacetileté vydržecí doby), bylo by možné za použití § 1096 odst. 2 NOZ započíst vydržecí dobu poctivého předchůdce původního žalobce, tj. [tituly před jménem] [jméno FO], který tyto pozemky užíval od počátku osmdesátých let minulého století. Tímto zápočtem by byla splněna podmínka uplynutí dvacetileté vydržecí doby.

62. Lze učinit dílčí právní závěr, že u původního žalobce byl splněn klíčový zákonný předpoklad pro mimořádné vydržení dle § 1095 NOZ, tj. uplynutí dvacetileté vydržení doby, a to u všech pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení.

63. Aby nastaly účinky mimořádného vydržení dle § 1095 NOZ, zbývá nyní posoudit, zda se původní žalobce držby dotčených pozemků neujal v nepoctivém úmyslu. Je zapotřebí posoudit, zda se u původního žalobce jedná či naopak nejedná o držbu nikoliv v nepoctivém úmyslu.

64. Žalovaná namítala, že není možné, aby se původní žalobce v návaznosti na kupní smlouvu z roku 1985 domníval, že spolu s pozemkem parc. č. [hodnota] je oprávněn užívat (ujmout se držby) i ostatních sousedních pozemků.

65. Soud souhlasí s žalovanou potud, že na podkladě kupní smlouvy z roku 1985 nelze vskutku nabýt dojmu, že původní žalobce byl vedle pozemku parc. č. [hodnota] oprávněn užívat i jiné pozemky, tj. ujmout se držby i jiných pozemků. Pakliže by taková situace nastala dnes, soud by musel uzavřít, že původní žalobce při uchopení držby sousedních pozemků jednal v nepoctivém úmyslu, v důsledku čehož by mimořádné vydržení dle § 1095 NOZ bylo vyloučeno. Za situace, že předmětem smlouvy z roku 1985 je výhradně pozemek parc. č. [hodnota], a že náhledem do katastru nemovitostí může v zásadě každý bez obtíží zjistit přesnou polohu (umístění) pozemku, by nemohla uspět námitka, že původní žalobce si nebyl vědom okolnosti, že areál, který sice víceméně tvoří jeden funkční celek, je umístěn (se nachází) na několika pozemcích, a nikoliv výlučně na pozemku parc. č. [hodnota], který dostal původní žalobce do osobního užívání.

66. Soud je toho názoru, že na danou věc nelze nahlížet prizmatem roku 2024, nýbrž je třeba ji posuzovat dle toho, jak situaci vnímal či mohl vnímat původní žalobce v roce 1985. Tehdy neexistovala možnost vzdáleného přístupu do katastru nemovitostí, tj. původní žalobce neměl objektivní možnost, jak je zcela běžné dnes, si prostřednictvím vzdáleného přístupu do katastru nemovitostí ověřit, kde jsou přesné hranice pozemků, a zda dotyčný areál, jenž tvoří jeden funkční celek, se nachází toliko na jednom pozemku (parc. č. [hodnota]) či se nachází na vícero pozemcích. Současně nelze přehlédnout, že prodávajícím byl [adresa], který do té doby část areálu užíval, resp. měl tam uskladněný materiál či pracovní stroje.

67. Pakliže v návaznosti na tyto skutečnosti začal původní žalobce v rámci areálu, resp. v jeho přední části, když zadní část byla obhospodařována (užívána) [tituly před jménem] [jméno FO], užívat i přiléhající sousední pozemky, tj. ujal se držby i jiných pozemků, než toliko pozemku parc. č. [hodnota], aniž by tyto sousední pozemky byly v rámci areálu jakkoliv reálně, fakticky či aspoň vizuálně odděleny od pozemku parc. č. [hodnota], nelze takový postup původního žalobce jistě pokládat za souladný se smlouvou z roku 1985, avšak zároveň se jednalo o postup, který prostě odpovídal realitě tehdejšího života v komunistickém Československu. Nemělo by se též ztratit ze zřetele, že původní žalobce si pozemek parc. č. [hodnota] nekoupil, když k tomuto pozemku mu bylo pouze zřízeno právo osobního užívání.

68. Jestliže platí, že nepoctivým jednáním je ve smyslu § 1095 NOZ zpravidla úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tj. že se někdo úmyslně vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, lze konstatovat, že z provedeného dokazování nijak nevyplynulo, že by jednání původního žalobce v roce 1985 bylo možno vyhodnotit tak, že se původní žalobce ujal držby předmětných (sousedních) pozemků v nepoctivém úmyslu. Soud je toho názoru, že původní žalobce, pokud by takto v roce 1985 vůbec uvažoval, byl přesvědčen, že když se ujal držby oněch pozemků, že tímto nepůsobí nikomu újmu. Prostě převzal dosavadní způsob, resp. rozsah, užívání dotčených pozemků.

69. Pokud se týká pozemků z roku 1998, resp. uchopení držby pozemků v roce 1998, je situace oproti předchozímu případu odlišná. Došlo ke změně režimu, s čímž je kromě jiného spojena i skutečnost, že katastr nemovitostí se stal uživatelky přívětivější a dostupnější, byť stále hovoříme o konci devadesátých let, nikoliv o roce 2024. Původní žalobce tak měl přesto objektivně nepochybně větší možnosti než v roce 1985, jak si reálně ověřit, zda když si koupí pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], zda to bude vskutku znamenat, že na tomto podkladě v rámci areálu, který sice tvoří jeden funkční celek, bude moci užívat pozemky až k zadnímu plotu, aniž by jejich užíváním nebylo současně zasahováno do vlastnického práva jiného (vlastníka). Z okolností případě je zjevné, že původní žalobce tímto způsobem nepostupoval.

70. Ujme-li se nabyvatel spolu s pozemkem, který nabyl do vlastnictví, i držby části sousedního pozemku, bez dalšího to neznamená, že nabyvatel jedná v nepoctivém úmyslu. Samotná nedbalost nabyvatele (držitele) při uchopení držby části sousedního pozemku držbu v nepoctivém úmyslu ve smyslu § 1095 NOZ nezakládá. Je nutný úmysl držitele.

71. Dle soudu bylo v možnostech původního žalobce, aby při vynaložení standardní péče objektivně poznal, že když si koupil pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], že to nezmámená, že najednou může užívat celý areál, tj. až k plotu v zadní části, neboť se stal vlastníkem pozemků náležejících až k tomuto plotu.

72. Na druhou stranu ovšem nelze přehlédnout a nevzít v potaz, že když původní žalobce začal v roce 1985 užívat přední část areálu, že plot na druhé straně areálu již byl postaven a v nezměněné podobě, tj. na stejném místě, tam byl i v roce 1998. Pakliže byly sporné pozemky po mnoho let připloceny k pozemkům užívaným primárně [tituly před jménem] [jméno FO], a jestliže nikdo (stát, jakožto evidenční vlastník) proti takovému způsobu užívání pozemků ničeho nenamítal, minimálně do roku 1998, nelze na tomto podkladě uzavřít, že si původní žalobce při uchopení držby pozemků v roce 1998 počínal v nepoctivém úmyslu. Původní žalobce začal užívat pozemky (ujal se jejich držby) toliko v takovém rozsahu, jak před ním činil [tituly před jménem] [jméno FO]. V jeho případě se jednalo o dlouhodobý nerušený výkon držby. Původní žalobce měl proto spravedlivý důvod pro uchopení držby těchto pozemků v totožném rozsahu, v jakém byly drženy [tituly před jménem] [jméno FO]. Ve světle těchto okolností proto nelze hovořit o tom, že by se původní žalobce ujal držby pozemků lstivě a/nebo v úmyslu někomu způsobit újmu. Na jeho straně lze maximálně spatřovat nevědomou nedbalost, jež však nebrání mimořádnému vydržení dle § 1095 NOZ.

73. Soud opětovně zdůrazňuje, že situace, které se staly před více než 25 lety, je zapotřebí posuzovat mnohem benevolentněji, než kdyby k nim došlo v současné době. Bylo by nespravedlivé, a tudíž i nesprávné, aby požadavky, které jsou nyní imanentní každému převodu nemovitostí, byly vyžadovány i od převodu, ke kterému došlo před více než 25 lety, resp. by bylo nespravedlivé, aby stávající optikou bylo hodnoceno právní jednání (právní úkon), k němuž došlo před více než čtvrt stoletím.

74. Nepoctivý úmysl původního žalobce nelze dovodit ani ze skutečnosti, že původní žalobce se musel nejpozději v roce 2015 dozvědět, že vlastníkem dotčených pozemků není on, nýbrž stát, popř. obec [adresa], což jednoznačně dokládá pachtovní smlouva z téhož roku, jakož i kupní smlouva z roku 2016. Podmínkou mimořádného vydržení je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby. Původnímu žalobci nebyl nepoctivý úmysl při uchopení držby v roce 1985, jakož ani v roce 1998, prokázán. To, že se později zjistí (v průběhu držby a běhu vydržecí doby), že vlastníkem věci je někdo jiný než původní žalobce, tj. že zde je rozpor mezi stavem knihovním a stavem faktickým, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení, tj. že by se právní jednání nikoliv v nepoctivém úmyslu v důsledku této skutečnosti změnilo na právní jednání v nepoctivém úmyslu.

75. Lze učinit druhý dílčí závěr, že v řízení nebylo prokázáno, resp. žalované se nepodařilo prokázat, když žalovanou v tomto směru stíhalo důkazní břemeno, že by se původní žalobce dotčených pozemků v roce 1985, resp. v roce 1998, ujal v nepoctivém úmyslu, resp. že by se ujal držby těchto pozemků v nepoctivém úmyslu. Taktéž nebylo prokázáno, že by právní jednání původního žalobce při výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu.

76. Pakliže původní žalobce pozemky parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] měl v nepřerušené (v nepřetržité) držbě minimálně od 21.12.1998 (viz dohoda o zaplacení úhrady za užívání nemovití věci č. [spisová značka]), přičemž pozemky parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] původní žalobce nesporně užíval již od roku 1985, přičemž původní žalobce nepochybně od 21.12.1998 taktéž užíval (nyní) parc. č. [Anonymizováno], a jestliže původní žalobce měl všechny tyto pozemky v nepřerušené (v nepřetržité) držbě i dne 1.1.2019, tj. po dobu více než 20 let při započtení vydržecí doby proběhlé před účinností NOZ (§ 3066 NOZ ve spojení s § 3081 NOZ), a pokud v řízení nebylo prokázáno, že by se původní žalobce ujal držby těchto pozemků v nepoctivém úmyslu, resp. nebylo prokázáno, že by právní jednání původního žalobce při výkonu držby bylo úmyslně nepoctivé (amorální) v obecném smyslu, mají tyto vyjmenované skutečnosti, které byly splněny kumulativně, za následek, že původní žalobce veškeré zmíněné pozemky dne 2.1.2019 dle § 1095 NOZ (za použití § 605 odst. 2 NOZ) mimořádně vydržel.

77. Jinými slovy řečeno – původní žalobce dne 2.1.2019 nabyl vlastnické právo k pozemkům parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [Anonymizováno], které se nacházejí v katastrálním území [adresa], obec [adresa], vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa].

78. Jestliže původní žalobce v důsledku mimořádného vydržení nabyl vlastnické právo k těmto pozemkům dne 2.1.2019, má tato okolnost dále za následek, že původní žalobce byl vlastníkem těchto pozemků i dne [datum], tj. ke dni úmrtí.

79. S ohledem na výše uvedené soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl a určil, že původní žalobce byl ke dni [datum], tj. ke dni úmrtí, vlastníkem pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] a parc. č. [Anonymizováno].

80. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 88.688,08 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5.000, Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50.000, Kč sestávající z částky 2.480, Kč za každý z tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t. (za převzetí a přípravu zastoupení) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 9.300, Kč podle § 12 odst. 4 a.t., z částky 3.100, Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (návrh na připuštění změny žaloby ) dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ze dne 9.8.2023, z částky 7.440, Kč (3 x 2.480, Kč) za účast na jednání soudu (ohledání na místě - [adresa]) dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ze dne 7.3.2024 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 9.300, Kč podle § 12 odst. 4 a.t., z částky 7.440, Kč (3 x 2.480, Kč) za písemné podání nebo návrh ve věci samé (doplnění skutkových tvrzení ) dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky 9.300, Kč podle § 12 odst. 4 a.t., z částky 22.320, Kč (3 x 7.440, Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky 9.300, Kč podle § 12 odst. 4 a.t., z částky 7.440, Kč (3 x 2.480, Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky 9.300, Kč podle § 12 odst. 4 a.t., z částky 7.440, Kč (3 x 2.480, Kč) za písemné podání nebo návrh ve věci samé (závěrečný návrh ) dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky 9.300, Kč podle § 12 odst. 4 a.t. a z částky 3.720, Kč (3 x 1.240, Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla snížena z původní částky 4.650, Kč podle § 12 odst. 4 a.t., jednání nebylo zahájeno, včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300, Kč dle § 13 odst. 4 a.t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 436,85 Kč za 30 ujetých km v částce 220,94 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,56 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200, Kč podle § 14 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 69.176,85 Kč ve výši 14.527,14 Kč.

81. Pro úplnost soud uvádí, že žalobcům a) a c) nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za podání ze dne [datum] – návrh na připuštění změny žaloby. Je tomu z důvodu, že žalobci a) a c) ještě tehdy nebyli zastoupeni [tituly před jménem] [jméno FO]. K převzetí mandátu došlo až dne [datum], resp. dne [datum]. Je proto vyloučeno, aby jim byly přiznána náhrada nákladů řízení za procesní návrh ze dne [datum].

82. Jelikož žalovaná byla ve věci zcela neúspěšná, a jelikož stát v tomto řízení platil náklady spojené s podáním svědecké výpovědi ve výši 383,23 Kč, soud proto žalované výrokem III. tohoto rozsudku uložil dle § 148 odst. 1 o.s.ř. povinnost zaplatit státu (České republice), a to na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem, náhradu nákladů řízení ve výši 383,23 Kč.

83. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobců. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení