84 Co 123/2025 - 254

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radka Pavelky a soudců Mgr. Pavla Suchého a Mgr. Lukáše Krause ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený dne [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] c) [Jméno žalobce C], narozený dne [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce C] všichni zastoupení advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované A], IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A], za níž jedná [Jméno žalované B] sídlem [Adresa žalované B] o určení vlastnického práva, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2024, č. j. 30 C 186/2022-212, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I.: a) potvrzuje v tom rozsahu, v němž bylo určeno, že [Jméno žalobce B], narozený dne [datum], byl ke dni úmrtí [datum] vlastníkem nemovitých věcí – pozemků parc. č. [hodnota], a dále pozemku parc. č. [hodnota], který byl vyčleněn na základě geometrického plánu č. [hodnota] ze dne [datum] z pozemku parc. č. [hodnota], nacházejících se v katastrálním území a obci [adresa], zapsaných v katastru nemovitostí u [právnická osoba], na listu vlastnictví č. [hodnota], b) ve zbývajícím rozsahu mění potud, že se zamítá žaloba na určení, že [Jméno žalobce B], narozený dne [datum], byl ke dni úmrtí [datum] vlastníkem nemovité věci – pozemku parc. č. [hodnota], nacházejícího se v katastrálním území a obci [adresa], zapsaného v katastru nemovitostí u [právnická osoba], na listu vlastnictví č. [hodnota].

II. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a za řízení před odvolacím soudem a) žalobkyni [jméno FO] částku 9 461,17 Kč, b) žalobci [jméno FO] částku 10 479,39 Kč, c) žalobci [jméno FO] částku 9 461,17 Kč, to vše k rukám právního zástupce žalobců [Jméno advokáta] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobci jsou povinni nahradit rovným dílem České republice náklady řízení státu v částce 144,21 Kč na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit České republice náklady řízení státu v částce 239,02 Kč na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Ústí nad Labem napadeným rozsudkem rozhodl, že [Jméno žalobce B], narozený [datum], zemřelý [datum], byl ke dni úmrtí vlastníkem pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] (část pozemku oddělená geometrickým plánem z pozemku parc. č. [hodnota]), všech zapsaných na LV [hodnota] pro katastrální území a obec [adresa] (výrok I.). Žalované uložil zaplatit žalobcům na nákladech řízení částku 88 688,08 Kč (výrok II.) a dále na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem náklady státu ve výši 383,23 Kč (výrok III.).

2. Žalobu na určení vlastnického práva původně podal [Jméno žalobce B], narozený [datum], který se domáhal mimořádného vydržení předmětných pozemků dle ust. § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále NOZ). Po jeho úmrtí na základě výsledku řízení o pozůstalosti okresní soud rozhodl o vstupu nynějších žalobců jako dědiců původního žalobce do řízení a dále usnesením ze dne 25. 4. 2024, č. j. 30 C 186/2022-118, připustil změnu žaloby tak, že žalobci se nadále domáhali určení vlastnického práva zůstavitele ke dni jeho úmrtí. Naléhavý právní zájem na takovém rozhodnutí okresní soud shledal v tom, že výsledek tohoto řízení bude podkladem pro dodatečné projednání nemovitého majetku v řízení o pozůstalosti.

3. Okresní soud co do práv k nemovitému majetku vzal za prokázané, že původní žalobce na základě kupní smlouvy a dohody o zřízení práva osobního užívání začal v roce [datum] užívat (dle stávajícího označení) pozemky parc. č. [hodnota] (včetně domu č. p. [hodnota]), [hodnota], které jsou ohraničeny a tvoří funkční celek, přičemž tento faktický stav a užívání pozemků původním žalobcem k různým účelům okresní soud zjistil místním šetřením a svědeckými výpověďmi. Užívání pozemků okresní soud zjistil rovněž z pachtovní smlouvy číslo [spisová značka], kterou původní žalobce uzavřel dne [datum] s [státní instituce] a jejímž předmětem bylo úplatné užívání pozemků parc. č. [hodnota], přičemž zároveň se zavázal doplatit pachtovné za období od [datum] do [datum]. Obdobně vzal okresní soud za prokázané kupní smlouvou z roku [datum], že původní žalobce od [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] koupil pozemky parc. č. [hodnota] (nyní sloučeny pod parc. č. [hodnota]), přičemž současně s nimi začal užívat rovněž pozemky parc. č. [hodnota] a část pozemku nyní na základě geometrického plánu označeného parc. č. [hodnota], které [tituly před jménem] [jméno FO] v mezích jím vybudovaného oplocení užíval od roku [hodnota].

4. Okresní soud uzavřel, že u všech pozemků (ze shora uvedených se nezabýval pouze pozemkem parc. č. [hodnota], který původní žalobce sice začal užívat bez právního titulu, ale v roce [datum] jej koupil) dle ust. § 3066 NOZ uplynula ke dni 1. 1. 2019 doba potřebná pro mimořádné vydržení vlastnického práva. Žalovaná zároveň ani po poučení dle ust. § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.) neoznačila důkazy k prokázání toho, že původní žalobce se držby ujal v nepoctivém úmyslu. Rovněž nebylo prokázáno (ani žalovanou tvrzeno), že by kromě uzavření pachtovní smlouvy se žalovaná snažila uzavřít nějakou dohodu o předání držby zpět do její dispozice. V rámci hodnocení, zda na straně původního žalobce lze shledat nepoctivý úmysl při uchopení držby, okresní soud uvedl, že tento je třeba hodnotit k okamžiku uchopení držby. Pokud jde o jednotlivé pozemky, dospěl k závěru, že měřeno dnešní optikou a možnostmi ověření údajů v katastru nemovitostí, by původní žalobce nemohl na základě uzavřených smluv dospět k závěru, že je oprávněn užívat i několik dalších pozemků, tedy významně větší výměru. Zejména v roce [datum] však byly možnosti původního žalobce ověřit si reálné hranice pozemků omezené a pokud se ujal držby pozemků tvořících jeden funkční celek, nelze v tom spatřovat nepoctivý úmysl, tedy že by se do držby vetřel potajmu nebo lstí nebo mínil vědomě působit jinému újmu na jeho právech. V případě pozemků převzatých do držby společně s koupenými pozemky parc. č. [hodnota] okresní soud akcentoval, že původní žalobce sice již měl lepší možnosti k ověření vlastnických práv, ani právní jednání z roku [datum] však nelze bez dalšího hodnotit podle současných měřítek, navíc přebíral od původního vlastníka opět uzavřený a dlouhodobě nerušeně užívaný funkční celek, proti čemuž [právnická osoba] jako zapsaný vlastník ničeho nenamítal. Na straně původního žalobce by tedy bylo možné spatřovat maximálně nedbalost, která však mimořádnému vydržení nebrání.

5. Jelikož okresní soud žalobě zcela vyhověl, přiznal žalobcům podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. výrokem II. náhradu nákladů řízení celkem ve výši 88 688,08 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a nákladů právního zastoupení. Výrokem III. pak žalované uložil dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. zaplatit náklady státu ve výši 383,23 Kč (uhrazené svědečné).

6. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání, v němž se neztotožnila se závěry okresního soudu zejména v hodnocení míry nevědomosti původního žalobce o tom, že užívá bez právního titulu další pozemky ke škodě skutečného vlastníka. Rovněž nesouhlasila s úvahou, že na situaci vzniklou před více než 25 lety by mělo být nahlíženo benevolentněji, než kdyby k ní došlo v současné době. Upozornila, že i tehdy se měl původní žalobce řídit platnými právními předpisy. Žalovaná má za to, že původní žalobce si ze smluv uzavřených v roce [datum] a [datum] musel být vědom, že na jejich základě mu právo svědčí pouze k domu č. p. [hodnota], [hodnota] parcele původně označené jako parc. č. [hodnota] a následně zakoupeným pozemkům parc. č. [hodnota]. S ohledem na výměry pozemků si rovněž musel být vědom, že ostatní nejsou jeho a užívá je k újmě vlastníka, nebyl tedy nikdy držitelem v nikoli nepoctivém úmyslu ve smyslu ust. § 1095 NOZ. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

7. Žalobci vyjádřili s odvoláním nesouhlas. Za přesvědčivou pokládají zejména výpověď svědka [tituly před jménem] [jméno FO], který věrohodně popsal tehdejší způsob, jakým [právnická osoba] nakládal s majetkem, jak mu byly pozemky předány do užívání a že až do jejich převedení na původního žalobce jej nikdy nikdo neupozornil, že by měl pozemky užívat v jiných hranicích, než k čemu byl oprávněn. Původní žalobce pak od [právnická osoba] převzal dům s pozemky v hranicích, v nichž je až do smrti užíval, a ani jeho nikdo po dobu stanovenou zákonem pro mimořádné vydržení nevyzval, že pozemky užívá nad rámec oprávněné držby. Dále upozornili, že původní žalobce se držby neujal lstí nebo nezákonným způsobem, ale byly mu takto předány k osobnímu užívání, jako by byl jejich vlastníkem (část z nich přímo žalovanou, resp. [právnická osoba]). Totéž platí pro pozemky převzaté od [tituly před jménem] [jméno FO], neboť i jemu byly v těchto hranicích předány žalovanou, resp. [právnická osoba]. Usedlost byla navíc původními vlastníky v těchto hranicích užívána po desetiletí před nimi, ještě před druhou světovou válkou. Pokud jde o podmínky mimořádného vydržení a držby v nikoliv nepoctivém úmyslu, odkazují žalobci na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2307/2022. Rozhodnutí okresního soudu tedy považují za správné a žádají jeho potvrzení.

8. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), že bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

9. Předně je třeba se zabývat otázkou, zda je ve věci dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva původního žalobce ke dni jeho úmrtí, tj. ke dni [datum]. Okresní soud v tomto směru polemizuje se závěry obsaženými v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 7. 2024, č. j. 12 Co 62/2024–219, a v návaznosti na to rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2207/2023, z pohledu odvolacího soudu však zbytečně.

10. Obě okresním soudem zmiňovaná rozhodnutí se týkala situace, kdy mezi dědici, popř. dědici a pozůstalou manželkou, byl spor o rozsah majetku, který má být předmětem řízení o pozůstalosti (srov. § 172 odst. 2 věta druhá zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních – z. ř. s.) s tím, že následné odstranění spornosti nezakládá důvod pro jeho dodatečné projednání, neboť se nejedná mezi účastníky řízení o nově najevo vyšlý majetek. Uvedená rozhodnutí tedy na projednávanou věc nedopadají, neboť zde je spor o vlastnické právo se zapsaným katastrálním vlastníkem, který nebyl a ani nemohl být účastníkem řízení o pozůstalosti a proti zápisu v katastru nemovitostí nemohl být tento majetek jako dědictví ani projednán. V takovém případě se lze přiklonit k závěru, že tento majetek může být po skončení sporného řízení předmětem dodatečného projednání pozůstalosti dle ust. § 193 z. ř. s. Z toho rovněž vyplývá, že na straně žalobců je dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva původního žalobce k okamžiku jeho úmrtí.

11. Pokud jde o věc samu, okresní soud ve věci provedl poměrně obsáhlé dokazování, a ačkoliv žalovaná v odvolání uvádí, že soud nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a důkazům, toto nijak nespecifikovala a z obsahu spisu takovou výtku vůči okresnímu soudu konstruovat nelze. Okresní soud se naopak důkladně zabýval všemi relevantními skutkovými okolnostmi počínaje nabývacími tituly a konče faktickým užíváním jednotlivých pozemků nejen na základě konzistentních a souladných výpovědí svědků, ale také prověřením stavu na místě samém. Nelze se však ztotožnit s některými z jeho strany učiněnými závěry.

12. Podle ust. § 1095 NOZ, uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

13. Podle ust. § 3066 NOZ, se do doby stanovené v § 1095 započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

14. K mimořádnému vydržení vlastnického práva k pozemkům tedy dle ust. § 3066 NOZ mohlo dojít až ke dni 1. 1. 2019. Kromě absence nepoctivého úmyslu držitele, k čemuž lze ve shodě s okresním soudem odkázat zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, je nezbytnou podmínkou rovněž uplynutí zákonné doby držby domnělého (vlastnického) práva. Pokud okresní soud dospěl k závěru, že původní žalobce sice na pozemky parc. č. [hodnota] uzavřel v roce [datum] pachtovní smlouvu, a dokonce dohodu o doplacení pachtovného zpětně od roku [datum], ale k přerušení držby domnělého vlastnického práva tím nedošlo, neboť katastrální vlastník jej nevyzval k navrácení držby, ani v tomto smyslu nepodal žalobu, nelze správnosti takovému závěru přisvědčit.

15. Podle ust. § 993 NOZ, neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

16. Podle ust. § 1009 odst. 1 věta první NOZ, držba zaniká, vzdá-li se jí držitel, nebo ztratí-li trvale možnost vykonávat obsah práva, které dosud vykonával.

17. Od uzavření pachtovní smlouvy se bez dalšího změnil právní titul užívání pozemků a nadále již nešlo (nemohlo jít) o držbu (domnělého) vlastnického práva, vydržecí doba tedy nemohla k 1. 1. 2019 uplynout. Rovněž by bylo nepřípustným formalismem i po podpisu takové smlouvy vyžadovat od vlastníka, aby se třeba i cestou žaloby domáhal „vrácení držby“. Není totiž možné, aby se někdo ujal držby (třeba i v dobré víře) domnělého vlastnického práva, následně – ještě před vydržením vlastnického práva (třeba ihned následující den po ujmutí se držby) - jej kontaktoval vlastník s tím, že pozemek užívá neoprávněně (beze smluvně), na základě toho by došlo k uzavření pachtovní smlouvu a navzdory tomu a létům placení pachtovného by přesto později došlo k vydržení vlastnického práva. Podpisem pachtovní smlouvy, tedy akceptací změny právního režimu užívání, bývalý žalobce držbu domnělého vlastnického práva pozbyl. K propachtovaným pozemkům tedy nemohla k 1. 1. 2019 doběhnout doba pro mimořádné vydržení.

18. Pokud jde o pozemek parc. č. [hodnota], ten nebyl předmětem pachtovní smlouvy, uzavření pachtovní smlouvy proto jeho mimořádnému vydržení nebránilo, a proto se bylo třeba ve vztahu k němu mimořádným vydržením zabývat samostatně.

19. Jak bylo zjištěno okresním soudem, držby pozemku parc. č. [hodnota] nyní vymezeného geometrickým plánem ve výměře [hodnota] (a současně pozemku parc. č. [hodnota] a pozemku parc. č. [hodnota]) se původní žalobce ujal na základě kupní smlouvy ze dne [datum], na jejímž základě od [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] do vlastnictví nabyl pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], později sloučené pod parc. č. [hodnota], s celkovou výměrou [hodnota]. V kupní smlouvě nejsou výměry nabývaných pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] uvedeny.

20. Ze svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] okresní soud zjistil, že tento si již kolem roku [datum] postavil plot v místech, která mu ukázal tehdejší předseda místního národního výboru, plot se nachází primárně na hranici pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] směrem k silnici pak plot byl zalomený z toho důvodu, aby se na pozemek dalo od silnice vjíždět. Pokud jde o umístění plotu, svědek vyšel z informace, kterou obdržel od místního funkcionáře a souladem s hranicemi pozemků se dále nezabýval. Historickou existenci oplocení, resp. hranice užívání těchto pozemků okresní soud dále ověřil z leteckých snímků map, kdy na mapě z roku [datum] není plot zřetelný, zřetelná je však hranice sekání trávy na pozemku parc. č. [hodnota] odpovídající již zřetelnému plotu na snímcích z roku [datum] a pozdějších, včetně zalomení plotu směrem k silnici.

21. Z uvedeného vyplývá, že původní žalobce kromě pozemků uvedených v kupní smlouvě s celkovou výměrou [hodnota] (která však nebyla ve smlouvě uvedena) převzal do užívání rovněž pozemek parc. č. [hodnota], pozemek parc. č. [hodnota] a (nyní vymezený) pozemek parc. č. [hodnota] s celkovou výměrou [hodnota]. Jedná se o pozemky připlocené, v této dispozici užívané předchozími vlastníky již od roku [datum]. Nepoměr výměr mezi pozemky, k nimž mu svědčil nabývací titul, a pozemky připlocenými je sice natolik výrazný, že nelze uvažovat o řádném vydržení dle ust. § 1089 a násl. NOZ, k mimořádnému vydržení dle ust. § 1095 NOZ však není třeba právní důvod, ale postačuje uplynutí zákonné doby a absence nepoctivého úmyslu držitele. Jelikož původní žalobce uvedené pozemky převzal v roce [datum] (v mezích, v nichž je před tím více než 10 let nerušeně užíval předchozí vlastník) a nadále je nerušeně užíval, k 1. 1. 2019 uplynulo 20 let postačujících k mimořádnému vydržení vlastnického práva k pozemku parc. č. [hodnota] (u pozemku parc. č. [hodnota] došlo v roce [datum] k přerušení držby uzavřením pachtovní smlouvy, jak je vysvětleno shora, pozemek parc. č. [hodnota] původní žalobce koupil v roce [datum]).

22. Nepoctivý úmysl původního žalobce žalovaná ani po poučení dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala. Nelze jej totiž dovozovat výhradně z výměry jednotlivých pozemků a možnosti ověřit si stav v katastru nemovitostí. V tomto směru lze pochopitelně původnímu žalobci vytýkat hrubou nedbalost, neboť rozdíl ve výměrách mezi pozemky řádně nabytými v roce [datum] (parc. č. [hodnota]) a pozemky současně převzatými do užívání (p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] a vymezený pozemek parc. č. [hodnota]) je významný, to však samo o sobě nepostačuje k závěru, že původní žalobce věděl, že užívá pozemky ke škodě třetí osoby, tedy v nepoctivém úmyslu. Na adresu žalované je pak třeba uvést, že ačkoliv sama namítá u původního žalobce právě absenci snahy ověřit si soulad faktického užívání pozemků se zápisem vlastnického práva v katastru nemovitostí, sama si mohla a měla v roce [datum] ověřit, že kromě pozemků nově propachtovaných původní žalobce rovněž historicky užívá připlocenou část jejího pozemku parc. č. [hodnota]. Závěr okresního soudu o vlastnickém právu původního žalobce z titulu mimořádného vydržení je tedy z pohledu soudu odvolacího správný, byť jen ve vztahu k pozemku vymezeném geometrickým plánem jako parc. č. [hodnota].

23. Jde-li o pozemky parc. č. [hodnota], jejich mimořádné vydržení sice bylo vyloučeno uzavřením pachtovní smlouvy v roce [datum], odvolací soud však dospěl k závěru, že otázku nabytí vlastnického práva bylo lze po právní stránce posoudit dle jiného než okresním soudem užitého právního institutu, proto se zabýval rovněž možností, zda již dříve (před uzavřením pachtovní smlouvy) nedošlo k řádnému vydržení vlastnického práva.

24. Podle ust. § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 (dále o. z.), je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

25. Podle ust. § 134 odst. 1 o. z., se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

26. Podle ust. § 134 odst. 3 o. z. do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

27. Dále platí, že podle § 872 odst. 1 věty první o. z. se právo osobního užívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvalo ke dni nabytí účinnosti zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník (tedy tehdy platný zákon č. 40/1964 Sb.), tj. k 1. 1. 1992, změnilo dnem účinnosti tohoto zákona (1. 1. 1992) na vlastnictví fyzické osoby. Dle § 872 odst. 6 o. z. platí, že jde-li o vydržení vlastnického práva k pozemku podle zákona č. 509/1991 Sb., kde na základě dosavadních předpisů bylo možné nabýt jen právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemků, může si oprávněná osoba započítat dobu, po kterou její právní předchůdce měl pozemek nepřetržitě v držbě i před účinností tohoto zákona.

28. Judikatura obecných soudů současně dovodila, že do[Anonymizováno]doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, je třeba započíst i držbu vykonávanou před 1. 1. 1992. Nejvyšší soud České republiky například v rozsudku ze dne 8. 12. 1998, sp. zn. 22 Cdo 2273/98, dovodil, že § 872 odst. 6 o. z. jen deklaruje pravidlo, které vyplývá z podstaty věci, a že jeho zařazení do zákona nelze vykládat tak, že by vylučovalo započtení vydržecí doby v jiných případech než v těch, kdy občan nabyl v důsledku oprávněné držby právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemku. Uvedl rovněž, že neobstojí ani názor o tom, že by před 1. 1. 1992 nebyl pozemek ve státním vlastnictví způsobilým předmětem držby. Ustanovení § 135a odst. 3 o. z., ve znění platném do 1. 1. 1992, sice takový pozemek vylučovalo z vydržení, jeho oprávněná držba však nebyla ustanovením § 132a odst. 1 o. z. ani jiným ustanovením občanského zákoníku omezena. Pozemek ve státním vlastnictví byl tedy před nabytím účinnosti novely občanského zákoníku, provedené zákonem č. 509/1991 Sb., způsobilým předmětem oprávněné držby, tato držba však vzhledem k ust. § 135a odst. 3 o. z., které vylučovalo z vydržení pozemky v tzv. socialistickém vlastnictví, nemohla vyústit v nabytí vlastnického práva vydržením. Jakmile uvedené omezení odpadlo, uplatnily se právní důsledky oprávněné držby, které zákon až doposud vylučoval.

29. V daném případě původní žalobce v roce [datum] koupil dům č. p. [hodnota] a současně mu bylo zřízeno právo osobního užívání pozemku parc. č. [hodnota] (tehdy parc. č. [hodnota]). Ten má výměru [hodnota] (ve smlouvě byla uvedena výměra [hodnota]). Současně s tím začal užívat připlocené pozemky parc. č. [hodnota] o výměře [hodnota], parc. č. [hodnota] o výměře [hodnota], a parc. č. [hodnota] o výměře [hodnota]. Jak zjistil okresní soud při místním šetření, pozemky tvoří funkční celek, směrem k pozemkům (nyní) parc. č. [hodnota] jsou odděleny plotem, který zde vybudoval [tituly před jménem] [jméno FO] již v 80. letech. Pozemek parc. č. [hodnota] je směrem k silnici ohraničen kamennou zdí, na níž je umístěn dřevěný plot, směrem „do areálu“, tedy k pozemku parc. č. [hodnota] není reálně oddělen. Dům č. p. [hodnota] postavený na pozemku parc. č. [hodnota] podle mapových snímků částečně zasahuje právě i na pozemek parc. č. [hodnota].

30. Užívání pozemků parc. č. [hodnota] původním žalobcem bylo potvrzeno výpověďmi svědků, zejména [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], kdy na pozemku parc. č. [hodnota] původní žalobce pěstoval zeleninu, popř. květiny, na pozemku parc. č. [hodnota] choval slepice a na pozemku parc. č. [hodnota] měl garáž a dříve zde skladoval materiál. Skutečnost, že na pozemcích parc. č. [hodnota] se nacházely vedlejší „stavby“ a jednalo se o souvisle využívanou plochu, vyplývá nejen z místního šetření provedeného okresním soudem, ale i z leteckých snímků minimálně od roku [datum].

31. Rozdíl výměr nabytého pozemku parč. č. [hodnota] (aktuálně dle katastru [hodnota]) a nabytého pozemku parč. č. [hodnota] včetně připlocených pozemků parc. č. [hodnota] ([hodnota] plus [hodnota], které původní žalobce užíval v dobé víře jako vlastní až do roku [datum], je relativně nevýznamný, a to i při zohlednění zástavby. Jedná se o pozemky přiléhající k domu, o menší výměře, vizuálně domem částečně oddělené a rovněž částečně zaplněné vedlejšími „stavbami“, nejde tedy o jednolitou přehlednou plochu, u níž by nepoměr mezi výměrami nabývaného pozemku a reálně užívaným prostorem byl bez dalšího patrný, proto původnímu žalobci nebylo lze klást k tíži, že v roce [datum] při převzetí domu do vlastnictví a pozemku do osobního užívání si v rámci tehdejšího katastru nemovitostí neověřoval konkrétní hranice (oplocených) pozemků a zda se jedná o jedinou parcelu.

32. Z vyložených důvodů vyplývá, že původní žalobce pozemky parc. č. [hodnota] nerušeně užíval v dobré víře, že k nim má na základě smlouvy, kterou uzavřel dne [datum] se [státní instituce], právo osobního užívání a od 1. 1. 1992 v dobré víře, že se toto právo osobního užívání transformovalo do práva vlastnického, přičemž takto uvedené pozemky užíval cca po dobu 30 let. Vlastnické právo k pozemku p. č. [hodnota] původnímu žalobci vzniklo dnem 1. 1. 1992 na základě transformačního ustanovení § 872 odst. 1 o. z. (účinného od 1. 1. 1992) přeměnou práva osobního užívání na vlastnické právo. Vlastnické právo k pozemkům parc. č. [hodnota] původní žalobce vydržel ke dni [datum], neboť do doby, po kterou měl jako oprávněný držitel tyto pozemky v držbě, je třeba pro účely vydržení započíst i dobu, po kterou pozemky držel před 1. 1. 1992, a to i v případě, že šlo o pozemky ve [Anonymizováno] vlastnictví. Řádnému vydržení v tomto případě nebrání, že v roce [datum] uzavřel pachtovní smlouvu, neboť k vydržení dle ust. § 134 odst. 1 o. z. došlo již v roce [datum] Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by dobrá víra žalobce o tom, že pozemky parc. č. [hodnota] užívá jako vlastník, byla před uzavřením pachtovní smlouvy jakkoliv narušena.

33. Ustanovení § 130 odst. 1 věty druhé o. z. v pochybnostech předpokládá oprávněnost držby a v daném případě má odvolací soud za to, že původní žalobce mohl být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že pozemky v užívaném rozsahu užívá po právu, když s ohledem na jejich historické vymezení neměl ani důvod zkoumat, zda se jedná o jedinou parcelu, která byla uvedena ve smlouvě o osobním užívání ze dne [datum]. Smlouva byla registrována na [státní instituce] v [adresa] dne [datum], dle ust. § 134 odst. 1 o. z. se tedy ke dni [datum] stal původní žalobce vlastníkem pozemků parc. č. [hodnota] a nepřestal jím být až do okamžiku svého úmrtí, tedy ke dni [datum].

34. Pokud jde o pozemek p. č. [hodnota], jak je shora uvedeno, vzhledem k uzavřené pachtovní smlouvě nemohlo dojít po 1. 1. 2019 k mimořádnému vydržení vlastnického práva dle ust. § 1095 NOZ, a to bez ohledu na okolnosti převzetí držby. V úvahu v tomto případě nepřichází (zejména po uzavření pachtovní smlouvy) ani vydržení řádné.

35. Původní žalobce na základě kupní smlouvy ze dne [datum] od [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] do vlastnictví nabyl pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], později sloučené pod parc. č. [hodnota], s celkovou výměrou [hodnota]. Pokud současně s nimi začal užívat rovněž pozemky parc. č. [hodnota] (nyní dle geometrického plánu), parc. č. [hodnota] a právě parc. č. [hodnota] o celkové výměře [hodnota], nelze ve smysl ust. § 130 odst. 1 o. z. dovodit, že jako držitel byl (mohl být) se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu i tyto pozemky patří, resp. že je řádně nabyl. Jedná se nejen o výrazný nesoulad ve výměře, ale rovněž skutečnost, že podle místních podmínek se jedná o relativně rovinatou a přehlednou plochu, u níž by tento nesoulad byl při zachování základní opatrnosti zřejmý bez dalšího. Z pohledu odvolacího soudu pak tento nesoulad musel být zřejmý i jeho právním předchůdcům. [tituly před jménem] [jméno FO] si sice měl postavit plot podle obdržených pokynů, [právnická osoba] jako katastrální vlastník už však zjevně nijak neřešil, zda tak učinil v mezích přidělených pozemků nebo alespoň v mezích udělených pokynů, ani že s ohledem na potřebu zajistit si příjezdovou cestu na pozemek užíval a oplotil i nyní vymezený pozemek parc. č. [hodnota], u něhož nemohl předpokládat, že mu také náleží. Původní žalobce si proto dle ust. § 134 odst. 3 o. z. nemůže k pozemkům parc. č. [hodnota] započíst do doby pro řádné vydržení dobu, po kterou měl věc v držbě právní předchůdce, neboť ani u něj se nejednalo o držbu oprávněnou.

36. Podle ust. § 990 odst. 2 NOZ, držbu lze nabýt odvozeně tím, že dosavadní držitel převede svou držbu na nového držitele, nebo tím, že se nový držitel ujme držby jako právní nástupce dosavadního držitele. Odvozeně se nabývá držba v rozsahu, v jakém ji měl dosavadní držitel a v jakém ji na nového držitele převedl.

37. Podle ust. § 991 NOZ, držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.

38. Podle ust. § 992 odst. 1 NOZ, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

39. Podle ust. § 1090 odst. 1 NOZ, se k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

40. Podle ust. § 1091 odst. 2 NOZ, k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

41. Podle ust. § 1092 NOZ, do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

42. Podle ust. § 1096 odst. 1 NOZ, nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce.

43. K řádnému vydržení vlastnického práva k pozemku parc. č. [hodnota] nemohlo dojít ani podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Je zřejmé, že původní žalobce k tomuto datu „držel vlastnické právo“ i k tomuto pozemku tak, jak mu byla držba předána předchozími držiteli. Samostatně však již s ohledem na pachtovní smlouvu vlastnické právo podle ust. § 1091 odst. 2 NOZ řádně vydržet nemohl, neboť před jejím uzavřením mu vydržecí doba nedoběhla. K vydržení nemohlo dojít ani započtením držby předchůdců dle ust. § 1092 NOZ, neboť těm muselo být zřejmé, že vykonávají držbu v rozsahu, jež jim nenáleží, v tomto smyslu tedy nešlo o držbu poctivou.

44. S ohledem na uvedené odvolací soud potvrdil (§ 219 o. s. ř.) rozsudek okresního soudu v rozsahu, v němž bylo určeno vlastnické právo původního žalobce k pozemkům parc. č. [hodnota] (z titulu řádného vydržení) a k pozemku parc. č. [hodnota], který byl vyčleněn na základě geometrického plánu č. [hodnota] ze dne [datum] (z titulu mimořádného vydržení). Pokud jde o pozemek parc. č. [hodnota], rozsudek změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl.

45. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy podkladem pro rozhodnutí byl poměr úspěchu a neúspěchu ve věci, v daném případě podle výměr pozemků, které byly předmětem řízení.

46. Žalobě bylo vyhověno co do pozemků parc. č. [hodnota] (o výměře [hodnota]), parc. č. [hodnota] (o výměře [hodnota]), parc. č. [hodnota] (o výměře [hodnota]) a parc. č. [hodnota] (o výměře [hodnota]), celkem tedy k [hodnota]. Žaloba byla zamítnuta pro pozemek parc. č. [hodnota] (o výměře [hodnota]). Podle tohoto poměru úspěchu a neúspěchu ve věci náleží žalobcům vůči žalované náhrada nákladů pouze v rozsahu 24,75 %, a to za řízení před okresním soudem i soudem odvolacím.

47. Pokud jde o výši nákladů za řízení před okresním soudem, odvolací soud o nich ve smyslu ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl opětovně, přezkoumal tedy i jejich výši dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále a. t.).

48. Náklady žalobců sestávají předně ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a dále nákladů státu ve výši 144,21 Kč, které budou hradit, jak je dále rozvedeno. Žalobcům náleží rovněž náhrada nákladů nezastoupeného účastníka (původního žalobce) za podání žaloby, která dle ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. činí 300 Kč.

49. Pokud jde o náklady právního zastoupení, podle ust. § 9 odst. 4 písm. b) a. t. se za tarifní hodnotu při určení práva k nemovité věci považuje částka 50 000 Kč. Dle ust. § 7 a. t. tedy základní odměna za jeden úkon právní služby činí 3 100 Kč. Podle ust. § 12 odst. 4 a. t. jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Odměna za jeden úkon tedy činí 7 440 Kč.

50. Advokát žalobců vyúčtoval celkem 9 úkonů právní služby dle ust. § 11 odst. 1 a. t., a to převzetí a přípravu zastoupení žalobců, změnu žaloby ze dne 9. 8. 2023, účast na místním šetření dne 7. 3. 2024, písemný návrh na provedení důkazů a doplnění skutkových tvrzení ze dne 27. 5. 2024, účast na jednání před soudem dne 20. 6. 2024 (9:11 hod. – 14:40 hod.), účast na jednání před soudem dne 24. 9. 2024 a písemný závěrečný návrh ze dne 21. 10. 2024. Dále žádal uhradit půl úkonu za účast na nezahájeném odročeném jednání dne 7. 3. 2024 a v souvislosti s místním šetřením cestovné ve výši 236 Kč a náhradu za ztrátu času ve výši 200 Kč. Advokát je plátcem DPH, což bylo doloženo s vyúčtováním.

51. Z uvedeného advokátovi náleží odměna a náhrada hotových výdajů za změnu žaloby ze dne 9. 8. 2023 pouze v rozsahu zastupování žalobce [jméno FO], od něhož již měl plnou moc a jehož jménem tento úkon učinil. Jednalo se o separátní úkon jednoho z žalobců, s nímž ostatní pouze nevyjádřili nesouhlas, dalším žalobcům tedy s tímto úkonem náklady nevznikly. Dle ust. § 7 a. t. odměna za tento úkon činí 3 100 Kč, náhrada hotových výdajů dle ust. § 13 odst. 4 a. t. činí 300 Kč a DPH se sazbou 21 % činí 714 Kč. V tomto rozsahu se jedná výhradně o náklady řízení žalobce [jméno FO].

52. Odvolací soud pak nepřiznal náhradu za účast u jednání dne 7. 3. 2024, neboť toto nebylo dle protokolu ani zahájeno a místo něj bylo konáno místní šetření, za které úkon náleží. Rovněž nebyla přiznána náhrada (a advokát ani nepožaduje) za průběžné nahlížení do spisu, kdy to první ze dne 3. 8. 2023 bylo součástí přípravy zastoupení, ta další již nelze s ohledem na obsah spisu hodnotit jako účelně vynaložené náklady.

53. Přiznány tedy odvolacím soudem byly za řízení před soudem okresním náklady za tyto úkony: převzetí a přípravu zastoupení žalobců, účast na místním šetření dne 7. 3. 2024, písemný návrh na provedení důkazů a doplnění skutkových tvrzení na výzvu soudu ze dne 27. 5. 2024, účast na jednání před soudem dne 20. 6. 2024 (zde i při zohlednění doby přerušení jednání toto trvalo přes 4 hodiny, jedná se tedy o tři úkony), účast na jednání před soudem dne 24. 9. 2024 a písemný závěrečný návrh ze dne 21. 10. 2024, když z následného jednání, při němž došlo k vyhlášení rozsudku, se zástupce žalobců omluvil. Celkem se tedy jedná o 8 úkonů právní služby, ke každému dle ust. § 13 odst. 4 a. t. náleží také paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů včetně DPH se sazbou 21 % za řízení před okresním soudem tak činí 74 923,20 Kč.

54. Dalším nákladem je dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t. náhrada za ztrátu času za cestu na místní šetření z [adresa] do [adresa], podle plánovače tras na portálu mapy.cz dvakrát do 30 minut, tedy 200 Kč, včetně DPH pak 242 Kč.

55. Pokud jde o cestovné dle ust. § 13 odst. 5 a. t., náhrada náleží za obě cesty podle plánovače tras celkem za [hodnota] ujetých km. Doloženo bylo použití vozidla zn. [hodnota] s průměrnou spotřebou [hodnota] litru/100 km (odvolací soud upozorňuje, že správným údajem je zde dle normy uvedené v technickém průkazu číslo [hodnota] třetí zapsaný údaj o kombinované spotřebě, nikoliv aritmetický průměr uvedených hodnot), cena pohonných hmot (nafty) činila dle ust. § 4 vyhl. č. 398/2023 Sb. 38,70 Kč za litr, náhrada za použití vozidla dle ust. § 1 vyhl. 5,6 Kč za kilometr. Náklady na pohonné hmoty tedy činí 2,24 Kč na kilometr, cestovné včetně amortizace vozidla a DPH pak celkem 341,51 Kč.

56. Celkové společné náklady žalobců před okresním soudem činí 80 950,92 Kč. Podle výsledku řízení přiznal odvolací soud žalobcům náhradu v rozsahu 24,75 %, tedy v částce 20 035,35 Kč. Žalobci [jméno FO] vedle podílu na těchto nákladech náleží náhrada nákladů za změnu žaloby ve výši 1 018,22 Kč (24,75 % z částky 4 114 Kč), jak je uvedeno shora.

57. Na nákladech odvolacího řízení náleží žalobcům náhrada za dva úkony právní služby (vyjádření k podanému odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem). O nákladech soud rozhoduje z úřední povinnosti, proto odvolací soud vyšel z vyúčtování těchto nákladů žalobci pouze v rozsahu vyúčtovaných úkonů, které odpovídají i obsahu spisu, nikoliv co do jejich vyčíslení. Co do výše nákladů je totiž třeba postupovat podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025, když oba úkony proběhly již za účinnosti nové právní úpravy.

58. Podle ust. § 9 odst. 4 písm. a) a. t. se za tarifní hodnotu při určení práva k nemovité věci nově považuje částka 113 000 Kč, dle ust. § 7 tedy základní odměna za jeden úkon činí 5 620 Kč. Podle ust. § 12 odst. 4 a. t. jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za druhou a každou další takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu snížená mimosmluvní odměna. Mimosmluvní odměna se snižuje za druhou osobu o 20 %, za třetí osobu o 40 %, v daném případě za další žalované advokátovi nově náleží odměna za jeden úkon ve výši 4 496 Kč a ve výši 3 372 Kč. Celkem tedy odměna za jeden úkon v odvolacím řízení činí 13 448 Kč. Ke každému úkonu právní služby dle ust. § 13 odst. 4 a. t. náleží advokátovi rovněž paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč. Za dva úkony tedy náklady odvolacího řízení (včetně náhrady DPH se sazbou 21 % dle ust. § 14a odst. 1 a. t., neboť advokát je plátcem této daně) celkem činí 33 729,96 Kč. Odvolací soud proto žalobcům podle poměru 24,75 % přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení celkem ve výši 8 348,16 Kč.

59. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobců, lhůtu k plnění stanovil dle § 160 odst. 1 před středníkem o. s. ř.

60. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

61. V daném případě státu vznikly náklady spojené s podáním svědecké výpovědi ve výši 383,23 Kč, za jejich úhradu účastníci odpovídají poměrně podle výsledku řízení. Poměrná část (neúspěch ve věci) u žalobců činí podle výměry projednávaných pozemků 37,63 %, z částky 383,23 Kč na svědečné tedy žalobci uhradí 144,21 Kč. Žalobci za úhradu odpovídají společně a nerozdílně. Žalované podle výsledku řízení odvolací soud uložil povinnost k náhradě nákladů řízení státu ve výši 239,02 Kč. I tyto náklady jsou splatné dle § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř.

Poučení