30 Co 338/2025 - 197

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Knotkové a soudců Mgr. Zdeňka Váni a Mgr. Miloše Žitného ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], příspěvková organizace, IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 359.492 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. června 2025 č. j. 10 C 157/2024-121 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 248.630 Kč s 14,75 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 6. 2024 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 139.846 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky [Jméno advokátky].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni 248.630 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 1. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); zamítl žalobu ohledně požadavku na zaplacení částky 109.862 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 1.6. 2024 do zaplacení (výrok II). a současně uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 46.783,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 359.492 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení, které jí mělo jako zaměstnankyni a současně [funkce] žalované vzniknout tím, že si vyplácela mzdové nároky, které jí dle žalobkyně nenáležely.

3. Žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaná působila do 31. 7. 2023 ve funkci [funkce] žalobkyně a byla od 1. 1. 2021 nesprávně zařazena do 13. platové třídy, 7. platového stupně, ač nevykonávala práce, které dané platové třídě odpovídají a měla být zařazena do 12. platové třídy, 7. platového stupně. V důsledku nesprávného platového zařazení žalované vzniklo za dobu od června 2021 do července 2023 bezdůvodné obohacení ve výši 89.990 Kč. Vedle toho pak žalovaná opakovaně uzavřela sama se sebou dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Takové jednání je dle žalobkyně neplatné s ohledem na střet zájmů na straně žalované – v této souvislosti žalobkyně odkázala na právní názor vyjádřený Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 3053/2010. Dohody byly navíc uzavírány na výkon prací, které jsou nepochybně součástí náplně práce [funkce] školy (např. organizace, realizace a vedení školy v přírodě, organizace, realizace a vedení lyžařského výcvikového kurzu atp.). I nemožnosti uzavírat takovéto dohody si přitom žalovaná musela být vědoma, neboť důležitou součástí náplně práce [funkce] školy je výkon funkce zaměstnavatele vůči ostatním zaměstnancům školy. Na základě takto uzavřených neplatných dohod pak bylo žalované vyplaceno celkem 269.502 Kč (80.767 Kč za období od června 2021 do prosince 2021, 119.505 Kč za období od ledna 2022 do prosince 2022 a 69.230 Kč za období od ledna 2023 do prosince 2023). I tato částka podle žalobkyně představuje bezdůvodné obohacení.

4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Předně namítala, že nevěděla a nemohla vědět, že by jí plat byl stanoven či vyplácen nesprávně. Pokud se pak jedná o přijetí plnění z dohod o prací konaných mimo pracovní poměr, žalovaná nesouhlasila s názorem žalobkyně o neplatnosti uzavřených dohod. V projednávaném případě se práce konané na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr nekryjí s pracovní náplní žalované jakožto [funkce] školy.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl nalézací soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná byla od srpna 2017 [funkce] žalobkyně a k její náplni práce patřil mj. výkon přímé výchovně vzdělávací práce se žáky či vytváření podmínek pedagogickým pracovníkům při realizaci dalších akcí školy, které navazují na výuku. Plat žalované stanovil zřizovatel postupně vydávanými platovými výměry, podle kterých byla zařazena do 13. platové třídy, přestože neřídila výkon prací, které by byly zařazeny do 13. platové třídy – práci výchovného poradce totiž u žalované vykonávala zaměstnankyně zařazená do 12. platové třídy, která neměla pro zařazení do 13. platové třídy kvalifikační předpoklady. V průběhu trvání pracovního poměru žalovaná uzavřela „sama se sebou“ řadu dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, při jejichž podpisu vystupovala na jedné straně jako zástupkyně (statutární orgán) žalobkyně jakožto zaměstnavatele a současně na druhé straně sama za sebe jakožto zaměstnance. Dohody se týkaly: a) doučování žáků v návaznosti na výpadek prezenční výuky, na které byly školám přiděleny finanční prostředky v rámci [projekt] a [projekt]. Pro poskytnutí finančních prostředků na dané činnosti stanovilo [orgán] (dále jen „[orgán]“) ve svém věstníku pravidla, podle kterých se prostředky měly poskytnout na odměny a odvody z dohod konaných mimo pracovní poměr; b) poskytování jazykové přípravy žáků s cizím státním občanstvím, na které byly školám poskytovány dodatečné prostředky z rezerv přímých nákladů na vzdělávání kraje prostřednictvím rozhodnutí krajského úřadu o změnách rozpočtů; pro danou činnost [orgán] vydalo metodický materiál, v němž vysvětlilo, že výkon práce v rámci bezplatné jazykové přípravy bude zahrnut do přímé pedagogické činnosti pedagogických pracovníků a pokud budou jazykovou přípravu zajišťovat pedagogičtí pracovníci na dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr, jejich mzdové prostředky se budou vykazovat v ostatních osobních nákladech; c) činností, na které žalobkyně čerpala prostředky z evropského operačního programu [Program] v rámci výzev „[název].“ a „[název]“ (činnosti manažer projektu, tandemová výuka, sdílení zkušeností pedagogů různých škol, spolupracovník či vedoucí projektového dne, příprava a vedení zahraniční stáže); d) dalších činností při akcích školy (organizace, realizace a vedení školy v přírodě či lyžařských kurzů, výroba propagačních materiálů na komunitní akci organizovanou školou) bez specifického zdroje a pravidel financování. Na základě takto uzavíraných dohod žalobkyně za období od června 2021 do července 2023 vyplatila žalované odměny v celkové výši 269.502 Kč hrubého.

6. Po právní stránce prvostupňový soud zjištěný skutková stav posoudil tak, že žalobu shledal důvodnou co do částky 248.630 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení, které žalované vzniklo přijetím plnění z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, které žalovaná „sama se sebou“ uzavřela ve střetu zájmu, a tedy neplatně. Žalobu naproti tomu soud shledal nedůvodnou, pokud jde o částku 89.990 Kč, přijatou žalovanou v rámci jejího platu v pracovním poměru, neboť plat žalované účinně, byť nesprávně, stanovil zřizovatel a případná neplatnost platového výměru nemůže být žalované na újmu. Rovněž pak soud žalobu shledal nedůvodnou, pokud jde o částku 19.872 Kč, kterou žalovaná přijala na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, které však byly uzavřeny platně, neboť přestože je žalovaná uzavřela sama se sebou, nebyl u nich dán střet zájmů.

7. Ve vztahu k plněním přijatým na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr soud prvního stupně odkázal na § 437 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a na relevantní ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), konkrétně na ustanovení § 34b odst. 2, § 127 odst. 3 a § 331 zákoníku práce.

8. V souvislosti s plněním přijatým žalovanou na základě jednotlivých dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, se obvodní soud zabýval nejprve otázkou platnosti uzavřených dohod s ohledem na skutečnosti, že žalovaná tyto dohody uzavřela „sama se sebou“. Podle § 437 odst. 1 o. z. obecně platí, že zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného V případě právních jednání uzavíraných toutéž osobou na jedné straně jako osobou jednající a na druhé straně jako zástupcem druhé jednající osoby, je proto vždy nutné zkoumat, zda nedochází ke střetu zájmů dané osoby a zastoupeného (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 8. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1876/2017). Střet zájmů spočívající v rozdílných zájmech zaměstnavatele a zaměstnance pak zpravidla (byť nikoliv bezvýjimečně) vylučuje, aby byla takto sjednána a podepsána pracovní smlouva, pokud tatáž osoba vystupuje současně jako zaměstnanec a jako zástupce zaměstnavatele (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 11. 1998 sp. zn. 21 Cdo 11/98). Z uvedených důvodů pak již soudy opakovaně dovodily i neplatnost právě takových pracovních smluv, jimiž [funkce] školy zaměstnal sám sebe na pozici řadového zaměstnance školy (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 2. 2016 sp. zn. 21 Cdo 2064/2015, či usnesení z 23. 1. 2019 sp. zn. 21 Cdo 3280/2018). V souladu s odkazovanou judikaturou se soud prvního stupně zabýval otázkou, zda byl při uzavírání jednotlivých smluv o pracích konaných pracovní poměr u žalované dán střet zájmů, vystupovala-li současně jako zástupce zaměstnavatele i jako zaměstnanec.

9. Pokud se jedná o dohody o provedení práce na činnosti financované z [projekt] a [projekt] (doučování žáků v návaznosti na výpadek prezenční výuky v době pandemie Covid-19) shledal prvostupňový soud, že žalovaná při jejich uzavírání ve střetu zájmů nebyla, neboť škola mohla dané finanční prostředky – vzhledem k závazným pravidlům [orgán] pro jejich poskytnutí – získat výhradně na odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. V daném případě tak měly žalobkyně i žalovaná shodný zájem realizovat činnosti spočívající v doučování žáků po návratu do škol a uzavření dohod ve výsledku nebylo pro žalobkyni spojeno s finanční ztrátou (pokud by dohody uzavřeny nebyly, žalobkyně by finanční prostředky nejen nevyplatila žalované, ale ani by je nezískala). Střet zájmů za této situace není možné dovodit. Bylo-li proto žalované na základě takto uzavřených dohod vyplaceno celkem 19.872 Kč (6.492 Kč na základě DPP z 10. 9. 2021 – „činnost 2“ v roce 2021 a 13.380 Kč na základě DPP z 31. 8. 2022 – „činnost 2“ v roce 2023), byla jí tato částka vyplacena na základě platného právního titulu. Přijetí této částky proto podle obvodního soudu nezakládá bezdůvodné obohacení žalované.

10. Naproti tomu v případě uzavírání zbývajících dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr nalézací soud u žalované střet zájmů shledal. Na základě těchto dohod žalovaná vykonávala činnosti spočívající v poskytování jazykové přípravy žáků s cizím státním občanstvím, dále činnosti, na které žalobkyně čerpala prostředky z evropského operačního programu [Program] v rámci výzev „[název]“ a „[název]“ a další činnosti při akcích školy bez specifického zdroje a pravidel financování. U těchto činností však právní předpisy ani pravidla pro poskytování finančních prostředků uzavírání dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr žádným způsobem nevyžadovaly. Co je pak zásadní, veškeré tyto činnosti spadaly do náplně práce žalované jako [funkce] školy – z větší části tyto činnosti představovaly přímou výchovně vzdělávací práci se žáky (doučování, poskytování jazykové přípravy, tandemová výuka, spolupracovník projektového dne, organizace, realizace a vedení lyžařských výcviků a školy v přírodě, z menší pak řízení pracovníků školy a koordinaci jejich práce (manažer projektu, sdílení zkušeností pedagogů, příprava a organizace zahraniční stáže) či vytváření podmínek při realizaci dalších akcí školy pedagogickým pracovníkům (výroba propagačních materiálů při akci školy). Uvedené činnosti tedy žalovaná mohla vykonávat jedině na základě pracovní smlouvy v rámci přesčasů – vznik dalšího pracovněprávního vztahu pro tyto činnosti je ostatně výslovně vyloučen ustanovením § 34b odst. 2 zákoníku práce. Střet zájmů zde spočívá nejen v obecném východisku, podle nějž zaměstnavatel i zaměstnanec měli zájem na sjednání co nejvýhodnějších podmínek smlouvy právě pro sebe, ale především ve skutečnosti, že uzavřít dohody vyhovovalo pouze zájmům žalované, zatímco zájmům žalobkyně odporovalo. S ohledem na popsaný střet zájmů byly tedy jednotlivé dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr – s výhradou dohod na činnosti financované z [projekt] a [projekt] – uzavřeny neplatně. Na uvedeném závěru o neplatnosti uzavřených dohod pak podle obvodního soudu nemůže nic změnit ani odkaz žalované na právní názory vyjadřované v právně nezávazných dokumentech [orgán]. Neplatnost právního jednání učiněného ve střetu zájmů vyplývá ze zákona a případný právní omyl žalované v době uzavírání smluv, jakkoliv možná lidsky pochopitelný, na ní nemůže mít žádný vliv. V rozsahu částky 248.630 Kč tedy žalované přijetím plnění z neplatně uzavřených dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr vzniklo bezdůvodné obohacení. S ohledem na to, že to byla sama žalovaná, kdo se sebou dohody uzavíral, pak žalované rovněž ve smyslu shora citovaného § 331 zákoníku práce muselo být zřejmé, že jí vyplacené plnění nenáleží. Vzniklé bezdůvodné obohacení je proto žalovaná povinna žalobkyni vydat. Soud prvního stupně proto shrnul, že žaloba je důvodná co do částky 248.630 Kč s příslušenstvím, a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Ve zbytku ohledně částky 109.862 Kč naopak žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

11. Proti vyhovujícímu výroku I. rozsudku (jak bylo žalovanou upřesněno u jednání odvolacího soudu) podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Uvedla v něm, že dohody o provedení práce na činnosti financované z [projekt] a [projekt] (doučování žáků v návaznosti na výpadek prezenční výuky v době pandemie Covid-19), byly shledány soudem prvního stupně paušálně platnými. Co se týče zbývajících dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr je podle žalované nesprávný závěr soudu o tom, že činnost za základě těchto dohod je přesčasem ve smyslu § 127 odst. 3 zákoníku práce, a že dohody jsou pro střet zájmů neplatné s tím, že žalovaná při pobírání odměn z těchto dohod nebyla v dobré víře. Konkrétně jde o dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, na základě kterých vykonávala žalovaná činnost spočívající v poskytování jazykové přípravy žáků s cizím státním občanstvím, činnosti, na které žalobkyně čerpala prostředky z evropského operačního programu [Program] v rámci výzev „[název].“ a „[název]“ a „[název]“ a další činnosti při akcích školy bez specifického zdroje a pravidel financování. Soud prvního stupně konstatoval, že na základě těchto dohod vykonávala žalovaná přímou výchovně vzdělávací práci se žáky, tj. činnost spadající do náplně práce žalované jako [funkce]/statutára. Proto jí ve smyslu ustanovení § 127 odst. 3 zákoníku práce nenáleží příplatek za práci přesčas, a proto se při pobírání odměn z dohod chovala nehospodárně/byla ve střetu zájmů. Žalovaná je ovšem [funkce] školy, její náplní práce je (mimo jiné) výkon přímé pedagogické činnosti. Pokud žalovaná konala práci nad stanovený rozsah přímé pedagogické činnosti, neuplatní se u ní ustanovení § 127 odst. 3 zákoníku práce, ale náleží jí příplatek ve výši dvojnásobků průměrného hodinového výdělku s ohledem na ustanovení § 132 zákoníku práce.

12. Skutečnost, že se práce na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr realizovala mimo pracovní dobu žalované a mimo stanovený rozsah přímé pedagogické činnosti prokazovala žalovaná měsíčními výkazy práce žalované dle dohod. Při uzavírání dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr nebyla žalovaná ve střetu zájmů. Uzavírání dohod bylo pro žalobkyni výhodné. Dohody byly uzavírány na činnosti, které nespadaly do náplně práce žalované, pokud jde o výkon přímé pedagogické činnosti, protože se realizovaly mimo stanovený zákonný rozsah pro výkon této činnosti (v případě žalované 6 hodin týdně). Za tuto činnost by žalované teoreticky příslušel příplatek ve formě dvounásobku průměrného výdělku. Odměna na základě dohod, která byla žalované za činnosti shora vyplacena, se přitom pohybovala pod hranicí jednoho průměrného výdělku žalované.

13. V rámci soudního řízení nebylo zpochybněno, že se při uzavírání dohod sama se sebou řídila žalovaná metodikou [orgán]. Z metodiky [orgán] čerpala žalovaná podmínky pro uzavírání dohody – zejména hodinové sazby, specifikace činnosti, na které se dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr uzavíraly, a to u všech zaměstnanců žalobkyně (včetně žalované) za stejných podmínek. V rámci ústního odůvodnění napadeného rozsudku obvodní soud uvedl, že ví, že [orgán] opakovaně vydává metodiky, „které se na sebezaměstnávání [funkce] tváří tak trochu vstřícně“. Nalézací soud uvedl, že chápe, že „z pozice [funkce], který do toho sebe zaměstnávání jde, to je nepříjemné, že je to vůči němu trochu kruté, že je to vůči němu přísné“ (přepis zvukového záznamu jednání z 10. 6. 2025). Žalovaná měla za to, že uzavírat dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr na činnosti, které byly předmětem přezkumu soudu v tomto řízení, bylo její povinností, nikoli právem, a to mimo jiné v kontextu opakovaného požadavku [orgán] na oddělené sledování finančních prostředků na programy, které se prostřednictvím práce na základě těchto dohod realizovaly. V každém případě měla žalovaná za to, že uzavírání dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr na výkon těchto činností [funkce] školy se sebou samým žádný zákon nezakazuje.

14. V souvislosti s uzavíráním dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr podala žalobkyně na žalovanou trestní oznámení. Věc je řešena u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Okresní soud v [adresa] se v rámci vyšetřovací zásady dotázal základních škol odlišných od žalobkyně, jaká je praxe při čerpání prostředků na jazykovou přípravu cizinců, na dozor a organizaci lyžařských kurzů a škol v přírodě a na doučování. Reakce na dotazy byly školami zpracovány po vydání rozsudku soudem prvního stupně, tj. žalovaná je pro účely soudního řízení před soudem prvního stupně neměla k dispozici. Z reakcí škol vyplývá, že školy běžně postupují tak, že na činnosti shora uzavírají dohody o provedení práce, tj. stejně, jako postupovala žalovaná.

15. Žalovaná dále argumentovala tím, že ohledně vyplacených/přijatých částek z dohod byla na obou stranách pracovněprávního vztahu v dobré víře. Postupovala podle zavedené praxe podložené stanovisky [orgán]. Byla tedy ve smyslu ustanovení § 331 zákoníku práce v dobré víře v postavení zaměstnance (i zaměstnavatele). Závěr soudu o tom, že jí muselo být zřejmé, že jí vyplacené plnění nenáleží, je nepodložený.

16. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že žaloba se zamítá i v tomto rozsahu a žalované přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

17. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalované navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

18. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání v mezích jím vytčených napadený rozsudek stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo postupem dle § 212 a § 212a o. s. ř., zopakoval některé důkazy provedené soudem prvního stupně, řízení ještě doplnil o další procesně přípustné důkazy a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

19. Odvolací soud ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. na jednání zopakoval důkaz Věstníky [orgán] (ročníky LXXVII, LXXVIII, LXXIX, sešity 4/2021, 8/2021, 5/2022 a 2/2023), ze kterých zjistil, že v červnu 2021 [orgán] ve svém věstníku s odkazem na § 161 odst. 7 školského zákona stanovilo pravidla pro poskytnutí dalších finančních prostředků pro základní a střední školy a konzervatoře na náklady vzniklé v období od 1. 9. 2021 do 31. 12. 2021 – učinilo tak v rámci [projekt], a to v souvislosti s obávanými negativními dopady výluky prezenční výuky způsobenými pandemií covid-19. Podle těchto pravidel byly prostředky určeny mj. pro právnické osoby vykonávající činnost základní školy a měly se poskytnout na odměny a odvody z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr zaměstnanců škol (bod I. písm. a/). Škola byla oprávněna finanční prostředky použít výhradně na úhradu ostatních osobních nákladů (odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr), za vykonanou práci související primárně s činnostmi školy vedoucími k vyrovnání vzdělávacích ztrát žáků souvisejících s výpadkem prezenčního vyučování z důvodu pandemie covid-19. V prosinci 2021, září 2022 a únoru 2023 [orgán] dále ve svém věstníku s odkazem na § 161 odst. 7 školského zákona postupně stanovilo pravidla pro poskytnutí dalších finančních prostředků pro základní a střední školy a konzervatoře na náklady vzniklé v období od 1. 1. do 31. 8. 2022, v období od 1. 9. 2022 do 31. 12. 2022 a v období od 1. 1. do[Anonymizováno]31. 8. 2023 – učinilo tak v rámci [projekt] (Doučování), a to v souvislosti s negativními dopady výluk prezenční výuky způsobenými pandemií covid-19. Podle těchto pravidel byly prostředky určeny mj. pro právnické osoby vykonávající činnost základní školy a měly se poskytnout na odměny a odvody z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr zaměstnanců škol (bod I. písm. a/). Škola byla oprávněna finanční prostředky použít výhradně na úhradu ostatních osobních nákladů (odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr), za vykonanou práci související primárně s činnostmi školy vedoucími k vyrovnání vzdělávacích ztrát žáků souvisejících s výpadkem prezenčního vyučování z důvodu pandemie covid-19. Konkrétními uznatelnými činnostmi pak byly individuální a skupinové doučování žáků školy. (bod III). Upravena byla též maximální odměna ve výši 250 Kč/hod. pro období od 1. 1. 2022 do 31. 8. 2022, resp. ve výši 300 Kč/hod. pro navazující období (bod IV. písm. c/).

20. Z Metodického materiálu [orgán] ze 16. 8. 2021 k poskytování bezplatné jazykové přípravy v předškolním a základním vzdělávání, bylo odvolacím soudem zjištěno, že financování jazykové přípravy v základním vzdělávání bude probíhat z rezervy přímých nákladů na vzdělávání kraje; škola zřízená obcí podává návrh na úpravu rozpočtu krajskému úřadu prostřednictvím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, o výši úpravy rozpočtu rozhodne příslušný krajský úřad. Finanční prostředky se poskytují v závislosti na počtu skupin a rozsahu jazykové přípravy v jednotlivé skupině. Dále (v bodě 4.14) [orgán] vysvětlilo, že školy v regionálním školství, které vyplácejí plat podle § 109 odst. 3 zákoníku práce, budou vypočítávat a vykazovat úvazky pedagogických pracovníků (na základě pracovních smluv) v souladu s přílohou k nařízení vlády č. 75/2005 Sb., přičemž do týdenního rozsahu PPČ se budou zahrnovat i případné hodiny PPČ k zajištění jazykové přípravy. Pokud zajišťují jazykovou přípravu pedagogičtí pracovníci na dohodu konanou mimo pracovní poměr, jejich mzdové prostředky se vykazují v ostatních osobních nákladech hrazených ze státního rozpočtu.

21. Z přehledu tzv. [název] [orgán] ze dne 28. 2. 2018 bylo odvolacím soudem zjištěno, že v případě operačního programu [Program] vydalo [orgán] přehled tzv. [název] a jejich věcný výklad, závazný pro žadatele a příjemce dané výzvy. Podle něj příjemce může v době realizace projektu uskutečňovat jakékoliv výdaje, které budou sloužit k realizaci výstupů zvolených šablon. Za výdaje je možné považovat např. nejen osobní náklady, ale také nákup učebních pomůcek, počítačů, notebooků, tabletů, administrativní náklady apod. Je tedy na zvážení školy/školského zařízení, na co konkrétně využije finanční prostředky při realizaci projektu. Pokud budou výstupy jednotlivých šablon dosaženy v době realizace projektu a schváleny ze strany poskytovatele dotace za použitou v souladu s rozhodnutím o poskytnutí dotace, považuje se dotace za použitou v souladu s rozhodnutím o poskytnutí dotace bez ohledu na to, co za ni bylo skutečně příjemcem dotace pořízeno.

22. Odvolací soud pak doplnil dokazování postupem podle § 213 odst. 4 o. s. ř. o dokument [orgán] týkající se uzavírání pracovních smluv, DPP a DPČ [funkce] se sebou samým, z něhož bylo zjištěno, že [funkce] školy či školského zařízení obecně může jako statutární orgán uzavřít pracovní smlouvu, dohodu o provedení práce (DPP) či dohodu o pracovní činnosti (DPČ) se sebou samým, jakožto zaměstnancem, ale je nutné v takovém případě postupovat obezřetně a dodržet zásadu stanovenou v § 34b odst. 2 zákoníku práce (odlišný druh práce), kdy práce vykonávaná v dalším pracovněprávním vztahu musí být povahově odlišná od činností vyplývajících z funkce [funkce]. Doporučuje se, aby druh práce v dalším pracovněprávním vztahu byl co nejlépe definován tak, aby bylo zřejmé, že ji [funkce] vykonává vedle činností běžně spojených s výkonem své funkce a že je od nich jasně oddělena (např. manažer projektu, lektor volnočasových aktivit apod.). Při sjednání dalšího pracovněprávního vztahu je třeba dbát na to, aby nedošlo ke střetu zájmů. Uzavření pracovní smlouvy, DPP nebo DPČ nesmí vést k situaci, která by byla v rozporu se zájmy školy. [funkce] tak pro sebe zejména nemůže sjednat nepřiměřeně vysokou odměnu, která by neodpovídala běžným podmínkám, nebo jinou neobvyklou výhodu, která by ho nedůvodně zvýhodňovala oproti jiným zaměstnancům. Právnická osoba vykonávající činnost školy jedná v pracovněprávních vztazích samostatně. Zřizovatel vůči [funkce] není v postavení zaměstnavatele a jedná tehdy, stanoví-li tak zákon. Proto ani při sjednání dalšího pracovněprávního vztahu [funkce] zřizovatel právně nejedná a pracovní smlouvu, DPP nebo DPČ s [funkce] neuzavírá. Veškerá právní jednání při sjednání dalšího pracovněprávního vztahu [funkce] probíhají v rámci kompetence zaměstnavatele. Pracovní smlouvu, DPP nebo DPČ za obě smluvní strany podepisuje [funkce].

23. Ze sdělení základních a mateřských škol bylo odvolacím soudem zjištěno, že [právnická osoba] sjednává na dozor a organizaci lyžařských kurzů a pobytů na škole v přírodě dohody o provedení práce. [právnická osoba] odměňuje zaměstnance za výuku českého jazyka pro cizince formou dohody o provedení práce. [právnická osoba] proplácí dozor a organizaci lyžařských kurzů a obdobných pobytových akcí na základě předem sjednaných dohod o provedení práce; doučování mimo rozvrh je vypláceno na základě předem sjednaných dohod o provedení práce. [právnická osoba] platí výuku cizinců na základě dohod o provedené práci v částce 300 Kč za hodinu; dozor na pobytových akcích je placen na základě dohody o provedené práci v částce 1.000 Kč na jeden den pobytu. V [právnická osoba] jsou zaměstnanci odměňováni za výuku českého jazyka pro cizince v rámci podpory vzdělávání cizinců ve školách, za dozor a organizaci lyžařských kurzů a obdobných akcí, za doučování mimo běžný rozvrh, a to na základě zvlášť sjednané dohody o provedení práce či činnosti. Na [právnická osoba] probíhá výuka českého jazyka pro cizince formou přespočetných hodin se zákonným příplatkem. Dozor a organizace lyžařských kurzů probíhá na základě DPP, v částce odměn jsou zahrnuty i odměny z projektů, např. [název]. [právnická osoba] postupovala v rámci přidělených účelových prostředků na doučování v letech 2021-2023 podle metodiky [orgán], se zaměstnanci byly sepsány dohody nad rámec jejich pracovního úvazku; na pedagogické dozory v rámci lyžařského výcviku jsou s pedagogy sepsány dohody. [právnická osoba] v letech 2021-2023 uzavírala dohody o provedení práce na výuku českého jazyka pro cizince, za dozor a organizaci lyžařských kurzů, doučování vedoucí k vyrovnání vzdělávacích ztrát žáků souvisejících s výpadkem prezenčního vyučování z důvodu pandemie a doučování mimo rozvrh. Na [právnická osoba] jsou zaměstnanci odměňováni za výuku českého jazyka pro cizince na základě DPP.

24. Odvolací soud předně uvádí, že rozsudek soudu prvního stupně byl logicky a přehledně strukturován, byl nadmíru pečlivě odůvodněn a více než solidně aplikoval relevantní judikaturu, mohl být proto dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci.

25. Pokud jde o posouzení otázky samotné existence bezdůvodného obohacení na straně žalované, soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, přičemž provedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. hodnotil jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti, a na tomto základě pak dospěl ke správným skutkovým zjištěním a věc správně právně posoudil.

26. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně ohledně neplatnosti tří kategorií dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (poskytování jazykové přípravy žáků s cizím státním občanstvím; činnosti, na které žalobkyně čerpala prostředky z evropského operačního programu [Program] v rámci výzev „[název].“ a „[název]“ a dohody na ostatní činnosti při akcích školy bez specifického zdroje a pravidel financování), neboť tyto dohody byly s ohledem na soudem prvního stupně zjištěný střet zájmů (v případě dohod uzavíraných toutéž osobou na jedné straně jako osobou jednající a na druhé straně jako zástupcem druhé jednající osoby) uzavřeny neplatně. Porušení povinnosti zástupce jednat bez střetu zájmů (§ 437 odst. 1 o. z.) založilo relativní neplatnost právního jednání, kterého se dovolala zastoupená žalobkyně (§ 586 o. z.).

27. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o povinnosti žalované vydat vzniklé bezdůvodné obohacení žalobkyni.

28. Podle § 331 zákoníku práce vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.

29. Rozhodovací praxe dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2025 sp. zn. 21 Cdo 1442/2024) se ustálila na závěru, že zaměstnavatel nebo zaměstnanec, který se v pracovněprávních vztazích bezdůvodně obohatil na úkor druhé smluvní strany základních pracovněprávních vztahů, musí obohacení vydat. V pracovněprávních vztazích je ovšem povinnost vydat bezdůvodné obohacení modifikována v tom smyslu, že přijal-li zaměstnanec peněžité plnění (např. mzdu, plat nebo jejich složku či část) bez právního důvodu nebo z právního důvodu, který odpadl, je povinen takto získané bezdůvodné obohacení svému zaměstnavateli vydat jen tehdy, jestliže – jak vyplývá z ustanovení § 331 zákoníku práce – věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené. V případě, že zaměstnanec nevěděl a ani nemohl z okolností předpokládat, že jde o peněžité plnění nesprávně určené nebo omylem vyplacené (přijal-li plnění v „dobré víře“), může si bezdůvodné obohacení, které tímto způsobem (neprávem) získal na úkor zaměstnavatele, ponechat. To, zda zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, je věcí konkrétního posouzení každého případu; rozhodné skutečnosti je přitom povinen prokázat zaměstnavatel (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. 21 Cdo 5285/2016, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015 sp. zn. 21 Cdo 839/2015, anebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2022 sp. zn. 21 Cdo 143/2021).

30. Zároveň Nejvyšší soud ve své judikatuře již dříve zdůraznil, že je třeba mít na zřeteli, že tzv. dobrá víra se může uplatnit jedině, jestliže jde o částky vyplacené neprávem. Tam, kde zaměstnanec pobíral určité plnění po právu a v době jejich výplaty nejde ani o částky nesprávně určené ani o částky omylem vyplacené, se tato subjektivní kategorie nemůže uplatnit, neboť by bylo nelogické a protismyslné zabývat se tím, zda zaměstnanec věděl a mohl z okolností předpokládat, že částky, které legitimně pobírá (které jsou mu vypláceny z legitimního právního důvodu), jsou zároveň nesprávně určené nebo omylem vyplacené. K posouzení, zda byl zaměstnanec v tzv. dobré víře při přijetí „neprávem vyplacených částek“, může soud přistoupit teprve tehdy, má-li na jisto postaveno, že šlo o částky neprávem vyplacené (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2014 sp. zn. 21 Cdo 3599/2013, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022 sp. zn. 21 Cdo 2801/2021).

31. V poměrech posuzované věci soud prvního stupně otázku tzv. dobré víry žalované posoudil stručně tak, že to byla sama žalovaná, kdo se sebou dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr uzavíral, proto muselo být žalované ve smyslu § 331 zákoníku práce zřejmé, že jí vyplacené plnění nenáleží. Tento závěr odvolací soud považuje za zjednodušující, neboť samotný střet zájmů nemusí nutně implikovat vědomost žalované o tom, že jí částky vyplacené z neplatně uzavřených dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr nenáleží.

32. Podle shora uvedené judikatury dovolacího soudu je to navíc zaměstnavatel, který je povinen prokázat, že zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené. Proto bylo žalobkyni při jednání odvolacího soudu poskytnuto odpovídající procesní poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. (nesplnění poučovací povinnosti soudem prvního stupně se v těchto případech nepovažuje za vadu řízení), aby označila důkazy k prokázání toho, že žalovaná věděla nebo musela z okolností předpokládat, že v případě vyplácení odměn z dohod o provedení práce a pracovní činnosti šlo o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené. Žalobkyně k prokázání těchto skutečností označila osvědčení o absolvování studia žalované pro [funkce] škol a školských zařízení a dále měsíční výkazy práce, kterými žalovaná vykazovala činnosti uskutečňované podle dohod o provedení práce a pracovní činnosti. Odvolací soud tyto žalobkyní označené důkazy provedl, ale vědomost žalované o nesprávně určených nebo omylem vyplacených částkách z nich podle odvolacího soudu nevyplývá. Měsíční výkazy práce pouze vymezovaly obecným způsobem činnosti vykonávané žalovanou ve vazbě na jednotlivé dotační projekty, a to vždy uvedením počtu odpracovaných hodin v konkrétních dnech daného měsíce. Osvědčením o absolvování vzdělávací akce bylo prokázáno toliko to, že žalovaná se zúčastnila vzdělávacího programu pro [funkce] škol a školských zařízení v časové dotaci 100 hodin, který sice zahrnoval rovněž problematiku odměňování ve školství, což však samo o sobě neprokazuje vědomost žalobkyně o nesprávně určených nebo omylem vyplacených částkách u velmi komplikované otázky tzv. sebezaměstnávání.

33. Naopak to, že žalovaná nevěděla a ani nemohla z okolností předpokládat, že jde o peněžité plnění nesprávně určené nebo omylem vyplacené, podle odvolacího soudu prokazují jiné v řízení provedené důkazy. Konkrétně jde o metodické materiály [orgán], které nezapovídají uzavírání dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr [funkce] školy se sebou samým jakožto zaměstnancem. V obecné rovině pak metodika [orgán] v případě financování jednotlivých projektů výslovně pracuje s možností uzavírání takových dohod, včetně specifikace činností, na které se dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr uzavíraly a podmínek pro uzavírání takových dohod (zejména hodinové sazby), a to u všech zaměstnanců žalobkyně (včetně žalované) za stejných podmínek. Navíc bylo prokázáno, že i další školy v regionu běžně postupují tak, že při čerpání prostředků na jazykovou přípravu cizinců, na dozor a organizaci lyžařských kurzů a škol v přírodě a na doučování, na tyto uvedené činnosti uzavírají dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti. Žalovaná tak postupovala podle zavedené praxe podložené stanovisky [orgán].

34. V řízení tak bylo podle odvolacího soudu prokázáno, že žalovaná nevěděla a ani nemohla z okolností předpokládat, že v případě plnění z neplatně uzavřených dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr jde o peněžité plnění nesprávně určené nebo omylem vyplacené, proto si může bezdůvodné obohacení, které tímto způsobem (neprávem) získala na úkor zaměstnavatele, ponechat.

35. Z uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu o zaplacení 248.630 Kč s příslušenstvím zamítl.

36. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku odvolací soud dále podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a to tak, že právo na jejich náhradu přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. procesně zcela úspěšné žalované. Náklady žalované činí celkem 139.846 Kč a sestávají z: a) zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 17.975 Kč, b) odměny advokáta ve výši 96.520 Kč podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za 8 úkonů po 9.740 Kč podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (tarifní hodnota 359.492 Kč; úkony převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, vyjádření k výzvě soudu z 5. 2. 2025, účast na jednání 20. 3. 2025 v délce přesahující 2 hodiny, vyjádření k výzvě soudu z 9. 5. 2025 a účast na jednání 10. 6. 2025 v délce přesahující 2 hodiny); a za 2 úkony po 9.300 Kč podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (tarifní hodnota 248.630 Kč; úkony sepis odvolání a účast na jednání odvolacího soudu 3. 2. 2026), c) paušální náhrady hotových výdajů ve výši 4.200 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 2 úkony učiněné do 31. 12. 2024 po 300 Kč (dle znění advokátního tarifu účinného do tohoto data) a za 8 úkonů po 450 Kč učiněných od 1. 1. 2025 (dle znění advokátního tarifu účinného od tohoto data); d) náhrady za 21 % DPH z částky 100.720 Kč ve výši 21.151 Kč. O povinnosti žalobkyně zaplatit celkovou náhradu nákladů před soudy obou stupňů ve výši 139.846 Kč k rukám zástupce žalované bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř., třídenní pariční lhůta byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

37. Odvoláním nedotčený zamítavý výrok II. rozsudku nabyl samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.

Poučení