27 Co 165/2021-691

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marcely Vítkové a soudkyň Mgr. Zory Komancové a Mgr. Evy Mildeové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa], zastoupený advokátem JUDr. Bc. [jméno] [příjmení], Ph.D., sídlem [adresa], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa], zastoupený advokátem Mgr. Bc. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], o nahrazení projevu vůle, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2021, č. j. 30 C 98/2016-633, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 6 776 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Bc. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V řízení zahájeném [datum] domáhal se žalobce rozhodnutí, kterým by byl nahrazen projev vůle žalovaného při uzavření smlouvy o postoupení pohledávky v dále uvedeném znění: Smlouva o postoupení pohledávky [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], zastoupená [jméno] [příjmení], jednatelem na straně jedné jako„ postupitel“ a [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], na straně druhé jako„ postupník“ spolu uzavírají níže uvedeného dne, měsíce a roku ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tuto smlouvu o postoupení pohledávky: Článek I.

1. Postupitel je ke dni postupu této smlouvy výlučným věřitelem pohledávky za dlužníkem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen dlužník“): a) ve výši 11.855.526,15 Kč s příslušenstvím (slovy: jedenáct milionů osm set padesát pět tisíc pět set dvacet šest Korun českých a patnáct haléřů), která věřiteli vznikla z titulu neuhrazených dodávek pohonných hmot vyúčtovaných fakturou [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 4.224.007,81 Kč, fakturou [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 3.789.545,39 Kč, fakturou na [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 3.791.865,11 Kč, fakturou [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 30.179,77 Kč a fakturou [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 19.927,96 Kč (dále jen Pohledávka č. 1). b) ve výši 1.353.961 Kč s příslušenstvím (slovy: jeden milion tři sta padesát tři tisíc devět set šedesát jedna Korun českých), která věřiteli vznikla z titulu neuhrazeného nájemného za pronájem movitých věcí, když tento nárok byl přiznán rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum] (dále jen Pohledávka č. 2). Článek II. Postupitel touto smlouvou postupuje postupníkovi Pohledávku č. 1 a Pohledávku č. 2, spolu s příslušenstvím a všemi právy s nimi spojenými, a postupník tuto pohledávku přijímá a zavazuje se postupiteli zaplatit úplatu v souladu s komisionářskou smlouvou uzavřenou mezi postupitelem a postupníkem dne [datum]. Článek III.

1. Tato smlouva je sepsána ve dvou stejnopisech, z nichž každý z účastníků obdrží po jednom.

2. Veškeré změny a doplňky této smlouvy, stejně jako její zrušení, lze platně sjednat pouze v písemné formě. V ………… dne ……….. V ………… dne ……….. Postupitel Postupník.

2. K tomu žalobce uvedl, že [datum] uzavřel se žalovaným komisionářskou smlouvu, v níž se žalovaný (komisionář) zavázal vlastním jménem na účet žalobce (komitenta) uzavřít smlouvy o postoupení pohledávek za dlužníkem - [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], [obec], [IČO]; jednalo se o pohledávky věřitelů: [právnická osoba], [anonymizována čtyři slova], [právnická osoba], [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] Dne [datum] žalobce uhradil žalovanému částku 2 000 000 Kč za účelem zaplacení ceny za postoupení pohledávek uvedených ve smlouvě. Dopisem z [datum] žalovaný informoval žalobce, že v souladu s komisionářskou smlouvou nabyl vlastní jménem na účet žalobce pohledávku věřitele [anonymizována čtyři slova] ve výši 1 353 691 Kč a [právnická osoba] ve výši 11 855 526,15 Kč. Mezi účastníky probíhala déle než rok trvajícímu jednání, avšak v důsledku toho, že žalovaný si v rozporu se smlouvou kladl další požadavky, k postoupení předmětných pohledávek dosud nedošlo. Žalobce nicméně [datum] uhradil žalovanému částku 50 000 Kč jako zálohu na odměnu, byť ve smlouvě si účastníci sjednali její splatnost až k okamžiku postoupení pohledávek na žalobce. Protože ani tak k postoupení pohledávek nedošlo, žalobce vyzval žalovaného k plnění dopisem ze [datum] a opakovaně dopisem z [datum]. Žalobce je přesvědčen, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření komisionářské smlouvy dle § 577 obch. zák., on sám splnil veškeré své závazky ze smlouvy, zejména řádně a včas uhradil částku 2 000 000 Kč k úplatnému nabytí sjednaných pohledávek, a naproti tomu žalovaný nabyl toliko pohledávky dvou věřitelů a ani ty do dnešního dne žalobci v rozporu s § 585 obch. zák. a smluvním ujednáním nepostoupil. Žalobce má i nadále zájem na splnění závazku žalovaným, proto od smlouvy dosud neodstoupil a podal žalobu. Dále žalobce v žalobě poukázal na možné zneužití jeho podpisu a v této souvislosti zmínil [právnická osoba], [anonymizováno], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba] a dále jména [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení], advokát.

3. Soud prvního stupně vyhověl návrhu žalobce na vydání předběžného opatření usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které bylo potvrzeno usnesením [název soudu] ze dne [anonymizována dvě slova] [rok], č. j. [číslo jednací], a žalovanému uložil povinnost zdržet se jakékoliv dispozice s pohledávkou ve výši jistiny 1 353 691 Kč a pohledávkou ve výši jistiny 11 855 526,15 Kč za dlužníkem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], sídlem [obec], včetně jejich zatížení.

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě potvrdil uzavření komisionářské smlouvy a uvedl, že na nákup pohledávek vynaložil celkem 2 245 158 Kč, tedy i z vlastních zdrojů částku 195 158 Kč. Z důvodu navýšení nákladů byl sepsán dodatek č. 1 ke smlouvě, který žalovaný podepsal [datum] a žalobce [datum]. Žalobce však nyní tvrdí, že dodatek nepodepsal, a to přesto, že v trestním řízení (Policie ČR, [anonymizována dvě slova] [obec], Služba kriminální policie a vyšetřování, [číslo jednací]) sdělil, že dodatek podepsal pod nátlakem. Nadto bylo žalobci doručeno odstoupení žalovaného od smlouvy a žalovaný tak předpokládá, že za situace, že by k podpisu dodatku nedošlo, sporoval by žalobce jeho podpis již před podáním žaloby a trestního oznámení. Žalovaný je přesvědčen, že od smlouvy odstoupil platně s účinky ke dni [datum], tímto okamžikem zanikla i jeho povinnost převést na žalobce zakoupené pohledávky a strany si tak musí vrátit to, co si vzájemně plnily. Žalovaný částku 2 050 000 Kč žalobci„ vrátil“ zápočtem vzájemných závazků a pohledávek ze dne [datum], což žalobce nikdy nerozporoval. Nadto převod pohledávek původních věřitelů [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] za dlužníkem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] již není možný. V případě věřitele [právnická osoba] se jednalo o neuhrazenou cenu dodávek pohonných hmot vyúčtovanou fakturou [číslo] na částku 4 224 007,81 Kč splatnou [datum], fakturou [číslo] na částku 3 789 545,39 Kč splatnou [datum], fakturou [číslo] na částku 30 179,77 Kč splatnou [datum] a fakturou [číslo] na částku 19 927,96 Kč splatnou [datum]. Uvedené pohledávky žalovaný již [datum] postoupil [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], se sídlem v [obec]. Pohledávka původního věřitele [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ve výši 1 353 961 Kč včetně příslušenství (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci [datum]), již zanikla splněním [datum], kdy ji uhradil spoludlužník. Dále žalovaný namítl, že v čl. IV. dodatku č. 1 ke komisionářské smlouvě si účastníci sjednali rozhodčí doložku.

5. Žalobce popřel, že by dodatek č. 1 ke komisionářské smlouvě podepsal.

6. Soud prvního stupně po rozsáhlém dokazování, kdy k posouzení pravosti podpisu žalobce na dodatku č. 1 ke komisionářské smlouvě ustanovil znalkyni, provedl listinné důkazy, vyslechl jednatele žalovaného [jméno] [příjmení] a svědky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], rozhodl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým zamítl návrh žalovaného na přerušení řízení (I. výrok) i námitku žalovaného, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci (II. výrok). Soud prvního stupně konstatoval, že není dán důvod pro přerušení řízení do doby, než bude možno vyslechnout svědka [jméno] [příjmení], neboť dle sdělení lékařů není jisté, zda výpovědi bude vůbec schopen. Dále dospěl k závěru, že ani po obsáhlém dokazování nebylo prokázáno, že by žalobce dodatek č. 1 ke komisionářské smlouvě podepsal. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo v odvoláním napadeném II. výroku potvrzeno usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

7. V dalším vyjádření žalovaný namítl, že žalobce není ve sporu aktivně legitimován, neboť předmětná komisionářská smlouva je neplatná. V prvé řadě zdůraznil, že ke dni jejího uzavření žalobce nebyl podnikatelem; z živnostenského rejstříku vyplývá, že jako podnikatel byl zapsán až [datum]. Stejně tak nebylo předmětem komisionářské smlouvy zařízení obchodní záležitosti. Smyslem bylo nakoupit pohledávky - uplatněné v trestním řízení vedeném proti bratrovi žalobce [jméno] [příjmení] - a docílit tak v trestním řízení pro něho příznivějšího rozhodnutí ([jméno] [anonymizováno] byl následně spolu s dalšími obžalovanými shledán vinným, že jako zástupce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] objednával a odebíral zboží, i když věděl, že společnost ho není a nebude schopna uhradit). Nakoupené pohledávky byly následně skutečně uplatněny v adhezní části trestního řízení. Ve shodě s judikaturou Nejvyššího soudu však uplatnění pohledávek v soudním řízení není obchodní záležitostí. Absence ekonomického smyslu celé operace je zřejmá i z časové osy: -) usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla zrušena [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], tedy dlužník z předmětných pohledávek, a vstoupila do likvidace, -) na základě návrhu likvidátora podaného poté, co byl usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítnut návrh na prohlášení konkursu na majetek této společnosti z důvodu, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů konkursního řízení, byla [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] vymazána z obchodního rejstříku, -) dne [datum] bylo doručením obžaloby zahájeno u [název soudu] trestní řízení ve věci [spisová značka] mimo jiné i proti bratrovi žalobce [jméno] [příjmení], -) usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl zrušen zápis o výmazu obchodní společnosti. [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a obnovena její likvidace, -) proběhla tři hlavní líčení, -) dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena komisionářská smlouva, -) [datum] udělil žalobce pokyn, aby žalovaný zmocnil advokáta z advokátní kanceláře [příjmení] [anonymizováno] [příjmení] pro zastoupení žalovaného jako poškozeného ve výše uvedeném trestním řízení, -) v prvním pololetí 2011 proběhlo celkem šest hlavních líčení v uvedené trestní věci, -) současně v prvním pololetí 2011 byly nakoupeny předmětné pohledávky, -) [datum] byl vydán prvostupňový rozsudek, kterým však nebyli obžalovaní zavázáni k úhradě způsobené škody, -) cca dva roky se žalovaný snažil docílit postoupení pohledávek ve prospěch osob blízkých žalobci, tato snaha nebyla úspěšná a žalobce a jemu osoby blízké postoupení neustále oddalovali a navrhovali, že předmětné pohledávky odkoupí další a další společnosti; žalobce se tak choval zcela protichůdně proti jeho nynější snaze předmětné pohledávky získat, -) [datum] byl rozsudkem odvolacího soudu č. j. [číslo jednací] [jméno] [příjmení] zavázán k náhradě škody ve prospěch žalovaného. Z uvedeného plyne, že [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] v době uzavření předmětné komisionářské smlouvy neměla žádný majetek a nevyvíjela žádnou činnost. Důvodem k nákupu pohledávek byla tedy snaha pomoci [jméno] [příjmení] v jeho trestním řízení; v žádném případě se nejednalo o obchodní záležitost.

8. V replice na vyjádření žalovaného žalobce namítl, že skutečnost, že v době uzavření komisionářské smlouvy nebyl podnikatelem, účastníkům nebránila uzavřít dohodu o volbě práva dle § 262 odst. 1 obch. zák. Stejně tak není podstatné, jaké záměry měl s předmětnými pohledávkami a naprosto nerozumí fabulaci žalovaného, jak by pohledávkami mohl„ docílit pro bratra příznivějšího rozhodnutí“ či„ pomoci [jméno] [příjmení] v trestním řízení“. Je tedy nepochybné, že komisionářská smlouva byla mezi účastníky platně uzavřena.

9. Žalovaný setrval na svém názoru, že ze strany žalobce se nejednalo o obchod s pohledávkami, ale podporu bratra v trestním řízení, o čemž svědčí i rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým soud zamítl návrh žalobce na povolení obnovy trestního řízení vedeného proti jeho bratrovi.

10. Následně žalobce doplnil, že v důsledku neexistence dodatku č. 1 ke komisionářské smlouvě není účinné ani odstoupení žalovaného od smlouvy, když důvody odstoupení byly odvozovány právě od uvedeného dodatku č.

1. Dále žalobce namítl, že smlouva o postoupení pohledávek původního věřitele [právnická osoba] měla být mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizováno] (jednatel [anonymizováno] [příjmení]) uzavřena [datum], nicméně fakticky došlo k jejímu uzavření teprve dne [datum], tedy v době, kdy již od [datum] bylo vůči [právnická osoba] [anonymizováno] vykonatelné předběžné opatření [název soudu] (usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), které jí zakazovalo dispozice s majetkem, včetně povinnosti zdržet se jednání v podobě jakýchkoliv závazků nemající věcnou souvislost řádnou správou nemovitostí ve vlastnictví společnosti. Uzavření smlouvy o postoupení pohledávek je tedy právním jednáním neplatným pro rozpor s § 76 f o. s. ř. Dále žalobce zdůraznil, že žalovaný se nikdy nestal vlastníkem pohledávek nabytých od původních věřitelů [právnická osoba] a [anonymizována čtyři slova] a nemohl je tak převést na další subjekt.

11. Na to reagoval žalovaný sdělením, že otázkou, zdali na základě uzavřené komisionářské smlouvy dochází k cesi předmětných pohledávek na komitenta okamžikem jejich získání komisionářem, jak tvrdí žalobce, se zabýval [název soudu] v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a následně [název soudu] v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a oba soudy dospěly ke shodnému závěru, že nikoliv.

12. Soud prvního stupně ve věci provedl rozsáhlé dokazování listinnými důkazy a výslechy svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení]. Teprve poté žalobce podáním z [datum] navrhl, aby soud připustil změnu žaloby - eventuální petit, kterým bude žalovanému z titulu náhrady škody uložena povinnost zaplatit žalobci částku 13 829 759,20 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně při jednání [datum] návrhu žalobce nevyhověl a změnu žaloby nepřipustil. Konstatoval, že v daném případě nejsou naplněny zákonné podmínky pro připuštění změny žaloby, neboť nárok na náhradu škody je nárokem novým, který v řízení dosud nebyl uplatněn, nebyl projednáván a jeho posouzení by vyžadovalo rozsáhlé dokazování. Poté soud prvního stupně pokračoval v dokazování listinnými důkazy, účastnickým výslechem žalobce a následně rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem.

13. Žalobu v celém rozsahu zamítl (I. výrok), žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 110 391 Kč (II. výrok) a dále povinnost nahradit České republice na účet [název soudu] náklady řízení ve výši 21 722,41 Kč (III. výrok). V odůvodnění podrobně zrekapituloval tvrzení žalobce i obranu žalovaného a uvedl skutková zjištění z provedených důkazů. Konstatoval, že mezi účastníky nejprve nebylo sporu o tom, že dne [datum] uzavřeli komisionářskou smlouvu, kterou za žalovaného podepsal jednatel [jméno] [příjmení]. Teprve při jednání [datum] žalovaný namítl, že smlouva nebyla uzavřena dne [datum], ale později, neboť ve smlouvě rukou dopsaný účet, na který měly být provedeny platby, byl zřízen až později. Mezi účastníky dále nebylo sporné, že před podpisem smlouvy se žalobce a jednatel žalovaného nikdy nesetkali, její uzavření zprostředkoval [jméno] [příjmení] a jiné podmínky, než ve smlouvě uvedené, dohodnuty nebyly. Účastníci se shodli i na tom, že žalobce [datum] uhradil žalovanému 2 000 000 Kč a [datum] část sjednané odměny ve výši 50 000 Kč a že žalovaný nakoupil pohledávky od čtyřech ze sedmi sjednaných věřitelů [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v likvidaci, a to společnosti [právnická osoba] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]., [právnická osoba] a [jméno] [příjmení]. Žádný z účastníků rovněž nerozporoval, že proti bratrovi žalobce [jméno] [příjmení] bylo u [název soudu] vedeno trestní řízení a [jméno] [příjmení] s [jméno] [příjmení] byli odsouzeni pro trestný čin podvodu a následně jim byla uložena povinnost nahradit škodu ve výši 13 194 487 Kč, kterou v adhezním řízení uplatnil přímo žalovaný. Soud konstatoval, že neprovedl důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení] s ohledem na jeho zdravotní problémy a sdělení ošetřujícího lékaře, že svědek není schopen sdělit adekvátní informace. S odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věc posuzoval podle právní úpravy platné do [datum]. V prvé řadě zopakoval, že ani na základě obsáhlého dokazování nebylo prokázáno, že by žalobce podepsal dodatek č. 1 ke komisionářské smlouvě. Ve vztahu ke komisionářské smlouvě konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, že byla uzavřena teprve po datu v ní uvedeném ([datum]); současně ani provedeným dokazováním nebylo zjištěno, zda účastníci smlouvu podepisovali společně nebo podpis obou stran smlouvy zajistil odděleně [jméno] [příjmení], ani skutečnost, kdo z účastníků smlouvu připravoval; obě strany uváděly, že smlouvu připravovala druhá strana. Uvedené okolnosti však nemají vliv na její platnost. Soud poznamenal, že v řízení zjištěné skutečnosti vzbuzují, ve vztahu k výpovědí žalobce o okolnostech uzavírání komisionářské smlouvy, pochybnosti o věrohodnosti jeho tvrzení; což nicméně bez dalšího neznamená, že by tím došlo k posílení věrohodnosti strany žalované. K tomu soud uvedl, že nejen v tomto řízení (ale i ve všech řízeních souvisejících), je patrná snaha všech zúčastněných (a to i slyšených svědků) interpretovat skutečnosti tak, jak se to momentálně„ hodí“, za současného znevěrohodnění verze protistrany, podle toho, komu toto momentálně nese prospěch. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena komisionářská smlouva dle § 577 obch. zák., byť ji žalobce neuzavíral jako podnikatel (odhlédnuto od jeho činnosti soukromého zemědělce) obchodující s pohledávkami; soud neuvěřil jeho tvrzení, že chtěl s pohledávkami obchodovat, neboť tomu neodpovídá jeho další postup ve věci. Uvedená skutečnost však nebránila tomu, aby si účastníci platně sjednali dohodu dle § 262 odst. 1 obch. zák., tedy podřazení smlouvy pod ustanovení obchodního zákoníku. Současně byla naplněna i druhá podmínka pro platné uzavření smlouvy, tj. zařízení obchodní záležitosti, neboť žalovaný se zavázal získat pro žalobce pohledávky (z podnikatelské činnosti – pozn. odvol. soudu) obchodních společností za jejich dlužníkem – taktéž obchodní společností. Soud podotkl, že i v případě, že by nedošlo k platnému podřazení smlouvy pod ustanovení obchodního zákoníku, jednalo by se o platně uzavřenou smlouvu dle ustanovení občanského zákoníku, pravděpodobně smlouvu příkazní. Současně soud neshledal žádné okolnosti způsobující neplatnost smlouvy dle § 39 obč. zák. Protože však nebylo prokázáno uzavření dodatku č. 1, nebyly splněny předpoklady pro platné a účinné odstoupení žalovaného od komisionářské smlouvy, která tak nadále trvá a žalobci by tak příslušelo právo domáhat se po žalovaném smluveného plnění. Soud se proto dále zabýval obranou žalovaného, tzn. v prvé řadě otázkou, zda žalovaný platně postoupil pohledávky původního věřitele [právnická osoba] na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. K okolnostem uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, zejména doby jejího uzavření (smlouva datována [datum], dle tvrzení žalobce ale uzavřena až [datum]), vyslechl svědky [jméno] [příjmení] (jednatele společnosti) a JUDr. [jméno] [příjmení], který však u podpisy smlouvy nebyl. Pouze tvrdil, že [jméno] [příjmení] s ním někdy v září uzavření smlouvy konzultoval. Výpovědi svědka [jméno] [příjmení] o uzavření smlouvy v září 2015 soud neuvěřil, neboť v průběhu řízení vyšlo najevo, že docházelo k tomu, že smlouvy byly antidatovány a následně byla data potvrzována či vyvrácena svědecky právě podle toho, jak se komu ze zúčastněných hodilo. V projednávané věci, i ve všech souvisejících řízeních, měli všichni zúčastnění snahu zakrýt pravý účel a smysl svého jednání. Soud proto vycházel z data uzavření smlouvy [datum] a uzavřel, že žalovaný platně postoupil pohledávky původního věřitele [právnická osoba] na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. a plnění, kterého se žalobce domáhá žalobou, je tak plněním nemožným a povinnost žalovaného jako dlužníka zanikla. Soud poznamenal, že pokud je žalobce přesvědčen, že mu tímto porušením komisionářské smlouvy vznikla škoda, má možnost domáhat se její náhrady po žalovaném samostatně. K závěru o platném postoupení pohledávek žalovaným [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. soud dále uvedl, že dle právní úpravy platné do [datum] nebyla pohledávka movitou věcí a nelze tedy aplikovat § 583 odst. 1 obch. zák., a soud proto dospěl k závěru, že postoupením pohledávky se stává ten, na něhož bylo právo postoupeno věřitelem. Žalovaný tak byl oprávněn převést pohledávky původního věřitele [právnická osoba] na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Pohledávky původního věřitele [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. za dlužníkem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] zanikly splněním (§ 559 obč. zák.), když byly uhrazeny spoludlužníkem. I v tomto rozsahu je tedy žalobou uplatněný nárok žalobce nedůvodný, neboť postoupení těchto pohledávek již není možné. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. Pro úplnost dodal, že právní mocí rozhodnutí ve věci samé zaniká nařízené předběžné opatření. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal ve sporu úspěšnému žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Podle § 148 o. s. ř. soud ve sporu neúspěšnému žalobci uložil povinnost nahradit náklady státu spočívající ve vyplaceném znalečném a svědečném.

14. Proti rozsudku podal žalobce odvolání s tím, aby byl změněn, žalobě vyhověno a žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, popřípadě zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V prvé řadě namítl, že řízení je stíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť soud prvního stupně nepřipustil jím navrhovanou změnu žaloby, tedy eventuální petit na náhradu škody ve výši 13 829 759,20 Kč. Je přesvědčen, že ze strany soudu tak došlo k odepření spravedlnosti, překvapivému rozhodnutí a rozhodnutí, jež negativně zasahuje do jeho práv. Proti postupu soudu prvního stupně nadto neměl žádnou možnost se bránit. S odůvodněním soudu, že posouzení takového nároku by vyžadovalo nové a rozsáhlé dokazování, zásadně nesouhlasí. Podle § 95 odst. 2 o. s. ř. by byl dán důvod nepřipustit eventuální petit pouze za situace, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. To nutně nemá nic společného s tím, zda by takový nárok vyžadoval nové a rozsáhlé dokazování. Zákonné ustanovení jednoznačně uvádí, že pokud výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem pro řízení o změněné žalobě, má být tato změna žaloby připuštěna. Dále žalobce zdůraznil, že neměl důvod eventuální petit navrhovat dříve, neboť od podání žaloby v roce 2016 do května 2020 soud řešil toliko svoji pravomoc a účastníkům nesdělil žádný předběžný právní názor na věc samu. Při jednání v květnu a říjnu 2020 soud deklaroval, že ještě není přikloněn k žádné variantě. Současně sdělil, že v souvislosti se smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. zvažuje jako relevantní námitku žalobce, že žalovaný nemohl převést více práv, než měl sám. Až v této fázi řízení tedy žalobce zaznamenal, že soud považuje za podstatné posouzení otázky, zda žalovaný mohl převést pohledávky nabyté pro žalobce bez jeho souhlasu a že není vyloučen závěr, že půjde toliko o porušení obligačního závazku žalovaným, jehož důsledkem však nebude neplatnost smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. a žalobce bude mít toliko nárok na náhradu škody z důvodu porušení komisionářské smlouvy žalovaným. Žalobce proto prakticky ihned deklaroval svůj záměr doplnit žalobu o eventuální petit na náhradu škody. Je přesvědčen, že k prokázání tohoto nároku by nemuselo být nově vedeno rozsáhlé dokazování, neboť potřebná skutková tvrzení již doplnil a k nim označil toliko dva důkazní návrhy; jedná o listiny, které jsou již součástí spisu. Výše škody odpovídá částce, za níž žalovaný postoupil pohledávky [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. a poměrné části částky poskytnuté žalobcem žalovanému na jejich zakoupení. V této souvislosti žalobce zdůraznil, že nepřipuštění eventuálního petitu nedůvodně zasáhlo do jeho práv, když v rámci samostatné žaloby by byl nucen hradit soudní poplatek z částky přesahující 13 000 000 Kč, kdežto v rámci eventuálního petitu nikoliv. Za nesprávné označil i posouzení platnosti smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Za situace, kdy soud dospěl k závěru o platnosti smlouvy komisionářské, neplatnosti dodatku č. 1 a neplatnosti odstoupení od komisionářské smlouvy, nadále trvá povinnost žalovaného převést získané pohledávky na žalobce. V průběhu řízení přitom uvedl několik důvodů neplatnosti předmětné postupní smlouvy. Svoji argumentaci ve vztahu § 583 a 585 obch. zák. pak žalobce podrobně rozvedl. Soudu prvního stupně vytkl i nesprávnost rozhodnutí spočívající v nesprávných skutkových zjištěních, zejména, pokud se týká otázky doby podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., tj. hodnocení výpovědí svědků [příjmení] a JUDr. [příjmení]. Dále žalobce podotkl, že byť nesouhlasí ani se závěrem soudu ohledně pohledávky [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]., jeho primárním zájmem bylo a je nabytí pohledávek od původního věřitele [právnická osoba] Ve vztahu k hodnocení důkazů soudem prvního stupně zdůraznil, že to byl žalovaný, kdo v řízení předložil technický padělek (s dokopírovaným podpisem žalobce) dodatku č. 1 ke komisionářské smlouvě.

15. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Za správný považuje postup soudu prvního stupně, kdy nepřipustil změnu žaloby, neboť dokazování, které by vedlo k prokázání tohoto nároku, neproběhlo. Současně byl žalobce poučen o možnosti podat samostatnou žalobu. V této souvislosti však žalovaný zdůraznil, že v takovém případě je připraven uplatnit námitku promlčení. Podotkl, že žalobce je v řízení zastoupen stejným právním zástupcem, který dříve zastupoval [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. (povinného) v řízení o zastavení exekuce, a tudíž žalobce mohl argumentaci žalovaného předvídat a reagovat již ve fázi samotného podání žaloby. Zdůraznil, že v řízení o žalobcem navrhovaném eventuálním petitu by muselo být prováděno dokazování ohledně výše potencionální škody, když tvrzení žalobce, že za postoupení pohledávek žalovaný od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova].„ stržil“ částku 13 000 000 Kč je zavádějící. Poukázal na to, že z důvodu obstrukčního jednání [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., jakož i dalších spřízněných společností, je exekuce blokována. Ve vztahu k hodnocení věrohodnosti svědka [jméno] [příjmení] žalovaný poukázal na změny v jeho výpovědích v průběhu času i v jiných řízeních, v nichž byla otázka postoupení pohledávek žalovaným na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. taktéž řešena. Žalovaný souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že řádně nabyl pohledávky od společnosti [právnická osoba] a tyto následně platně postoupil [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. K tvrzení žalobce, že to byl právě on, kdo předložil dodatek č. 1 ke komisionářské smlouvě s padělaným podpisem, žalovaný zdůraznil, že tento dodatek mu byl předán [jméno] [příjmení] (bratrem žalobce) a žalovaný tak byl přesvědčen, že byl skutečně podepsán žalobcem.

16. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

17. Odvolací soud při jednání podle § 213 a § 213a o. s. ř. zopakoval a doplnil dokazování usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a usnesením [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález].

18. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [název soudu] ve věci oprávněného ([anonymizována dvě slova] [právnická osoba]) proti povinnému ([právnická osoba]) zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Z odůvodnění vyplývá, že soud zjistil, že [datum] povinný jednající svým tehdejším jednatelem [jméno] [příjmení] uznal v rámci sepisu notářského zápisu co do důvodu a výše svůj dluh vůči oprávněnému, který vznikl ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] ve výši 13 000 000 Kč a zavázal se ho uhradit ve sjednaných splátkách. Současně souhlasil s tím, že pokud nebude dluh ve lhůtě splněn, bude sepsaný notářský zápis sloužit jako podklad pro vedení exekuce. Předmětem smlouvy o postoupení pohledávek, za které uznaná pohledávka na úhradu ceny za postoupení pocházela, bylo postoupení pohledávek za solidárními dlužníky - společností [právnická osoba], [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které oprávněný nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] od původního věřitele - obchodní společnosti [právnická osoba] Tyto pohledávky vznikly jako neuhrazené ceny dodávek pohonných hmot, které byly původním věřitelem vyúčtovány fakturou [číslo] ze dne [datum], fakturou [číslo] ze dne [datum], fakturou [číslo] ze dne [datum] a fakturou [číslo] ze dne [datum]. Dne [datum] vydal [název soudu] předběžné opatření (povinnému doručeno [datum]), jímž povinnému přikázal zdržet se jakékoliv dispozice se svým majetkem přesahujícím obvyklou míru činnosti správa nemovitostí a zdržet se jednání v podobě jakýchkoliv závazků, nemajících věcnou souvislost s řádnou správou nemovitostí v rozhodnutí označených. [název soudu] uzavřel, že § 2456 o. z. i § 585 obch. zák. upravují vlastnické právo k pohledávkám nabývaným pro komitenta tak, že je od třetích osob nabývá sám komisionář a tyto je povinen na komitenta postoupit. Je tedy nepochybné, že pokud povinný nabyl pohledávky pro komitenta, tento by se stal jejich vlastníkem až poté, co by je na něho oprávněný postoupil. Uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. V odůvodnění soud zdůraznil, že z provedeného dokazování bez rozumných pochybností plyne, že smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi oprávněným jako postupitelem a povinným jako postupníkem byla vskutku uzavřena již dne [datum], tedy před doručením předběžného opatření [název soudu]. V této souvislosti soud poznamenal, že výpověď bývalého jednatele povinného [jméno] [příjmení] je nutno hodnotit jako nevěrohodnou, neboť odporuje logicky působícímu sledu jednotlivých na sebe navazujících událostí. Na tom nic nemohla změnit ani výpověď JUDr. [příjmení], neboť tento vnímal jím vyjevené skutečnosti toliko zprostředkovaně od zmíněného [jméno] [příjmení]. Dále soud zdůraznil, že pravidlo vyplývající z § 583 odst. 1 obch. zák. platí pouze pro věci movité a naopak dle § 585 obch. zák. nabývá komitem do svého vlastnictví práva získána pro něj komisionářem teprve převodní smlouvou uzavřenou mezi ním a komisionářem, čehož typickým příkladem je právě cese pohledávek, které komisionář pro komitenta nabude. Oprávněný tak byl legitimován disponovat s pohledávkou za [jméno] [příjmení] a tuto na povinného platně převést. 19. [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kterým rozhodoval o dovolání povinného proti shora uvedenému usnesení [název soudu], dovolání zamítl. Konstatoval, že dovolací soud dosud neřešil vztah komisionářské smlouvy, jejímž předmětem byl převod pohledávek vzniklých nezaplacením dodaného zboží a služeb na komitenta, a smlouvy o postoupení pohledávek, na základě níž oprávněná postoupila uvedené pohledávky povinné. Citoval § 583 odst. 1 obch. zák. a § 585 obch. zák. a uzavřel, že porovnáním právní úpravy uvedených ustanovení obchodního zákoníku je zřejmé, že v případě movitých věcí je jejich vlastníkem buď komitent nebo třetí osoba (nikdy se jim nestane komisionář), avšak v případě jiných práv k nim komitent nabývá vlastnictví až na základě převodní smlouvy, jíž je i smlouva o postoupení pohledávek. V projednávané věci tedy oprávněná, která nepostoupila pohledávky, jež získala na základě trestního rozsudku, [anonymizováno], je tak mohla postoupit na povinnou; případné porušení komisionářské smlouvy nemá vliv na platnost smlouvy o postoupení pohledávky. [název soudu] usnesením ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], zastavil řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky [právnická osoba] proti rozhodnutí [název soudu].

20. Odvolací soud, i s ohledem na shora uvedené závěry [název soudu], souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci a pro stručnost odkazuje na velmi podrobné odůvodnění jeho rozhodnutí.

21. Soud prvního stupně nepochybil, jestliže nevyhověl návrhu žalobce na změnu žaloby spočívající v připuštění eventuálního petitu; důvody svého rozhodnutí řádně uvedl již v rozhodnutí o nepřipuštění žaloby a následně je zopakoval i v odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku. Odvolací soud souhlasí s názorem soudu prvního stupně, že nárok uplatněný žalobou (nahrazení projevu vůle) a nárok uplatněný eventuálním petitem, tj. nárok náhradu škody, jsou nároky naprosto odlišnými a soudem prvního stupně do té doby provedené velmi obsáhlé dokazování by nebylo podkladem pro rozhodnutí o nároku uplatněném eventuálním petitem.

22. Za správný považuje odvolací soud i závěr soudu prvního stupně o nevěrohodnosti svědka [jméno] [příjmení], a to i s přihlédnutím ke skutečnostem, které vyšly najevo v souvislosti s dalšími řízeními, tj. že [právnická osoba] [anonymizováno] na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se žalovaným uznala svůj dluh z této smlouvy a v insolvenčním řízení vedeném na [jméno] [příjmení] ([název soudu], sp. zn. [insolvenční spisová značka]) přihlásila svoji pohledávku, kterou nabyla [datum].

23. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, jako věcně správný potvrdil.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a proto je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení sestávající z: -) odměny za dva úkony právní služby po 2 500 Kč, a to za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, dle § 7, ve spojení s § 9 a § 11 odst. 1 písm. k) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), -) náhrady za dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, -) náhrady za DPH (21 %) ve výši 1 176 Kč (§ 137 odst. 1. a 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalovaného za odvolací řízení činí 6 776 Kč. Odvolací soud neshledal jako účelně vynaložený náklad poradu právního zástupce žalovaného s klientem, neboť žalobce v rámci podaného odvolání zopakoval pouze argumentaci uvedenou již v řízení před soudem prvního stupně.

25. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před soudy obou stupňů úspěšným žalovaným a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř.

Poučení