30 Co 239/2025-136

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Vogelové a soudců Mgr. Michala Marka a Mgr. Jana Věženského ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o neúčinnost právního jednání, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 17 C 347/2023-85 ze dne 9. května 2025

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že se určuje, že není vůči žalobkyni právně účinnou darovací smlouva uzavřená dne , datum, mezi , tituly před jménem, , jméno FO, jako dárcem a žalovanou jako obdarovaným, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k nemovitým věcem, a to k pozemkům parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , vše v katastrálním území , adresa, .

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky, .

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že právní jednání žalované a dlužníka spočívající v uzavření darovací smlouvy na pozemky parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba „, adresa, rodinný dům, stavba stojí na pozemku st. , Anonymizováno, “, parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , vše v katastrálním území , adresa, , není vůči žalobkyni právně účinné (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok II).

2. Z odůvodnění se podává, že žalobkyně se žalobou domáhala určení, že není vůči ní právně účinnou darovací smlouva uzavřená dne , datum, mezi matkou žalované , tituly před jménem, , jméno FO, jako dárcem (dále též jen „dárce“ či „dlužník“) a žalovanou jako obdarovaným, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k nemovitým věcem, a to k pozemkům st. parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , vše v katastrálním území , adresa, (dále též jen „nemovité věci“). Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku ve výši , částka, s příslušenstvím přiznanou elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Liberci č. j. EPR , č. účtu, -5 ze dne , datum, , který nabyl právní moci dne 18. 2. 2023, a že dlužník na tuto pohledávku ničeho neuhradil a darovací smlouvou ze dne , datum, bezúplatně převedl nemovité věci na žalovanou, čímž se zbavil svého nemovitého majetku, aniž by se mu dostalo náležitého protiplnění, a zkrátil tak žalobkyni jako svého věřitele.

3. Okresní soud vyšel ze zjištění, že bezúplatný převod nemovitých věcí dlužníkem na žalovanou byl připravován již zhruba 10 let (od roku 2015, od smrti otce žalované, který před svojí smrtí „nezajistil žalované bydlení“, jak slíbil), text darovací smlouvy pak byl připraven zhruba na přelomu let 2021 a 2022, k vlastnímu podpisu darovací smlouvy a převodu vlastnického práva však došlo až v březnu 2023, neboť dříve byla žalovaná nezletilá, resp. studovala, a nebyla by schopna po finanční stránce o nemovité věci pečovat. K podpisu darovací smlouvy došlo v době, kdy již žalovaná byla zaměstnána. Darování nemovitých věcí bylo ovlivněno rovněž velmi nepříznivým zdravotním stavem dárce a péčí žalované nejen o dárce a domácnost, ale rovněž o její babičku, jejíž zdravotní stav vyžadoval celodenní péči. Dle okresního soudu je jen shodou náhod, že k podpisu darovací smlouvy a převodu vlastnického práva k nemovitým věcem z dárce na žalovanou došlo v bezprostřední časové návaznosti na vydání exekučního titulu - elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Liberci č. j. EPR , č. účtu, -5 ze dne , datum, . Okresní soud na základě jím objasněných skutečností uzavřel, že s ohledem na situaci v rodině dárce a žalované a péči žalované o domácnost, dárce a babičku, byl ze strany dárce splněn mravní závazek ve smyslu § 591 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

4. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolala žalobkyně, která navrhuje jeho změnu tak, že žalobě bude vyhověno. V odvolání zejména vyslovuje nesouhlas s právním hodnocením věci a považuje za nesprávný právní závěr o tom, že darováním nemovitých věcí bylo vyhověno mravnímu závazku. Vytýká okresnímu soudu nedostatečné odůvodnění rozsudku, nedostatečné ověření pravdivosti „tvrzení žalované a svědkyně“ ohledně nepříznivého zdravotního stavu svědkyně, když jejich výpovědi je třeba hodnotit se zvláštní obezřetností, neboť obě jsou účastnicemi darovací smlouvy. Rozhodnutí okresního soudu považuje za překvapivé, neboť jí nebyl sdělen předběžný právní názor na věc a nebyla poučena dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Dle žalobkyně je bez významu skutečnost, že se darování připravovalo 10 let předem. Poukazuje na časové souvislosti (splatnost dluhu, kterého si dlužník musel být vědom, nastala , datum, a k podpisu darovací smlouvy došlo bezprostředně po podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu), které svědčí o úmyslu zkrátit věřitele a zmařit uspokojení jeho pohledávky. Nepříznivý zdravotní stav svědkyně (tj. dárce) nepředstavuje mravní závazek ve smyslu § 591 písm. d) o. z. Dle judikatury Nejvyššího soudu, aby byly naplněny předpoklady dle uvedeného ustanovení, musí mravní závazek či ohledy slušnosti, které je třeba chápat jako výjimku, převážit nad povinností dlužníka splnit svůj závazek, jednání dlužníka musí být přiměřené majetkovým poměrům dlužníka a nesnižovat podstatně hodnotu jeho majetku. Podstatné je, zda konkrétní okolnosti daného případu mohou ospravedlnit to, že dlužník na úkor svého věřitele umožnil třetí osobě nabýt majetek, který by náležel dlužníkovi, a že právo věřitele zůstane zčásti či zcela neuspokojeno. Žalobkyně poukazuje na to, že dlužník se v daném případě zbavil veškerého svého majetku, a to úmyslně, a tím znemožnil jakékoliv uspokojení pohledávky žalobkyně, neboť disponuje pouze příjmem ze starobního důchodu. Nemůže jít proto o mravní závazek svědkyně (dlužníka) vůči žalované.

5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhuje potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Dle žalované je nedůvodná námitka o překvapivosti rozhodnutí a o jeho nepřezkoumatelnosti, zdravotní stav matky žalované (dlužníka) byl prokázán svědeckými výpověďmi, svědci rovněž potvrdili, že darování bylo připravováno dlouhodobě, darovací smlouva byla uzavřena v březnu , Anonymizováno, , přičemž v tomto měsíci také žalovaná zahájila pracovní činnost. Poukazuje na to, že žalovaná v době uzavření darovací smlouvy neměla žádnou vědomost o dluhu dárce, v této souvislosti uvádí, že je třeba odlišovat vznik pohledávky, její splatnost a postoupení, o němž dárce nebyl vyrozuměn. Dle žalované závěr okresního soudu o plnění mravního závazku vychází z konkrétních skutkových zjištění, na jejichž základě je třeba učinit závěr o tom, že byla v daném případě naplněna výjimka dle § 591 písm. d) o. z.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející a po částečném zopakování dokazování sdělením podstatného obsahu darovací smlouvy ze dne , datum, , elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Liberci č. j. EPR , č. účtu, -5 ze dne , datum, a usnesení Okresního soudu v Liberci č. j. EPR , č. účtu, -8 ze dne , datum, dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Odvolací soud se nejprve vypořádal s námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, přičemž tuto námitku neshledal důvodnou. Přestože je odůvodnění napadeného rozsudku ze strany okresního soudu stručné, je z něho zřejmé, z jakých důvodů byla žaloba zamítnuta.

8. Je třeba zdůraznit, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu je či není přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí okresního soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly podle obsahu odvolání na újmu uplatnění práv odvolatele (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 ze dne 25. 6. 2013). Smyslem odůvodnění je především seznámení účastníků řízení s úvahami, na nichž soud založil své rozhodnutí. Jeho nezbytný rozsah se přitom odvíjí od předmětu řízení a povahy rozhodnutí, jakož i od návrhu a argumentů uplatněných účastníky v řízení, se kterými se soudy musí adekvátně vypořádat. To ovšem neznamená, že součástí odůvodnění musí být výslovné vypořádání se s každým tvrzením či námitkou účastníků řízení nebo jakákoliv dílčí úvaha soudu, kterou učinil v rámci svého rozhodování, ať již se týkala jeho procesního postupu, skutkových zjištění či právního posouzení. Jako celek odůvodnění musí účastníkům řízení umožňovat seznatelnost těch úvah soudu, jež byly relevantní pro výsledek řízení, a tím přezkoumatelnost soudního rozhodnutí z hlediska zákonnosti i věcné správnosti (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3050/17 ze dne 10. 1. 2018). V daném případě, jak plyne z podaného odvolání, byla žalobkyně schopna řádně formulovat odvolací důvody, přičemž odůvodnění napadeného rozsudku zároveň neznemožňuje jeho řádný přezkum.

9. Nedůvodné jsou rovněž odvolací námitky spočívající v tom, že rozhodnutí okresního soudu bylo pro žalobkyně překvapivým a že žalobkyně nebyla okresním soudem poučena dle § 118a o. s. ř.

10. Rozhodnutí nemůže být překvapivým, neboť bylo rozhodováno o nároku uplatněném žalobou, nad to se proti němu žalovaná bránila a uváděla konkrétní skutečnosti, pro které by žalobě nemělo být vyhověno. Nemůže se proto žalobkyně dovolávat překvapivosti z důvodu, že žalobě nebylo vyhověno. Nebyl v daném případě ani žádný důvod poučovat žalobkyni dle § 118a o. s. ř., neboť žaloba nebyla zamítnuta po neunesení břemene tvrzení či břemene důkazního, ale byla zamítnuta proto, že okresní soud dospěl k závěru, že šlo v daném případě o vyhovění mravnímu závazku či ohledům slušnosti, tedy že byla naplněna jedna ze zákonných výjimek dle § 591 o. z., pro kterou nemůže být žalobkyně s žalobou, jíž se dovolává neúčinnosti bezúplatného právního jednání svého dlužníka, úspěšnou i přesto, že jinak prokázala, že má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku a že dlužník v posledních dvou letech učinil bezúplatné právní jednání.

11. Odvolání je však důvodné z toho důvodu, že jsou nesprávné právní závěry okresního soudu o tom, že byla v daném případě naplněna výjimka dle § 591 písm. d) o. z., konkrétně není správný závěr okresního soudu o tom, že šlo v případě uzavření darovací smlouvy mezi dárcem a žalovanou o vyhovění mravnímu závazku či ohledům slušnosti.

12. Podle § 589 odst. 1 o. z. zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. Podle § 589 odst. 2 o. z. neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

13. Podle § 591 o. z. neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka se může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. To neplatí, jedná-li se o a) plnění povinnosti uložené zákonem, b) obvyklé příležitostné dary, c) věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel, nebo d) plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti.

14. Podle § 594 odst. 1 o. z. neúčinnosti právního jednání se lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce.

15. Z citovaných ustanovení vyplývá, že věřitel, který má vůči svému dlužníkovi vykonatelnou pohledávku, má právo dovolat se relativní neúčinnosti právního jednání dlužníka, ke kterému došlo ve lhůtě stanovené zákonem a které snižuje možnost uspokojení jeho vykonatelné pohledávky, a to proti osobě, vůči níž jednání směřovalo, či z něj měla prospěch.

16. Jde-li o bezúplatné právní jednání dlužníka, platí dle ustanovení § 591 o. z., že se jeho neúčinnosti může věřitel dlužníka dovolat, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. Nevyžaduje se pak, na rozdíl od úplatného právního jednání (§ 590 o. z.), úmysl zkrátit věřitele. Subjektivní stránka dlužníka (tj. úmysl zkrátit věřitele) není v případě bezúplatných jednání dlužníka rozhodující a neprokazuje se. Žalobce prokazuje pouze to, že má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku a že dlužník v posledních dvou letech učinil bezúplatné právní jednání. Je pak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že šlo v daném případě o některou z výjimek taxativně stanovených ustanovení § 591 o. z.

17. Nejvyšší soud vysvětlil v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2332/2018 ze dne 13. 12. 2018 uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem č. 127/2019, že ustanovení § 591 písm. d) o. z. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, které přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro aplikaci § 591 písm. d) o. z., je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. Podmínky uvedené v § 591 písm. d) o. z. je třeba – vzhledem k tomu, že jde o výjimku, která vylučuje možnost věřitele dovolat se neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka – vykládat v souladu se smyslem a účelem institutu relativní neúčinnosti. Tuto výjimku z možnosti věřitele dovolat se neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka je namístě aplikovat jen tehdy, převáží--li mravní závazek nebo ohledy slušnosti nad povinností dlužníka splnit svou právní povinnost (dluh) vůči věřiteli. Ustanovení § 591 písm. d) o. z. tedy nelze interpretovat tak, že by jakékoliv bezúplatné právní jednání (opomenutí) dlužníka, které by z obecného hlediska bylo možné ve vztahu k nabyvateli plnění považovat za mravné a slušné, mohlo být důvodem k vyloučení možnosti věřitele dovolat se neúčinnosti tohoto bezúplatného právního jednání dlužníka. Takový výklad § 591 písm. d) o. z. by nadřazoval mravní závazky a ohledy slušnosti nad závazky právní bez ohledu na jejich konkrétní podobu a prakticky by znemožňoval věřitelům dovolat se neúčinnosti bezúplatných právních jednání dlužníka učiněných vůči osobám jemu blízkým (opomenutí dlužníka, z nichž měla osoba jemu blízká prospěch), neboť při standardně fungujících vztazích mezi osobami blízkými by se dalo téměř jakékoli bezúplatné právní jednání mezi těmito osobami (popřípadě opomenutí, z nichž měla osoba dlužníkovi blízká prospěch) považovat za „slušné“ a „mravné“. Takové absolutní nadřazení mravních závazků a ohledů slušnosti nad závazky právní však jistě nebylo smyslem a účelem § 591 písm. d) o. z., a naopak by v některých případech mohlo vést k rozporu s dobrými mravy, neboť ne každé bezúplatné právní jednání (opomenutí) dlužníka, které lze považovat ve vztahu k nabyvateli plnění (nabyvateli majetku, který dlužník v důsledku svého opomenutí nenabyl) za „slušné“ a „mravné“ (za plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti), je způsobilé převážit nad právním závazkem dlužníka vůči věřiteli, a ospravedlnit tak skutečnost, že dlužník na úkor svého věřitele bezúplatným právním jednáním převádí majetek na třetí osobu (popřípadě třetí osobě v důsledku svého opomenutí umožnil nabýt majetek, který by – nebýt tohoto opomenutí dlužníka – náležel dlužníkovi), a že právo věřitele proto zůstane zcela nebo zčásti neuspokojeno. Otázku, zda jde o plnění, kterým bylo ve smyslu § 591 písm. d) o. z. vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti, je tedy třeba posuzovat vždy s ohledem na konkrétní okolnosti každého případu a při jejím posuzování je třeba přihlížet zejména k tomu, o jaké konkrétní plnění se jedná, zda je v dané situaci ospravedlnitelné, že tímto plněním třetí osobě dlužník tuto osobu zvýhodní na úkor svého věřitele, zda je dlužníkem poskytnuté plnění za daných okolností přiměřené jeho majetkovým poměrům a zda se poskytnutím plnění podstatně nesnižuje hodnota dlužníkova majetku, v jaké majetkové (popřípadě sociální) situaci se v době právního jednání nacházel nabyvatel plnění [osoba, která měla z právního jednání (opomenutí) dlužníka prospěch] a jakou subjektivní hodnotu pro něj (pro ni) toto plnění s ohledem na jeho (její) majetkovou (sociální) situaci představuje, ale i k tomu, zda tímto plněním dlužník skutečně sledoval vyhovění svému mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti [zda toto bezúplatné právní jednání (opomenutí) nečinil pouze v úmyslu zkrátit uspokojení pohledávky věřitele, a nikoli v úmyslu vyhovět svému mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti].

18. Dále Nejvyšší soud v citovaném rozsudku definoval plnění, kterým bylo ve smyslu ustanovení § 591 písm. d) o. z. vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti tak, že pojem „ohledy slušnosti“ užitý v § 591 písm. d) o. z. je nutné vykládat tak, že dlužníkem poskytnuté plnění musí vyhovovat těmto ohledům jak ve vztahu k nabyvateli plnění (k osobě, která měla z právního jednání nebo opomenutí dlužníka prospěch), tak i ve vztahu k dlužníkovi. Plnění dlužníka přitom musí být přiměřené jeho majetkovým poměrům a nesmí podstatně snižovat hodnotu jeho majetku. Stejně tak plnění, kterým bylo ve smyslu § 591 písm. d) o. z. vyhověno mravnímu závazku, musí být přiměřené majetkovým poměrům dlužníka, nesmí podstatně snižovat hodnotu jeho majetku a musí se jednat o takový mravní závazek, který – stejně jako „ohledy slušnosti“ – převáží nad povinností dlužníka plnit svůj právní závazek vůči věřiteli, a kterému je proto třeba dát přednost před právem věřitele na uspokojení jeho vykonatelné pohledávky.

19. Bezúplatné právní jednání dlužníka lze tedy považovat za plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti ve smyslu § 591 písm. d) o. z., pouze tehdy, jestliže mravní závazek nebo ohledy slušnosti, jimž bylo tímto právním jednáním vyhověno, převáží nad povinností dlužníka splnit svou právní povinnost (dluh) vůči věřiteli, jestliže je takové jednání dlužníka přiměřené jeho majetkovým poměrům a nesnižuje podstatně hodnotu jeho majetku a jestliže lze za daných konkrétních okolností případu ospravedlnit skutečnost, že dlužník na úkor svého věřitele v důsledku svého právního jednání umožnil třetí osobě nabýt majetek, který by – nebýt tohoto právního jednání – náležel dlužníkovi, a proto právo věřitele zůstane zcela nebo zčásti neuspokojeno.

20. Shodné závěry jako jsou shora uvedené, k nimž Nejvyšší soud dospěl v citovaném rozsudku, plynou např. i z rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 867/2018 ze dne 9. 10. 2018 a sp. zn. 24 Cdo 356/2021 ze dne 22. 7. 2021.

21. V daném případě bylo v řízení před okresním soudem prokázáno, a plyne i z částečně zopakovaného dokazování odvolacím soudem, že žalobkyně má za dlužníkem , jméno FO, vykonatelnou pohledávku ve výši 511 675,66 Kč s příslušenstvím přiznanou jí elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Liberci č. j. EPR , č. účtu, -5 ze dne , datum, , který nabyl právní moci dne , datum, , že dlužník podal proti elektronickému platebnímu rozkazu, který mu byl doručen dne , datum, , dne , datum, odpor, jenž však byl pro opožděnost usnesením Okresního soudu v Liberci č. j. EPR , č. účtu, -8 ze dne , datum, odmítnut, že pohledávka přiznaná žalobkyni uvedeným elektronickým platebním rozkazem nebyla splněna a k jejímu vymožení je soudním exekutorem Exekutorského úřadu , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, na základě pověření okresního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, vedena exekuce a že dlužník dne , datum, , tj. v posledních dvou letech před podáním žaloby (žaloba byla u soudu podána dne , datum, ), uzavřel jako dárce s žalovanou, která je jeho dcerou, jako obdarovaným darovací smlouvu, na jejímž základě převedl na žalovanou bezúplatně vlastnické právo k nemovitým věcem. U jednání před odvolacím soudem pak žalobkyně doplnila, že její pohledávka za dlužníkem nebyla dosud uspokojena.

22. Jestliže žalovaná tvrdí, že se žalobkyně nemůže platně dovolat neúčinnosti právního jednání (darovací smlouvy ze dne , datum, ), neboť šlo v daném případě o plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti dle § 591 písm. d) o. z., pak bylo na ni, aby prokázala, že byly naplněny předpoklady pro aplikaci tohoto zákonného ustanovení. V tomto směru okresní soud vyšel ze zjištění, že převod vlastnického práva k nemovitým věcem byl dárcem plánován již od roku 2015, když důvodem měla být skutečnost, že otec žalované, který zemřel, nezajistil pro žalovanou do budoucna bydlení, ač to za svého života slíbil. Darovací smlouva pak byla uzavřena až v roce 2023, přestože její písemné znění bylo připraveno již na přelomu let 2021 a 2022, z toho důvodu, že dříve byla žalovaná nezletilá, resp. po dosažení zletilosti ještě studovala a nebyla zaměstnána, a tedy nedosahovala příjmů, které by jí umožňovaly nemovité věci spravovat a pečovat o ně. Darování bylo ovlivněno rovněž nepříznivým zdravotním stavem dárce, o něhož žalovaná v době nemoci pečovala, stejně tak jako pečovala i o svoji babičku, která s ní a dárcem žila v jedné domácnosti a vyžadovala celodenní péči třetí osoby.

23. Protože mezi skutečnosti, jimiž se soud musí při úvahách o tom, zda byla naplněna výjimka z možnosti věřitele dovolat se neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka dle § 591 písm. d) o. z., náleží také otázka přiměřenosti právního jednání dlužníka jeho majetkovým poměrům a otázka majetkových poměrů nabyvatele plnění (tj. v daném případě žalované) v době plnění, vyzval odvolací soud žalovanou dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení ohledně majetkových poměrů svých a dárce v době uzavření darovací smlouvy a k označení důkazů k prokázání těchto tvrzení. Tak žalovaná doplnila, že v době darování disponovala pouze omezeným majetkem - byla vlastníkem 5 jezdeckých koní v odhadované hodnotě , hodnota, až 0,8 milionu Kč, hotovosti ve výši cca , částka, , zůstatku na účtu stavebního spoření ve výši cca , částka, , staršího osobního automobilu zn. Dacia v hodnotě cca , částka, a běžného vybavení domácnosti, do března 2023 neměla žalovaná žádný pravidelný příjem (s výjimkou sirotčího důchodu pobíraného do září 2021). K majetkovým poměrům dárce žalovaná uvedla, že dárce byl vlastníkem nemovitých věcí, které byly předmětem darovací smlouvy, disponoval pohledávkami z podnikatelské činnosti, „jejichž vymahatelnost byl nejistá“ a které jsou již promlčeny, a jeho jediným příjmem byl starobní důchod přiznaný v roce 2022 ve výši zhruba , částka, měsíčně.

24. Za daných okolností nemůže obstát závěr okresního soudu, že byly naplněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 591 písm. d) o. z. a že šlo ze strany dárce o plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti.

25. Podstatná v dané věci je časová souvislost mezi vydáním elektronického platebního rozkazu, jímž byla dárci uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 511 675,66 Kč s příslušenstvím, dne , datum, , jeho doručením dárci dne , datum, , podáním (opožděného) odporu dárcem dne , datum, a uzavřením darovací smlouvy dne , datum, . Darovací smlouva tedy byla uzavřena zhruba 1 měsíc poté, co byl dárci doručen elektronický platební rozkaz, a pouhé 2 dny po podání odporu proti němu. Dále je třeba jako podstatnou skutečnost zohlednit neexistenci jiného majetku dárce, z něhož by pohledávka žalobkyně za dárcem ve výši přiznané elektronickým platebním rozkazem případně mohla být uspokojena, tedy je třeba uzavřít, že darování nemovitých věcí bylo zcela nepřiměřené majetkovým poměrům dárce a podstatně snížilo hodnotu jeho majetku. Stejně tak je na základě shora popsaných majetkových poměrů žalované nutno uzavřít, že darování nemovitých věcí v hodnotě několika, byť i nižších, milionů Kč nebylo přiměřené majetkovým poměrům obdarované (žalované), která kromě 5 jezdeckých koní, staršího osobního automobilu a finanční hotovosti a zůstatku na účtu stavebního spoření, obojí ve výši nižších desítek tisíc Kč, v době darování nevlastnila žádný majetek vyšší hodnoty. Dárce se tedy darováním zbavil prakticky veškerého svého majetku, a to v době, kdy si již musel být vědom nejen existence vykonatelné pohledávky žalobkyně, ale i toho, že tuto pohledávku nebude schopen uspokojit, o čemž svědčí vedle nedostatku jiného majetku také zahájení exekučního řízení za účelem vymožení této pohledávky. Uvedená časová souvislost a nedostatek jiného majetku na straně dárce, z něhož by pohledávka žalobkyně mohla být uspokojena, pak svědčí o úmyslu dárce zkrátit svého věřitele. Byť se tento úmysl v případě bezúplatného právního jednání neprokazuje a není pro úspěšnost žaloby, jíž se věřitel dovolává neúčinnosti právního jednání svého dlužníka, podstatný, má, vedle ostatních v řízení zjištěných a shora popsaných skutečností (jakými jsou časová souvislost mezi rozkazním řízením a uzavřením darovací smlouvy, majetkové poměry žalované a zejména pak samotného dárce, který se darovací smlouvou zbavil v podstatě veškerého svého postižitelného majetku, výše vykonatelné pohledávky žalobkyně a neschopnost dárce svůj vykonatelný závazek vůči žalobkyni splnit dobrovolně) význam pro posouzení otázky, zda v poměrech dané věci bylo uzavřením darovací smlouvy ze dne , datum, vyhověno mravnímu závazku či ohledům slušnosti ve smyslu § 591 písm. d) o. z. a zda tak byla naplněna jedna ze zákonných výjimek z možnosti věřitele dovolat se neúčinnost bezúplatného jednání dlužníka, přičemž takový závěr v dané věci učinit nelze.

26. V poměrech nyní projednávané věci veškeré shora uvedené skutečnosti musí vést nutně k závěru, že uzavření darovací smlouvy nemůže ospravedlnit skutečnost, že dlužník na úkor svého věřitele v důsledku svého právního jednání převedl vlastnické právo k nemovitým věcem, které byly v podstatě jediným majetkem, z něhož by bylo možné případě pohledávku žalobkyně uspokojit, na třetí osobu, a proto právo věřitele zůstane zcela nebo zčásti neuspokojeno. Nemohou na základě objasněných skutečností v tomto případě nad povinností dlužníka splnit svůj dluh vůči věřiteli převážit ostatní žalovanou namítané okolnosti, za nichž mělo k darování nemovitých věcí dojít a pro které by v obecné rovině bylo možné považovat darování nemovitých věcí za „mravné“ či „slušné“, jakými jsou nepříznivý zdravotní stav dárce, případně též babičky žalované, péče žalované o ně a již před lety učiněné rozhodnutí dárce, že nemovité věci budou v budoucnu (po dosažení zletilosti žalované) darovány žalované, včetně přípravy znění darovací smlouvy již na přelomu let 2021 a 2022. Nebyly tedy naplněny zákonné předpoklady pro aplikaci § 591 písm. d) o. z.

27. Poukazovala-li žalovaná v řízení na skutečnost, že o dluhu dárce v době uzavření darovací smlouvy nevěděla, pak k tomu odvolací soud uvádí, že v případě bezúplatného právního jednání, o které šlo i v tomto případě, není vědomost žalované jakožto obdarovaného o dluhu dárce rozhodná. Nejde-li o některou z výjimek uvedených pod písm. a) až d) § 591 o. z., prokazuje se pouze existence vykonatelné pohledávky a to, že dlužník v posledních dvou letech učinil bezúplatné právní jednání.

28. Pro naplnění dikce ustanovení § 591 o. z. je třeba pouze to, aby v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě měl věřitel (žalobkyně) vykonatelnou pohledávku za dlužníkem a aby k odporovanému bezúplatnému jednání došlo v posledních dvou letech od dovolání se neúčinnosti právního jednání věřitelem; vykonatelná pohledávka přitom může vzniknout i po účinností odporovaného právního jednání (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2329/2023 ze dne 29. 2. 2024 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2025). Byla-li tedy v řízení prokázána existence vykonatelné pohledávky žalobkyně za dlužníkem a bezúplatné právní jednání dlužníka učiněné v posledních dvou letech, pak je zcela irelevantní rovněž to, kdy pohledávka vznikla, kdy se stala splatnou a kdy se dlužník dozvěděl o tom, že pohledávka byla původním věřitelem postoupena.

29. Rozsudek okresního soudu byl proto z uvedených důvodů dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změněn tak, že se určuje, že není vůči žalobkyni právně účinnou darovací smlouva uzavřená dne , datum, mezi , tituly před jménem, , jméno FO, jako dárcem a žalovanou jako obdarovaným, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k nemovitým věcem, a to k pozemkům st. parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , vše v katastrálním území , adresa, .

30. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 31 925 Kč.

31. V řízení před okresním soudem jde o náhradu odměny za zastoupení advokátem ve výši 7 600 Kč za 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení a sepis žaloby) po 1 500 Kč a za 2 úkony právní služby (účast u jednání ve dnech , datum, a , datum, ) po 2 300 Kč dle § 7 bod 5., § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to za první 2 úkony ve znění účinném do 31. 12. 2024 a za další 2 úkony ve znění účinném od 1. 1. 2025, náhradu hotových výdajů v paušální výši 1500 Kč (2 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 2 x 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025), náhradu za ztrátu času ve výši 1 800 Kč (6 započatých půlhodin po 150 Kč strávených na 2 cestách ze sídla advokáta k jednáním soudu a zpět) dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, náhradu daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z přiznané odměny a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve výši 2 398 Kč (21 % z částky 10 900 Kč), náhradu cestovného ve výši 645 Kč (v ceně doloženého jízdného hromadnou dopravou), a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Celkem má tedy žalobkyně právo na náhradu nákladů před okresním soudem ve výši 18 943 Kč.

32. Nebyla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení za podání ze dne 22. 3. 2024 označené jako „replika žalobce k vyjádření žalované“ a za předžalobní výzvu. Ve sporu úspěšný účastník totiž nemá dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu všech nákladů, které mu v řízení či v souvislosti s ním vznikly, ale pouze takových, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva, tj. pouze těch, které byly v řízení vynaloženy účelně. Přitom platí, že za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat pouze takové náklady, které musel účastník nezbytně vynaložit, aby mohl řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Soud nemůže rezignovat na zkoumání účelnosti jednotlivých úkonů provedených advokátem, odvíjí-li se výše odměny a hotových výdajů takového zástupce právě od počtu provedených úkonů. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nelze omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou vždy účelné jen proto, že účastníka zastupuje advokát. Ani uvedení některého úkonu právní služby v § 11 advokátního tarifu tedy nutně neznamená povinnost soudu vždy přiznat odměnu za takový úkon vykonaný advokátem procesně úspěšného účastníka řízení (obdobně např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012 či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 273/2016 ze dne 24. 8. 2016 a sp. zn. 32 Cdo 3521/2017 ze dne 28. 11. 2017). V daném případě replika nebyla dle obsahu spisu soudem žádána, je velmi stručná a nejsou v ní obsažena pro řízení žádná zásadní tvrzení, která by žalobkyně nemohla uvést u jednání, které se ve věci následně konalo. Skutečnost, že by žalované byla zaslána předžalobní výzva není v žalobě tvrzena, předžalobní výzva nebyla k žalobě připojena a s ohledem na předmět řízení ani nelze žádnou takovou výzvu, která by mohla vést k dosažení účelu, k němuž žaloba směřovala, předpokládat.

33. Náklady žalobkyně účelně vynaložené v odvolacím řízení v celkové výši 12 982 Kč jsou tvořeny odměnou za zastoupení advokátem ve výši 4 600 Kč za 2 úkony právní služby (sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne , datum, ) po 2 300 Kč dle § 7 bod 5., § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, náhradou hotových výdajů v paušální výši 900 Kč (2 x 450 Kč) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025), náhradou za ztrátu času ve výši 900 Kč (6 započatých půlhodin po 150 Kč strávených na cestě ze sídla advokáta k jednání odvolacího soudu a zpět) dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, náhradou daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z přiznané odměny a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb. ve výši 1 344 Kč (21 % z částky 6 400 Kč), náhradou cestovného ve výši 238 Kč (v ceně doloženého jízdného hromadnou dopravou) a náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč.

34. Náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 31 925 Kč je žalovaná povinna zaplatit v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokátky žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).