30 Co 12/2025 - 148

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Knotkové, soudce Mgr. Zdeňka Váni a soudkyně JUDr. Kateřiny Kodetové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve [místo] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [ústřední orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 1.267.500 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. září 2024 č. j. 11 C 44/2023-127 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně částečně zastavil řízení ohledně zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 200.000 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 1.267.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1.267.500 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení (výrok II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 1.800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), zaplacení částky 1.267.500 Kč s příslušenstvím jako náhrady újmy na zdraví, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem [orgán] (dále jen „[orgán]“) ve [místo] (dále jen „VV [adresa]“), v důsledku kterého žalobce utrpěl zranění spočívající v amputaci článku prostředního prstu pravé ruky. Toto poškození zdraví mu způsobil dozorce ve VV [adresa] v březnu 2022 tak, že prudce srazil dolů železné okénko pro podávání potravin do vězeňské cely, a to ve chvíli, kdy žalobce ještě přebíral věci od tohoto dozorce a měl v okénku pravou ruku.

3. Žalovaná v řízení navrhla zamítnutí žaloby. V postupu příslušníka [orgán] nelze podle žalované shledat nesprávný úřední postup ve smyslu OdpŠk, neboť úraz si žalobce způsobil sám bez cizího zavinění, což dokládá i žalobcem vlastnoručně podepsaný úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 30. 3. 2022.

4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku detailně rozvedl svá skutková zjištění a zjištěný skutkový stav po právní stránce posoudil zejména podle § 5 a 13 OdpŠk. Podle prvostupňového soudu z provedeného dokazování vyplynulo, že příslušník [orgán] [funkce]. [jméno FO] neuzavřením výdejového okénka porušil ustanovení § 3 písm. a), b) nařízení [funkce] [orgán] č. 16/2022, o mimořádných událostech, vydaného dle § 1 odst. 2 zákona č. [Anonymizováno], ve znění pozdějších předpisů, dle kterého je zaměstnanec povinen počínat si při plnění služebních a pracovních úkolů tak, aby svým jednáním nezavdal příčinu ke vzniku mimořádné události, a předcházet vzniku mimořádné události. Jeho nadřízeným s ním kvůli tomu byl proveden pohovor. Lze tak uzavřít, že se [funkce]. [jméno FO] dopustil nesprávného úředního postupu.

5. Současně však bylo provedeným dokazováním vyvráceno, že by [funkce]. [jméno FO] způsobil žalobci zranění (ztrátu části prstu) přibouchnutím dvířek výdejového okénka cely. Uvedený závěr soud prvního stupně učinil předně na základě úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 30. 3. 2022. Vysvětlení bylo podáno při postupu dle § 10 zákona o zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, sepsaný úřední záznam má povahu veřejné listiny a jako takový dle § 134 o. s. ř. potvrzuje, není-li dokázán opak, pravdivost toho, co je v něm uvedeno. Žalobci se pak přes řádné poučení a výzvu ze strany nalézacího soudu v řízení nepodařilo ani zpochybnit pravost předmětného úředního záznamu, ani vyvrátit domněnku pravdivosti jím zachyceného obsahu. Soud nemá důvodu pochybovat o věrohodnosti slyšených svědků z řad příslušníků [orgán], v jejichž výpovědích nelze shledat žádný rozpor a kteří vypovídali i v souladu s obsahem spisu, který [orgán] k dotčené události vedla, zejména pak s obsahem předmětného úředního záznamu. Svědek [jméno FO], jehož výpověď je podporována výpověďmi svědků [jméno FO] a [jméno FO], byť tyto měli informace o mechanismu vzniku zranění žalobce až zprostředkované, avšak získané bezprostředně po incidentu na místě samém, tak potvrdil, že zranění si žalobce způsobil sám postupem popsaným v úředním záznamu. Že takový mechanismus vzniku poranění je možný, si nalézací soud ověřil při ohledání dveří cely a výdejového okénka ve VV [adresa]. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] pak potvrdil, že obsah úředního záznamu odpovídá vysvětlení podanému žalobcem a že žalobce jej před ním podepsal. Zdravotními záznamy žalobce z VV [adresa] bylo prokázáno, že žalobce byl dne 21. 3. 2022, tj. den před předmětným incidentem, pozitivně testován na covid, že uvedeného dne zvracel, byl malátný a měl zimnice a bolesti břicha. Ze zdravotních záznamů však nevyplývá, že by si žalobce na projevy covidu stěžoval při některém z ošetření v následujících dnech, kdy mu byly denně prováděny převazy poraněného prstu. Lék na bolest mu byl aplikován naposledy při převazu dne 28. 3. 2022. Žádný ze svědků pak nepotvrdil, že by na žalobci měl být patrný jím zmiňovaný těžký průběh covidu ani v den předmětného incidentu, tj. den po projevení daného onemocnění. Naopak všichni svědci, kteří v daný den přišli se žalobcem do styku, shodně uvedli, že vyjma bolesti z poranění prstu na žalobci nebylo ničeho jiného patrného. Nebylo tak prokázáno, že by projevy těžkého průběhu covidu měly být u žalobce přítomny dne 30. 3. 2022, tj. 9 dnů po projevení nemoci, kdy žalobce podával vysvětlení a podepsal úřední záznam, a že by tak žalobce nebyl způsobilý vysvětlení podat a úřední záznam podepsat. Oproti všem těmto důkazům pak stojí výpověď žalobce o zcela jiném mechanismu vzniku poranění a jeho zdravotní indispozici v době podpisu úředního záznamu o podání vysvětlení. Jedná o důkaz zcela osamocený a obvodní soud výpovědi žalobce neuvěřil.

6. Podle soudu prvního stupně byl v řízení prokázán vznik újmy na zdraví žalobce (poranění prstu), tato skutečnost nebyla mezi účastníky ani sporná. Byla však vyvrácena příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem (ponecháním otevřeného výdejního okénka) a vznikem újmy na zdraví žalobce. Vztah příčinné souvislosti zde byl přetržen jednáním žalobce, který sám (neoprávněně) s dvířky výdejního okénka manipuloval. Za pravou příčinu vzniku újmy na zdraví žalobce tak soud prvního stupně považoval jednání (nešikovnost) samotného žalobce. Z uvedeného důvodu byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná. O nákladech řízení bylo rozhodnuto s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.

7. Proti výrokům II. a III. rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Pode žalobce soud prvního stupně dospěl k nesprávnému zjištění, že provedeným dokazováním bylo vyvráceno, že by [funkce]. [jméno FO] způsobil žalobci zranění (ztrátu části prstu) přibouchnutím dvířek výdejového okénka cely. Svůj skutkový závěr opírá nalézací soud především o úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 30. 3. 2022 s tím, že jde o veřejnou listinu a že se žalobci nepodařilo zpochybnit pravost tohoto záznamu ani vyvrátit domněnku pravdivosti jím zachyceného obsahu a soud nemá důvodu pochybovat o věrohodnosti slyšených svědků z řad příslušníků [orgán]. Žalobci se podle jeho názoru podařilo zpochybnit pravost tohoto záznamu a také vyvrátit domněnku pravdivosti, i když jde o veřejnou listinu. A to jednak svou účastnickou výpovědí, kdy podrobně a věrohodně vylíčil, jak ke zranění došlo, ale hlavně existencí samotného zranění, které plně odpovídá skutkové verzi žalobce. Poškození zdraví mu způsobil určitou agresivitou dozorce ve VV [adresa] tak, že prudce srazil dolů železné okénko pro podávání potravin do vězeňské cely, a to ve chvíli, kdy žalobce ještě přebíral věci od tohoto dozorce a měl v okénku pravou ruku. Opačný skutkový závěr, že si žalobce sám zranění způsobil bez cizího zavinění, působí velmi nevěrohodně a nelogicky, proč by se žalobce sám takto hrubě poškozoval. Neměl k tomu žádný důvod. Proto obsah tohoto úředního záznamu, že žalobce si sám švihem zavřel dvířka, když tam měl svoji ruku a ještě tak, aby si způsobil zranění, působí velmi nevěrohodně. Žalobce neměl důvod se poškozovat tak, aby si amputoval prsty, aby si znetvořil ruku a aby si působil bolesti. Podle názoru žalobce není správný závěr, že soud nemá důvodu pochybovat o věrohodnosti slyšených svědků z řad příslušníků [orgán]. Obsah tohoto záznamu nevytvořil žalobce, ale [orgán]. A žalobce dovozuje, že obsah tohoto záznamu vězeňská služba vytvořila tak, aby nenesla za své jednání odpovědnost. Další nesprávné skutkové zjištění vyplývá z bodu 50 odůvodnění rozsudku, kdy obvodní soud dovozuje, že nebylo prokázáno, že by projevy těžkého průběhu covidu měly být u žalobce přítomny dne 30. 3. 2022, tj. 9 dnů po projevení nemoci, kdy žalobce podával vysvětlení a podepsal úřední záznam. Žalobce měl těžký průběhu covidu a je známo, že v takových případech docházelo i k úmrtí. Právě 9 dnů po projevení nemoci mohl být průběh covidu nejtěžší. Žalobce měl horečky a nacházel se ve značném stresu. V takovém stavu mu bylo v podstatě jedno, co se kolem něho děje. A tak lze připustit, že si ani nepřečetl obsah úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 30. 3. 2022.

8. Nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně pak podle žalobce spočívá v tom, že mu nebyl přiznán nárok na náhradu škodu vůči žalované podle § 5 písm. b), § 6 odst. 1 a 2 OdpŠk. Nesprávný úřední postup spočívá v jednání dozorce vůči poškozenému žalobci ve VV [adresa], v důsledku kterého poškozený utrpěl výše popsané zranění a tedy škodu na zdraví. Šlo o úřední postup, protože dozorce plnil úkoly státního orgánu a tento postup sloužil výkonu státní moci. Stát tedy vystupoval jako nositel veřejné moci při jejím uplatňování a při takovém uplatňování došlo k porušení pravidel předepsaných právními normami. Žalobce proto uplatňuje právo na odškodnění za bolestné a za ztížení společenského uplatnění a požaduje zaplatit celkem 1.267.500 Kč s příslušenstvím. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě o zaplacení 1.267.500 Kč s příslušenstvím vyhoví.

9. Žalovaná v rámci omluvy z jednání odvolacího soudu navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

10. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a shledal, že odvolání žalobce není důvodné.

11. Podle § 5 OdpŠk Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Obecně je třeba uvést, že nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup mohou způsobit nejen majetkovou škodu či přímou nemajetkovou (psychickou) újmu, ale v některých výjimečných případech může být jejich následkem i poškození zdraví. Taková případná újma na zdraví musí být ze strany státu odškodněna, a zakládá tedy samostatný nárok. Rozhodovací praxe soudů proto vychází z toho, že na základě odpovědnostních titulů upravených v OdpŠk je možné se domáhat jak přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu § 31a OdpŠk, tak náhrady při ublížení na zdraví (jinak řečeno „náhrady škody na zdraví“ či „náhrady újmy na zdraví“) upravené obecnou občanskoprávní úpravou, včetně nároků na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění upravených v § 2958 o. z. (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2478/2015). V posuzované věci se žalobce domáhá náhrady újmy na zdraví v podobě bolestného a ztížení společenského uplatnění, které mělo nastat následkem nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 OdpŠk.

14. Judikatura Nejvyššího soudu stabilně konstatuje, že nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti; zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. V posuzované věci lze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně o existenci nesprávného úředního postupu spočívajícího v neuzavření výdejového okénka vězeňské cely žalobce, kterého se dopustil příslušník [orgán] [funkce] [jméno FO].

15. Nalézací soud následně správně koncentroval svou pozornost na řešení otázky existence příčinné souvislosti mezi prokázaným nesprávným úředním postupem a újmou na zdraví žalobce. Příčinná souvislost by přitom byla dána jedině tehdy, pokud by právě existence nesprávného úředního postupu byla podstatnou příčinou poruchy zdraví žalobce. Jinak řečeno, žalobcem tvrzená příčinná souvislost by byla prokázána jedině tehdy, pokud by bylo v řízení zjištěno, že nebýt nesprávného úředního postupu, k poranění prstu by u žalobce nedošlo. To ostatně odpovídá i ustálené judikatuře. K příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a škodou se Nejvyšší soud v minulosti vyjádřil v mnoha svých rozhodnutích. Např. v usnesení ze dne 25. 5. 2004 sp. zn. 25 Cdo 1462/2003 Nejvyšší soud vysvětlil, že „o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává“.

16. Klíčový závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce si poranění způsobil sám svou nešikovností při manipulaci s dvířky výdejního okénka vězeňské cely považuje odvolací soud za správný, neboť odpovídá provedenému dokazování. Žalobce ve shodě s podanou žalobou v podaném odvolání argumentuje tím, že poškození zdraví mu bylo způsobeno dozorcem tak, že ten prudce srazil dolů železné okénko pro podávání potravin do vězeňské cely. Toto žalobcem tvrzené gilotinování bylo jednoznačně vyvráceno ohledáním dveří cely ve VV [adresa] (zachyceném na videozáznamu), ve které žalobce pobýval, neboť výdejové okénko se vyklápí směrem ven do chodby tak, že svírá s dveřmi cely pravý úhel. V žádném případě nelze toto okénko prudce srazit dolů, jak bylo v řízení tvrzeno žalobcem. Zároveň bylo v řízení prokázáno, že výdejové okénko lze zavřít zevnitř cely a neobratnou manipulací si lze mezi dvířka okénka a dveře cely přiskřípnout prsty. Argument žalobce, že takový mechanismus je zcela vyloučený, proto nemůže obstát.

17. Mechanismus poranění žalobce byl verifikován i úředním záznamem o podání vysvětlení ze dne 30. 3. 2022, v němž žalobce popsal okolnosti a samotný vznik svého poranění. Soud prvního stupně se okolnostmi sepisu tohoto úředního záznamu detailně zabýval pod bodem 50 napadeného rozsudku a jeho závěry považuje odvolací soud za zcela odpovídající a logické a pro stručnost na ně odkazuje.

18. Dokazování provedené v dané věci soudem prvního stupně bylo zaměřeno na vznik samotného poranění žalobce dne 22. 3. 2022 a na okolnosti sepisu úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 30. 3. 2022. K námitce žalobce stran hodnocení důkazů soudem prvního stupně odvolací soud předně uvádí, že podle ustanovení § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. V uvedeném ustanovení je promítnuta zásada volného hodnocení důkazů, která se uplatňuje v občanském soudním řízení. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí. Při důkazu výpovědí svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež doprovázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědí svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení z uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností (k tomu srov. např. odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011 sp. zn. 21 Cdo 2992/2009, ze dne 18. 3. 2008 sp. zn. 21 Cdo 3341/2006 či ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017). Soud je přitom povinen hodnotit všechny důkazy, které provedl; nemůže si libovolně vybrat, které důkazy bude hodnotit, a ke kterým se nevyjádří.

19. Protože hodnocení důkazů je vnitřní myšlenkovou činností soudce, nemusí se pochopitelně shodovat se stejnou činností odvolacího soudu rozhodujícího o odvolání. Odvolací soud však může zasáhnout do výsledku činnosti soudu prvního stupně při hodnocení důkazů – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu soud prvního stupně dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů soudem prvního stupně může být proto považováno, pokud soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo. Dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením § 132 až § 135 o. s. ř. Nelze-li soudu prvního stupně v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nesmí odvolací soud v rámci své přezkumné činnosti napravovat.

20. V projednávané věci soud prvního stupně provedl velmi detailní dokazování, vyslechl všechny navržené svědky a žalobce jako účastníka řízení a provedl navržené listinné důkazy. Všechny důkazy řádně provedl postupem podle § 122 a násl. o. s. ř., náležitě je zhodnotil podle zásad uvedených v § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. V odůvodněních svého rozhodnutí se podrobně vyjádřil k jednotlivým provedeným důkazům a vysvětlil, které skutečnosti vzal za prokázané a které nikoliv, přesvědčivě vysvětlil, z jakých důkazů vyšel. Skutková zjištění mají v provedených důkazech oporu. Odvolací soud uzavírá, že hodnocení důkazů soudem prvního stupně plně respektuje zásady vyplývající z § 132 o. s. ř. a současně odůvodnění napadeného rozhodnutí odpovídá požadavkům uvedeným v § 157 odst. 2 o. s. ř. Za takového stavu odvolací soud není oprávněn jakkoli zasáhnout do hodnocení důkazů soudem prvního stupně – prvostupňový soud učinil správná skutková zjištění a na základě provedených důkazů dospěl ke správnému skutkovému závěru.

21. Odvolací soud v této souvislosti doplňuje, že soud prvního stupně správně neuvěřil výpovědi žalobce, neboť tu lze označit jako nevěrohodnou. Žalobce během svého výslechu mj. uvedl, že mu dozorce hodil kapesníky na celu, pak by ovšem žalobce neměl důvod sahat na výdejové okénko cely. Zároveň žalobce popřel, že by na výdejové okénko sahal, že by s ním nějak manipuloval. Pokud by tomu tak bylo, pak by k žádnému poranění žalobce nemohlo dojít. Ostatně i zpráva o ambulantním vyšetření žalobce ze dne 22. 3. 2022 hovoří o tom, že žalobce byl přivezen do [ústav] poté, co si o okénko uskřípl kus článku třetího prstu pravé horní končetiny. Ošetřující lékař disponoval informací, kterou mu sdělil žalobce a tomu nic nebránilo v tom, aby lékaři sdělil jinou verzi vzniku svého poranění, která by se odrazila v lékařské zprávě.

22. Soud prvního stupně tedy postupoval zcela správně, pokud uzavřel, že mezi nesprávným úředním postupem a vznikem újmy na zdraví není dána příčinná souvislost. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost státu nenastává. Soud prvního stupně tedy podanou žalobu správně zamítl.

23. Odvolací soud z uvedených důvodů postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výroku II. o věci samé jako věcně správný potvrdil, stejně tak ve výroku III. o náhradě nákladů řízení, který odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

24. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalované činí 300 Kč a sestávají z paušální náhrady hotových výdajů za jeden úkon po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (vyjádření k odvolání). Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 o. s. ř.

25. Odvoláním nedotčený výrok I. rozsudku nabyl samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.

Poučení