30 C 244/2024 - 253

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. Danielem Macháčkem v právní věci žalobkyně:[Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně], se sídlem [Adresa žalobkyně], zastoupené advokátem [Jméno advokáta A], se sídlem [Adresa advokáta A], proti žalované: vedlejší účastník:[Jméno účastníka A]., IČO [IČO účastníka A], se sídlem [Adresa účastníka A], zastoupené advokátem [Jméno advokáta B], se sídlem [Adresa advokáta B], [Jméno advokáta C]., IČO [IČO advokáta C], se sídlem [Adresa advokáta C], zastoupené advokátem [Jméno advokáta D], se sídlem [Adresa advokáta D], o žalobě podle části páté o.s.ř. o zaplacení částky 37 121 953,57 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 37 121 953,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky: 5 116 936,27 Kč od 21. května 2021 do zaplacení; 5 115 605,41 Kč od 21. června 2021 do zaplacení; 6 718 069,23 Kč od 23. července 2021 do zaplacení; 5 960 193,43 Kč od 23. srpna 2021 do zaplacení; 4 817 117,77 Kč od 24. září 2021 do zaplacení; 4 202 052,47 Kč od 25. října 2021 do zaplacení; 3 640 107,64 Kč od 23. listopadu 2021 do zaplacení; 1 016 306,48 Kč od 21. prosince 2021 do zaplacení; 535 564,87 Kč od 19. ledna 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, aby rozhodnutí rady [Anonymizováno] ze dne 14. května 2024 bylo zcela nahrazeno tímto rozsudkem, se zamítá.

III. Žaloba, aby rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 25. září 2023 bylo zcela nahrazeno tímto rozsudkem, se zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 22 178,40 Kč do tří dnů od právníci tohoto rozsudku, k rukám jeho právního zástupce.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradu nákladů řízení částku 26 678,40 Kč do tří právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho právního zástupce

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala k tomuto soudu žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, konkrétně proti rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 14. května 2024 (dále jen „[Anonymizováno]), kterým byl zamítnut její rozklad proti rozhodnutí [datum]. Napadeným [Anonymizováno] byl zamítnut návrh žalobkyně na uložení povinnosti žalované k úhradě částky ve výši 37 121 953,57 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonnými úroky z prodlení z jednotlivých měsíčních částek za období od května 2021 do ledna 2022, a dále k náhradě nákladů správního řízení. Žalobkyně se tedy v tomto řízení domáhá zrušení Rozhodnutí [Anonymizováno], a tím i zrušení potvrzeného [Anonymizováno], neboť má za to, že jimi byla nezákonně zamítnuta její oprávněná pohledávka vůči žalované. Žalobkyně je právnickou osobou založenou podle práva České republiky, jejímž výhradním předmětem podnikání je výroba a prodej elektrické energie z obnovitelných zdrojů, konkrétně z fotovoltaické elektrárny [adresa] o instalovaném výkonu 3,640 MWp, která byla uvedena do provozu dne 13. prosince 2010 a je připojena k distribuční soustavě na základě smlouvy o připojení. Žalobkyně tvrdí, že veškerá její podnikatelská činnost spočívá výlučně v provozu této elektrárny, a tudíž příjmy z prodeje elektřiny představují její jediný zdroj financování. Podle žalobkyně byla dodaná elektrická energie žalované řádně a v souladu se smlouvou o výkupu elektřiny, přičemž žalovaná jako držitelka licence na obchod s elektřinou a zároveň jako povinně vykupující subjekt ve smyslu § 2 písm. t) ve spojení s § 10 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie (dále jen „Zákon o POZE“), byla povinna za tuto elektřinu zaplatit výkupní cenu stanovenou právními předpisy a smluvními ujednáními. Žalobkyně má za to, že napadená rozhodnutí nesprávně posoudila její nárok na výplatu podpory, čímž došlo k zásahu do jejích veřejných subjektivních práv. Žalobkyně dále uvádí, že rozhodnutí správního orgánu mají pro ni zásadní ekonomické důsledky, neboť v důsledku jejich vydání jí nevznikl očekávaný příjem, který byl nezbytný pro zajištění její provozní stability. Tato rozhodnutí podle ní rovněž ohrožují její důvěryhodnost vůči obchodním partnerům, bankám a dalším věřitelům, a mohou být vnímána jako precedenční i pro další obdobné nároky žalobkyně vůči žalované. Z těchto důvodů považuje žalobkyně napadená rozhodnutí za nezákonná a navrhuje jejich zrušení.

2. Žalobkyně, jakožto vlastnice a provozovatelka fotovoltaické elektrárny [adresa] o celkovém instalovaném výkonu 3,640 MWp, uzavřela dne 31. prosince 2012 se žalovanou smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen, a to s převzetím závazku dodávat elektřinu do elektrizační soustavy v režimu samofakturace (dále jen „Smlouva o dodávce elektřiny“).Na základě této smlouvy se žalovaná zavázala k povinnému výkupu elektřiny vyrobené ve [adresa] v souladu se zákonem č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie (Zákon o POZE), přičemž výkupní cena měla být určována podle cenových rozhodnutí [Anonymizováno]). Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a v rozhodném období, za které žalobkyně uplatňuje svůj nárok, byla platná a účinná. Současně byly splněny veškeré podmínky pro vznik nároku na výkupní cenu, zejména existence platné licence pro výrobu elektřiny ze slunečního záření a uvedení zařízení do provozu ke dni 13. prosince 2010. Do ledna 2021 žalovaná pravidelně a řádně hradila žalobkyni výkupní cenu za dodanou elektřinu v souladu s aktuálními cenovými rozhodnutími [Anonymizováno] Od ledna 2021 však žalovaná přestala žalobkyni hradit celé fakturované částky za dodávky elektřiny, a to navzdory tomu, že žalobkyně nadále vystavovala pravidelné měsíční faktury v souladu se smlouvou. Nároky žalobkyně za období leden až březen 2021 byly předmětem samostatného řízení.

3. V tomto řízení se žalobkyně domáhá úhrady výkupních cen za období od 1. dubna 2021 do 31. prosince 2021. Za toto období žalobkyně vystavila žalované celkem devět faktur.

4. Za měsíc duben 2021 byla vystavena faktura č. [hodnota] na částku 6 278 692,18 Kč, z níž žalovaná uhradila pouze 533 885,91 Kč, přičemž byla započtena srážková daň ve výši 627 870,00 Kč, a zůstalo tak neuhrazeno 5 116 936,27 Kč.

5. Za květen 2021 byla vystavena faktura č. [hodnota] na částku 6 248 291,21 Kč, uhrazeno bylo 507 856,80 Kč, srážková daň činila 624 829,00 Kč, a neuhrazeno zůstalo 5 115 605,41 Kč.

6. Za červen 2021 žalobkyně vystavila fakturu č. [hodnota] na částku 8 505 095,11 Kč, z níž žalovaná uhradila 936 515,88 Kč, srážková daň činila 850 510,00 Kč, a neuhrazeno zůstalo 6 718 069,23 Kč.

7. Za červenec 2021 byla vystavena faktura č. [hodnota] na částku 7 774 521,93 Kč, uhrazeno bylo 1 036 875,50 Kč, srážková daň činila 777 453,00 Kč, a neuhrazeno zůstalo 5 960 193,43 Kč.

8. Za srpen 2021 byla vystavena faktura č. [hodnota] na částku 6 238 293,43 Kč, uhrazeno bylo 797 346,66 Kč, srážková daň činila 623 829,00 Kč, a neuhrazeno zůstalo 4 817 117,77 Kč.

9. Za září 2021 byla vystavena faktura č. [hodnota] na částku 5 929 522,31 Kč, uhrazeno bylo 1 134 516,84 Kč, srážková daň činila 592 953,00 Kč, a neuhrazeno zůstalo 4 202 052,47 Kč.

10. Za říjen 2021 byla vystavena faktura č. [hodnota] na částku 5 292 098,89 Kč, uhrazeno bylo 1 122 781,25 Kč, srážková daň činila 529 210,00 Kč, a neuhrazeno zůstalo 3 640 107,64 Kč.

11. Za listopad 2021 byla vystavena faktura č. [hodnota] na částku 1 656 460,39 Kč, uhrazeno bylo 474 507,91 Kč, srážková daň činila 165 646,00 Kč, a neuhrazeno zůstalo 1 016 306,48 Kč.

12. Za prosinec 2021 byla vystavena faktura č. [hodnota] na částku 1 303 856,37 Kč, uhrazeno bylo 637 905,50 Kč, srážková daň činila 130 386,00 Kč, a neuhrazeno zůstalo 535 564,87 Kč.

13. Celkově tedy žalobkyně za uvedené období fakturovala žalované částku 49 226 831,82 Kč, z níž bylo uhrazeno pouze 7 182 192,25 Kč, srážková daň činila 4 922 686,00 Kč, a neuhrazeno zůstalo 37 121 953,57 Kč, kterou žalobkyně v tomto řízení uplatňuje jako svůj nárok, spolu se zákonnými úroky z prodlení.

14. Žalobkyně brojí proti napadeným rozhodnutím [Anonymizováno], která byla vydána v návaznosti na její návrh na úhradu výkupních cen za dodanou elektřinu z [Anonymizováno] [adresa], přičemž obě rozhodnutí podle ní trpí zásadními vadami. [Anonymizováno] se v odůvodnění svého rozhodnutí plně ztotožnila s postupem a závěry [Anonymizováno] když uvedla, že správní orgán postupoval v souladu se správním řádem a dostatečně zjistil skutkový stav. Žalobkyně však namítá, že napadená rozhodnutí jsou založena výlučně na odůvodnění dvou trestních rozsudků – Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně – aniž by správní orgány provedly vlastní dokazování. Podle žalobkyně je [Anonymizováno] vázán trestními rozsudky pouze v rozsahu výroku o vině a trestu, nikoli v otázkách skutkových zjištění týkajících se technických a administrativních aspektů licenčního řízení. Žalobkyně tvrdí, že pokud by [Anonymizováno] samostatně posoudil jednotlivé listiny, které byly předmětem hodnocení v trestním řízení, mohl dospět k odlišnému závěru. Napadená rozhodnutí jsou podle ní postavena na závěru, že do licenčního řízení byly předloženy tři klíčové listiny – předávací protokol ze dne 30. 10. 2010, revizní zpráva zpracovaná [jméno FO] a kolaudační souhlas ze dne 5. 11. 2010 – které měly obsahovat nepravdivé údaje. Žalobkyně však uvádí, že předávací protokol neměl v licenčním řízení žádný význam, revizní zpráva byla vypracována kvalifikovaným technikem a odpovídala tehdejším právním předpisům, a kolaudační souhlas byl vydán po řádné kontrolní prohlídce stavebního úřadu. Za této situace žalobkyně trvá na tom, že v rozhodném období disponovala platnou licencí a platnou smlouvou o dodávce elektřiny, a proto jí svědčí nárok na úhradu výkupních cen za období od 1. 4. 2021 do 31. 12. 2021, přičemž napadená rozhodnutí, která tento nárok zamítla, považuje za věcně i právně nesprávná a navrhuje jejich zrušení soudem.

15. Žalobkyně dále namítá, že napadená rozhodnutí [Anonymizováno] přisuzují předávacímu protokolu ze dne 30. října 2010 zcela nepřiměřený význam, a to v rozporu s platnou právní úpravou i skutkovým stavem. Podle žalobkyně nebylo prokázáno, že by tento protokol hrál jakoukoli roli v licenčním řízení, neboť přechod vlastnického práva k [adresa] byl dostatečně osvědčen smlouvou o dílo, která v čl. VIII bodu 8.1 výslovně stanoví, že vlastnictví k dílu přechází na objednatelku postupně podle průběhu prací zabudováním materiálu, panelů a zařízení do díla. Předávací protokol tedy nemohl být rozhodujícím dokladem pro prokázání vlastnického práva, jak tvrdí správní orgány. Energetický zákon ve znění účinném v době licenčního řízení vyžadoval doložení vlastnického nebo užívacího práva k energetickému zařízení, přičemž prováděcí vyhláška č. 426/2005 Sb. výslovně uvádí, že vlastnické právo se prokazuje smlouvou, ze které je zřejmé, že žadatelka je vlastníkem daného zařízení – nikde se nehovoří o předávacím protokolu. Přesto trestní soudy, jejichž závěry [Anonymizováno] bez dalšího převzal, označily předávací protokol za klíčový dokument, a to bez opory v právních předpisech či judikatuře. Žalobkyně poukazuje na rozpor mezi rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. [spisová značka] ze dne 14. prosince 2017, který konstatoval, že předávací protokol není relevantní listinou pro udělení licence, a rozsudkem téhož soudu č.j. [spisová značka] ze dne 28. ledna 2020, z něhož [Anonymizováno] vycházel. Absurdnost přisuzovaného významu protokolu dokládá i skutečnost, že na dokumentu je chybně uvedeno datum 30.10.2000, které soudy bez dalšího interpretovaly jako chybu v roce, aniž by zkoumaly, zda není vadné celé datum. Navíc, pokud by protokol měl tak zásadní význam, jak tvrdí [Anonymizováno], nelze podle žalobkyně pochopit, proč správní orgán nevyzval k jeho opravě či doplnění. Rada [Anonymizováno] sice připouští, že protokol nebyl výslovně uveden mezi povinnými doklady, přesto mu přisuzuje zásadní význam, a to na základě nesprávného výkladu smlouvy o dílo, kdy zaměňuje přechod vlastnického práva s dokončením díla a přechodem nebezpečí škody. Žalobkyně uzavírá, že [Anonymizováno] v napadených rozhodnutích účelově dotvářejí význam předávacího protokolu, čímž zatěžují řízení podstatnou vadou.

16. Žalobkyně dále brojí proti závěrům napadených rozhodnutí, které zpochybňují obsahovou správnost revizní zprávy o výchozí revizi provedené ve dnech 26. října až 2. listopadu 2010, zpracované revizním technikem [jméno FO]. Podle žalobkyně nelze tuto zprávu, optikou právního a technického stavu roku 2010, považovat za vadnou. V té době totiž nebylo jednoznačně stanoveno, za jakých podmínek lze revizi fotovoltaické elektrárny [Anonymizováno] řádně provést, a zejména zda je možné vyhotovit revizní zprávu i v případě, kdy elektrárna není kompletně osazena FV panely. Ani odborná veřejnost tehdy nezastávala jednotný názor – znalecké ústavy VUT v Brně a ČVUT v Praze se v soudních řízeních přikláněly k protichůdným výkladům. Zatímco VUT v Brně zastávalo názor, že revizní zpráva slouží výhradně k prokázání bezpečnosti vyhrazených technických zařízení a může být vyhotovena i bez kompletního osazení panelů, pokud je bezpečnost zařízení doložena označením CE, ČVUT v Praze trvalo na tom, že zařízení musí být dokončeno jako celek. Teprve v roce 2015 se soudní judikatura, konkrétně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. [právnická osoba] a č.j. [spisová značka], přiklonila k výkladu ČVUT, tedy že revize musí být provedena až po úplném osazení zařízení. Žalobkyně považuje za absurdní, že jí je zpětně vytýkáno nesplnění požadavku, který byl judikatorně ustálen až pět let po vydání revizní zprávy. Naopak Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne 27. března 2017, který se zabýval otázkou dobré víry stěžovatelky ve věci [právnická osoba], uvedl, že nelze žadateli vytýkat, že neodhalil případnou chybu revizního technika, zvláště za situace, kdy ani renomované znalecké ústavy se dosud neshodly na tom, co bylo třeba kontrolovat. Napadené rozhodnutí [Anonymizováno] přesto výslovně uvádí, že není podstatné, že požadavek na úplnost revize byl judikován až v roce 2015, čímž podle žalobkyně dochází k nepřípustnému zásahu do právní jistoty žadatelů o licenci. Tento přístup ERÚ podle žalobkyně znamená, že žadatelé si nikdy nemohou být jisti, zda splňují všechny zákonné podmínky, neboť ty mohou být v budoucnu retroaktivně změněny či jinak vykládány, a v důsledku toho mohou být dokonce trestně stíháni. Žalobkyně uzavírá, že jí svědčí dobrá víra v obsah revizní zprávy, která odpovídala požadavkům právních předpisů účinných v době jejího vyhotovení, a tato dobrá víra nebyla nikdy a ničím vyvrácena.

17. Ve vztahu ke kolaudačnímu souhlasu ze dne 5. listopadu 2010 žalobkyně namítá, že trestní soudy neprokázaly, že by její statutární zástupkyně, jednající jménem žalobkyně, jakkoli zatajila skutečný stav dokončenosti [Anonymizováno] [adresa] před pracovníkem stavebního úřadu [jméno FO]. Naopak, při závěrečné kontrolní prohlídce dne 4. listopadu 2010 byla [tituly před jménem] [jméno FO] poskytnuta plná součinnost a byl s ním sepsán protokol, který výslovně uvádí, že v době prohlídky ještě probíhalo osazování fotovoltaických panelů. Tento protokol tedy podle žalobkyně věrně odráží skutečný stav stavby a vylučuje jakékoli úmyslné zkreslení či zamlčení informací. Žalobkyně se dále dovolává principu dobré víry ve správnost aktů veřejné moci a ochrany práv nabytých na jejich základě, který je zakotven v judikatuře Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Odkazuje přitom zejména na nález Ústavního soudu [Anonymizováno] ze dne 11. prosince 2018, podle něhož se dobrá víra jednotlivce v zákonnost a správnost rozhodnutí veřejné moci presumuje a je na státu, aby její existenci vyvrátil. Pokud tedy orgán veřejné moci autoritativně přezkoumá a osvědčí určité skutečnosti, nelze bez dalšího připustit, aby následně tvrdil opak a z toho dovozoval negativní důsledky pro jednotlivce. Žalobkyně má za to, že její dobrá víra ve správnost kolaudačního souhlasu nebyla nikdy vyvrácena, neboť pracovník stavebního úřadu nebyl uveden v omyl a žalobkyně mu poskytla veškeré informace o aktuálním stavu stavby. Kolaudační souhlas tak byl vydán na základě pravdivých a úplných podkladů, a žalobkyně proto považuje za nepřípustné, aby byl zpětně zpochybňován a používán jako důvod pro zamítnutí jejího nároku.

18. Žalobkyně se tedy domáhá, aby Okresní soud v Českých Budějovicích přezkoumal v plném rozsahu rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 25. září 2023 a rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 14. května 2024, která považuje za věcně nesprávná a nezákonná. Navrhuje, aby tato rozhodnutí byla zcela nahrazena rozsudkem soudu, jímž bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 37 121 953,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých částek odpovídajících neuhrazeným fakturám za období od dubna do prosince 2021, a to konkrétně: z částky 5 116 936,27 Kč od 21. května 2021, z částky 5 115 605,41 Kč od 21. června 2021, z částky 6 718 069,23 Kč od 23. července 2021, z částky 5 960 193,43 Kč od 23. srpna 2021, z částky 4 817 117,77 Kč od 24. září 2021, z částky 4 202 052,47 Kč od 25. října 2021, z částky 3 640 107,64 Kč od 23. listopadu 2021, z částky 1 016 306,48 Kč od 21. prosince 2021 a z částky 535 564,87 Kč od 19. ledna 2022, vše až do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhá, aby žalované byla uložena povinnost nahradit jí náklady řízení k rukám jejího právního zástupce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

19. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobkyně na úhradu částky ve výši 37 121 953,57 Kč spolu s příslušenstvím, představující výkupní cenu za elektřinu vyrobenou a dodanou z fotovoltaické výrobny [adresa] v období od 1. dubna 2021 do 31. prosince 2021, v plném rozsahu odmítá. Žalovaná nesouhlasí jak s výší uplatněného nároku, tak s důvody, ze kterých žalobkyně svůj nárok dovozuje. Zároveň uvedla, že napadená rozhodnutí [Anonymizováno] považuje za správná a zákonná. Dále žalovaná zdůraznila, že projednávaná věc se týká poskytování veřejné podpory na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE), která je upravena jak právem Evropské unie, tak právními předpisy České republiky, zejména zákonem č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie (ZoPOZE). Podpora ve formě výkupní ceny je poskytována pouze za splnění zákonem stanovených podmínek, přičemž povinně vykupující subjekt, kterým je žalovaná, má povinnost vykupovat elektřinu z OZE pouze tehdy, pokud výrobce splňuje všechny podmínky pro čerpání podpory. Výkupní ceny jsou stanovovány cenovými rozhodnutími [Anonymizováno] a jejich úhrada je následně kompenzována operátorem trhu s elektřinou [Jméno advokáta C] z veřejných prostředků. Žalovaná tedy považuje nárok žalobkyně za neoprávněný, neboť podle jejího názoru žalobkyně nesplnila podmínky pro vznik nároku na podporu ve formě výkupní ceny za rozhodné období.

20. Žalovaná ve svém vyjádření dále rozporuje samotný právní základ, z něhož žalobkyně svůj nárok na úhradu výkupní ceny za dodanou elektřinu dovozuje. Podle žalované žalobkyně nesprávně vychází z toho, že jí náleží právo na úhradu výkupní ceny na základě Smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen, uzavřené mezi stranami dne 31. prosince 2012. Žalobkyně tvrdí, že smlouva byla v rozhodném období platná a účinná, a že byly splněny veškeré podmínky pro vznik nároku na výkupní cenu. Žalovaná však namítá, že tato smlouva byla uzavřena nikoli na základě svobodné vůle smluvních stran, ale z důvodu zákonné povinnosti, která na žalovanou přešla jako na tzv. povinně vykupující subjekt podle § 10 odst. 2 zákona č. 165/2012 Sb. (ZoPOZE) ve spojení s přechodným ustanovením § 54 odst. 1 téhož zákona. Povinnost uzavřít smlouvu tedy žalované vznikla přímo ze zákona, a nikoli z vůle stran, což podle žalované zásadně ovlivňuje právní povahu tohoto vztahu.

21. Dle rozhodovací praxe [Anonymizováno] představuje tento smluvní vztah tzv. kontraktační povinnost sui generis – tedy zvláštní typ smlouvy, která má sice formu soukromoprávního závazku, avšak je výrazně ovlivněna veřejnoprávními prvky. Účelem této smlouvy není vytvoření běžného obchodního vztahu, ale realizace zákonné povinnosti státu poskytovat podporu výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů, a to pouze za předpokladu, že tito výrobci splní všechny zákonem stanovené podmínky. Žalovaná zdůrazňuje, že výkupní cena, kterou je povinna hradit, je veřejnou podporou ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, a její výplata je podmíněna nejen existencí smlouvy, ale především splněním všech materiálních podmínek stanovených právními předpisy, zejména ZoPOZE a příslušnými cenovými rozhodnutími [Anonymizováno] Podle žalované žalobkyně tyto podmínky v rozhodném období nesplnila, a proto jí nárok na výkupní cenu nevznikl, a to bez ohledu na existenci a platnost smlouvy. Výklad žalobkyně, který staví nárok na výkupní cenu výlučně na smluvním základě, je podle žalované v rozporu s veřejnoprávní povahou systému podpory obnovitelných zdrojů a s judikaturou i správní praxí v této oblasti.

22. Žalovaná dále ve svém vyjádření podrobně rozvedla, že samotné uzavření Smlouvy o dodávce elektřiny mezi stranami nemůže žalobkyni založit právo na úhradu výkupní ceny, neboť toto právo je podmíněno splněním zákonných podmínek stanovených právními předpisy, zejména zákonem č. 165/2012 Sb. (ZoPOZE). Výkupní cena představuje formu veřejné podpory, a její výplata je tedy vázána na existenci oprávnění, které musí být získáno zákonným způsobem. Žalovaná poukázala na to, že i samotná Smlouva o dodávce v čl. II odst. 1 a čl. VI odst. 2 písm. a) výslovně stanoví, že výkupní cena bude hrazena pouze tehdy, pokud výrobce splní podmínky stanovené právními předpisy. Žalovaná je přesvědčena, že žalobkyně tyto podmínky nesplnila, a to zejména proto, že licence na výrobu elektřiny, na jejímž základě žalobkyně čerpala podporu, byla podle pravomocných trestních rozsudků získána na základě vědomě nepravdivých údajů a dokumentů. Trestní soudy konstatovaly, že jednatel žalobkyně uvedl Energetický regulační úřad v omyl, když předložil nepravdivé podklady a zamlčel skutečný stav výrobny, která nebyla v době žádosti o licenci dokončena. Pokud by byly tyto skutečnosti uvedeny pravdivě, k udělení licence by podle soudů nedošlo. Z toho žalovaná dovozuje, že žalobkyně nebyla v dobré víře, a že jí právo na výkupní cenu nevzniklo.

23. Žalovaná dále argumentuje, že uvedení výrobny do provozu, které je klíčovým předpokladem pro vznik nároku na podporu, nebylo v případě žalobkyně splněno řádně. Podle cenového rozhodnutí [Anonymizováno] a výkladového stanoviska [Anonymizováno] je za uvedení do provozu považován okamžik, kdy je výrobna paralelně připojena k distribuční soustavě a má účinnou licenci. Pokud však byla licence získána na základě nepravdivých údajů, nelze podle žalované považovat výrobnu za řádně uvedenou do provozu. Žalovaná rovněž poukázala na to, že společnost [Jméno advokáta C]., která je administrátorem systému výplaty podpory, žalovanou informovala, že žalobkyně nesplňuje podmínky pro čerpání podpory v tarifu 2010, a že jí proto nebude hradit rozdíl mezi výkupní cenou a tržní cenou elektřiny. Tato skutečnost podle žalované dále potvrzuje, že žalobkyně nemá na výkupní cenu nárok.

24. Žalovaná také uvedla, že na základě pravomocných trestních rozsudků bylo ze strany [Anonymizováno] rozhodnuto o obnově licenčního řízení, v němž byla žalobkyni původně udělena licence na výrobu elektřiny. Rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 13. května 2021 bylo řízení obnoveno a následně potvrzeno rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 8. února 2022. V těchto rozhodnutích [Anonymizováno] výslovně uvedl, že licence byla udělena na základě trestného činu, což podle žalované jednoznačně vylučuje možnost, aby žalobkyně mohla čerpat podporu z veřejných prostředků. Žalovaná uzavírá, že žalobkyně nejenže nesplnila zákonné podmínky pro vznik nároku na výkupní cenu, ale navíc se nemůže dovolávat dobré víry ani presumpce správnosti správního aktu, neboť se na protiprávním stavu sama podílela. V této souvislosti žalovaná odkazuje i na § 6 odst. 2 a § 8 občanského zákoníku, podle nichž nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního jednání ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

25. Žalovaná dále uvedla, že správní orgány byly vázány výrokem trestního soudu o vině a trestu, a proto nemohly přehlédnout skutkové a právní závěry obsažené v trestních rozsudcích. [Anonymizováno] výslovně uvedla, že pokud byly v trestním řízení bez důvodných pochybností prokázány nepravdivé údaje v předávacím protokolu, revizní zprávě a kolaudačním souhlasu, a pokud bylo prokázáno úmyslné uvedení [Anonymizováno] v omyl, pak správní orgán nemůže tyto důkazy znovu hodnotit jako důvěryhodné. Podle žalované by opětovné provádění důkazů, které byly trestními soudy označeny za nepravdivé a vzniklé v důsledku trestné činnosti, bylo projevem svévole a nikoli volného hodnocení důkazů. [Anonymizováno] se navíc vyjádřila i k jednotlivým dokumentům, které žalobkyně považuje za klíčové – konstatovala, že předávací protokol je podstatným podkladem pro udělení licence, že smlouva o dílo sama o sobě k prokázání vlastnictví nestačí, že jednatel žalobkyně věděl o nedokončenosti výrobny ke dni vydání kolaudačního souhlasu, a že revizní zpráva musí být vypracována až po dokončení celé nízkonapěťové části elektrárny.

26. Žalovaná rovněž uvedla, že nemá povinnost hradit výkupní cenu ani na základě prevenční povinnosti ve smyslu § 2900 a násl. občanského zákoníku, ani na základě povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře podle § 159 odst. 1 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že výkupní cena je následně kompenzována ze strany společnosti [Jméno advokáta C]., která žalovanou informovala, že jí podporu ve vztahu k žalobkyni nebude hradit, hrozí podle žalované vznik újmy na veřejných prostředcích, včetně státního rozpočtu. Z tohoto důvodu žalovaná po obdržení informace o trestních rozsudcích vůči statutárnímu zástupci žalobkyně okamžitě zastavila výplatu podpory.

27. Dále žalovaná namítá, že výkupní cena, která by byla žalobkyni uhrazena v rozporu se zákonem, by představovala zakázanou veřejnou podporu ve smyslu čl. 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Taková podpora by mohla narušit jednotný trh a hospodářskou soutěž, a její výplata by byla v rozporu s principem „standstill“, podle něhož nesmí být podpora vyplácena do doby, než bude potvrzena její zákonnost. Žalovaná proto postupuje tak, aby zabránila porušení práva EU a zneužití veřejných prostředků.

28. Závěrem žalovaná uvedla, že si je vědoma skutečnosti, že v rozhodném období došlo k dodávce elektřiny z výrobny žalobkyně do distribuční sítě. V reakci na tuto skutečnost nabídla žalobkyni uzavření nové smlouvy o dodávce elektřiny v prozatímním režimu, avšak žalobkyně návrh opakovaně odmítla. V důsledku toho žalovaná přistoupila k úhradě za dodanou elektřinu formou obvyklé ceny vycházející z cen denního trhu, a to i bez existence smlouvy. Za rozhodné období byla žalobkyni uhrazena částka ve výši 7.182.192,25 Kč jako cena za silovou elektřinu. Tato částka byla vypočtena na základě hodinových cen na denním trhu organizovaném společností [Jméno advokáta C]., přepočtených kurzem České národní banky, s přihlédnutím k pevné ceně odpovídající srážce za předpokládanou výši odchylky pro solární elektrárny.

29. V průběhu řízení žalovaná dále doplnila, že na základě své žádosti ze dne 4. října 2024 obdržela od [Anonymizováno] rozhodnutí vydaná v obnoveném licenčním řízení, konkrétně rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 28. listopadu 2023 a rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 16. července 2024, která nabyla právní moci dne 18. července 2024. Z těchto rozhodnutí podle žalované jednoznačně vyplývá, že žalobkyni byla nově udělena licence na výrobu elektřiny, avšak s účinností až ode dne nabytí právní moci nového rozhodnutí, přičemž původní rozhodnutí o udělení licence ze dne 13. prosince 2010 bylo zrušeno se zpětnými účinky (ex tunc). [Anonymizováno] v obnoveném řízení dospěl k závěru, že žalobkyni nesvědčí dobrá víra ani důvěra v zákonnost a neměnnost původního rozhodnutí, neboť licence byla získána na základě trestného činu podvodu, a to prostřednictvím předložení nepravdivých dokumentů, přičemž elektrárna nebyla v době žádosti o licenci dokončena v deklarovaném rozsahu. Výrokem II. rozhodnutí [Anonymizováno] bylo výslovně stanoveno, že původní rozhodnutí o udělení licence se zrušuje ke dni 13. prosince 2010, tedy ke dni jeho právní moci. Tímto bylo podle žalované postaveno najisto, že výrobna žalobkyně nebyla v roce 2010 řádně uvedena do provozu a nedisponovala platnou licencí, což vylučuje vznik práva na podporu ve formě výkupní ceny. Z těchto důvodů žalovaná setrvává na svém stanovisku, že žalobkyni nevznikl nárok na úhradu požadovaného plnění.

30. Žalovaná ještě měla námitku k výpočtu výše nároku žalobkyně na úhradu výkupní ceny za dodanou elektřinu ve výši 37.121.953,57 Kč. Žalovaná k tomu uvedla, že u faktury č. [hodnota] za období duben 2022 došlo k chybnému výpočtu tzv. solární daně, kdy namísto správné částky 629.113 Kč byla uvedena částka 627.870 Kč, což představuje rozdíl 1.243 Kč. Tento rozdíl by měl dle žalované vést ke snížení celkové neuhrazené částky o uvedenou částku. Vzhledem k celkovému zamítnutí žaloby se však soud touto námitkou nemusel zabývat.

31. Dále žalovaná namítla, že faktury č. [hodnota] a č. [hodnota], vztahující se k měsícům květen a červenec 2022, obdržela až spolu s návrhem na zahájení správního řízení, což má dle jejího názoru vliv na počátek běhu úroků z prodlení. Konečně žalovaná uvedla, že před zahájením sporného správního řízení nebyla ze strany žalobkyně k úhradě částky vyzvána. Vzhledem k celkovému zamítnutí žaloby se soud ani těmito námitkami nemusel zabývat.

32. K žalobě se vyjádřil rovněž [Anonymizováno] jenž vydal napadená rozhodnutí. [Anonymizováno], že předmětem sporu je posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně na podporu ve formě výkupních cen za elektřinu vyrobenou ve fotovoltaické elektrárně [Anonymizováno] [adresa] v období od 1. dubna 2021 do 31. prosince 2021, přičemž žalobkyně tvrdí, že se jedná o podporu náležející výrobnám uvedeným do provozu v roce 2010. Podle ERÚ bylo nezbytné posoudit, zda byla [adresa] skutečně uvedena do provozu v roce 2010 ve smyslu cenového rozhodnutí [Anonymizováno] které v bodě 1.9 definuje uvedení do provozu jako den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory.

33. Otázku existence a platnosti licence posoudil [Anonymizováno] jako otázku předběžnou, přičemž vycházel zejména ze skutkových a právních závěrů pravomocných trestních rozsudků. V těchto řízeních bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že žalobkyně předložila v licenčním řízení nepravdivé dokumenty a uvedla správní orgán v omyl. Trestní soudy konstatovaly, že tehdejší jednatel žalobkyně [jméno FO] spáchal zvlášť závažný zločin podvodu tím, že v říjnu 2010 podal žádost o udělení licence, k níž připojil podklady s nepravdivými údaji o bezpečnosti a provozuschopnosti elektrárny. Za pomoc k tomuto jednání byl odsouzen i revizní technik [jméno FO] a vedoucí stavebního úřadu [tituly před jménem] [jméno FO], který vydal kolaudační souhlas navzdory tomu, že stavba nebyla dokončena. Na základě těchto podkladů byla dne 13. prosince 2010 vydána licence č. [hodnota], která však byla podle [Anonymizováno] materiálně nezákonná, neboť nebyly splněny podmínky pro její udělení. 34. [Anonymizováno] proto návrh žalobkyně na přiznání podpory zamítl, a jeho rozhodnutí bylo následně potvrzeno rozhodnutím [Anonymizováno] dále upozornil, že o obdobném nároku žalobkyně již bylo pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno], v němž byl zamítnut nárok na úhradu částky 7.021.559,28 Kč za období od 1. ledna do 31. března 2021. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 10. ledna 2023. V nyní projednávané věci žalobkyně podle [Anonymizováno] neuvedla žádná nová skutková tvrzení ani nepředložila nové důkazy, které by mohly vést k odlišnému závěru. Z těchto důvodů [Anonymizováno] setrval na svém stanovisku, že žalobkyni nevznikl nárok na podporu ve formě výkupní ceny, a tudíž ani nárok na úhradu požadované částky. 35. [Anonymizováno] dále k žalobě uvedl, že v rámci komplexního posouzení věci zkoumal, zda žalobkyní namítané vady mohly být následně odstraněny, avšak dospěl k závěru, že do konce roku 2010 žalobkyně nepředložila žádné nové listiny, které by mohly zhojit nepravdivost dříve předložených dokumentů. Ve vztahu k roku 2010 proto [Anonymizováno] přijal závěr o nedokončenosti výrobny [Anonymizováno] [adresa], a tudíž nemohlo dojít ke vzniku práva na podporu ve formě výkupních cen pro zdroje uvedené do provozu v tomto roce. 36. [Anonymizováno] zdůraznil, že v licenčním řízení k výkonu činnosti takového významu, jako je výroba elektrické energie, je nezbytné, aby byly předkládány podklady, které skutečně osvědčují tvrzené skutečnosti. Pokud tomu tak není, nelze podle [Anonymizováno] hovořit o legitimním očekávání žadatele ve vztahu k nabytí veřejné podpory. V případě žalobkyně, která správnímu orgánu poskytla nepravdivé údaje o stavu výrobny, proto nelze její očekávání chránit. ERÚ uzavřel, že žalobkyni jako výrobci elektřiny ve výrobně [Anonymizováno] [adresa] nenáleží právo na úhradu podpory za elektřinu vyrobenou a dodanou v období od 1. dubna 2021 do 31. prosince 2021, a že žalovaná nemá povinnost takové plnění poskytnout. 37. [Anonymizováno] dále poukázal na pravomocné rozhodnutí vydané v obnoveném licenčním řízení pod č.j. [Anonymizováno] ze dne 28. listopadu 2023, kterým byla žalobkyni opětovně udělena licence na výrobu elektřiny pro [Anonymizováno] [adresa], avšak s účinností až ode dne právní moci tohoto rozhodnutí. Současně bylo ve výroku II. tohoto rozhodnutí stanoveno, že účinky nového rozhodnutí nastávají zpětně ke dni právní moci původního rozhodnutí, tj. k 13. prosinci 2010. [Anonymizováno] tímto výrokem určil zrušující účinky nového rozhodnutí ve vztahu k původnímu rozhodnutí, což má zásadní dopad na otázku existence nároku na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.

38. V obnoveném řízení [Anonymizováno] dospěl k závěru, že původní rozhodnutí o udělení licence bylo vydáno na základě podvodného jednání žalobkyně, která předložila nepravdivé podklady, přičemž elektrárna nebyla dokončena v deklarovaném rozsahu. [Anonymizováno] konstatoval, že byl v licenčním řízení uveden v omyl, a že žalobkyni nesvědčí dobrá víra ve správnost a zákonnost původního rozhodnutí. Z tohoto důvodu přistoupil k určení účinků ex tunc, tedy zpětně ke dni 13. prosince 2010, což koresponduje se závěry trestních soudů i se závěry [Anonymizováno] ve sporných řízeních o nesplnění podmínek pro vznik jakéhokoliv práva žalobkyně na podporu.

39. Na základě výše uvedeného Energetický regulační úřad navrhl, aby Okresní soud v [adresa] žalobu žalobkyně proti rozhodnutí [datum] a rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 14. května 2024 zamítl podle § 250i občanského soudního řádu.

40. Vedlejší účastník řízení, společnost [Jméno advokáta C]., ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že se v plném rozsahu ztotožňuje se skutkovými i právními závěry obsaženými v napadených rozhodnutích [Anonymizováno]. Podle [Anonymizováno] jsou tato rozhodnutí věcně správná, přezkoumatelně odůvodněná a odpovídají jak skutkovému stavu, tak i platné právní úpravě. [Anonymizováno] připomněl, že v předchozím správním řízení bylo klíčové posoudit, zda byla výrobna [Anonymizováno] [adresa] uvedena do provozu v roce 2010 ve smyslu cenového rozhodnutí [Anonymizováno], které v bodě 1.9 stanoví, že uvedením do provozu se rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy, tedy za současného splnění podmínek účinné licence a paralelního připojení k distribuční soustavě.

41. Vedlejší účastník dále poukázal na to, že výklad tohoto ustanovení byl ze strany [Anonymizováno] výslovně potvrzen ve výkladovém stanovisku ze dne 27. října 2010 a následně opětovně ve výkladovém stanovisku č. 1/2018. Tento výklad byl rovněž aprobován judikaturou Nejvyššího správního soudu, konkrétně v rozsudcích č.j. [spisová značka] a č.j. [spisová značka]. [Anonymizováno] se dále ztotožnil s vyjádřením žalované a odkázal na její argumentaci, podle níž žalobkyně nesplnila zákonné podmínky pro vznik práva na podporu ve formě výkupní ceny v tarifu roku 2010, neboť k vydání licence došlo v důsledku spáchání trestného činu, a to v přímé souvislosti s uvedením výrobny do provozu.

42. Podle vedlejšího účastníka nelze výrobnu žalobkyně považovat za řádně uvedenou do provozu v roce 2010, neboť licence byla vydána na základě nepravdivých podkladů, které měly předstírat dokončenost výrobny, a žalobkyně tak jednala v rozporu s právními předpisy. Z důkazů provedených v trestním řízení jednoznačně vyplývá, že výrobna byla ke konci roku 2010 ve značném stupni stavební nedokončenosti a že žalobkyně, resp. osoby jednající jejím jménem, uvedly správní orgán v omyl. Z těchto důvodů vedlejší účastník dovozuje nejen nezákonnost původně vydané licence, ale i absenci dobré víry na straně žalobkyně ve vztahu k zákonnosti licence a k oprávněnosti čerpání veřejné podpory.

43. Vedlejší účastník dále podrobně rozvedl okolnosti obnovy licenčního řízení vedeného před [Anonymizováno] ve věci udělení licence žalobkyni. Uvedl, že původní rozhodnutí o udělení licence č.j. [Anonymizováno] ze dne 13. prosince 2010, kterým byla žalobkyni udělena licence na výrobu elektřiny ve výrobně [Anonymizováno] [adresa], bylo vydáno na základě listin předložených žalobkyní, přičemž následně vznikly důvodné pochybnosti, zda k jeho vydání nedošlo v důsledku trestného činu. Tyto pochybnosti vyvstaly zejména na základě pravomocných trestních rozsudků Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci, které konstatovaly, že jednatel žalobkyně, revizní technik a vedoucí stavebního úřadu se dopustili trestné činnosti v souvislosti s podklady předloženými v licenčním řízení. Na základě těchto skutečností [Anonymizováno] rozhodnutím č.j. [Anonymizováno] ze dne 13. května 2021 nařídil obnovu řízení o žádosti o udělení licence, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. února 2022. V důsledku nařízení obnovy řízení došlo k pozastavení účinků původního rozhodnutí o udělení licence a žalobkyně musela ukončit výkon licencované činnosti. V rámci obnoveného řízení pak [Anonymizováno] rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 28. listopadu 2023 konstatoval, že žalobkyni nesvědčí dobrá víra ve správnost původního rozhodnutí, a že licence byla získána na základě trestného činu. Z tohoto důvodu bylo původní rozhodnutí o udělení licence zrušeno s účinky ex tunc, tedy zpětně ke dni 13. prosince 2010. Současně byla žalobkyni v obnoveném řízení udělena nová licence na výrobu elektřiny, a to s účinností ode dne nabytí právní moci nového rozhodnutí, tj. od 18. července 2024. Rozhodnutí o udělení nové licence tak nabylo konstitutivních účinků až tímto dnem, a žalobkyně tak pravomocně disponuje licencí až od 18. července 2024. Vedlejší účastník zdůraznil, že vzhledem k tomu, že původní rozhodnutí bylo zrušeno zpětně a nové rozhodnutí nabylo účinnosti až v roce 2024, nelze výrobnu [Anonymizováno] [adresa] považovat za řádně uvedenou do provozu v roce 2010. Z toho důvodu žalobkyni nevznikl nárok na podporu ve formě výkupní ceny za období od 1. dubna 2021 do 31. prosince 2021.

44. Vedlejší účastník řízení, společnost [Jméno advokáta C]., také poukázala na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 30. května 2018 (ve věci [právnická osoba]), který se zabýval otázkou dobré víry žadatele o veřejnou podporu v případě, kdy bylo správní rozhodnutí vydáno na základě nepravdivých podkladů. Ústavní soud v tomto nálezu výslovně uvedl, že pokud oprávněný ze správního rozhodnutí úmyslně uvedl orgány veřejné moci v omyl, například předložením nepravdivých dokumentů nebo jiným jednáním majícím znaky trestného činu, nemůže mu svědčit dobrá víra ve správnost takového rozhodnutí, ani důvěra v jeho zákonnost a neměnnost. V takovém případě nelze hovořit o legitimním očekávání ve vztahu k nabytí veřejné podpory ani o ochraně investic učiněných na základě takového rozhodnutí. 45. [Anonymizováno] dále rozvedla, že podle Ústavního soudu představuje podpora poskytnutá na základě nezákonně získané licence obohacení na úkor poskytovatele veřejné podpory bez spravedlivého důvodu, které může být buď nevyplaceno, nebo zpětně nárokováno. Tento závěr podle [Anonymizováno] dopadá i na přítomný případ, neboť žalobce získal původní licenci na výrobu elektřiny pro [Anonymizováno] [adresa] v důsledku trestného činu, jak bylo prokázáno v trestním řízení. Z toho důvodu nelze výrobnu považovat za řádně uvedenou do provozu v roce 2010, a žalobci nemůže svědčit právo na podporu ve formě výkupní ceny ani v rozhodném období, ani v letech následujících. 46. [Anonymizováno] se dále ztotožnila s právními závěry obsaženými v napadených rozhodnutích [Anonymizováno] a [Anonymizováno] které považuje za věcně správná a přezkoumatelně odůvodněná. Podle [Anonymizováno] byl [Anonymizováno] vázán skutkovými a právními závěry trestních soudů, které jednoznačně prokázaly, že formální naplnění podmínek uvedení výrobny do provozu bylo dosaženo trestným činem. [Anonymizováno] rovněž připomněla ustanovení § 135 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož je soud vázán rozhodnutím příslušného orgánu o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Vzhledem k tomu, že žalobce nesplnil zákonné podmínky pro vznik a trvání práva na podporu elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů, nemá podle [Anonymizováno] nárok na úhradu výkupní ceny v tarifu pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010 ani v dalších letech.

47. Z provedeného dokazování, zejména obsahu správního spisu, shodných vyjádření účastníků řízení, vedlejšího účastníka a správního orgánu, soud zjistil následující nesporný skutkový stav:

48. Žalobkyně, obchodní společnost [Jméno žalobkyně]., je provozovatelkou fotovoltaické elektrárny [Anonymizováno] [adresa] o instalovaném výkonu 3,640 MW, pro kterou jí byla dne 13. prosince 2010 rozhodnutím [Anonymizováno] udělena licence na výrobu elektřiny č. [hodnota]. Na základě této licence žalobkyně uzavřela se žalovanou, společností [Jméno účastníka A]., smlouvu o dodávce elektřiny s podporou formou výkupních cen. V období od 1. dubna 2021 do 31. prosince 2021 žalobkyně dodávala elektřinu do distribuční soustavy a vystavila žalované faktury v celkové výši 37 121 953,57 Kč, které žalovaná odmítla uhradit s odkazem na neexistenci nároku na podporu. V rámci správního řízení vedeného před [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno]-[č. účtu]-[Anonymizováno] byl návrh žalobkyně na uložení povinnosti žalované k úhradě výkupní ceny zamítnut, a to rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 25. září 2023, potvrzeným rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 14. května 2024. Správní orgán dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila podmínky pro vznik nároku na podporu, neboť licence, na jejímž základě byl nárok uplatňován, byla udělena na základě nepravdivých podkladů, což bylo prokázáno v trestním řízení vedeném proti statutárnímu zástupci žalobkyně a dalším osobám. Trestní soudy pravomocně konstatovaly, že k udělení licence došlo v důsledku spáchání trestného činu podvodu, přičemž žalobkyně nebyla v dobré víře a výrobna nebyla ke dni 13. prosince 2010 dokončena. Na základě těchto skutečností bylo rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 13. května 2021 nařízeno obnovení licenčního řízení, které vyústilo v rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 28. listopadu 2023, jímž byla žalobkyni udělena nová licence s účinností od 18. července 2024, a současně bylo původní rozhodnutí o udělení licence zrušeno s účinky ex tunc ke dni 13. prosince 2010. Tento závěr byl potvrzen rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 16. července 2024. Soud dále zjistil, že žalovaná žalobkyni za dodanou elektřinu v rozhodném období uhradila částku 7 182 192,25 Kč jako cenu za silovou elektřinu, vypočtenou podle cen denního trhu, avšak odmítla uhradit výkupní cenu s odkazem na neexistenci zákonného nároku. Společnost [Jméno advokáta C]., která je státem vlastněnou společností zodpovědnou za administraci systému pro vyplácení podpor podporovaným zdrojům energie se s tímto postupem ztotožnila a uvedla žalované, že žalobkyně nesplnila podmínky pro vznik práva na podporu, a že výplata výkupní ceny by představovala neoprávněné čerpání veřejné podpory, takže jí nebude hradit rozdíl mezi obvyklou cenou a podporovanou výkupní cenou. Na základě výše uvedeného soud uzavřel, že skutkový stav byl dostatečně zjištěn a že pro posouzení věci je rozhodující, zda žalobkyni svědčil nárok na podporu ve formě výkupní ceny za elektřinu dodanou v období od 1. dubna 2021 do 31. prosince 2021, a zda žalovaná byla povinna tuto podporu uhradit.

49. Další dokazování nad rámec výše uvedeného bylo nadbytečné, proto další důkazy nebyly v řízení provedeny, když šlo zejména o právní posouzení zjištěných skutečností, jak je uvedeno v další části tohoto rozhodnutí.

50. Soud v projednávané věci postupoval podle části páté občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb.), která upravuje soudní přezkum rozhodnutí správních orgánů. Konkrétně se řízení řídilo ustanovením § 244 a násl., přičemž rozhodujícími ustanoveními pro posouzení věci byly: - § 246 odst. 1 věta první o. s. ř., podle něhož je k podání žaloby oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých právech, přičemž rozhodnutím byly jeho práva nebo povinnosti založeny, změněny, zrušeny, určeny nebo zamítnuty. - § 250j odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud rozhodne rozsudkem, zda se napadené rozhodnutí správního orgánu zrušuje nebo žaloba zamítá. V případě, že soud shledá rozhodnutí správního orgánu nezákonným nebo věcně nesprávným, rozhodne o jeho zrušení. - § 250i o. s. ř., který stanoví, že pokud soud žalobu zamítne, ponechává napadené rozhodnutí správního orgánu v platnosti. - § 135 odst. 1 o. s. ř., podle něhož je soud vázán rozhodnutím příslušného orgánu o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, a kdo jej spáchal.

51. Na základě těchto ustanovení soud přezkoumal zákonnost a věcnou správnost napadených rozhodnutí správního orgánu, a posoudil, zda žalobkyni svědčí právo na podporu ve formě výkupní ceny za elektřinu dodanou v rozhodném období.

52. Soud při právním posouzení věci vycházel zejména ze skutečnosti, že v trestním řízení vedeném před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. [spisová značka] a následně potvrzeném Vrchním soudem v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka] bylo pravomocně rozhodnuto, že jednatel žalobkyně se spolu s dalšími dvěma osobami dopustil zvlášť závažného zločinu podvodu tím, že v řízení o udělení licence na výrobu elektřiny předložil [Anonymizováno] nepravdivé podklady, které měly zakrýt skutečný stav nedokončené výrobny [Anonymizováno] [adresa]. Na základě těchto podkladů byla dne 13. prosince 2010 vydána licence č. [hodnota].

53. Podle § 135 odst. 1 občanského soudního řádu je soud vázán rozhodnutím příslušného orgánu o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Vzhledem k tomu, že bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že licence byla získána trestným činem, nemohl soud při přezkumu rozhodnutí správního orgánu tuto skutečnost přezkoumávat ani zpochybňovat. Soud proto vycházel z toho, že původní rozhodnutí o udělení licence bylo vydáno na základě podvodného jednání, a že žalobkyně nebyla v dobré víře ve správnost a zákonnost tohoto rozhodnutí.

54. Rozhodující je v daném případě tedy otázka, zda a v jakém rozsahu je soud vázán pravomocnými trestními rozsudky, které byly vydány v souvislosti s jednáním žalobkyně při získání licence na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Pokud bylo v trestním řízení pravomocně rozhodnuto o tom, že se jednatel žalobkyně včetně dalších osob dopustil trestného činu spočívajícího v předložení nepravdivých dokumentů za účelem získání licence, je soud povinen z této skutečnosti vycházet. V tomto případě byly v trestním řízení vedeném před Krajským soudem v Brně a následně před Vrchním soudem v Olomouci pravomocně konstatovány skutkové okolnosti, které jednoznačně prokazují, že žalobkyně předložila v licenčním řízení dokumenty, které byly nepravdivé, zavádějící nebo neúplné, a že tímto jednáním uvedla [Anonymizováno] v omyl. Tyto rozsudky mají přímý dopad na posouzení zákonnosti vydané licence, která je klíčovým předpokladem pro vznik nároku na podporu ve formě výkupní ceny.

55. Za těchto okolností soud nemůže znovu hodnotit skutkový stav, který byl již pravomocně posouzen v trestním řízení, ani provádět nové dokazování, které by vedlo k odlišnému závěru o vině zejména jednatele žalobkyně. Správní orgán je povinen vycházet nejen z výroku trestního soudu, ale i z jeho skutkových a právních závěrů jako celku, když odchýlení by představovalo svévoli a porušení zásady právní jistoty.

56. V tomto směru lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017 sp. zn. [spisová značka], kde se přímo uvádí: „Dovolání žalobkyně je přípustné, neboť se odvolací soud při řešení otázky mezí závaznosti trestního rozsudku v občanském soudním řízení odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, v níž se konstantně dovozuje, že je-li v době rozhodování civilního soudu v právní moci rozsudek o spáchání trestného činu, je soud vázán výrokem, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, nikoli již odůvodněním daného rozsudku. Z výroku o vině je však nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním obviněného. Rozsah vázanosti trestním rozsudkem je pak dán mírou, v níž jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatněném nároku (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. [spisová značka], či ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. [spisová značka], popřípadě jeho usnesení ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. [spisová značka], ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. [spisová značka], a ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. [spisová značka]).Tyto teze sice odvolací soud v napadeném rozhodnutí citoval, důsledně je však nepromítl do svého postupu, pakliže se pod vlivem výroku o vině dotčeného rozsudku trestního soudu cítil nucen uzavřít, že žalovaná již sporné peněžité plnění, s výjimkou částky odpovídající úhradě DPH, žalobkyni vrátila s účinky působícími splnění její povinnosti k vydání nabytého bezdůvodného obohacení. V příslušném výroku rozsudku Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] se sice hovoří o vrácení zaplaceného obnosu žalovanou, není však již v něm nikterak osvětleno, zda onen faktický přesun aktiv z právního hlediska představoval plnění do majetkové sféry žalobkyně, nebo rozmnožení majetku samotného R. Z., který zmíněné prostředky převzal a následně s nimi disponoval, přičemž obě alternativy jsou s dalšími skutkovými a právními závěry vyslovenými v předmětném enunciátu slučitelné. Obsah řečeného výroku o vině tudíž nevylučuje přiléhavost úvahy soudu prvního stupně, dle níž předání peněžní sumy R. Z. nepřivodilo zánik závazku žalované z bezdůvodného obohacení, neboť se faktický příjemce uvedených prostředků dopustil excesu ze svého postavení zástupce žalobkyně ve smyslu § 15 obch. zák., o němž žalovaná věděla (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. [spisová značka]), a plnila tedy osobě odlišné od svého věřitele. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v dané fázi řízení nijak nehodnotí přiléhavost této konstrukce v souvislostech posuzované kauzy, pokládá nicméně za nezbytné, aby se prověření její správnosti náležitě věnoval odvolací soud, poněvadž řešení naznačeného občanskoprávního problému, jenž se ukazuje být nosným z hlediska výsledku projednávaného sporu, není oproti mínění vyslovenému v napadeném usnesení rozsudkem trestního soudu determinováno. Argumentuje-li dále dovolatelka, že by civilní soudy ve vztahu k ní neměly být při svém postupu rozsudkem Krajského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] vůbec vázány ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř., nelze jí dát za pravdu. Z judikatury Ústavního soudu sice vyplývá, že vázanost trestním rozsudkem v občanském soudním řízení se může prosadit jenom vůči osobám, jimž byla v trestním řízení dána příležitost skutkově a právně argumentovat, jakož i činit důkazní návrhy, zatímco vůči třetím subjektům, jež podobnou pozici neměly, se neuplatní, a není tak vyloučeno provádět dokazování k okolnostem zjišťovaným trestním soudem, které jsou zároveň významné i pro soukromoprávní posouzení věci (viz zejména nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. [Anonymizováno], bod 25, a ze dne 23. 10. 2012, [Anonymizováno]. Ačkoli je nicméně postavení poškozeného coby strany trestního řízení v určitých směrech limitováno (například pokud jde o žalobkyní zmiňované odvolací právo, srovnej kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. [spisová značka], či jeho usnesení ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. [spisová značka]), je bezesporu nadán oprávněním před trestním soudem skutkově a právně argumentovat i navrhovat provedení důkazů (srovnej mimo jiné usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. [Anonymizováno], eventuálně nález Ústavního soudu ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. [Anonymizováno]), pročež se vůči němu účinky § 135 odst. 1 o.s.ř. v souladu s ustálenou judikaturou prosadit mohou (takto viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. [spisová značka])“. Z uvedeného vyplývá, že je soud vázán celou právní i skutkovou částí trestního výroku o vině.

57. V daném případě se ve skutkové a právní části pravomocného trestního rozhodnutí uvádí následující, když soud pro úplnost a přesnost uvádí celý obsah: „Obžalovaní 1. [jméno FO], nar. 30.08.1961 v [adresa], jednatel společnosti [právnická osoba]., trvale bytem [adresa], 2. [jméno FO], nar. 01.11.1951 v Brně, starobní důchodce, trvale bytem [adresa], 3. [tituly před jménem] [jméno FO], nar. 12.01.1956 v Brně, referent [právnická osoba] [adresa], trvale bytem [adresa], jsou vinni, že I. obžalovaný [jméno FO] jako revizní technik s osvědčením evidenčního čísla [Anonymizováno] vyhotovil nejpozději dne 30.10.2010 Zprávu o výchozí revizi elektrického zařízení evidenčního čísla s místem revize: fotovoltaická výrobna [adresa] a předmětem revize: nízkonapěťová elektrická instalace fotovoltaické elektrárny, kterou datoval dnem 2.11.2010 a úmyslně nepravdivě v ní uvedl nejen to, že ji vypracoval na základě revize provedené ve dnech 26. 10. - 2. 11.2010, ale zejména to, že ve výrobně je umístěno na pevných konstrukcích v řadách 15 824 kusů fotovoltaických panelů o celkovém výkonu 3,64 MWp, jejichž kabeláž a zapojení revidoval, jakož i popis zapojení jednotlivých panelů a učinil závěr o tom, že "Elektrické zařízení je z hlediska bezpečnosti schopné provozu", ačkoliv věděl, že v době provádění revize není fotovoltaická elektrárna [adresa] plně dokončena a schopna provozu, neboť se zde nacházelo maximálně 7 225 kusů fotovoltaických panelů, čímž zamlčel skutečnost, že jím revidované fotovoltaické zařízení v době revize nebylo dokončeno a jeho bezpečnost jako celku tak nemohla být fakticky ověřena, neboť dalších 8 599 kusů fotovoltaických panelů bylo instalováno a zapojeno až v období po ukončení revizní prohlídky, a v důsledku toho nesplňovala fotovoltaická elektrárna [adresa] v době provedení revize podmínky pro provedení výchozí revize elektrického zařízení definované v ČSN 331500 a ČSN 33 2000-6, a takto jednal, přestože věděl, že tato jím vypracovaná Zpráva o výchozí revizi elektrického zařízení s nepravdivými údaji bude použita jako podklad k tzv. prvému paralelnímu připojení výrobny k distribuční síti společnosti [právnická osoba]. a především bude použita [Anonymizováno] v [adresa], jako jeden z podkladů pro udělení licence na výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů pro firmu [Jméno žalobkyně]. ještě v roce 2010; [Anonymizováno] pak mj. na základě této Zprávy o výchozí revizi, obsahující nepravdivé údaje vydal dne 13.12.2010 Rozhodnutí [Anonymizováno], kterým udělil licenci č. [hodnota] společnosti [Jméno žalobkyně]. k výrobně elektřiny ve výrobně [Anonymizováno] [adresa], které nabylo právní moci dne 13. 12. 2010, čímž obžalovaný [jméno FO] umožnil obžalovanému [jméno FO], jako jedinému jednateli společnosti [Jméno žalobkyně]., předstírat v řízení před [Anonymizováno] v [adresa] stav plné dokončenosti fotovoltaické elektrárny [adresa] a neoprávněně tak získat licenci pro její provoz; na základě této neoprávněně vydané licence byla fotovoltaická elektrárna [adresa] nesprávně považována za fotovoltaický zdroj uvedený do provozu v období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010, čímž společnosti [právnická osoba]. vznikl neoprávněný nárok na garantovanou výkupní cenu elektřiny z fotovoltaických zdrojů, uvedených do provozu v roce 2010, ve výši 12 150 Kč za vyrobenou 1 MWh po dobu 20 let, oproti výkupní ceně pro výrobu z elektřiny z fotovoltaických zdrojů, uvedených do provozu v roce 2011, která činila 5 500 Kč za 1 MWh po dobu 20 let; a také došlo k uzavření smluv s odběrateli elektrické energie a k neoprávněné fakturaci částek za dodávky elektrické energie distribuční společnosti resp. jejím právním nástupcům a také k neoprávněnému obohacení společnosti [právnická osoba]., která za období od 1. 1. 2011 do 30. 6. 2016 vyrobila a dodala svým odběratelům celkem [hodnota] KWh elektrické energie, za kterou fakturovala částku v celkové výši 246 778 873,59 Kč, přičemž při uvedení FVE do provozu a získání licence až po dni 1. 1. 2011 by mohla nárokovat cenu pouze ve výši 116 521 947,82 Kč, čímž společnost [právnická osoba]. neoprávněně získala částku 151 761 773,89 Kč, přičemž v budoucnu po dobu předpokládané životnosti fotovoltaické elektrárny a garantované výkupní ceny za dodávky elektřiny z fotovoltaických zdrojů mohl celkový rozdíl ve vyplacené podpoře dosáhnout výše cca 436,3 milionů Kč, a to v období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012 na úkor společnosti [právnická osoba]., která však cenu refinancovala od spotřebitelů elektrické energie a z dotací České republiky a dále v období od 1. 1. 2013 nejméně do 30. 6. 2016 na úkor společnosti [právnická osoba]., která cenu průběžně refinancovala od společnosti [právnická osoba]., jejímž 100% vlastníkem je Česká republika, která je tak primárním poškozeným. II. obžalovaný [tituly před jménem] [jméno FO] jako vedoucí Stavebního úřadu [právnická osoba] v [Anonymizováno] provedl dne 4. 11. 2010 v souladu s ustanovením § 122 odst. 2 zák. č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů kontrolu fotovoltaické elektrárny společnosti [právnická osoba]. v [Anonymizováno] o této kontrole vyhotovil protokol, v němž uvedl, že probíhá osazování fotovoltaických panelů, avšak následně v rozporu s tímto svým vlastním zjištěním vydal dne 5. 11. 2010 podle § 122 odst. 3 zák. č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů Kolaudační souhlas s užíváním stavby [Anonymizováno], kterým povolil užívání stavby „Fotovoltaická elektrárna [adresa]“ s tím, že závěrečná kontrolní prohlídka byla provedena 4. 11. 2010 s výsledkem, že fotovoltaická elektrárna je schopna bezpečného a trvalého užívání, když v odůvodnění tohoto rozhodnutí nepravdivě uvedl, že „závěrečnou kontrolní prohlídkou bylo prověřeno, že stavba byla provedena v souladu s uzavřenými veřejnoprávními smlouvami a projektovou dokumentací, ověřenou při povolování její realizace“, a učinil tak závěr, že stavba nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost nebo životní prostředí ačkoliv takový závěr nemohl učinit, neboť v době provedení závěrečné kontrolní prohlídky, tj. dne 4. 11. 2010, ani v době vydání Kolaudačního souhlasu, tj. 5. 11. 2010, stavba nebyla zcela dokončena, protože z celkového počtu 15824 kusů fotovoltaických panelů zde bylo pouze 7993 kusů fotovoltaických panelů a chybějících 7831 kusů fotovoltaických panelů (tj. cca 49,5 % z jejich celkového počtu), bylo namontováno a zapojeno až po vydání kolaudačního souhlasu, a proto zákonem požadované skutečnosti nemohly být posouzeny vzhledem k rozestavěnosti, tj. nedokončenosti této stavby: tímto způsobem obžalovaný [tituly před jménem] [jméno FO] záměrně vykonal svoji pravomoc v rozporu s ustanovením § 122 odst. 3, odst. 5 zák. č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů, podle kterého je možno vydat kolaudační souhlas s užíváním stavby za předpokladu, že stavba je úplná a dokončená, když jinak je nutno ve věci zahájit kolaudační řízení, vedoucí k odstranění závad, které však v rozporu s uvedenými ustanoveními zahájeno nebylo a závady včas odstraněny nebyly, a takto jednal, ačkoliv věděl, že jím vydaný Kolaudační souhlas s užíváním stavby [Anonymizováno] bude použit [Anonymizováno] v [adresa] jako jeden z podkladů pro udělení licence a výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů pro společnost [právnická osoba]. ještě v roce 2010; [Anonymizováno] pak mj. na základě tohoto Kolaudačního souhlasu, obsahujícího nepravdivé údaje, vydal dne 13. 12. 2010 Rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] udělil licenci č. [hodnota] společnosti [Jméno žalobkyně]. k výrobně elektřiny ve výrobně FVE [adresa], které nabylo právní moci dne 13. 12. 2010 a na základě této neoprávněně vydané licence byla fotovoltaická elektrárna [adresa] nesprávně považována za fotovoltaický zdroj uvedený do provozu v období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010, čímž společnosti [právnická osoba]. vznikl neoprávněný nárok na garantovanou výkupní cenu elektřiny z fotovoltaických zdrojů, uvedených do provozu v roce 2010, ve výši 12 150 Kč za vyrobenou 1 MWh po dobu 20 let, oproti výkupní ceně pro výrobu z elektřiny z fotovoltaických zdrojů, uvedených do provozu v roce 2011, která činila 5 500 Kč za 1 MWh po dobu 20 let; došlo také k uzavření smluv s odběrateli elektrické energie a k neoprávněné fakturaci částek za dodávky elektrické energie distribuční společnosti resp. jejím právním nástupcům a také k neoprávněnému obohacení společnosti [právnická osoba]., která za období od 1. 1. 2011 do 30. 6. 2016 vyrobila a dodala svým odběratelům celkem [hodnota] KWh elektrické energie, za kterou fakturovala částku v celkové výši 246 778 873,59 Kč, přičemž při uvedení [Anonymizováno] do provozu a získání licence až po dni 1. 1. 2011 by mohla nárokovat cenu pouze ve výši 116 521 947,82 Kč, čímž společnost [právnická osoba]. neoprávněně získala částku 151 761 773,89 Kč, přičemž v budoucnu po dobu předpokládané životnosti fotovoltaické elektrárny a garantované výkupní ceny za dodávky elektřiny z fotovoltaických zdrojů mohl celkový rozdíl ve vyplacené podpoře dosáhnout výše cca 436,3 milionů Kč, a to v období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012 na úkor společnosti [právnická osoba]., která však cenu refinancovala od spotřebitelů elektrické energie a z dotací České republiky a dále v období od 1. 1. 2013 nejméně do 30. 6. 2016 společnosti [právnická osoba]., která cenu průběžně refinancovala od společnosti [právnická osoba]., jejímž 100% vlastníkem je Česká republika, která je tak primárním poškozeným. III. obžalovaný [jméno FO] v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch pro firmu [právnická osoba]., jako provozovatele fotovoltaické elektrárny [adresa], který spočíval v neoprávněném nárokování garantované výkupní ceny dodávané elektrické energie platné pro zařízení uvedená do provozu v roce 2010 ve výši 12 150 Kč za vyrobenou 1 MWh oproti garantované výkupní ceně ve výši 5 500 Kč za dodávanou elektrickou energii ze zařízení uvedených do provozu v období od 1. 1. 2011 jednal tak, že jako jediný jednatel společnosti [právnická osoba]. podal dne 19. 10. 2010 na [Anonymizováno] úřad se sídlem v [adresa], Žádost o udělení licence pro podnikání v energetických odvětvích pro právnické osoby – společnost [právnická osoba]., k níž byly 15. 11. 2010 předloženy podstatné doklady pro udělení licence, a to Předávací protokol ze dne 30. 10. 2010, Kolaudační souhlas ze dne 5. 11. 2010 a Revizní zpráva ze dne 30. 10. 2010, které měly dokladovat, že fotovoltaická elektrárna [adresa] je zcela dokončená a schopná bezpečného provozu, ačkoliv věděl, že tyto rozhodující dokumenty obsahují nepravdivé údaje, neboť sám dne 30. 10. 2010 podepsal Předávací protokol, jehož předmětem bylo předání fotovoltaické elektrárny [adresa] o výkonu 3,7 MWp s datem dokončení díla 30. 10. 2010 (pozn. zjevně mylně uvedený rok 2000), ačkoliv věděl, že k tomuto datu nebyla fotovoltaická elektrárna [adresa] zcela dokončena, neboť montáže fotovoltaických panelů v množství nejméně 8559 kusů i jiné stavební práce nadále probíhaly, a k datu deklarovanému v Předávacím protokole jako okamžik dokončení díla nebyla fotovoltaická elektrárna jako celek dokončena, přičemž tento Předávací protokol s nepravdivými údaji podepsal s vědomím, že bude použit v rámci licenčního řízení, vedeného u [Anonymizováno] v [adresa], na základě jím podané žádosti o udělení licence pro firmu [právnická osoba]. a výrobnu fotovoltaická elektrárna [adresa], neboť osvědčuje přechod vlastnictví k fotovoltaické elektrárně na společnost [právnická osoba]., dále rovněž věděl, že Revizní zpráva zpracovaná revizním technikem obžalovaným [jméno FO], předkládaná rovněž [Anonymizováno] k tomuto licenčnímu řízení, obsahuje nepravdivé údaje, neboť v době provedení revize a zpracování Revizní zprávy nebylo revidované zařízení, tj. fotovoltaická elektrárna [adresa], dostavěné, protože až po provedení revize a zpracování revizní zprávy bylo na stavbu dodáno, namontováno a zapojeno dalších 8559 kusů fotovoltaických panelů, jejichž zapojení podléhá této revizi, tedy celkem [hodnota] % panelů z celkového počtu 15824 kusů panelů, bylo namontováno a zapojeno až po provedení revize, a obžalovaný [jméno FO] tak věděl, že předkládá [Anonymizováno] tuto Revizní zprávu, která obsahuje nepravdivé údaje o tom, že revidované zařízení je z hlediska bezpečnosti jako celek schopné provozu, což neodpovídá skutečnému stavu; dne 4. 11. 2010 se zúčastnil závěrečné kontrolní prohlídky stavby fotovoltaické elektrárny [adresa] za účasti mj. obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] jako zástupce Stavebního úřadu v [Anonymizováno], a zde viděl, že fotovoltaická elektrárna [adresa] je dokončena pouze zčásti, neboť sem nebylo dodáno, nainstalováno a zapojeno k tomuto dni ještě nejméně 7831 kusů fotovoltaických panelů (tj. cca 49,5 % z celkového počtu panelů), ani odpovídající kabeláž a nebyly hotové ani veškeré konstrukce pro panely, stavba tak byla dokončena méně, než z jedné poloviny, přesto akceptoval Kolaudační souhlas vydaný dne 5. 11. 2010 obžalovaným [tituly před jménem] [jméno FO] jako zástupcem Stavebního úřadu [právnická osoba] v [Anonymizováno], který obsahoval nepravdivé údaje o tom, že stavba je dokončená, schopná bezpečného provozu, a také tento Kolaudační souhlas nechal, jako jeden z podstatných dokumentů, doručit [Anonymizováno] v [adresa], a to za účelem získání licence k provozování fotovoltaické elektrárny [adresa] společností [právnická osoba]., ačkoliv ve skutečnosti pro vydání licence č. [hodnota] [Anonymizováno] v [adresa], a to jeho Rozhodnutím ze dne 13. 12. 2010 č. j. [Anonymizováno] nebyly splněny podmínky a úmyslně tak tajil před Energetickým regulačním úřadem podstatnou skutečnost, tedy to, že v době provedení revize elektrického zařízení, tj. ke dni 30. 10. 2010 ani v době vydání kolaudačního souhlasu dne 5. 11. 2010 nebyla výrobna dokončena a současně věděl, že tyto dokumenty budou použity jednak k protiprávnímu získání licence společností [právnická osoba]. na provoz fotovoltaické elektrárny [adresa] a jednak k jejímu připojení k distribuční síti společnosti [právnická osoba]., následně také k uzavření smluv s odběrateli elektrické energie společnostmi [právnická osoba]. a [právnická osoba]., k neoprávněné fakturaci částek za dodávky elektrické energie distribuční společnosti, případně jejím právním nástupcům, a v konečném důsledku tak k neoprávněnému obohacení společnosti [právnická osoba].; na základě této neoprávněně získané licence a provedení tzn. prvního paralelního připojení do distribuční soustavy dne 13. 12. 2010, jakož i v důsledku následného prezentování nepravdivých informací o dokončenosti výrobny, resp. zamlčení informací o její nedokončenosti v době vydání licence vůči společnosti [právnická osoba]. při uzavření Smlouvy o dodávce elektřiny, vyrobené z obnovitelného zdroje, s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. [hodnota]-S710890 ze dne 21. 12. 2010 byl při následné pravidelné měsíční výkupních cen a zeleného bonusu byl uplatňován společností [právnická osoba]. především nárok na garantovanou výkupní cenu za vyrobenou elektrickou energii ze zdroje uvedeného do provozu v roce 2010 ve výši 12 150 Kč za vyrobenou 1 MWh po dobu 20 let s garantovaným meziročním nárůstem výkupní ceny v intervalu 2 – 4 % ročně, a to vše po dobu ekonomické životnosti této výrobny, v souladu s § 2 vyhl. č. 140/2009 Sb. o způsobu regulace cen v energetických odvětvích a postupech pro regulaci cen oproti výkupní ceně pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2011 ve výši pouze 5 500 Kč za vyrobenou 1 MWh; když takto jen za období od 1. 1. 2011 do 30. 6. 2016 vyrobila a dodala svým odběratelům celkem 21 020 494 KWh elektrické energie, za kterou fakturovala částku v celkové výši 246 778 873,59 Kč, přičemž při uvedení FVE do provozu a získání licence až po dni 1. 1. 2011 by mohla nárokovat cenu pouze ve výši 116 521 947,82 Kč, čímž společnost [právnická osoba]. neoprávněně získala částku 151 761 773,89 Kč, přičemž v budoucnu, po dobu předpokládané životnosti fotovoltaické elektrárny a garantované výkupní ceny za dodávky elektřiny z fotovoltaických zdrojů mohl celkový rozdíl ve vyplacené podpoře dosáhnout výše cca 436,3 milionů Kč, a to v období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012 na úkor společnosti [právnická osoba]., která však cenu refinancovala od spotřebitelů elektrické energie a z dotací České republiky a dále v období od 1. 1. 2013 nejméně do 30. 6. 2016 na úkor společnosti [právnická osoba]., která cenu průběžně refinancovala od společnosti [právnická osoba]., jejímž 100% vlastníkem je Česká republika, která je tak primárním poškozeným tedy I. obžalovaný [jméno FO] jednak opatřením prostředků úmyslně usnadnil jinému, aby jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu a jednak dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo ke spáchání trestného činu spočívajícího v tom, že opatřením prostředků úmyslně usnadní jinému, aby jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu, jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání činu nedošlo. II. obžalovaný [tituly před jménem] [jméno FO] jednak jako úřední osoba v úmyslu způsobit jinému škodu vykonal svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu a způsobil takovým činem škodu velkého rozsahu a jednak dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo ke spáchání trestného činu spočívajícího v tom, že jako úřední osoba v úmyslu způsobit jinému škodu vykonal svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu a způsobí takovým činem škodu velkého rozsahu, jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo. II. obžalovaný [jméno FO] jednak jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, zamlčel podstatné skutečnosti a způsobil tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu a jednak dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo ke spáchání trestného činu spočívajícího v tom, že uvedl někoho v omyl, zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu, tím spáchali obžalovaný [jméno FO] pomoc podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k zvlášť závažnému zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 odst. 5 písm. a) trestního zákoníku zčásti dokonanému a zčásti nekonanému ukončenému ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku obžalovaný [tituly před jménem] [jméno FO] zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku zčásti dokonaného a zčásti nedokonaného ukončeného ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku obžalovaný [jméno FO] zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku zčásti dokonaného a zčásti nedokonaného ukončeného ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku“.

58. Soud je vázán celým tímto výrokem pravomocného trestního rozsudku, přičemž skutková podstata trestného činu podvodu spočívá v tom, že pachatel sebe nebo jiného neoprávněně obohatí tím, že uvede jinou osobu v omyl, využije jejího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, čímž způsobí škodu na cizím majetku. Tyto znaky jsou klíčové i pro posouzení uplatněného nároku, neboť jednatel žalobkyně spolu s dalšími osobami uvedl příslušné úřady v omyl, využil jejich mylného přesvědčení a zatajil jim zásadní informace s cílem získat licenci k výrobě elektřiny dříve, než by na ni měl nárok, a tím dosáhl vyšší finanční odměny za vyrobenou elektřinu, než by mu náležela. Podvodné získání licence tak představuje nejen skutkovou podstatu trestného činu, jak byla popsána v trestním rozsudku, ale zároveň i klíčovou okolnost pro rozhodnutí o nároku v tomto řízení. Licence získaná podvodným způsobem nemůže být považována za splnění podmínky pro vznik práva na podporovanou výkupní cenu elektřiny. Soud proto není oprávněn znovu hodnotit důkazy provedené v trestním řízení týkající se zákonnosti získání licence, neboť by tím porušil zásadu vázanosti soudního rozhodnutí podle § 135 odst. 1 občanského soudního řádu.

59. Závěr, že licence byla získána trestným činem, byl následně potvrzen i v rámci správního řízení o obnově řízení, které bylo zahájeno z moci úřední a vedeno pod sp. zn. [č. účtu]. V jeho rámci bylo rozhodnutím [Anonymizováno] ze dne 28. listopadu 2023 původní rozhodnutí o udělení licence zrušeno s účinky ex tunc, tedy zpětně ke dni 13. prosince 2010. Nová licence byla žalobkyni udělena až s účinností od 18. července 2024. Z toho vyplývá, že v rozhodném období (1. dubna 2021 až 31. prosince 2021) žalobkyně nedisponovala platnou a účinnou licencí, která by mohla založit nárok na podporu ve formě výkupní ceny.

60. Soud se ztotožnil s právním názorem žalované, že podpora ve formě výkupní ceny je veřejnou podporou, která je poskytována pouze za splnění zákonem stanovených podmínek, a že jednou z těchto podmínek je existence platné licence vydané v souladu se zákonem. Vzhledem k tomu, že licence byla získána protiprávně a následně zrušena, žalobkyni nevznikl nárok na podporu, a žalovaná proto nebyla povinna požadovanou částku uhradit.

61. Soud při posuzování věci vycházel rovněž z ustálené judikatury Ústavního soudu, jakož i z navazující rozhodovací praxe [Anonymizováno] a obecných soudů, podle níž nikdo nemůže těžit ze svého protiprávního jednání ani z protiprávního stavu, který sám vyvolal. V této souvislosti je klíčový nález Ústavního soudu sp. zn. I[Anonymizováno] ze dne 30. května 2018 ve věci [právnická osoba], v němž bylo konstatováno, že pokud žadatel o licenci uvede správní orgán v omyl úmyslným předložením nepravdivých podkladů (např. revizních zpráv) a na základě toho dosáhne vydání rozhodnutí o udělení licence, nelze u něj presumovat dobrou víru ve správnost takového rozhodnutí ani důvěru v jeho zákonnost a neměnnost. Za těchto okolností nelze hovořit ani o legitimním očekávání ve vztahu k získání veřejné podpory či ochraně investic, neboť takové očekávání může vzniknout pouze v důsledku jednání v souladu s právem.

62. Z výše uvedených důvodů soud žalobu podle § 250i občanského soudního řádu jako nedůvodnou zamítl a ponechal tak v platnosti napadená rozhodnutí správního orgánu.

63. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náleží náhrada nákladů řízení vůči účastníku, který ve věci úspěch neměl.

64. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 22 178,40 Kč. Tato částka zahrnuje mimosmluvní odměnu advokáta za čtyři úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif, dále jen „AT“), vyjádření k žalobě ze dne 25. 9. 2024 a podání dalších tvrzení a důkazů dne 14. 1. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT a účast na jednání před soudem dne 14. 5. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT. Vzhledem k tomu, že část úkonů byla provedena před účinností novely AT (vyhláška č. 258/2024 Sb., účinná od 1. 1. 2025), byla sazba určena podle právní úpravy účinné v době poskytnutí služby. Pro úkony provedené před 1. 1. 2025 byla tarifní hodnota stanovena podle § 9 odst. 4 písm. d) AT na 50 000 Kč, přičemž sazba za jeden úkon činila 3 100 Kč, tedy celkem 6 200 Kč. Pro úkony provedené po 1. 1. 2025 byla tarifní hodnota dle § 9 odst. 5 AT stanovena na 88 000 Kč, přičemž sazba za jeden úkon činila 4 620 Kč, tedy celkem 9 240 Kč. Dále byla žalované přiznána paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT, a to ve výši 600 Kč za dva úkony před 1. 1. 2025 (2 × 300 Kč) a 900 Kč za dva úkony po tomto datu (2 × 450 Kč). Žalovaná rovněž doložila nárok na náhradu cestovních výdajů dle § 159 zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.) ve výši 229 Kč, odpovídající ceně jízdenky z [adresa], a dále náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 a 3 AT ve výši 1 200 Kč za čtyři hodiny cesty na soudní jednání a zpět dne 14. 5. 2025 (8 × 150 Kč za každou započatou půlhodinu). Celková výše nákladů řízení tak činí 18 369 Kč bez DPH, po připočtení 21 % DPH pak 22 178,40 Kč, kterou soud žalované jako úspěšné účastnici řízení přiznal.

65. Vedlejšímu účastníkovi na straně žalované, který měl také ve věci plný úspěch, přiznal soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení v celkové výši 25.226,40 Kč. Vedlejší účastník uplatnil nárok na náhradu mimosmluvní odměny advokáta za čtyři úkony právní služby, konkrétně převzetí a přípravu zastoupení, dvě písemná vyjádření ve věci samé a účast na jednání, přičemž sazba za jeden úkon činila 4 260 Kč, tedy celkem 17 040 Kč, ke které byla připočtena DPH ve výši 21 % (3 578,40 Kč), což činí dohromady 20 618,40 Kč; dále byla uplatněna paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč za každý úkon, tedy celkem 1 800 Kč, ke které byla připočtena DPH ve výši 378 Kč, což činí celkem 2 178 Kč. Vedlejší účastník rovněž doložil nárok na náhradu cestovních výdajů za použití osobního automobilu Nissan (RZ [SPZ]) při cestě z [adresa] a zpět, přičemž podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. činí základní náhrada za 1 km jízdy 5,80 Kč a náhrada za spotřebované pohonné hmoty (při průměrné spotřebě 6,3 l/100 km a ceně 35,80 Kč/l) činí 2,30 Kč/km, tedy celkem 8,10 Kč/km; při celkové vzdálenosti 300 km tak činí cestovní náhrada 2 430 Kč. Vedlejší účastník dále uplatnil náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, která mu náleží za dobu strávenou cestou na soudní jednání a zpět, přičemž při délce cesty 4 hodiny činí náhrada 1 200 Kč (8 × 150 Kč za každou započatou půlhodinu).

66. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 o.s.ř.

Poučení