30 Co 363/2024 - 228

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Knotkové, soudce Mgr. Zdeňka Váni a soudkyně JUDr. Kateřiny Kodetové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 348.443,94 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. července 2024 č. j. 12 C 75/2023-197 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje.

II. Ve výroku III. o nákladech řízení účastníků se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že jejich výše činí 149.594 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Ve výrocích IV. a V. se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 částku 11.505 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 600 Kč do tří od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované náhrady újmy na zdraví, která jí vznikla při dopravní nehodě [datum] způsobené vozidlem pojištěným u žalované [společnost]. Žalobkyně při této nehodě utrpěla zranění spočívající ve zlomenině pánve, křížové kosti vlevo, stydké kosti oboustranně, zlomenině výběžku obratle L4 vlevo, otřesu mozku, hematomu očního víčka, zhmoždění močového měchýře a tržné rány na hlavě, které si vyžádalo hospitalizaci s řadou operačních zákroků. Ke zhodnocení vytrpěné bolesti byl k žádosti žalobkyně vypracován [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] výpočet bolestného č. [číslo] ze dne 23. 6. 2022, zpracovaný dle Metodiky Nejvyššího soudu (Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, vzaté na vědomí občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu pod sp. zn. Cpjn 14/2014, dále jen „Metodika“). Znalkyně bolestné žalobkyně ohodnotila na částku 637.019,57 Kč (1.685,5 bodů při hodnotě bodu 378,39 Kč). Vzhledem k tomu, že žalobkyni bylo ze strany žalované před podáním žaloby vyplaceno na bolestném toliko 454.446 Kč, domáhala se původně žalobkyně žalobou doplatku na bolestném v částce 182.573 Kč.

2. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že nárok žalobkyně na náhradu bolestného již uspokojila platbou v částce 454.446 Kč, kterou považovala za dostatečnou s ohledem na závěry [tituly před jménem] [jméno FO], který dospěl k bodovému ohodnocení bolestného ve výši 1.108,5 bodu.

3. V reakci na vyjádření žalované si žalobkyně u znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] nechala vyhotovit znalecký posudek namísto pouhého výpočtu bolestného. [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém znaleckém posudku nově dospěla k závěru, že žalobkyni náleží bolestné v částce 774.185,94 Kč (hodnoceno 2.046 body). Žalobkyně se proto změnou žaloby domáhala zaplacení další částky 165.870,94 Kč, celkem se po žalované domáhala doplatku na bolestném ve výši 348.443,94 Kč.

4. Následně si i žalovaná nechala vypracovat znalecký posudek ve věci znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Ten ve svém znaleckém posudku dospěl k bodovému hodnocení bolestného žalobkyně v rozsahu 1.094 bodů, čemuž odpovídá částka 413.969 Kč. Podle žalované tak znalec dospěl k ještě nižší částce než [tituly před jménem] [jméno FO] a setrvala tak na návrhu, aby žaloba byla jako celek zamítnuta.

5. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 136.221 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 22. 12. 2020 do zaplacení a ve výši 10 % z této částky za období od 22. 2. 2022 do 12. 1. 2023 (výrok I.), a žalobu zamítl co do požadavku na zaplacení částky 212.222,94 Kč s příslušenstvím (výrok II.). Dále soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 132.944 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení ve výši 7.007 Kč (výrok IV.) a žalované uložil povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení ve výši 4.498 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

6. Soud prvního stupně měl v napadeném rozsudku za nespornou pasivní legitimaci žalované, okolnosti dopravní nehody ze dne 30. 3. 2022 a až na drobné rozdíly i rozsah zranění, které žalobkyně při této nehodě utrpěla. Spornou mezi účastníky zůstala výše náhrady bolestného, která žalobkyni náleží za utrpěná zranění, a především za bolestivé stavy při následné léčbě těchto zranění a komplikací při léčbě.

7. V rámci dokazování se soud prvního stupně podrobně zabýval rozsahem bolestného žalobkyně a v tomto směru provedl mimo jiné důkaz znaleckým posudkem znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] předloženým žalobkyní a znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] předloženým žalovanou, jakož i výslechy obou znalců. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém posudku s odkazem na Metodiku ohodnotila bolestné žalobkyně na 2.046 bodů, což odpovídá při hodnotě bodu v roce 2022 částce 774.185,94 Kč. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] jako nejzávažnější položky hodnotila zlomeninu pánevního kruhu (200 bodů), poranění tepny (170 bodů), zhmoždění močového měchýře s krví v moči (50+100 bodů) a zlomeninu výběžku bederního obratle (30 bodů), dalšími hodnocenými zraněními pak byl otřes mozku, bolest pánve a kombinace zranění na hlavě. Zbylá část bodového hodnocení připadá na následnou léčbu zranění žalobkyně a komplikace, které při ní nastaly. Zde byly jako nejvýznamnější položky hodnoceny: celkem 7 provedených operací (vždy po 69 bodech), krvácení v malé pánvi, které si vyžádalo krevní transfuze (200 bodů), infiltrace plic a infekce rány (vždy po 100 bodech); dále jako bolestivé stavy byly hodnoceny jednotlivé invazivní zákroky: zavedení močového a žilního katetru, napojení na umělou plicní ventilaci, naložení a sejmutí zevní fixace, aplikace léčiv do podkoží. Znalkyně též bodové ohodnotila další léčebné zákroky: embolizaci kyčelní tepny (60 bodů) a ošetření oka/víčka (2x15 bodů). Při svém výslechu před nalézacím soudem znalkyně uvedla, že nejprve k žádosti žalobkyně vyhotovila tzv. lékařský posudek, který nemá náležitosti znaleckého posudku. Následně na základě kompletní zdravotní dokumentace a fotografií žalobkyně vypracovala předmětný posudek. Ohledně zranění utrpěných při nehodě znalkyně uvedla, že zhmoždění močového měchýře jednoznačně vyplývá ze závěrů urologického konzilia, následné krvácení do močového měchýře je nutno hodnotit jako zvláštní položku. Bolestivé stavy spojené se zraněním oka znalkyně hodnotila různými položkami, neboť nejprve bylo zohledněno zranění při samotném škodním ději, následně ohodnocen zákrok prováděný v lokání anestezii (sešití víčka). U bolesti pánve znalkyně nehodnotila její zlomeninu (ta má zvláštní položku), ale pohmoždění měkkých tkání. K hodnocení tzv. invazivních zákroků znalkyně vysvětlila, že tyto jsou pacientovi nepříjemné až bolestivé, často prováděné v lokální či úplné anestezii, nadto mohou na pacienta působit nedůstojně. Mezi znalci není názor na přesné ohodnocení těchto zákroků dosud ujednocen, sama znalkyně Metodiku chápe tak, že není možno hodnotit, že zákroky jsou prováděny šetrnějším způsobem než analogická poranění. K posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] znalkyně uvedla, že tento řadu zranění a zákroků vůbec neobsahuje a nehodnotí, navíc vycházel z menší masy zdravotnické dokumentace. [tituly před jménem] [jméno FO] dle znalkyně nadhodnocuje posouzení otřesu mozku, které bylo jen lehkého charakteru, nesystematicky zlomeninu pánve posuzuje jako zlomeniny jednotlivých pánevních kostí a dále nadhodnocuje sejmutí zevní fixace. Taktéž posudek žalované nijak nehodnotí, že žalobkyni musely být opakovaně podány transfuze, bez kterých by zemřela a že po propuštění do domácího ošetřování došlo k rozvoji infekce. Ve svém posudku znalkyně infekci hodnotila jako samostatný bolestivý stav a nikoli jako komplikaci, neboť v tomto směru se řídila dikcí Metodiky; u zápalu plic se pak jednalo o velmi vážný stav, což odůvodňuje uvedení jako samostatné položky, rovněž tak nutnost uzavření tepny.

8. Podle prvostupňového soudu znalec [tituly před jménem] [jméno FO] dospěl k bodovému ohodnocení bolestného žalobkyně v celkové výši 1.094 bodů, čemuž odpovídá částka na bolestném 413.958 Kč. Jako nejvýznamnější položky znalec ohodnotil kontusi ledviny s poúrazovou hematurií (100 bodů), zlomeniny kosti křížové, stydké kosti a příčného výběžku L4 (celkem 296 bodů) a těžký otřes mozku (60 bodů). V následné léčbě žalobkyně znalec zhodnotil provedené operace jako pětkrát ránu břicha do dutiny o délce 20 cm (po 60 bodech), revizi jako ránu povrchovou (40 bodů), dále znalec ohodnotil endovaskulární embolizaci krvácející pánevní tepny při operaci (analogicky hodnocenou jako poranění stehenní tepny 60 body), nasazení a sejmutí fixátorů (12+100 bodů). Znalec též bodově ohodnotil rány pánve, odsátí hematomu v obočí a zhmoždění a hematom periokulární krajiny. V rámci svého výslechu znalec [tituly před jménem] [jméno FO] závěry svého znaleckého posudku opravil v tom smyslu, že omylem nebyla zmíněná diagnóza poranění stehenní tepny jakožto primární diagnóza. Tato diagnóza ohodnocená 60 body měla tedy být hodnocená dvakrát, nikoli jen jednou jako následek operačního zákroku. Následně však znalec naznal, že vhodnější je primární poškození tepny hodnotit v souladu s [tituly před jménem] [jméno FO] (její posudek neměl při zpracování svého posudku k dispozici) jako poranění tepny pánevního řečiště, tedy po této revizi dospěl znalec k závěru, že odpovídající bodové ohodnocení bolestného je v úrovni 1.264 bodů, čemuž odpovídá částka 478.285 Kč. Infekci primární rány v souladu s Metodikou znalec hodnotil jako komplikaci, v daném případě středně těžkou se zvýšením bodového hodnocení o 10 %, nikoli jako samostatný bolestivý stav. K bodovému ohodnocení jednotlivých invazních léčebných zákroků vůči žalobkyni ve svém posudku znalec nepřistoupil, neboť jakkoli jsou dané procedury pro pacienta více či méně nepříjemné, nejedná se podle znalce o bolestivé stavy, které by měly být v souladu s Metodikou odškodňovány.

9. V rámci právního hodnocení zjištěného skutkového stavu pak soud prvního stupně odkázal na § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a na § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dále obvodní soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se výkladu analogického užívání položek Metodiky (rozsudek ze dne 23. 3. 2023 sp. zn. 25 Cdo 455/2022). Soud prvního stupně pak po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

10. K ohodnocení bolestného žalobkyně byly zpracovány dva znalecké posudky, oba za užití Metodiky. Znalci však diametrálně odlišným způsobem přistupují k použití analogických položek Metodiky, a to jak u tzv. invazivních zákroků a komplikací při léčbě; ohledně ohodnocení zranění žalobkyně panují rozpory v menší míře. Po korekci bodového hodnocení znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] při jednání dne 21. 3. 2024 dospěl nalézací soud zhodnocením znaleckých posudků ve spojení s výslechy znalců k následujícím závěrům o (ne)důvodnosti odškodění bolesti na straně žalobkyně. 11. a) Krevní výron v horním a dolním víčku pravého oka - 5 bodů. Shodné hodnocení obou znalců. b) Další zranění v oblasti hlavy – 15 bodů. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] nehodnotí vůbec, znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] hodnotí celkem 33 body. Dle obvodního soudu žalobkyně zjevně utrpěla v oblasti hlavy další pohmožděniny, které je nutno odškodnit. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] zde však nedůvodně multiplikuje jednotlivé postižené oblasti, kdy přiléhavou položkou je S008 Zhmoždění čelní a spánkové krajiny hlavy, užitou v původním odborném vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO]. Hodnocení oděrky nad uchem analogicky jako ránu ucha je pak podle obvodního soudu zjevným excesem. c) Otřes mozku – 20 bodů. Zde souhlasí obvodní soud s hodnocením [tituly před jménem] [jméno FO], že se jednalo o toliko lehký otřes mozku, neboť jak vysvětlila znalkyně, při přijetí v nemocnici byla žalobkyně při vědomí. d) Zlomenina příčného výběžku 4. bederního obratle – 30 bodů. Shodné hodnocení obou znalců. e) Zlomeniny v oblasti pánve – 200 bodů. Zde souhlasí prvostupňový soud s hodnocením [tituly před jménem] [jméno FO], že přiléhavou je položka S3271 Nestabilní zlomenina pánevního kruhu; hodnocení [tituly před jménem] [jméno FO] nedůvodně jednotlivé zlomeniny hodnotí separátně, bez adekvátního zhodnocení použitého koeficientu pro komplikace. Pro ohodnocení bolestí pánve v rozsahu 20 bodů jakožto analogie k položce S300 Zhmoždění dolní části zad a pánve není důvod, neboť bolest pánve byla zjevně byla spojena s primární diagnózou, tj. její zlomeninou. f) Poranění tepny pánevního řečiště – 170 bodů. Po korekci závěrů [tituly před jménem] [jméno FO] panuje shodné hodnocení u obou znalců. g) Pohmoždění močového měchýře – 50 bodů. Lze souhlasit s [tituly před jménem] [jméno FO], že toto poranění jednoznačně vyplývá z předložené dokumentace a je na místě ho odškodnit. h) Makrohematurie (přítomnost krve v moči) – 100 bodů. Oběma znalci hodnoceno shodně. i) Zápal plic –100 bodů. U této položky souhlasí obvodní soud s hodnocením [tituly před jménem] [jméno FO], že se nejedná pouze o komplikaci spojenou s léčením (neboť tento orgán při nehodě významně zasažen nebyl), ale o samostatný bolestivý stav, který je nutno odškodnit. j) Poúrazová anemie a koagulopatie (objemné krevní výrony v malé pánvi, cca 500 ml), která si vyžádala krevní transfúze – 56 bodů. Jakkoli se zjevně jednalo o závažný stav, dle prvostupňového soudu jde o komplikaci odvozenou od primárních zranění žalobkyně utrpěných při nehodě, konkrétně body e), f) shora. Dle Metodiky se jedná o závažnou komplikaci v akutní fázi, která prudce zhoršila zdravotní stav a vyžadovala intenzivní léčbu. Pokud byly zranění soudem ohodnoceny 370 body, je na místě zvýšení o 15 %, tedy 56 bodů. k) Chirurgické ošetření oděrky pravého víčka – 15 bodů. Pokud byl u zranění oka nutný chirurgický zákrok (sešití), souhlasí obvodní soud s [tituly před jménem] [jméno FO], že se jedná o bolestivý stav, který je nutno samostatně odškodnit. l) Endovaskulární embolizace krvácející pánevní tepny – 60 bodů. Shodné hodnocení obou znalců. m) Naložení zevní fixace na zlomeninu pánve – 12 bodů. Shodné hodnocení obou znalců. n) Sejmutí zevní fixace a osteosyntéza pánve – 93 bodů. Zde je bodové hodnocení [tituly před jménem] [jméno FO] dle prvostupňového soudu logicky odůvodněno, vyplývající z délky operačních ran, naopak posouzení [tituly před jménem] [jméno FO] jakožto rána břicha do dutiny je zjevně nepřiléhavé. o) Evakuace krevní koagul z pravého obočí – 15 bodů. Oběma znalci hodnoceno shodně. p) Operace dne 12. 4. 2022 – 69 bodů. U této položky se znalci v zásadě shodují, rozdílné hodnocení vyplývá z délky operační rány. Vzhledem k tomu, že [tituly před jménem] [jméno FO] měla k dispozici větší masu zdravotnické dokumentace oproti [tituly před jménem] [jméno FO], který délku stanovil toliko odhadem, je na místě počítat s délkou rány 23 cm. q) Infekce rány, poúrazový absces – 24 bodů. Dle obvodního soudu jde o komplikaci při léčbě žalobkyně, odvozenou od zákroků uvedených shora pod body l) až p). Dle Metodiky se jedná o středně závažnou komplikaci v akutní fázi, pokud byly zákroky soudem ohodnoceny 234 body, je na místě zvýšení o 10 %, tedy 24 bodů. r) Celkem šest operací – 6 x 69, celkem 414 bodů. Pro operace ve dnech 4. 5., 8. 5., 11. 5., 16. 5., 20. 5. a 25. 5. 2022 platí co bylo uvedeno shora pod bodem p), tedy že znalci se na hodnocení víceméně shodují, přičemž je třeba uvažovat s délkou rány při operacích 23 cm dle závěrů [tituly před jménem] [jméno FO]. s) Invazivní zákroky (aplikace léčiv do podkoží, infuzní terapie, centrální žilní katetr, umělá plicní ventilace, zavedení permanentního močového katetru) – 113 bodů. U hodnocení těchto položek panoval mezi znalci největší rozpor, kdy [tituly před jménem] [jméno FO] tyto hodnotila 340 body, naopak [tituly před jménem] [jméno FO] k[Anonymizováno]jejich hodnocení vůbec nepřistoupil. Oba znalci zdůraznili, že v odborné komunitě není debata ohledně těchto otázek dosud jednoznačně uzavřena. I s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 455/2022 je třeba uvedené zákroky ve vztahu k poškozenému adekvátně odškodnit. Jedná se procedury, kterým nebýt primárního zranění, by žalobkyně nebyla vůbec vystavena, a které jí vystavily dalším bolestivým či minimálně diskomfortním zážitkům. Na druhé straně nelze odhlédnout od skutečnosti, že uvedené zákroky jsou prováděny v chráněném lékařském prostředí a pokud možno co nejšetrněji, nelze tak přistupovat k jejich hodnocení v plné analogii s položkami Metodiky. Pokud například [tituly před jménem] [jméno FO] dospěla k závěru, že napojení na umělou plicní ventilaci je hodnoceno celkem 155 body, pak by se jednalo o vyšší ohodnocení bolestivosti, než Metodika uvádí například pro rupturu slinivky břišní či traumatickou amputaci ruky v úrovni zápěstí. Uvedené hodnocení v rozsahu 340 bodů je tak z pohledu obvodního soudu neudržitelné a neodpovídající. Jestliže [tituly před jménem] [jméno FO] uvedla, že jí Metodika nenabízí mechanismus, jak své závěry stran invazivních zákroků přiměřeně korigovat, pak takovýmto uvážením disponuje soud při své rozhodovací činnosti. Podle soudu prvního stupně je tak na místě uvedené bodové ohodnocení v rozsahu 340 bodů považovat za odpovídající přibližně co do jedné třetiny a výše uvedené invazní zákroky proto obvodní soud hodnotí 113 body.

12. Po takto provedeném zhodnocení jednotlivých položek dospěl soud prvního stupně k závěru, že odpovídající ohodnocení bolestného žalobkyně představuje 1.561 bodů. Při hodnotě bodu v roce 2022 má toto hodnocení finanční ekvivalent v částce 590.667 Kč, která náleží žalobkyni za vytrpěnou bolest. Pokud bylo dosud žalobkyni ze strany žalované na bolestném vyplaceno toliko 454.446 Kč, je žaloba do co částky 136.221 Kč důvodná, proto tuto částku přiznal obvodní soud žalobkyni i s odpovídajícím úrokem z prodlení, naopak ohledně zbývající části žalobního nároku ve výši 212.222,94 Kč s příslušenstvím soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

13. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši nároku záviselo na úvaze soudu. Za tarifní hodnotu pak byla považována částka, v níž byla žalobkyně ve sporu úspěšná, tj. 136.221 Kč. Za žalobkyni bylo v řízení před soudem prvního stupně realizováno deset účelných úkonů právní služby se sazbou po 6.580 Kč za úkon. K sepisu vyjádření odporu a k vyjádření ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO] obvodní soud žalobkyni nevyzýval; vyjádření zástupce žalované, že netrvá na výslechu znalkyně nelze brát za účelný úkon; za tyto tři úkony tak náhrada nákladů řízení přiznána nebyla. Dále žalobkyni náleží deset náhrad hotových výdajů po 300 Kč, náhrada cestovních výdajů 13.348,42 Kč, náhrada za promeškaný čas 1.000 Kč a příslušná náhrada DPH. Dále žalobkyně vynaložila za znalecký posudek 27.776 Kč a za zdravotní dokumentaci částku 928 Kč. Celkem tak byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení v částce 132.944 Kč. O nákladech státu rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 o. s. ř. Náklady státu jsou v daném případě tvořeny znalečným přiznaným znalcům [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] v celkové výši 11.505 Kč (účast znalců u jednání). Poměr úspěchu a neúspěchu mezi žalobkyní a žalovanou činí 39,9 % ku 60,1 %. Obvodní soud proto uložil dle míry neúspěchu žalobkyni povinnost zaplatit státu náklady ve výši 7.007 Kč a žalované ve výši 4.498 Kč.

14. Proti výrokům II., III., IV. a V. tohoto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Podle žalobkyně soud prvního stupně nesprávně posoudil následující položky bolestného: b) Další zranění v oblasti hlavy – 15 bodů. Zde soud prvního stupně nepřezkoumatelně a nepochopitelně jednotlivé položky bolestného č. 3 – 6 znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] agregoval do položky S008 (Zhmoždění čelní a spánkové krajiny hlavy) a tyto položky ohodnotil 15 body. Není vůbec zřejmé, co měl soud na mysli „multiplikováním“ položek, kdy zranění způsobené zhmožděním (zhmoždění čela vpravo, zhmoždění spánkové krajiny hlavy vpravo) nejsou totožná, jako zranění v podobě oděrků (oděrka víčka pravého oka, oděrka nad pravým uchem). Soud prvního stupně zde nesprávně zkrátil bodové ohodnocení položek pod č. 3 – 6 znaleckého posudku o 18 bodů. Položka j) Poúrazová anemie a koagulopatie (objemné krevní výrony v malé pánvi, cca 500 ml), která si vyžádala krevní transfúze – 56 bodů. Zde obvodní soud nesprávně posoudil danou položku bolestného T794 – Poúrazová anemie a koagulopatie, jako komplikace „zranění žalobkyně utrpěných při nehodě, konkrétně body e), f) shora“. Není přiléhavý argument soudu, že se jednalo o komplikace odvozené od primárních zranění, a proto bylo nutno navýšit bodové hodnocené primárních zranění. Tento závěr je v přímém rozporu se znaleckým hodnocením závažnosti daného zdravotního stavu žalobkyně. Co je primární zranění event. samostatná položka bolestného nebo komplikace primárního zranění, má být zodpovězena znalcem z oboru zdravotnictví. Pokud obvodní soud selektivně hodnotí znalcem určené samostatné položky bolestného jako komplikaci primárních zranění, postrádá pak Metodika, znalecké posuzování jednotlivých položek a jejich bodové zařazení smysl, neboť závisí pouze na úvaze soudu, jaké bodové hodnocení bolestného žalobci přizná. Zda se jedná o samostatný bolestivý stav, nebo o komplikaci primárních zranění, by měl soud zjistit z výslechu znalce a nikoli svévolně nahrazovat tyto skutková zjištění vlastními úvahami. Soud prvního stupně zde krátil bodové ohodnocení položek pod č. 13 znaleckého posudku o 144 bodů. Položka q) Infekce rány, poúrazový absces – 24 bodů. Zde není zřejmé, proč se obvodní soud odchýlil od znaleckého závěru o nutnosti samostatného hodnocení této položky. Soud prvního stupně zde nesprávně krátil bodové ohodnocení položky pod č. 22 znaleckého posudku o 76 bodů. Položka s) Invazivní zákroky (aplikace léčiv do podkoží, infuzní terapie, centrální žilní katetr, umělá plicní ventilace, zavedení permanentního močového katetru) – 113 bodů. Stran invazivních zákroků soud prvního stupně nezohlednil aktualizaci Metodiky při Justiční akademii ze dne 6. 5. 2024, kde pracovní skupina mimo jiné vyřešila dlouhotrvající neshody ohledně názorové rozličnosti při bodování tohoto typu položek bolestného. Pracovní skupina se shodla na bodování invazivních zákroků: umělá plicní ventilace: UPV do 7 dní – 100 bodů, UPV nad 7 dní – 200 bodů, centrální žilní katetr 30 bodů, močový katetr 15 bodů, injekce: 5 bodů. Aktualizace Metodiky pak počítá s bodováním anesteziologických zákroků, které naopak nejsou jak ve znaleckém posudku, tak v rozhodnutí soudu, nijak zohledněny. Celková anestezie do 2 hodin (25 % z S0601=15 bodů), celková anestezie nad 2 hodiny (50 % z S0601=30 bodů), zajištění dýchacích cest přes obličejovou masku (nula bodů), přes laryngeální masku (50 % z T172 = 25 bodů), endotracheální intubace (50 % z T173 = 50 bodů). Finální bodová hodnota nebyla ustanovena a pohybuje se v rozmezí 25-40 v případech kratší anestezie přes laryngeální masku a 35-80 v případě mnoho hodin trvající anestezie přes endotracheální kanylu. Při počtu celkem 6 operací, které musela žalobkyně podstoupit, by bylo bodové hodnocení všech invazivních zákroků podle aktualizované verze Metodiky ještě vyšší, než stanovené ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO], kde nejsou samostatně zohledněny anesteziologické zákroky. S ohledem na aktuální vývoj Metodiky a její poslední aktualizaci tedy není znalecký závěr [tituly před jménem] [jméno FO][Anonymizováno]ohledně bodových hodnot invazivních zákroků „neudržitelný a neodpovídající“, jak uzavřel soud prvního stupně. Bodové hodnocení součtu všech invazivních zákroků ve výši 113 bodů ze strany prvostupňového soudu je naopak zcela neodpovídající závažnosti zákroků, které musela žalobkyně podstoupit a je v rozporu aktuálním zněním Metodiky, na kterém je konsenzus v rámci členů pracovní skupiny (mezi které patří mimo jiné i zástupci pojišťoven).

15. Žalobkyně dále nesouhlasila s rozhodnutím soudu prvního stupně týkající se nákladů řízení, kdy žalobkyni nepřiznal požadované úkony právních služeb. Sepis vyjádření k podanému odporu žalované je zcela standardní písemné podání v rámci civilního soudního řízení, kde žalobkyně polemizuje s argumentací uvedenou v podaném odporu. Stejně tak sepis vyjádření ke znaleckému posudku. Nic na tom nemění situace, že soud k těmto úkonům žalobkyni nevyzval. Předmětné úkony nejsou úmyslným „umělým“ navyšováním nákladů řízení, ale projevem aktivního přístupu procesní strany k vývoji soudního řízení. Shrnuto, sepis vyjádření k odporu žalovaného a vyjádření ke znaleckému posudku jsou zcela standardními a účelnými úkony právních služeb a jejich nepřiznání ze strany soudu prvního stupně je porušením práva na spravedlivý proces. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

16. Žalovaná u jednání odvolacího soudu navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

17. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je převážně nedůvodné.

18. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

19. Soud prvního stupně věc správně posuzoval podle příslušných ustanovení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a o. z. a správně vyšel z toho, že žalobkyni svědčí nárok podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 6 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla na pojistné plnění v rozsahu náhrady za újmu na zdraví podle § 2958 o. z. zahrnující mimo jiné sporný nárok na náhradu bolestného. O základu nároku ostatně mezi účastníky nebylo sporu, neboť jádro sporu v projednávané věci leží výhradně v otázce výše náhrady za vytrpěnou bolest, která žalobkyni náleží.

20. V rámci posouzení výše náhrady bolestného pak soud prvního stupně správně vycházel z účastníky předložených znaleckých posudků a výslechu znalců. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že podle judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017) je odvolací soud oprávněn zasáhnout do hodnocení důkazů soudem prvního stupně pouze tehdy, jestliže hodnocení důkazů soudem prvního stupně neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná, neboť soud prvního stupně odpovídajícím způsobem hodnotil předložené znalecké posudky a učinil z nich přezkoumatelné závěry ohledně jednotlivých poškození zdraví žalobkyně, které jsou obsažené pod bodem 12 napadeného rozsudku. V rozsudcích ze dne 24. 4. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4562/2010 a ze dne 10. 11. 2015 sp. zn. 21 Cdo 4543/2014 Nejvyšší soud zdůraznil, že má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Soud prvního stupně se touto procesní cestou ubíral a po zhodnocení obou posudků vyložil, který z předložených znaleckých posudků považuje ohledně jednotlivých poškození zdraví žalobkyně za správný, případně závěry znalců doplnil (s ohledem na povahu Metodiky) svou vlastní úvahou. Odvolací soud takovému postupu nemá co vytknout, proto na závěry soudu prvního stupně ohledně kvantifikace odškodění bolesti žalobkyně odkazuje s následujícím upřesněním.

21. Ustálená judikatura k nemajetkové újmě na zdraví dovodila, že rozhodující pro posouzení přiměřenosti odčinění újmy není matematický postup, jímž soud ke stanovení náhrady dospěl, nýbrž reálná hodnota peněžní částky, jíž mají být kompenzovány imateriální újmy, respektive opatřeny náhradní požitky za ty, o které poškozený v důsledku poškození zdraví přišel, a při určení náhrady je podstatné pouze to, zda finální částka odškodnění je s ohledem na poškození zdraví a vytrpěné útrapy s tím spojené přiměřená, a to zejména se zřetelem k významu zdraví v hierarchii obecně uznávaných hodnot, k potřebě naplnění satisfakční i preventivní funkce náhrady a k požadavku srovnatelnosti s výší náhrad jiných nemateriálních újem přiznávaných soudy (srov. např. rozsudky ze dne 26. 11. 2009 sp. zn. 25 Cdo 968/2008, nebo ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 25 Cdo 2258/2008). Ač byly tyto závěry vysloveny v kontextu určování náhrad nemajetkových újem na zdraví podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013, uplatní se v obecné rovině i za účinnosti právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2023 sp. zn. 25 Cdo 455/2022).

22. K výkladu předpokladů nároku na peněžitou náhradu za bolest (bolestné) a jejího rozsahu se již dovolací soud vyjádřil v několika rozhodnutích. Smyslem náhrady za bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou, a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející poškození zdraví. Podrobněji Nejvyšší soud rozvedl otázku stanovení přiměřeného zadostiučinění za vytrpěnou bolest v rozsudku ze dne 24. 2. 2022 sp. zn. 25 Cdo 2207/2020. Podle tohoto rozhodnutí je úlohou soudu, aby obecnou právní úpravu naplnil svou úvahou. Ta však nemůže být nepodložená a libovolná, nýbrž musí být odůvodněna tak, aby bylo zřejmé, z jakých východisek soud vyšel a jaká kritéria použil. Jen tak lze vyhovět požadavkům přiměřenosti náhrady, legitimního očekávání účastníků a předvídatelnosti soudních rozhodnutí, jak je formuluje ustanovení § 13 o. z. Za účelem stanovení přiměřené náhrady soudní praxe od roku 2014 využívá k výkladu § 2958 o. z. nezávaznou pomůcku označenou jako Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, jejíž základní zásady byly publikovány pod R 63/2014. Ostatně i důvodová zpráva k § 2958 o. z. připouští, aby si soudní praxe vytvořila vlastní podrobnější pravidla, kterými eliminuje dopady odstranění relativně exaktního podzákonného předpisu. Podkladem pro stanovení výše náhrady za bolest je zpravidla posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví. Účelem posudku znalce, který disponuje příslušnou specializací, osvědčil k tomu potřebné znalosti a byl pro uvedený obor zapsán do seznamu znalců, je vytvořit pro soud dostatečně podrobný, strukturovaný a pochopitelný skutkový podklad, obsahující příslušný odborný lékařský závěr. Přehled bolesti je obsahem části B Metodiky a skládá se z jednotlivých položek, jimž jsou přiřazeny bodové hodnoty vyjadřující vzájemné proporce mezi těmito položkami. Pro určení výše náhrady je třeba výsledný bodový součet vynásobit částkou odpovídající hodnotě jednoho bodu, která činí jedno procento hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok (vznikla bolest). Tím soud vyčíslí základní náhradu, kterou do výsledné podoby zpravidla upraví snížením či zvýšením (modifikací) podle konkrétních okolností případu s využitím zákonem stanovených (§ 2957 o. z.) a soudní praxí dovozených hledisek. Znalci nepřísluší, aby sám určil výši bolestného, neboť to je úkolem soudu.

23. K tomu lze doplnit, že z povahy věci není soudce povinen použít právě tuto metodu výkladu. Může zvolit a odůvodnit jinou, nicméně rozhodne-li se postupovat podle Metodiky, měl by jí doporučená pravidla respektovat (případně odůvodnit, v čem a proč se od ní odchyluje), aby tato pomůcka neztratila svůj význam pro sjednocování soudní i mimosoudní praxe, neboť výstupy z jednotlivých řízení, v nichž by s Metodikou bylo nakládáno odlišně, by nebyly vzájemně porovnatelné.

24. V projednávané věci soud prvního stupně vyšel v základu z Metodiky a v souladu se shora uvedenou judikaturou dovolacího soudu zohlednil pro stanovení bolestného konkrétní okolnosti posuzované věci. Ustanovení § 2958 o. z., na základě něhož soud prvního stupně stanovil výši náhrady bolesti u žalobkyně, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Odvolací soud pak může úvahu nalézacího soudu o tom, zda určitá částka v konkrétním případě představuje odpovídající náhradu za vytrpěnou újmu na zdraví, přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti. Závěr soudu prvního stupně, že náhrada za bolest v částce 590.667 Kč, opírající se o znalecké posudky, vystihuje míru vytrpěných bolestivých útrap žalobkyně, podle odvolacího soudu není zjevně nepřiměřený, naopak odpovídá skutkovým zjištěním a je soudem prvního stupně dostatečně odůvodněn.

25. K odvolacím námitkám žalobkyně pak odvolací soud uvádí, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyní zdůrazňovaná aktualizace Metodiky k datu vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu nebyla formálně učiněna, např. tím, že by byla vzata na vědomí Nejvyšším soudem či by byla jinak formálně zpřístupněna účastníkům řízení. Odvolací soud tak nemohl vycházet z finální verze aktualizace Metodiky, kterou zpracovali členové pracovní skupiny při Stálé konferenci k odčinění újem na životě a zdraví, tak jak v řízení argumentovala žalobkyně. Ostatně ohledně samotné Metodiky Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu přijalo dne 12. 3. 2014 doporučení, aby při aplikaci § 2958 o. z. byla Metodika používána, dne 14. 4. 2014 byla Metodika zveřejněna na internetových stránkách Nejvyššího soudu. Ohledně žalobkyní prosazované aktualizace Metodiky žádný z těchto kroků dosud učiněn nebyl.

26. V případě dalšího zranění v oblasti hlavy (bod 12 písm. b/ rozsudku) pak odvolací soud považuje ve shodě s nalézacím soudem za přiléhavé hodnocení pomocí položky S008 Metodiky (mnohočetná povrchní poranění hlavy, nejvýše 15 bodů). Dále je ve shodě s nalézacím soudem i v posouzení poúrazové anemie a koagulopatie (bod 12 písm. j/) jakožto závažné komplikace odvozené od primárního zranění žalobkyně, kde není prostor pro užití analogické položky T 794 traumatický šok, obdobné lze vyslovit i v případě infekce rány a poúrazového abcesu (bod 12 písm. q/), jak ostatně shodně vyslovil i znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. K analogickému použití položek lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2023 sp. zn. 25 Cdo 455/2022. V případě invazivních zákroků pak soud prvního stupně správně nezohlednil připravovanou aktualizaci metodiky, jak již bylo odůvodněno.

27. Náhrada za bolest v částce 590.667 Kč, odvíjející se od nalézacím soudem kvantifikovaných 1.561 bodů, pak podle odvolacího soudu odpovídá míře vytrpěných bolestivých útrap žalobkyně, jak správně uzavřel soud prvního stupně, další požadovaná náhrada za bolest žalobkyni již nenáleží. Odvolací soud proto napadený rozsudek v zamítavém výroku II. potvrdil postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

28. Soud prvního stupně pak postupoval správně, pokud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. Nepostupoval však již zcela správně při určení výše náhrady nákladů řízení, neboť opomněl honorovat dva úkony právní služby učiněné zástupcem žalobkyně, konkrétně jde o sepis vyjádření k odporu a písemné vyjádření ke znaleckému posudku, které odvolací soud ve shodě s podaným odvoláním považuje za náklady účelně vynaložené a nezbytné k řádnému uplatnění práv žalobkyně u soudu. K soudem prvního stupně kvantifikované náhradě ve výši 132.944 Kč, je nutno připočíst ještě částku 16.650 Kč za tyto dva úkony právní služby (včetně paušální náhrady a DPH). Správně tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 149.594 Kč (132.944 Kč + 16.650 Kč), kterou změnou výroku III. napadeného rozsudku (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) odvolací soud žalobkyni přiznal, když naopak v základu, ve lhůtě k plnění a v určení platebního místa odvoláním dotčený výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

29. Úvaha soudu prvního stupně o úspěchu žalobkyně ve sporu ve vztahu k nákladům řízení se pak podle odvolacího soudu musí odrazit i v povinnosti žalované nahradit státu náhradu nákladů řízení, které platil (§ 148 odst. 1 o. s. ř.), proto odvolací soud změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) napadený rozsudek ve výrocích IV. a V. tak, že tuto povinnost uložil žalované.

30. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v odvolacím řízení ohledně věci samé plně úspěšná. Náklady žalované činí celkem 600 Kč a sestávají z paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (příprava a účast na jednání odvolacího soudu). Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 o. s. ř.

31. Odvoláním nedotčený výrok I. rozsudku nabyl samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.

Poučení