8 Co 1405/2025 - 295

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Póla a soudců JUDr. Pavla Toufara a JUDr. Zuzany Völflové v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně A]., IČO [IČO žalobkyně A] sídlem [Adresa žalobkyně A] zastoupené advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: za účasti vedlejší účastnice: [Jméno účastnice A]., IČO [IČO účastnice A] sídlem [Adresa účastnice A] zastoupené advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B], a.s., IČO [IČO advokáta C], sídlem [Adresa advokáta C], zastoupené advokátem [Jméno advokáta D], sídlem [Adresa advokáta D], v řízení podle části páté o.s.ř. o zaplacení částky 37 121 953,57 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 5. 2025, č.j. 30 C 244/2024-253, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku žalované 14 530,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 16 151,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

Odůvodnění

1. Soud uvedl, že se žalobkyně domáhá nahrazení, aby Okresní soud v Českých Budějovicích přezkoumal v plném rozsahu rozhodnutí [právnická osoba] č.j. [číslo jednací] ze dne 25. září 2023 a rozhodnutí [právnická osoba] č.j. [číslo jednací] ze dne 14. května 2024, která považuje za věcně nesprávná a nezákonná. Navrhuje, aby tato rozhodnutí byla zcela nahrazena rozsudkem soudu, jímž bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 37 121 953,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých částek odpovídajících neuhrazeným fakturám, jež podrobně specifikuje. Žalobkyně je právnickou osobou založenou podle práva České republiky, jejímž výhradním předmětem podnikání je výroba a prodej elektrické energie z obnovitelných zdrojů, konkrétně z fotovoltaické elektrárny [právnická osoba] o instalovaném výkonu 3,640 MWp, která byla uvedena do provozu dne [datum] a je připojena k distribuční soustavě. Žalobkyně tvrdí, že veškerá její podnikatelská činnost spočívá výlučně v provozu této elektrárny, a tudíž příjmy z prodeje elektřiny představují její jediný zdroj financování. Podle žalobkyně byla dodaná elektrická energie žalované řádně a v souladu se smlouvou o výkupu elektřiny. Žalovaná je držitelka licence na obchod s elektřinou a zároveň je povinně vykupující subjekt ve smyslu § 2 písm. t) ve spojení s § 10 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie (dále jen „Zákon o POZE“), a byla od žalobkyně povinna za tuto elektřinu zaplatit výkupní cenu stanovenou právními předpisy a smluvními ujednáními. Napadená rozhodnutí nesprávně posoudila její nárok na výplatu podpory. Poukázal na to, že žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobkyně na úhradu částky ve výši 37 121 953,57 Kč spolu s příslušenstvím v plném rozsahu odmítá, nesouhlasí jak s výší uplatněného nároku, tak s důvody, ze kterých žalobkyně svůj nárok dovozuje a napadená rozhodnutí [právnická osoba] považuje za správná. Projednávaná věc se týká poskytování veřejné podpory na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE), která je upravena jak právem Evropské unie, tak právními předpisy České republiky, zejména zákonem č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie (ZoPOZE). Podpora ve formě výkupní ceny je poskytována pouze za splnění zákonem stanovených podmínek, přičemž povinně vykupující subjekt, kterým je žalovaná, má povinnost vykupovat elektřinu z OZE pouze tehdy, pokud výrobce splňuje všechny podmínky pro čerpání podpory. Výkupní ceny jsou stanovovány cenovými rozhodnutími [právnická osoba] a jejich úhrada je následně kompenzována operátorem trhu s elektřinou ([právnická osoba].) z veřejných prostředků. Žalobkyně nesplnila podmínky pro vznik nároku na podporu ve formě výkupní ceny za rozhodné období. Vedlejší účastník řízení, společnost [právnická osoba]., ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že se v plném rozsahu ztotožňuje se skutkovými i právními závěry obsaženými v napadených rozhodnutích [právnická osoba] a [právnická osoba]. Podle [právnická osoba] jsou tato rozhodnutí věcně správná, přezkoumatelně odůvodněná a odpovídají jak skutkovému stavu, tak i platné právní úpravě. [právnická osoba] připomněl, že v předchozím správním řízení bylo klíčové posoudit, zda byla výrobna [právnická osoba] uvedena do provozu v roce 2010 ve smyslu cenového rozhodnutí [spisová značka], které v bodě 1.9 stanoví, že uvedením do provozu se rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy, tedy za současného splnění podmínek účinné licence a paralelního připojení k distribuční soustavě.

2. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně, obchodní společnost [Jméno žalobkyně A]., je provozovatelkou fotovoltaické elektrárny [právnická osoba] o instalovaném výkonu 3,640 MW, pro kterou jí byla dne 13. prosince 2010 rozhodnutím [právnická osoba] č.j. [číslo jednací] udělena licence na výrobu elektřiny č. [hodnota]. Na základě této licence žalobkyně uzavřela se žalovanou, společností [Jméno účastnice A]., smlouvu o dodávce elektřiny s podporou formou výkupních cen. V období od 1. dubna 2021 do 31. prosince 2021 žalobkyně dodávala elektřinu do distribuční soustavy a vystavila žalované faktury v celkové výši 37 121 953,57 Kč, které žalovaná neuhradila. Ve správním řízení [právnická osoba] pod sp. zn. [spisová značka] zamítl návrh žalobkyně na uložení povinnosti žalované k úhradě výkupní ceny rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 25. září 2023, potvrzeným rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 14. května 2024. Správní orgány dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila podmínky pro vznik nároku na podporu, neboť licence, na jejímž základě byl nárok uplatňován, byla udělena na základě nepravdivých podkladů, což bylo prokázáno v trestním řízení vedeném proti statutárnímu zástupci žalobkyně a dalším osobám. Trestní soudy pravomocně konstatovaly, že k udělení licence došlo v důsledku spáchání trestného činu podvodu, přičemž žalobkyně nebyla v dobré víře a výrobna nebyla ke dni 13. prosince 2010 dokončena. Na základě těchto skutečností také bylo rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 13. května 2021 nařízeno obnovení licenčního řízení, které vyústilo v rozhodnutí č.j. [číslo jednací] ze dne 28. listopadu 2023, jímž byla žalobkyni udělena nová licence s účinností od 18. července 2024, a současně bylo původní rozhodnutí o udělení licence zrušeno s účinky ex tunc ke dni 13. prosince 2010. Tento závěr byl potvrzen rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 16. července 2024. Soud dále zjistil, že žalovaná žalobkyni za dodanou elektřinu v rozhodném období uhradila částku 7 182 192,25 Kč jako cenu za silovou elektřinu, vypočtenou podle cen denního trhu, avšak odmítla uhradit výkupní cenu s odkazem na neexistenci zákonného nároku. Společnost [Jméno advokáta C]., uvedla, že žalobkyně nesplnila podmínky pro vznik práva na podporu, a že výplata výkupní ceny by představovala neoprávněné čerpání veřejné podpory.

3. Na základě výše uvedeného soud prvního stupně dále uzavřel, že skutkový stav byl dostatečně zjištěn a že pro posouzení věci je rozhodující, zda žalobkyni svědčil nárok na podporu ve formě výkupní ceny za elektřinu dodanou v období od 1. dubna 2021 do 31. prosince 2021, a zda žalovaná byla povinna tuto podporu uhradit. Soud při právním posouzení věci vycházel zejména ze skutečnosti, že v trestním řízení vedeném před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. [spisová značka] a následně potvrzeném Vrchním soudem v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka] bylo pravomocně rozhodnuto, že jednatel žalobkyně se spolu s dalšími dvěma osobami dopustil zvlášť závažného zločinu podvodu tím, že v řízení o udělení licence na výrobu elektřiny předložil [právnická osoba] nepravdivé podklady, které měly zakrýt skutečný stav nedokončené výrobny [právnická osoba]. Na základě těchto podkladů byla dne 13. prosince 2010 vydána licence č. [hodnota]. Za těchto okolností soud nemůže znovu hodnotit skutkový stav, který byl již pravomocně posouzen v trestním řízení, ani provádět nové dokazování, které by vedlo k odlišnému závěru o vině zejména jednatele žalobkyně. Správní orgán je povinen vycházet nejen z výroku trestního soudu, ale i z jeho skutkových a právních závěrů, odchýlení se by představovalo svévoli a porušení zásady právní jistoty. Soud je vázán celým tímto výrokem pravomocného trestního rozsudku, přičemž skutková podstata trestného činu podvodu spočívá v tom, že pachatel sebe nebo jiného neoprávněně obohatí tím, že uvede jinou osobu v omyl, využije jejího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, čímž způsobí škodu na cizím majetku. Tyto znaky jsou klíčové i pro posouzení uplatněného nároku, neboť jednatel žalobkyně spolu s dalšími osobami uvedl příslušné úřady v omyl, využil jejich mylného přesvědčení a zatajil jim zásadní informace s cílem získat licenci k výrobě elektřiny dříve, než by na ni měl nárok, a tím dosáhl vyšší finanční odměny za vyrobenou elektřinu, než by mu náležela. Podvodné získání licence tak představuje nejen skutkovou podstatu trestného činu, jak byla popsána v trestním rozsudku, ale zároveň i klíčovou okolnost pro rozhodnutí o nároku v tomto řízení. Licence získaná podvodným způsobem nemůže být považována za splnění podmínky pro vznik práva na podporovanou výkupní cenu elektřiny. Soud tedy není oprávněn znovu hodnotit důkazy provedené v trestním řízení týkající se zákonnosti získání licence, neboť by tím porušil zásadu vázanosti soudního rozhodnutí podle § 135 odst. 1 občanského soudního řádu. Z výše uvedených důvodů soud žalobu podle § 250i občanského soudního řádu jako nedůvodnou zamítl a ponechal tak v platnosti napadená rozhodnutí správního orgánu.

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadla včasným a přípustným odvoláním žalobkyně (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o.s.ř.). Má za to, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil meze, ve kterých je vázán souvisejícími rozsudky trestních soudů a nesprávně aplikoval ustanovení § 135 odst. 1 o.s.ř. V rozporu s ustálenou judikaturou dovodil, že pravomocný trestní rozsudek jej fakticky zbavuje povinnosti samostatně posoudit nárok na podporu, když zamítavý výrok téměř výhradně založil na závěru, že je vázán pravomocným trestním rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 28.1.2020 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci č.j. [číslo jednací] ze dne 20.10.2020. Tento rozsudek konstatoval, že žalobkyně licenci na provoz [právnická osoba] získala v důsledku toho, že bývalý jednatel žalobkyně a další osoby předložili [právnická osoba] do licenčního řízení nepravdivé dokumenty za účelem získání licence, tedy dopustily se trestného činu podvodu, za který byli odsouzeni. Soud I. stupně pak bez dalšího dovodil, že licence nemůže být považována za platnou, a proto žalobkyni nemohl vzniknout nárok na podporu ve formě výkupních cen pro rok 2010 (viz bod.58). Tento závěr je však výsledkem nesprávného právního posouzení. Civilní soud je vázán pouze výrokem pravomocného odsuzujícího trestního rozsudku, a to v rozsahu otázky, zda byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, není vázán odůvodněním trestního rozsudku ani právními úvahami trestních soudů, které se týkají jiných právních odvětví, v tomto případě správního a energetického práva. Soud prvního stupně pochybil, když mechanicky převzal nejen výrok o vině ze spáchání trestného činu podvodu, ale i celou argumentační konstrukci trestních soudů a rezignoval na svou klíčovou povinnost, kterou je provést vlastní, nezávislé právní posouzení uplatněného soukromoprávního nároku. Soud I. stupně také není vázán skutkovým stavem zjištěným správním orgánem a má možnost zopakovat v podstatné části dokazování. Vázanost soudu výrokem o vině jej nezbavuje povinnosti samostatně posoudit, jaké soukromoprávní a veřejnoprávní důsledky toto tvrzené trestně právní jednání má. Otázka, zda a odkdy žalobkyni vznikl nárok na podporu v roce 2010, není otázkou trestního práva, ale otázkou aplikace zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie (dále jen „Zákon o POZE“), a související judikatury, mimo jiné nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 946/16 (tzv. nález FVE Mozolov). Judikatura Nejvyššího soudu zdůrazňuje, že rozsah vázanosti je dán mírou, v níž jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň okolnostmi významnými pro rozhodnutí o uplatněném nároku. Zatímco skutečnost, že se bývalý jednatel žalobkyně dopustil jednání naplňujícího znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu při žádosti o licenci pro rok 2010, je pro civilní soud závazným skutkovým zjištěním, tento fakt sám o sobě podle odvolatelky nevylučuje možnost vzniku nároku na podporu například k pozdějšímu datu v roce 2010. Soud prvního stupně také nesprávně aplikuje závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5216/2018 sice potvrzuje, že je nutné vycházet z výroku o vině jako z celku, ale zároveň varuje před tím, aby se civilní soud cítil povinen konstatovat určité soukromoprávní důsledky, pokud je trestní rozsudek sám výslovně neřeší, což se v tomto případě stalo.

5. Dále zdůraznila, že trestní rozsudek se nezabýval otázkou, zda žalobkyni mohl vzniknout nárok na podporu dle cenového rozhodnutí pro rok 2010, případně otázkou, kdy byla výrobna žalobkyně dokončena. Soud prvního stupně měl i v kontextu citovaného nálezu FVE Mozolov tuto otázku reflektovat a zodpovědět sám, což neučinil. Místo toho spáchání trestného činu nesprávně vyhodnotil jako zcela absolutní a nepřekonatelnou překážku pro jakýkoli nárok, čímž se dopustil nepřípustného zjednodušení, navíc sama žalobkyně nevystupovala v trestním řízení, jehož výsledkem se staly uvedené trestní rozsudky, v trestím řízení byl jedním z obžalovaných pouze bývalý jednatel žalobkyně, nikoliv žalobkyně. Princip vázanosti dle § 135 odst. 1 o.s.ř. je nicméně v tomto směru omezen právem na spravedlivý proces. K tomuto závěru dospělo již několik nálezů Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 1424/09 nebo nález sp. zn. II. ÚS 46/10, které potvrzují, že princip vázanosti podle § 135 o. s. ř. se neuplatní vůči osobě, která nebyla stranou trestního řízení, a neměla tak možnost v něm uplatňovat svá práva, navrhovat důkazy a vyjadřovat se k nim. Soud I. stupně měl v řízení postupoval jinak a celou věc neuzavřít pouze odkazem na trestní rozsudky a měl napravit vadný postup [právnická osoba], který zcela ignoroval argumenty žalobkyně, tedy měl dokazování v rozhodné části provést znovu, aby mohly být napraveny vady, které vznikly v dílčích částech trestních rozsudků, které na danou problematiku nazírají zcela jinou „trestněprávní optikou“. Ani [právnická osoba] v rámci řízení o návrhu žalobkyně neprovedl žádné dokazování, vycházel pouze z aplikace závěrů trestních rozsudků, a zejména jejich odůvodnění. Kdyby se však původně [právnická osoba] a nyní soud I. stupně detailně zabýval jednotlivými dokumenty, které byly hodnoceny trestními soudy (zpráva o výchozí revizi, předávací protokol, kolaudační souhlas), je žalobkyně přesvědčena, že by dospěl ke zcela jiným závěrům. [právnická osoba] i trestní soudy přisoudily zásadní význam předávacímu protokolu, který však nebyl listinou v licenčním řízení relevantní, když přechod vlastnického práva k [právnická osoba] dostatečně osvědčovala smlouva o dílo založená do licenčního spisu; revizní zprávu o výchozí revizi provedené ve dnech 26. října až 2. listopadu 2010 zpracovanou revizním technikem [jméno FO] považovaly za vadnou, když nepřihlédli ke specifikům doby, ve které zpráva vznikla, a kdy nikdo nevěděl, co má vlastně taková revizní zpráva obsahovat. Problematickým rovněž shledali kolaudační souhlas ze dne 5. listopadu 2010, u kterého však dle názoru žalobkyně nikdo nikdy nevyvrátil dobrou víru bývalého jednatele žalobkyně ve správnost aktů veřejné moci a měla převážit ochrana dobré víry v nabytá práva konstituovaná akty veřejné moci, když kolaudační souhlas věrně zachycoval stav [právnická osoba] ke dni provedení kontrolní prohlídky. Trestní soudy, z jejichž závěrů vychází [právnická osoba] i soud I. stupně v napadeném rozsudku, se na celou věc nedívaly optikou roku 2010, nýbrž podle později zformovaných názorů, jejichž geneze však trvala řadu let. Tímto přístupem poškodily trestní soudy bývalého jednatele žalobkyně a defacto i samotnou žalobkyni, když postupovaly v pochybnostech v jeho neprospěch. Soud I. stupně by dle odvolatelky měl přezkoumat obsah licenčního spisu, zejména listiny, které byly v roce 2010 rozhodující pro vznik nároku na podporované ceny elektrické energie a měl by samostatně rozhodnout o tom, zda žalobkyni v předmětném období vznikl na tyto ceny nárok či nikoli.

6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalobkyně se domáhá zaplacení částky v celkové výši 37.121.953,57 Kč, spolu s příslušenstvím za elektřinu vyrobenou a dodanou z jí provozované fotovoltaické výrobny, [právnická osoba] v období od 01.04.2021 do 31.12.2021. Jinými slovy, žalobkyně požaduje po žalované úhradu veřejné podpory, která je poskytována na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie („OZE“), pokud jsou u daného výrobce naplněny podmínky stanovené příslušnými právními předpisy. Žalovaná s nárokem nesouhlasí a ztotožňuje se závěrem, že soud je vázán celým výrokem pravomocného trestního rozsudku (zde rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. [číslo jednací] ze dne 28.01.2020, rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací] ze dne 20.10.2020 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací] ze dne 10.11.2020, dále jen „trestní rozsudky“). Podvodné získání licence na výrobu elektřiny žalobkyní představuje nejen skutkovou podstatu trestného činu, jak byla popsána v trestních rozsudcích, ale zároveň i klíčovou okolnost pro rozhodnutí o nároku v tomto řízení. Licence získaná podvodným způsobem nemůže být považována za splnění podmínky pro vznik práva na podporovanou výkupní cenu elektřiny. Soud není oprávněn znovu hodnotit důkazy provedené v trestním řízení týkající se zákonnosti získání licence, neboť by tím porušil zásadu vázanosti soudního rozhodnutí podle § 135 odst. 1 o.s.ř. Závěr, že licence žalobkyně byla získána trestným činem, byl následně potvrzen i v rámci správního řízení o obnově řízení, které bylo zahájeno [právnická osoba] z moci úřední a vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. V jeho rámci bylo rozhodnutím ERÚ č.j. [číslo jednací] ze dne 28.11.2023 původní rozhodnutí o udělení licence zrušeno s účinky ex tunc, tedy zpětně ke dni 13.12.2010. Nová licence byla žalobkyni udělena až s účinností od 18.07.2024. Z toho vyplývá, že v období od 01.04.2021 do 31.12.2021 žalobkyně nedisponovala platnou a účinnou licencí, která by mohla založit nárok na podporu ve formě výkupní ceny. Vzhledem k tomu, že licence byla získána protiprávně a následně zrušena, žalobkyni nevznikl nárok na podporu, a žalovaná proto nebyla povinna požadovanou částku uhradit. Soud správně při posuzování věci vycházel rovněž z ustálené judikatury Ústavního soudu („ÚS“), jakož i z navazující rozhodovací praxe [právnická osoba] a obecných soudů, podle níž nikdo nemůže těžit ze svého protiprávního jednání ani z protiprávního stavu, který sám vyvolal (klíčový nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 946/16 ze dne 30.05.2018 ve věci FVE Mozolov).

7. Dále žalovaná uvádí, že podle § 135 odst. 1 o.s.ř., je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Prvoinstanční soud v rozsudku aplikaci tohoto ustanovení podrobně vysvětlil, zejména konstatoval, že pokud bylo v trestním řízení pravomocně rozhodnuto o tom, že se jednatel žalobkyně včetně dalších osob dopustil trestného činu spočívajícího v předložení nepravdivých dokumentů za účelem získání licence, je soud povinen z této skutečnosti vycházet. Z výroku trestních rozsudků (zejména pak citovaného rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací]) jasně vyplývá, že podstata trestného činu podvodu, kterého se dopustil revizní technik, trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, které se dopustil vedoucí stavebního úřadu a zejména trestného činu podvodu, kterého se dopustil bývalý jednatel žalobkyně, spočívala v tom, že - byly vypracovány dokumenty, konkrétně revizní zpráva, kolaudační souhlas s užíváním stavby a předávací protokol, které obsahovaly nepravdivé údaje - předmětné dokumenty bývalý jednatel žalobkyně předložil [právnická osoba], a to za účelem získání licence k provozování fotovoltaické elektrárny [adresa], ačkoliv ve skutečnosti pro vydání licence nebyly splněny podmínky a úmyslně tak tajil před [právnická osoba] podstatnou skutečnost, že FVE nebyla dokončena. Soud prvního stupně z uvedených trestních rozsudků dovodil, že licence byla žalobkyní získána protiprávně, a z tohoto důvodu odmítl znovu provést a hodnotit důkazy navržené žalobkyní, tedy předávací protokol, revizní zprávu a kolaudační souhlas, u kterých trestní soudy dovodily, že obsahují nepravdivé údaje a byly úmyslně předloženy [právnická osoba] za účelem neoprávněného získání licence. S žalobkyní nelze dále souhlasit ani v tom, že by prvoinstanční soud vycházel jen z trestních rozsudků, aniž by samostatně posoudil nárok žalobkyně na podporu, neboť soud z trestních rozsudků primárně dovodil, že na straně žalobkyně došlo k získání licence na výrobu elektřiny v FVE nezákonným způsobem (trestným činem), když uvedl, že trestní rozsudky „mají přímý dopad na posouzení zákonnosti vydané licence, která je klíčovým předpokladem pro vznik nároku na podporu ve formě výkupní ceny“ . Soud odkázal kromě rozsudků trestních soudů i na obnovené licenční řízení, které ve vztahu k původní skončilo tak, že [právnická osoba] vydal sice ve prospěch žalobkyně novou licenci na výrobu elektřiny, ovšem až s účinností od dne nabytí právní moci nového rozhodnutí o udělení licence, tedy od dne 18.07.2024 (srov. rozhodnutí [právnická osoba] č.j. [číslo jednací] ze dne 28.11.2023 a rozhodnutí [právnická osoba] č.j. [číslo jednací] ze dne 16.07.2024, obě rozhodnutí nabyla právní moci dne 18.07.2024). Na základě § 102 odst. 9 SŘ pak platí, že novým rozhodnutím se původní rozhodnutí ruší a dále na základě § 99 odst. 1 a 3 SŘ určil, k jakému momentu zrušující účinky nového rozhodnutí o udělení licence nastávají. [právnická osoba] přitom ve své rozhodovací praxi postupuje tak, že je-li učiněn závěr, že je dána dobrá víra držitele původní licence, případně mu svědčí alespoň důvěra v zákonnost a neměnnost původního rozhodnutí o udělení licence, je třeba stanovit účinky nového rozhodnutí na rozhodnutí původní ex nunc. Je-li však učiněn závěr, že držiteli původní licence ani dobrá víra, ani důvěra v zákonnost a neměnnost původního rozhodnutí o udělení licence nesvědčí, je třeba stanovit účinky nového rozhodnutí ex tunc. Ve vztahu k licenci žalobkyně pak [právnická osoba] v obnoveném licenčním řízení dospěl k závěru, že žalobkyni nesvědčí ani dobrá víra, ani důvěra v zákonnost a neměnnost původního rozhodnutí o udělení licence. S ohledem na výše uvedené dospěl prvoinstanční soud k logickému závěru, že žalobkyně nedisponovala v období, za které požaduje po žalované úhradu podpory ve formě výkupní ceny, platnou a účinnou licencí.

8. Skutečnost, že žalobkyně nedisponovala v rozhodném období licencí na výrobu elektřiny ve FVE má dále zásadní vliv na posouzení nároku žalobkyně na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v podobě výkupní cenu pro podporované zdroje využívající energii slunečního záření (OZE) v Tarifu 2010. Podpora výroby elektřiny z OZE přitom představuje veřejnou podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie („SFEU“). Žalovaná jako povinně vykupující je totiž dle § 10 odst. 2 ZoPOZE povinna vykupovat za výkupní ceny, tedy za ceny ve výši stanovené příslušným cenovým rozhodnutím [právnická osoba] (nyní cenovým výměrem), které jsou vyšší než ceny tržní, pouze elektřinu, na kterou se vztahuje podpora. Žalobkyně by tedy měla právo domáhat se po žalované úhrady výkupní ceny pouze tehdy, pokud by disponovala veřejnoprávním nárokem na podporu. Z výše citovaných trestních rozsudků lze přitom dovodit nejen nezákonnost původní licence vydané v roce 2010 žalobkyni, ale dále též chybějící dobrou víru na straně žalobkyně jak ve vztahu k zákonnosti licence, tak k zákonnosti vzniku práva na podporu výroby elektřiny z OZE. Jelikož se na popsané trestné činnosti podle trestních rozsudků podílel přímo bývalý (a jediný) jednatel žalobkyně, je zřejmé, že žalobkyně jako žadatelka o licenci od počátku zahájení licenčního řízení nebyla v dobré víře ve správnost, zákonnost a neměnnost rozhodnutí o licenci. Obrana žalobkyně spočívající v tvrzení, že sama jako právnická osoba v trestním řízení nevystupovala a nebyla rozsudky trestních soudů odsouzena, je proto nesprávná. Navíc, k odsouzení žalobkyně jako právnické osoby za jednání související se získáním licence koncem roku 2010 ani dojít nemohlo, neboť trestněprávní odpovědnost právnické osoby byla zavedena do trestního řádu až od 01.01.2012 (zákonem č. 418/2011 Sb.). Prvoinstanční soud správně dovodil, že podpora ve formě výkupní ceny je veřejnou podporou, která je poskytována pouze za splnění zákonem stanovených podmínek, přičemž jednou z těchto podmínek je existence platné licence vydané v souladu se zákonem. Vzhledem k tomu, že licence byla získána protiprávně a následně byla zrušena se zpětnými účinky, žalobkyni nevznikl nárok na podporu a žalovaná proto nebyla povinna požadovanou částku uhradit.

9. Žalovaná konečně doplňuje, že pokud by žalobkyni podporu ve formě výkupních cen hradila, došlo by buď k neoprávněnému čerpání veřejných zdrojů, nebo k majetkové újmě žalované, pokud by jí podpora vyplacená žalobkyni nebyla zpětně kompenzována. Žalovaná tedy postupuje i v souladu s prevenční povinností ve smyslu § 2900 a násl. o.z. a s péčí řádného hospodáře dle § 159 odst. 1 o.z. V předmětném případě je zřejmé, že uhrazením výkupní ceny hrozí s vysokou mírou pravděpodobnosti vznik újmy na straně [právnická osoba]., které žalovaná po úhradě výkupní ceny účtuje rozdíl mezi výkupní cenou a hodinovou cenou a cenu za svoji činnost (srov. § 13 ZoPOZE), a v konečném důsledku na straně veřejných zdrojů. Právě s ohledem na prevenční povinnost, jakmile se žalovaná dopisem ze dne 09.02.2021 dozvěděla od společnosti [právnická osoba]. o trestních rozsudcích vůči jednateli žalobkyně, tedy skutečnosti významné pro vyplácení podpory dle ZoPOZE, okamžitě zastavila vyplácení podpory dle ZoPOZE žalobkyni ve formě výkupní ceny. Úhrada výkupní ceny žalobkyni by v takovém případě představovala úhradu zakázané veřejné podpory, resp. zneužití veřejné podpory. Odkázat lze například na rozsudky soudů ve sporu mezi výrobcem elektřiny (FVE) [právnická osoba]. a odpůrkyní (rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 04.06.2021, č. j. [číslo jednací], rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 03.02.2022 č. j. [číslo jednací] a Usnesení Nejvyššího soudu ze dne [číslo jednací] a dále rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 01.02.2023, č.j. [číslo jednací], rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 05.09.2023 č.j. [číslo jednací], Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2024, [číslo jednací] a Usnesení Ústavního soudu [spisová značka]. Ve všech těchto případech soudy odmítly nároky výrobce elektřiny z FVE na podporu formou hrazení výkupních cen v situaci, kdy výrobce dosáhl udělení původní licence podvodným jednáním, což bylo dovozeno rozsudky trestních soudů a původní licence byla zrušena se zpětnými účinky (ex tunc). S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhuje, aby odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14.05.2025, č.j. 30 C 244/2024-253 potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

10. Vedlejší účastnice podporující žalovanou ve vyjádření k odvolání uvedla, že Okresní soud v Českých Budějovicích žalobu žalobce podanou podle části páté o. s. ř. zamítl s odkazem na § 135 odst. 1 o. s. ř a vázanost trestními rozsudky Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] a Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka], kterými bylo pravomocně rozhodnuto, že jednatel žalobkyně se spolu s dalšími dvěma osobami dopustil zvlášť závažného zločinu podvodu tím, že v řízení o udělení licence na výrobu elektřiny předložil [právnická osoba] nepravdivé podklady, které měly zakrýt skutečný stav nedokončené výrobny FVE [adresa]. Na základě těchto podkladů byla dne 13. prosince 2010 vydána licence č. [hodnota]. Závěr, že licence byla získána trestným činem, byl následně potvrzen i v rámci správního řízení o obnově řízení, které bylo zahájeno správním orgánem, tzn. [právnická osoba], z moci úřední a vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. V jeho rámci bylo rozhodnutím [právnická osoba] č. j. [číslo jednací] ze dne 28. listopadu 2023 původní rozhodnutí o udělení licence zrušeno s účinky ex tunc (od samého počátku), tedy zpětně ke dni 13. prosince 2010. Nová licence byla žalobkyni udělena až s účinností od 18. července 2024. Z toho vyplývá, že v rozhodném období (1. dubna 2021 až 31. prosince 2021) žalobkyně nedisponovala platnou, resp. zákonnou, licencí, která by mohla založit nárok na podporu ve formě výkupní ceny.

11. Vedlejší účastnice dále cituje z odvolání, které pokládá za nedůvodné. Žalobkyní označené rozhodnutí Ústavního soudu ohledně aplikace § 135 odst. 1 o. s. ř. ve vztahu k osobám, které nebyly stranou trestního řízení, na přítomnou věc nedopadají, neboť jednání statutárního zástupce účastníka řízení jsou plně přičitatelná právnické osobě, za kterou jedná. Navíc trestní odpovědnost právnických osob byla do právního řádu zavedena až s účinností od 1. ledna 2012 pro činy spáchané po účinnosti příslušného zákona. Za jednání realizované na konci roku 2010 tak žalobkyně jako právnická osoba být trestně odpovědná nemohla. Dle názoru [právnická osoba] lze dovodit nejen nezákonnost příslušné licence vydané žalobci ve vztahu k jeho výrobně, ale také chybějící dobrou víru na straně žalobce, a to jak ve vztahu k zákonnosti příslušné licence, tak k zákonnosti vzniku práva na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, neboť žalobce, resp. osoby jednajících jeho jménem či v jeho zastoupení, pouze na základě předložení nepravdivých podkladů správnímu orgánu, které předstíraly dokončenost předmětné výrobny, tedy v důsledku spáchání trestného činu, kdy revizní technik [jméno FO] se dopustil pomoci ke zvlášť závažnému zločinu podvodu, [tituly před jménem] [jméno FO] jako vedoucí [Anonymizováno] v [Adresa] spáchal zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby a [jméno FO] jako tehdejší jednatel společnosti [Jméno žalobkyně A]. (pozn. žalobce) spáchal zvlášť závažný zločin podvodu. [jméno FO] jako revizní technik se trestného jednání dopustil tím, že vypracoval zprávu o výchozí revizi elektrického výrobního zařízení, která se týkala FVE [adresa] a obsahovala nepravdivé údaje. [tituly před jménem] [jméno FO] se trestného jednání dopustil, když z pozice vedoucího příslušného odboru stavebního úřadu vydal dne 5. listopadu 2010 kolaudační souhlas pro FVE [adresa], ačkoliv pro jeho vydání nebyly splněny zákonné podmínky. [jméno FO] podepsal předávací protokol, jehož předmětem bylo předání FVE [adresa] s datem dokončení 30. října 2010, přičemž tento předávací protokol společně s revizní zprávou, kolaudačním souhlasem a s dalšími dokumenty předložil [právnická osoba] spolu s žádostí o udělení licence, které bylo vyhověno na základě těchto dokumentů doložených ze strany žalobce. Z trestních rozsudků je zcela zřejmé, že vydání licence pro výrobnu FVE [adresa] bylo dosažené v důsledku trestné činnosti zúčastněných osob.

12. Dále je podle vedlejší účastnice podstatné, že v obnoveném licenčním řízení, ve kterém [právnická osoba] dne 13. prosince 2010 vydal správní rozhodnutí č. j. [číslo jednací], kterým udělil společnosti [Jméno žalobkyně A]. licenci na výrobu elektřiny č. [hodnota] (nabylo právní moci dne 13. prosince 2010), nyní vedeném pod sp. zn. [spisová značka], byla předmětná licence zrušena, když [právnická osoba] rozhodnutím č. j. [číslo jednací] ze dne 8. února 2022 zamítla rozklad účastníka řízení proti rozhodnutí [právnická osoba] č. j. [číslo jednací] ze dne 13. května 2021 a toto rozhodnutí potvrdila. S rozhodnutím o nařízení obnovy řízení byl spojen odkladný účinek, v jehož důsledku se pozastavily účinky rozhodnutí o udělení licence č. j. [číslo jednací] ze dne 13. prosince 2010 a účastník řízení musel ukončit výkon licencované činnosti. Jakožto věcně příslušný správní orgán ve svém rozhodnutí č. j. [číslo jednací], sp. zn. [spisová značka] dne 28. listopadu 2023 uvedl, že v přítomné věci není dána ani dobrá víra ve správnost původního rozhodnutí o udělení licence, ani důvěra v jeho zákonnost a neměnnost, pročež je nutné původní rozhodnutí o udělení licence zrušit s účinky ex tunc. Rozklad žalobce proti rozhodnutí [právnická osoba] č. j. [číslo jednací] ze dne 28. listopadu 2023 (sp. zn. [spisová značka]) [právnická osoba] zamítla a napadené rozhodnutí se potvrdila svým rozhodnutím č. j. [číslo jednací] ze dne 16. 7. 2024. Žalobce tak pravomocně disponuje zákonnou licencí na výrobu elektřiny až dnem 18. 7. 2024, což je současně datum zahájení výkonu licencované činnosti a den vzniku oprávnění.

13. Soud prvního stupně tedy na základě úplně zjištěného skutkového stavu věc správně právně posoudil a ve věci rozhodl a odvolání žalobce je svým obsahem a argumentací v podstatě jen opakováním námitek a předchozích tvrzení. Námitku žalobkyně, že ona sama nebyla v trestních řízeních týkající se uvedení dané výrobny do provozu a trestného činu podvodu trestně stíhána ani odsouzena je třeba označit za irelevantní a vedlejší účastnice navrhuje, aby Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací odvoláním napadený rozsudek soudu prvého stupně ve smyslu ustanovení § 219 o. s. ř., jako věcně správný potvrdil a uložil žalobci povinnost zaplatit [právnická osoba] náklady odvolacího řízení.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) a dospěl k závěru o zjevné nedůvodnosti podaného odvolání.

15. Vzhledem k závěrům, na kterých vystavěl své rozhodnutí soud prvního stupně a dále s ohledem na žalobkyní vznesené odvolací námitky bylo na odvolacím soudu zvážit, zda soud prvního stupně v poměrech dané věci správně posoudil vázanost trestními rozsudky, a to Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2020, č. j. [číslo jednací] a Vrchního soudu v Olomouci, ze dne 20. 10. 2020, č. j. [číslo jednací]. Těmito rozsudky byli obžalovaní [jméno FO] (jednatel [Jméno žalobkyně A].) a [jméno FO] (revizní technik) odsouzeni za zvlášť závažný zločin podvodu a [tituly před jménem] [jméno FO] (zaměstnanec stavebního úřadu) za zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby. Dále byla na zvážení vázanost soudu rozhodnutím správního orgánu ze dne 28.11.2023, č.j. [číslo jednací], jímž zrušil původní rozhodnutí o udělení licence č. [hodnota]. Vázanost soudu rozhodnutími jiných orgánů upravuje ustanovení § 135 odst. 1 a 2 o. s. ř.

16. Podle § 135 odst. 1 o.s.ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož je rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

17. Podle § 135 odst. 2 o. s. ř. jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

18. Odvolací soud předně úvodem poukazuje na to, že ve skutkově a právně obdobných věcech již opakovaně rozhodoval, byť na straně žalující stála nikoliv současná žalobkyně, nýbrž společnost [právnická osoba]., zatímco žalovaná byla jako v tomto sporu společnost [právnická osoba]. Šlo o rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 11.2021, č. j. [číslo jednací] (dovolání proti němu odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27.4.2022, sp. zn. [spisová značka] a Ústavní soud odmítl ústavní stížnost usnesením ze dne 29.3.2023, sp. zn. [spisová značka]), rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 11. 2021, č. j. [číslo jednací] (dovolání proti němu odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 31.5.2022, sp. zn. [spisová značka] a Ústavní soud odmítl ústavní stížnost usnesením ze dne 29.3.2023, sp. zn. [spisová značka]), rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2022, č. j. [číslo jednací] (dovolací řízení bylo zastaveno), rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2.2022, č. j. [číslo jednací] (dovolání proti němu odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 28.6.2023, sp. zn. [spisová značka]), rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 9. 2023, č. j. [číslo jednací] (dovolání proti němu odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 20.11.2024, sp. zn. [spisová značka]), rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 12. 2024, č. j. [číslo jednací] (dovolací řízení je vedeno u Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a dosud ve věci nebylo rozhodnuto) a rozsudek Krajského soudu v Č. Budějovicích ze dne 7. 10. 2024, č. j. [číslo jednací]. Skutková situace byla v označených řízeních byla taková, že došlo k pravomocnému trestnímu odsouzení jednatele žalující společnosti a revizního technika pro spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu (došlo k objednání a vyhotovení zfalšované revizní zprávy) a následně bylo rozhodnutí o vydání Licence ve správní linii zrušeno. Ve všech řízeních byla obdobně jako v dané věci vyřešena kladně otázka vázanosti odsuzujícími trestními rozsudky, a také bylo postaveno najisto, že účinky zrušení rozhodnutí o udělení licence nastávají zpětně ke dni jejího vydání (ex tunc). Závěry k nimž odvolací soud a zejména Nejvyšší a Ústavní soud dospěly, jsou pro totožný skutkový základ použitelné i v tomto řízení, přičemž odchýlit se od těchto závěrů by bylo možné jen při zohlednění požadavků ustanovení § 13 o. z. podle kterého každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

19. K samotnému výkladu ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř. je nutné zdůraznit, že soudy v civilním řízení jsou vázány výrokem trestního rozsudku, kdy z výroku o vině musí důsledně vycházet jako z celku, tedy i z jeho skutkové části, ve které je pospán skutek, kterým je podle trestního soudu naplněna skutková podstata jednotlivých trestných činů. Fakticky to znamená, že jsou soudy v občanském soudním řízení vázány tím, co bylo shledáno jako zaviněné protiprávní jednání, které je popsáno ve výrokové části příslušného trestního rozsudku. Zde soud prvního stupně zcela správně pojal tuto část trestního rozsudku Krajského soudu v Brně do odůvodnění svého rozsudku Na body 57. až 60. napadeného rozsudku zde odvolací soud v plném rozsahu odkazuje a z nich bez dalších vychází. Zjednodušeně šlo o to, že byla revizním technikem [jméno FO] vyhotovená vědomě zfalšovaná revizní zpráva, jejíž vyhotovení v této podobě vědomě zadal jednatel žalobkyně [jméno FO], který tuto revizní zprávu a dále také nepravdivé kolaudační rozhodnutí vyhotovené [tituly před jménem] [jméno FO] (a přejímací protokol) použil jako podklad pro žádost o vydání licence k výrobě elektřiny, ačkoliv věděl, že jsou nepravdivé. [právnická osoba] pak žalobkyni právě a pouze na podkladě těchto listin dne 13. 12. 2010 rozhodnutím č.j.[číslo jednací] udělil licenci na výrobu elektřiny č. [hodnota] (dále také jen "Licence"). Na základě této Licence byla v následujících letech žalobkyni vyplácena výkupní cena za elektřinu dodanou z FVE do sítě, a to podle Tarifu 2010. Tato zvýhodněná výkupní cena představuje veřejnou podporu. Trestní soudy dospěly závěru, který nelze v tomto řízení zpochybnit, že předmětná Licence byla získána trestným činem, a to skutkem, který trestní soud popsal ve výrokové části. Ke skutkovým okolnostem, popsaným, jde-li o získání Licence, ve skutkové části trestního rozsudku, není možné vést další dokazování ani provádět vlastní (odlišné) hodnocení těchto důkazů, neboť uvedenými závěry je soud v občanském soudním řízení bez dalšího zcela vázám. Soud prvního stupně tedy učinil jednoznačně správný závěr o své vázanosti trestními rozsudky v naznačeném rozsahu (jde-li o nezákonnost získání Licence) a také správně odmítl stran této otázky vést dokazování. Fakticky by to totiž znamenalo zpochybnění odsuzujícího trestního rozsudku a šlo by o porušení ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř. Fatální nedostatek nepravdivé revizní zprávy (ani dalších listin) nelze konvalidovat, což ostatně bylo opakovaně řešeno i aprobováno ve shora označených soudních rozhodnutích. Zcela správně v popsaných souvislostech pak soud prvního stupně odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 04.10.2017, sp. zn. [spisová značka] kde se mimo jiné uvádí: „Z výroku o vině je však nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním obviněného. Rozsah vázanosti trestním rozsudkem je pak dán mírou, v níž jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatněném nároku (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. [spisová značka], či ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. [spisová značka], popřípadě jeho usnesení ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. [spisová značka], ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. [spisová značka], a ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. [spisová značka])“.

20. Nepřípadná je naopak v popsaných souvislostech námitka, že žalobkyně, společnost [Jméno žalobkyně A]., nebyla stranou trestního řízení, neboť trestněprávní odpovědnost právnické osoby byla zavedena do trestního řádu až od 01.01.2012, a to zákonem č. 418/2011 Sb.). Nehledě na uvedené je třeba vzít v úvahu, že jako obžalovaný a později odsouzený vystupoval tehdejší jediný jednatel žalobkyně [jméno FO] (byl jednatelem od 22. prosince 2009 do 29. srpna 2013.). Jeho jednání je přitom jednoznačně přičitatelné žalobkyni, on to byl, kdo svým jednání definoval její vůli a kdo jediný za ni jednal a rozhodoval.

21. V dané věci pak dále pro své rozhodnutí považuje odvolací soud za podstatné, že v obnoveném řízení [právnická osoba] rozhodnutím ze dne 28.11.2023, č.j. [číslo jednací], zrušil původní rozhodnutí o udělení licence č. [hodnota], neboť bylo získáno nezákonně. Toto rozhodnutí potvrdila k rozkladu [právnická osoba] rozhodnutím ze dne 16. 7. 2024, č.j. [číslo jednací]. Ke zrušení Licence došlo, jak vyplývá přímo z výroku, s účinky ex tunc (zpětně) ke dni 13. 12. 2010. Současně bylo vydáno rozhodnutí o udělení nové licence, a to s účinky ode dne nabytí právní moci nového rozhodnutí, tedy až od 18. 7. 2024. I zde, stejně jako v případě trestního rozhodnutí, platí, že soudu v občanském soudním řízení nepřísluší posuzovat správnost rozhodnutí o zrušení Licence, které vydal správní orgán. Odvolací soud tedy vychází v souladu s ustanovením § 135 odst. 2 o. s. ř. z pravomocného rozhodnutí správního orgánu o zrušení Licence bez dalšího včetně podstatného závěru o tom, že účinky zrušení Licence nastoupily ex tunc. Uvedené představuje další samostatný právní důvod, který brání vyhovění žalobě a přiznání uplatněného peněžitého nároku.

22. K tomu, aby vznikl (žalovaný) nárok na podporu výkupních cen elektřiny podle cenového rozhodnutí [právnická osoba] č. [číslo] z nějž správně vychází soud prvního stupně (dále také „Tarif 2010“), musela by být předmětná FVE uvedena do provozu do 31. 12. 2010, k čemuž bylo třeba, aby vedle schopnosti dodávat elektřinu do elektrizační soustavy bylo ve prospěch žalobkyně vydáno pravomocné rozhodnutí o udělení Licence; obě podmínky by musely být splněné kumulativně. Tato podmínka, jak rozebráno shora, splněna nebyla.

23. Spíše na okraj je pak vhodné ještě uvést, že z výše citovaných trestních rozsudků vyplývá nejen nezákonnost Licence, ale také absence dobré víry na straně žalobkyně jak ve vztahu k zákonnosti Licence, tak k zákonnosti vzniku práva na podporu výroby elektřiny, neboť se na popsané trestné činnosti podle trestních rozsudků podílel přímo bývalý (a jediný) jednatel žalobkyně. Žalobkyně tedy od zahájení licenčního řízení nebyla v dobré víře ve správnost, zákonnost a neměnnost rozhodnutí o licenci. Dobrá víra právnické osoby se zásadně odvozuje od dobré víry jejího statutárního orgánu.

24. Lze tedy uzavřít, že získala-li žalovaná předmětnou Licenci především revizní zprávy a dále také kolaudačního souhlasu, souhlasu s užíváním stavby a předávacího protokolu, které obsahovaly nepravdivé údaje, kdy předmětné dokumenty tehdejší jednatel žalobkyně předložil [právnická osoba], a to za účelem získání licence k provozování fotovoltaické elektrárny [adresa], ačkoliv ve skutečnosti pro vydání licence nebyly splněny podmínky a úmyslně tak tajil před [právnická osoba] podstatnou skutečnost, že FVE nebyla dokončena, pak nemůže mít žalobkyně nárok na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v rozhodném období v podobě výkupní cenu pro podporované zdroje využívající energii slunečního záření v Tarifu 2010 a soud prvního stupně tedy s přihlédnutím ke všem skutkovým okolnostem posoudil věc po právně stránce správně, když žalobu zamítl.

25. Uvedené je zcela v souladu také s judikaturou Nejvyššího soudu, jež vylučuje existenci nároku na úhradu (zvýhodněné) výkupní ceny elektřiny (zde podle Tarifu 2010), jestliže jde o požadavek založený na protiprávním jednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.3.2017, sp. zn. 32 Cdo 1051/2015, nebo rozsudek ze dne 27.1.2019, sp. zn. 23 Cdo 2545/2019).

26. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil postupem podle § 219 o.s.ř., a to jak v meritu věci, tak v obou výrocích nákladových.

27. O náhradě nákladu odvolacího řízení odvolací soud rozhodoval podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., a to ve prospěch úspěšné žalované a také ji podporující vedlejší účastnice, v obou případech vycházel z podrobného vyúčtování, jež je založené ve spise, a které nepochybně obsahuje výlučně náklady vynaložené účelně.

28. V případě žalované jde o odměnu advokáta za dva úkony právní služby po 4620 Kč (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu dne [datum]), dále dvě náhrady hotových výdajů po 450 Kč, cestovné v podobě jízdného hromadnou dopravou ve výši 809 Kč, náhradu za ztrátu času ve výši 1 200 Kč. Celkem náleží žalované 11 340 Kč, respektive 14 530,40 Kč po připočtení 21 % DPH. Celkové náklady je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 29. V případě vedlejší účastnice jde o odměnu advokáta za dva úkony právní služby po 4 620 Kč (vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu dne [datum]), dále dvě náhrady hotových výdajů po 450 Kč, cestovné osobním automobilem ve výši 2 430 Kč, náhradu za ztrátu času ve výši 1 200 Kč. Celkem náleží žalované 13 770 Kč, respektive 16 151,40 Kč po připočtení 21 % DPH. Celkové náklady je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta vedlejší účastnice do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.