30 Co 318/2024 - 165

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Knotkové, soudce Mgr. Zdeňka Váni a soudkyně JUDr. Kateřiny Kodetové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Česká republika – [orgán veřejné moci], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] jednající [správní orgán] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o zaplacení 99.000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. května 2024 č. j. 46 C 43/2023-121 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. o věci samé ohledně částky 50.000 Kč s příslušenstvím mění tak, že se žaloba o zaplacení částky 50.000 Kč s 15% úrokem z prodlení z této částky od 1. 3. 2023 do zaplacení zamítá; jinak se rozsudek soudu prvního stupně co do částky 40.000 Kč s 15 % úrokem z prodlení z této částky od 1. 3. 2023 do zaplacení potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 44.867 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 90.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 90.000 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu o zaplacení 9.000 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 1. 3. 2023 do zaplacení zamítl (výrok II.) a dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 25.611,42 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním proti žalobci vedeným před Městským soudem v [místo] pod sp. zn. [spisová značka]. Konkrétně bylo proti žalobci dne 23. 10. 2021 zahájeno [podezřelý výraz] stíhání pro [podezřelý výraz] dle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, zbavení osobní svobody dle § 170 odst. 1 trestního zákoníku a přečin vydírání dle § 175 odst. 1 trestního zákoníku. [podezřelý výraz] stíhání bylo skončeno usnesením a rozsudkem Městského soudu v [místo] ze dne 28. 2. 2022, kterým bylo [podezřelý výraz] stíhání částečně zastaveno a částečně zproštěním obžaloby. Nemajetková újma žalobci vznikla zejména tím, že [podezřelý výraz] stíhání trvalo více než 4 měsíce, žalobce byl po celou dobu stíhán vazebně, nemohl se věnovat práci, zálibám, musel se účastnit úkonů trestního řízení. [podezřelý výraz] stíhání negativně ovlivnilo finanční situaci žalobce, znamenalo značné nervové vypětí a psychickou zátěž, neboť byl stíhán pro [podezřelý výraz] činy, který se měl dopustit k újmě jemu známé osoby s níž má společné známé.

3. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby, neboť uplatněný nárok měla za promlčený.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 23. 10. 2021 bylo proti žalobci zahájeno [podezřelý výraz] stíhání ze spáchání [podezřelý výraz] podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, zbavení osobní svobody podle 170 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu vydírání dle § 175 odst. 1 trestního zákoníku. Usnesením Městského soudu v [místo] ze dne 24. 10. 2021 byl žalobce vzat do vazby z důvodů uvedených § 67 písm. b), c) trestního řádu, s tím, že bylo do doby vazby započteno i jeho zadržení od 22. 10. 2021 od 16:20 hodin. Dne 3. 2. 2022 byla na žalobce podána obžaloba, dne 24. 2. 2022 poškozená [jméno FO] odvolala svůj souhlas s trestním stíháním žalobce. Usnesením ze dne 28. 2. 2022 bylo trestní stíhání žalobce pro zvlášť závažný [podezřelý výraz] a přečin vydírání zastaveno, neboť poškozená vzala souhlas s trestním stíháním zpět. Rozsudkem Městského soudu v [místo] ze dne 28. 2. 2022 pak byl žalobce podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby pro zločin zbavení osobní svobody, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro něž byl žalobce trestně stíhán. Z výslechu žalobce měl nalézací soud za zjištěné, že ve vazbě na žalobce pokřikovali, že je [podezřelý výraz]. Venku si na něj lidé, kteří ho znali, také ukazovali, a pokřikovali na něj [podezřelý výraz]. Měl chuť si ublížit, hrozil mu vysoký trest a žalobci se nechtělo žít. Rodina za ním do vazby nechtěla chodit. Žalobce přibližně rok před vzetím do vazby prodělal mrtvici. Před vzetím do vazby pracoval brigádně pro pana [jméno FO], vyřizoval pro něj pochůzky a na zkoušku dělal rozvoz jídla pro [právnická osoba]. Po návratu z vazby měl problémy se spánkem, křičel ze spaní. Začal chodit k lékaři, měl pocit, že mu někdo říká, že se má oběsit. Psychiatr mu pak dal prášky na uklidnění a na spaní. Na psychiatrii chodil ještě před vzetím do vazby. Žalobce již v minulosti vykonával trest [Anonymizováno].

5. Z lékařské zprávy ze dne 12. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalobce dne 13. 2. 2021 prodělal cévní mozkovou příhodu, byl mu diagnostikován též organický depresivní syndrom a diabetická polyneuropatie dolních končetin. Z lékařské zprávy ze dne 2. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalobce trpí periodickou depresivní poruchou. Byla mu předepsána [podezřelý výraz] medikace [název] a [název], tyto však pacient neužívá, již od února 2021 chodil k psychiatrovi pro depresi.

6. Soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem („OdpŠk“), zejména § 5 písm. a), b), dále § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26 a § 31a odst. 1 a dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Předně nárok žalobce nepovažoval za promlčený, neboť žalobce se dozvěděl o své nemajetkové újmě dne 28. 2. 2022. Od tohoto data počala běžet promlčecí lhůta v trvání 6 měsíců. Poslední den lhůty 28. 8. 2022 však připadnul na neděli, ve smyslu § 607 o. z. je proto posledním dnem lhůty následující pracovní den, tedy pondělí 29. 8. 2022. Žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne 29. 8. 2022, tedy poslední den promlčecí lhůty a jeho nárok byl uplatněn včas.

7. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu pak obvodní soud hledal, že s usnesením o zahájení [podezřelý výraz] stíhání je třeba s ohledem na způsob skončení [podezřelý výraz] stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán a žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku [podezřelý výraz] stíhání, nezákonně (ve smyslu OdpŠk) [podezřelý výraz] stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení [podezřelý výraz] stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto mohla být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk)[Anonymizováno]

8. Žalobcovo [podezřelý výraz] stíhání trvalo od 23. 10. 2021 do 28. 2. 2022, celkem 4 měsíce a 5 dnů, přičemž žalobce byl po celou dobu stíhán vazebně s tím, že vazba se započítala již od 22. 10. 2021, kdy byl žalobce zadržen. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán pro spáchání [podezřelý výraz] podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, zbavení osobní svobody podle 170 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku, kterých se měl dopustit na své družce. Trestní sazba činila 2 až 10 let. Vzhledem k tomu, že se jedná o trestné činy proti svobodě a proti lidské důstojnosti v [podezřelý výraz] oblasti, je obecně spojen s vysokou mírou společenského a morálního odsouzení. Nezákonným [podezřelý výraz] stíháním žalobce došlo do osobnostních sfér žalobce, který byl zadržen, následně bylo rozhodnuto o vazbě, ve které žalobce pobýval 4 měsíce a 6 dnů. Žalobce byl ohrožen vysokým trestem, který by s ohledem na charakter trestné činnosti i s ohledem na [podezřelý výraz] minulost žalobce byl patrně uložen v podobě nepodmíněného odnětí osobní svobody. Žalobce byl v době před zahájením [podezřelý výraz] řízení po mozkové mrtvici, již předtím trpěl psychickými obtížemi, které se v důsledku vazebního stíhání zhoršily. Ve vazbě užíval medikaci na uklidnění a na spaní, po propuštění se u něj projevily suicidální myšlenky, pro které u něj byla provedena krizová intervence. Žalobce byl pro trestnou činnost, z níž byl obviněn, ve vazbě ostatními vysmíván. K tomu docházelo i po jeho propuštění, kdy došlo i k omezení kontaktu s okolím. Prvostupňový soud s ohledem na pobyt žalobce ve vazbě a skutečnost, že žalobce neuplatnil samostatně nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené vazbou, při stanovení výše zadostiučinění významně přihlédl k omezení osobní svobody žalobce vazbou, která je svým charakterem nejvýraznějším zásahem do práva na osobní svobodu a žalobce jí byl po celou dobu [podezřelý výraz] stíhání de facto zbaven. Obvodní soud měl za prokázané výrazné zásahy do sféry osobní svobody a do zdraví žalobce. Tvrzené narušení profesní a rodinné sféry života žalobce v řízení zjištěno nebylo. Prvostupňový soud rovněž provedl srovnání s rozhodnutím Obvodního soudu pro [místo] ve věci sp. zn. [spisová značka], který se s posuzovaným případem shoduje v podstatných znacích, načež dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla v důsledku nezákonného [podezřelý výraz] stíhání, je částka 90.000 Kč, kdy tuto žalobci přiznal a ve zbylé části žalobu zamítl. Náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně byla žalobci přiznána dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Žalovaná podala proti výrokům I. a III. rozsudku včasné odvolání. Žalovaná nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce byl nezákonně stíhán pro [podezřelý výraz] dle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku a přečin vydírání dle § 175 odst. 1 trestního zákoníku. Trestní stíhání žalobce pro tyto uvedené trestné činy bylo zastaveno podle § 223 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. l) trestního řádu, neboť poškozená vzala souhlas s [podezřelý výraz] stíháním zpět (viz usnesení Městského soudu v [místo] ze dne 28. 2. 2022 č. j. [spisová značka]). S ohledem na tuto skutečnost žalobci ve vztahu k těmto dvěma trestným činům nevzniklo právo na náhradu nemajetkové újmy, a to s ohledem na ustanovení § 12 odst. 2 písm. a) OdpŠk, neboť v případě [podezřelý výraz] stíhání žalobce pro výše uvedené dva trestné činy nebylo možno v řízení pokračovat z důvodu uvedených ve zvláštním předpisu, kterým se rozumí mimo jiné nemožnost v trestním řízení pokračovat pro odepření souhlasu poškozeného s [podezřelý výraz] stíháním. Předmětné usnesení o zahájení [podezřelý výraz] stíhání žalobce je proto možné vyhodnotit jako nezákonné ve smyslu OdpŠk pouze v té části, na základě, které bylo zahájeno [podezřelý výraz] stíhání žalobce pro trestný čin zbavení osobní svobody dle § 170 odst. 1 trestního zákoníku. V tomto směru tedy soud prvního stupně pochybil, když tuto skutečnost žádným způsobem nezohlednil. Co se týče závěru soudu prvního stupně o zásahu do důstojnosti žalobce vzhledem k tomu, že žalobce byl pro trestnou činnost, z níž byl obviněn, ve vazbě ostatními vysmíván, s tím, že k tomuto docházelo i po jeho propuštění, kdy došlo i k omezení kontaktu s okolím, žalovaná uvedla, že tento závěr prvostupňový soud učinil na základě výslechu žalobce, ze kterého vyplynulo, že když byl ve vazbě, pokřikovali na něj, že je [podezřelý výraz] a plivali na něj, venku si na něj lidé, kteří ho znali také ukazovali a pokřikovali na něj [podezřelý výraz]. Ve vězení se na odsouzené za [podezřelý výraz] pohlíží špatně a je to pro ně peklo. Je tedy zřejmé, že žalobcem popisovaný zásah do důstojnosti měl vzniknout primárně v důsledku [podezřelý výraz] stíhání pro trestný čin [podezřelý výraz], což ostatně konstatoval i soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku, když uzavřel, že neměl důvod žalobci nevěřit, že z důvodu stíhání pro [podezřelý výraz] na něj bylo ve vazbě pohlíženo s despektem a má za to, že i mezi známými obvinění z takto závažného trestného činu rezonovalo a mohlo se projevovat ještě i v době po propuštění z vazby a vedlo též k zpřetrhání vazeb s okolím. Nalézací soud tedy dospěl k závěru, že újma žalobce spočívající v zásahu žalobce do osobní sféry (do jeho důstojnosti) vznikla primárně v důsledku [podezřelý výraz] stíhání pro [podezřelý výraz], které však nebylo nezákonné. Soud prvního stupně tedy pochybil, pokud k tomuto zásahu přihlížel při stanovení výše peněžitého zadostiučinění, neboť ve vztahu k tomuto zásahu není dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí. Žalovaná dále rozporovala závěr soudu prvního stupně, dle kterého přiznal žalobci zadostiučinění rovněž za zásah do zdraví žalobce. Z předložené lékařské zprávy ze dne 2. 3. 2022 vyplývá, že žalobce měl předepsanou medikaci k léčbě depresivních epizod, tuto však dle zprávy neužíval, s tím, že z výpovědi žalobce vyplynulo, že mu ve vazbě předepsaná medikace podávána byla. S ohledem na tuto skutečnost tak dle názoru žalované nelze jednoznačně určit, že ke zhoršení zdravotního stavu žalobce došlo v prvé řadě v důsledku vazby, když žalobce po vykonání vazby zároveň nedodržoval lékařem předepsanou medikaci, což mohlo zdravotní stav žalobce rovněž významně ovlivnit. Pokud jde o obvodním soudem popsaný případ odškodnění srovnatelný s věcí žalobce, ze kterého soud prvního stupně vycházel při stanovení výše peněžitého zadostiučinění, považovala jej žalovaná za naprosto nepřiléhavý. Podle žalované výše přiměřeného peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným [podezřelý výraz] stíháním přiznaná soudem prvního stupně je nepřiměřeně vysoká, neodpovídá výsledkům dokazování a zároveň prvostupňový soud při jejím stanovení vycházel i z nesprávného právního posouzení nároku. Z uvedených důvodů žalovaná odvolacímu soudu navrhla, aby v napadeném rozsahu rozsudek prvostupňového soudu změnil tak, že se žaloba zamítá a žalované přiznal náhradu nákladů řízení v zákonné výši.

10. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání žalovaní nesouhlasil s odvolací argumentací žalované. Žalobce byl v předmětném trestním řízení stíhán pro jeden skutek, ve kterém orgány činné v trestním řízení spatřovaly tři trestné činy. Negativní projevy okolí vůči žalobci se proto týkaly „skutku“, nikoliv konkrétního trestného činu, když lidé, kteří se k žalobci chovali negativně, vůbec nerozlišovali, pro jaké trestné činy je žalobce stíhán, ale chovali se k němu negativně proto, že se měl dopustit určitého jednání, které v nich tyto negativní emoce a projevy způsobovalo. Podle žalobce proto nelze rozlišit, zda tyto negativní projevy byly uskutečněny v souvislosti s nějakým konkrétním trestným činem. Při posuzování zákonnosti či nezákonnosti trestního stíhání je nutné přihlížet také k tomu, že v předmětné trestní věci poškozená [jméno FO] v rámci svého výslechu u hlavního líčení uvedla, že se žalobce žádné trestné činnosti nedopustil, že „si to všechno vymyslela“. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, dále aby vyhověl odvolání žalobce podaného do nákladového výroku III. rozsudku.

11. Žalobce podal včasné odvolání proti výroku III. rozsudku o nákladech řízení především z toho důvodu, že soud prvního stupně žalobci nepřiznal náklady na uskutečnění „druhé cesty k soudu dne 17. 5. 2024“, zahrnující cestovné právního zástupce k soudnímu jednání dne 17. 5. 2024, parkovné v [místo] dne 17. 5. 2024 a náhradu za promeškaný čas právního zástupce strávený cestou k jednání dne 17. 5. 2024, to vše navýšeno o DPH ve výši 21 %. Předvolání k jednání nařízenému na den 17. 4. 2024 bylo zasláno pouze zástupci žalobce, proto podle názoru žalobce nemůže být kladeno k tíži žalobci, že se k jednání konanému dne 17. 4. 2024 dostavil pouze právní zástupce žalobce. S ohledem na tuto skutečnost má proto žalobce za to, že mu přísluší náhrada nákladů řízení i ve vztahu k cestovnému jeho právního zástupce k jednání konanému dne 17. 5. 2024, za parkovné téhož dne v [místo] i za náhradu za promeškaný čas, tak jak tyto náklady žalobce vyúčtoval v podání ze dne 20. 5. 2024.

12. Odvolací soud z podnětu podaných odvolání a v mezích jimi vytyčených ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Zopakoval přitom dokazování účastnickým výslechem žalobce a postupem podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování o rozhodnutí v obdobných věcech, v nichž byla poskytnuta náhrada nemajetkové újmy. Konkrétně se jedná o rozsudky Městského soudu v [místo] ze dne 5. 6. 2020 č. j. [spisová značka], ze dne 21. 4. 2022 č. j. [spisová značka] a ze dne 22. 5. 2019 č. j. [spisová značka]. Dále se jednalo o rozsudek Obvodního soudu pro [místo] ze dne 8. 6. 2017 č. j. [spisová značka]. Odvolací soud následně shledal, že odvolání žalované je převážně důvodné, odvolání žalobce pak zcela důvodné.

13. Z účastnického výslechu žalobce odvolací soud zjistil, že ve vazbě se k němu bachaři chovali špatně, na vycházce na něj řvali ty „[podezřelý výraz]“. Když jde o [podezřelý výraz], tak se to dozví celý kriminál. Na cele byl sám asi tři měsíce, pak byl s někým. Po propuštění z vazby půl roku nevyšel ven, jezdil za ním každý den pan [jméno FO], vozil mu jídlo a pravidelně mu volal. Po propuštění z vazby měl myšlenky na sebevraždu, léky na psychiku ale nebere. Ještě před zahájením trestního stíhání žalobce prodělal mozkovou mrtvici, bere léky na cukrovku a vysoký tlak. V minulosti byl [Anonymizováno]. Před trestním stíháním žil žalobce sám, měl vztah jenom s bratrem, kterého občas vídával. Rodinu pro něj představoval pan [jméno FO], ten se k němu choval stejně i po jeho propuštění z vazby. Žalobce má čtyři děti, s nimi se nevídal ani před vzetím do vazby, v kontaktu je s nimi jen přes telefon.

14. Z rozsudku Městského soudu v [místo] ze dne 5. 6. 2020 č. j. [spisová značka], kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro [místo] ze dne 28. 5. 2019 č. j. [spisová značka], odvolací soud zjistil, že v daném případě [podezřelý výraz] stíhání obviněného pro trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona trvalo 7 let a 4 měsíce, hrozil mu trest odnětí svobody v délce 2 až 8 let, zásah do rodinného a pracovního života nebyl prokázán. Odvolací soud považoval za přiměřené finanční zadostiučinění ve výši 35.000 Kč.

15. Z rozsudku Městského soudu v [místo] ze dne 21. 4. 2022 č. j. [spisová značka], kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro [místo] ze dne 14. 6. 2021 č. j. [spisová značka], odvolací soud zjistil, že v daném případě činila délka [podezřelý výraz] stíhání pro zločin vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) trestního zákoníku jeden rok a dva měsíce. V řízení byl prokázán dopad do profesní sféry a s tím spojená existenční nejistota a duševní útrapy. Poškozenému bylo v tomto případě přiznáno finanční zadostiučinění ve výši 50.000 Kč.

16. Z rozsudku Městského soudu v [místo] ze dne 22. 5. 2019 č. j. [spisová značka], kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro [místo] ze dne 4. 10. 2018 č. j. [spisová značka], odvolací soud zjistil, že v tomto případě byl obviněný stíhán pro zločin omezování osobní svobody podle 171 odst. 1, 3 písm. d) trestního zákoníku, ca což mu hrozil trest odnětí svobody na dvě léta až osm let. Trestní stíhání trvalo 3 roky a 10 měsíců, prokázány byly negativní změny v profesím životě a zdravotní dopady. Poškozenému zde bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 80.000 Kč.

17. Z rozsudku Obvodního soudu pro [místo] ze dne 8. 6. 2017 č. j. [spisová značka] odvolací soud zjistil, že v tomto případě byl obviněný stíhán pro [podezřelý výraz] podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, byl ohrožen trestní sazbou až deseti let odnětí svobody. Ve vazbě obviněný strávil celkem 185 dnů, k odškodnění nezákonné vazby došlo v samostatném řízení. Poškozenému zde bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 50.000 Kč.

18. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

19. Podle § 5 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

20. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

21. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

22. Podle § 12 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody nemá ten a) kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám, nebo b) kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Podle odst. 2 tohoto ustanovení právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud a) v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, b) bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání, c) výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání, d) trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu.

23. Podle § 11 odst. 1 písm. l) trestního řádu trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět. Podle § 11 odst. 4 trestního řádu v trestním stíhání, které bylo zastaveno z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. a), b) nebo l), se však pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného poučit.

24. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

25. Žalobce v řízení uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy jemu vzniklé jeho trestním stíháním, které skončilo zastavením trestního stíhání, resp. zproštěním obžaloby, jak bylo shora podrobně popsáno. Právo na náhradu nemajetkové újmy však nevznikne v trestně procesních situacích v případech uvedených v § 12 odst. 2 OdpŠk, tedy tehdy, kdy trestní stíhání sice nevyústilo v odsouzení, avšak pro procesní výsledek řízení nelze učinit z důvodu absence rozhodnutí o vině závěr o důvodnosti vedení takového trestního stíhání. Trvá-li však obviněný svým prohlášením na pokračování trestního stíhání (§ 11 odst. 4 trestního řádu) a dosáhne-li pro sebe příznivého výsledku trestního řízení, právo na náhradu nemajetkové újmy mu vznikne.

26. V tomto kontextu je zcela důvodná odvolací námitka žalované. Lze připomenout, že žalobce byl stíhán pro [podezřelý výraz] dle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku a přečin vydírání dle § 175 odst. 1 trestního zákoníku. Trestní stíhání žalobce pro tyto uvedené trestné činy bylo zastaveno podle § 223 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. l) trestního řádu, neboť poškozená vzala souhlas s trestním stíháním zpět, jak vyplývá z usnesení Městského soudu v [místo] ze dne 28. 2. 2022 č. j. [spisová značka]. Žalobce zde netrval na projednání věci, ačkoliv o tomto svém právu byl poučen. Ve vztahu k těmto dvěma trestným činům nevzniklo právo na náhradu nemajetkové újmy s ohledem na výluku ve smyslu § 12 odst. 2 písm. a) OdpŠk, neboť v případě trestního stíhání žalobce pro výše uvedené dva trestné činy nebylo možno v řízení pokračovat z důvodu uvedených ve zvláštním předpisu, kterým se rozumí mimo jiné nemožnost v trestním řízení pokračovat pro odepření souhlasu poškozeného s trestním stíháním. Předmětné usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce je proto možné vyhodnotit jako nezákonné ve smyslu OdpŠk pouze v té části, na základě, které bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin zbavení osobní svobody dle § 170 odst. 1 trestního zákoníku, pro který byl nakonec žalobce obžaloby pravomocně zproštěn. V dané trestní věci šlo evidentně o tzv. vícečinný souběh, kdy měl žalobce spáchat více skutky několik trestných činů, čemuž nakonec odpovídá i procesní forma rozhodnutí Městského soudu v [místo]. Pokud by se jednalo o jednočinný souběh, pak by z pohledu standardní trestní praxe nedošlo k částečnému zastavení trestního stíhání, ale pouze k vypuštění jednání týkajícího se [podezřelý výraz] a vydírání z popisu skutku ve skutkové větě rozsudku trestního nalézacího soudu.

27. Odvolací soud pak přisvědčuje odvolací argumentaci žalované i v tom, že žalobcem popisovaný zásah do důstojnosti měl vzniknout primárně v důsledku trestního stíhání pro [podezřelý výraz], které však nebylo nezákonné. Soud prvního stupně proto pochybil, pokud k tomuto zásahu přihlížel při stanovení výše peněžitého zadostiučinění, neboť ve vztahu k tomuto zásahu není dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí.

28. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, konstatoval, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. V poměrech posuzované věci lze mít za prokázané dopady trestního stíhání pouze ve vztahu k omezení osobní svobody žalobce vazbou, jak to výstižně popsal již nalézací soud. Na základě opakovaně provedeného účastnického výslechu žalobce odvolací soud žádné další dopady do osobnostní sféry žalobce neshledal. Žalobce trpěl zdravotními problémy již před zahájením trestního stíhání, rodinné vazby (zejména s dětmi) žádné neměl, klíčovou osobou v jeho životě byl pan [jméno FO], jejich vztah trestním stíháním žalobce nikterak neutrpěl.

29. Výše zadostiučinění přiznaného dle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby, musí dle ustálené soudní praxe odpovídat výši přiměřeného zadostiučinění přiznaného v obdobných případech, tj. v případech, které se s projednávanou věcí shodují v podstatných znacích. Odvolací soud předesílá, že nelze nalézt případ, který by byl s posuzovaným případem zcela shodný, neboť každý je zejména po skutkové stránce svým způsobem jedinečný. Účelem porovnání s obdobnými případy je proto stanovit výši finančního zadostiučinění tak, aby tato výše představovala odškodnění újmy žalobce s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním v dané věci a zároveň, aby výše odškodnění nevybočovala od odškodnění, které se dostalo nezákonně trestně stíhaným za obdobnou trestnou činnost. Po provedeném srovnání s obdobnými případy s ohledem na konkrétní okolnosti případu a další skutečnosti, se odvolacímu soudu jeví v posuzované věci odpovídající satisfakcí částka 40.000 Kč, která saturuje žalobcovu vzniklou nemajetkovou újmu.

30. S ohledem na uvedené odvolací soud napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku I. o věci samé podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 50.000 Kč s příslušenstvím zamítl; jinak jej v tomto výroku ohledně částky 40.000 Kč s 15 % úrokem z prodlení z této částky od 1. 3. 2023 do zaplacení jako správný postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

31. S ohledem na změnu napadeného rozsudku odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně, přičemž současně podle § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodoval o nákladech odvolacího řízení. Náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně, který měl ve věci plný úspěch podle § 142 odst. 1 o. s. ř., činí celkem 32.525 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2.000 Kč, odměny advokáta ve výši 15.500 Kč za 5 úkonů právní služby po 3.100 Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, replika, 2 x účast na jednání dne před soudem prvního stupně), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1.500 Kč za 5 úkonů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, náhrady za 20 půlhodin promeškaného času ve výši 2.000 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu a 2 x cestovného ve výši 3.052,57 Kč k jednání 17. 4. 2004 a 17. 5. 2024 (vyhláška č. 398/2023 Sb., 418 km na trase [místo] - [místo] a zpět, spotřeba 4,4 l nafty/100 km, průměrná ceny nafty 38,70 Kč/l, sazba za použití motorového vozidla 5,60 Kč/km) a dvakrát parkovné v [místo] po 61 Kč, a náhrady za 21% DPH z částky 25.227 Kč ve výši 5.298 Kč. Na rozdíl od obvodního soudu odvolací soud neshledal důvod, proč by měla být žalobci odepřena jedna náhrada cestovních nákladů, když obě jednání před soudem prvního stupně se ve dnech 17. 4. a 17. 5. konala a zástupce žalobce se jich zúčastnil.

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v meritu věci úspěšnému žalobci (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1125/23) vznikly náklady spojené se zastoupením advokátem za tři úkony právní služby po 3.100 Kč (odvolání, vyjádření se k odvolání žalované, účast na jednání) dle § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu a paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), to vše navýšené o 21% DPH ve výši 2.142 Kč, což činí celkem 12.342 Kč.

33. O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v celkové částce 44.867 Kč k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř., pariční lhůta byla prodloužena na 15 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť se jedná o plnění z prostředků státního rozpočtu, což je spojeno s potřebou delší doby pro administrativní zajištění platby.

34. Odvoláním nedotčený výrok II. rozsudku nabyl samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.

Poučení