46 C 43/2023 - 121

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/1] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 99 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 90 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 90 000 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 9 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 25 611,42 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 99 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že proti žalobci bylo dne 23. 10. 2021 zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, zbavení osobní svobody dle § 170 odst. 1 tr. zákoníku a přečin vydírání dle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Trestní stíhání bylo skončeno usnesením a rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2022, kterým bylo trestní stíhání částečně zastaveno a částečně zproštěním obžaloby. Nedůvodným trestním stíháním byla žalobci způsobena značná nemajetková újma. Trestní stíhání trvalo více než 4 měsíce, žalobce byl po celou dobu stíhán vazebně, nemohl se věnovat práci, zálibám, musel se účastnit úkonů trestního řízení. Trestní stíhání negativně ovlivnilo finanční situaci žalobce, znamenalo značné nervové vypětí a psychickou zátěž, neboť byl stíhán pro trestné činy, který se měl dopustit k újmě jemu známé osoby s níž má společné známé.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce dne 29. 8. 2022 uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“) z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného u [Anonymizováno] ve výši 99 000 Kč. Žalovaná na náhradu nemajetkové újmy neplnila ničeho, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne 2. 11. 2023. Žalovaná uvedla, že s ohledem na to, že trestní stíhání bylo skončeno dne 28. 2. 2022, kdy nabyl právní moci rozsudek z téhož dne, je nárok žalobce uplatněný u žalované dne 29. 8. 2022 promlčený, a nároku žalobce nevyhověla.

3. Žalobce se s námitkou promlčení vznesenou žalovanou neztotožnil. Má za to, že poslední den lhůty k uplatnění (28. 8. 2023) byla neděle, uplatnil-li svůj nárok v pondělí, učinil tak včas. K výzvě soud následně doplnil svá skutková tvrzení tak, že uvedl, že žalobce před zahájením trestního stíhání pracoval jako zahradník a krátce před zahájením stíhání získal práci u společnosti Dáme jídlo, kam měl nastoupit, ale v důsledku vzetí do vazby nemohl do práce nastoupit, nemohl pracovat též v průběhu vazby. Pokud se jedná o záliby, mezi jeho záliby patřilo cvičení a návštěvy fotbalových utkání apod., která nemohl navštěvovat. Účastnil se úkonů trestního řízení v podobě zadržení, výslech jako zadržený, následně jako obviněný, účast u vazebního zasedání, prostudování spisu a účast při hlavním líčení. V důsledku pobytu ve vazbě přišel o své příjmy a s pobytem ve vazbě měl nemalé náklady, navíc přišel o pracovní nabídku u společnosti Dáme jídlo. Žalobce v únoru 2021 prodělal mozkovou mrtvici a v době jeho trestního stíhání nebyl jeho zdravotní stav dobrý a nervové a psychické vypětí v důsledku svého zdravotního stavu vnímal velmi intenzivně, navíc pobýval ve vazbě, tedy v prostředí, které mu neustále připomínalo, že mu hrozí nepodmíněný trest ve vysoké výměře. Žalobce neustále přemýšlel, jak trestní stíhání dopadne, zda bude muset jít do výkonu trestu odnětí svobody a jak trestní stíhání ovlivní jeho další život. Navíc se měl trestného činu dopustit k újmě své družky, se kterou má společné známé. O trestním stíhání tedy věděli všichni jeho známí, žalobce se proto zaobíral otázkou, jak na něj budou pohlížet a jak se k němu budou chovat. V důsledku trestního stíhání tak došlo k rozsáhlé a nevratné degradaci vážnosti, důstojnosti a postavení žalobce ve společnosti, žalobce se pro své okolí stal osobu, která se dopouští domácího násilí a toto stigma na něm visí dosud.

4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

5. Z podání nazvaného Žádost o náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., ze dne 29. 8. 2022 plyne, že žalobce prostřednictvím svého zástupce uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním před [Anonymizováno], kterým požadoval přiměřené zadostiučinění ve výši 99 000 Kč.

6. Z přípisu žalované ze dne 31. 8. 2022 je patrné, že žalobce u ní uplatnil svůj nárok dne 29. 8. 2022.

7. Ze stanoviska žalované ze dne 2. 11. 2023 soud zjistil, že dle žalované trestní stíhání skončilo 28. 2. 2022 nabytím právní moci rozsudku [Anonymizováno] ze dne 28. 2. 2022, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby a podání, kterým žalobce uplatnil svůj nárok v rámci předběžného projednání u žalované, bylo doručeno až dne 29. 8. 2022. Nárok z nemajetkové újmy proto žalovaná považuje za promlčený a vzhledem k tomu jej neuznala a žádosti nevyhověla.

8. Ze spisu [Anonymizováno], soud provedl následující listiny, z nichž zjistil níže uvedené skutečnosti. Z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 10. 2021 je patrno, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění dle ust. § 185 odst. 1 a 2 písm. a) trestního zákoníku, zbavení osobní svobody dle ust. 170 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu vydírání dle ust. § 175 odst. 1 trestního zákoníku. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 23. 10. 2021, jak je patrno z doručenky. Z protokolu o zadržení podezřelé osoby ze dne 22. 10. 2021, 16:20 hodin, je patrno, že žalobce byl zadržen na základě předchozího telefonického souhlasu státního zástupce, neboť je podezřelý ze zvlášť závažného zločinu znásilnění a další zločinů. Z usnesení [Anonymizováno], ze dne 24. 10. 2021, plyne, že žalobce byl vzat do vazby z důvodů uvedených § 67 písm. b) a c) trestního řádu, s tím, že bylo do doby vazby započteno i jeho zadržení od 22. 10. 2021 od 16:20 hodin. Z protokolu o výslechu osoby zadržené ze dne 22. 10. 2021 plyne, že žalobce je zaměstnaný brigádně jako zahradník s čistým měsíčním příjmem 17 000 Kč. V minulosti byl vyslýchán pro majetkovou trestnou činnost a ublížení na zdraví, celkem třikrát byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Dále uvedl, že vypovídat bude za přítomnosti svého obhájce. Ke své osobě pak sdělil, že bydlí sám v bytě na adrese [adresa] a že se živí brigádně podle toho, co se mu namane. Léčí se s cukrovkou, vysokým tlakem, bere prášky na mozkovou mrtvici, kterou prodělal daného roku v únoru. Z protokolu o výslechu obviněného ze dne 23. 10. 2021 plyne, že žalobce byl opětovně vyslechnut za přítomnosti svého obhájce, kdy uvedl skutečnosti jako předchozí den při výslechu osoby zadržené a následně vypovídal k věci. Z opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob plyne, že žalobce má sedm záznamů za majetkovou trestnou činnost, těžkou újmu na zdraví a ohrožování výchovy mládeže. Poslední rozhodnutí je z roku 2012. Ze záznamu o prostudování spisu ze dne 28. 1. 2022 plyne, že žalobce se svým zástupcem byli tomuto úkonu přítomni od 8:30 do 10:04 hodin. Z obžaloby státního zástupce ze dne 3. 2. 2022 plyne, že byl žalobce obžalován ze zločinu zbavení osobní svobody dle § 170 odst. 1 trestního zákoníku, přečinu vydírání dle § 175 odst. 1 trestního zákoníku a zvlášť závažného zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1 a odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, kdy měl jiného bez oprávnění jiným způsobem zbavit osobní svobody, jiného pohrůžkou jiné těžké újmy nutit, aby něco konal nebo trpěl a jiného násilím donutil k pohlavnímu styku souloží. Z prohlášení [jméno FO] ze dne 24. 2. 2022 vyplývá, že tato odvolala svůj souhlas s trestním stíháním žalobce a vzala na vědomí, že jednou odepřený souhlas již nelze znovu udělit. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 28. 2. 2022 je patrno, že poškozená [jméno FO] uvedla, že si všechno vymyslela, chtěla se žalobci pomstít ze žárlivosti a křivě jej obvinila. Byla po celou dobou družkou žalobce, udělala to ze žárlivosti a z tohoto důvodu svůj souhlas s trestním stíháním vzala zpět. Poškozená pak v rámci svého výslechu uvedla, že se s žalobcem pohádala. Z toho, jak byla čtena obžaloba, není nic pravda, žalobce ji neznásilnil, nevydíral ani ji nezbavil osobní svobody. Měla klíče, mohla se volně pohybovat, měla k dispozici mobilní telefon a ven nechodila, protože nechtěla. Měla podezření, že má žalobce jinou, žárlila na něj a neuvědomila si, jaký kolotoč se rozpoutá. Lituje, že něco takového udělala. Při hlavním líčení bylo vyneseno usnesení, jímž bylo rozhodnuto o propuštění žalobce z vazby.

9. Z usnesení ze dne 28. 2. 2022 plyne, že trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin znásilnění a přečin vydírání bylo zastaveno, neboť poškozená vzala souhlas s trestním stíháním zpět.

10. Z rozsudku [Anonymizováno] ze dne 28. 2. 2022 plyne, že žalobce byl dle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby pro zločin zbavení osobní svobody, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro něž byl žalobce trestně stíhán.

11. Z protokol o výsledku svědkyně [jméno FO] ze dne 12. 11. 2021 soud žádná skutkový zjištění nečinil.

12. Z výslechu žalobce vyplynulo, že když byl ve vazbě, pokřikovali na něj, že je úchylák a plivali na něj, mohl se vysprchovat 1x týdně. Venku si na něj lidé, kteří ho znali také ukazovali, a pokřikovali na něj úchyláku. Měl chuť si ublížit, hrozil mu vysoký trest a žalobci se nechtělo žít. Doteď se mu nechce chodit mezi lidi. Rodina za ním do vazby nechtěla chodit. Žalobce cca rok před vzetím do vazby prodělal mrtvici. Před vzetím do vazby pracoval pro pana [Anonymizováno] brigádně, vyřizoval pro něj pochůzky a na zkoušku dělal rozvoz jídla pro [Anonymizováno]. Po propuštění z vazby chvíli pracoval dále pro pana [právnická osoba] poté začal jezdit jako taxikář pro [Anonymizováno], kde pracoval do poslední doby, než mu vzali řidičské oprávnění za rychlost. Po dobu vazby měl povolené návštěvy, rodina si myslela, že čin, z nějž byl obviněn, spáchal. Jen mu bratr donesl jeho věci a nechtěl jej již dále navštěvovat, otec s ním téměř nemluví, do města nechodí, aby se nesetkal se známými. Ve vazbě nic neměl, rodina mu donesla jen oblečení. Žalobce jako koníčky sport po mrtvici neprovozuje, pokud šlo o zápasy v hokeji či fotbale, nebyl schopen uvést názvy týmů, kterým fandí. Dříve měl řadu kamarádů, dnes nemá žádného. Dnes nikam moc nechodí. Po návratu z vazby měl problémy se spánkem, křičel ze spaní. Začal chodit též k lékaři, měl pocit, že mu někdo říká, že se má oběsit. Psychiatr mu pak dal prášky na uklidnění a na spaní. Léky na spaní dostával i ve vazbě. Do té doby bral jen léky na ředění krve. Na psychiatrii chodil ještě před tím, než byl umístěn do vazby. Žalobce již v minulosti vykonával trest odnětí svobody, v roce 2013 po dobu 40 měsíců. K dotazům svého zástupce žalobce uvedl, že ve vězení se na odsouzené za znásilnění pohlíží špatně a je to pro ně peklo, po svých sebevražedných myšlenkách byl odeslán k psychiatrovi. Po mrtvici se už aktivně sportu nevěnoval, neboť byl ochrnutý na pravou stranu těla. K dotazům zástupkyně žalované žalobce uvedl, že po mrtvici se učil znovu chodit a normálně mluvit, musel se to znovu učit. Před i po mrtvici pracoval u pana [Anonymizováno]. V zahradnictví pracoval před mrtvicí.

13. Z lékařské zprávy z [podezřelý výraz], ze dne 12. 5. 2021, plyne, že žalobce dne 13. 2. 2021 prodělal cévní mozkovou příhodu, v úvodu s těžkou hemiparézou vpravo, následně se zlepšením, poruchy paměti, byl mu diagnostikován též organický depresivní syndrom a polyneuropatie dolních končetin diabetická.

14. Z lékařské zprávy [podezřelý výraz] dne 2. 3. 2022, je patrné, že žalobce trpí periodickou depresivní poruchou, v současné době ve fázi středně těžké. Byla mu předepsána psychiatrická medikace [Anonymizováno] a [Anonymizováno], tyto však pacient neužívá, má špatný spánek, vracejí se mu myšlenky na vězení, od února 2021 chodil k psychiatrovi pro depresi. K vyšetření se dostavil na doporučení praktické lékařky pro suicidální myšlenky v návaznosti na nespravedlivý pobyt ve vězení, popisoval hrůzy vězení, ke se ocitl po falešném obvinění, hrozilo mu až 13 let vězení, byl osvobozen, dosud není s to se vzpamatovat, provedena krizová intervence, nabídnuta možnost hospitalizace, tuto nepožaduje.

15. Na základě uvedených zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Proti žalobci bylo usnesením ze dne 23. 10. 2021 zahájeno trestní stíhání pro spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění dle ust. § 185 odst. 1 a 2 písm. a) trestního zákoníku, zbavení osobní svobody dle ust. 170 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu vydírání dle ust. § 175 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce byl zadržen dne 22. 10. 2023 a po vazebním zasedání byl umístěn do vazby, v níž pobýval do 28. 2. 2023. Mezitím byl vyslýchán jako zadržený, následně jako obviněný, účastnil se prostudování spisu a účastnil se hlavního líčení, při kterém oznamovatelka a poškozená v trestním řízení uvedla, že si vše vymyslela ze žárlivosti a že se nic z toho, z čeho žalobce obvinila, nestalo. Žalobce se se svým nárokem obrátil na žalovanou, ta však nároku nevyhověla, neboť měla za to, že předběžně uplatněný nárok žalobce je promlčený.

16. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Listinné důkazy nebyly stranami rozporovány. Co se týče výpovědi žalobce, tato byla do značné míry tendenční. Žalobce, ač tvrdil, že mezi jeho koníčky patřilo chození na sportovní utkání, nebyl s to uvést ani název klubu, kterému fandí, nebyl ani schopen popsat hokejovou halu, do níž údajně na hokej chodíval, ačkoliv zrovna hokejová hala v [Anonymizováno], jak je soudu známo, je poměrně signifikantní svým ne zcela běžným kulatým tvarem a černobílým zbarvením. Soud neuvěřil ani tomu, že by se rodina obrátila vůči žalobci zády z důvodu trestního stíhání. Žalobce byl v minulosti 7 odsouzen pro majetkovou i násilnou trestnou činnost, pokud se tedy k žalobci neobrátila rodina zády z důvodu těchto pravomocných odsouzení, nelze se domnívat, že by tak učinila na základě naříkané trestní věci, z níž byl navíc žalobce pouze obviněn, nikoliv odsouzen. Soud však neměl důvod nevěřit, že z důvodu stíhání pro znásilnění na něj bylo ve vazbě pohlíženo s despektem a má za to, že i mezi známými obvinění z takto závažného trestného činu rezonovala a mohlo se projevovat ještě i v době po propuštění z vazby a vedlo též k zpřetrhání vazeb s okolím. Soud také věřil žalobci, že se u něj objevovali sebevražedné myšlenky, a to jak s ohledem na jeho zdravotní stav, kdy trpěl organickým depresivním syndromem již před zahájením trestního stíhání, tak z důvodu, že po propuštění z vazby byl praktickou lékařkou odeslán k psychiatrovi a byla mu poskytnuta krizová intervence a nabídnuta hospitalizace.

17. Soud ve věci aplikoval zejména následující zákonná ustanovení: Dle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Dle § 5 písm. a) zákona platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Dle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Dle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Dle odst. 2 zákona byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle § 14 odst. 3 zákona, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Dle § 15 odst. 2 zákona, se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle § 35 odst. 1 zákona, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 609 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 605 odst. 1 obč. zák., lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek. Dle odst. 2, konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců, nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce. Podle § 607 obč. zák., připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli, nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

18. Úvodem je třeba uvést, že námitka promlčení vznesená žalovanou není po právu. Žalobce se dozvěděl o své nemajetkové újmě dne 28. 2. 2022 (při vyhlášení rozsudku resp. usnesení o zastavení trestního stíhání). Od tohoto data počala běžet promlčecí lhůta v trvání 6 měsíců. Poslední den lhůty 28. 8. 2022 však připadnul na neděli, ve smyslu § 607 obč. zák. je proto posledním dnem lhůty následující pracovní den, tedy pondělí 29. 8. 2022. Žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne 29. 8. 2022, tedy poslední den promlčecí lhůty a jeho nárok byl uplatněn včas.

19. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, je specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. Proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání usnesením policejního orgánu ze dne 23. 10. 2021, které mu bylo doručeno téhož dne. Trestní stíhání žalobce bylo skončeno usnesením a rozsudkem ze dne 28. 2. 2022, kterými bylo řízení částečně zastaveno a částečně byl žalobce obžaloby zproštěn dle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro něž byl žalobce trestně stíhán. Usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu shora citovaného zákona.

20. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán pro spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění dle ust. § 185 odst. 1 a 2 písm. a) trestního zákoníku, zbavení osobní svobody dle ust. 170 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu vydírání dle ust. § 175 odst. 1 trestního zákoníku, a byl obžaloby pravomocně zproštěn, resp. řízení vůči němu vedené bylo zastaveno.

21. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012 a dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách www.nsoud.cz, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 22. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

23. Trestní řízení žalobce trvalo od 23. 10. 2021, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání téhož dne, až do vydání zprošťujícího rozsudku/usnesení o zastavení trestního stíhání dne 28. 2. 2022. Celkem trestní řízení trvalo 4 měsíce a 5 dnů, přičemž žalobce byl po celou dobu stíhán vazebně s tím, že vazba se započítala již od 22. 10. 2021, kdy byl žalobce zadržen.

24. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán pro spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění dle ust. § 185 odst. 1 a 2 písm. a) trestního zákoníku, zbavení osobní svobody dle ust. 170 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu vydírání dle ust. § 175 odst. 1 trestního zákoníku, kterých se měl dopustit na své družce. Trestní sazba činila 2 - 10 let. Vzhledem k tomu, že se jedná o trestné činy proti svobodě a proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, je obecně spojen s vysokou mírou společenského a morálního odsouzení.

25. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že poskytnutí zadostiučinění ve výši 90 000 Kč, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání jeví jako dostačující. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce jistě nevelela, ve věci žalobce nejde. Přiměřenou satisfakcí, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být právě zaplacení částky 90 000 Kč, kterou soud přiznal ve výroku I. tohoto usnesení. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Konkrétní výši přiznané částky odůvodňují zásahy do osobnostních sfér žalobce, který byl zadržen, následně bylo rozhodnuto o vazbě, ve které žalobce pobýval 4 měsíce a 6 dnů. Žalobce byl ohrožen vysokým trestem, který by s ohledem na charakter trestné činnosti i s ohledem na trestní minulost žalobce byl patrně uložen v podobě nepodmíněného odnětí osobní svobody. Žalobce byl v době před zahájením trestního řízení cca 8 měsíců po mozkové mrtvici, již předtím trpěl psychickými obtížemi, které se v důsledku vazebního stíhání zhoršily. Ve vazbě užíval medikaci na uklidnění a na spaní, po propuštění se u něj projevily suicidální myšlenky, pro které u něj byla provedena krizová intervence. Myšlenky byly spojeny s nespravedlivým pobytem za mřížemi. Žalobce byl pro trestnou činnost, z níž byl obviněn, ve vazbě ostatními vysmíván. K tomu docházelo i po jeho propuštění, kdy došlo i k omezení kontaktu s okolím. Žalobce byl také po dobu vazby bez příjmů, nicméně po propuštění byl s to opět navázat na své původní zaměstnání a najít si i místo taxikáře. Soud s ohledem na pobyt ve vazbě a skutečnost, že žalobce neuplatnil samostatně nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené vazbou, při stanovení výše zadostiučinění významně přihlédl k omezení osobní svobody žalobce vazbou, která je svým charakterem nejvýraznějším zásahem do práva na osobní svobodu a žalobce jí byl po celou dobu trestního stíhání de facto zbaven. Soud tak za výrazné zásahy do sféry osobní svobody a do zdraví žalobce přiznal zadostiučinění ve výše uvedené částce. K přiznání vyššího zadostiučinění soud důvody neshledal. Tvrzené narušení profesní, rodinné sféry života žalobce v řízení zjištěno nebylo, resp. nebylo nijak významné, jak už soud uvedl výše v rámci hodnocení důkazu výslechem žalobce.

26. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce. Zde soud provedl srovnání s rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 31 C 172/2014 ve znění rozhodnutí odvolacího soudu 35 Co 291/2015 (kdy odvolací soud se s výší zadostiučinění neztotožnil a považoval za dostatečné plnění za nezákonnou vazbu, ale výrok nebyl odvoláním napaden, proto zůstal zachován). Trestní stíhání poškozeného trvalo 10 měsíců a 7 dnů, stíhání bylo vedeno pro trestní čin omezování osobní svobody dle § 171 odst. 1, 2 trestního zákoníku, trestného činu sexuálního nátlaku dle § 186 odst. 1 trestního zákoníku a zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Poškozený byl ohrožen sazbou 5 – 12 let, pobýval 224 dnů ve vazbě, poškozený byl frustrován, ve stresu, byl nucen se podrobit falometrickému vyšetření a veřejně odkrýt svou sexualitu, byl zadržen v místě bydliště za účasti obyvatel domu, žalobce i jeho rodina byli nuceni se odstěhovat v důsledku společenského odsouzení, opustila ho většina přátel, již nevede společenský život, byl nucen líčit své sexuální preference na veřejném zasedání, kterého se účastnilo 26 studentů gymnázia, v minulosti byl opakovaně trestán za majetkovou trestnou činnost. Ze strany soudu se mu dostalo zadostiučinění ve výši 30 000 Kč, vazba pak byla odškodněna zvlášť. Žalobce i poškozený ve srovnávané věci byl trestně stíhán z téměř totožné trestné činnosti, taktéž pobýval ve vazbě, v obou případech byl prokázán špatný duševní stav a stres z trestního řízení, taktéž obdobným rysem je ztráta přátel i skutečnost, že v obou případech se jednalo o osoby, které již byly v minulosti trestně stíháni pro majetkovou trestnou činnost. V případě žalobce však nebyla zvlášť odškodněna vazba, ani nebyl nárok na odškodnění vazby podán.

27. S přihlédnutím k případu odškodnění srovnatelnému s věcí žalobce a zásahům do jeho osobnostních sfér soud dospěl k závěru, že částka přiměřeného zadostiučinění má činit 90 000 Kč. Stěžejním důvodem pro výši poskytnutého odškodnění je zejména extrémní zásah do osobní svobody žalobce v důsledku vazebního trestního stíhání, když tento nebyl odškodňován samostatně, nemalou měrou bylo taktéž zasaženo do zdraví žalobce, který již před zahájením trestního stíhání po mozkové mrtvici a trpěl depresemi, které vedli až k sebevražednému myšlení v době vazby a těsně po ní. Taktéž došlo k zásahu do důstojnosti žalobce, když tento byl obviněn z trestných činů proti svobodě a svobodě v sexuální oblasti, což se projevilo nejen po dobu vazby, ale též po propuštění. Výše zadostiučinění soud považuje za odpovídající prokázaným zásahům do osobní sféry žalobce, která je poskytována i ve srovnatelných případech (zde je však třeba přihlédnout k tomu, že ve srovnávaném případě byla odškodněna vazba samostatně). Soud proto žalobě vyhověl i s požadovaným úrokem z prodlení z částky 90 000 Kč a ve zbytku žalobu ve výroku II. zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015. Žalobce má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů ve výši [částka]. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 5 úkonů právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, replice ze dne 3. 11. 2023, účasti při jednání dne 17. 4. 2024 a 17. 5. 2024) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky), dále 5x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby, jímž žalobce doplnil svá skutková tvrzení ohledně nemajetkové újmy až na výzvu soudu, když tato měla být řádně vylíčena již v žalobě samé, soud také nepřiznal odměnu za doplnění žaloby o úroky z prodlení, protože zde ničeho nebránilo žalobci vznést požadavek v žalobě samé nebo ústně při jednání a doplnění žaloby v písemné podobě předané krátkou cestou při jednání soudu taktéž nelze považovat za účelně vynaložený náklad řízení, ale za umělé navyšování odměny advokáta štěpením úkonů. Za uplatnění nároku u žalované odměna dle § 31 odst. 4 zákona nenáleží. Soud také přiznal cestovné za cestu realizovanou k jednání soudu toliko dne 16. 4. 2024, neboť soud měl připraveno jednání tak, aby bylo možné ve věci rozhodnout při jediném jednání. Zástupce žalobce, ač byl předvolán předvoláním, které platilo též pro jeho klienta, žalobce k jednání nepřivedl, bylo tudíž nutné jednání odročit. Z důvodu na straně zástupce žalobce tak bylo třeba ve věci vést dvě jednání namísto jednoho, náklady na druhou cestu k soudu dne 17. 5. 2024 proto soud nepřiznal, neboť zaviněním na straně zástupce žalobce se žalobce jednání neúčastnil a soud jej nemohl vyslechnout, ač tak zamýšlel. Zástupci žalobce proto náleží cestovné pouze za 1 cestu za cestu z [adresa] a zpět (418 km) při ceně nafty 38,70 Kč za litr, spotřebě 4,4 l/nafty na 100 km a sazbě základních náhrad 5,60 Kč/km dle vyhl. č. 398/2023 Sb., tedy celkem 3052,57 Kč a parkovného ve výši 61 Kč a DPH z uvedených částek ve výši 4 097,86 Kč. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

Poučení