30 Co 263/2024-98

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Vogelové a soudkyň JUDr. Petry Kořínkové a Mgr. Ing. Dany Semirádové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika – Jméno žalované A , IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A jednající Jméno žalované B sídlem Adresa žalované B o zaplacení 13 845,80 Kč s příslušenstvím, o odvoláních žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 15 C 356/2022-66 ze dne 6. března 2024

I. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. , spisová značka, ze dne , datum, se ve výroku I mění tak, že se žaloba o zaplacení , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení zamítá.

II. Napadený rozsudek se ve výroku II v části, jíž byla žaloba zamítnuta co do , částka, , potvrzuje a v části, jíž byla žaloba zamítnuta co do , částka, , mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a co do částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok III).

2. Z odůvodnění se podává, že okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, a to z titulu náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.). Žalobkyně v žalobě uvedla, že na základě usnesení , právnická osoba, č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, byla stíhána pro přečiny těžké ublížení na zdraví z nedbalosti a ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 147 odst. 1, 2 a § 274 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Žalobkyně proti usnesení o zahájení trestního stíhání podala stížnost, která byla státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Liberci zamítnuta. Následně byla proti žalobkyni podána obžaloba u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , spisová značka, , proti okresním soudem vydanému trestnímu příkazu podala žalobkyně odpor a následně rozsudkem okresního soudu ze dne , datum, byla uznána vinnou z obou přečinů a byl jí uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 18 měsíců a zároveň jí byl uložen zákaz řízení všech motorových vozidel v trvání 2 let. Proti odsuzujícímu rozsudku okresního soudu podala žalobkyně odvolání a Krajský soud v , adresa, – pobočka v Liberci rozsudkem sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, žalobkyni zprostil podané obžaloby, a to podle § 226 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), neboť v řízení nebylo prokázáno, že skutek spáchala žalobkyně. Poté žalobkyně podala dne , datum, podle § 7 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. u žalované žádost o poskytnutí náhrady škody spočívající v nákladech, které vynaložila na svoji obhajobu v trestním řízení. Žalovaná stanoviskem ze dne , datum, uznala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a z celkově požadované náhrady nákladů obhajoby ve výši , částka, žalobkyni vyplatila , částka, . V rozsahu , částka, tak požadavek žalobkyně zůstal neuspokojen, neboť žalovaná vynaložené náklady neuznala či je krátila, a žalobkyně se jejich zaplacení domáhá podanou žalobou.

3. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny zákonem č. 82/1998 Sb. kumulativně stanovené podmínky pro odpovědnost státu za vzniklou škodu spočívající v nákladech, které žalobkyně vynaložila na svoji obhajobu v trestním řízení. Bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně, které skončilo zprošťujícím rozsudkem odvolacího soudu, průběh a výsledek trestního řízení vedeného proti žalobkyni byl prokázán obsahem trestního spisu. Žalobkyně svůj nárok na náhradu nákladů obhajoby včas uplatnila u žalované, poté, co její požadavek nebyl na základě stanoviska žalované zcela uspokojen, podala včas žalobu o zaplacení u soudu. Usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně bylo nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., na základě podaného odvolání byla žalobkyně rozsudkem odvolacího soudu zproštěna obžaloby z toho důvodu, že nebylo prokázáno, že skutek spáchala žalobkyně, tedy není dán žádný z důvodů případného vyloučení odpovědnosti státu ve smyslu § 12 zákona č. 82/1998 Sb. Uvedené skutečnosti nebyly ze strany žalované sporné. Dále proto okresní soud posuzoval účelnost těch úkonů obhájce žalobkyně, které zůstaly mezi účastnicemi (zcela či zčásti) spornými a byly tak předmětem žaloby, přičemž celkem šlo o šest úkonů právní služby. Okresní soud neshledal důvodným požadavek žalobkyně na náhradu odměny obhájce a paušální náhradu jeho hotových výdajů za účast obhájce při rekognici dne , datum, . Účast obhájce při rekognici odpovídala jednomu úkonu právní služby, za nějž žalovaná již náhradu poskytla, a nebyl podle okresního soudu důvod pro navýšení náhrady o další úkon. Rekognice se sice účastnilo šest svědků, avšak celkově trvala toliko 40 minut, během nichž nebylo ze strany obhájce vynaloženo žádné mimořádné úsilí. Žalobu proto zamítl co do , částka, (odměna , částka, + režijní paušál , částka, + DPH , částka, ). Okresní soud neshledal důvodným ani požadavek na náhradu jedné (další) poloviny odměny obhájce za podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť odměna za uvedený úkon náleží podle § 11 odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do , datum, (dále jen „advokátní tarif“ nebo „a. t.“), a tedy ve výši jedné poloviny (kterou již žalovaná poskytla), jak plyne z okresním soudem citované judikatury (např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 534/18 ze dne , datum, ). Žalobu proto zamítl co do , částka, (odměna , částka, + DPH , částka, ). Okresní soud rovněž neshledal důvodným požadavek na náhradu za úkon právní služby spočívající v nahlížení do spisu obhájcem dne , datum, . Odměna za takový úkon může podle okresního soudu náležet jen v ojedinělých a odůvodněných případech, např. převezme-li obhájce obhajobu v průběhu již nějakou dobu probíhajícího trestního stíhání, kdy by šlo o úkon svou povahou a účelem nejbližší prostudování spisu při skončení vyšetřování podle § 11 odst. 1 písm. f) a. t. O takový případ se však v dané věci nejednalo, obhájce do spisu nahlížel ze své iniciativy. Dodal okresní soud, že obhájce byl dne , datum, předvolán k výslechu a byla mu dána možnost prostudovat spis, což učinil dne , datum, , a za tento úkon mu také byla žalovanou poskytnuta náhrada. Žalobu proto zamítl co do , částka, (odměna , částka, + režijní paušál , částka, + DPH , částka, ). Pokud jde o náhradu požadovanou za další poradu obhájce se žalobkyní dne , datum, , měl okresní soud za prokázané výpovědí žalobkyně a záznamy v diáři obhájce, že porada se konala, co bylo v obecných rysech jejím obsahem a že trvala déle než 1 hodinu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) a. t. Žalobě proto vyhověl co do , částka, (odměna , částka, + režijní paušál , částka, + DPH , částka, ). Ohledně „místního šetření“ dne , datum, měl okresní soud za zjištěné, že obhájce v uvedený den pořizoval fotografie v místě dopravní nehody, tuto skutečnost však nepovažoval za dostatečnou k přiznání náhrady. Očekával by totiž, že se obhájce seznámí, v zájmu řádného zastoupení, s místem dopravní nehody již při převzetí zastoupení (, datum, ), nikoli až rok poté. Nemohlo se jednat ani o získání podkladů, s nimiž by se měl vypořádat znalecký posudek, neboť podnět k jeho vyhotovení podal obhájce o dva dny dříve. Žalobu proto zamítl co do , částka, (odměna , částka, + režijní paušál , částka, + cestovní výdaje , částka, + náhrada za promeškaný čas , částka, + DPH , částka, ). Ohledně „místního šetření“ dne , datum, vycházel okresní soud z toho, že obhájce žalobkyně pořizoval v místě dopravní nehody fotografie z důvodu přípravy odvolání proti odsuzujícímu rozsudku okresního soudu a zpochybnění výpovědí svědků. Tento úkon vyhodnotil jako procesně vhodný, neboť od dopravní nehody uplynulo již 2,5 roku a poznatky při něm zjištěné byly zahrnuty do odvolání, které vedlo ke zproštění žalobkyně obžaloby. Svou povahou a účelem je tomuto úkonu nejbližší úkon spočívající v účasti při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. e) a. t., a proto okresní soud žalobě vyhověl co do , částka, (odměna , částka, + režijní paušál , částka, + cestovní výdaje , částka, + náhrada za promeškaný čas , částka, + DPH , částka, ) a žalobu zamítl co do dalších , částka, , které žalobkyně požadovala na náhradu cestovních výdajů nad rámec částky okresním soudem přiznané. Tedy shrnuto, okresní soud výrokem I rozsudku vyhověl žalobě co do , částka, (představující náhradu nákladů za úkony porada obhájce se žalobkyní dne , datum, a „místní šetření“ dne , datum, ), a to včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení s tím, že úrok z prodlení žalobkyni náleží ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty 6 měsíců ode dne uplatnění nároku u žalované. V rozsahu úroku z prodlení nárokovaného žalobkyní i za období tomu předcházející, tj. od , datum, do , datum, , žalobu zamítl. Žalobu okresní soud zamítl rovněž co do , částka, (představující náhradu nákladů za úkony účast obhájce při rekognici dne , datum, , stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně, nahlížení od spisu dne , datum, , místní šetření“ dne , datum, ), a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % od , datum, do zaplacení. O nákladech řízení mezi účastnicemi rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. se zohledněním částečného úspěchu ve věci obou účastnic.

4. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolaly obě účastnice.

5. Odvolání žalobkyně směřuje proti části výroku II, kterým byla žaloba zamítnuta co do částky , částka, sestávají z požadované náhrady odměny obhájce po , částka, za dva úkony právní služby, a to studium spisu dne , datum, a „místní šetření“ dne , datum, , ze dvou paušálních náhrad po , částka, náležejících k těmto úkonům, z náhrady cestovních výdajů ve výši , částka, a z náhrady za promeškaný čas ve výši , částka, v souvislosti s cestou obhájce na „místní šetření“, a to spolu s náhradou daně z přidané hodnoty, jejímž je obhájce plátcem. Žalobkyně namítá nesrozumitelnost odůvodnění ohledně nepřiznání náhrady odměny obhájce za nahlížení do spisu dne , datum, , neboť v argumentaci okresního soudu postrádá souvislost mezi tím, že obhájce nahlížel toho dne do spisu z vlastní iniciativy a tím, že dne , datum, byl vyrozuměn o možnosti prostudovat spis, což učinil dne , datum, . Žalobkyně dále zdůrazňuje, že okresní soud zjevně přehlíží, že plná moc advokátovi byla udělena v souvislosti s plánovanou rekognicí dne , datum, v době, kdy žalobkyně vystupovala v postavení svědka, a to v trestním řízení vedeném proti její sestře, a zástupce žalobkyně tak neměl možnost do trestního spisu nahlížet. K „překlopení“ na plnou moc k obhajobě došlo až dne , datum, , kdy žalobkyni bylo podle § 160 trestního řádu sděleno obvinění. V této souvislosti pak nahlížení do spisu představuje nezbytný úkon. Rozdílnost postavení zástupce a obhájce v průběhu řízení po udělení plné moci si okresní soud podle žalobkyně opět neuvědomil, jestliže nepřiznal náhradu za „místní šetření“ dne , datum, s odůvodněním, že obhájce jel na místo dopravní nehody až rok poté, co převzal zastoupení. V říjnu 2018 však nebyla žalobkyně obviněna a nebyl tak důvod zjišťovat místní podmínky. Seznámení se s místem dopravní nehody poté, co žalobkyně v souvislosti s dopravní nehodou byla obviněna, je však nezbytné v zájmu zajištění účinné a efektivní obhajoby. Právě znalost místa dopravní nehody v širších souvislostech, tj. včetně podmínek, a to i vizuálních, může mít podstatný vliv na způsob obhajoby. Tak tomu bylo i v dané věci, zejména v souvislosti s námitkami obhajoby ohledně výhledových možností svědků, přičemž potřeba reagovat na závěry okresního soudu vyvolala potřebu i dalšího „místního šetření“. Žalobkyně proto navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II tak, že žalobkyni přizná vedle plnění přiznaného výrokem I dalších , částka, .

6. Odvolání žalované směřuje proti výroku I žalobě vyhovujícímu a proti výroku III o nákladech řízení. Žalovaná namítá, že výpověď žalobkyně a kopie diáře obhájce, z nichž okresní soud vycházel, nejsou způsobilé prokázat, že se dne , datum, konala porada s klientkou, ani jak dlouho trvala. Žalobkyně ostatně při svém výslechu ani neuvedla datum, kdy se porada delší než jednu hodinu měla, jako jedna z mnoha, konat. Pokud jde o „místní šetření“, žalovaná nesouhlasí s tím, že analogicky jde o vyšetřovací úkon, a trvá na tom, že se nejedná o úkon podle advokátního tarifu. „Místní šetření“ dne , datum, bylo součástí přípravy odvolání, přičemž přípravu k jakémukoli úkonu nelze účtovat samostatně.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení předcházející jeho vydání podle § 214 odst. 1 o. s. ř. při jednání, při němž podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování fotografiemi pořízenými policejním orgánem v místě dopravní nehody dne , datum, , kdy se dopravní nehoda stala, a fotografiemi, které v daném místě pořídil obhájce žalobkyně ve dnech , datum, a , datum, . Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné a odvolání žalované je důvodné zcela.

8. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

9. Podle § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

10. Podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odst. 1). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odst. 2).

11. Podle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

12. Podle § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

13. Soudní praxe je ustálena v závěru, že poškozený má nárok na odškodnění újmy způsobené trestním stíháním, které se v konečném důsledku ukázalo jako nedůvodné. Tento závěr vychází z předpokladu nezákonnosti usnesení o zahájení trestního stíhání poškozeného podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., která je deklarována rozhodnutím o zastavení trestního stíhání, postoupením věci do přestupkového řízení nebo zproštěním obžaloby. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění sám zavinil, a ten kdo byl obžaloby zproštěn (nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno) jen proto, že není za spáchaný trestný čin odpovědný, nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , právnická osoba, 6/90 ze dne , datum, , publikovaný pod č. 35/1991 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, , právnická osoba, . Beck, sv. 24, C 1813, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ; z judikatury Ústavního soudu např. nález sp. zn. IV. ÚS 642/2005 ze dne , datum, ).

14. Okresní soud v dané věci učinil správný závěr, že stát odpovídá žalobkyni podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. za škodu způsobenou jí zahájením (vedením) trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby. Správně okresní soud vyhodnotil, že žalobkyně svůj nárok na náhradu škody spočívající v nákladech, které v trestním řízení vynaložila na svoji obhajobu, uplatnila včas, a to jak u žalované, tak v rozsahu, v němž nebyl její požadavek uspokojen, následně i u soudu. Žalovaná se své odpovědnosti za škodu způsobenou žalobkyni nezříkala a žalobkyni také sama uspokojila poskytnutím převážné části žalobkyní požadované náhrady nákladů obhajoby. S ohledem na to, že tyto skutečnosti nebyly mezi účastnicemi sporné, odkazuje odvolací soud v podrobnostech na odůvodnění rozsudku okresního soudu.

15. Odvolací soud se zaměřil na posouzení toho, zda čtyři úkony právní služby, které zůstaly předmětem odvolacího řízení, tj. studium trestního spisu dne , datum, , další porada obhájce s žalobkyní dne , datum, a šetření obhájce v místě dopravní nehody ve dnech , datum, a , datum, , byly na obhajobu žalobkyně vynaloženy účelně. Podle citovaného § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. totiž náhrada škody zahrnuje pouze takové náklady řízení, které byly poškozeným vynaloženy účelně. Těmito náklady jsou podle § 31 odst. 3 téhož zákona i náklady na zastoupení (obhajobu v trestním řízení) a v takovém případě zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, jejíž výše se určí podle zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je advokátní tarif. Účelnost vynaložených nákladů řízení je přitom třeba posoudit podle okolností konkrétního případu.

16. Podstatné pro posouzení dané věci je dále to, že žalobkyně má právo na odškodnění nákladů vynaložených (účelně) pouze na zrušení nezákonného rozhodnutí, tj. na odstranění usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně ze dne , datum, . Nelze tedy přihlížet k žádným úkonům, které zástupce žalobkyně učinil před tím, než trestní stíhání žalobkyně bylo usnesením policejního orgánu vůbec zahájeno, tedy které učinil v době, kdy žalobkyně jím byla zastupována v pozici svědkyně. Od této skutečnosti se také odvíjí úvahy odvolacího soudu a posouzení toho, zda úkony obhájce, které byly předmětem odvolacího řízení, lze považovat za úkony vynaložené účelně či nikoliv. Je tedy třeba vycházet z toho, že ačkoli advokát , Jméno advokáta, převzal zastoupení žalobkyně již v roce 2018 (mj. pro účely rekognice dne , datum, ), teprve až v souvislosti se zahájením trestního stíhání žalobkyně usnesením policejního orgánu ze dne , datum, , doručeného žalobkyni dne , datum, , převzal obhajobu žalobkyně, v jejímž rámci mohly být činěny úkony směřující k odstranění tohoto nezákonně vydaného usnesení. Z tohoto pohledu je tedy důvodný nárok na náhradu nákladů za úkon obhájce spočívající ve studiu spisu dne , datum, , neboť tento úkon učiněný v návaznosti na sdělení obvinění žalobkyni odpovídá převzetí a přípravě obhajoby podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. Zároveň za součást takového úkonu je třeba považovat i šetření obhájce v místě dopravní nehody dne , datum, , jakož i poradu obhájce se žalobkyní konanou dne , datum, . Všechny tyto dílčí úkony, a to s ohledem na časové souvislosti a okolnosti, za nichž byly provedeny, je třeba podřadit pod jediný úkon, a to převzetí a příprava obhajoby, za který žalobkyni náleží náhrada nákladů v celkové výši , částka, . Tato náhrada sestává z náhrady odměny obhájce ve výši , částka, podle § 8 bod 4. a § 10 odst. 3 písm. b) a. t., paušální náhrady hotových výdajů obhájce ve výši , částka, podle § 13 odst. 1 a 4. a. t., náhrady cestovních výdajů za cestu obhájce na místo dopravní nehody , adresa, a zpět dne , datum, ve výši , částka, (celkem , hodnota, km při kombinované spotřebě 7,3 l/100 km, průměrné ceně motorové nafty , částka, a sazbě základní náhrady , částka, /1 km podle vyhlášky č. 333/2018 Sb.), náhrady za promeškaný čas strávený touto cestou ve výši , částka, podle § 14 odst. 1 a 3 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty, jejímž byl obhájce žalobkyně v dané době plátcem, ve výši , částka, (21 % z , částka, ).

17. Podstatné, pokud jde o poslední (čtvrtý) úkon, který byl předmětem odvolacího řízení, tj. šetření obhájce v místě dopravní nehody dne , datum, , je to, že šetření obhájce v místě dopravní nehody není samo o sobě úkonem právní služby podle advokátního tarifu. Mohlo by být, jak namítala žalovaná v odvolání, součástí přípravy následně podaného odvolání žalobkyně proti odsuzujícímu rozsudku okresního soudu, avšak odvolací soud hotové výdaje obhájce s tímto, v pořadí již druhým, šetřením spojené nepovažuje za účelně vynaložené. Je tomu tak proto, že obhájce v místě dopravní nehody již jednou sám byl, s místem se seznámil, pořídil si zde fotodokumentaci, přičemž fotodokumentaci v místě, a to v době, kdy se dopravní nehoda stala, pořídil i policejní orgán a tato fotodokumentace je součástí spisu. Druhé šetření obhájce v místě dopravní nehody žalobkyně odůvodňovala potřebou reakce na závěry rozsudku okresního soudu, a to námitkami ohledně výhledových možností svědků. , adresa, možnosti na místo dopravní nehody od domu zachyceného na fotografiích pořízených obhájcem dne , datum, jsou zřejmé, jak si ověřil odvolací soud, i z fotografií pořízených policejním orgánem (např. snímky č. , hodnota, a 18 zachycující tentýž dům, jakož i havarovaná vozidla), na něž tak mohlo být obhájcem poukázáno. Náklady vynaložené v souvislosti s tímto druhým šetřením obhájce v místě dopravní nehody nebyly proto vynaloženy účelně a nelze žalobkyni právo na jejich náhradu přiznat.

18. S ohledem na výše uvedené proto odvolací soud rozsudek okresního soudu k odvolání žalované změnil ve výroku I podle § 220 o. s. ř. tak, že se žaloba o zaplacení , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení zamítá, a k odvolání žalobkyně jej ve výroku II v části, jíž byla žaloba zamítnuta co do , částka, , podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil a v části, jíž byla žaloba zamítnuta co do , částka, , změnil podle § 220 o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů právní moci rozsudku. Ve zbývající části výroku II zůstal rozsudek okresního soudu odvoláním žalobkyně nedotčen.

19. Podle § 224 o. s. ř. ustanovení o nákladech řízení před soudem prvního stupně platí přiměřeně i pro řízení odvolací (odst. 1). Změní-li odvolací soud rozhodnutí, rozhodne i o nákladech řízení u soudu prvního stupně (odst. 2).

20. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

21. Protože odvolací soud změnil meritorní výroky napadeného rozsudku, rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. nejen o nákladech odvolacího řízení, ale podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodl i o nákladech řízení před okresním soudem, a to ve spojení s § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Při posouzení poměru procesního úspěchu a neúspěchu vycházel odvolací soud z celého předmětu řízení včetně příslušenství (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne , datum, nebo usnesení Nejvyššího soudu , spisová značka, ze dne , datum, ).

22. Žalobkyně se domáhala v řízení před okresním soudem zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení. Ke dni rozhodování okresního soudu (, datum, ) činil kapitalizovaný úrok z prodlení , částka, a předmětem řízení před okresním soudem tak bylo celkem , částka, . Žalobkyni bylo v konečném výsledku přiznáno , částka, , tedy byla úspěšná co do 19 % a neúspěšná co do 81 %, a proto právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem má podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalovaná, a to v rozsahu 62 %. Tyto náklady žalované sestávají ze tří paušálních náhrad po , částka, (za písemné vyjádření a účast na jednání před okresním soudem ve dnech , datum, a , datum, ) náležejících nezastoupenému účastníkovi podle § 1 odst. 3 písm. a) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.), tj. celkem , částka, , z toho 62 % činí , částka, .

23. V předmětem odvolacího řízení byla částka , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení a částka , částka, . Ke dni rozhodování odvolacího soudu (, datum, ) činil kapitalizovaný úrok z prodlení , částka, a předmětem odvolacího řízení tak celkem bylo , částka, . Žalobkyně byla v odvolacím řízení tedy úspěšná co do 26 % a neúspěšná co do 74 %, a proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení má podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalovaná, a to v rozsahu 48 %. Náklady odvolacího řízení žalované sestávají ze tří paušálních náhrad po , částka, (za podání odvolání, přípravu účasti a účast na jednání před odvolacím soudem dne , datum, ) náležejících nezastoupenému účastníkovi podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. celkem , částka, , z toho 48 % činí , částka, .

24. O lhůtě k plnění rozsudkem uložených povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem.