30 Co 171/2022- 352

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Kodetové a soudců Mgr. Zdeňka Váni a JUDr. Markéty Čermínové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek [anonymizováno] prvního stupně se ve výroku I. o věci samé mění tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.). Dále pak soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně původně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady mzdy s tím, že byla zaměstnankyní žalované a [datum] jí žalovaná dala neplatnou výpověď, podle které měl pracovní poměr žalobkyně u žalované skončit [datum]. Žalobkyně sdělila žalované, že trvá na dalším zaměstnávání, neplatnost výpovědi byla následně určena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalobkyni proto vzniklo právo na náhradu mzdy, podanou žalobou tuto náhradu požadovala za období od [datum] do [datum].

3. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby a uváděla, že žalobkyni nevzniklo právo na náhradu mzdy, neboť po skončení sporu o neplatnost výpovědi okamžitě zrušila svůj pracovní poměr u žalované, čímž dodatečně změnila svou vůli trvat na dalším zaměstnávání, resp. ukázala, že tato vůle již od počátku nebyla vážná. V době, za niž žalobkyně požaduje náhradu mzdy, u ní též mohly nastat překážky v práci. Vedle toho žalobkyně od [anonymizováno] [rok] pracovala u společnosti [právnická osoba] (dále jen„ [příjmení] [jméno]“), kde měla smlouvu na dobu neurčitou, a nebyla proto ochotna a schopna konat práci pro žalovanou, což vylučuje právo na náhradu mzdy. Dále pak žalovaná namítla, že pokud žalobkyně požaduje náhradu mzdy, aniž by měla skutečný zájem se na své pracovní místo u žalované vrátit, jedná se o šikanózní výkon práva. Pokud by soud dovodil, že právo na náhradu mzdy žalobkyni vzniklo, navrhla žalovaná přiměřené snížení tohoto nároku za dobu přesahující [anonymizováno] měsíců ve smyslu § 69 odst. 2 zákoníku práce s tím, že žalobkyně v předmětné době vykonávala podnikatelskou činnost, pracovala u [právnická osoba] [anonymizováno], a mohla se účastnit řady výběrových řízení na srovnatelnou pozici, jakou zastávala u žalované. Konečně pak žalovaná namítla, že žalobkyně nesprávně požaduje úroky z prodlení již ode dne následujícího po výplatním termínu, který však není totožný se splatností mzdy.

4. Soud prvního stupně poprvé o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Vyšel z toho, že bylo soudem pravomocně určeno, že výpověď z pracovního poměru byla žalobkyni dána neplatně, a že žalobkyně žalované dopisem ze dne [datum] oznámila, že trvá na tom, aby ji žalovaná dále zaměstnávala. Vzal za prokázané, že žalobkyně o návrat na svoji pozici opakovaně usilovala. Při průměrném hodinovém výdělku žalobkyně ve výši [částka] činil nárok žalobkyně na náhradu mzdy za období od [datum] do [datum] částku [částka]. K návrhu žalované na snížení náhrady mzdy za období od [datum] do [datum] soud prvního stupně uvedl, že nepřihlížel k nabídkám volných pracovních míst, které byly až z období [anonymizováno] [rok] a pozdějších. Žalobkyně sice byla pozvána do druhého kola výběrového řízení u [právnická osoba], ale oznámila, že na místo nereflektuje, neboť již jednala o nástupu se [právnická osoba] [anonymizováno]. Na místo u [právnická osoba], byl přijat kandidát, který měl kromě zkušeností v oblasti lidských zdrojů též patnáctileté zkušenosti v bankovním sektoru. Nástup do zaměstnání u [právnická osoba], by byl navíc až v únoru [rok], tedy po období, které bylo předmětem žaloby. Ke [právnická osoba] [anonymizováno] nastoupila žalobkyně [datum] na místo s prakticky stejnou náplní práce jako u žalované a s místem výkonu práce rovněž v [obec]. Na nové pozici měla však méně přímých podřízených (5 na rozdíl od 33 u žalované) a rovnocenný nebyl ani její nový příjem ([částka] hrubého měsíčně, s benefity v průměru [částka] hrubého). Soud prvního stupně uzavřel, že v rozhodném období se žalobkyně nemohla zapojit do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných, či dokonce výhodnějších, než by měla při výkonu práce podle pracovní smlouvy u žalované. Skutečnost, že se v rozhodném období žalobkyně zapojila do pracovního procesu, byť za nižší příjem, jí nemůže být dávána k tíži a snížit jí z tohoto důvodu náhradu mzdy.

5. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], změnil rozsudek [anonymizováno] prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně částky [částka] s příslušenstvím tak, že žalobu o zaplacení [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do [datum] ve výši [částka] zamítl, ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení rozsudek [anonymizováno] prvního stupně potvrdil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Podle názoru odvolacího soudu pouze ze skutečnosti, že žalobkyně od [anonymizováno] [rok] byla zaměstnána u [právnická osoba] [anonymizováno], nelze dovodit závěr, že by nebyla ochotna a připravena konat práci u žalované, a to zejména v situaci, kdy jí žalovaná neumožnila konat práce podle pracovní smlouvy. Ani odvolací soud neshledal důvod pro přiměřené snížení povinnosti žalované k náhradě mzdy. V řízení podle jeho názoru nebylo nutné provádět rozsáhlé dokazování k různým manažerským pozicím, které byly v roce [rok] v [obec] k dispozici. Neaktivita žalobkyně v tomto směru by stejně nebyla důvodem pro přiměřené snížení náhrady mzdy, neboť tyto pozice nelze považovat za konkrétní (skutečnou) možnost žalobkyně zapojit se do práce u jiného zaměstnavatele za rovnocenných či výhodnějších podmínek než u žalované. Ani z pouhé účasti ve výběrovém řízení u [právnická osoba], neplyne podle odvolacího soudu skutečná možnost žalobkyně zapojit se do práce u této společnosti. Stejně tak nebylo dle odvolacího soudu na místě provádět podrobnější dokazování k nabídce pracovní pozice zaslané žalobkyni v únoru [rok] ze strany [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení] & [role v řízení], neboť při posuzování návrhu na přiměřené snížení náhrady mzdy může soud přihlížet jen k okolnostem, které panovaly po uplynutí šesti měsíců z celkové doby, za niž by měla být náhrada mzdy zaměstnanci poskytnuta (v daném případě tedy až k okolnostem nastalým po [datum]). Odvolací soud souhlasil se závěrem [anonymizováno] prvního stupně, že výkon práce u [právnická osoba] [anonymizováno] nebyl za podmínek srovnatelných ani výhodnějších, než jaké by měla žalobkyně při výkonu práce podle pracovní smlouvy u žalované. Odvolací soud shledal důvodnou námitku započtení, neboť vyplacené odstupné ve výši [částka] představuje s ohledem na určenou neplatnost výpovědi z pracovního poměru bezdůvodné obohacení žalobkyně. Započtení provedla sama žalobkyně dopisem ze dne [datum] a proti pohledávce žalované započetla část svého nároku na náhradu mzdy. V rozsahu částky [částka] tak nárok žalobkyně na náhradu mzdy zanikl započtením.

6. K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodl tak, že se dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu v části, ve které byl potvrzen rozsudek [anonymizováno] prvního stupně ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, odmítá (výrok I.; náhrada mzdy za prvních šest měsíců, tj. od [datum] do [datum]), a dále že se rozsudek odvolacího soudu v části, ve které byl potvrzen rozsudek [anonymizováno] prvního stupně ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (náhrada mzdy za období po uplynutí prvních šesti měsíců, tj. od [datum] do [datum]), a ve výroku o nákladech řízení a rozsudek [anonymizováno] prvního stupně v části, v níž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a ve výroku o nákladech řízení, zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací [anonymizováno] prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.). Rozsudek odvolacího soudu v části, ve které byl rozsudek [anonymizováno] prvního stupně změněn tak, že se žaloba co do částky [částka] s příslušenstvím zamítá (zánik části nároku započtením žalobkyni vyplaceného odstupného), nebyl dovoláním žalované napaden a je v právní moci.

7. Dovolací soud v kasační části uvedeného rozhodnutí vyslovil závazný právní názor, podle kterého není správný názor odvolacího soudu, že není potřeba provádět podrobnější dokazování k nabídce pracovní pozice ze strany [anonymizována dvě slova] [příjmení] & [role v řízení] (a zabývat se návrhem žalovaného na přiměřené snížení náhrady mzdy z tohoto důvodu), byla-li nabídka této pracovní pozice učiněna žalobkyni ještě před uplynutím doby šesti měsíců z celkové doby, za niž by jí měla být poskytnuta náhrada mzdy (před [datum]). Uvedl, že k přiměřenému snížení náhrady mzdy (platu) je možné přistoupit i tehdy, nevyužije-li zaměstnanec nabídky jiné práce za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měl při výkonu práce podle pracovní smlouvy, kdyby zaměstnavatel plnil svou povinnost přidělovat mu tuto práci, dané mu ještě před uplynutím doby (prvních) šesti měsíců z celkové doby, za niž by měla být zaměstnanci poskytnuta náhrada mzdy, má-li zaměstnanec možnost na základě této nabídky nastoupit do práce u jiného zaměstnavatele až v době po uplynutí těchto šesti měsíců (např. proto, že nabídka práce stále trvá, nebo proto, že zaměstnanec má možnost si sjednat pozdější den nástupu do práce); zaměstnanec tak má zachovánu možnost využít celou dobu, po kterou mu ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce poskytuje zvýšenou ochranu v situaci, do níž se dostal pro porušení povinnosti zaměstnavatele.

8. V dalším řízení, jehož předmětem je již pouze nárok na náhradu mzdy ve výši [částka] za období od [datum] do [datum], soud prvního stupně v souladu se závazným právním názorem dovolacího [anonymizováno] doplnil dokazování ve vztahu k nabídce práce, kterou měla žalobkyně získat v průběhu roku [rok] od [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení] & [role v řízení] (výslech svědkyně [jméno] [příjmení]) a následně vydal napadený rozsudek, kterým žalobě ve zbývajícím rozsahu plně vyhověl. Po skutkové stránce vycházel ze zjištění, že žalobkyně byla zaměstnána u žalované od [datum] na pozici [příjmení] [jméno] oddělení lidí a komunikace. Dne [datum] byla žalobkyni dána výpověď z pracovního poměru, která však byla pravomocně určena za neplatnou. Následně žalobkyně dne [datum] pracovní poměr ukončila okamžitým zrušením pracovního poměru. Žalobkyně dne [datum] oznámila žalované, že trvá na tom, aby ji dále zaměstnávala, to jí však žalovanou nebylo umožněno. Žalobkyně se následně obracela na agenturní společnosti za účelem nalezení zaměstnání, avšak rovnocenná pozice jí nabídnuta nebyla. Konkrétně žalobkyně za účelem svého uplatnění na trhu práce kontaktovala [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení] & [role v řízení], [příjmení] & [anonymizováno] a [příjmení] [příjmení] [jméno]. V případě [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení] & [role v řízení] soud prvního stupně po provedeném výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] dospěl k závěru, že tato společnost žalobkyni v únoru [rok] pracovní nabídku nezaslala, jednalo se pouze o zaslání informace k pozici, o kterou by se mohla ucházet (pokud by o ni měla zájem, musela by se účastnit výběrového řízení); pracovní pozice by navíc nemohla být rovnocenná původní pozici, kterou žalobkyně zastávala u žalované, a to zejména s ohledem na podřízenost žalobkyně další osobě a odpovědnost žalobkyně z hlediska počtu podřízených. V červenci [rok] byla žalobkyně pozvána do druhého kola výběrového řízení ve [právnická osoba], na pozici [příjmení] of [anonymizováno], následně však oznámila, že na místo nereflektuje – v té době již jednala o nástupu do [právnická osoba] [anonymizováno]; pro tuto pozici byl nakonec zvolen jiný kandidát, nástup do zaměstnání byl navíc stanoven až v únoru [rok], tedy až po rozhodném období. Dne [datum] nastoupila žalobkyně na pozici [anonymizováno] manager u [příjmení] [jméno] s hrubou měsíční mzdou [částka]. Žalobkyně je od roku 2010 společníkem v [právnická osoba], v rozhodném období nebyla příjemkyní peněžité pomoci v mateřství, nepobírala žádné dávky [anonymizována dvě slova], nebyl jí vystaven žádný doklad o ošetřování člena rodiny, nebyla jí vystavena pracovní neschopnost. Žalobkyně nikdy nebyla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. Žalobkyně žádá po žalovaném zaplacení náhrady mzdy přesahující prvých šest měsíců (ve vztahu k těmto prvním [anonymizováno] měsícům bylo již v řízení pravomocně rozhodnuto) ode dne, kdy oznámila zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, tedy od [datum] do [datum], celkem [částka], výši stanovila dle svého hodinového výdělku, který v lednu [rok] činil [částka].

9. V řízení již bylo pravomocně rozhodnuto, že za prvých šest měsíců ode dne, kdy žalobkyně oznámila zaměstnavateli (žalované), že trvá na dalším zaměstnávání, tj. od [datum] do [datum], žalobkyni požadovaná náhrada mzdy náleží, neboť byly splněny podmínky pro vznik práva na náhradu mzdy ve smyslu § 69 odst. 1 věta druhá zákoníku práce. Soud prvního stupně se proto v dalším řízení zabýval jen tím, zda náhrada mzdy náleží žalobkyni rovněž za období přesahující těchto prvých šest měsíců, tj. od [datum] do [datum], přičemž v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu zkoumal to, zda žalobkyně měla možnost v případě nabídky učiněné [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení] & [role v řízení] možnost nastoupit do zaměstnání až po uplynutí doby šesti měsíců, tj. po [datum]. Pokud jde o další námitky žalované ve vztahu k přiměřenému snížení náhrady mzdy podle § 69 odst. 1 zákoníku práce, pak prvostupňový soud uvedl, že tyto již byly vypořádány v předchozím rozhodnutí a v tomto směru Nejvyšší soud závěrům nalézacího [anonymizováno], resp. odvolacího soudu, ničeho nevytkl (k tomu blíže odůvodnění rozsudku nalézacího [anonymizováno] ze dne [datum] a odvolacího soudu ze dne [datum]).

10. S ohledem na uvedené obvodní soud hodnotil zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyni náleží náhrada mzdy ve smyslu § 69 odst. 1 věta druhá i za období přesahující prvých šest měsíců, tj. od [datum] do [datum], neboť důvody pro přiměřené snížení náhrady mzdy žalobkyně ve smyslu § 69 odst. 2 zákoníku práce pro předmětné období nebyly shledány. Nalézací soud dospěl k závěru, že se žalobkyně nemohla v rozhodném období od [datum] do [datum] zapojit do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek rovnocenných či dokonce výhodnějších, než by měla při výkonu práce dle pracovní smlouvy u žalované, pokud by tato splnila svou povinnost přidělovat žalobkyni sjednanou práci. Žalobkyni pro toto období žádná relevantní nabídka na srovnatelnou pracovní pozici učiněna nebyla, ostatně ani nebylo zjištěno, že by rovnocenné pracovní místo na trhu práce bylo nabízeno. Žalobkyně si zaměstnání aktivně hledala a dokonce si také zaměstnání nalezla u [právnická osoba] [anonymizováno], avšak podmínky v tomto zaměstnání nebyly rovnocenné podmínkám u žalované. Žalobkyně zde měla výrazně méně podřízených pracovníků, než u žalované, a také výrazně nižší příjem, nejednalo se tedy o srovnatelnou pozici. Výši náhrady mzdy ve smyslu § 69 odst. 1 zákoníku práce za období od [datum] do [datum] vypočetl nalézací soud s odkazem na § 352 až § 356 zákoníku práce z průměrného hodinového výdělku žalobkyně ve výši [částka]; za uvedené období náhrada mzdy odpovídá částce [číslo], [částka]. Z těchto důvodů tak soud prvního stupně žalobě ve zbývajícím rozsahu ([číslo], [částka]) plně vyhověl.

11. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku žalované, podle které by žaloba měla být zamítnuta z toho důvodu, že již byla částka žalovanou v celém rozsahu zaplacena, což žalobkyně nesporovala (žalovaná plnila na základě pravomocného rozsudku [anonymizováno] prvního stupně, resp. odvolacího soudu, které však následně bylo částečně zrušeno dovolacím soudem). Uvedl, že i přesto, že žalovaná již žalobkyni plnila, nebylo by spravedlivé žalobu z tohoto důvodu zamítnout. Vydáním zamítavého rozhodnutí by dle [anonymizováno] prvního stupně nedošlo k definitivnímu vyřešení předmětného sporu, žalobkyně by byla vystavena situaci, kdy by nebylo postaveno na jisto, zda její nárok na náhradu mzdy za předmětné období zde je či není, popř. zda se žalovaná po ní nebude s ohledem na opakované výzvy domáhat vydání bezdůvodného obohacení. Nalézací soud proto z důvodu právní jistoty žalobě vyhověl, přičemž nestanovil lhůtu k plnění, neboť již bylo plněno. K žalovanou namítanému nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 40/18 prvostupňový soud uvedl, že v posuzovaném případě je situace odlišná a v nálezu uvedené závěry tedy nelze na daný případ aplikovat.

12. O nákladech řízení prvostupňový soud rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nárok na náhradu nákladů řízení přiznal převážně úspěšné žalobkyni.

13. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Namítala, že soud prvního stupně postupoval v rozporu se závěry dovolacího [anonymizováno], když se nezabýval nabídkami ze strany všech personálních agentur, které žalobkyně oslovila, tj. i [právnická osoba] & [anonymizováno] a [příjmení] [příjmení] [jméno], a za tímto účelem neprovedl žalovanou navržené důkazy výslechem svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Poukázala také na vadné hodnocené svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] s tím, že z provedeného výslechu není možné dovozovat, že pracovní pozice nabízená žalobkyni nemohla být rovnocenná původní pozici, kterou žalobkyně zastávala u žalované; podle žalované obsah výpovědi umožňuje učinit přesně opačný závěr. Nalézací soud měl dle žalované při rozhodování o možnosti snížení náhrady mzdy v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu zohlednit, že žalobkyně si u [právnická osoba] [anonymizováno] vydělala tolik, že z hlediska sociální funkce náhrady mzdy žádnou újmu neutrpěla; v tomto směru poukázala na vnitřní rozpornost odůvodnění napadeného rozsudku. Dále žalovaná namítala, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku skutečného zájmu a možnosti návratu žalobkyně do práce k žalované. Závěrem pak žalovaná opakovaně poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 40/18 a uvedla, že soud prvního stupně měl žalobu s ohledem na uhrazení žalované částky zamítnout, a to i v případě, že považoval nárok uplatněný žalobkyní původně za důvodný; názor nalézacího [anonymizováno] ohledně (ne) oprávněnosti žalovaného nároku by se promítl jednak do odůvodnění rozhodnutí, jednak do výroku o nákladech řízení. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá.

14. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a uvedla, že odvolání žalované je nedůvodné, neboť soud prvního stupně postupoval zcela v souladu s rozhodnutím dovolacího [anonymizováno] vydaným v této věci. K námitce neprovedení žalovanou navrhovaných důkazů žalobkyně uvedla, že žalovaná v průběhu celého řízení netvrdila žádnou konkrétní a reálnou pracovní nabídku, kterou žalobkyně nevyužila a na základě které by měla žalobkyně možnost zapojit se do práce za srovnatelných podmínek. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když další návrhy žalované na doplnění dokazování k blíže nespecifikovaným skutečnostem zamítl, neboť nelze nahrazovat chybějící skutková tvrzení důkazní povinností. Nalézací soud dle žalobkyně na základě provedených důkazů dospěl ke správným skutkovým zjištěním. K námitce srovnatelnosti pozice žalobkyně ve [právnická osoba] [anonymizováno] a námitce nedostatku vůle vrátit se k žalované žalobkyně uvedla, že s těmito se soud prvního stupně i soud odvolací vypořádaly již v předchozím řízení, přičemž jejich závěry byly přezkoumány Nejvyšším soudem a nebyly zpochybněny. Závěrem se žalobkyně vyjádřila k námitce žalované, podle které měla být žaloba v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 40/18 zamítnuta, neboť žalovaná částka již byla žalobkyni uhrazena. Uvedla, že závěr, ke kterému dospěl soud prvního stupně, tedy vyhovění žalobě a neurčení lhůty k plnění, je zcela v souladu s právní teorií ([příjmení], K., [příjmení], P., [anonymizováno], J., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. [obec], C. H. Beck, 2021, s. [číslo]).

15. Na jednání odvolacího soudu dne [datum] žalobkyně k dotazu odvolacího soudu potvrdila, že jí ze strany žalované byla uhrazena žalovaná částka [částka] s úrokem z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Vzhledem k tomu, že odvolací soud přisvědčil námitce žalované ohledně doplnění dokazování výslechem svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], odročil jednání za účelem výslechu těchto svědků na [datum].

16. Na jednání odvolacího soudu dne [datum], vzhledem ke změně v obsazení odvolacího senátu, byl odvolacím soudem ve smyslu § 119 odst. 3 ve spojení s § 215 odst. 2 o. s. ř. zrekapitulován dosavadní průběh odvolacího řízení.

17. Odvolací soud tedy přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, řízení v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil a dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné.

18. Podle § 69 odst. 1 zákoníku práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

19. Podle § 69 odst. 2 zákoníku práce přesahuje-li celková doba, za kterou by měla zaměstnanci příslušet náhrada mzdy nebo platu, [anonymizováno] měsíců, může soud na návrh zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy nebo platu za další dobu přiměřeně snížit; soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil.

20. V řízení již bylo pravomocně rozhodnuto, že za prvých šest měsíců ode dne, kdy žalobkyně oznámila žalované, že trvá na dalším zaměstnávání, tj. od [datum] do [datum], žalobkyni požadovaná náhrada mzdy náleží, neboť byly splněny podmínky pro vznik práva na náhradu mzdy ve smyslu § 69 odst. 1 věta druhá zákoníku práce. Předmětem tohoto řízení je tak již pouze nárok na náhradu mzdy za období přesahující těchto prvých šest měsíců, tj. od [datum] do [datum], tedy posouzení otázky, zda v tomto období nejsou dány důvody pro přiměřené snížení náhrady mzdy ve smyslu § 69 odst. 2 o. s. ř.

21. Soud prvního stupně v řízení následujícím po kasačním rozsudku dovolacího [anonymizováno] ze dne [datum] postupoval v souladu se závazným právním názorem vyjádřeným v tomto rozsudku a správně se zaměřil na otázku, zda žalobkyně měla v rozhodném období od [datum] do [datum] (tj. doba přesahující prvých [anonymizováno] měsíců, za kterou žalobkyni náleží náhrada mzdy) možnost využít nabídky jiné práce za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měla při výkonu práce podle pracovní smlouvy, kdyby žalovaná jako zaměstnavatel plnila svou povinnost přidělovat jí tuto práci, a to i za situace, že by tato nabídka práce byla žalobkyni dána ještě před uplynutím doby (prvních) šesti měsíců z celkové doby, za niž by měla být žalobkyni jako zaměstnanci poskytnuta náhrada mzdy, měla-li žalobkyně možnost na základě této nabídky nastoupit do práce u jiného zaměstnavatele až v době po uplynutí těchto šesti měsíců, tj. po [datum]. Pokud by žalobkyně takovou možnost měla, bylo by možné uvažovat o přiměřeném snížení náhrady mzdy za dobu přesahující šest měsíců podle ustanovení § 69 odst. 2 zákoníku práce.

22. S ohledem na výše uvedené prvostupňový soud postupoval správně, když doplnil dokazování o výslech svědkyně [jméno] [příjmení] k tvrzené nabídce od [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení] & [role v řízení], kterou měla žalobkyně obdržet ještě před uplynutím doby prvých [anonymizováno] měsíců (únor [rok]). Ze svědecké výpovědi měl pak soud prvního stupně za prokázané, že tato společnost žalobkyni v únoru [rok] pracovní nabídku nezaslala, jednalo se pouze o zaslání informace k pozici, o kterou by se žalobkyně mohla ucházet - pokud by o ni měla zájem, musela by se účastnit výběrového řízení; pracovní pozice by navíc nemohla být rovnocenná původní pozici, kterou žalobkyně zastávala u žalované, a to zejména s ohledem na podřízenost žalobkyně další osobě a odpovědnost žalobkyně z hlediska počtu podřízených. Pokud jde o hodnocení důkazu výslechem svědkyně [příjmení], pak odvolací soud uvádí, že v tomto směru nelze [anonymizováno] prvního stupně nic vytknout, skutkové závěry, které soud prvního stupně ze svědecké výpovědi dovodil, zcela odpovídají tomu, co svědkyně [příjmení] na jednání [anonymizováno] dne [datum] vypověděla – nejednalo se o pracovní nabídku, žalobkyně by se musela zúčastnit výběrového řízení, nesrovnatelnost pozice s ohledem na podřízenost pozice řediteli [anonymizováno] a počet zaměstnanců podřízených předmětné pozici (max. 5). Námitka žalované, že nalézací soud ze svědecké výpovědi dovodil nesprávná skutková zjištění, není důvodná. Pokud jde o žalovanou navrhovaný důkaz dokumentem„ [příjmení] [jméno]“, pak soud prvního stupně postupoval správně, když tento zamítl, a to jednak z důvodu nadbytečnosti s ohledem na výpověď [jméno] [příjmení], jednak z důvodu, že byl navržen až po koncentraci řízení (§ 118b odst. 1 o. s. ř.); v odvolacím řízení je tento důkaz nepřípustný ve smyslu § 205a o. s. ř.

23. Odvolací soud však přisvědčil námitce žalované ohledně neprovedení jí navrhovaných důkazů k možným pracovním nabídkám ze strany personálních agentur [příjmení] & [anonymizováno] a [příjmení] [příjmení] [jméno] svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří jako pracovníci těchto agentur, byli s žalobkyní, v době, kdy si po výpovědi z pracovního poměru u žalované hledala nové pracovní uplatnění, v kontaktu. Odvolací soud tak ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. provedl důkaz uvedenými svědeckými výpověďmi, které k provedení navrhovala žalobkyně již v rámci řízení před soudem prvního stupně a které dosud nebyly provedeny.

24. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] odvolací soud zjistil následující: jmenovaná je zaměstnána u agenturní [právnická osoba] & [anonymizováno] jako jednatelka pro [anonymizována dvě slova]; žalobkyně se na [právnická osoba] & [anonymizováno] obrátila v roce [rok] s tím, že hledá práci, načež jí byla touto agenturou zprostředkována možnost účastnit se výběrového řízení na pozici [anonymizováno] ředitele; svědkyně se jako zaměstnankyně uvedené agenturní společnosti s žalobkyní potkala v roce [rok] v rámci uvedeného výběrového řízení na pozici [anonymizováno] ředitele – žalobkyně byla kandidátkou ve výběrovém řízení, svědkyně výběrové řízení organizovala; žalobkyně se účastnila 1. kola tohoto výběrového řízení, nicméně následně byla z výběrového řízení vyřazena a pozice byla obsazena jiným kandidátem; pokud jde o možný příjem spojený s nabízenou pozicí, pak svědkyně uvedla, že s ohledem na výsledek výběrového řízení k vyjednávání o finančních podmínkách s žalobkyní nedošlo, žalobkyně však byla ochotna přistoupit na nižší finanční odměnu, než kterou měla u žalované; po zprostředkování této pracovní nabídky se již žalobkyně na svědkyni, resp. na [právnická osoba] & [anonymizováno] neobrátila.

25. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] odvolací soud zjistil následující: jmenovaný je v současné době zaměstnán u [právnická osoba] & [anonymizováno], v roce [rok] pracoval u agenturní [právnická osoba] [příjmení] [jméno], historicky pak spolupracoval s žalovanou jako externí konzultant; po předložení e-mailové komunikace z února [rok] (č. l. 59 spisu), ve které se žalobkyně na svědka jako zaměstnance agenturní [právnická osoba] [příjmení] [jméno] obrací s tím, že hledá práci, svědek uvedl, že si nepamatuje, zda se s žalobkyní někdy setkal, ale nemůže to vyloučit; k dotazu [anonymizováno], zda někdy pro žalobkyni zprostředkoval nějakou pracovní pozici, svědek uvedl, že si je jistý, že nikoli.

26. Po takto doplněném dokazování odvolací soud uzavírá, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně v rozhodném období po prvých [anonymizováno] měsících po oznámení žalované, že trvá na dalším zaměstnávání, tj. od [datum] do [datum], neměla možnost zapojit se do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných či dokonce výhodnějších než by měla u žalované, a že z tohoto důvodu není na místě vyhovět návrhu žalované na přiměřené snížení náhrady mzdy za toto období ve smyslu § 69 odst. 2 zákoníku práce. Žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu mzdy ve výši podle § 69 odst. 1 věta druhá zákoníku práce i za rozhodné období přesahující prvých [anonymizováno] měsíců, neboť žalovaná dala žalobkyni neplatnou výpověď, žalobkyně oznámila, že trvá na dalším zaměstnávání a byla ochotna a připravena práci pro žalovanou konat, žalovaná jí však práci nepřidělovala, důvody pro přiměřené snížení náhrady mzdy dány nebyly; výše náhrady mzdy za uvedené období vypočtená v souladu s § 352 až § 356 zákoníku práce z průměrného hodinového výdělku žalobkyně ve výši [částka] odpovídá žalované částce – v tomto směru je závěr [anonymizováno] prvního stupně správný.

27. Pokud jde o námitky žalované ohledně srovnatelnosti pozice žalobkyně u [právnická osoba] [anonymizováno] a ohledně nedostatku vůle žalobkyně vrátit se k žalované, pak odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, uzavírá, že tyto námitky byly vypořádány již v rámci předchozího řízení a těmto závěrům nebylo dovolacím soudem ničeho vytknuto, a proto není důvod na těchto závěrech čehokoli měnit, uvedené námitky žalované nejsou důvodné (k tomu blíže odůvodnění rozsudku [anonymizována dvě slova] č. j. [číslo jednací], body 15., 16. a 24.).

28. Zcela důvodná je však námitka žalované, dle které měl soud prvního stupně žalobu zamítnout, neboť žalovaná částka včetně příslušenství byla ještě před vydáním napadeného rozsudku uhrazena. Ohledně této otázky je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu zcela jednoznačná a konstantní, když uvádí, že poté, co rozhodnutí odvolacího soudu o věci, případně též [anonymizováno] prvního stupně, bylo dovolacím soudem zrušeno, neumožňuje § 96 odst. 6 o. s. ř. vzít žalobu účinně zpět a soud je povinen v řízení pokračovat a ve věci meritorně rozhodnout s tím, že:„ Zjistí-li soud, že splněná povinnost podle hmotného práva skutečně existovala, tedy že žalobci uplatněný nárok náležel (měl právní titul pro přijetí plnění), pak žalobu zamítne, neboť zaplacením splnil žalovaný svou povinnost, a nárok žalobce již uspokojil; žaloba byla v takovém případě podána důvodně a žalobce se přijetím plnění bezdůvodně neobohatil. Zjistí-li soud, že uplatněný nárok žalobci nenáležel, žalobu zamítne, neboť nebyla podána důvodně; v takovém případě se (v rozsahu poskytnutého plnění) žalobce bezdůvodně obohatil. Výrok rozhodnutí bude tedy po formální stránce vždy zamítavý a pouze důvod, který vedl k zamítnutí žaloby, umožní rozlišit, zda jde o rozhodnutí ve prospěch žalobce či žalovaného, a to i při posuzování úspěchu či neúspěchu ve věci v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení (srov. obdobně např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 804/08) i případného nároku na vrácení plnění poskytnutého žalovaným“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

29. Ústavní soud v nálezu pléna ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 40/18, jímž zamítl návrh na zrušení § 96 odst. 6 o. s. ř., uvedl:„ Napadené ustanovení umožňuje po vrácení věci [anonymizováno] nižšího stupně (dovolacím soudem) pokračovat v řízení bez ohledu na to, že žalovaný žalobci plnil. Soud může vycházet z již provedených důkazů a provede již jen takové, jejichž potřeba vyplynula z kasačního rozhodnutí dovolacího [anonymizováno]. Na základě před ním provedených důkazů a vycházeje z právního názoru dovolacího [anonymizováno] (který je závazný pouze v této konkrétní věci), soud znovu o žalobě rozhodne. Stěží jinak, než že žalobu zamítne. V prvním případě proto, že se nově ukáže, že žaloba byla nedůvodná (žalobce uplatněný nárok neměl). Ve druhém případě proto, že soud dospěl opět k závěru, že žaloba naopak důvodná byla, avšak jejímu vyhovění brání dřívější plnění žalovaného, a na tomto základě byl uplatněný nárok uspokojen. V obou případech se ovšem - jako zásadní - uplatní, že výrok s odůvodněním tvoří integrální jednotu, pročež rozsudek v prvním případě (druhý není třeba řešit) představuje úplnou prejudici (viz § 135 odst. 2, § 159a odst. 1 o. s. ř.). Jestliže žalobce přijaté plnění nevydá dobrovolně, postačí v řízení o vydání bezdůvodného obohacení provést důkaz rozsudkem z původního sporu. Odpadá tak potřeba„ skutečného“ sporu o bezdůvodné obohacení, k němuž by muselo dojít, jestliže by řízení po zpětvzetí žaloby bylo zastaveno. Takové řízení by muselo být vedeno - ve vztahu k řízení původnímu - znovu se vším všudy, neboť důkazy dříve provedené by nemohly být do řízení nového„ jen tak přeneseny“, nýbrž by musely být provedeny znovu. Neobstojí ani námitka navrhovatele stran nákladů řízení. Mělo by být rozhodováno podle úspěchu ve věci. V prvním případě by měl úspěch žalovaný. Ve druhém případě je úspěch žalobce zprostředkovaný úsudkem o„ úspěchu“ žalobcovy pohledávky. Zamítnutí žaloby pro plnění žalovaného na tom nic nemění. V situaci, kdy ani žalovaný nemá zájem na dalším vedení řízení, lze postupovat odklonem od speciálního pravidla upraveného v § 96 odst. 6 o. s. ř. k pravidlu obecnému upravenému v § 96 odst. 3 o. s. ř.“ V nálezu řešená situace je pro dané řízení zcela přiléhavá, soudem prvního stupně namítaná„ odlišnost“ spočívající v tom, že žalobkyně v projednávaném případě nevzala žalobu po částečném zrušení rozsudku zpět, je s ohledem na znění § 96 odst. 6 o. s. ř. nevýznamná.

30. Z výše nastíněných judikaturních závěrů jednoznačně vyplývá, že soud prvního stupně měl žalobu zamítnout, neboť žalovaná žalobkyni žalovanou částku uhradila a tedy svou povinnost splnila. Není správný závěr [anonymizováno] prvního stupně, že zamítavým rozhodnutím by byla žalobkyně vystavena situaci, kdy by nebylo postaveno na jisto, zda je její nárok na náhradu mzdy za rozhodné období dán či nikoli. Výše uvedená judikatura zcela jednoznačně uvádí, že v případě jako je nyní projednávaný soud v odůvodnění rozhodnutí uvede důvody, které ho k zamítnutí vedly, čímž umožní rozlišit, zda jde o rozhodnutí ve prospěch žalobce či žalovaného, nejistota ohledně (ne) oprávněnosti nároku tedy nehrozí. Prvostupňový soud měl žalobu zamítnout a v odůvodnění uvést, že dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná (žalobkyni prokazatelně vznikl nárok na náhradu mzdy za období od [datum] do [datum] ve výši dle § 69 odst. 1 věta druhá zákoníku práce), avšak jejímu vyhovění brání dřívější plnění žalované na základě rozhodnutí [anonymizováno], jež bylo dovolacím soudem následně zrušeno. Pokud jde o závaznost zamítavého výroku, pak judikatura Nejvyššího soudu jasně uvádí, že v případě zamítavého výroku, je nutné tento posoudit v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

31. Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá.

32. S ohledem na změnu napadeného rozsudku odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

33. O nákladech [anonymizováno] prvního stupně, včetně nákladů předcházejícího řízení, bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka] a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny: -) 10 úkony právní služby po [částka] v řízení před soudem prvého stupně dle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění, podání ze dne [datum], [datum] a [datum], účast při jednání dne [datum], [datum], [datum] a [datum], dále 10 náhradami hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% náhradou za DPH, celkem tedy [částka], -) 3 úkony právní služby po [částka] v řízení před soudem odvolacím dle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu (vyjádření k odvolání, 2 x účast při jednání), dále 3 náhradami hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% náhradou za DPH, celkem tedy [částka], kdy byla žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení úspěšná ohledně částky [částka] (jistina [částka], úrok z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] a úrok z prodlení od [datum] do vyhlášení rozsudku odvolacího soudu ve výši [částka]) z celkového předmětu řízení ve výši [částka] (jistina [částka], úrok z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] a úrok z prodlení od [datum] do vyhlášení rozsudku odvolacího soudu ve výši [částka]). Žalobkyně tedy byla v řízení úspěšná z cca 77 % a má tedy právo na náhradu 54 % shora uvedených nákladů řízení, tedy z částky [částka] se jedná o částku [částka], v následující fázi řízení byla žalobkyně úspěšná zcela, kdy vynaložila následující náklady spojené se zastoupením advokátem: -) 4 úkony právní služby po [částka] v řízení dovolacím a následně před soudem prvého stupně, kdy předmětem řízení byla již pouze částka [částka] s příslušenstvím, dle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu (vyjádření k dovolání ze dne [datum] a vyjádření ze dne [datum], účast při jednání dne [datum] a [datum]), dále 4 náhrady hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% za DPH, celkem tedy [částka], celkové náklady žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně, včetně nákladů předchozího řízení, tak činí částku [částka] Lhůta k plnění je určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

34. Ohledně nákladů tohoto odvolacího řízení pak odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.„ Náhrada nákladů civilního sporného řízení je ovládána základní zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně uplatňoval či bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).„ Pojem věc přitom znamená předmět řízení, jak je určen v návrhu na zahájení řízení, a to v té jeho části, v níž navrhovatel (žalobce) uvádí, čeho se svým návrhem domáhá“ (srov. rozhodnutí uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V projednávaném případě, resp. v tomto odvolacím řízení není dle odvolacího soudu možné jednoznačně určit, který z účastníků byl v odvolacím řízení úspěšný či neúspěšný. Napadený rozsudek [anonymizováno] prvního stupně byl sice odvolacím soudem na základě odvolání žalované změněn tak, že se žaloba zamítá, nicméně to nemění nic na tom, že nárok uplatněný žalobkyní byl soudy obou stupňů shledán jako důvodný a v tomto smyslu tak byla úspěšná žalobkyně (viz výše). Z těchto důvodů, tak odvolací soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení nenáleží.