30 Co 350/2025 - 85

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jany Knotkové a soudců Mgr. Miloše Žitného a Mgr. Zdeňka Váni ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozena dne [IČO žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupena advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: Česká republika – [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] o 30.000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. srpna 2025 č. j. 15 C 248/2025–39 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. ohledně částky 27.609 Kč ruší a řízení se v této části zastavuje.

II. Ohledně částky 2.391 Kč a ohledně úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1.153 Kč od 1. 4. 2025, z částky 800 Kč od 1. 5. 2025 a z částky 800 Kč od 1. 6. 2025, to vždy do zaplacení, se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. mění tak, že se žaloba o zaplacení částky 2.391 Kč a úroků z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1.153 Kč od 1. 4. 2025, z částky 800 Kč od 1. 5. 2025 a z částky 800 Kč od 1. 6. 2025, to vždy do zaplacení, zamítá.

III. Ve zbývající části výroku II., ve které bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8.847 Kč od 1. 4. 2025 do 7. 11. 2025, z částky 9.200 Kč od 1. 5. 2025 do 7. 11. 2025 a z částky 9.200 Kč od 1. 6. 2025 do 7. 11. 2025, se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 16.709 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení co do částky 566 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 30.000 Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a dále jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9.779 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozhodl tak v řízení, ve kterém se žalobkyně, jež je od [datum] přidělena k výkonu funkce soudkyně u Obvodního soudu pro [adresa], domáhala, aby jí žalovaná zaplatila na doplatku platu a souvisejících náhrad výdajů za měsíc únor roku [částka] ([částka] + [částka]), za měsíc březen roku [částka] ([částka] + [částka]) a za měsíc duben roku [částka] ([částka] + [částka]), tj. aby jí žalovaná zaplatila celkem [částka]. Vedle zaplacení uvedených dlužných částek žalobkyně dále požadovala i zákonné úroky z prodlení s tím, že plat i náhrady výdajů jsou splatné vždy nejpozději do poslední kalendářního dne měsíce následujícího po měsíci, za který plat a náhrada výdajů náleží. Žalobu odůvodnila tím, že v důsledku změn zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu (dále také jen „zákon o platu“) provedených zákonem č. 57/2025 Sb., došlo k protiústavním platovým restrikcím vůči soudcům. V důsledku těchto změn žalovaná coby zaměstnavatel vyplatila žalobkyni na platu a souvisejících náhradách výdajů nižší částky, než na které má nárok.

3. Při jednání před soudem prvního stupně dne 29. 8. 2025 žalobkyně vzala žalobu zpět ohledně části nároku na doplatek platu za měsíc březen roku 2025, tj. ohledně částky [částka] s příslušenstvím, přičemž se nadále domáhala zaplacení doplatku platu a souvisejících náhrad výdajů za měsíc březen roku 2025 toliko ve výši [částka] ([částka] + [částka]).

4. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Žalovaná zdůraznila, že je vázána platnou a účinnou úpravou zákona o platu, dle které byla výše platu a náhrad žalobkyně stanovena i pro uvedené měsíce únor až březen roku 2025.

5. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobkyně je jmenovanou soudkyní, která byla k výkonu funkce zařazena k Obvodnímu soudu pro [adresa] (žalované). Soud prvního stupně následně dospěl k závěru (výrokem II.), že nárok žalobkyně na zaplacení veškerých uplatněných nároků je dán, neboť žalovaná se za každý jeden z měsíců únor až duben roku 2025 ocitla v prodlení s uhrazením jak části platu (za každý z měsíců [částka]), tak i náhrad výdajů (za každý z měsíců [částka]). Konstatoval, že v rozhodných měsících sice dle platné a účinné právní úpravy (§ 4 zákona o platu ve znění zákona č. 57/2025 Sb.) činila platová základna pro soudce [částka], dále však uzavřel, že takto pevně stanovená částka je v rozporu s primárním právem Evropské unie, pročež je třeba konformním výkladem při zachování cílů vytčených v čl. 2 a 19 Smlouvy o Evropské unii i v roce 2025 tuto právní úpravu neaplikovat. Dle soudu prvního stupně je proto třeba vycházet z právní úpravy ve znění před účinností zákona č. 57/2025 Sb. (tedy z § 3 odst. 3 zákona o platu), který platovou základnu stanoví jako trojnásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů [právnická osoba] za předminulý kalendářní rok. Na základě těchto východisek soud prvního stupně uzavřel, že průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok 2023 (podle tzv. prvního zveřejněného údaje, který je pro výpočet relevantní) činila [částka], jakož i to, že platová základna tak má činit [částka]. Dle soudu prvního stupně proto žalobkyni náleží po příslušném zaokrouhlení (§ 3 odst. 2 zákona o platu) plat ve výši [částka] hrubého měsíčně ([částka]* 1,14) a jelikož jí v předmětných měsících únoru, březnu a dubnu roku 2025 byl vyplácen hrubý plat ve výši [částka] měsíčně ([částka]* 1,14), činí rozdíl v platu, na nějž má na základě shora provedeného výkladu nárok, oproti tomu, jaký jí byl vyplacen, částku [částka] měsíčně. Pokud se jedná o víceúčelovou náhradu výdajů (§ 32 zákona o platu), tak i ta je odvozena od platové základny (činí 5,5 % platové základny) a výše doplatku žalobkyně na této proto činí [částka] za každý z uvedených měsíců, neboť žalobkyni bylo po příslušném zaokrouhlení (§ 5 odst. 3 zákona o platu) vypláceno [částka], přičemž jí správně mělo být vypláceno [částka] (tj. 5,5 % z [částka]). O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl (výrokem III.) za situace, kdy shledal úplný úspěch žalobkyně (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a žalované proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů.

6. Proti výroku II. a III. tohoto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. S odvoláním na aktuální judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 1. 10. 2025 ve věci č. j. Pl. ÚS 19/25-1) namítala, že závěr soudu prvního stupně ohledně platové základny pro rok 2025 ve výši [částka] je nesprávný, neboť vzhledem k tomu, že průměrná mzda za rok 2023 činila [částka], její správná výše činí [částka], pročež i plat žalobkyně ve výši deklarované soudem prvního stupně je nesprávný. Dále namítala nesprávné posouzení otázky jejího prodlení, neboť s ohledem na v rozhodné době platnou a účinnou úprava zákona o platu, byť tato byla následně nálezem Ústavního soud zrušena, neměla objektivní možnost plnit v žalobou uplatněném rozsahu, a proto ani nemohlo nastat její prodlení. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích II. a III. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu potvrdil jako věcně správný, a dále aby jí přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Žalobkyně podáním došlým odvolacímu soudu dne 8. 1. 2026 vzala žalobu částečně zpět s tvrzením, že žalovaná dne 7. 11. 2025 na sporné jistině uhradila celkem [částka]. Zpětvzetí tak bylo učiněno ohledně nároku na zaplacení mzdy a náhrad výdajů za měsíc únor roku 2025 v celkové výši [částka] ([částka] + [částka]), za měsíc březen roku 2025 v celkové výši [částka] ([částka] + [částka]) a za měsíc duben roku 2025 v celkové výši [částka] ([částka] + [částka]). Žalobkyně výslovně setrvala na nárocích spočívajících jak ve zbývající jistině, tj. částce [částka] (doplatek platu za měsíc únor roku [částka], za měsíc březen roku [částka] a za měsíc duben roku [částka]), tak i v uplatněných úrocích z prodlení.

9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nesdělila, že s tímto částečným zpětvzetím žaloby z vážných důvodů nesouhlasí, bylo odvolacím soudem rozhodnuto (výrok I.), že se napadený rozsudek ve výroku II. ruší ohledně částky [částka], přičemž v této části bylo řízení zastaveno (§ 222a odst. 1, 2 o. s. ř.).

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v mezích jím určených napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), přičemž po při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) zopakovaném a doplněném dokazování (§ 213 odst. 2, 4 o. s. ř.) shledal:

11. Z listiny označené jako „výplatní páska žalobkyně za měsíc únor roku 2025“ bylo zjištěno, že žalovaná pro měsíc únor roku 2025 stanovila žalobkyni tarifní plat ve výši [částka], že fond měsíční pracovní doby činil celkem 160 hodin, že žalobkyni za odpracovaných celkem 153,5 hodin a čerpání indispozičního volna celkem 6,5 hodin byl přiznán hrubý plat [částka] [153,50 odpracovaných hodin* [částka]/hodinu (výše platu za 1 hodinu zjištěna jako podíl tarifního platu [částka] a fondu pracovní doby 160 hodin)] a náhrada za čerpání indispozičního volna [částka] (6,5 hodin indispozičního volna * [částka]/hodinu jako průměrný hrubý plat za předchozí kalendářní čtvrtletí). Dále žalovaná stanovila žalobkyni náhrady výdajů [částka].

12. Z listiny označené jako „výplatní páska žalobkyně za měsíc březen roku 2025“ bylo zjištěno, že žalovaná pro měsíc březen roku 2025 stanovila žalobkyni tarifní plat ve výši [částka], že fond měsíční pracovní doby činil celkem 168,5 hodin, že žalobkyně odvedla práci přesčas v rozsahu 7 hodin, že žalobkyni za odpracovaných celkem 168,5 hodin a práci přesčas v rozsahu celkem 7 hodin byl přiznán hrubý plat celkem [částka], tj. [částka] (plat za práci v rámci fondu pracovní doby) a [částka] (za práci přesčas v rozsahu 7 hodin plat [částka] a k tomuto náležející příplatek [částka]). Dále žalovaná stanovila žalobkyni náhrady výdajů [částka].

13. Z listiny označené jako „výplatní páska žalobkyně za měsíc duben roku 2025“ bylo zjištěno, že žalovaná pro měsíc duben roku 2025 stanovila žalobkyni tarifní plat ve výši [částka], že fond měsíční pracovní doby činil celkem 177 hodin, že žalobkyni za odpracovaných celkem 177 hodin byl přiznán hrubý plat [částka] a náhrady výdajů [částka].

14. Z listin označených jako „výplatní páska žalobkyně za měsíc říjen roku 2025, potvrzení o příchozí platbě ze dne 7. 11. 2025 a potvrzení účtárny žalované ze dne 6. 1. 2026“ bylo zjištěno, že žalovaná společně s platem za měsíc říjen 2025 žalobkyni dne 7. 11. 2025 uhradila i doplatek platu a náhrad výdajů za měsíce únor až březen roku 2025 ve výši celkem [částka]. Doplatek za měsíc únor činil celkem [částka], tj. na platu [částka] a na náhradách výdajů [částka]. Doplatek za měsíc březen činil celkem [částka], tj. na platu [částka] a na náhradách výdajů [částka]. Doplatek za měsíc duben činil celkem [částka], tj. na platu [částka] a na náhradách výdajů [částka].

15. Z listin označených jako „tisková zpráva [právnická osoba] (dále také jen „[právnická osoba]“), vyjádření [právnická osoba] ze dne 27. 11. 2025, výpisu [právnická osoba] ohledně průměrné hrubé měsíční mzdy za rok 2023, obsah webových stránek [právnická osoba] ([www]) a sdělení [orgán] ze dne 23. 10. 2025 č. 431/2025 Sb.“ bylo zjištěno, že dle předběžných údajů zveřejněných [právnická osoba] dne 5. 3. 2024 dosáhla průměrná mzda v roce 2023 výše [částka] měsíčně, avšak dle konečných údajů zveřejněných [právnická osoba] dne 3. 9. 2024 tato ve skutečnosti dosáhla výše jen [částka]. Na základě konečných údajů pak [orgán] způsobem stanoveným zákonem o platu (§ 3 odst. 3 věta poslední) vyhlásilo, že platová základna pro soudce pro rok 2025 je ve výši [částka] (tj. 3* [částka]).

16. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k následujícím skutkovým závěrům:

17. Žalobkyně je soudkyní přidělenou k výkonu funkce u Obvodnímu soudu pro [adresa] (u žalované). Žalobkyni byl pro měsíce únor, březen a duben roku 2025 stanoven plat ve výši [částka] (platové základna [částka] * koeficient 1,14), jakož i náhrada výdajů ve výši [částka] (5,5 % z platové základny [částka]). Žalovaná za měsíc únor roku 2025 v řádném termínu vyplatila za 153,5 hodin odpracovaných v rámci měsíčního fondu pracovní doby hrubý plat [částka], za indispoziční volno čerpané v rozsahu 6,5 hodin vyplatila náhradu [částka], jakož i vyplatila náhradu výdajů [částka]. Žalovaná za měsíc březen roku 2025 v řádném termínu vyplatila za 168,5 hodin odpracovaných v rámci měsíčního fondu pracovní doby hrubý plat ve výši [částka], za 7 hodin odpracovaných přesčas vyplatila hrubý plat a přípatek ve výši celkem [částka], jakož i vyplatila náhradu výdajů [částka]. Žalovaná za měsíc duben roku 2025 v řádném termínu vyplatila za 177 hodin odpracovaných v rámci měsíčního fondu pracovní hrubý plat [částka], jakož i vyplatila náhradu výdajů [částka]. Žalovaná společně se mzdou za měsíc říjen roku 2025 žalobkyni dne 7. 11. 2025 doplatila na platu ([částka]) a na náhradách výdajů ([částka]) za měsíce únor roku 2025 celkem [částka], dále doplatila na platu ([částka]) a na náhradách výdajů ([částka]) za měsíce březen roku 2025 celkem [částka], jakož dále i doplatila na platu ([částka]) a na náhradách výdajů ([částka]) za měsíce duben roku 2025 celkem [částka].

18. Po právní stránce odvolací soud věc posuzoval dle speciální úpravy zákona o soudech a soudcích (zák. č. 6/2002 Sb., dále také jen „zákon o soudech a soudcích“), zákona o platu (zák. č. 236/1995 Sb.) a zákoníku práce (zák. č. 262/2006 Sb., dále také jen „zákoník práce“), jakož i dle obecné úpravy občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb., dále také jen „občanský zákoník“ či „o. z.“).

19. Odvolací soud předně konstatuje, že funkce soudce je veřejnou funkcí (§ 74 odst. 1 zákon o soudech a soudcích“), která není vykonávána v pracovním poměru a na vztahy vyplývající z výkonu funkce soudce se proto zákoník práce nevztahuje (§ 5 odst. 1 zákoníku práce). Součástí funkce soudce je v první řadě pracovní vztah, který vzniká dnem, jenž byl stanoven jako den nástupu do funkce soudce, a zaniká dnem zániku funkce soudce (§ 84 odst. 1 zákona o soudech a soudcích). Pracovní vztah soudce se řídí zákonem o soudech a soudcích a zvláštními právními předpisy; nestanoví-li zákon o soudech a soudcích nebo zvláštní právní předpisy jinak, použijí se na pracovní vztah soudce přiměřeně ustanovení zákoníku práce a jiných pracovněprávních předpisů (§ 84 odst. 4 zákona o soudech a soudcích) a subsidiárně též (§ 4 zákoníku práce) zákoník občanský.

20. Soud prvního stupně nikterak nepochybil, pokud uzavřel, že soudci (v dané věci soudkyni okresního, resp. obvodního soudu) náleží za výkon funkce (mimo jiné) plat a náhrady výdajů (§ 1 písm. g/ a § 2 písm. a/ a b/ zákona o platu), že plat je peněžité plnění poskytované měsíčně ve výši a za podmínek dále stanovených (§ 3 odst. 1 zákona o platu), že plat soudce se určí jako součin platové základny a platového koeficientu stanoveného v závislosti na odpovědnosti a náročnosti vykonávané funkce a zaokrouhluje se na 100 Kč nahoru (§ 3 odst. 2 zákona o platu), že víceúčelová paušální náhrada výdajů je peněžitým plněním, které se soudci poskytuje měsíčně v předem stanovené výši, která je stanovena ve výši 5,5 % z platové základny, to zaokrouhleno na celé 100 Kč nahoru (§ 5 odst. 1, odst. 2 písm. a/, odst. 3 a § 32 odst. 1 písm. a/ zákona o platu).

21. Soud prvního stupně pak nepochybil, ani pokud konstatoval, že pro věc je stěžejní otázka aplikace zákonem č. 57/2025 Sb. (jeho čl. I. odst. 3) novelizovaného znění zákona o platu (jeho § 4), kterým byla pro rok 2025 stanovena (mimo jiné) výše platové základny pro soudce fixní částkou [částka]. K přechodnému ustanovení zákona č. 57/ 2025 Sb. (jeho čl. II.), podle nějž se takto (tj. podle novelizovaného § 4 zákona o platu) postupuje i v období od 1. 1. 2025 do dne nabytí účinnosti tohoto zákona (ke které došlo dne 7. 3. 2025), soud prvního stupně zcela trefně uvedl, že popsané přechodné ustanovení je učebnicovým příkladem nepřípustné pravé retroaktivity, neboť plat podle fixní výše platové základny je stanovován zpětně.

22. Odvolací soud dále konstatuje, že i pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že platová základna, která byla pro soudce určena dle zákona o platu v podobě novelizované zákonem č. 57/2025 Sb. pevnou částkou [částka], je v rozporu s primárním právem Evropské unie, nepochybil. Soud prvního stupně dále nepochybil ani tím, že konformním výkladem při zachování cílů vytčených v čl. 2 a 19 Smlouvy o Evropské unii pro rok 2025 dospěl k závěru, že je třeba vycházet z úpravy zákona o platu (jeho § 3 odst. 3), když tímto je platová základna stanovena jako trojnásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů [právnická osoba] za předminulý kalendářní rok. Odvolací soud k tomuto pro stručnost odkazuje na správné a zcela vyčerpávající právní zhodnocení těchto otázek, které bylo soudem prvního stupně učiněno v napadením rozsudku (v jeho odstavcích 24 až 37).

23. Odvolací soud však považuje za potřebné právní hodnocení soudu prvního stupně doplnit, neboť v mezidobí od vyhlášení napadeného rozsudku Ústavní soud nálezem vydaným dne 1. 10. 2025 ve věci sp. zn. Pl. ÚS 19/25-1 dospěl k závěru, že ustanovení § 4 zákona o platu je ve slovech „pro soudce [částka]“ v rozporu s čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy (nezávislost soudní moci) ve spojení s čl. 2 odst. 1 Ústavy (dělba moci), pročež byla tato platová restrikce ke dni vyhlášení ve sbírce zrušena jako neústavní. Z hlediska posuzované věci je dále zásadní i to, že Ústavní soud dospěl k závěru (odst. 149), že obecné soudy jsou oprávněny a povinny zrušenou právní úpravu týkající se soudcovských platů a souvisejících náhrad pro rok 2025 neaplikovat a vycházet z platové základny podle „platového automatu“ již od doby zákonem stanovené účinnosti napadené právní úpravy (tj. od 1. 1. 2025). Tento nález tedy založil nárok na doplacení soudcovských platů a souvisejících náhrad do výše platové základny, která je určena jako 3násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy (podle § 3 odst. 3 zákona o platu).

24. Na základě všech shora uvedených právně relevantních závěrů odvolací soud dále uzavírá, že soud prvního stupně nikterak nepochybil, pokud při zjištění výše měsíčního platu žalobkyně za měsíce únor až duben roku 2025 neaplikoval tehdy platné a účinné znění § 4 zákona o platu, ale postupoval materiálně správně, pokud postupoval striktně dle úpravy § 3 odst. 3 zákona o platu.

25. Odvolací soud však již nemůže jako správný aprobovat závěr soudu prvního stupně o tom, že platová základna pro roku 2025 činila [částka], neboť tato ve skutečnosti správně činila [částka]. K tomuto nesprávnému závěru soud prvního stupně vedlo nesprávné zjištění ohledně výše průměrné hrubé měsíční nominální mzdy za rok 2023, což bylo zapříčiněno tím, že dokazováním provedeným před soudem prvního stupně došlo k prokázání toliko ke dni 5. 3. 2024 předběžně známé předběžné průměrné hrubé měsíční nominální mzdy za rok 2023 ve výši [částka]. S tímto předběžným údajem se soud prvního stupně neměl spokojit, a to tím spíše, že [právnická osoba] je povinen daný údaj zveřejňovat, přičemž tato povinnost byla z jeho strany skutečně i splněna dne 3. 9. 2024, kdy bylo na jeho webových stránkách zveřejněno ([www]), že konečná výše průměrné hrubé měsíční nominální mzdy za rok 2023 činila [částka].

26. V poměrech posuzované věci na základě shora uvedených závěrů je třeba učinit závěr, že žalobkyni v roce 2025 náležel hrubý měsíční plat (dle § 3 odst. 2, 3 a § 28 odst. 1 zákona o platu) ve výši [částka] [(3* [částka]) * 1,14] a tedy nikoliv soudem prvního stupně nesprávně uvedených [částka] [(3* [částka]) * 1,14]. Jelikož žalobkyni v předmětných měsících únoru, březnu a dubnu roku 2025 byl vyplácen plat stanovený z tarifní výše [částka] [[částka] * 1,14], je patrno, že žalovaná neplnila řádně.

27. Pokud se jedná o náhrady výdajů, tak ohledně těchto je třeba učinit závěr, že žalobkyni náležely (dle § 5 odst. 1 písm. a/ a odst. 3, § 32 odst. 1 písm. a/ zákona o platu) ve výši [částka] měsíčně [5,5 % z (3* [částka]), to zaokrouhleno na celé 100 Kč nahoru]. K tomuto nutno podotknout, že soud prvního stupně shledal nárok žalobkyně na náhrady výdajů v totožné výši, matematický postup k tomuto vedoucí však s ohledem na nesprávný závěr ohledně výše platové základny nebyl věcně správný [5,5 % z (3* [částka]), to zaokrouhleno na celé 100 Kč nahoru]. Jelikož žalobkyni v předmětných měsících únoru, březnu a dubnu roku 2025 byly vypláceny náhrady výdajů v měsíční výši [částka] (5,5 % [částka], to zaokrouhleno na celé 100 Kč nahoru), je patrno, že žalovaná neplnila řádně.

28. Dále pokud jde o otázku splatnosti nároku žalobkyně na doplatek platu a náhrad výdajů za předmětné měsíce, resp. otázku prodlení a vzniku nároku žalobkyně na úroky z prodlení, pak odvolací soud konstatuje, že plat a další náležitosti podle zákona o platu poskytuje orgán, v němž soudce vykonává svoji funkci (§ 37 odst. 1 věta první zákona o platu), přičemž plat a další náležitosti jsou splatné ve shodných termínech jako u zaměstnanců uvedených orgánů (§ 37 odst. 1 věta poslední zákona o platu). Vzhledem k tomu, že zákon o platu neobsahuje ohledně splatnosti adekvátní úpravu, je třeba vyjít z úpravy zákoníku práce (jeho § 141), dle které je plat splatný po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na plat nebo některou jeho složku (odst. 1), přičemž pravidelný termín výplaty platu musí být sjednán, stanoven nebo určen v rámci období uvedeného v odstavci 1 (odst. 3). Pracovněprávní předpisy tedy rozlišují, jak vyplývá z výše uvedeného, mezi splatností platu (§ 141 odst. 1 zákoníku práce) a výplatou platu (§ 141 odst. 3 zákoníku práce) na straně druhé. Citované ustanovení zákoníku práce (§ 141 odst. 1 zákoníku práce) neobsahuje právní úpravu, od níž by se účastníci pracovněprávních vztahů nemohli odchýlit; splatnost platu a náhrady platu může být smlouvou uzavřenou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem nebo kolektivní smlouvou, popřípadě vnitřním předpisem (§ 4a odst. 1 a 2 zákoníku práce) upravena i jinak (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2565/2011).

29. Prodlení zaměstnavatele (jako dlužníka) nebo zaměstnance (jako věřitele) se splněním práva zaměstnance na mzdu, plat nebo náhradu mzdy nebo platu zákoník práce a ostatní pracovněprávní předpisy výslovně neupravují; řídí se proto (subsidiárně – srovnej § 4 zákoníku práce) ustanoveními občanského zákoníku (§ 1968 o. z.). Prodlení zaměstnavatele se splněním práva zaměstnance na plat nebo náhradu platu nenastává již tehdy, jestliže si zaměstnanec nevybere bez vážných důvodů plat nebo náhradu platu ve stanoveném pravidelném termínu výplaty a na pracovišti (nebyla-li dohodnuta jiná doba nebo jiné místo výplaty) nebo jestliže zaměstnavatel nezašle zaměstnanci, který se nemohl dostavit k výplatě z vážných důvodů plat nebo náhradu platu v pravidelném termínu výplaty, popřípadě nejpozději v nejbližší následující pracovní den na svůj náklad a nebezpečí, ledaže by se se zaměstnancem dohodl na jiném termínu nebo způsobu výplaty. K prodlení dochází, jak vyplývá ze subsidiárně užité úpravy zákoníku občanského (§ 1968 věta první o. z.), rovněž v pracovněprávních vztazích vždy teprve uplynutím doby (termínu) splatnosti. Je-li plat nebo náhrada platu splatná nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na plat nebo náhradu, je tu rozhodné, zda právo zaměstnance (jako věřitele) na plat nebo náhradu platu bylo splněno (či zůstalo nesplněno) před uplynutím posledního dne takového měsíce (§ 141 odst. 1 zákoníku práce), a prodlení se splněním takového dluhu vzniká od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, jehož uplynutím nastala splatnost mzdy, platu nebo náhrady mzdy nebo platu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2015 sp. zn. 21 Cdo 403/2014, uveřejněný pod č. 117 v časopise Soudní judikatura, roč. 2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2018 sp. zn. 21 Cdo 5141/2017).

30. V projednávaném případě nebylo tvrzeno a ani v rámci řízení z ničeho nevyplynulo, že by splatnost platu zaměstnanců žalované byla ujednána odlišně od shora uvedené právní úpravy zákoníku práce, pročež je třeba uzavřít, že plat i náhrada výdajů žalobkyně za každý jeden z měsíců únor až duben roku 2025 (to při platové základně určené ústavně konformním způsobem jako 3násobek průměrné hrubé měsíční mzdy - viz nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 19/2025-1, odst. 149), se staly splatnými v zákonem stanoveném termínu (§ 37 odst. 1 věta poslední zákona o platu ve spojení s § 141 odst. 1 zákoníku práce), tj. ke dnům 31. 3. 2025, 30. 4. 2025 a[Anonymizováno]31. 5. 2025.

31. Ve vztahu k nárokům žalobkyně za měsíc únor roku 2025 je nasnadě závěr, že za žalobkyní odpracovaných 153,5 hodin, to při měsíčním fondu pracovní doby ve výši 160 hodin, měly být žalovanou vyplaceny plat [[částka] (tj. 153,5 h* ([částka]/160 hodin)] a náhrady výdajů ([částka]) v celkové výši [částka]. Žalovaná však na platu a náhradách výdajů v řádném termínu (do 31. 3. 2025) vyplatila žalobkyni jen [částka] (na platu [částka] a na víceúčelových náhradách [částka]), pročež je patrno, že se žalovaná se ocitla v prodlení (od dne 1. 4. 2025) s částkou [částka] (na platu [částka] a na víceúčelových náhradách [částka]). Vzhledem k tomu, že žalovaná dne [datum] vyplatila žalobkyni celkem [částka] (na platu [částka] a na víceúčelových náhradách [částka]), je patrno, že pokud žalobkyně po částečném zpětvzetí a zastavení řízení nadále setrvala na nároku na doplacení platu v částce [částka] s příslušenstvím, tak že tento nárok není důvodný.

32. Ve vztahu k nárokům žalobkyně za měsíc březen roku 2025 je nasnadě, že za žalobkyní odpracovaných 175,5 hodin, to při měsíčním fondu pracovní doby ve výši 168,5 hodin, měl být žalovanou vyplacen plat ([částka]), plat a příplatek za práci přesčas ([částka]) a náhrady výdajů ([částka]) v celkové výši [částka]. Žalovaná však na platu a náhradách výdajů v řádném termínu (do 30. 4. 2025) vyplatila žalobkyni jen [částka] (na platu [částka], na platu a příplatku za práci přesčas [částka] a na víceúčelových náhradách [částka]), pročež je patrno, že se žalovaná ocitla (od dne 1. 5. 2025) v prodlení s částkou [částka] (na platu [částka], na platu a příplatku za práci přesčas [částka] a na víceúčelových náhradách [částka]). Tento závěr je však relevantní výlučně ohledně prodlení s uhrazením částky celkem [částka] (tj. ohledně platu [částka] a víceúčelových náhrad [částka]), neboť jen ve vztahu k těmto nárokům je, to po prvním částečném zastavení žaloby (viz odst. 5), žalováno. Vzhledem k tomu, že žalovaná dne 7. 11. 2025 vyplatila žalobkyni celkem [částka] (na platu [částka] a na víceúčelových náhradách [částka]), je patrno, že pokud žalobkyně po částečném zpětvzetí a zastavení řízení nadále setrvala na nároku na doplacení platu v částce [částka] s příslušenstvím, tak že tento nárok není důvodný.

33. Ve vztahu k nárokům žalobkyně za měsíc duben roku 2025 je nasnadě, že za žalobkyní odpracovaných 177 hodin, to při měsíčním fondu pracovní doby ve výši 177 hodin, mělo být žalovanou vyplacen plat ([částka]) a náhrady výdajů ([částka]) v celkové výši [částka]. Žalovaná však na platu a náhradách výdajů v řádném termínu (do 31. 5. 2025) vyplatila žalobkyni jen [částka] (na platu [částka] a na víceúčelových náhradách [částka]), pročež je patrno, že se žalovaná ocitla v prodlení (od dne 1. 6. 2025) s částkou [částka] (na platu [částka] a na víceúčelových náhradách [částka]). Vzhledem k tomu, že žalovaná dne 7. 11. 2025 vyplatila žalobkyni celkem [částka] (na platu [částka] a na víceúčelových náhradách [částka]), je patrno, že pokud žalobkyně po částečném zpětvzetí a zastavení řízení nadále setrvala na nároku na doplacení platu v částce [částka] s příslušenstvím, tak že tento její nárok není důvodný.

34. S ohledem na závěr ohledně prodlení s uhrazením platu a náhrad výdajů za každý jeden z měsíců únor až duben roku 2025 (§ 1968 o. z.) je pak explicitně založen nárok žalobkyně na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši (12 % ročně) stanovené dle zvláštního předpisu (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

35. K odvolací námitce žalované, tedy že s ohledem na platné a účinné znění úpravy zákona o platu (tj. § 4 ve znění novelizovaném zákonem č. 57/2025 Sb.), byť tato bylo v rozporu s primárním právem Evropské unie, přičemž tato bylo následně nálezem Ústavního soudu jako protiústavní i zrušena, neměla objektivní možnost plnit v žalobou uplatněném rozsahu a proto ani nemohlo nastat její prodlení, se konstatuje, že není významné, zda a případně kdo zavinil pozdní úhradu dluhu, ledaže dlužník nemůže plnit v důsledku prodlení věřitele (srovnej § 1968 o. z.). Konečně i Ústavní soud konstatoval, jak již uvedeno shora (viz odst. 24), že je založen nárok na doplacení soudcovských platů a souvisejících náhrad do výše konformním způsobem stanovené platové základny (tj. podle § 3 odst. 3 zákona o platu), což implicitně neznamená nic jiného, než že je založen i nárok na příslušné úroky za prodlení s uhrazením soudcovských platů a souvisejících náhrad.

36. S ohledem na vše shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek v části výroku II. ohledně částky 27.609 Kč zrušil (§ 222a odst. 1 o. s. ř.) a řízení v této části zastavil (výrok I. – k tomuto podrobně viz odst. 11). Dále napadený rozsudek ve výroku II. ohledně částky 2.391 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1.153 Kč od 1. 4. 2025, z částky 800 Kč od 1. 5. 2025 a z částky 800 Kč od 1. 6. 2025, to vždy do zaplacení, změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) tak, že se žaloba zamítá (výrok II.). Konečně napadený rozsudek ve zbývající části výroku II., ve které bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8.847 Kč od 1. 4. 2025 do 7. 11. 2025, z částky 9.200 Kč od 1. 5. 2025 do 7. 11. 2025 a z částky 9.200 Kč od 1. 6. 2025 do 7. 11. 2025, tento potvrdil (§ 219 o. s. ř.) jako věcně správný (výrok III.).

37. S ohledem na změnu napadeného rozsudku odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 1 a 2 o. s. ř.) a žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila celkem 16.709 Kč. Odvolací soud pak zohlednil povahu žalované, která jako organizační složka státu s ohledem na administrativní náročnost výplaty peněžních částek vyžaduje delší časový prostor k plnění, pročež byla stanovena delší (15 dnů) než zákonnou lhůtu k plnění (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.)

38. Pokud jde o náklady za řízení před soudem prvního stupně odvolací soud shledal (§ 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř.), že právo na jejich náhradu svědčí žalobkyni, která byla v dané fázi řízení vyjma poměrně nepatrné části úspěšná (ohledně částky 30.000 Kč bylo žalobě vyhověno, zatímco ohledně částky 566 Kč bylo řízení zastaveno v důsledku zpětvzetí učiněného bez zavinění žalované). Celkový výše účelných nákladů žalobkyně (9.779 Kč) je za situace, kdy její advokát v dané fázi řízení účelně vykonal tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a účast na jednání soudu prvního stupně dne 29. 8. 2025 v délce nepřesahující 2 hodiny dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhlášky [orgán] č. 177/1996 Sb., dále také jen „advokátní tarif“), to při tarifní hodnotě stanovené s ohledem na částečné zastavení řízení jen ve výši přísudku 30.000 Kč (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), dána odměnou advokáta žalobkyně ve výši 6.900 Kč, tj. 3* 2.300 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 1 odst. 2 věta prvá. § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 advokátního tarifu) a náhradou jeho hotových výdajů ve výši 1.350 Kč, tj. 3* 450 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 2 odst. 1 a 13 odst. 4 advokátního tarifu). Výše nákladů žalobkyně je dále dána soudním poplatkem 1.529 Kč (§ 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a položka 1 odst. 1 písm. b/ Sazebníku soudních poplatků).

39. Pokud jde o náklady odvolacího řízení odvolací soud shledal (§ 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), že právo na jejich náhradu svědčí žalobkyni (v části 82 %), neboť ta byla v dané fázi řízení úspěšná z 92 % (ohledně částky 27.609 Kč vzala žalobkyně žalobu zpět z důvodu plnění žalované), zatímco žalovaná byla v dané fázi řízení procesně úspěšná jen z 8 % (jejímu odvolání bylo vyhověno jen ohledně částky 2.391 Kč). Celková výše účelných nákladů žalobkyně (8.250 Kč) je za situace, kdy její advokát v dané fázi řízení účelně vykonal tři úkony právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 27. 10. 2025, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 8. 1. 2026 a účast na jednání odvolacího soudu dne 13. 1. 2026 v délce nepřesahující 2 hodiny dle § 11 odst. 1 písm. d/, g/ advokátního tarifu), to při tarifní hodnotě ve výši přísudku 30.000 Kč (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), dána odměnou advokáta žalobkyně ve výši 6.900 Kč, tj. 3* 2.300 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 1 odst. 2 věta prvá. § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 advokátního tarifu) a náhradou jeho hotových výdajů ve výši 1.350 Kč, tj. 3* 4500 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 2 odst. 1 a 13 odst. 4 advokátního tarifu). Na takto účelně vynaložených nákladech pak žalobkyni s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu (92 % – 8 %) náleží 6.930 Kč (tj. 84 % z 8.250 Kč).

Poučení