30 CO 325/2017-163

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Knotkové a soudkyň JUDr. Radky Šimkové a JUDr. Kateřiny Kodetové v právní věci žalobce [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] proti žalované [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci], o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. dubna 2017, č. j. 23 C 159/2015-87, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se žaloba o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce dopisem žalované ze dne [datum] zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 35.880 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že výpověď daná žalobci dopisem žalované ze dne [datum] je neplatná, a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 32.495 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobce v okamžitém zrušení pracovního poměru vytýkaný přenos dat provedl, avšak byl k němu oprávněn, a proto k němu nemusel žádat souhlas zaměstnavatele. Pokud žalovaná tvrdila, že tento přenos dat byl proveden pro jiné než pracovní účely, měl za významné, že žalovaná toto tvrzení neprokázala. Neprokázala ani, pro jaké jiné než pracovní účely tento přenos dat sloužil. Dále soud prvního stupně vyslovil závěr, že i kdyby došlo k porušení povinností žalobcem, nešlo by o porušení takové intenzity, pro něž by bylo možno ukončit pracovní poměr okamžitým zrušením pracovního poměru. Z tohoto důvodu bylo tedy žalobě vyhověno a úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení, když po právní stránce soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce (dále jen ZP), a zároveň shledal, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě ve smyslu § 72 ZP. Rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Žalovaná jednak namítala nepřezkoumatelnost daného rozhodnutí, když žalobou bylo uplatněno to, aby soud vyslovil neplatnost skončení pracovního poměru výpovědí, ačkoliv ve skutečnosti šlo o okamžité zrušení pracovního poměru. Druhým důvodem nepřezkoumatelnosti rozhodnutí je podle žalované to, že soud prvního stupně vychází z předpokladů, které vůbec nebyly v řízení prokázány. Jednak je to tvrzení žalobce, že stahoval data za účelem prokázání trestné činnosti. Vůbec nebylo zjištěno, o jakou trestnou činnost mělo jít, nebylo zjišťováno, zda bylo podáno trestní oznámení. Soud dále vycházel z chybného předpokladu, že stažená data vůbec neopustila zaměstnavatele. Tato skutečnost však před soudem prvního stupně nebyla zjišťována. Tyto důvody podle odvolatelky stačí proto, aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen. Odvolatelka dále zdůraznila rozhodné skutečnosti v dané věci, a sice zda žalobce porušil vnitřní předpisy a zda se tak stalo natolik závažným způsobem, aby mohla žalovaná platně ukončit pracovní poměr s žalobcem právě okamžitým zrušením pracovního poměru. Podle odvolatelky je irelevantní, zda žalobce musel mít ke stažení dat souhlas zaměstnavatele či nikoliv. Před soudem prvního stupně totiž vyplynulo, že přenos nebyl činěn za účelem plnění pracovních povinností. Z uvedeného důvodu nebylo třeba se zabývat tím, zda žalobce musel mít a měl souhlas zaměstnavatele. Přenos k jiným než pracovním účelům je totiž zakázán a priori bez dalšího. Není proto bez významu, že sám žalobce tvrdí, že ke stažení přistoupil nikoliv pro plnění pracovních úkolů, ale z toho důvodu, aby prokázal trestnou činnost. Neuvedl, o jakou trestnou činnost se má jednat. V řízení však nebylo prokázáno ani to, že došlo k nějaké trestné činnosti, že k jejímu prokázání stažená data sloužila, proto není na místě ani diskuse o tom, zda šlo o nějaký veřejný chráněný zájem. Odvolatelka pak akcentovala, že je bankou, tím spíše jakákoliv manipulace s daty není možná, a to v žádném případě. Protože podle odvolatelky bylo před soudem prvního stupně porušení vnitřních předpisů žalobcem dostatečně prokázáno, měla za to, že odvolací soud může přistoupit i ke změně napadeného rozsudku a žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Připomenula v této souvislosti judikaturu Nejvyššího soudu, podle které je důkazní břemeno k prokázání toho, že ke stažení došlo za účelem plnění pracovních úkolů na zaměstnanci. Žalobce nic takového neprokázal, navíc takovou skutečnost vůbec netvrdil. K odklonu od judikatury, na kterou žalovaná upozorňovala již soud prvního stupně, nebyl dán žádný důvod a soud prvního stupně v napadeném rozsudku nevysvětlil, proč uvedenou judikaturu nerespektoval. Na závěr dodala, že by soud měl přihlédnout k tomu, za jakých okolností ke stažení dat došlo. V té době byl žalobce již na překážkách (byla s ním uzavřena dohoda o skončení pracovního poměru), neměl vůbec do zaměstnání docházet. Bylo s ním domluveno, že jeho pracovní poměr končí. Ve stejnou dobu byl zaměstnavatel informován policií, že žalobce páchal závažnou trestnou činnost, že zneužíval data získaná ve svém předchozím zaměstnání, když fungoval na pozici detektiva, data využíval k tomu, aby vydíral soukromé osoby. Uvedenou situaci zaměstnavatel nemohl řešit jinak, než přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru. Bylo jeho povinností chránit data svých klientů, chránit též svojí pověst a zamezit tomu, aby žalobce mohl jakýmkoliv způsobem uvedená data zneužít. Žalobce navrhl potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. K důkaznímu břemenu poukázal na to, že ve sporech tohoto typu je důkazní břemeno otočeno a tíží zaměstnavatele. Žalovaná neprokázala, že byl flashdisk vynesen z prostor zaměstnavatele. Ke zdůrazňování postavení žalované jako banky dodal, že to neznamená, že by její zaměstnanci nebyli chráněni zákoníkem práce. K otázkám trestního řízení ve věci Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] uvedl, že žalobce nebyl pravomocně odsouzen za přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací, jehož se měl dopustit právě zkopírováním dat na flashdisk u žalované - rozhodnutím Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] byl obžaloby zproštěn. Trestní soud dospěl k závěru, že stažení dat na flashdisk při ukončení pracovního poměru bylo běžnou praxí, včetně nastavení hesla známého pouze zaměstnanci. Z tohoto důvodu je třeba na žalobce nahlížet jako na bezúhonného. K záměně pojmů výpověď a okamžité zrušení pracovního poměru pak uvedl, že podle názoru žalobce se soud prvního stupně dopustil chyby v psaní, když převzal chybu v žalobě. Upřesnil tedy, že se samozřejmě domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, jak je také podáváno z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně; navíc při vyhlášení rozsudku došlo k užití termínu okamžité zrušení pracovního poměru. Odvolání je důvodné. Odvolací soud nemá za to, že by byl rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný. Uvedený rozsudek splňuje veškeré požadavky, jež jsou na něj kladeny v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. Soud prvního stupně zejména stručně a jasně vyložil, které skutečnosti měl při rozhodování za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Odvolací soud se shoduje s názorem žalobce, že užití pojmu výpověď na místo okamžitého zrušení pracovního poměru ve výroku rozsudku nečiní rozsudek nepřezkoumatelným, když není pochyb o tom, co bylo předmětem řízení a dokazování, jak se také podává z písemného odůvodnění rozsudku. Je zcela evidentní, že výrok je v rozporu s odůvodněním v důsledku chyby spočívající v selhání lidského faktoru, že došlo ke zřejmé nesprávnosti, již lze napravit v odvolacím řízení. Odvolací soud nepochyboval o tom, že předmětem odvolacího řízení je to, zda soud prvního stupně o žalobě na určení neplatnosti výše uvedeného okamžitého skončení pracovního poměru rozhodl věcně správně či nikoli. Pokud jde o námitky odvolatelky proti skutkovému závěru, který vyústil ve výše uvedené právní posouzení, jde zejména o námitky, které se týkají nikoli dílčích zjištění, nýbrž hodnocení důkazů a právních závěrů. Z uvedeného důvodu odvolací soud neshledal důvody pro kasaci napadeného rozsudku ve smyslu ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř., přezkoumal jej z podnětu podaného odvolání včetně řízení, které vydání tohoto rozsudku předcházelo postupem dle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř., řízení ještě doplnil o procesně přípustné důkazy (odvolací soud zopakoval některé důkazy provedené soudem prvního stupně, případně dokazování doplnil o nové důkazy, které byly označeny ke skutečnostem, k nimž došlo po rozhodnutí soudem prvního stupně) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné. Odvolací soud především uzavřel, že žalobce podal žalobu o určení neplatnosti skončení pracovního poměru jeho zrušením v zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě vyplývající z ust. § 72 ZP, a že ze strany žalované byla pro učinění právního jednání spočívajícího v okamžitém zrušení pracovního poměru zachována lhůta vyplývající z ust. § 58 odst. 1 ZP. Současně má odvolací soud za to, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] obsahuje veškeré zákonné náležitosti vyplývající z ust. § 60 ZP. Souhlasí též se soudem prvního stupně, že k jeho doručení žalobkyni došlo v souladu se zákonem. Odvolací soud se proto, stejně jako soud prvního stupně, dále zabýval tím, zda důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru, které žalovaná v okamžitém zrušení pracovního poměru výslovně vymezila, byly ze strany žalobce naplněny. Dle ust. § 55 odst. 1 písm. b) ZP zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Jak vyplývá např. z usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 26. června 2014, sp. zn. II. ÚS 1471/2014, okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je výjimečným institutem určeným pouze pro případ, kdy je porušení povinností zaměstnance ve smyslu citovaného ustanovení nepochybné a došlo k němu zvlášť hrubým způsobem, nikoliv způsobem této závažnosti zjevně nedosahujícím. Jednání zaměstnance, jímž poruší své povinnosti zvlášť hrubým způsobem, musí mít natolik závažný charakter, že nelze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby tohoto zaměstnance dále zaměstnával ani po výpovědní dobu. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. února 2001, sp. zn. 21 Cdo 379/2000, ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Při zkoumání míry intenzity porušení pracovní kázně (zda zaměstnanec porušil pracovní kázeň méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem) může soud přihlédnout k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pracovní kázně pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Jak dále vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. června 2014, sp. zn. 21 Cdo 1001/2013, ve sporu o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru daného zaměstnanci podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce má procesní povinnost tvrdit a prokázat (povinnost tvrzení a povinnost důkazní), že se zaměstnanec dopustil porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a že toto porušení dosáhlo intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, vždy zaměstnavatel, který také nese procesní odpovědnost (břemeno tvrzení a břemeno důkazní) za to, že za řízení nebudou všechny rozhodné skutečnosti tvrzeny nebo prokázány. Z obsahu spisu se podává, že v projednávané věci ukončila žalovaná se žalobcem pracovní poměr jeho okamžitým zrušením z důvodů, že žalobce provedl neoprávněný přesun dat ve vlastnictví zaměstnavatele z počítače na externí datovou jednotku, tím porušil body 3.2 a 3.3 vnitřního předpisu - obecné zásady práce s prostředky výpočetní techniky s tím, že tento předpis výslovně zapovídá použití interních informací zaměstnavatele získaných z prostředků výpočetní techniky pro jiné, než pracovní účely; opak je zaměstnavatelem chápán jako porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Žalobce stáhl celý obsah své emailové schránky, provedl nedůvodný přesun 2,2 GB dat ve vlastnictví zaměstnavatele, mimo jiné i detailní informace k některým úvěrovým obchodům, jakož ke klientům žalované, tedy informace, které lze označit jako citlivé. Toto jednání považovala žalovaná za zvlášť hrubé porušení povinností, které vyplývají jak ze ZP, tak také z vnitřních předpisů, na která v okamžitém zrušení odkazovala ([anonymizováno] řád, [anonymizováno] zásady práce s prostředky výpočetní a komunikační techniky, [anonymizováno] tajemství a poskytování informací, [anonymizováno] kodex). V řízení bylo prokázáno, že žalobce provedl výše popsaný přenos dat, patřil mezi zaměstnance, kterým byl k pracovním účelům přidělen přenosný počítač a USB flashdisk; ten mohl využívat k přenosu bankovních dat mezi stolním a přenosným počítačem. Nebylo prokázáno, že by použil informace ve svůj prospěch. Disk zůstal v bance. Dále bylo soudem prvního stupně zjištěno, že data z emailové schránky jsou zálohovaná bankou. Každý zaměstnanec je povinen se seznámit se zásadami bezpečnosti informačních a komunikačních technologií popsanými v příslušných vnitřních normách a tyto povinnosti dodržovat. [ulice] předpisy výslovně zapovídají použití interních informací zaměstnavatele získaných z prostředků výpočetní techniky pro jiné, než pracovní účely s tím, že toto je zaměstnavatelem chápáno jako zvlášť hrubé porušení povinností. V účastnické výpovědi žalobce tvrdil, že zálohu provedl z obavy, že pokud budou informace na jednom místě, mohlo by se s tím něco stát, informace hodlal využít v souvislosti s oznámením trestné činnosti na policii. Svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedla, že žalobce neměl žádný úkol, pro který by musel stahovat data na disk, data se zálohují automaticky. Z výpovědi [celé jméno svědka] soud zjistil, že pracuje na pozici systémový administrátor, komunikoval s žalobcem mimo jiné o zálohování na počítači, nikoli na flashdisku. Flashdisk slouží jen k přenášení dat mezi notebooky, nikoli pro trvalou zálohu. Flashdisk se po ukončení pracovního poměru odevzdává zaměstnavatel, je zajištěn heslem. Po předání flashdisku jinému zaměstnanci se neuchovávají původní data. Došlo by ke zničení obsahu dat, které tam žalobce uložil. Odvolacím soud zopakoval tyto důkazy a zjistil: Z vnitřního předpisu Pokyn - [příjmení] [anonymizována dvě slova] zásady práce s prostředky výpočetní a komunikační techniky, čl. 3, že při připojování jakýchkoliv externích přenosových zařízení a médií za účelem přenášení klasifikovaných informací, je třeba vždy souhlasné stanovisko garanta [anonymizováno] ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]) bezpečnosti a ředitele odboru [číslo]. Z čl. 3 zjistil, že výjimku z předchozího ustanovení představují zaměstnanci, kterým byl k pracovním účelům přidělen přenosný počítač. Tito zaměstnanci společně s přenosným počítačem obdrží USB flashdisk, který mohou využívat k přenosu bankovních dat mezi stolním a přenosným počítačem. Takto přenášená data musí být vždy uložena na šifrované části příslušného USB flashdisku. Ze [číslo listu] [číslo] bylo zjištěno, že zálohování pracovních dat zaměstnanců exportní banky na všechny typy přenosných médií provádí na písemnou žádost příslušného zaměstnance, která musí být posouzena garantem [anonymizováno] bezpečnosti, určený zaměstnanec odboru [číslo]. Z přílohy [číslo] k tomuto pokynu - [obec] využívání internetu, z článku [anonymizováno] specifická pro elektronickou poštu, bodu 3, bylo zjištěno, že neveřejné nebo diskrétní skutečnosti lze elektronickou poštou distribuovat mimo exportní banku pouze v zašifrované podobě. V článku [anonymizováno] pod bodem 3 je zaměstnancům uloženo ukládat důležité pracovní soubory na síťové disky, kde jsou pravidelně zálohovány; jinak v případě poškození počítače mohou být totiž ztracena všechna data uložená na lokálních discích. Z přílohy [číslo] k tomuto předpisu - [anonymizováno] zacházení a manipulace s notebooky, smartphony a tablety banky, z článku A, bod 3, bylo zjištěno, že připojování notebooku do jakéhokoliv síťového prostředí (sítě [jméno]) není doporučováno. Takové připojení je povoleno pouze prostřednictvím WiFi sítě. Přímé připojení k síti [jméno] je zakázáno. Podle bodu 9 a 10 k přenosu dat mezi pracovní stanicí a notebookem mají uživatelé k dispozici bankovní USB flashdisk, který umožňuje přenášet data v šifrované podobě. Uživatel přistupuje prostřednictvím svého notebooku do internetu vzdáleným přístupem a má tak přístup ke schránce uživatelek v exportní bance. Je-li jeho přihlášení úspěšné je přesměrován přímo do aplikace MS [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], která běží na poštovním serveru exportní banky. V tomto článku je opět připomenutí, že neveřejné nebo diskrétní skutečnosti lze elektronickou poštou distribuovat mimo exportní banku pouze v zašifrované podobě. Zásadní, co se z uvedené přílohy [číslo] zjišťuje je, že přístup do elektronické pošty byl, jak z pevného počítače, tak z notebooku. To, že užívání v rozporu s těmito vnitřními předpisy zaměstnavatel charakterizuje jako zvlášť hrubé porušení kázně, již bylo zjištěno před soudem prvního stupně, zejména z čl. 3 a 3.3 předpis [příjmení] 12; v tomto směru je možno odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Z Pokynu číslo [příjmení] [anonymizováno] - [anonymizováno] tajemství a poskytování informací, z ustanovení [číslo] bylo zjištěno, že dokumenty klasifikované jako diskrétní nemohou zaměstnanci [anonymizováno] banky vynášet z prostor [anonymizováno] banky, a to v písemné ani datové podobě. Výjimka je možná pouze na základě písemného povolení vydaného příslušným nadřízeným zaměstnancem. Toto povolení může mít jednorázový nebo stálý charakter. Z [příjmení] [příjmení] 109 - [anonymizováno] řád, z čl. 5 [číslo] odvolací soud zjistil, že zaměstnanci jsou povinni dodržovat zásady bezpečnosti [anonymizováno] popsané ve vnitřních normách a z [číslo listu] ve vztahu k užívání prostředků zaměstnavatele jsou povinni dodržovat zejména § 316 odst. 1 ZP. Dále je zde zdůrazněno, že zaměstnanci nesmějí užívat pro svojí osobní potřebu pracovní prostředky zaměstnavatele, včetně výpočetní techniky, pokud k tomu zaměstnavatel nedal souhlas ve vnitřním předpisu nebo v individuální dohodě. Odvolací soud doplnil dokazování provedením těchto nových důkazů a zjistil: Z rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], že jím bylo změněno rozhodnutí v trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. [spisová značka], jímž se soud zabýval stejným skutkem, tedy stažením dat na flashdisk, a to v trestní rovině. Žalobce byl obžalován z přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Řízení před soudem prvního stupně skončilo shledáním viny žalobce, Městský soud v Praze však rozsudek obvodního soudu změnil tak, že se žalobce zprošťuje obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Trestní senát měl za to, že došlo k povolenému přenosu dat. Z rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], odvolací soud zjistil, že žalobce byl odsouzen za spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1 a 3 písm. a) a c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Ke spáchání tohoto zločinu došlo tím, když tam popsaným skutkem došlo ke zneužití informací, s nimiž přišel žalobce (tam odsouzený) do styku v předchozím zaměstnání. Žalobce vydíral tam označeného poškozeného, požadoval po něm částku 5.000.000 Kč na konkrétní účet, který si za tímto účelem založil u [právnická osoba] dne [datum]. Poškozenému vyhrožoval zásahem [anonymizováno] nebo [anonymizováno], vzbuzoval v obavy o zdraví jeho a jeho rodiny. Poškozený – podnikatel, nahlásil věc policii a při druhém pokusu o předání finanční částky byl žalobce dopaden. Odsouzen byl k pěti létům vězení do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci - mobilního telefonu, jehož pomocí žalobce tam poškozeného vydíral. Ke spáchání trestného činu využil informace obdobného charakteru, s nimi přišel do styku i u žalované. Rozsudek není zatím opatřen doložkou právní moci. V této souvislosti žalovaná upozornila na to, že byla v době stíhání a souzení žalobce pro výše uvedený zločin varována ze strany policie právě proti tomuto člověku. Z obsahu spisu se ještě podává, že žalovaná byla kontaktována Policií České republiky a vyzvána, aby jí poskytla součinnost tak, aby mohl být žalobce na jejím pracovišti zadržen. V této souvislosti žalovaná sdělila žalobci, že překážky v práci na její straně pominuly, vyzvala žalobce k dostavení se do zaměstnání, kde na něj čekali policisté. Ke skutku, který se týká rozsudku sp. zn. [spisová značka], mělo dojít na začátku roku [rok], tedy asi půl roku předtím, než žalovaná přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru shora. Další důkazy již odvolací soud neprováděl, když žalobce sice navrhl doplnit dokazování trestním oznámením, které však nebyl schopen nijak specifikovat, navíc s ohledem na níže uvedené právní závěry by takový důkaz nebyl pro rozhodnutí o věci významný. Po zhodnocení uvedených důkazů odvolací soud dospěl k závěru, že důvody okamžitého zrušení pracovního poměru byly naplněny, neboť žalobce se touto činností dopustil zvlášť závažného porušení pracovních povinností. Žalobce mohl užívat flashdisk bez souhlasu garanta [anonymizováno] jen k přenosu bankovních dat mezi pevným počítačem a notebookem. To v daném případě nedělal. Přitom bylo zjištěno, že do poštovní schránky měl přístup, jak z notebooku prostřednictvím vzdáleného přístupu na server žalované, tak ze svého pevného počítače. K přenášení obsahu emailové schránky mezi notebookem a počítačem proto nebyl logicky už vůbec žádný důvod. Navíc pošta je zálohována na síťovém disku, na lokálním nikoliv, tam se jen zobrazuje. Jakékoliv zálohy mimo síťový disk mohli provádět na žádost jen k tomu označení pracovníci odboru [číslo] Odvolací soud proto nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce byl k výše popsanému přenosu dat oprávněn, a pokud soud prvního stupně poukazoval na to, že žalovaná neprokázala, že došlo ke stažení dat pro jiné než pracovní účely, pak je třeba poukázat na tvrzení samotného žalobce. Ten tvrdí, že data stahoval nikoliv pro pracovní účely, ale pro účely tvrzeného zálohování dat, a to z důvodu zajištění důkazu pro případné šetření policie. Jedná se tedy nepochybně o úkon, který nemá žádnou souvislost s plněním pracovních úkolů žalobce. Odvolací soud přihlédl zejména k činnosti žalované - banky, která je peněžním ústavem, bankovní institucí. Přihlédl k postavení žalobce, který byl nadán schopností dostat se k citlivým datům, jakož i k tomu, jak jednoznačně a relativně přísně bylo v pracovních pokynech a vnitřních předpisech žalované upraveno, jak lze nakládat s daty, kdo s nimi může nakládat. Zohlednil, že žalobce stáhl celý obsah jeho emailové schránky, v níž byly diskutovány různé úvěrové obchody a v níž byla citlivá data ve vztahu k dalším aktivitám a transakcím žalované a jejím klientům, a uzavřel, že toto jednání naplňuje znaky hrubého porušení pracovních povinností zvlášť závažným způsobem a byl tedy dán důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. V této souvislosti odvolací soud souhlasí s argumentací žalované, že je třeba zohlednit i situaci, kdy ke skončení pracovního poměru s žalobcem přistoupila, tedy za situace, kdy byla požádána policií o poskytnutí součinnosti. Žalovaná musela na věc reagovat a nebylo po ní možné spravedlivě požadovat, aby za dané situace žalobce u ní nadále pracoval, a to tím spíše, že žalobce se dopustil nedovoleného stažení dat na USB flashdisk. Žalobce ani nepopírá, že tak učinil a že se tak stalo nikoliv pro pracovní účely. Ze všech těchto důvodů odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl, to vše v souvislosti s ustanovením § 55 odst. 1 písm. b/ ZP. Zároveň také opravil skutečně zřejmou nesprávnost spočívající v tom, že soud prvního stupně do výroku rozsudku uvedl chybně výpověď namísto okamžitého zrušení pracovního poměru. Úspěšné žalované odvolací soud přiznal náhrad nákladů řízení před soudy obou stupňů postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 téhož právního předpisu. Náklady řízení žalované před soudem prvního stupně tvoří náklady za právní zastoupení, a to za převzetí právního zastoupení, za vyjádření k žalobě, za účast na jednání dne [datum], dne [datum] po dobu delší než 2 hodiny, dne [datum], závěrečný návrh v písemné podobě, a účast na jednání dne [datum]; za odvolací řízení jde o 2 úkony právní pomoci - odvolání a účast na jednání odvolacího soudu Celkem za 10 úkonů, tedy 10 x odměna 2.500 Kč a 10 x režijní paušál po 300 Kč, to vše s 21 % DPH. Za právní zastoupení jde o částky 25.000 Kč + 3.000 Kč = 28.000 Kč plus DPH = 33.880 Kč, a to podle § 9 odst. 3 písm. a/ a § 11 a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.; spolu se soudním poplatkem za odvolání ve výši 2.000 Kč pak 35.880 Kč.

Poučení