30 C 98/2016-633

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danou Daňkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] proti žalovanému: [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem Mgr. Bc. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba na nahrazení projevu vůle žalovaného při uzavření smlouvy o postoupení pohledávky tohoto znění: Smlouva o postoupení pohledávky Pohledávky & [právnická osoba], [příjmení] [osobní údaje žalovaného], se sídlem [adresa žalované], zastoupená [jméno] [příjmení], jednatelem na straně jedné jako„ postupitel“ a [celé jméno žalobce], narozený dne [datum], bytem [adresa žalobce], na straně druhé jako„ postupník“ spolu uzavírají níže uvedeného dne, měsíce a roku ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tuto smlouvu o postoupení pohledávky: Článek I.

1. Postupitel je ke dni postupu této smlouvy výlučným věřitelem pohledávky za dlužníkem [právnická osoba] v likvidaci, [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen dlužník“): a) ve výši 11.855.526,15 Kč s příslušenstvím (slovy: jedenáct milionů osm set padesát pět tisíc pět set dvacet šest Korun českých a patnáct haléřů), která věřiteli vznikla z titulu neuhrazených dodávek pohonných hmot vyúčtovaných fakturou [číslo] ze dne 2. 9. 2005 znějící na částku 4.224.007,81 Kč, fakturou [číslo] ze dne 16. 9. 2005 znějící na částku 3.789.545,39 Kč, fakturou na [číslo] ze dne 4. 10. 2005 znějící na částku 3.791.865,11 Kč, fakturou [číslo] ze dne 17. 10. 2005 znějící na částku 30.179,77 Kč a fakturou [číslo] ze dne 18. 4. 2006 znějící na částku 19.927,96 Kč (dále jen Pohledávka [číslo]). b) ve výši 1.353.961 Kč s příslušenstvím (slovy: jeden milion tři sta padesát tři tisíc devět set šedesát jedna Korun českých), která věřiteli vznikla z titulu neuhrazeného nájemného za pronájem movitých věcí, když tento nárok byl přiznán rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 13 Cm 1078/2006-54 ze dne 19. 1. 2006, který nabyl právní moci dne 6. 2. 2007 (dále jen Pohledávka [číslo]). Článek

II. Postupitel touto smlouvou postupuje postupníkovi Pohledávku [číslo] Pohledávku [číslo] spolu s příslušenstvím a všemi právy s nimi spojenými, a postupník tuto pohledávku přijímá a zavazuje se postupiteli zaplatit úplatu v souladu s komisionářskou smlouvou uzavřenou mezi postupitelem a postupníkem dne 10. 1. 2011. Článek III.

1. Tato smlouva je sepsána ve dvou stejnopisech, z nichž každý z účastníků obdrží po jednom.

2. Veškeré změny a doplňky této smlouvy, stejně jako její zrušení, lze platně sjednat pouze v písemné formě. V ………… dne ……….. V ………… dne ……….. Postupitel Postupník.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 110 391 Kč, k rukám zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně na nákladech řízení částku 21 722,41 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 5. 4. 2016 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byl nahrazen projev vůle žalovaného při uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve znění, jak je uvedeno v žalobě s odvodněním, že žalobce dne 10. 1. 2011 uzavřel se žalovaným komisionářskou smlouvu, na základě které pro něj žalovaný jako komisionář zařídí uzavření smluv o postoupení pohledávek za [právnická osoba] [právnická osoba] v likvidaci. Jednalo se o pohledávky věřitelů [právnická osoba], [anonymizováno], spol. s.r.o., [právnická osoba], [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] Žalobce žalovanému poskytl 2 000 000 Kč na zaplacení kupní ceny pohledávek a následně uhradil žalovanému 50 000 Kč jako zálohu na odměnu. Žalobce dále tvrdil, že byl dopisem ze dne 18. 11. 2013 žalovaným informován, že v souladu s komisionářskou smlouvou nabyl žalovaný pohledávku věřitele [anonymizováno], spol. s. r. o. ve výši jistiny 1 353 691 Kč a věřitele [právnická osoba] ve výši jistiny 11 855 526,15 Kč, jen si nebyl vědom, kdy mu takováto listina byla doručena. Žalobce tvrdil, že opakovaně neúspěšně vyzýval žalovaného k plnění, konkrétně k postoupení předmětných pohledávek na žalobce v souladu s uzavřenou komisionářskou smlouvou, což žalovaný nesplnil, a proto se žalovaný domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného při uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, jež jsou specifikovány ve výroku tohoto rozhodnutí.

2. Současně s podáním žaloby ve věci samé žalobce navrhl vydání předběžného opatření s odůvodněním, že žalovaný může postoupit v řízení nárokované pohledávky na jinou osobu a výkon rozhodnutí tak bude ohrožen. Žalobce v této souvislosti předložil dokumenty týkající se [právnická osoba] s. r. o., a to konkrétně návrh na vydání předběžného opatření z 28. 8. 2015, dále také usnesení o vydání předběžného opatření Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 12 Nc 1401/2015-79 z 2. 9. 2015 ve spojení s potvrzujícím usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 14 Cmo 439/2015-116 z 20. 1. 2016 a dále spolu se žalobou na určení vlastníka obchodního podílu. Ve věci obchodního podílu [právnická osoba] s. r. o. došlo po vydání předběžného opatření přesto k zahájení exekuce, která byla na základě rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích, č. j. 48 EXE 3282/2015-37, z 13. 1. 2016, odložena, a to do 30. 4. 2016. Žalobce osvědčil svůj nárok předložením komisionářské smlouvy ze dne 10. 1. 2011. Oprávněným v citovaném exekučním řízení byl žalovaný, což dle tvrzení žalobce svědčilo o určité míře spolupráce mezi žalovaným a níže uvedenou skupinou osob, kdy žalobce v návrhu na vydání předběžného opatření popsal schůzku ze dne 3. 3. 2015 mezi žalobcem jako členem představenstva [právnická osoba], a. s. a [jméno] [příjmení], přičemž došlo k podpisu listin, které byly na místě ověřeny JUDr. [příjmení], který byl přítomen se svoji asistentkou. Listiny žalobce podepsal jako zástupce [právnická osoba] a.s., kdy dle tvrzení žalobce dříve došlo ke zneužití těchto části podpisů pro zfalšované rozhodnutí jediného jediného akcionáře, kterým byly [právnická osoba] s. r. o. a [anonymizováno] [část obce] převedeny na [právnická osoba] s.r.o jako jedné ze smluvních stran listin podepisovaných na schůzce dne 3. 3. 2015. Žalobce předloženými listinami osvědčil, že minimálně docházelo k jednání vzbuzujícím obavu, že může dojít k jednání ohrožujícímu výkon rozhodnutí. Soud proto nadpesaným usnesením č. j. 30 C 98/2016-55, ze dne 11. 4. 2016 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, č. j. 18 Co 203/2016-92, ze dne 16. 8. 2016, vyhověl požadavku žalobce a předběžným opatřením zakázal žalovanému nakládat s pohledávkami, jejichž postoupení se žalobce domáhá v tomto řízení.

3. Žalovaný nejprve podáním ze dne 10. 6. 2016 navrhl zastavení řízení s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 19. 7. 2017 dodatek č. 1 koncesionářské smlouvy, který ve svém čl. IV. obsahuje rozhodčí doložku, podle které budou spory mezi stranami v souvislosti s koncesionářskou smlouvou rozhodovány v rozhodčím řízení v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. Poté co bylo pravomocně rozhodnuto tak, že je dána pravomoc pro projednání věci u soudu, když dodatek č. 1 byl shledán technickým padělkem, se žalovaný vyjádřil tak, že nárok žalobce neuznává. Na nákup pohledávek vynaložil vyšší částku, než mu byla žalobcem uhrazena, proto namítal uzavření dodatku č. 1, na jeho základě žalovaný od smlouvy odstoupil a po odstoupení naložil se pohledávkami tak, že pohledávku od [právnická osoba] postoupil dne 26. 8. 2015 na [právnická osoba] s.r.o. a pohledávku nabytou od společnosti [právnická osoba] také není možno postoupit na žalobce, neboť tato zanikla splněním dne 29. 7. 2015 uhrazením spoludlužníkem [právnická osoba], dříve [právnická osoba]

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Z předložené komisionářské smlouvy soud zjistil, že v záhlaví obsahuje údaj, že byla uzavřena v souladu s ustanovením § 577 a násl. obchodního zákoníku mezi žalovaným jako komisionářem a žalobcem jako komitentem. V části nadepsané Předmět smlouvy se žalovaný zavázal dle pokynů žalobce vlastním jménem pro žalobce a na jeho účet uzavřít smlouvy o postoupení pohledávek za [právnická osoba] [právnická osoba] v likvidaci. Konkrétně se jednalo o pohledávky věřitele [právnická osoba] ve výši 11 855 526 Kč, věřitele [anonymizováno], spol. s.r.o. ve výši 1 353 951 Kč, věřitele [právnická osoba] ve výši 129 081 Kč, věřitele [jméno] [příjmení] ve výši 257 040 Kč, věřitele [jméno] [příjmení] ve výši 26 655 Kč, věřitele [jméno] [příjmení] ve výši 218 543 Kč, věřitele [právnická osoba] ve výši 28 088 Kč. Žalovaný byl oprávněn uzavřít několik smluv o postoupení jednotlivých pohledávek. Žalovaný se zavázal uzavřít smlouvy o postoupení pohledávek tak, aby cena za jejich postoupení činila maximálně 2 000 000 Kč. Účastníci smlouvy ujednali, že žalovaný se zavázal vyzvat žalobce k uhrazení částky ve výši 2 000 000 Kč, a to bezodkladně, nejpozději však do 3 pracovních dnů ode dne, kdy žalovaný sjednal s věřiteli závazné postoupení všech předmětných pohledávek. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému částku 2 000 000 Kč sloužící k uhrazení ceny za postoupené pohledávky bezodkladně, nejpozději však do 7 dnů ode dne, kdy žalovaný vyzve žalobce k této úhradě. Za uvedeným ujednáním je rukou připsáno "na účet [anonymizováno] – [tel. číslo] [anonymizována dvě slova] vedený u [anonymizováno] [obec], přičemž ostatní text smlouvy je předtištěn. Žalovaný je povinen postoupit předmětné pohledávky na žalobce, a to na základě jeho výzvy. Žalobce však není oprávněn vyzvat žalovaného k postoupení pohledávek dříve, než žalovaný uzavře s věřiteli smlouvy o postoupení pohledávek. V části smlouvy Odměna komisionáře se žalobce žalovanému zavázal poskytnout odměnu 200 000 Kč splatnou dnem, kdy žalovaný postoupí pohledávky žalobci. Účastníci smlouvy si ujednali povinnost žalovaného vrátit žalobci rozdíl mezi částkou ve výši 2 000 000 Kč a částkou za kterou žalobce nabude pohledávky, a to poté co žalovaný zaplatí věřitelům úplatu za předmětné pohledávky, přičemž žalovaný je oprávněn započítat tyto prostředky na úhradu svojí odměny. Dále bylo ujednána v části Práva a povinnosti smluvních stran povinnost žalovaného informovat žalobce písemně či ústně. Byla sjednána povinnost žalovaného do 5 dní od zařízení záležitosti podat žalobci písemnou zprávu a provést vyúčtování. Smlouva obsahuje závazek žalovaného převést bez zbytečného odkladu na žalobce všechna práva získaná při zařizování záležitosti a vydat žalobci vše co přitom získal. V části Postavení třetích osob bylo dohodnuto, že jestliže osoba, se kterou žalovaný uzavřel smlouvu, poruší svoje závazky, je žalovaný povinen je na účet žalobce vymáhat. Podle dohody v části Odstoupení od smlouvy byl žalobce oprávněn od smlouvy odstoupit pouze v případě, že žalovaný hrubě poruší povinnosti pro něj vyplývající ze smlouvy nebo ze zákona. Žalovaný byl oprávněn od smlouvy odstoupit v případě, že žalovaný neposkytne 2 000 000 Kč dohodnutým způsobem. V závěrečných ustanoveních si účastníci ujednali možnost měnit smlouvu pouze písemnými dodatky a konstatovali, že smlouva se řídí obchodním zákoníkem. Žalobcem předložená smlouva v černobílé kopii je opatřena podpisy, přičemž předtištěné místo uzavření smlouvy zůstalo nevyplněno a jako datum uzavření smlouvy bylo rukou vyplněno 10. ledna 2011.

5. Účastníci v průběhu řízení učinili nesporné následující skutečnosti. Mezi účastníky nejprve nebylo sporu, že dne 10. 1. 2011 uzavřeli komisionářskou smlouvu, přičemž tuto podepsal žalobce jako komitent, za žalovaného jako komisionáře [jméno] [příjmení]. Zástupce žalovaného na jednání soudu dne 8. 10. 2020 sdělil, že rozporuje skutečnost, jež původně učinil nespornou, že smlouva byla uzavřena 10. 1. 2011, neboť účet uvedený na druhé straně smlouvy dopsaný rukou byl zřízen až později.

6. Mezi účastníky dále nebylo sporu, že před podpisem smlouvy se jmenovaní (žalobce a [jméno] [příjmení]) nikdy nesetkali. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda smlouvu podepisovali společně nebo podmínky spolupráce domlouval [jméno] [příjmení], který zajistil podpis obou stran smlouvy odděleně. Mezi účastníky bylo dále sporné, zda smlouvu připravoval žalobce či žalovaný, což se nepodařilo odstranit ani výslechem svědků a účastnickým výslechem, když obě strany uváděly, že smlouvu připravovala druhá strana.

7. Účastníci učinili nesporným, že uzavření komisionářské smlouvy zprostředkoval [jméno] [příjmení] a jiné podmínky než uvedené ve smlouvě dohodnuty nebyly. Žalobce při jednání soudu dne 25. 6. 2020 uvedl, že pokud se jedná o pohledávky uvedené v komisionářské smlouvě, nebylo hovořeno o možnosti, že se některou z pohledávek se nepodaří odkoupit. Žalovaný se ohledně této možnosti se nevyjádřil, neboť si uvedené nepamatuje. Mezi účastníky nebylo dále sporu o tom, že žalobce uhradil dne 15. 4. 2011 žalovanému částku 2 000 000 Kč. Dále mezi účastníky nebylo sporu o tom, že část sjednané odměny ve výši 50 000 Kč byla žalobcem žalovanému uhrazena dne 15. 7. 2014. Žalobce uvedl, že nejzásadnější byly z důvodu výše prvé dvě pohledávky, ale výslovně mezi stranami takto hovořeno nebylo.

8. Účastník [jméno] [příjmení], jednatel žalovaného, v rámci dokazování ohledně zjišťování pravosti podpisu na dodatku č. 1 smlouvy vypověděl, že žalobce před ním nepodepsal dodatek č. 1, ale byl mu předán podepsaný panem [příjmení]. Svědek uvedl, že bylo dohodnuto, že žalovaný nakoupí pohledávky, které má jako dluhy za sebou trestně stíhaný pan [příjmení], aby je vyřešila jeho rodina. Dodatek chtěl žalovaný podepsat, protože se zvýšily výdaje, resp. bylo potřeba dát někomu provizi, aby bylo možno pohledávky koupit. Původně dohodnutá odměna žalovaného nebyla vysoká. Jednatel žalovaného potvrdil, že je z 10 % vlastníkem žalovaného jako fyzická osoba a z 90 % je vlastníkem seyschelská společnost, jejímž 100 % vlastníkem je jednatel žalovaného, kdy uvedené namítal žalobce s ohledem na případnou možnost vymoci náklady řízení. Uvedené vlastnictví 90 % obchodního podílu seyschelskou společností dokládá i výpis z obchodního rejstříku na č.l. 585 spisu. Tato účastnická výpověď je v rozporu se svědeckou výpovědí svědka [příjmení], který uvedl, že byl přítomen při padělání podpisu žalobce na listině – dodatku č. 1, toto padělání měli provést právě pan [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno].

9. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], dříve zaměstnankyně a jednatelky žalovaného, pro posouzení věci soud nic podstatného nezjistil. Tato se měla vyjádřit k otázce pravosti podpisu žalobce na dodatku 1, avšak tato soud sdělila, že o dodatku č. 1 smlouvy ji není nic známo. Svědkyně pouze uvedla, že žalobce a pan [příjmení] měli spolu stavební firmu.

10. Svědek, [jméno] [příjmení], zaměstnanec žalovaného, v rámci dokazování ohledně zjišťování pravosti podpisu na dodatku [číslo] smlouvy vypověděl, pro pana [příjmení] se řešil nákup pohledávek. Svědek uvedl, že pan [příjmení] odvezl panu [příjmení] smlouvu k podpisu, podpisu dodatku [číslo] přítomen nebyl. Vypověděl, že věc byla složitá, protože se muselo v rámci nákupu pohledávek jednat přes prostředníky, díky čemuž narostla cena za kupované pohledávky, a žalovaný proto chtěl uvedené upravit v dodatku [číslo] dohody. Pan [anonymizováno] jako zprostředkovatel vyjednal odkup pohledávky za desetinovou cenu, přičemž se jednalo o známého pana [příjmení], který si následně řekl o provizi. Žalovaný nebyl schopen pohledávku odkoupit, proto věc vyřešil pan [příjmení] v rámci kamarádské výpomoci panu [příjmení]. Dle sdělení právního zástupce žalobce pan [příjmení] spáchal sebevraždu. Svědek dále uvedl, že pokyny ve věci udílel pan [příjmení], kterého informoval a jednal s ním. Měl od pana [celé jméno žalobce] nějakou plnou moc. Svědek uvedl, že vždy se jednalo s panem [příjmení]. S žalobcem bylo jednáno až mnohem později, neboť i přes zaplacené 2 000 000 Kč na nákup pohledávek, žalovaný na odměně nedostal, co bylo dohodnuto. Přímo s žalobcem tak jednali až po uzavření dodatku [číslo] smlouvy, až když vznikly neshody ohledně výše odměny žalovaného, neboť žalovaný požadoval provizi pro pana [příjmení] a svoji odměnu. Svědek vypověděl, že komisionářská smlouva byla ukončena odstoupením od smlouvy z důvodu, že žalovaný nedostal dohodnutou odměnu. Svědek uvedl, že žalovaný zakoupené pohledávky inkasoval, příp. je přihlásil do insolvenčního řízení. Svědek připustil, že pohledávky žalovaný zakoupil, aby je postoupili panu [celé jméno žalobce], ale za odměnu. Svědek připustil, že je autorem žádosti o dořešení případu ze dne 10. 6. 2014. Svědek uvedl, že věc řešili dříve než před červencem 2011, kdy zjišťovali, jestli vůbec bude možno pohledávku koupit. Žalovaný netušil, že se pohledávku podaří koupit takto levně, a proto chtěl pan [příjmení] následně provizi. Svědek vypověděl, že jednali o odstoupení od smlouvy s panem [celé jméno žalobce] a panem [příjmení] Pan [anonymizováno] požádal žalovaného, že by potřeboval skoupit pohledávky, aby v rámci trestního řízení měl menší škodu, a že se se žalovaným vyrovná. Pohledávky byly uplatněny v trestním řízení. Bylo domluveno s panem [příjmení], že se udělá dohoda o tom, aby mu v rámci trestního řízení vznikla menší škoda.

11. Žalobce uvedl, že dodatek č. 1 nepodepsal. Žalovaný navrhl vypracovat znalecký posudek prokazující pravost podpisu žalobce. Následně byl vyhotoven posudek z oboru písmoznalectví ze dne 28. 3. 2018 zapsaném pod poř. [číslo] [rok] znaleckého deníku vyhotoveném [celé jméno znalkyně] s přibraným konzultantem RNDr. [jméno] [příjmení], znalcem z oboru kriminalistiky. Výše specifikovaný posudek byl proveden jako důkaz a bylo zjištěno, že nebyl předložen originál dodatku č. 1 znaleckého posudku, kdy dodatek ve fotokopii nebyl zaslán omylem. Dodatek má čtyři strany, přičemž první tři strany byly vyhotoveny v jednobarevném tisku a poslední podpisová strana byla vytištěna ve čtyřbarevném laserovém tisku, což svědčí o padělání sporného materiálu, a to nejen pokud se jedná o podpis, ale o dokument jako celek. Podpis žalobce na uvedené listině byl vyhodnocen ve střední rovině pravděpodobnosti jako pravý, ale nejedná se o originální ruční zápis, ale o jeho barevnou kopii. K vytištění poslední podpisové strany byl použit odlišný tiskový přístroj a nejednalo se o náhodnou záměnu, ale záměnu záměrnou. Oba znalci byli slyšeni a výše uvedené závěry potvrdily.

12. Soud vyslechl [jméno] [příjmení], jednatele žalované, zaměstnance žalovaného [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kdy z výpovědí svědků nevyplynulo, že by listinu podepsal žalobce. Soud v této souvislosti provedl důkaz, a to potvrzením ze dne 13. 7. 2011, ve kterém bylo uvedeno, že v době podpisu dodatku č. 1 se měl svědek nacházet v Chorvatsku. Žalobce dále předložil prohlášení pana [příjmení], který sepsal před svým advokátem JUDr. [příjmení] dne 21. 8. 2015, což je potvrzeno i potvrzením vězeňské služby, že uvedeného dne navštívil právník svědka, kdy svědek uvedl, že byl poradcem svého nevlastního bratra – žalobce. Soud tedy ani po obsáhlém dokazování nevzal za prokázáno, že by žalobce podepsal dodatek č. 1 smlouvy, kdy ani další listiny, a to email ze dne 4. 11. 2014 a 19. 11. 2016, ani přípisy ze dne 18. 11. 2013 a 10. 6. 2014 či potvrzení ze dne 15. 7. 2014 uvedené neprokazují. Soud má za prokázáno, že předložený dodatek č. 1 koncesionářské smlouvy je falzum a proto námitku žalovaného, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána před rozhodci usnesením, č. j. 30 C 98/2016-316, ze dne 30. 4. 2019, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 19 Co 225/2019- 334 ze dne 25. 11. 2019, zamítl.

13. V prohlášení ze dne 21. 8. 2015 podepsaného [jméno] [příjmení] ve Vazební věznici Pankrác na č. l. 223 spisu je uvedeno, že podepsaný s žalovaným nikdy nejednal a nekomunikoval, pouze v celé věci radil žalobci a byl překvapený, že žalovaný na něj podal exekuční návrh na základě nakoupených pohledávek. Žalobce mu řekl, že tento měl připravených 150 000 Kč na zaplacení odměny žalovaného a jeho jednání, kdy pohledávky namísto postoupení vymáhá po panu [příjmení], považuje za podvod. Prohlášení bylo předáno téhož dne JUDr. [jméno] [příjmení]. Z potvrzení ze dne 21. 8. 2015 na č. l. 225 spisu vyplývá, že JUDr. [jméno] [příjmení] dne 21. 8. 2015 navštívil ve [stát. instituce] pana [jméno] [příjmení], avšak slyšen jako svědek si nepamatoval, že by takovouto listinu od pana [příjmení] převzal a je tedy otázkou, zda tato listina byla panem [příjmení] vůbec vyhotovena, když svědek [příjmení] nemohl být pro svůj špatný psychický stav vyslechnut. Z emailu ze dne 18. 8. 2015 na č. l. 226 se zjišťuje, že v emailu JUDr. [jméno] [příjmení], advokát, žádá Věznici Pankrác o návštěvu [jméno] [příjmení] dne 21. 8. 2015, což svědek [příjmení] potvrdil, avšak listiny si nepamatoval a je tedy otázkou, zda skutečnosti zde uvedené jsou psány panem [příjmení].

14. Co se týče dopisu ze dne 18. 11. 2013 na č.l. 13, shodně na č. l. 191 spisu, který žalobce přiložil k žalobě, žalobce uvedl, že není schopen vyjádřit se k tomu, kdy listinu obdržel. Z obsahu listiny soud zjistil, že obsahuje sdělení žalovaného, že nabyl pohledávky od věřitele [anonymizováno] – [anonymizováno], spol. s.r.o. ve výši jistiny 1 353 961 Kč a od věřitele [právnická osoba] ve výši 11 855 526,15 Kč. Žalovaný v dopise sdělil, že stran žalobce nebyla poskytnuta součinnost a nebyl udělen pokyn k dalšímu postupu.

15. Z plné moci ze dne 5. 4. 2011 vyplývá, že žalovaný jako zmocnitel udělil JUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D., advokátu plnou moc pro zastupování ve věci 16 T 5/2009 vedené Krajským soudem v Českých Budějovicích.

16. Z pokynu datovaného 20. 3. 2011 vyplývá, že žalobce udělil žalovanému pokyn, aby udělil advokátu z advokátní kanceláře [příjmení] a [příjmení] plnou moc, kterou advokáta zmocní ke zastupování v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích v trestním řízení proti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Mezi účastníky je sporné, jestli v tento okamžik měl žalovaný nakoupeny všechny pohledávky, které jsou předmětem koncesionářské smlouvy. Žalobce v této souvislosti v rámci jednání soudu dne 25. 6. 2020 vypověděl, že neměl důvod urgovat neplnění komisionářské smlouvy, až do roku 2013, 2014, kdy do té doby to s ohledem na bezproblémově probíhající trestní řízení nebylo zapotřebí. Žalovaný vypověděl, že držitelem klíčové pohledávky OMW byl žalovaný již někdy po 10. 4. 2011.

17. Žalobce v rámci soudního jednání dne 25. 6. 2020 sdělil, že žaloba byla podána z důvodu, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] s. r. o. smlouvu o postoupení pohledávek nikoliv dne 26. 8. 2015 jak je uvedeno ve smlouvě, ale až dne 23. 9. 2015, kdy byly podpisy uznány za vlastní, až po vydání předběžného opatření Krajským soudem v Českých Budějovicích, kterým bylo [právnická osoba] s. r. o. se zakázáno zavazovat, přičemž je zjevné, že závazek odpovídající částce 13 000 000 Kč není zjevně běžným hospodařením. Žalobce dále namítl, že žalovaný jako komisionář nebyl vlastníkem pohledávek a nebyl oprávněn s těmito disponovat a uvedl, že v řízení před soudem v [obec] není tato otázka řešena meritorně. Co se týče druhé pohledávky ve výši 1 353 961 Kč, která je předmětem tohoto řízení, žalovaný namítl, že pohledávka zanikla splněním, což doložil smlouvou o přistoupení k dluhu, kdy i tuto skutečnost žalobce rozporoval.

18. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že v rámci jiného obchodu si pan [příjmení] postěžoval, že je proti němu vedeno trestní řízení. Svědek se s panem [příjmení] znal. Pan [anonymizováno] se snažil skoupit pohledávky, aby mohl zástupce poškozeného navrhnout soudu nižší trest a vyjednat dohodu. Pan [anonymizováno] tohle řešení nabídl a svědek se pouze dohodl uvedené se žalovaným, jeho předmětem podnikání byly pohledávky. Žalobce u těchto jednání vůbec nebyl, byla to pouze [anonymizováno] snaha. Bylo to úzce spojené s trestním řízením. Pan [anonymizováno] byl odsouzen za podvod v souvislosti s benzinovou čerpací stanicí, která odebírala produkty a pohonné hmoty od OMW a dalších společností a všechno zboží končilo u pana [příjmení], který je koupil. Smyslem bylo, aby za zboží nemusel platit. Pan [anonymizováno] chtěl koupit pohledávky za každou cenu, aby získal přes [celé jméno žalobce] možnost ovládat poškozeného v trestním řízení. Podepsaný [celé jméno žalobce] se toho vůbec nezúčastnil a podle názoru svědka o tom ani nevěděl. Žádná smlouva k tomu podepsaná nebyla, až pan [příjmení] začal, ať svědek dohodne podpis smlouvy s panem [příjmení], že má žalovaný peníze na účtu bez toho, aniž by k tomu byl jakýkoliv titul. Protože se to celé dělalo bez smlouvy tak se [příjmení] se rozhodoval o koupi dle finančních možností a v okamžiku, kdy běželo trestní řízení tak poslal peníze na účet žalovanéno bez toho aniž by k tomu byla uzavřena jakákoliv smlouva, ta se realizovala dodatečně. Od počátku bylo domlouváno, ať se koupí pohledávky, a že pan [příjmení] následně určí konečného nabyvatele pohledávek. Pohledávku [anonymizováno] v hodnotě 1,9 milonu korun si pan [příjmení] domluvil sám a nabyl ji za 5% až 10% ceny, protože se jednalo o jeho známé. Podstatné pro žalovaného byly peníze na účtu, kdy [příjmení] poslal peníze, ale nepodepsal dohodu s žalovaným, s tím že na to pak udělají papír. Vše se kupovalo narychlo, náklady na nákup pohledávek byly vyšší. Žalovaný do toho vložil vlastní prostředky a ty už mu pan [příjmení] nezaplatil. Svědek si nevybavil přesně kolikrát hovořil s žalobcem, zda před nebo po uzavření smlouvy, pouze si vybavuje, že mu byl představen. Smyslem celé akce bylo získat postavení poškozeného v trestním řízení, z obchodního pohledu neměly pohledávky žádnou hodnotu a byly nedobytné. Na celé akci vznikla žalovanému ztráta v řádech stovek tisíc, takto bylo žalovaným svědkovi jako zprostředkovateli prezentováno. Žalovaný žádal svědka jako osobu, která s panem [příjmení] vše dohodla, ať se svědek domluví s panem [příjmení] na úhradě ztráty, což nešlo, neboť byl ve výkonu trestu a na útěku. [příjmení] jednal se svědkem s tím, že pohledávky ve finále koupí nějaká 3. osoba a pan [příjmení] to celé dojedná. Pan [anonymizováno] byl nečinný a svědek mu sdělil, že si má k věci dodělat smlouvu. Kdo nakonec smlouvu připravil, zda žalobce nebo žalovaný, svědek nevěděl. Bylo dohodnuto, že žalovaný nakoupí pohledávky, bude udělena plná moc advokátu [příjmení], pro zastupování poškozeného v trestním řízení. Svědek s panem [příjmení] jednal na základě ústně udělené plné moci, resp. s žalovaným opakovaně, nikoliv v zaměstnaneckém poměru, spolupracoval.

19. Při opětovném výslechu dne 8. 10. 2020 svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že koncesionářská smlouva byla uzavřena až poté, co žalobce žalovanému poskytl 2 000 000 Kč. Žalovaný předjednal s věřiteli spoustu záležitostí půl roku před poskytnutím peněz žalobcem. Náklady na nákup pohledávek tvořila kupní cena pohledávek, provize, ověřování podpisů apod. a činily přibližně 2 200 000 Kč Pan [anonymizováno] si řekl o provizi 500 000 Kč, protože v OMV získal kontakt a pomohl s vyjednáním ceny. Svědek jednal o provizi s panem [příjmení] za přítomosti pana [příjmení] Pan [anonymizováno] řekl, že pohledávku je potřeba koupit za jakoukoliv cenu. Podpis komisionářské smlouvy s panem [příjmení] prvotně domlouval pan [příjmení], pak svědek a podepisoval ji pan [příjmení] Smlouvu si sepsal pan [příjmení] sám. Svědek uvedl, že smlouva se dodělala, až když se dojednával nákup pohledávek. Bylo dohodnuto, že budou zaslány žalovanému peníze, žalovaný nabyté pohledávky uplatní v trestním řízení a pak se dohodne, co se bude dít dál. Nebylo dohodnuto, že se pohledávky mají postoupit žalobci. Žalovaný nejprve dostal peníze, smlouva byla podepsána, když mezitím už se nakupovali pohledávky. Žalovanému nikdo nedával v souvislosti s pohledávkami pokyny. Žalovanému nebyly zaplaceny náklady nad rámec komisionářské smlouvy, které vznikly se zařizováním věci, proto žalovaný odstoupil do smlouvy, protože pan [příjmení] nebyl k dispozici a s panem [celé jméno žalobce] se nebyli schopni domluvit ani prostřednictvím advokáta. Žalovaný se snažil před odstoupením vše řešit s panem [příjmení], poté když pan [příjmení] nebyl schopen, snažili se vše řešit s panem [celé jméno žalobce] a s panem doktorem [příjmení]. Žalovaný posílal nějaké návrhy smluv, ale nikdy se to nedotáhlo do konce. Svědek si není vědom, že bylo jednáno o doplatku a provizi ve výši 5 000 000 Kč O obsahu komisionářské smlouvy bylo jednáno s panem [příjmení], byla antidatována, což není nic neobvyklého, pana [příjmení] zajímalo uplatnění pohledávek v trestním řízení, nebylo řešeno, co se s nimi bude dít následně. Uplatnění pohledávek měl zařídit advokát žalovaného. Komisionářskou smlouvu připravovala strana pana [příjmení].

20. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], advokát, zproštěný mlčenlivosti, vypověděl, že se s panem [příjmení], tehdejším jednatelem [právnická osoba] měl schůzku v září 2019 v [obec], podrobnosti má v diáři, který nemá u sebe. Pan [anonymizováno] svědkovi přímo na schůzce poprvé předložil nepodepsanou smlouvu o postoupení pohledávky z žalovaného na [právnická osoba] Smlouva měla předtištěné starší datum předcházející datu schůzky v [obec]. Svědek nebyl přítomen podpisu smlouvy.

21. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že panu [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno] vypomáhal s řešením pohledávek vůči panu [příjmení]. Původně mu nabízeli, že za peníze mu pomohou v jeho trestní věci, on jejich nabídku odmítl, následně byl zatčen, půl roku ve vazbě, po propuštění z vazby se jejich nabídka opakovala a nakonec ji přijal. Protože se s rodinou pana [příjmení] a [celé jméno žalobce] čile stýkal, měl jim vypomoci s řešením situace okolo pohledávek vůči rodině pana [příjmení]. Svědek byl od roku 2011 vyšetřován policií, útvarem pro odhalování organizovaného zločinu [obec], je rok propuštěn z výkonu trestu, má obavu z fyzické likvidace a z obvinění z další trestné činnosti, byl vězněn 44 měsíců. Svědek je stíhán i pro další rozsáhlou trestnou činnost týkající se podvodu a legalizace výnosů trestné činnosti. Byl ve výkonu trestu za úvěrový podvod a krácení daně. Svědek vypověděl, že žalovaný měl koupit pohledávky z trestné činnosti pana [příjmení], aby došlo ke snížení trestu, žalobce si na to najal žalovaného, přičemž pohledávky neměl nabýt žalobce jako bratr pana [příjmení], ale bylo by lepší, kdyby je nabyl někdo cizí. Svědek nebyl přítomen podpisu smlouvy, ale byl přítomen padělání jejího dodatku, byli tam přítomni pan [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno]. Přivezl jim do [obec] listinu s podpisem pana [celé jméno žalobce] údajně pro potřeby znaleckého zkoumání. K překvapení svědka použili podpis z listiny na přefocení na dodatek smlouvy a k dotazu mu by sděleno, že se odstřihli od pana [celé jméno žalobce] od pohledávek, které pro něj nakoupili. Je mu známo, že pohledávky měly být prodány panu [příjmení], který mu řekl, že má s nimi dohodu. Svědek nebyl přítomen podpisu koncesionářské smlouvy, pan [příjmení] mu ji ukazoval s dotazem, zda by nemohl využít osobních vazeb a některou z pohledávek ve smlouvě nakoupit. Svědek žádnou takovou možnost neměl. Peníze na nákup pohledávek byly od pana [celé jméno žalobce], tak mu to řekl pan [příjmení]. Svědkovi je známo, že obdobně žalovaný nakoupil pohledávku pana [příjmení], kterou koupili z jeho peněz a nechali si jak pohledávku, tak peníze.

22. Svědek [jméno] [příjmení], jednatel společnosti [příjmení], vypověděl, že dříve se žalovaným obchodoval, ale rozešli se. V roce 2015 podepsal v rámci nákupu pohledávek smlouvu týkající se postoupení pohledávky za [celé jméno žalobce] na [právnická osoba]. Obchod se realizoval koncem léta, smlouva se podepsala koncem září nebo začátkem října. Podepsal smlouvu, která měla jiné datum. Bylo mu řečeno, že to tak je z účetních důvodů. Dostal do ruky finální verzi smlouvy, podepsal ji a šli ověřit podpis na poštu. S JUDr. [příjmení] smlouvu probíral na schůzce v [obec], upozornil jej chybné datum. Jednalo se o rychlý překupnický obchod, kdy se pohledávka měla obratem dál prodat se ziskem, tak mu to slíbil žalovaný. Společnost DANABE neměla všechny finanční prostředky na nákup pohledávky, svědek chtěl investovat do nákupu vlastní prostředky. K dotazu právního zástupce uvedl, že bylo zvažováno, že pohledávku, kterou koupí započte, ale nedošlo k tomu.

23. Účastníci učinili nesporným, že proti bratru žalobce, [jméno] [příjmení], bylo vedeno trestní řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích, kde byl pan [příjmení] odsouzen pro trestný čin podvodu spolu s [jméno] [příjmení] jako zástupkyní [právnická osoba] [právnická osoba] Zde byl bratr žalobce odsouzen a následně Vrchní soud v Praze změnil rozhodnutí o nároku na náhradu škody, kterou uplatnila přímo společnost žalovaná. Rozhodnutím 5 To 44/2012 z 4. 2. 2015 bylo rozhodnuto tak, že bratr žalobce a [jméno] [příjmení] jsou povinni společně nerozdílně uhradit žalovanému škodu ve výši 13 194 487 Kč. Zde podal žalobce návrh na obnovu řízení, a to z toho důvodu, že žalovaný v daném řízení vůbec neměl vystupovat svým jménem, když zmocnění, které podepsal žalobce pro právního zástupce, bylo zmocněním žalobce a je tak zjevné, že žalovaný v uvedeném trestním řízení vůbec neměl vystupovat. O tomto návrhu byl rozhodnuto prvostupňově Krajským soudem v Českých Budějovicích.

24. Proto tomuto zamítavému rozhodnutí podal žalobce stížnost, o které bylo Vrchním soudem v Praze rozhodnuto usnesením č.j. 5 To 42/2020-212 ze dne 25. 11. 2020 tak, že se stížnosti žalobce a pana [příjmení] zamítají jako nedůvodné.

25. Rozhodnutí podle, kterého má pan [příjmení] společně s paní [příjmení] uhradit žalovanému náhradu škody ve výši 13 194 487 Kč, když tato škoda se vztahuje k pohledávkám z komisionářské smlouvy věřitelů OMV ČR., [anonymizována tři slova] a pana [příjmení]. K tomu doložil právní zástupce žalovaného rozhodnutí Krajského soud v Českých Budějovicích 16 T 15/2009 z 28. 5. 2020 a stížnost z 12. 6. 2020, jež proti tomuto rozhodnutí žalobce podal. Mezi účastníky dále nebylo sporu o tom, že žalovaný nakoupil 4 ze 7 sjednaných pohledávek, konkrétně se jednalo o pohledávky [právnická osoba], [anonymizována tři slova], a pana [příjmení], pokud se jedná o zbývající 3 pohledávky, žalobce uvedl, že nemá povědomí o tom, zda žalovaný tyto pohledávky nakoupil a žalovaný uvedl, že nikoliv.

26. Z pokladní složenky na č. l. 14 spisu soud zjistil, že dne 15. 7. 2014 vložila [jméno] [příjmení] jménem [celé jméno žalobce] na účet č. [bankovní účet] vedený na žalovaného v hotovosti v [právnická osoba] částku 50 000 Kč.

27. Z pokladní složenky na č. l. 15 spisu soud zjistil, že dne 15. 4. 2011 vložil [celé jméno žalobce] na účet č. [bankovní účet] v hotovosti částku 2 000 000 Kč s uvedením důvodu půjčka, když bylo vysvětleno, že tento důvod byl uveden, protože se jednalo o vklad vyšší částky v hotovosti.

28. Z dopisu na č. l. 16 spisu a doručenky na č. l. 17 spisu soud zjistil, že níže podepsaný Ouředníkuvádí, že dne 10. 1. 2011 uzavřel se žalovaným komisionářskou smlouvu a je mu známo, že žalovaný koupil pouze pohledávku původního věřitele [právnická osoba] a [anonymizováno] spol. s. r. o. a vyzval k písemnému vyúčtování a postoupení předmětných pohledávek. Výzva je datována 14. 7. 2015 a z doručenky vyplývá, že žalovaný ji převzal dne 20. 7. 2015. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 12. 2015 na č.l. 18 se zjišťuje, že k témuž vyzval žalobce žalovaného předžalobní výzvou, přičemž žalovaný na jednání soudu dne 20. 10. 2010 potvrdil, že výzvu před podáním žaloby obdržel.

29. Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 12 Nc 1401/2015-79, ze dne 2. 9. 2015 na č.l. 28 spisu, shodně na č. l. 336 spisu, soud zjistil, že [právnická osoba] byla v předmětném řízení uložena povinnost zdržet se jakékoliv dispozice se svým majetkem přesahující obvyklou míru činnosti správa nemovitostí, zejména jednání vedoucí ke snížení hodnoty specifikované nemovitosti, nebo jakýchkoliv závazků, nemající věcnou souvislost s řádnou správou specifikovaných nemovitostí.

30. Z návrhu na určení společníka na č.l. 34 spisu soud zjistil, že [právnická osoba] a. s. jako navrhovatel podáním ze dne 1. 10. 2015 adresovaném Krajskému soudu v Českých Budějovicích ke sp. zn. 12/ 2015 – JT se domáhala vydání rozsudku, podle kterého se určuje, že navrhovatel je jediným společníkem [právnická osoba] s. r. o.

31. Z usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 439/2015 -116 ze dne 20. ledna 2016 na č.l. 45 spisu, shodně na č. l. 339 spisu, soud zjistil, že uvedeným usnesením bylo potvrzeno usnesení o vydání přeběžného opatření Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 9. 2015, č. j. 12 Nc 1401/2015-79 ve spojení s opravným usnesením č. j. 12 Nc 1401/2015-101, ze dne 2. 11. 2015.

32. V usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích, č. j. 48 EXE 3282/2015-37, ze dne 13. 1. 2016, na č.l. 49 spisu, shodně na č.l. 417 spisu, je uveden jako oprávněný žalovaný a jako povinný [právnická osoba] s. r. o., kdy bylo rozhodnuto, že provedení exekuce se odkládá do 30. 4. 2016. Provedení exekuce se týká notářského zápisu sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení] dne 15. 10. 2015, zn. [anonymizováno] [číslo] [rok], [spisová značka], za účelem vymožení pohledávky oprávněného ve výši 13 000 000 Kč. Podnět k odkladu exekuce podala [právnická osoba] a.s., která tvrdila, že se jedná o fiktivní dluh a k sepisu notářského zápisu došlo v rozporu s předběžným opatřením soudu.

33. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2015 na č.l. 63 spisu, shodně na č. l. 342 spisu, soud zjistil, že jako postupitel je uveden žalovaný a jako postupník [právnická osoba] Postupitel prohlašuje, že má pohledávky za solidárními dlužníky, a to [právnická osoba], [právnická osoba] [právnická osoba] v likvidaci, panem [jméno] [příjmení], paní [jméno] [příjmení], panu [jméno] [příjmení]. Jak důvod vzniku pohledávky je uvedeno, že dne 14. 4. 2011 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kterou postupitel, obchodní společnost [právnická osoba], postoupila svoje pohledávky za [právnická osoba] [právnická osoba] v likvidaci, postupníku, [právnická osoba] & [právnická osoba], jednalo se o pohledávky z pohonných hmot, vyúčtovaných fakturou [číslo] ze dne 2. 9. 2005 na částku 4 224 007,81 Kč splatnou 16. 9. 2005, fakturou [číslo] ze dne 16. 9. 2005 na částku 3 789 545,39 Kč splatnou 30. 9. 2005, fakturou [číslo] ze dne 16. 10. 2005 n částku 30 179,77 Kč splatnou dne 31. října 2005, fakturou [číslo] ze dne 2. května 2005 na částku 19 927,96 Kč splatné dne 2. května 2006. Plnění, která byla vyúčtována těmito daňovými doklady, byla zkonzumována ve společnosti [právnická osoba] a [jméno] [příjmení] byl v této souvislosti pravomocně uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Postupitel dále uplatnil tyto pohledávky v adhezním řízení trestního řízení, odsouzeným bylo uloženo postupiteli nahradit škodu a na základě trestního rozsudku je vedena proti odsouzeným exekuce. Čestným prohlášením o ručení ze dne 13. 1. 2012 prohlásil jediný společník společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení], že ručí za závazky společnosti [právnická osoba] vůči [anonymizována čtyři slova] v likvidaci. Nový jednatel [právnická osoba] [jméno] [příjmení], uzavřel za společnost [právnická osoba] smlouvu o přistoupení k dluhu ze dne 20. 8. 2014 Smlouvou o uznání závazku ze dne 20. 8.2014 a smlouvou o uznání závazku ze dne 26. 9. 2014 uznala [právnická osoba] svůj dluh co do důvodu a výše. Postupovaná pohledávka včetně zákonného úroku k 22. 2. 2015 činí 14 424 694,61 Kč. Dne 22. 2. 2015 bylo zahájeno insolvenční řízení proti [právnická osoba], které bylo ke dni uzavření smlouvy ve fázi před zjištěním úpadku, řízení je vedeno před Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 59 INS 5187/2015. Postupovaná pohledávka včetně zákonného úroku k 25. srpnu 2015 činí 14 711 274,81 Kč. Dne 25. 8. 2015 bylo zahájeno insolvenční řízení proti [jméno] [příjmení], který je ke dni uzavření této smlouvy ve fázi před zjištěním úpadku. Úplata za postoupení pohledávek činila 13 000 000 Kč a byla splatná ve splátkách v období od 10. září 2015 do 4. 9. 2016 Smlouva obsahuje úředně ověřené podpisy [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a to uznáním podpisů za vlastní dne 23. 9. 2015 v [obec].

34. Z vytknutí vad s odstoupením od smlouvy z 5. 9. 2016 na č. l. 341 spisu soud zjistil, že podepsaný opatrovník odstoupil [právnická osoba] & [právnická osoba] od smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 26. 8. 2015 za dlužníky [právnická osoba], [právnická osoba] [právnická osoba] v likvidaci, panem [jméno] [příjmení], paní [jméno] [příjmení] a panem [jméno] [příjmení]. Je uvedeno, že do dnešního dne, nebylo [právnická osoba] s.r.o. umožněno s pohledávkami nakládat v celém rozsahu a vůči všem dlužníkům, je argumentováno komisionářskou smlouvou a tímto řízením a dalšími řízeními. Listina neobsahuje podpis.

35. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. 59 Sd 18/2015-59, ze dne 26. 6. 2015 na č.l. 65 spisu soud zjistil, že uvedený soud vydal příjemci [anonymizováno] a [právnická osoba] částku 1 680 531,49 Kč složené složitelem [anonymizováno] [obec] proti příjemcům [právnická osoba] a [anonymizováno] a [právnická osoba], protože ve věci dala [právnická osoba] souhlas s vydáním úschovy.

36. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2015 soud zjistil, že ve věci odvolání obžalovaného [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] a [právnická osoba] podaném proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 25. ledna 2012 sp. zn. 16 T 15/2019 rozhodl soud tak, že zavázal [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na náhradě škody zaplatit [právnická osoba] a [právnická osoba] částku 13 194 487 Kč.

37. Z exekučního příkazu Exekutorského úřadu Brno, č.j. 137 Ex 7029/15-29 ze dne 16. 9. 2015 na č.l. 72 spisu, oprávněného [příjmení] a [právnická osoba] proti povinnému [jméno] [příjmení] soud zjistil, exekutor rozhodl o srážkách ze mzdy povinného u plátce [obec] [anonymizována dvě slova].

38. Z odstoupení od komisionářské smlouvy na č.l. 76 ze dne 10. 1. 2011 ve znění dodatku ze dne 14. 7. 2011 soud zjistil, že odstoupení od smlouvy je datováno dne 31. 7. 2014 s odůvodněním, že nebyla uhrazena částka 250 000 Kč jako cena za postoupené pohledávky a částka 500 000 Kč jako záloha na odměnu komisionáře, když tyto skutečnosti měly být dohodnuty v dodatku č. 1, kde však žalovaný neprokázal pravost podpisu žalobce. Z doručenky na č.l. 74 spisu soud zjistil, že žalobce jej převzal dne 13. 8. 2014, zde namítal žalobce, že se nejedná o jeho podpis, avšak soud z důvodu skutečnosti, že nebyla prokázána pravost dodatku č. 1 ke komisionářské smlouvě a odstoupení je vázáno právě na tento dodatek a soud tedy vyšel z toho, že nebyly dány důvody pro předmětné odstoupení) ani nevyzýval žalobce k prokázání (u doručenky se jedná o veřejnou listinu a vychází se z toho, co je na této uvedeno, dokud není prokázán opak) jeho tvrzení, že se jedná o padělek, když vyšel ze skutečnosti 39. Dodatek č. 1 komisionářské smlouvy ze dne na č.l. 82 spisu byl v řízení předmětem znaleckého zkoumání se závěrem, že se jedná o technický padělek, když podpis žalobce byl na listinu zkopírován. Předmětem dodatku jsou 4 ze 7 pohledávek, konkrétně [právnická osoba], [anonymizováno], spol.s r.o., [právnická osoba], [jméno] [příjmení], kdy výsledná cena za postoupení pohledávek je nově uvedena 2 250 000 Kč a částka 500 000 Kč jako odměna komisionáři. Smlouva obsahuje rozhodčí doložku.

40. Svědek [jméno] [příjmení], advokát, vypověděl, že je zproštěn mlčenlivosti v omezeném rozsahu a zastupoval pana [příjmení]. Svědek věděl, že žalovaný nedodržel komisionářskou smlouvu, neboť nekoupili všechny pohledávky, ale klíčovou pohledávku OMV měli, bylo tam ujednání, že žalovaný měl předat žalobci písemnou zprávu o výsledku nákupu pohledávek. Pro pana [příjmení] jako obžalovaného by bylo výhodnější dlužit panu [celé jméno žalobce] namísto žalovaného. Svědek byl přítomen jednáním, za žalovaného na nich byl pan [příjmení] a pan [příjmení], matka obžalovaného [příjmení] paní [příjmení], schůzky probíhali v letech 2014 a následujících. V roce 2014 se konala schůzka k otázce proč byl podán exekuční návrh na pana [příjmení], když k tomuto nebyl dán pokyn a pohledávky nakoupili pro pana [celé jméno žalobce]. Svědek podával návrh na zastavení exekuce, kterému bylo vyhověno, neboť Nejvyšší soud rozsudek, na základě kterého byla exekuce vedena, zrušil. Žalovaný argumentoval odstoupením od komisionářské smlouvy z důvodu nezapalcení odměny. V roce 2015 -2016 proběhla další schůzka na které žalovaný chtěl za postoupení pohledávek namísto odměny 150 000 Kč, částku 1-2 miliony Kč, následně 4-5 milionů Kč, což pan [celé jméno žalobce] odmítl. Svědek si nevybavuje, že by od pana [příjmení] převzal prohlášení na č.l. 223 spisu.

41. Z žádosti o dořešení případu ze dne 10. 6. 2014 na č.l. 192, shodně č.l. 371, spisu soud zjistil, že žalovaný dne 10. 6. 2014 požádal žalobce o doplacení odměny 200 000 Kč a požádal žalobce o sdělení, kdo bude postupníkem pohledávek.

42. Z výpisu živnostenského rejstříku ze dne 8. 5. 2020 [celé jméno žalobce] na č.l. 357 spisu soud zjistil, že jmenovaný má zapsanou činnost přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti, poskytování technický služeb.

43. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2015, č. j. 5 To 44/2012, na č.l. 360 spisu, shodně na č.l. 484 spisu, bylo rozhodnuto tak, že bratr žalobce a [jméno] [příjmení] jsou povinni společně nerozdílně uhradit žalovanému škodu ve výši 13 194 487 Kč.

44. Z nepodepsané výzvy ze dne 12. 12. 2013 na č.l. 365, shodně č. l. 368, shodně 373 verte, spisu soud zjistil, že výzva obsahuje požadavek na osobní jednání s žalobcem v reakci na doručený dopis dne 6. 12. 2013.

45. Z podepsané nedatované odpovědi žalobce na č.l. 367 soud zjistil, že obsahuje omluvu [celé jméno žalobce] za prodlevu s odpovědí a navrhuje schůzku počátkem února.

46. Z výzvy na 374 soud zjistil, že obsahuje nedatovanou reakci [celé jméno žalobce] na výzvu žalovaného datovanou 18. 11. 2013, že nemá zájem vést exekuci, pohledávky bude vymáhat jiná společnost, s tím že pohledávky odkoupí [právnická osoba], kdy detaily obchodu budou upřesněny na osobním jednání.

47. Z emailu ze dne 9.7. 2014 na č. l. 372 spisu soud zjistil, že email datovaný 9. 7. 2014 byl odeslán z emailové adresy [email] na [email], s tím, je [anonymizováno]. [příjmení] v zahraničí. Jako společnost je uvedena jako [anonymizováno 6 slov] [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova] [číslo].

48. Plná moc ze dne 15. 7. 2014 na č.l. 373 spisu obsahuje plnou moc žalobce jeho matce [jméno] [příjmení] při vyřizování komisionářské smlouvy ze dne 10. 11. 2011.

49. Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 16 T 15/2009-9191, ze dne 28. 5. 2020, na č. l. 386 spisu, shodně na č.l. 459 spisu, soud zjistil, že byl zamítnut návrh [celé jméno žalobce] na povolení obnovy řízení týkající se jeho bratra [jméno] [příjmení], který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.

50. Z odvolání pokynu komitenta na č.l. 388 spisu ze dne 21. 5. 2020 soud zjistil, že [celé jméno žalobce], jehož podpis je na listině úředně ověřen, odvolává žalovanému jako komisionáři veškeré pokyny.

51. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2011 na č. l. 389 spisu soud zjistil, že jako postupitel je uveden žalovaný, jako postupník [jméno] [příjmení], jako pohledávky jsou specifikovány pohledávky za [anonymizováno] [právnická osoba] konkrétně z faktur [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] v celkové výši 258 543 Kč, přičemž se konstatuje, že dlužník provedl dne 4. 11. 2015 částečnou úhradu 40 000 Kč a hodnota pohledávky činí 218 543 Kč. Úplata za postoupení činila 21 854 Kč. [příjmení] [jméno] [příjmení] je úředně ověřen dne 10. 6. 2011 s tím, že dotyčný vlastnoručně podepsal před notářem listinu.

52. Ze smlouvy o postoupení pohledávek na č. l. 391 spisu uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalovaným jako postupníkem s datem u podpisu žalovaného dne 14. 4. 2011 a nečitelným datem u podpisu postupitele vyplývá hodnota pohledávek za [právnická osoba] v likvidaci, ve výši 11 855 526 Kč, a to za faktury [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo]. Úplata za postoupení pohledávek činila 1 500 000 Kč.

53. Ze smlouvy o postoupení pohledávek na č.l. 392 spisu soud zjistil, že jako postupník je uveden žalovaný a jako postupitel [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] s r. o., smlouva je datována 4. 4. 2011, pohledávka ve výši 1 353 961 Kč za dlužníkem [právnická osoba] podle rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích 13 Cm 1078/2006-54. Postoupena byla za úplatu 135 396 Kč.

54. Ze smlouvy o postoupení pohledávek na č. l. 394 spisu soud zjistil, že jako postupník je uveden žalobce a jako postupitel [právnická osoba], postupována je pohledávka za [právnická osoba], vyplývající z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 13 Cm 305/2006-19 ze dne 20. 6. 2006 ve výši 129 081,50 Kč za úplatu 12 908 Kč. Podpisy na listině jsou úředně ověřeny dne 13. 5. 2011, a to prohlášením, že listina byla podepsána přímo před notářem.

55. Z poptávky pohledávky na č. l. 396 spisu ze dne 28. 3. 2011 vyplývá přípis žalovaného datovaný dne 28. 3. 2011 [jméno] [příjmení] s nabídkou koupě pohledávek za [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] v likvidaci.

56. Z poptávky pohledávky na č. l. 397 spisu ze dne 1. 3. 2011 vyplývá přípis žalovaného datovaný dne 1. 3. 2011 [právnická osoba] s.r.o. s nabídkou koupě pohledávek za [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] v likvidaci.

57. Z poptávky pohledávky na č. l. 398 spisu ze dne 1. 3. 2011 vyplývá přípis žalovaného datovaný dne 1. 3. 2011 [právnická osoba] s.r.o. s nabídkou koupě pohledávek za [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] v likvidaci.

58. Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 24 Co 1540/2019-516, ze dne 19. 6. 2020, na č.l. 415 spisu, soud zjistil že usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 8. 2019, č. j. 48 EXE 3282/2015-433 bylo potvrzeno, jako oprávněný je uveden žalovaný, jako povinný [právnická osoba], ve věci o 13 000 000 Kč.

59. Z výzvy datované dne 30. 6. 2020 na č. l. 431 soud zjistil, že výzva je adresována [právnická osoba], [jméno] [příjmení], konkrétně [jméno] [příjmení], jednatelce, kdy žádá o výmaz sebe, jako jednatele [právnická osoba], z obchodního rejstříku.

60. Z rozsudku na č.l. 461 spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 42 ICm 3217/2019-80, ze dne 5. 5. 2020, soud zjistil, že jako žalobce je uvedena [právnická osoba] a [právnická osoba] a jako žalovaný insolvenční správce [právnická osoba], přičemž se určuje, že [anonymizováno] a [právnická osoba] má za dlužníkem pohledávku ve výši 12 797 686 Kč, která je zajištěna zástavním právem k obchodnímu podílu ve výši 100 % na základním kapitálu [právnická osoba] s.r.o.

61. Z rozsudku na č. l. 464 spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 16 T 15/2009, ze dne 25.1.2012, se zjišťuje, že obžalovaní [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], byli uznáni vinnými, že způsobili škodu, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] společně, a to společnostem [právnická osoba] ve výši 11 855 526,15 Kč, Phoenix-Zepelin spol. s.r.o. ve výši 1 498 961 Kč, [právnická osoba], a.s. ve výši 129 081,50 Kč, [právnická osoba] s.r.o. ve výši 257 040 Kč, [jméno] [příjmení] ve výši 26 655 Kč, [jméno] [příjmení] ve výši 258 543 Kč poníženou o 40 000 Kč.

62. Z osvědčení o zápis z evidence zemědělského podnikatele na č. l. 489 spisu ze dne 1.12.2019 se zjišťuje, že žalobce je veden v evidenci od 1. 12. 2009.

63. Z přihlášky pohledávky na č.l. 527 spisu adresované Krajskému soudu v Českých Budějovicích, č. j. KSCB 25 INS 2531/2012 se zjišťuje, že žalovaný jako věřitel přihlásil pohledávku za [právnická osoba] Usnesením na č. l. 532 spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. KSCB 25 INS 2531/2012, ze dne 22. 10. 2019 byla přihláška vzata částečně zpět, konkrétně ve výši 11 482 082 Kč. Podle usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích na č l. 533 spisu č. j. KSCB 25 INS 2531/2012, ze dne 5. 5. 2020 namísto žalovaného se stal věřitelem [právnická osoba]

64. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze na č.l. 537 spisu pod č. j. 42 ICm 3217/2019 ze dne 19. 10. 2020 soud zjistil, že soud rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 5. 2020, č.j. 42 ICm 3217/2019-80, potvrdil.

65. Z připojeného trestního spisu č.j. KRPB-109481-67/TČ-2016-060282-RES, provedl soud níže uvedené důkazy.

66. Ze strany 10 trestního spisu je patrný email odesílatel [email] adresátu JUDr. [jméno] [příjmení], advokátu, že zastupuje jak [jméno] [příjmení], tak [celé jméno žalobce], kdy pro žalovaného je tato situace nepřehledná, neboť jmenovaní jsou bratři a mají vzájemné spory. Je konstatováno, že [celé jméno žalobce] je vlivnou osobou v [právnická osoba] Žalovaný žádá o předložení plné moci udělené [celé jméno žalobce] a požaduje 1,5 milionu na záloze (závdavek) a celkové inkaso žalovaného 5 milionů Kč. Žádá o sdělení, zda je pan [celé jméno žalobce] připraven nejpozději do 30. 6. 2015 uzavřít smlouvu o postoupení pohledávek.

67. Ze strany 12 trestního spisu je patrný nepodepsaný návrh Smlouvy o postoupení pohledávky mezi žalovaným jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, a to za solidárními dlužníky [právnická osoba], [jméno] [příjmení], paní [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] [právnická osoba] v likvidaci. Cena za postoupení pohledávek činila 5 000 000 Kč.

68. Z úředního záznamu strany 26 trestního spisu soud zjistil, že dne 11. 8. 2016 [jméno] [příjmení] podával jako podezřelý vysvětlení ve věci porušování povinností při správě cizího majetku v roce 2011 v souvislosti s komisionářskou smlouvou. Vyslýchaný uvedl, že dle komisionářské smlouvy byly nakoupeny pohledávky od [právnická osoba], Phoenix-Zepelin spol. s.r.o., [právnická osoba], od [jméno] [příjmení]. Nepovedlo se dosáhnout na zajímavou cenu s tím, že [právnická osoba] Česká republika pohledávku fakticky zaplatila, ale protože tam ještě byly nějaké úhrady za zprostředkování, tato situace byla projednána s panem [celé jméno žalobce], který měl doplatit 750 000 Kč, dodatek byl uzavřen v [obec] dne 14. 7. 2011, pan [celé jméno žalobce] jej měl podepsat 19. 7. 2011 v [obec]. S ohledem na prodlení s doplatkem bylo panu [celé jméno žalobce] doručeno odstoupení od smlouvy dne 13. 8. 2014. Na základě tohoto odstoupení byla od samého počátku zrušena s tím, že si strany mají vrátit to co se navzájem plnilo s tím, že naše společnost započetla náš závazek s pohledávkou za panem [celé jméno žalobce], kterou jsem koupili od [právnická osoba] z [obec] a jedná se o částku 100 000 Euro. Exekuční řízení je pozastaveno.

69. Z úředního záznamu strany 33 trestního spisu soud zjistil, že [jméno] [příjmení] dne 7. 10. 2016 podal vysvětlení ve věci porušování povinností při správě cizího majetku. Vypověděl, že pohledávky koupili za 2 245 158 Kč, následně došlo k výpovědi komisionářské smlouvy dne 31. 7. 2014, protože žalobce dne 19. 7. 2011 podepsal dodatek a uhradil 2 000 000 Kč namísto 2 750 000 Kč. [jméno] [příjmení], matka [celé jméno žalobce], uhradila ještě částku 50 000 Kč. Částka 2 245 158 Kč se sestávala z pohledávky [právnická osoba] zakoupené za 1 500 000 Kč, v tomto případě byly problémy se zakoupením, a proto bylo třeba zaplatit zprostředkovateli provizi 5%, což bylo 575 000 Kč. Zprostředkovatelem byl pan [příjmení] z [obec], k tomu byla kopie směnky, kterou by měl mít náš právní zástupce. Tato pohledávka byla ve výši 11 855 526 Kč. Dále byla pohledávka [právnická osoba] zakoupena za 135 396 Kč v hodnotě jistiny 1 353 951 Kč. Pohledávka [anonymizováno] [právnická osoba] byla koupena za 12 908 Kč ve výši jistiny 129 081 Kč. Pohledávka [jméno] [příjmení] byla koupena za 21 854 Kč a v jistině je 218 543 Kč, kdy po odečtení zaplacené částky žalovaný vynaložil z vlastních prostředků částku 195 158 Kč. Poté došlo k odstoupení komisionářské smlouvy ze strany žalovaného, následovalo započtení pohledávek a navrácení jím poskytnuté částky 2 050 000 Kč, které žalovanému poskytl z titulu komisionářské smlouvy žalobce formou zápočtu. Bylo to v roce 2015, nevím za s tím žalobce souhlasil, ale dodnes není rozpor tohoto zápočtu. Teprve po podpisu dodatku žalobcem dne 19. 1. 2011 byl realizován nákup pohledávek. Pohledávky skoupili a neobdrželi doplatek 700 000 Kč. Proto udělali jednostranný zápočet směřující k úhradě částky, která byla poskytnuta panem [celé jméno žalobce] a paní [příjmení] ve výši 2 050 000 Kč. Tím došlo k vyrovnání. Celou dobu byli k připraveni k řešení dané situace, a to jak k vrácení 2 050 000 Kč, pokud by o to žalobce požádal, tak na převedení pohledávek, pokud by žalobce doplatil částku dohodnutou v komisionářské smlouvě. Pohledávky nebyly převedeny, protože žalobce nedoplatil, v současné době nemůžou s pohledávkami nakládat, protože probíhá civilní řízení.

70. Z výpovědi žalobce vyplynulo, že pan [příjmení] mu přivezl komisionářskou smlouvu podepsanou žalovaným a podepsal v [příjmení] v ulici [ulice] v [obec]. Datum do smlouvy doplnil při podpisu, jedná se o skutečné datum podpisu smlouvy. Ve smlouvě bylo číslo účtu vyplněné rukou, platba 2 000 000 Kč proběhla až po podpisu smlouvy. S panem [příjmení] dříve jednali obchodně ohledně dopravní společnosti z [obec]. Nabídl mi odkup pohledávky a na dotaz za kolik lze koupit pohledávku za 13 000 000 Kč uvedl, že za necelých 20 % s tím, že se zná osobně s ředitelem OMV a že není problém to zařídit. V té době řešil smluvní či trestní spor s [anonymizována dvě slova], v té době v té věci ještě nebylo rozhodnuto. Pan [anonymizováno] se prezentoval jako jednatel žalovaného, žalobce si uvedené neověřoval. Žádné další ujednání mimo smlouvu nebylo, cena uvedená ve smlouvě byla cenou maximální a pokud by to narostlo, postrádalo by to smysl a obchod by byl nezajímavý. Bylo mu oznámeno, že hlavní pohledávka je koupená a menší se nerealizovaly a nebylo to možné. Když kontaktoval pana [příjmení], začaly peripetie s navyšováním ceny, kdy nejprve vznesl požadavek na doplacení 300 000 Kč a při dalším jednání tento navýšil na 5 000 000 Kč. Jednal s panem [příjmení], 1x – 2x byl u toho pan [příjmení], pana [příjmení] neviděl. Zvýšení ceny bylo odůvodněno vícenáklady. Požadavek na navýšení přišel přibližně rok od nákupu, kdy žalobce si nevzpomněl, kdy k nákupu došlo ani na přesné časové návaznosti. Byl informován o zakoupení velké pohledávky a o nákupu menších pohledávek byl informován k jeho dotazu. Číslo účtu do komisionářské smlouvy dopsal, pan [příjmení] mu jej nadiktoval na dotaz kam se peníze budou vkládat, bylo tam při podpisu smlouvy. Viděl to, tak že v případě odsouzení mého bratra by mu nabyté pohledávky zaplatil. S bratrem [jméno] [příjmení] jsem to neprobíral. [příjmení] jsme vlastnili společnost do roku 2010, pak jsme se nepohodli a od té doby jsme to neřešili. Nabídku pana [příjmení] jsem bral jako obchodní příležitost. Žalobce potvrzuje, že výzva k plnění z komisionářské smlouvy ze dne 8. 12. 2014, s datem dodání, je autentická. Výzev odeslal několik a následovala osobní jednání. V prvním jednání byl požadavek na zaplacení 300 000 Kč až 500 000 Kč, s tímto žalobce nesouhlasil. Byla odeslána jmenovaná výzva, na dalším jednání částka nadměrně narostla. O postoupení pohledávky na [právnická osoba] informován nebyl. Zástupce žalobce předložil žalobci rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady ze dne 3. 3. 2015, kdy žalobce k této listině vysvětlil, že věc byla řešena na policii z důvodu zneužití jeho podpisu. Podepsal druhou stranu provizní smlouvy, bylo mu řečeno, že mu bude vrácena, ale nestalo se tak. Žalobce prohlásil, že odstoupení od smlouvy na č.l. 76 spisu nepřevzal a podpis na dodejce na č.l. 74 je malinko jiný, není si vědom, že by odstoupení převzal. Pokud by se tak stalo, určitě by na to reagoval. S pohledávkami disponuje žalovaný, kdo aktuálně jakoby tvrdí, že jsou v jeho vlastnictví, nemá žalobce přehled. Měl drobné pohledávky jako fyzická osoba, prodával je příležitostně, nikoliv prostřednictvím žalovaného. Žalobce si bonitu [anonymizována dvě slova] neověřoval, vycházel z obchodní činnosti, kterou s ní dříve měl. Nebyl si vědom zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu na [anonymizována dvě slova] v roce 2007 Krajským soudem v Českých Budějovicích. U podpisu provizní smlouvy, s jejímž podpisem bylo manipulováno byl přítomen pan [příjmení] a jeho zapisovatelka, byl vyslýchán na expozituře, protože pan [příjmení] jej tehdy vydíral, trestní oznámení nepodal, podrobnosti uvádět nechtěl. Částku ve výši 2 000 000 Kč si půjčil od otce, jako důvod při vkladu hotovosti uvedl půjčku, protože banka nějaký důvod požaduje. Pan [anonymizováno] mu tvrdil, že [právnická osoba] a [anonymizováno] je jeho a bude působit důvěryhodně, když pohledávky koupí ona, která se tím zabývá a je to také kvůli provizi. Pan [anonymizováno] nabízel odkup pohledávek jako balík. Do podpisu smlouvy jednal s panem [příjmení], s bratrem podmínky neřešil, možná se někdy nekonkrétně bratrovi zmínil. Vyloučil, že by komisionářská smlouva byla podepsána dodatečně, smlouvu viděl poprvé až při podpisu a přečetl si ji. Nevybavuje si, jak dlouho po podpisu smlouvy složil 2 000 000 Kč Pan [anonymizováno] jej informoval o koupi velké pohledávky a o koupi malých, jenom 14 dní to určitě netrvalo. Všechny pohledávky nakoupeny nebyly, tak začali řešit co se zbytkem, tak se dohodli, že se jedná o z hlediska objemu o nepodstatnou záležitost a při dohodě ohledně postoupení pohledávek vznikly požadavky ohledně vyšší výše úplaty za převod. Svědek uvádí, že dlouho komunikoval, nákup pohledávek se řešil v období od 2011 do 2014, není schopen podrobněji zařadit, žalovaného vyzýval písemně až poté co to řešili ústně. Udělil plnou moc pro zastupování v trestním řízení, aby nedošlo k promlčení pohledávek. Do roku 2014 se čekalo, protože všechno běželo dle dohody, do té doby o navýšení nepadla řeč. Co se týče konkrétního ustanovení komisionářské smlouvy v článku 1 bod 6 ohledně nutnosti vyzvat žalovaného k postoupení pohledávek, vnímám jej jako nemožnost jej vyzvat před tím než pohledávky zakoupí, bavili jsme se o tom před podpisem smlouvy. Jednalo se o seznam pohledávek, kdy nebylo zřejmé, které se podaří zakoupit. Seznam pohledávek v komisionářské smlouvě reprezentoval pohledávky, o které měl žalobce zájem převedeny, měly být ty, které se podaří zakoupit. S panem [příjmení] se o tom bavil, informoval jej, které jsou rozjednány s tím, že se převedou všechny najednou. Co se týče udělení plné moci pro zastupování v trestním řízení, měl jsem za to, že v něm budu vystupovat jako poškozený, byl jsem vlastníkem nakoupených pohledávek, akorát na mně nebyly ještě převedeny. Zakoupení zásadní pohledávky mi bylo oznámeno někdy na začátku roku 2011, poté co uběhly 4 roky tak jsem řekl, že zbývající se nepodaří vykoupit a chtěl jsem se dohodnout na postoupení pohledávek a tam začaly problémy ohledně ceny. Číslo účtu do komisionářské smlouvy vepsal vlastní rukou buď při podpisu nebo bezprostředně po podpisu. Žalobce uvádí, že neví, jak skončilo trestní řízení proti jeho bratrovi, ohledně uplatnění pohledávek v trestním řízení se začal zajímat až po jednáních se žalovaným, řešil to právní zástupce.

71. Ze smlouvy ze dne 10. 3. 2011 uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným jako klientem se zjišťuje, že smlouvou se zřizuje účet [číslo] přičemž číslo účtu se shoduje s tím, které je uvedeno rukou v komisionářské smlouvě, což nakonec dokládá i výpis z účtu [právnická osoba]

72. Z usnesení ze dne 25. 11. 2020 soud zjistil, že usnesení vydal Vrchní soud v Praze pod č. j. 5 To 42/2020-9212, kdy zamítl jako nedůvodnou stížnost [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Stížností bylo napadeno usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 28. 5. 2020, č. j. 16 T 15/2009-9191.

73. Z listu diáře na č. l. 515 spisu se zjišťuje, že schůzka JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se konala 23. září, dle tvrzení advokáta v rámci jeho výpovědi v roce 2015.

74. Ze smlouvy o přistoupení k pohledávce z 20. 8. 2014 je patrné, že společnost [právnická osoba] přistoupila k dluhu žalovaného za [právnická osoba] [právnická osoba] z titulu ručení.

75. Z výzvy k plnění ze dne 8. 12. 2014 na č. l. 5580 spisu soud zjistil, že uvedeného dne žalobce vyzval žalovaného k okamžitému řešení situace a k postoupení pohledávek na jím určenou osobu. Z dodejky na č.l. 581 spisu vyplývá, že tato výzva byla doručeně žalovanému dne 9. 12. 2014.

76. Z čestného prohlášení na č.l. 583 spisu soud zjistil, že dne 18. 10. 2018 svědek [příjmení] čestně prohlásil, že byl kontaktován v září 2015 panem [příjmení] s tím, že mělo dojít k postoupení pohledávky původního věřitele OMV mimo osoby ovládané panem [příjmení] a [příjmení] a k jejich následnému převodu zpět na další jimi ovládanou osobu, a to za odměnu 100 000 Kč pro svědka [příjmení].

77. Soud neprovedl důkaz výslechem svědka [příjmení], který měl být podpisu dodatku č. 1 přítomen a měl jej předat žalovanému s ohledem na zdravotní problémy svědka. Dle sdělení jeho ošetřujícího psychiatra MUDr. [příjmení] svědek není schopen sdělit adekvátní informace.

78. Soud na jednání dne 8. 12. 2020 usnesením nepřipustil změnu žaloby spočívající v doplnění eventuálního petitu v té podobě, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 829 759,20 Kč jako náhradu škody s odůvodněním, že nebyly nejsou naplněny zákonné podmínky pro připuštění změny žaloby ve smyslu ust. 95 o.s.ř., když v daném eventuálním petitu byl uplatněn nárok na náhradu škody, což je nový nárok, který v tomto řízení dosud nebyl dříve uplatněn, neboť toto řízení je vedeno o nahrazení projevu vůle, což je úplně jiný nárok, pro který se také vede odlišné dokazování. Pokud se jedná o nárok na náhradu škody, tento by vyžadoval rozsáhlé dokazování pokud se jedná o naplnění všech zákonných podmínek pro úspěšné uplatněného nároku na náhradu škody a za této situace soud v daném stavu řízení (když dokazování bylo téměř u konce) tento nárok zamítl. Pokud žalobce tento nárok uplatnil u soudu dne 27. 11. 2020, tak mu nic nebrání (pokud se domnívá, že tento nárok není promlčen, jak i uváděl ve svém vyjádření a která okolnost byla žalovaným namítána) podat si u soudu samostatný nárok na náhradu škody.

79. Dle ust. § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

80. Dle ust. § 118 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) jsou předmětem občanskoprávních vztahů věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.

81. Dle ust. § 262 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“) si strany mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná.

82. Dle ust. § 577 obch. zák. se smlouvou komisionářskou zavazuje komisionář, že zařídí vlastním jménem pro komitenta na jeho účet určitou obchodní záležitost, a komitent se zavazuje zaplatit mu úplatu.

83. Dle ust. § 578 odst. 1 obch. zák. je komisionář povinen při zařizování záležitosti jednat s potřebnou odbornou péčí podle pokynů komitenta. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení se od pokynů komitenta může komisionář odchýlit, jen když je to v zájmu komitenta a nemůže-li si vyžádat jeho včasný souhlas. Při porušení této povinnosti nemusí komitent uznat jednání za uskutečněné na svůj účet, jestliže účinnost jednání pro sebe odmítl bez zbytečného odkladu poté, co se o obsahu jednání dověděl.

84. Dle ust. § 581 obch. zák. z jednání komisionáře nevznikají komitentu ve vztahu k třetím osobám ani práva ani povinnosti. Komitent však může přímo na třetí osobě požadovat vydání věci nebo splnění závazku, které pro něho opatřil komisionář, jestliže tak nemůže učinit komisionář pro okolnosti, které se týkají jeho osoby.

85. Dle ust. § 583 odst. 1 obch, zák. má k movitým věcem svěřeným komisionáři k prodeji komitent vlastnické právo, dokud je nenabude třetí osoba. Vlastnické právo k movitým věcem získaným pro komitenta nabývá komitent jejich předáním komisionáři.

86. Dle ust. § 584 odst. 1 obch. zák. po zařízení záležitosti je komisionář povinen o výsledku podat komitentovi zprávu a provést vyúčtování. Dle odst. 2 daného ustanovení ve zprávě komisionář označí osobu, s kterou smlouvu uzavřel. Jestliže tak neučiní, je komitent oprávněn vymáhat vůči komisionáři nárok na plnění závazku z této smlouvy.

87. Dle ust. § 585 obch. zák. je komisionář povinen bez zbytečného odkladu převést na komitenta práva získaná při zařizování záležitosti a vydat mu vše, co přitom získal, a komitent je povinen je převzít.

88. Dle ust. § 589 pro komisionářskou smlouvu platí obdobně ustanovení § 574 a 575 obch. zák.

89. Po podřazení skutkových zjištění pod příslušná ustanovení dospěl soud k následujícímu závěru. Pokud se jedná o uzavřenou smlouvu komisionářskou, datovanou dne 10. 1. 2011, zde z dokazování vyplynulo, že tato nepochybně nebyla k uvedenému datu uzavřena, když sám žalobce předložil smlouvu, kde je rukou doplněno číslo účtu (opatřeno i razítkem a podpisem za stranu žalovanou), který v době podpisu smlouvy ještě neexistoval. Tento účet byl zřízen 10. 3. 2011 a sám žalobce uvedl, že číslo smlouvy bylo doplněno již při podpisu (resp. možná těsně po podpisu). Není nakonec ani logické, jak by se číslo účtu na smlouvu následně po podpisu dostalo a to ještě s razítkem [anonymizována tři slova], když žalobce nikdy netvrdil, že by pak následně po podpisu této smlouvy o tomto s žalovaným jednal či že by mu předkládal jím podepsanou smlouvu k doplnění tohoto údaje. Jiná situace by byla, pokud by takovouto smlouvu s tímto doplněným údajem předložil žalovaný, toto se však nestalo. Uvedené je na vyhotovení od žalobce a je tedy zjevné, že je pravdivá ta verze, že smlouva byla sepisována později, což sice nic nemění na případné platnosti této smlouvy, neboť touto antidatací se účastníci nesnažili dosáhnout ničeho jiného, než že tato smlouva bude datována před dobu plnění (složení částky 2 miliony korun), avšak nabourává to věrohodnost tvrzení žalobce. Zde je však na místě uvést, že tato skutečnost však neznamená, že by se tím jakkoli výrazně posilovala věrohodnost strany žalované. V tomto řízení (ale i ve všech řízeních souvisejících) je patrná snaha všech zúčastněných (a to i slyšených svědků) interpretovat skutečnosti tak, jak se momentálně hodí za současného znevěrohodnění verze protistrany, podle toho, komu toto momentálně nese prospěch.

90. Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou naplněny v rámci uzavření předmětné komisionářské smlouvy veškeré podmínky dané v ustanovení § 577 obch. zák. o náležitostech komisionářské smlouvy. Nebylo sporu o tom, že žalovaný v dané věci nevystupoval jako podnikatel. To je patrné i z jeho označení v záhlaví této smlouvy. Nicméně účastníci si v této smlouvě sjednali, že se tato smlouva bude řídit obchodním zákoníkem, což vyplývá již ze záhlaví smlouvy a dále také z článku VI. závěrečných ustanovení smlouvy. Ani nebylo namítáno, že by se tato smlouva obchodním zákoníkem řídit neměla. Dle předmětného ustanovení se komisionář zavazuje zařídit vlastním jménem pro komitenta na jeho účet určitou obchodní záležitost a komitent se zavazuje zaplatit úplatu. Jelikož se jedná o základní ustanovení předmětné smlouvy, je toto ustanovení ustanovením kogentním a nelze se tak od něj odchýlit. Proto se soud zabýval tím, zda došlo k naplnění všech těchto znaků. Pokud se jedná o to, že jeden z účastníků nebyl podnikatelem, dle ustanovení § 262 obch. zák. si strany mohou dohodnout, že se jejich vztah bude řídit obchodním zákoníkem. K tomuto v daném případě, jak již soud uvedl, došlo. Pokud se jedná o zařízení záležitosti vlastním jménem pro komitenta a na jeho účet, toto z uvedené smlouvy vyplývá. Jisté pochybnosti zde vznikly ohledně toho, zda se jednalo o obchodní záležitost. Žalovaný namítal, že se o obchodní záležitost nejednalo, neboť účelem tohoto nákupu byla skutečnost, že žalobce je nevlastním bratrem pana [příjmení], který dojednával uzavření této předmětné smlouvy, když pan [příjmení] byl obviněný v trestním řízení, přičemž tyto pohledávky mohly být v tomto trestním řízení uplatněny. Žalobce (nevlastní bratr obviněného) by se tak ocitl v roli poškozeného, jako věřitel z uvedených pohledávek. Žalobce tuto verzi popíral, když uváděl, že chtěl nakoupit pohledávky z toho důvodu, že uvažoval podnikat v této oblasti. Soud tomuto tvrzení neuvěřil, když toto jeho tvrzení je s ohledem na skutkové okolnosti případu vnitřně rozporné. Žalobce uzavíral smlouvu o nakoupení pohledávek v roce 2011 s tím, že v podstatě až dopisem ze dne 14. 7. 2015 požadoval naplnění této smlouvy. Soudu se jeví jako naprosto nepravděpodobná skutečnost, že by chtěl podnikat v rámci obchodování s pohledávkami v roce 2011 (v té době, kdy zaplatil úplatu za nakoupení těchto pohledávek ve výši 2 000 000 Kč, což nebylo sporné, když k úhradě této částky došlo vkladem k datu 15. 4. 2011 a až po více jak čtyřech letech by se začal žalobce zajímat o to, proč žalovaný dosud nesplnil své závazky z předmětné komisionářské smlouvy. Zde soud poukazuje i na dopis žalovaného ze dne 18. 11. 2013, kde vyzýval žalobce k součinnosti v té podobě, že žádají o udělení pokynu k dalšímu postupu ohledně dvou pohledávek, přičemž toto jsou právě pohledávky, které se projednávají v tomto řízení s tím, že žalovaný upozorňuje, že jako řádný věřitel mají za povinnost spravovat tyto pohledávky s péčí řádného hospodáře, zejména zabránit jejich promlčení či problému s jejich vymáháním. Za této situace žádají o pokyny k dalšímu postupu s tím, že pokud k tomu nedojde, přistoupí k vymáhání pohledávek návrhem na zahájení exekučního řízení. Žalobce sice popřel, že by mu tento dopis byl doručen, byl to však žalobce, kdo jej soud prvotně předložil a je tedy otázkou, pokud mu nebyl doručen, jak se dostal do jeho sféry dispozice. Další skutečností je, že žalobce až do roku 2018 nebyl žalobce podnikatelem dle živnostenského rejstříku (byl podnikající osobou v zemědělství).

91. Soud toto uvádí pro dokreslení té skutečnosti, aby bylo patrné, zda tedy jsou naplněny podmínky tohoto kogentního ustanovení, tedy, zda se jednalo o zařízení obchodní záležitosti, když žalovaný tuto okolnost namítal. Zde soud uvádí, že žalovaný odkazuje na judikát, která na danou situaci nedopadá. Pokud je v tomto hovořeno o nedostatku obchodní záležitosti, tak se dotýká jiné skutkové situace, přičemž soud se zabýval tím, zda v dané věci se o zajištění obchodní záležitosti jednalo. Pokud žalovaný nakupoval pro žalobce pohledávky za obchodními společnostmi, o obchodní záležitost se nepochybně jednalo.

92. Není totiž podstatné, jaký byl další osud těchto pohledávek či co s nimi případně žalobce zamýšlel. Je sice pravdou, že v rámci řízení bylo prokázáno, že prvotním účelem nakoupení předmětných pohledávek byla ta skutečnost, že žalobce tyto skupoval jako pohledávky, které mohly být a také byly uplatněny v rámci trestního řízení vedeného proti jeho nevlastnímu bratru [příjmení]. Pokud je však hovořeno o obchodní záležitosti, dle názoru soudu se nejedná o to, jak má být následně s pohledávkami zacházeno či naloženo, ale to, zda již při zařízení, tedy nákupu, se o obchodní záležitost jedná. Zde bylo soudem dovozeno, že pokud byly nakupovány pohledávky za obchodními společnostmi, tato podmínka naplněna je. V opačném případě by totiž nešlo dospět k jinému závěru, než ustanovení § 577 nelze aplikovat pro nepodnikatele, přičemž však ustanovení § 262 obch. zák. žádným způsobem nevylučuje, že by nešlo uplatnit na některé konkrétní smluvní typy. Soud proto dospěl k závěru, že byť nebyl žalobce nepochybně v době sjednávání předmětné smlouvy podnikatelem (odhlédnuto od jeho činnosti jako soukromého zemědělce), který by obchodoval s pohledávkami, nic nebránilo právě použití tohoto ustanovení pro sjednání si použití obchodního zákoníku. Nutno však říct, že i závěr žalovaného o případné nepoužitelnosti tohoto ustanovení by nevedl k neplatnosti ujednání účastníků, ale pouze k té skutečnosti, že by soud předmětné smluvní ujednání podřídil pod ustanovení obč. zák. Konkrétně by se pak pravděpodobně dle obsahu jednalo o příkazní smlouvu ve smyslu ustanovení § 724 a násl. obč. zák., když s ohledem na obsah ujednání by se nejednalo ani smlouvu obstarání prodeje věci ve smyslu ustanovení § 737 a následující obč. zák. o smlouvu o obstarání věci ve smyslu ustanovení § 733 obč. zák., a to pro absenci jedné podstatné náležitosti uvedené v § 734 obč. zák., a to doby obstarání. Závěr žalovaného o nedostatku obchodní záležitosti a s tím spojované neplatnosti by tak žádným způsobem nemohl obstát. Soud dospěl k závěru, že pokud byla platně sjednána komisionářská smlouva dle ustanovení § 577 obch. zák., když byly naplněny veškeré znaky tohoto kogentního ustanovení a došlo tak k platnému uzavření komisionářské smlouvy. Soud se s ohledem na okolnosti případu zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na ust. § 39 obč. zák., dle něhož je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům. Zde je však na míst ě uvést, že naplnění uvedeného ustanovení soud nedovodil.

93. Dále z provedeného dokazování nevyplynulo, že by došlo k uzavření dodatku č. 1 k předmětné komisionářské smlouvě, když nejenže žalovaným nebyla prokázána pravost podpisu žalobce na tomto dodatku, ale naopak v rámci znaleckého dokazování bylo prokázáno, že se jedná o technický padělek, tedy, že došlo k dokopírování podpisu žalobce na tento dodatek. Pokud žalovaný namítal, že takto podepsaný dodatek mu byl dodán panem [příjmení] a vycházel tedy z toho, že podpis žalovaného na předmětné dohodě je platný, zde soud uvádí, že není zjevné, proč by ať už pan [příjmení] či pan žalobce měli důvod tento dodatek tvořit či falzifikovat podpis, když z něj pro ně neplynuly žádné výhody. Nakonec tuto skutečnost, tedy, že falzifikát tvořil někdo za žalobce tvrdil i svědek [příjmení]. Je však otázkou věrohodnost svědka, kdy v tomto řízení bylo zjevné, že úplnou pravdu neříká nikdo ze slyšených. Nutno říci, že i s ohledem na skutečnost, že to byl žalovaný, kdo od tohoto dodatku odvíjel své právo na odstoupení od smlouvy, byl ten, kdo měl na uzavření dodatku zájem. Žalovaný odstoupil od smlouvy právě na základě dodatku č. 1, avšak jelikož nebylo prokázáno uzavření tohoto dodatku, nebyly tak splněny ani podmínky pro odstoupení žalovaného od komisionářské smlouvy a soud se proto ani dále nezabýval námitkou žalobce, že mu toto odstoupení nebylo doručeno, když doručení by nic neměnilo na skutečnosti, že dle komisionářské smlouvy (bez dodatku) nebyl žalovaný od smlouvy z důvodů v odstoupení uvedených oprávněn odstoupit a toto odstoupení tak nemůže být platným. Z toho tedy vyplývá, že komisionářská smlouva mezi účastníky nadále trvá. Za té situace by tak příslušelo žalobci právo domáhat se po žalovaném plnění z této smlouvy. Účastníci si sjednali povinnost komisionáře postoupit předmětné pohledávky na komitenta na základě jeho výzvy. Zde soud řešil, zda ustanovení uvedené v článku I bodu 6 smlouvy opravňuje vyzvat komitenta komisionáře k postoupení pohledávek, když tito si ujednali, že komitent není oprávněn vyzvat komisionáře k postoupení pohledávek dříve, než komisionář uzavře s věřiteli specifikovaný v odstavci 1 tohoto článku smlouvy o postoupení předmětných pohledávek. Jelikož v rámci zjišťování toho, zda mimo skutečnosti uvedené v písemném vyhotovení smlouvy došlo mezi účastníky i k nějakému ústnímu upřesnění těchto podmínek či zda bylo hovořeno o významu, který mají tyto smluvní ujednání, však obě strany uvedly, že nikoliv. Došlo jenom k podpisu smlouvy, před podpisem smlouvy spolu měl jednat pouze pan [příjmení] za žalobce a pan [příjmení] za žalovaného, nicméně o smluvních ujednáních hovořeno nebylo. Naopak svědek [příjmení] uvedl, že s panem [příjmení] mluvili pouze o tom, že dojde k nakoupení těch pohledávek [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], tedy žalovaným, nicméně důvodem bylo uplatnění těchto pohledávek v rámci trestního řízení, které bylo vedeno proti panu [příjmení] a proto o dalším osudu pohledávek s panem [příjmení] nebylo nijak jednáno. Tento mu pouze řekl, že by asi chtěl, aby to bylo psáno na jeho nevlastního bratra, to je žalobce, a to z důvodu, že do toho budou dány ty 2 000 000 Kč za nákup pohledávek. Za této situace se tak soud nejprve zabýval tím, zda vůbec je komitent oprávněn vyzvat komisionáře k postoupení pohledávek, když mezi stranami nebylo sporné, že nedošlo k uzavření všech smluv o postoupení pohledávek se všemi věřiteli uvedenými v článku I bod 1 předmětné smlouvy. Jelikož však mezi účastníky nebylo ničeho bližšího dohodnuto a ve smlouvě je toto ujednání velmi kusé, vyšel soud z logického vysvětlení tohoto ujednání v té podobě, že by bylo nelogické vysvětlovat jej tak, že komitent není oprávněn vyzvat komisionáře k postoupení pohledávek dříve, než nabyde všechny zde uvedené pohledávky. Soud tedy vyložil toto ustanovení tak, že žalobce nemůže vyzvat k postoupení té pohledávky, která dosud nebyla postoupena na komisionáře (žalovaného). Pokud se jedná o pohledávky, které byly uplatněny v tomto řízení, kde měl být nahrazen projev vůle žalovaného, byly pohledávky a o tom nebylo mezi účastníky sporu, které žalovaný dříve nakoupil. Za této situace tak soud dospěl k závěru, že pokud žalobce vyzval žalovaného (nejpozději předžalobní výzvou, neboť dopis z 14. 7. 2015 nelze brát jako výzvu k postoupení pohledávek, stejně tak jako dopis z 8. 12. 2014, k němuž lze podotknout, že zde je žalobcem žádáno okamžité řešení situace a postoupení pohledávek na jím určenou osobu) následně nedošlo k postoupení předmětných pohledávek na komitenta, porušil žalovaný svou smluvní povinnost. Nutno však zmínit celkové okolnosti případu. Komisionářská smlouva byla uzavřena v roce 2011. Nejméně do konce roku 2013 nejsou žádné písemné záznamy o tom, jak bylo postupováno, když až z 18. 11. 2013 existuje výzva žalovaného k udělení pokynu k dalšímu postupu, a to právě ve vztahu k dvěma pohledávkám, jejichž postoupení je uplatňováno v tomto řízení. Žalovaný zde zmiňuje, že nebyla poskytnuta žádná součinnost ze strany žalobce. Poukazuje na to, že jsou oprávněným věřitelem těchto pohledávek a mají povinnost je spravovat je s péčí řádného hospodáře, zejména zabránit jejich promlčení či problému s vymáháním. Proto žádali o pokyny k dalšímu postupu, v opačném případě sdělili, že přistoupí k vymáhání pohledávek návrhem na zahájení exekučního řízení. To, že mezi účastníky probíhala nějaká jednání, dokládá i skutečnost, že dne 15. 7. 2014 došlo k vkladu hotovosti ve prospěch žalovaného v částce 50 000 Kč. Jako vkladatel byla uvedena matka žalobce paní [jméno] [příjmení], kdy mezi účastníky nebylo sporné, že toto byla část sjednané odměny. Pokud se jedná o odstoupení od smlouvy, jelikož důvody odstoupení byly vázány na dodatek č. 1, jehož uzavření však nebylo v řízení prokázáno, musí soud konstatovat, že toto odstoupení tak i pokud by bylo žalobci doručeno, není odstoupením platným a smlouva nadále trvala. Nutno však uvést, že je patrné, že žádná výraznější aktivita ze strany žalobce k tomu, aby byly pohledávky na něj převedeny, činěna nebyla, když prvním dopisem je až výzva ze 8. 12. 2014, tedy po více jak třech letech od uzavření předmětné smlouvy, zde navíc žalobce uvádí, že požaduje postoupení pohledávek na jím určenou osobu (nikoli přímo na žalobce) Současně v dalším dopise z 14. 7. 2015 dopisem uváděl, že je mu známo, že společnost nekoupila všechny pohledávky, ale pouze pohledávky, ohledně nichž je vedeno toto řízení. Současně poukazuje na to, že tedy proto dosud nebyly splněny závazky žalovaného z komisionářské smlouvy, žalovaný je v prodlení s tím, že současně poukazuje, že na odměnu dne 15. 7. 2014 zaplatil zálohu ve výši 50 000 Kč. Vyzval tedy k neprodlenému splnění komisionářské smlouvy a podání písemné zprávy, dále provedení vyúčtování s tím, že oproti splnění komisionářské smlouvy a postoupení předmětných pohledávek je připraven doplatit odměnu ve výši 150 000 Kč. Tato výzva byla doručena žalovanému dne 20. 7. 2015. Pokud zde žalobce uváděl, že žalovaný manipuluje fakty, ačkoliv z jeho strany se jednalo o obchodní záležitost v té podobě, že chtěl nakoupit pohledávky a nadále s nimi obchodovat, nejeví se soudu ani toto jeho tvrzení věrohodné, když pokud by se chtěl této činnosti věnovat jako podnikatel, asi těžko by investoval částku 2 000 000 Kč v roce 2011 a až prosinci 2014 by se zajímal o osud předmětných pohledávek, když sám v rámci své výpovědi uvedl, že o nákupu minimálně dvou nejvyšších pohledávek věděl již v roce 2011.

94. Další otázkou byla otázka namítaného přechodu vlastnického práva. Zde soud však uvádí, že vzhledem k tomu, že ohledně přechodu vlastnického práva je v zákoně hovořeno pouze výslovně ve vztahu k věcem movitým, nikoliv však k právům či pohledávkám (zde soud odkazuje na znění výše citované ustanovení § 118 obč. zák.), dle něhož jsou mimo jiné předmětem občanskoprávních vztahů práva nebo jiné majetkové hodnoty, přičemž dle ustanovení § 119 odst. 1 obč. zák.jsou věci movité nebo nemovité. Nutno tedy uvést, že dle tehdejší právní úpravy pohledávka nebyla movitou věcí a za dané situace se tak soud domnívá, že ani ustanovení § 583 odst. 1 obch. zák. nelze na danou situaci aplikovat. Za dané situace tak soud vycházel z toho, že postoupením pohledávky se stává ten, na něhož bylo právo postoupeno věřitelem. Uzavřením postupních smluv (mimo jiné) k dvěma pohledávkám, jež jsou předmětem tohoto řízení, se tak stal žalovaný věřitelem z těchto pohledávek a jako takový byl ze smlouvy povinen je k výzvě převést na žalobce. Pokud tak neučinil a dále s nimi disponoval, konal jako věřitel (nikoli disponent, jek uváděl žalobce) nelze dovodit neplatnost takovéto dispozice, lze z ní dovodit pouze případné porušení jeho smluvního závazku ve vztahu k žalobci. Bylo-li žalobcem namítáno, že postoupení pohledávky za OMV bylo neplatné ještě z jiného důvodu, a to, protože k němu došlo poté, co ve vztahu k [právnická osoba] bylo vydáno předběžné opatření, kterým bylo [právnická osoba] zakázáno disponovat se svým majetkem a uvedená postupní smlouva, kterou byla tato pohledávka postoupena právě na danou společnost, je neplatná, zde soud uvádí následující. Soud v dané věci vyslechl jak bývalého jednatele společnosti [příjmení] pana [příjmení], tak i svědka pana doktora [příjmení], a to k okolnostem, za nichž byla předmětná smlouva uzavřena. Nutno však uvést, že pokud se jedná o svědka [příjmení], tento sice odkazoval na skutečnost, že s ním pan [příjmení] někdy v září konzultoval podpis předmětné smlouvy, nicméně u podpisu nebyl. Až nyní bylo uváděno, že se jednalo o smlouvu nepodepsanou, kdy by přece nedávalo smysl konzultovat již podepsanou smlouvu. Je však otázkou, zda tomu tak bylo. Svědek [příjmení] sám uvedl, že k podpisu došlo až v září 2015, ale akceptoval datum uvedené druhou stranou, a to za situace, kdy si musel být vědom, že má zakázánu dispozici předběžným opatřením. Je-li žalobce argumentováno logikou věci, tak v projednávané věci lze odkazovat na vše jiné než logiku. Celkový postup všech zúčastněných je charakteristický tím, že se snaží zastřít pravý účel svého jednání, a to již od počátku, kdy sám žalobce evidentně nechtěl vystupovat jako poškozený v trestním řízení, až poté, co se situace pro něj (resp. pro celou jeho rodinu) vyvinula nepříznivě, počal činit aktivní kroky k nápravě. To dokládá nyní již neúspěšná snaha dosáhnout obnovy trestního řízení, vedeného proti jeho nevlastnímu bratru.

95. Bližší okolnosti podpisu svědek [příjmení] neznal a nemohl tak osvětlit (a to ani ve spojení s jeho diářem, v němž měl uvedeno datum schůzky se svědkem, který následovalo po datu, jímž bylo nařízeno předběžné opatření), že by došlo k podpisu smlouvy až posléze. Nakonec svědek [příjmení] soudu žádným způsobem přesvědčivě nevysvětlil, proč tedy bylo uvedeno jiné datum podpisu, než datum, kdy došlo k ověření podpisů na předmětné smlouvě. Pouze uvedl, že došlo k podpisu až v době ověření, mělo mu být tvrzeno, že to je z účetních důvodů. Je zvláštní, že tuto okolnost si vybavil až po letech od podpisu, a to v době, kdy se tato skutečnost hodí. Naopak v době podpisu či bezprostředně po něm takováto skutečnost namítána nebyla. Je však nutno uvést, že takovýto postup v celé dané kauze je patrný u všech zúčastněných. Je zjevné, že zde docházelo ke snaze zakrývat pravý účel a dobu uzavírání smluv. Nakonec docházelo i k tomu, že smlouvy byly antedatovány a následně byla data potvrzována či vyvracena svědecky právě podle toho, jak se to právě tomu kterému zúčastněnému hodilo. V projednávané a všech souvisejících věcech měli všichni zúčastnění snahu zakrývat pravý účel a smysl svého jednání, neboť se pohybovali buď na hraně trestního jednání či často i za ní. Soud proto vycházel z údajů na smlouvě a tedy i z data uzavření k 26. 8. 2015. Pokud žalobce poukazoval na to, že [právnická osoba] navíc byla podvedena, když bylo svědku [příjmení] přislíbeno, že závazek z odměna nebude muset reálně hradit, protože dojde k postoupení na další společnost, je tedy otázkou, pokud uvedené bylo takto dohodnuto, proč nepožadoval svědek [příjmení] (jako osoba jednající s péčí řádného hospodáře) nějaké záruky takovéhoto postupu v situaci, kdy zatěžuje společnost dluhem v řádech desítek milionů korun. Pokud je namítáno, že byl svědek [příjmení] podveden žalovaným, jak mu může soud věřit, když tedy měl podepisovat poté, co již věděl o zákazu dispozice a také jako osoba bez řádného jednatelského oprávnění. Je-li žalobcem odkazováno na strach či finanční motivaci svědka [příjmení] pro jeho konání v roce 2015, jak může soud jeho výpovědi věřit nyní, kdy navíc je s podivem, že po letech si svědek vybavuje více než dříve a že toto neřešil ihned v době, kdy k situaci došlo.

96. Pokud jde o námitku žalobce, že udělil pokyn komisionáři k udělení plné moci advokátu k zastupování poškozeného v trestním řízení a následně vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích, a to dne 20. 3. 2011 a následně jeho tvrzení, že byl překvapen, že v tomto trestním řízení uplatnil pohledávky přímo žalovaný. Zde soudu není zřejmé, jak předpokládal žalobce, že bude postupováno. Z jakého důvodu nechtěl, aby figuroval v době vedení trestního řízení jako věřitel předmětných pohledávek, když sám ve svých tvrzeních uvádí, že se jedná o cíl naprosto legitimní. Tohoto se začal domáhat až v rámci obnovy trestního řízení, tj. v roce 2020. Zde soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 16 T 15/2009-9191 ze dne 28. 5. 2020, kde soud trefně hodnotí postup žalobce v této věci, což nakonec shodně To však nijak nezpochybňuje to, že i žalovaný zjevně manipuloval v této věci s důkazy. Za dané situace tak soud nevěřil výpovědím svědků a vyšel z té skutečnosti, co je uvedeno na předmětných listinách. Pokud tedy došlo k ověření podpisů až po nařízení předběžného opatření, avšak jako datum podpisu je uvedena doba před jejím nařízením, vyšel soud z toho, že k tomuto došlo, neboť již nelze bez dalších pochybností zjistit, zda svědek [příjmení] lže nyní anebo uváděl živé údaje v dřívější době. Za dané situace tedy pokud se jedná o tuto předmětnou pohledávku - OMV, došlo k jejímu postoupení na [právnická osoba], přičemž žalovaný tak již není věřitelem předmětné pohledávky a plnění, kterého se nedomáhá žalobce, je tak ve smyslu ustanovení § 575 odst. 1 obč. zák. plněním nemožným a povinnost dlužníka (žalovaného) plnit (tj. převést předmětnou pohledávku dle smluvního ujednání na žalobce) pak s ohledem na nemožnost plnění zanikla a otázka náhrady škody, která by případně tímto postupem žalovaného v rozporu se smluvními ujednáními mohla žalobci vzniknout není s ohledem na nepřipuštění eventuálního petitu předmětem tohoto řízení a je tak na žalobci, pokud se domnívá, že mu takové právo náleží se jej domáhat samostatně.

97. Pokud se jedná o druhou pohledávku, kterou žalovaná nabyla od [právnická osoba], u ní došlo k zániku pohledávky splněním ve smyslu § 559 a násl. obč. zák., neboť tato pohledávka byla uhrazena spoludlužníkem [anonymizována dvě slova] a tedy i zde se žalobce domáhá nároku na nahrazení projevu vůle, kde došlo k zániku pohledávky splněním a s ohledem na navržený petit se tak jedná o plnění nemožné ve smyslu sut. § 575 obč. zák. To žádným způsobem nebrání žalobci, má-li za to, jak uvedl v tomto řízení, že jeho nárok není promlčen, domáhat se případně nároku na náhradu škody z důvodu porušení předmětné komisionářské smlouvy, nicméně jak již soud uvedl, tento nárok v podobě eventuálního petitu nebyl žalobci připuštěn, neboť uvedený nárok vznesl žalobce téměř před ukončením soudního řízení, přičemž skutková tvrzení k otázce náhrady škody jsou jiná než skutková tvrzení k otázce nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít smlouvu o postoupení pohledávek. Další podmínky případného uplatnění nároku na náhrady škody jsou skutečnostmi, k nímž by bylo nutno vést další obsáhlé dokazování a jak již bylo soudem sděleno v rámci rozhodnutí o tomto nároku žalobci nic nebránilo podat si případně tento nárok samostatnou žalobou.

98. Pro úplnost soud dodává, že pokud žalovaný navrhoval zrušení předběžného opatření v této věci, tak právní mocí tohoto rozhodnutí zaniká dle ust. § 77 odst. 1 písm. b) o.s.ř. vydané předběžné opatření č.j. 30 C 98/2016-55 ze dne 11. 4. 2016, neboť návrhu ve věci samé nebylo vyhověno. O vrácení složené jistoty bude rozhodnuto následně dle podmínek v ust. § 75b o.s.ř. a 77a o.s.ř.

99. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěšnému žalovanému přísluší náhrada nákladů řízení v částce 110 391 Kč. Tato spočívá v mimosmluvní odměně za právní zastoupení dle § 6, § 7 a § 9 odst. 3 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění (dále jen„ a.t.“) v částce 2 500 Kč za úkon a to za 31 úkonů právního zastoupení. Jednalo se o následující úkony: převzetí a příprava věci, písemné podání ze dne 23. 5. 2016 náleží odměna ve výši , neboť se jedná o odvolání do usnesení o nařízení předběžného opatření, dále odměna za podání z 10. 6. 2016, z 24. 2. 2017, 25. 2. 2019, za podání z 2. 8. 2019 opět náleží odměna ve výši - odvolání do procesního rozhodnutí, dále náleží odměny za vyjádření z 8. 5. 2020, 10. 6. 2020, 15. 10. 2020, 17. 11. 2020, 1. 12. 2020, účast na jednání před soudem dne 10. 10. 2017, 13. 9. 2018, 8. 11. 2018, 30. 4. 2019, 25. 6. 2020 (počítáno jako 3 úkony právní služby – čas trvání 4 hodiny a 15 minut), 8. 10. 2020 (počítáno jako 2 úkony právní služby – čas trvání 3 hodiny a 55 minut po odečtení přerušení ve výši 30 minut), 20. 10. 2020, 20. 11. 2020, 8. 12. 2020, 28. 1. 2021 (počítáno jako 2 úkony právní služby – čas trvání 3 hodiny a 30 minut) a 12. 2. 2021. Pokud se jedná o požadované odměny za porady s klientem, zde žalovaný doložil paušální potvrzení z 16. 2. 2021 o konání následujících porad, a to dne 6. 10. 2017, 10. 9. 2018, 5. 11. 2018, 26. 4. 2019, 22. 5. 2020, 5. 10. 2020, 16. 10. 2020, 17. 11. 2020, 4. 12. 2020, 25. 1. 2021, 10. 2. 2021, kdy bylo sděleno, že se jednalo vždy o úkon přesahující 2 hodiny. Aniž by soud zkoumal, zda ta která porada případně časově předcházela jednání či případnému vyjádření, lze uvést, že takovýto počet porad nepovažuje soud za přiměřený a to ačkoli si je vědom velkého počtu vyjádření obou stran ve věci a jednání. Je sice pravdou, že dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) a. t. vzniká nárok na odměnu za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu, avšak zde soud poukazuje, že i u takovýchto porad se posuzuje jejich účelnost a nelze tímto způsobem uměle navyšovat náklady řízení. S ohledem na výše uvedené soud posoudil jako přiměřené (s ohledem na četnost podání obou stran a vícero jednání) účelnými celkem 6 porad, ohledně pěti porad se soud domnívá, že se jedná o neúčelný náklad, dále v paušální náhradě hotových výdajů dle § 13 odst. 1,3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a to 32x300 Kč (kdy rozdíl oproti počtu úkonů je dán skutečností, že se jednalo o dvapůlúkony a k těmto ke každému náleží náhrada hotových výdajů), dále v částce 4 000 Kč, kterou žalovaný složil jako zálohu na zpracování znaleckého posudku a v neposlední řadě v částce 1 000 Kč zaplacené jako soudní poplatek pro odvolání do usnesení o nařízení předběžného opatření, to vše (mimo složené zálohy v částce 4 000 Kč a soudního poplatku ve výši 1 000 Kč) spolu s 21 % DPH v částce 18 291 Kč.

100. Soud žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení za následující úkony: písemné podání ze dne 28. 4. 2016 (blanketní odvolání, jenž bylo až následovně doplněno, když za samotné odvolání byla odměna přiznána), písemné podání 4. 10. 2017 (zde šlo jen o opakování skutečností již uvedených, navíc spíše procesního charakteru a soud pro neúčelnost odměnu nepřiznal), ze dne 6. 9. 2018 (opět opakování či rozvedení již uvedených skutečností a označení svědků), dále za podání ze dne 16. 9. 2018 (podání obsahuje pouhé uvedení adresy navrhovaného svědka), pokud jde o podání z 24. 9. 2018, zde došlo k doplnění skutečností, k nimž byl vyzván u jednání dne 13. 9. 2018 a k jeho žádosti mu byla poskytnuta lhůta, avšak uvedené mohl sdělit přímo u jednání a ani tento náklad soud nepovažuje za účelný, dále písemné podání ze dne 1. 7. 2019 (blanketní odvolání, jenž bylo až následovně doplněno a kde byla opět přiznána odměna), písemné podání ze dne 14. 7. 2020 (žalovaný v tomto podání pouze navrhuje mediaci), písemné podání ze dne 16. 11. 2020 (žalovaný požaduje pouze sdělení jmen svědků), písemné podání ze dne 29. 11. 2020 (toto bylo doručenou soud dne 29. 1. 2021 a jedná se tedy pravděpodobně o chybné datum), nicméně tímto podáním jen žalovaný zaslal soudu listinný důkaz a nejedná se tak o podání ve věci samé ani o jiné podání, za něž by příslušela odměna ve výši ). Dále soud nepřiznal odměnu za závěrečný návrh z 7. 2. 2021, když zástupce žalovaného byl osobně přítomen u jednání, kde byl závěrečný návrh přednesen a pouhá skutečnost, že jej zaslal ještě písemně nezakládá nárok na odměnu za takovýto úkon. Nebyla přiznána také odměna za nahlížení do spisu ze dne 7. 8. 2020 pro neúčelnost, když tento úkon není pořiditelný žádnému z úkonů dle ust. § 11 odst. 1, 2 ani 3 neodpovídá, Soud dále žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení za uhrazený kolek ve výši 100 Kč za dvě nahrávky svědeckých výpovědí, když takový výdaj soud posoudil jako neúčelný, neboť žalovaný od soudu obdržel protokoly o těchto jednáních.

101. Dle ust. § 148 o.s.ř. má stát právo na náhradu nákladů podle výsledků řízení. V dané věci byl žalobce neúspěšný a jako takový je povinen hradit náklady státu. Tyto spočívají v částce 13 363,40 Kč za státem vyplacené znalečné a dále v částce 8 359,01 Kč (svědkyně [anonymizováno] částka 3 004,01 Kč, svědek [příjmení] [příjmení] 2 626 Kč a svědek [příjmení] [příjmení] 2 729 Kč) za státem vyplacené svědečné, tj. celkem částku 21 722,41 Kč.

Poučení